iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Už 25 let slibují politici Domy lásky, Pigalle

Kdo byl ve Francii a nebyl v hlavním městě v oblíbené čtvrti Pigalle, nebyl v Paříži, tvrdí odborníci turistického ruchu ČR, ale i mnoha zemí světa. Na Pagalle je rušný život po celý den, hlavně však v noci a živo je až do rána. A to si turisté z Francie i světa nechtějí nechat ujít. Proto všechny turistické kanceláře nikdy neopomenou klienty zavést na Pigalle. A takové Pigalle slibují politici ČR už téměř 25 let i v Praze. Ale stále jen slibují a nikdy se nepoučili v Paříži či jinde ve Francii.

UMĚNÍ FRANCIE

Mnohé CK hlásají: Vyberte si z našich 127 zájezdů do Paříže… V roce 1810 tzv. "uzavřených domů" v Paříži existovalo už 180 a na živobytí si v nich vydělávalo na dvacet tisíc dívek. Paříž je nejen elegantní dámou s historickými budovami a uměleckými klenoty, ale také nemilosrdnou svůdkyní a velmi zkušenou milovnicí. Vždyť také za svou existenci už stihla okouzlit pěknou řádku lidí – od zvrhlých aristokratů, přes rozevláté umělce a rádoby počestné státníky až po dnešní japonské turisty vesele si fotící kabarety a sex-shopy na Pigalle. Pojďme společně odhalit její hříšné stránky.

Paříž se začala vrývat do podvědomí jako kolébka hříchu a neřestí v 18. století. A Pařížané na to šli docela nevinně – přes knihy. Už ve středověku začala ve Francii vznikat lechtivá literatura, jejíž příběhy s názvy jako „Dívka, která nesnese hovor o šoustání“ nebo „Rytíř, který naučil kundy mluvit“ se vtiskly hluboko do místního folklóru. Druhou ze zmíněných básní si vzal jako inspiraci pro tvorbu jedné ze svých povídek osvícený encyklopedista Denis Diderot. Píše v ní o králi s kouzelným prstenem, který má moc rozpovídat pohlavní orgány dvorních dam. Z toho je patrné, že vzrůstající obliba erotické literatury měla často politický podtext. Rozmařilost králů, nad jejichž dvory se vznášel opar neřesti, nakonec vyústila ve Francouzskou revoluci. V té době také vyšlo 120 dní Sodomy Markýze de Sade a začala vznikat nová knihkupectví, kde byly k sehnání nejen pamflety proti králi, ale také erotické texty. V jednom z knihkupectví s odvážnou literaturou v podloubí Palais Royal, které mělo otevřeno dlouho do noci, se po setmění scházely lehké dívky, aby tu hledaly své zákazníky, které pak obšťastňovaly v potemnělých pařížských uličkách. V zahradách Palais Royal mimochodem přišel o panictví s prostitutkou také sám velký Bonaparte. Za revoluce pak knihkupectví přestalo fungovat a z Palais Royal, ve kterém dříve bydlívali vévodové orleánští, se stal jeden z prvních veřejných domů.

ROZMACH DOMŮ LÁSKY

V devatenáctém století se s nevěstinci roztrhl pytel a pařížské ulice byly prostitutkami přímo vydlážděny. Vedle toho se velké oblibě těšily také kabarety a tančírny. Prostitutky byly oblíbenými modelkami umělců na Montmartru, jako třeba Pabla Picassa nebo Henriho Toulouse-Lautreca a chudé holky z tančíren zase oslňovaly takové velikány francouzské literatury, jakými byli Victor Hugo nebo Alexander Dumas. Autor Tří mušketýrů nebo Hraběte Monte-Christo se s herečkou-kurtizánou dokonce oženil a pro druhého jmenovaného se stala dáma obdobného řemesla celoživotní milenkou.

ZÁKON NA LÁSKU, LEGÁLNÍ OBŽIVA

Vyšší moc se snažila prostituci všemožně vymýtit, ovšem u klientů z řad politiků a boháčů, kterých nebylo rozhodně málo, tvrdě narazila. V roce 1804 proto přistoupili k opaku – k uzákonění prostituce. Z dříve trestné činnosti se rázem stala legální obživa. Zákon tvrdil, že veškeré akty sexuálního života, prostituci nevyjímaje, jsou právem každého občana. Prostituci tak dostaly pod svou pravomoc jednotlivé radnice a bylo pouze na starostech, jaká nařízení ve svém revíru vydají. Roku 1815 se přece jen na jistém omezení shodli. Každá prostitutka se musela podrobit povinné zdravotní prohlídce. Jednak proto, aby mohly být vytvořeny seznamy dívek a jednak proto, aby je úřady mohly poslat za mříže, kdyby onemocněly. Od roku 1849 zákon ještě přitvrdil a každá dívka se musela nechat zapsat do policejního registru.

BONY NA STUDIUM I OBLEČENÍ

Ještě před převratem v roce 1989 Svobodné slovo několikrát psalo o dívkách lásky, které se pohybovaly zejména po Václavském náměstí a zejména v Perlově ulici a okolí a nabízely společnost. Byly to i vdané nebo rozvedené ženy. Před Melantrichem na Václavském náměstí ob den postávala pohledná žena, která nabízela své služby, protože potřebovala peníze ke studiu dcery. Naproti před obchodním domem výrobních družstev postávala studentka, která čekala na cizince. Seznámila jsem s ním v hotelu Jalta, říkala. Po vrchním vzkázal, abychom si s kámoškou přisedli k vedlejšímu stolu, kde byli dva hosté. Nabídli nám kávu, čokoládu a pak nás pozvali do pokoje… Když jsme odcházely z hotelu, každá měla v kapse sto bonů. Koupila jsem si za to svetr a další módu. Z kapesného mámy bych si to nemohla dovolit.

Když vyšel článek ve Svobodném slově o společnicích lásky, ozvala se dokonce česká děvčata z Vídně, která tam zajížděla obšťastnit obyvatele města nebo turisty. Svěřily se, že zajíždějí pravidelně i do Ostravy v době, kdy horníci a další pracovníci podniků dostávají výplatu, a tak to prý vždycky také roztočí s holkami. A na koruně nikdy nešetří, oznamovala.

Vedle těchto ostřílených mezinárodních dívek lásky byly takřka v každém luxusním hotelu v Praze i v jiných městech ČR dívky, které patřily k hotelu a podle potřeby byly k dispozici i hostům… Třeba jako asistentky, jako je tomu dnes při různých akcích, kongresech atd. Tohoto nápadu pak využili i dva bývali vrchní nebo vyhazovači z jednoho hotelu v Praze, kteří přišli na to, že by mohli mít kousek za Prahou, v bývalém rekreačním objektu ČKD Praha v Kersku salon pro společnice lásky, do něhož by vozili hosty taxikáři z Prahy. A podařilo se. Velice prosperoval. A tak dokonce takový salon si brzy pořídili i ve Špindlerově Mlýně. Fungovalo to až do převratu. Poté už policisté z mravnostního oddělení se o společnice lásky přestaly zajímat, jako dnes. Nyní mají na pořadu dne místo holek sledovat stovky uprchlíků a teroristy.

V ČR POLITICI K DOMŮM LÁSKY STÁLE MLČÍ

Společnice lásky jsou v Praze i po převratu, ale nikdo je nestíhá a nezařizuje pro ně ani domy lásky a politici situaci od převratu neřeší, i když to slibovali. Každá vláda a každý parlament a poslanci o tom od roku 1989 hovořili a připravovali zákon o holkách, ale nakonec nic nevytvořili a neschválili. Je podivné, že nebouří ani ministr financí Andrej Babiš, který chce honit a evidovat řemeslníky a soukromníky, ale děvčata z ulice nechce evidovat, přičemž tady mu utíká nejvíce statisíc a milionů. A přitom sliboval, jak udělá v ČR jeho hnutí Ano pořádek. Ale sliby jsou stále jen chyby, na což upozorňují i politici ODS, Topky atd. Možná je ing. Babišovi dívek líto, a tak je nechává na pokoji. Možná nechodí pěšky večerní Prahou, ale vozí se s ochrankou jen autem. Možná se k večerním procházkám Prahou odhodlá až bude mít od roku 2016 ochranku ostřílených policistů.

KDE JSOU DNES V PRAZE HOLKY?

Podle různých zvěstí se hovoří o tom, že Perlovka v Praze už není ulicí hříchu. Lehké děvy prý stojí na Karláku a Václaváku a nejčastěji na Karlově náměstí.„Pouliční prostituce se prý koncentruje zejména do historického centra města - do obvodů Prahy 1 a Prahy 2,“ uvedl mluvčí městské policie. Dívky stojí nejčastěji na Karlově náměstí – konkrétně v okolí Novoměstské radnice, kostela sv. Ignáce, mezi křižovatkami ulic Ječná a Žitná a také v ulici Odborů.
„V této lokalitě nabízejí sexuální služby zejména ženy romského původu a narkomanky. Ty poskytují prakticky neomezené služby,“ sdělil mluvčí. Na prostitutky ale narazíte i na Václavském náměstí - zde šlapou hlavně Bulharky a mimopražské. V menší míře pak stojí lehké holky ve Vodičkově, na Národní třídě, na Uhelném trhu nebo v již zmíněné Perlovce. Odtud ale odešly kvůli tomu, že sem policie nainstalovala kamery a nedaleko má policejní služebnu. „Přesné počty trvale se prostituujících žen lze jen sotva zdokumentovat. Záleží na ročním období a na aktuálním stavu poptávky. Ve shora vyjmenovaných lokalitách jde řádově o necelé dvě desítky osob, jejich počty se ovšem v sezónním období zpravidla stupňují,“ řekl mluvčí městské policie. Své klienty ženy uspokojují v průchodech domů, sklepech, na schodištích domů, půdách, v najatých bytech, hotelích a automobilech. Hojně dochází k přesunu i do privátních bytů. V hlavním městě se ale vyskytují i mužští prostituti. Ti stávají v horní části Václavského náměstí a na hlavním nádraží.

POSTARÁ SE MINISTR NĚMEČEK O DOMY LÁSKY?

To, co je v Praze, je nedůstojné po převratu v roce 1989. Společnice lásky by měly mít důstojnější prostředí k milování a uspokojování potřeb mužů - Domy lásky, jako je tomu v městech Francie, Německa, Rakouska, Anglie, Holandska, Belgie.. A hlavně v Praze zřídit pro turisty zábavnou čtvrt Pigalle, jako je v Paříži. Měl by se o to přičinit i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, protože jde i o zdraví žen, dívek a mužů, protože nakažených HIV přibývá. V roce 2012 jich bylo 212. V předcházejících letech byl počet nově nakažených za celý rok nižší. V roce 2011 laboratoř zaznamenala 153 nových infikovaných, v roce 2010 jich bylo 180, v roce 2009 celkem 156 a v roce 2008 dohromady 148. Celkem od počátku sledování za téměř tři desetiletí laboratoř v ČR zaznamenala 2 307 infikovaných. Nemoc AIDS se rozvinula u 419 pacientů, zemřelo 217 lidí. Vir HIV lékaři od roku 1985 v Česku odhalili u 1 928 mužů a 379 žen. Bez příznaků je dosud 1 640 nemocných, určité příznaky bez nemoci AIDS má 248 lidí, choroba propukla u 419 nakažených. Laboratoř zaznamenala za téměř tři desetiletí i 390 cizinců a cizinek s virem HIV. Tradiční vysoký podíl HIV nakažených si udržuje hlavní město Praha. Lékaři tam zachytí zhruba polovinu všech nově nakažených. Jednou z příčin, proč tomu tak je, může být to, že život v hlavním městě láká gaye. Jsou tu gaykluby a vetší město je také více anonymní. Ministr zdravotnictví tohle všechny ví, ale zatím není slyšet, že by se snažil o to, aby v Praze byly i důstojné domy lásky, jaké jsou ve Francii a hlavně v oblíbené Paříži a na Pigalle. Takže uvidíme, co konečně udělá s dalšími politiky pro zdraví občanů ČR i turistů. /r/