iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Kolik miliard nacistů v bankách Švýcarska?

Europoslanec Miloslav Ransdorf prověřil bankovní systém a ochotu bankéřů a zaměstnanců švýcarských bank. Možná i proto, že takřka ve všech televizích v ČR se často vysílají filmy z Hitlerovy druhé světové války, která zničila mnoho zemí Evropy, území Sovětského svazu a při níž přišly o život miliony nevinných lidí a padlo statisíce vojáků na obou stranách. Mnozí odborníci od války hovoří o tom, že šéfové Hitlerovy armády, i sám Hitler, z mnoha zemí Evropy ukrývali vše, co uloupili, nejen v Německu, ale i ve švýcarských bankách.

A nebyly to jen peníze, ale i drahé kovy, především zlato, stříbro a drahé obrazy. Co se s nimi stalo? Kolik tam leží dodnes miliard euro či dolarů nebo švýcarských korun? Kdo se o ně podělí, kdo je získá, kdo si je přivlastní, kdo se o ně zajímá? Zkoumá to Mezinárodní měnový fond, Evropská banka, světové banky nebo vedení EU? Jednali už s představiteli Švýcarska nebo majiteli bank ve Švýcarsku, v nichž se toto rozsáhlé bohatství mnoha zemí Evropy i dalších zemí světa a Izraele stále nachází? Nebo se s tímto bohatstvím nechtějí Švýcarsko a švýcarské banky rozloučit a všechno si ponechat?

KE ŠVÝCARSKU SMĚŘOVALI I GAENSEL A MUŽÍK

Několik let se zajímali o Štěchovice u Prahy i Helmut Gaensel a Josef Mužík, protože tvrdili, že tam německá armáda ke konci války ve skalách a lesích ukryla poklad, v němž jsou nejen nacistické dokumenty, ale i čísla bankovních kont ve švýcarských bankách. Helmut Gaensel tvrdil, že plk. Emil Heinrich Christoph Klein, narozený 1898, byl velitelem ženijní školy na Hradištku u Štěchovic a ten německý poklad uložil ve Štěchovicích. Helmut Gaensel měl několik firem z okolí Prahy i z Německa, které hloubily jámy, v nichž by měl být Štěchovický poklad. Vždy jednou za rok po prázdninách pozval do Štěchovic na bývalé rekreační zařízení Mandát u Vltavy, kde měl sídlo, mnoho hostů z Německa i ČR, mezi nimiž byl i ministr vnitra Jan Ruml, a informoval všechny, jak je daleko s nalezením pokladu. Nechyběli ani novináři, ČT a štáby z Německa.

Podobně jednal i Jan Mužík, který řekl: Kopal jsem od přelomu roku 1990 až 1991. Byli jsme taková skupina lidí kolem mé bezpečnostní agentury. Hrabě Rohan měl při bombardování Drážďan odvézt bedny se zlatýma cihlama a ukrýt je v podzemí svého zámku Sychrov u Turnova. Tam jsme se seznámili s majorem Beranem z Urny. Museli jsme si zařídit povolení od ministra vnitra Langoše. V roce 1995 se objevil článek, že nějaký sudetský Němec Helmut Gaensel chce do 14 dní vyzvednout Štěchovický poklad. Jarda Beran, major, nám řekl, že Helmuta zná a že tam tenhle sudetský Němec pátrá už od 60. let. Zkrátka že tam skutečně něco je, ale že se neví kde. Mám například originál Kleinovu mapu s jeho poznámkami, kterou jsem koupil za 350 tisíc korun. Na mapě jsou mikroskopický čísilka a podobně. Musel jsem dohledávat dál, abych to dešifroval. Musel jsem se seznámit s almanachem ženijních značek. Postupem let jsem se stal člověkem patnácti profesí, abych do toho proniknul. Historik, geolog, lesák, geofyzik. Mám dvě stě dalších míst, kde se dá hledat poklad. Ale nejde vždycky o Štěchovice. Mám například dokumenty s heslama ve švýcarských bankách. Ty hesla jsou mikroskopický. Chtěl bych to vyndat přes židovskou náboženskou obec. Mam sice heslo, jsem toho vlastník, ale co když tam budou k tomu potřeba nějaký další přístupový kódy. Tam musí být ohromný jmění, poznamenává Josef Mužík.

NA KONTA NACISTŮ SE NESMÍ NIKDO DOTAZOVAT?

Europoslanec za KSČM Miloslav Ransdorf ve svém prohlášení uvedl, že dne 3.12. 2015 jsem v doprovodu tří slovenských občanů, jejichž iniciály jsou P.G., A.D. a J.H., navštívil Kantonalbank Zürich, abych se pokusil otevřít komunikaci mezi Kantonální bankou Zürich a panem Vladimírem Huňkem, majitelem významného konta v této bance, s nímž kantonální banka již téměř 10 let nekomunikuje. Bylo to divné i proto, že panu Vladimíru Huňkovi pravidelně chodily výpisy z této banky. Lidé kolem pana V.H., především jeho manažer, pan P.G. se domnívali, že mohu s bankou otevřít komunikaci, a proto mne vybavili plnou mocí, která mne k tomuto jednání opravňovala.

BANKA VOLALA POLICII, Z BANKY NIKDO NEPŘIŠEL

Europoslanec Ransdorf dále pokračuje: Musím kategoricky odmítnout tvrzení, které se objevilo v českých médiích, že bych byl majitelem jakéhokoliv účtu v Kantonální bance. A zároveň tvrdě odmítám tezi, že by šlo o výběr jakékoliv sumy z této banky. Šlo jen o to otevřít možnost komunikace s bankou. Je prostě absurdní, aby ten, komu chodí výpisy z účtů, neměl s bankou, kde má konto, kontakt. Ale, k žádnému setkání se zástupci banky nedošlo. Jediný pracovník banky, který byl k dispozici, byla žena z recepce. Chtěli jsme pouze, pokud nedojde k jednání, aby nám banka dala prohlášení, že s námi jednat nebude. Místo bankovních úředníků se dostavila Security a poté policie. Tuto policii povolala banka, aniž s námi jednala. Bylo nám slíbeno, že někdo přijde a vyjádří se. Aby prý k tomu mohlo dojít, říkali zástupci policie, máme poskytnout příslušné dokumenty. Řekli jsme, že je poskytneme.

Nikdo z banky však nepřišel, po určité době řekli zástupci policie, že by je chtěli prostudovat na místě, na své služebně. Nešlo tedy o zatčení v bance. Byli jsme převezeni na policii a teprve tam jsem se dozvěděl, že mám odevzdat všechny věci, peníze, pas, úplně všechno včetně opasku na kalhotách a že jsem zatčen. Ptal jsem se na důvod. Bylo mi řečeno, že mne banka obvinila, že jsem falšoval příslušné dokumenty. Ptal jsem se na důkazy. Policejní důstojník, který se představil jako Michael, příjmení si již nepamatuji, řekl, že to bude předmětem vyšetřování a prověřování. On prý pouze připravuje podklady pro jednání na kriminální policii. Ptal se mě, zda chci tlumočníka. Řekl jsem, že ne a po celou dobu pobytu jsem všechna jednání vedl německy. Byl jsem umístěn v policejním vězení na Kasernenstrasse 9 v Zürichu, byl jsem donucen odevzdat boty, léky, úplně všechno. Léky mi byly podávány vězeňskou stráží. Ke všem výslechům jsem chodil spoutaný, s rukama za zády.

NEOCHOTA POLICIE

Následujícího dne jsem byl vyslýchán kriminální policií, komisařem Neiningerem. Sdělil jsem mu, že jsem se žádného falšování dokladů nemohl dopustit, že jsem kopie dokumentů obdržel až bezprostředně před návštěvou banky. Neinineger mi sdělil, že je trestné i předkládání falešných dokumentů bance. Já jsem mu odpověděl, že ani to neobstojí. Nebylo totiž komu údajně falešné dokumenty předložit. Na všechny mé zpřesňující dotazy odpovídal neochotně a neurčitě. Odmítl stejně jako jeho předchůdce, umožnit mi kontakt s rodinou a mou kanceláří.

Teprve 4.12.2015 večer v 17.45 hod. jsem byl vyslechnut panem A. Fischbacherem, pracovníkem Státního zastupitelství. Tento výslech trval do 18.30 hod a byl veden opět v německém jazyce. Musím konstatovat, že Dr. Fischbacher měl vůči mně nejkorektnější vystupování. Kladl věcné otázky a já mu na všechno po pravdě odpovídal. Umožnil mi telefonický kontakt s rodinnými příslušníky a mou kanceláří. Tvrdil mi, že jako cizí státní příslušník musím ještě absolvovat jednání na Migračním úřadu ve stejné budově a že teprve poté mohu dostat povolení k výjezdu za hranice. Řekl mi, že k tomu dojde možná již tento večer, ale nejpozději zítra tj. 5.12.2015 ráno. Pracovnice Kantonální policie mne odvedla do vězení s tím, že Migrační úřad již nepracuje a že pro mne přijdou sami ráno, ale neví kdy. K žádné návštěvě Migračního úřadu však nedošlo. Proto, že mám čisté svědomí a ničeho, co by bylo v rozporu se zákonem, jsem se nedopustil, žádám, aby byly zveřejněny, pokud existují, kamerové záznamy mého jednání ve Švýcarské konfederaci v budově Kantonální banky. Z nich se veřejnost dozví, jaká je pravda. Miloslav Ransdorf, 6.12.2015.

KSČM SE POSTAVILA ZA EUROPOSLANCE

Miloslav Ransdorf zůstává členem KSČM. Její ÚV v sobotu rozhodl, že mu členství nepozastaví. Europoslance zadržela nedávno švýcarská policie v curyšské bance kvůli podezření z finančního podvodu. Předseda strany Vojtěch Filip novinářům řekl, že návrh na případné pozastavení Ransdorfova členství nebyl přijat a všichni členové včetně vedení budou respektovat rozhodnutí kolektivního orgánu. „Vzhledem k tomu, že jde o jeho (Ransdorfovu) privátní záležitost, nejde o činnost spojenou s funkcí ve straně, se většina přiklonila k názoru, že to stranu do budoucna poškozovat nebude. V tomto ohledu byl výsledek dán hlasováním," uvedl Filip před pražským ústředím strany. Švýcarská policie zadržela Ransdorfa spolu se třemi Slováky minulý čtvrtek. Ransdorf již oznámil, že pozastaví členství v krajně levicové frakci Evropského parlamentu. Je ale přesvědčen o tom, že nic špatného neudělal.

Zasedání ÚV trvalo sedm hodin. Stanovisko proto považuje Filip za věc kolektivního rozhodnutí, většina prý sdílela názor, že je to spíše honba médií proti Ransdorfově činnosti obecně. Ransdorf s médii nekomunikoval, při spěšném odchodu z budovy, jen řekl, že k „novinářům nemá důvěru, protože se chovali po celou dobu neskutečným způsobem". Na argument, že Ransdorf je veřejně činnou osobou a reprezentuje stranu, Filip odpověděl, že v KSČM nerozhodují jednotlivci ale kolektivní orgán. „Ten je většinovým hlasování přesvědčen, že tato záležitost se nedotkne KSČM, protože on není jediný z 50 tisíc členů, kteří reprezentují KSČM," poznamenal.

Europoslanec Ransdorf tento týden již potvrdil, že ve švýcarské bance jednal jménem Vladimíra Huňka, který byl již dříve odsouzen za to, že sliboval lidem peníze, když mu pomohou získat dědictví po příbuzné ve Švýcarsku. Tvrdil, že dokumenty, které v bance předkládal, jsou pravé. Neměl prý slíbenou žádnou provizi. Filip v sobotu také řekl, že Ransdorf na jednání argumentoval věcnou správností dokumentu, který je považován za falešný. Filip se ho prý přímo zeptal, jestli má ověření švýcarské nebo české. Pokud má švýcarské, tak ten dokument je oficiální, dodal předseda komunistů.

LIDÉ ČR BY SE MĚLI VYHÝBAT BANKÁM ŠVÝCARSKA?

I když Švýcarsko není v EU, mělo by respektovat politiky Evropské unie. A Miloslav Ransdorf je europoslancem, takže by se mělo tímto případem zabývat i vedení EU, zejména komisař na bankovnictví, protože kdokoliv z občanů EU se může při svých cestách po Evropě zastavit i v bankách Švýcarska a dotazovat se úředníků nebo vedení bank mimo jiné na to, co je zajímá. Třeba i na miliardy, které ve švýcarských bankách skončily po Hitlerově válce a co se s nimi stalo, jaké bude další řešení, pokud majitelé nežijí a nemají dědice. Jestliže ovšem o této choulostivé záležitosti se nechtějí bankéři Švýcarska bavit a veřejnost Evropy i světa o tom informovat, pro občany ČR z toho vyplývá, aby se raději o tomto tématu v bankách Švýcarska nezmiňovali, protože by mohli být podezříváni, jako europoslanec Ransdorf, že chtěl získat nacistické bohatství po Hitlerově válce.

Přesto vedení celé EU by mělo lidem v Evropě i ve světě oznámit, co se s Hitlerovými poklady už stalo nebo ještě stane. Vždyť Hitlerova válka, která je stále připomínána v televizích i dalších médiích Evropy i světa, dodnes působí na životy občanů celé EU. A zvláště nyní, kdy EU i další země Evropy jsou zaplaveny už milionem uprchlíků a podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky už klimatické změny mají v letech 2008 až 2014 na svědomí 25 až 30 milionů uprchlíků. Úmluva o boji proti rozšiřování pouští OSN (UNCCD) a NASA aktuálně doložily, že sucho v Africe a na Blízkém východě by mohlo dokonce vyhnat z domovů, zejména do Evropy, až 120 milionů lidí. Kromě toho komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks dnes stále kritizuje způsob, jakým se EU i jednotlivé evropské země postavily k letošní migrační krizi. Chování většiny evropských zemí tváří v tvář příchodu statisíců migrantů a uprchlíků je prý "prostě katastrofální". Nelze se divit, protože tažení uprchlíků do Evropy připomíná mnohým lidem EU tažení Hitlera po Evropě. Jen s tím rozdílem, že Hitler táhl se zbraněmi, kdežto uprchlíci možná bez zbraní, ale i bez pasů a víz a mohou být mezi nimi, nebo už jsou, i teroristé, kteří už ukázali svoji tvář ve Francii, kde v Paříži usmrtili 130 nevinných lidí. A to nikoho netěší. Proto v mnoha zemích EU řada občanů není uprchlíky nadšena. Zvláště, když vedení EU v čas nezasáhlo.

Po Špíglu TV Nova 16.12.2015 zveřejnila, že ve švýcarských bankách je už takřka 60 let miliarda korun, k nimž se nikdo nehlásí. Je tam na 2600 účtů, které čekají na svého majitele. Každý, kdo by myslel, že by měl něco společného s těmito účty, by se měl přihlásit přes internet. /r/