iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Zifčákovy paměti odhalují pozadí převratu

Půl miliónu Zifčáků mezi lidmi a v knihovnách v ČR i SR. Jsou to paměti Ludvíka Zifčáka, které odhalují pozadí převratu v roce 1989. Tento „student“ vydal v roce 1991 paměti... Vyšly v tehdejším vydavatelství Špígl v nákladu bezmála půl miliónu výtisků. Jsou to tři díly, které dnes najdete v knihovnách a mezi lidmi. Celý náklad byl hned rozebrán. Původně měly tyto paměti vyjít jako kniha... Ale vydavatelství, které se o to pokoušelo, by to nestihlo do tehdejšího 17. listopadu 1991, a kromě toho se obávalo, aby nemělo po vydání potíže... Proto Paměti Zifčáka vyšly v novinové formě. Ale lidem to nevadilo.

Chtěli vědět, jak to skutečně bylo s převratem u nás, který byl předem připravený a museli o tom předem vědět jak v USA, tak i v Sovětském svazu, protože na našem ministerstvu vnitra byla řada sovětských poradců.... A ti, co se u nás šustlo, hned hlásili do Moskvy. A tak i na Východě se předem vědělo, že se u nás připravuje převrat. A scénář byl dobře připravený, aby vše vyšlo. A stalo se.

Vše 17. listopadu 1989 pečlivě sledoval i generál Lorenc s odborníky z Moskvy ve vile vnitra v Praze na Vinohradech. Věděli i to, co se dělo na Albertově, na Národní třídě v Praze, kde je „mrtvý“ student Martin Šmíd... Ve Svobodném slově pracovala redaktorka Šmídová, a tak se mohla vyskytnout i informace, že je to její syn. O „mrtvém“ studentovi se dostala zpráva prostřednictvím Petra Uhla, který byl později redaktorem Práva, do Svobodné Evropy a do Hlasu Ameriky, a tím celá akce měla větší vážnost. I když to byla, jak se později zjistilo, poplašná zpráva, Uhl za ni nikdy nebyl stíhán. Jen Ludva Zifčák si odseděl pár měsíců ve vězení v Břeclavi. A z funkcionářů KSČ jako jediný Miroslav Štěpán v Plzni na Borech. Jak bylo a je vidět, u tajné policie jsou všude na světě odborníci. Ale dnes si zásluhu na převratu u nás přisuzuje mnoho jiných lidí a dokonce za to dostávají odměny.

S Ludvou Zifčákem vyšel později také rozhovor v časopise Týden, v němž uvedl, že o převratu u nás v roce 1989 se na StB hovořilo už týden před demonstrací. Po převratu to prý přiznal i šéf druhé správy MV Žák. Do skupiny L. Zifčáka patřila i Drahomíra Dražská, o které se po převratu hodně hovořilo na veřejnosti. Samozřejmě, že to nebylo zřejmě její pravé jméno, a ta měla za úkol o „mrtvém“ studentovi podat zprávu Uhlovi a ten to poslal do médií na Západě.

Uhl po převratu dostal pěkné koryto v ČTK, kde byl ředitelem a poslal do Anglie Ivana Kytku, který je tam dodnes. Ale nikoliv za ČTK, ale dělá v BBC. Chvíli byl i zpravodajem Čs.televize v Londýně. Když byl po určité době odvolán a měl dělat v Praze v ČT vedoucí funkci, ukázalo se, že mu to moc nejde a kromě toho se proti němu bouřili mnozí redaktoři. A tak Kytka raději „prchl“ znovu do Anglie. Když byl ještě v ČTK a chodil jako zpravodaj do FS, stále se „modlil“, aby ho Uhl skutečně do Anglie poslal, aby si to nerozmyslel a nenašel pro zahraničního zpravodaje ČTK někoho jiného. Kytka by za to měl dnes dát Uhlovi tučnou odměnu. Bez něj by tam nikdy nebyl. Paměti Ludvy Zifčáka jsou nepochybně velmi zajímavé. Uvedl to i v rozhovoru Týdne. Měly se pouze vyměnit kádry... A muselo to být velice rychle, protože ÚV KSČ na prosincovém plénu chtěl učinit větší změny. Ale Gorbačov už dříve se dohodl s Bushem, a tak převrat v ČSFR byl nevyhnutelný. Na soudruhy z KSČ si pak Gorbačov už nikdy nevzpomněl a nesetkal se s nimi. Nakonec byl v Moskvě také odstaven.

VRÁTNÁ DRAŽSKÁ SLEDOVALA STUDENTY

Na pořady v ČT k 17. listopadu si posteskl i bývalý vedoucí funkcionář lidovců Bartončík, který pochází z Moravy. Když ho před volbami po převratu v roce 1989, kdy chtěl být předsedou FS, odrovnali jiní noví politici, Bartončík skončil s politickou kariérou ve straně lidové. Ještě se snažil založit novou stranu lidovců na jižní Moravě, kde je nejvíce lidovců, ale to se mu nepodařilo, což je určitě škoda. Protivníci ho odrovnali skandálním článkem v novinách. Prý byl agentem StB...

Ale takových bylo více a jejich tajné svazky záhadně zmizely z archívů. Hodně by o tom mohl vyprávět Petr Cibulka, který brzy po převratu vydal seznam agentů StB. Dodnes je o ně stále velký zájem a najdou se na internetu Petra Cibulky. Bartončíkovi dala slovo 17. listopadu také ČT. Vypadal velice pěkně a hovořil jako zkušený, rozumný a významný politik. Mimo jiné na adresu ČT poznamenal, že mnohé pořady jsou zkreslené, neodpovídají současnému životu v ČR, lidem na venkově i ve městech, jejich starostem, potížím. Pořad v ČT uváděl zpěvák Michal Prokop, který si vzal za manželku dceru prvního náměstka Čs. televize Diviše, který v televizi šéfoval před převratem. A jistě z toho měl užitek i Prokop... A tentýž Prokop novým šéfům ČT po převratu nevadil. Vydělával v ČT ročně statisíce korun.

ČT 17. listopadu v jednom pořadu slibovala divákům velkou senzaci... Prý konečně promluví Drahomíra Dražská, která v roce 1989 oznámila Uhlovi, který byl později redaktorem Práva, že je na Národní třídě mrtvý student. Jenže žádná senzace se nekonala... ČT Dražskou vůbec neukázala. Byla schovaná za plentou a všechno popírala. Prý si vše o mrtvém studentovi Šmídovi vymyslela, nikdy ho neznala, neviděla, neznala Zifčáka, nebyla spolupracovnicí StB a podobně. V Pamětech Ludvy Zifčáka, alias Růžičky, (tři díly), které vyšly v roce 1991 v nákladu téměř půl miliónu výtisků a jsou ve všech knihovnách v ČR i SR a mezi lidmi, je uvedeno něco jiného: Několik dní po schůzce s tajemným panem Albertem seznámil Petr Fiala, údajně student Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze, Růžičku s jistou slečnou či paní Drahomírou Dražskou. Pracovala jako noční vrátná na stejné fakultě, na níž Fiala studoval. Nakonec se ukázalo, že byla vdanou paničkou. Podle Fialova sdělení dobře znala prostředí na fakultě a ještě lépe studenty. Na Růžičku působila celkem obstojně, avšak nejvíc jej potěšil její vztah k Fialovi, který byl víc než přátelský. A Fiala patřil k lidem, kterým Růžička věřil. A to hlavní, kterého Růžička dosadil do vedení NSS. Byl to prostě jeho člověk. Oba měli s Dražskou stejný úmysl – zapojit ji do studentského hnutí jako studentku, ač jí nikdy nebyla...

Vzhledem k Fialovým poznatkům mu Růžička důrazně uložil, aby s Dražskou o jejich stycích s Bendou promluvil. Uvědomoval si, že by ji mohli potřebovat. Dražská byla vcelku ovladatelná osoba, snadno manipulovatelná a jako vrátná měla dost příležitostí dostat se do styku s dalšími studenty, které mohla ovlivnit k náklonnosti k NSS. Mělo by to především význam v případě politických změn... V rozhovoru se Dražská Fialovi svěřila s tím, že ji mladý Benda (dnes poslanec ODS) požádal, aby mu zjistila dvě jména studentů na MMF UK v Praze. Fiala Růžičkovi rovněž sdělil, že Dražská Bendovi ta dvě jména zjistila. Jednalo se rovnou o dva Martiny Šmídy!

Shodou okolností se Dražská hned po manifestaci potkala s mladou ženou, která k ní byla velmi milá. Pomohla jí dojít na ošetření do nemocnice. V té době Dražská netušila, že mladá žena se představila jako Mirka Litomiská, je sitgnatářkou Charty 77. Dražská Litomiské předala informaci, jak byly spolu dohodnuté. V případě, že Litomiská nevolala Uhla, zavolá mu večer Dražská. Ing. Petr Uhl, šéf VIA, obdržel magnetofonový záznam se zprávou Dražské, která popisuje, jak úderem příslušníka Bezpečnosti zůstal její přítel Martin Šmíd ležet pod státní, červenomodrobílou vlajkou... A Uhl tomu naletěl... Ani mu nevadilo, že pásek dostal o den později. Informaci si vůbec neověřil. Byla to poplašná zpráva, která vedla k převratu v ČSFR. A o všem byli informováni důstojníci ze SSSR, kteří působili na vnitru a byli poradci generála Lorence, který byl šéfem StB. Lorenc byl po převratu ve vazbě ve věznici v Praze na Pankráci. Po propuštění s ním byl rozhovor ve Svobodném slově. A když v roce 1990 začal vycházet deník Špígl, vycházel na pokračování rozhovor s generálem Lorencem. Celý spis o generálu Lorencovi byl nakonec předán na Slovensko, ale tam souzen nebyl. Odsouzeni byli v ČR jen tajemník Měst. výboru KSČ v Praze M. Štěpán a “mrtvý” student Ludva Zifčák, který si odpykával trest ve věznici v Břeclavi. Podrobné informace o vrátné, agentce Dražské, jsou v Pamětech Zifčáka, které jsou v každé knihovně v ČR i SR, protože redakce Špíglu, podobně jako jiné noviny, musely všem knihovnám zasílat povinné výtisky. (r)