iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Karel cizák,nadace rybníky,kupuje pozemky

Karel trochu jinak, kolují informace na internetu. Obžaloba Karla Schwarzenberga… Karel cizák. Karel Schwarzenberg není Čech, v Čechách se jen narodil a prožil několik dětských let. Rod Schwarzenbergů je původem starý francký rod a jako každá šlechtická rodina je ve své podstatě nadnárodní. Schwarzenbergové jsou už přes 400 let curyšskými občany, Karel tedy má švýcarské občanství a švýcarský pas. Žije střídavě v Rakousku, Bavorsku a občas i v České republice. Smýšlením je světoobčan, kosmopolita a když se považuje za vlastence, pak prý několikanásobného.

Je prý několikerým patriotem, odpovídá na otázku, zda se cítí být spíše Rakušanem, Frankem, Švýcarem či Čechem. Cizí občanství ale není jen důvodem k pochybnostem skutečně vlastenecky (ve smyslu jedné vlasti) smýšlejících voličů, ale může být i objektivním problémem. Experti na ústavní právo2 upozorňují na možná rizika toho, kdyby příštím prezidentem byl zvolen člověk s dvojím občanstvím. Jakkoli se Karel svým vlastenectvím rád ohání, Česká republika mu nikdy pravou vlastí nebyla a není. Karel neumí českou hymnu, s češtinou je na štíru5, jsou mu cizí slavnosti spojené s českou státností (například pravidelně okázale ignoruje státní svátek České republiky. 28. října nehájí české národní zájmy, ale své osobní zájmy (jak si později podrobně ukážeme). Jakmile v 90. letech úspěšně skončil jeho restituční proces, z Čech a z českého veřejného prostoru se stáhl opět do Rakouska.

TEMNÁ HISTORIE RODINY?

Jeho manželka Therese rozená Hardeggová (72) neumí česky ani slovo, navíc pochází z rodiny s nacistickou minulostí.8 Její otec byl vysokým příslušníkem jednotek SA a obdivovatelem Adolfa Hitlera. "Hrabě Johannes Hardegg, usazený na dolnorakouském zámku Ulrichskirchen, očekával podobně jako řada dalších představitelů šlechty od Adolfa Hitlera a jeho Třetí říše osobní výhody. Velmi záhy vstoupil do nacistických organizací a dotáhl to až na führera (velitele) SA," píše ve Schwarzenbergem autorizovaném životopise rakouská novinářka Barbara Tóth. Kniha vyšla česky v nakladatelství Torst v roce 2007. V župní složce Theresina otce, poznamenává dále novinářka, najdeme úkol "vycvičit vybrané příslušníky SS a SA ve střelbě". Hardegg byl také členem Německého klubu v 1 Tóth. „Z hlediska našeho práva je možné, aby prezident byl dvojí státní občan, nicméně vždycky státní občanství znamená závazek věrnosti, to nejsou jenom práva, ale i povinnosti. A když má někdo povinnosti ke dvěma státům, je možné, že ty povinnosti se vzájemně střetnou,“ varuje ústavní právník Koudelka. Dodává navíc, že některé státy tohle přímo zakazují. Například právě v Americe je tohle nemyslitelné. Dokonce to musí být rodilý prezident, takže dokonce ani ten, který státní občanství získal naturalizací, se prezidentem stát nesmí. Třeba Albrightová by se prezidentkou nikdy stát nemohla, byť byla ministryní zahraničí. Prezident v USA nesmí mít ani v minulosti závazky k jinému státu v tomto smyslu,“ uvedl Koudelka.
Rakousku, který byl sice založen už roku 1908, ale ve třicátých letech se stal spojencem národních socialistů. Jeho stanovy z té doby říkají, že "členy mohou být jen Němci árijského původu, kteří se hlásí k zásadám nacionálního socialismu." Podle soudních spisů z roku 1945 patřili k jeho zakladatelům "nefalšovaní nacisté, kteří si od Třetí Říše slibovali počátek zlatého věku". "Tchán měl samozřejmě velmi spornou pověst," říká k tomu v knize diplomaticky Karel Schwarzenberg. "Můj otec byl nacista," říká ale Therese Schwarzenbergová otevřeně - opět citováno z knihy životopisu Karla Schwarzenberga. Jde tedy o informaci, kterou Schwarzenberg raději veřejně přiznal spřátelené a zaplacené novinářce z jím vlastněného rakouského týdeníku Profil (obdoba českého Respektu), než aby se objevila někdy později v jiné podobě. Je tedy otázka, jaká je skutečná a celá pravda. Když se pak Theresa sblížila s papírenským průmyslníkem Prinzhornem a měla s ním nemanželské dítě, nacházíme v Prinzhornově rodině podobné životní osudy. I Prinzhornův otec a další příbuzní byli členy NSDAP. Rozruch svého času způsobila i kniha „Bouře“ amerického autora Paula Polanského, podle které rodina Schwarzenbergů po katastrofální bouři, která v roce 1939 zničila hektary jejich lesů, používala k levné práci (odklízení spadaných kmenů) židovské a později cikánské vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku, kteří později skončili v koncentračních táborech.11 Kniha je psána jako beletrie, ale autor tvrdí, že se příběh odehrává na základě historických faktů, ke kterým dospěl bádáním v archivech.

KAREL HROMADÍCÍ MAJETEK I KAREL ZADLUŽENÝ

Jednašedesátiletý autor z Idaha a bývalý juniorský mistr USA v boxu v střední váze do Čech přijel v roce 1994, původně jako genealog, aby vypátral původ jakési americké rodiny. V třeboňském archivu přitom prý narazil na nedotčené balíky dokumentů týkajících se pracovního tábora v Letech a téma ho chytlo, popisuje okolnosti knihy novinářka Tereza Spencerová. Ačkoli v celé knize jméno Schwarzenberg ani jednou nepadne (autor dal šlechtické rodině fiktivní jméno), je jasné, že je cílena na Schwarzenbergy, i když není zřejmé, o kterého člena rodiny má v případě negativně vykreslené postavy šlechtice jít. Kniha popisuje pohnutý osud jednoho z několika stovek nuceně nasazených Cikánů, kteří pak údajně končili v koncentračních táborech. Není jasné, zda kniha nebyla napsaná jako jakási provokace a smyšlená obžaloba českého národa (aby i on měl svůj špatný pocit z holokaustu), nicméně kniha vyvolala rozporuplné reakce na politické scéně, když na ni upozornila některá česká média, například Mladý svět či týdeník The Prague Post. Zajímavé je, že kniha se nepřímo týká i Havlovy rodiny, když píše, že bratranec Miloše Havla byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, který patřil k nejbrutálnějším a že Miloš Havel udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich (který prý k Havlům rád chodíval a houpal malého Vaška na kolenou) odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Knihu paradoxně vydal Havlovi blízký Fedor Gál ve svém nakladatelství G plus G. „Přišel za mnou (autor) jen tak z ulice a ukázal mi, co zatím nashromáždil," cituje Spencerová Gála, který prý dlouho nad textem váhal a radil se s přáteli, zda ho vydat. "Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji,“ říká Gál. Spencerová také píše, že krátce před vydáním knihy se s Polanským v jedné pražské literární kavárně sešel Karel, potomek hlavních "hrdinů" knihy Bouře a někdejší kancléř prezidenta Havla. „O předmětu jejich hovoru máme jen svědectví Paula Polanského, a i to jen z druhé ruky. Schwarzenberg Polanskému navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech,“ píše novinářka. A ještě jednou cituje Gála: "Když jsme při příležitosti vydání knihy v roce 1999 uspořádali tiskovou konferenci, z mnoha pozvaných novinářů na ni přišel jen jediný, a ani ten pak o ní nenapsal ani řádku. Knihkupci ji nechtěli, nikdo o ni neměl zájem, prostě se rozhostilo naprosté ticho. Bylo to zvláštní, ale o důvodech toho stavu nechci spekulovat, i když názor samozřejmě mám," říká Fedor Gál. Novinářka končí svůj text konstatováním, že krátce nato praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad „Bouře“ Schwarzenbergové je jedna z nejbohatších rodin v České republice, ale i v Rakousku. Sám Karel svůj rod charakterizuje jako "nadnárodní dynastii" nebo "multinacionální rodinný podnik". Rod Schwarzenbergů je nejbohatším rodem ve střední Evropě. Rodina vlastní 23.000 hektarů půdy v Rakousku, 11.000 hektarů v ČR, 2.000 hektarů půdy v Německu. Karel je druhý největší soukromý majitel lesů v Rakousku a mezi největší soukromé vlastníky lesů patří i v Česku. Rodina majetek soustavně rozšiřuje13, ohromné Schwarzenbergovo bohatství tak neustále roste. Když mu bylo na počátku 90. let vytýkáno, že zrestituoval, co mohl, bránil se tvrzením, že zpět získal jenom část. To může být pravda, ale málo to rozhodně není. Bilance restitucí je totiž pozoruhodná: Orlík, Čimelice, Sedlec, Dřevíč, dva činžovní domy, palác na Novém Městě v Praze, padesátka menších budov, 9.500 hektarů lesů a rybníků. To však bylo v devadesátých letech. Další a další pozemky stále nakupuje - je to jeho vášeň. Například ve svém majetkovém přiznání za rok 2009 uvedl, že si jich za rok pořídil hned třiadvacet dalších, především v jižních a středních Čechách.14 Podle jiných zdrojů skupuje ve velkém i pozemky na západě Čech. Někdo by se měl investigativně podívat, co všechno Schwarzenbergovi dnes patří. Pak bychom se možná divili. Při tom všem tvrdí, že „má málo vlastního majetku“, že „celkových peněz moc nemá“ a že majetek převedl na syna a žije tedy obyčejným životem "lesníka a hostinského". Není mu vůbec trapné žádat o eurodotace na své rybníky a když je potřeba dotaci kvůli pochybení vrátit, jeho přítel na ministerstvu financí, Miroslav Kalousk, mu to blahosklonně promine (o tom také později). O dotace žádá i Schwarzenbergova rodina v Rakousku. Volební kampaň si i přes své bohatství neplatil ze svého, ale nechal si na ni přispět od svých kamarádů a spojenců. Zdeněk Bakala, Karlův dlouholetý velký přítel a obchodní partner, mu věnoval na kampaň půl milionu korun, ve sněmovních volbách 2010 7,5 milionu16, loni sponzoroval TOP 09 8 miliony. Zároveň ale rakouská média informují, že Schwarzenbergova Nadace, na kterou je veškeré rodinné jmění převedeno, je šest milionů euro (156 milionů korun) v dluhu (informace z roku 2002)18, což může být také jistá motivace pro Karlovo jednání. V dluhu je i Karel sám – poslední majetkové přiznání z července 2012 ukázalo, že je ze všech poslanců českého parlamentu nejzadluženějším – dluží celkem 13 milionů korun.

KAREL RESTITUJÍCÍ

Karlovy restituce jsou stejně tajemné, jako ty Havlovy. V zásadě jde o to, že zničila. „Pojišťovna škodu zaplatila a příběh pozoruhodné knihy se uzavřel. Zůstalo jen pár výtisků a Paul Polansky odjel z České republiky do Kosova, kde se začal starat o romský uprchlický tábor.“ (zdroj: Spencerová Tereza: Případ nepovšimnuté knihy, in: Mladý svět č.12/2003). Když o druhém vydání knihy v roce 2003 psal týdeník The Prague Post, citoval místopředsedu Senátu Petra Pitharta, který řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně: "Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí."

MAJETKOVÉ POMĚRY KARLA

Schwarzenberg neváhal podnikat neuvěřitelné právní kličky, aby podědil, co se dalo a zrestituoval, co bylo možné. A tak zatímco byl v roce 1960 adoptován svým v Rakousku žijícím strýcem Jindřichem do hlubocko-krumlovské větve Schwarzenbergů, čímž se stal hlavním představitelem rodu a z chudého šlechtice zámožným mužem, protože o dvacet let později mohl dědit majetek v Rakousku, doma po "převratu" se zase hrdě hlásil k biologické větvi, kterou opustil (orlické), protože se zde nabízely pro změnu miliardové restituce. Podle českého práva ale neměl na restituce nárok, pročež se Karel neváhal o majetek soudit a podařilo se mu prosadit, že bylo upřednostněno rakouské právo. České právo totiž říká, že dědická práva po biologických rodičích adopcí zanikají, kdežto rakouské právo je umožňuje. Navíc byl Schwarzenberg adoptován jako dospělý, což české právo taktéž nezná. Neptejme se, jak se to stalo, ale soud si vyslechl znalce na mezinárodní právo a rozhodl se, že se bude postupovat podle práva rakouského. Schwarzenberg tudíž zdědil podstatnou část majetku konfiskovaného orlické větvi a činí si zálusk i na majetek zabavený na základě speciálního zákona "Lex Schwarzenberg", byť se věc komplikuje rodinným sporem s nevlastní (adoptivní) sestrou Elizabeth von Pezold. Je otázkou, do jaké míry pomohlo Schwarzenbergovi jeho výsadní postavení nejbližšího spolupracovníka tehdejšího novopečeného prezidenta Václava Havla v rozjitřené posametové době. Jisté je pouze to, že vyřízení restitučních nároků se událo současně s jeho a Havlovou abdikací. Když se pak Havel stal už jen českým prezidentem, Karel s ním v jeho politické dráze nepokračoval. Evidentně nebylo proč - majetek už byl doma. Stejně tak lze vážně uvažovat o tom, že za Karlovým lobbingem pro Lisabonskou smlouvu stály opět tytéž majetkové zájmy, protože Listina práv EU (která je součástí Lisabonské smlouvy) otevírá možnost pro restituce konfiskovaného majetku a tudíž cestu k více než čtyřicetimiliardovému jmění, které stát s odkazem na Lex Schwarzenberg (na který se restituce nevztahovaly) stále vlastní. Někteří lidé z politických kruhů říkají, že právě vidina tohoto tučného sousta je hlavní Karlovou motivací a že z ní vyplývají i jeho politické postoje ve vztahu k Evropské unii a k Sudetským Němcům.

KAREL A KORUPCE, PŘI RESTITUCÍCH UPLÁCEL

Aby mohl Karel úspěšně zrestituovat, musel i uplácet, jak později sám přiznal. "Nechme to být. Nešlo o nic velikého. Ale jiná cesta prostě nebyla. Bylo to k uzoufání. A po dvou letech, kdy se všechno zablokovalo... Nebyl to přímý úplatek, šlo řekněme o jistou protislužbu. V té době jsem ještě vůbec nebyl v politice. Dodnes z toho mám špatné svědomí," popsal v roce 2010 v rozhovoru pro MF Dnes případ z 90. let. Jeho strana si přitom zakládá na slušnosti a boji proti korupci. "Bylo to velmi dávno. V době, kdy jsem nebyl tak známý jako nyní. Byl jsem v úplně jiné situaci. Ten úředník prostě seděl na šanonu a na tom, jak rychle vše dopadne, bylo závislých víc věcí i lidí. Já už jsem to na sebe kdysi řekl, ale to si asi novináři nepamatují," popsal stejnou situaci pro Týden.cz. Kryje korupci.Třebaže má Karel plná ústa boje proti korupci, když na korupci ve svém okolí přijde, blahosklonně ji přikryje a toho, kdo na ni upozornil, naopak vyhodí. O tom se přesvědčil úředník MZV Jakub Klouzal, bývalý šéf jednoho z odborů ministerstva zahraničních věcí, který Karla v létě 2010 upozornil na podezřele nevýhodné zakázky na nákup počítačových sítí. Některé se mu podařilo zastavit, i tak ale přišel stát o 60 milionů korun. Úředník poté přišel o místo. Nebyl sám. Jindy zase zlehčoval korupci, když bez okolků přiznal, že ve velkých –
zvláště armádních - zakázkách „bývá vata“ a podezření médií, že se v případě kauzy CASA uplácelo ve velkém, tímto způsobem zlehčoval. Kryl tak svoji stranickou kolegyni Vlastu Parkanovou, zatímco ještě pár dní předtím se radoval se zatčení Davida Ratha a těšil se, že budou „následovat další“. Asi tím ale myslel další politiky z jiných.

KAREL BOHEMSKÝ, VULGÁRNÍ, LÍNÝ

Karel je bohém, od dětství zvyklý na prostředí vídeňských kaváren a salónů, v mládí vedoucí bouřlivý život, plnící společenské sloupky rakouských novin26 Dva roky před svatbou informoval společenský magazín Revue o Karlově „měšťanském“ flirtu s jednou z nejhezčích vídeňských fotomodelek. A jeho přítel vzpomínal na bouřlivé roky slovy o tom, že „Karyho zajímaly krásné ženy, taková modelka mu dovedla poplést hlavu. Měl slabost pro padlé ženy se špatnou pověstí, které chtěl zachraňovat (…) Já jsem chtěl svádět počestné, třeba i urozené ženy. Takže jsme si nikdy nepřekáželi, každý lovil v jiných vodách.“Sám sebe označuje za "egocentrika a egoistu". Rodina to s ním neměla jednoduché – i jako manžel trávil čas dlouho do noci v podnicích a druhého dne si rád pospal. „Celé noci trávil s přáteli po kavárnách, nevstával před desátou; vedl bohémský život,“ vzpomíná jeho syn Jan. Své okolí se snaží oslnit bodrostí a vulgárním vyjadřováním. Hospodskou mluvu zavádí i do politiky, když například vicekancléře prezidenta republiky označil za "poskoka Václava Klause", o lidovcích mluví jako o "černoprdelnících", o demonstrantech proti Temelínu jako o "magorech", Ladislava Bátoru přirovnal k "pedofilovi v dětské škole", ale jakmile i Bátora volil ostrá slova, hned si stěžoval. V jeho slovníku najdeme výrazy jako "hovno", "kecy", "volovina", což jaksi příliš nekoresponduje s jeho proklamovanou pózou gentlemana. Občas jeho slova vyvolají i diplomatický skandál. Silvio Berlusconi podle něho prý čas na reformy "prošoustal" a Karel se přiznal, že mu záviděl jeho milostné avantýry30 (Berlusconiho skandál s nezletilými prostitutkami a skupinovým sexem). Podle Václava Klause je Schwarzenbergův styl vyjadřování "smutný" a už beztak chatrnou veřejnou diskusi a politickou kulturu ještě více devastuje a ničí. Karel je líný. Pověstné je jeho usínání na veřejnosti i při důležitých jednáních a debatách. Během bělehradské konference o bezbečnosti během programu zdřímnul přímo na pódiu a způsobil tak další diplomatické faux pas. Pravidelně se umísťuje mezi zákonodárci s nejnižší účastí na hlasování - a to jak v jeho současné pozici poslance, tak senátora předtím. Nejenže byl největším absentérem při hlasování, ale mezi senátory měl vůbec nejmenší docházku - účastnil se jen zhruba každého pátého hlasování (107 z 531).

KAREL ROZVÁDĚJÍCÍ SE, ŽENÍCÍ SE

Manželka Therese mu byla nevěrná34, když zplodila syna Karla Phillipa (1979) s rakouským průmyslníkem (rovněž z nacistické rodiny) Thomasem Prinzhornem, který po následných tahanicích, na kterých si smlsl i bulvár (a kde nechyběly testy otcovství apod.) syna roku 1988 adoptoval do své rodiny. Karel se pak s manželkou rozvedl. V roce 1992 během lyžování utrpěla úraz a ochrnula od pátého krčního obratle dolů. Na Karlovu obranu je ale třeba říci, že se s ní v roce 2008 opětovně oženil.

KAREL PODNIKAJÍCÍ, KŠEFTUJÍCÍ

Karel je neodmyslitelně spjat s kontroverzním miliardářem Zdeňkem Bakalou, podnikatelem, jehož někteří řadí mezi pět nejbohatších rodin ovládajících Českou republiku. Bakala je Karlovým dlouholetým přítelem a obchodním partnerem. Společně zprivatizovali Karlovarskou Becherovku, společně vydávají týdeník Respekt, do České republiky se jim podařilo přitáhnout vlivný amrický think-tank Aspen Institute (viz dále). Všechny kontroverze kolem Bakaly tak vrhají špatný stín i na Karla samotného. Premiér Nečas loni upozornil, že spojení Schwarzenberg-Bakala má obdobné konotace jako spojení Bém-Janoušek. Po vstupu Bakaly do Respektu dala většina tehdejších redaktorů výpověď.

NADACE BOHEMIAE

Podivně dopadlo i hospodaření Nadace Bohemiae. Karel, který si spolu s Miroslavem Kalouskem hraje na spořádaného hospodáře, v nadaci, kterou v roce 1992 založil, figuroval jako výkonný ředitel. Rok po svém založení přestala však nadace platit daně, aby poté skončila v konkursu s dluhem 3 milionů - na daních. Z velkolepého plánu pravdoláskařů (v nadaci figurovala i jména Vladimíra Dlouhého, Josefa Zieleniece, Michala Lobkowicze, Lucie Pilipové nebo Jana Švejnara), jak do České republiky lákat zahraniční investory, nezbylo vůbec nic. Otázka je, zda to vůbec někdy bylo v plánu.

KAUZA BECHEROVKA

Pochybnosti nad Karlovým podnikáním vyvstaly už v roce 1997, kdy spolu s Bakalou a francouzskou firmou Pernond-Ricard koupil v privatizaci karlovarskou Becherovku. Třebaže jejich nabídka byla až druhá nejvyšší (nezvítezila ani v jediném z kritérií vypsaného veřejného výběrového řízení), stát na dramatickém jednání vlády přiklepl firmu Karlovi a spol. většinou jednoho hlasu. Pro hlasovali Karlovi známí z ODA a KDU-ČSL. Becherovce se ale příliš nevedlo a podnik, který měl v roce 1997 zisk 148 milionů, skončil za tři roky poté v mínusu až 140 milionů. Média tehdy psala o tom, že se Becherovka tuneluje státu před očima. Ukázalo se, že nadace vedla získané peníze za reklamu jako dary, z nichž se neplatí žádné odvody do státní pokladny. Chyby v účetnictví, které se týkají let 1996 až 1998, odhalil už dříve při kontrole Finanční úřad pro Prahu 1 a zpětně nadaci doměřil tři miliony korun.

KAPŘÍCI

Nedávno také vyšlo najevo, že Karel v roce 2002 porušoval mezinárodní zákaz prodeje ryb, když obcházel nařízení, podle kterého nebylo možné prodávat ryby z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy, aby se vyloučila případná kontaminace malachitovou plísní, která v té době zachvátila chovy v několik středoevropských zemích. Karlovi se nechtělo dlouho čekat na výsledky testů a tak raději ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval. Ryby tak prodával vesele dál, zatímco poctiví rybáři své ryby testovali a přicházeli o zisky. dotace na rybníky. Jeden z nejbohatších lidí v zemi i ve střední Evropě vůbec si na opravy svých rybníků v roce 2002 žádá několikamilionové dotace od státu. O půl roku ale přešvihnul termín, do kdy měl rybník kolaudovat, pročež by měl dotace správně navrátit. Protože má ale na ministerstvu financí známého, Miroslav Kalousek mu vracení benevolentně promine. Nic se vracet nemusí. Zdaleka nejde jen o malé dotace v České republice, rod Schwarzenbergů pravidelně žádá o dotace EU i v Rakousku, až si toho všimla tamní média.

KAREL POLITIKAŘÍCÍ

Třebaže se Karel často snaží ze své zodpovědnosti chytrými či vtipnými hláškami a mlžením vyvázat, je spojen s řadou kontroverzních hlasování. Zvednul ruku pro snížení důchodů, pro zvýšení daní, pro zrušení základní slevy na dani z příjmu fyzických osob pro starobní důchodce, pro Evropský stabilizační mechanismus (Euroval), církevní restituce, stejně jako předtím v Senátu pro americkou radarovou základnu v Brdech. Pro věřící by mělo být těžko přijatelné, že za konzervativce se vydávající Karel hlasoval pro registrované partnerství, všemožně podporuje homosexuály, ale i adopce dětí homosexuály. Jindy se zase vyslovil pro to, aby v Česku byly zřizovány muslimské mešity, protože „je-li v dotyčném městě dostatečný počet věřících, tak by měli mít možnost pořídit svou svatyni, nezávisle na tom, jestli je to kostel v muslimské zemi, či mešita u nás.“ Tento podivný přístup, kdy se tváří jako konzervativec, ale počíná si jako liberál, se táhne celým jeho politickým životem a to už od mládí. V době prvních politických krůčků ve Vídni se pohyboval v kruzích židovsko-levicových intelektuálů a politiků46, blízko měl například k moravskému Židovi a pozdějšímu rakouskému kancléři z řad sociální demokracie Bruno Kreiskému, který mu v roce 1985 dohodil prestižní místo předsedy Mezinárodního helsinského výboru. Jeho političtí přátelé mu rádi přezdívali "soudruh-kníže", Karel sám trval na tom, že není konzervativcem, respektive, že je jím méně, než byl v mládí. I proto mu nedělalo problém kandidovat v České republice za extrémistickou a levicovou Stranu zelených a hájit její levicový program.

POLITICKÝ TURISMUS

Aby se dostal na své vytoužené místo šéfa diplomacie, prošel Karel hned několika politickými stranami. V senátních volbách 2004 byl nominován US-DEU, jinak byl ale až do zániku strany členem ODA. Finančně podporoval KDU-ČSL, spolu s dalšími pravdoláskaři chtěl založit stranu Cesta změny, poté se stal výkladní skříní Strany zelených (než se s ní rozkmotřil, protože zradil její program), aby si nakonec založil vlastní stranu TOP 09. .Marketingový produkt TOP 09, Stranu TOP 09, která je ryze marketingovým produktem a funguje spíše na bázi zednářské lóže než demokraticky si počínající strany, zakládal spolu s Václavem Havlem, Mirkem Topolánkem a Miroslavem Kalouskem. Vznikla-li strana na pragmatickém spojenectví dvou politiků, kteří sice léta žili téměř jako sousedé na jihu Čech, ale nikdy dříve spolu nemluvili, byl to dobrý předvolební tah hodný politické vyzrálosti toho bechyňského, ale ostatně i dobrá příležitost pro toho orlického, který – ač vždy zapřísáhlý představitel nepolitické politiky – najednou získal politickou stranu poté, co zkompromitovaná Strana zelených už přestala být pro jeho plány použitelná. Stejně jako KDU-ČSL pro toho prvního. Karel poskytuje Mirkovi politické krytí, vzájemně si jdou na ruku (Karel podporuje Mirka v jeho sporech s vládou a v jeho kauzách, Mirek zase Karla v jeho sporech s vládou a v jeho kauzách). Jako ministr zahraničí Nečasovy vlády, předseda koaliční strany a vicepremiér vlády nese také Schwarzenberg odpovědnost za současný politický stav země a za veškeré kroky Nečasova kabinetu.

EXCESY

Karel překvapil svým kladným postojem ke konečnému řešení cikánské otázky, kdy prohlásil, že vystěhovat Cikány není špatný nápad, že je ale těžko realizovatelný, protože by je žádná země nepřijala. Karel často lže, protiřečí si, otáčí ve svých názorech - ještě před rokem například chválil amnestii prezidenta jako dobrý nástroj pro řešení přeplněnosti věznic (a souhlasil s tím, že se u nás zavírá zbytečně moc) a amnestii při svém případném zvolení sliboval. Schaloval ji i bezprostředně poté, co ji prezident Václav Klaus vyhlásil, aby se poté. Zajímavé je, že ještě dříve, než byl zvolen do křesla ministra zahraničí, žádali v době kolem složitého sestavování vlády po volbách 2006 někteří "věční petenti" v otevřeném dopise pro Schwarzenberga místo ministra kultury. Viewegh, Černý, Svěrák, Peňás a další echtovní pravdoláskaři tehdy tvrdili, že ať už se sestaví vláda taková nebo maková, noblesní šlechtic by tam neměl chybět a pomohl by napravit údajně poškozenou politickou reputaci země. Vidíme tedy, že zde byly snahy Schwarzenberga za každou cenu instalovat do nějaké nové role, což se nakonec podařilo. Případ Čunek ukázal podivnou symbiózu Karla s Miroslavem Kalouskem, která vznikla ještě před společným plánem sestavit virtuální stranu TOP 09. Není totiž žádné tajemství, že o odchod Čunka z vlády a z vysoké politiky usiloval především jeho stranický rival Miroslav Kalousek a Karel, kterého se přitom spor nijak netýkal, mu sehrál onu službičku, kdy si postavil hlavu a žádal odchod Čunka, jinak prý odejde sám. Můžeme se tak ptát, co za to naopak Karel chtěl od Kalouska. A nebo je Karel submisivní, nechává s sebou manipulovat a je loutkou v Kalouskových rukou? Nedávný případ s Bátorou je tomu na chlup podobný. Kalousek chtěl změny ve vládě nebo rovnou nové volby, a tak si za účelem vyvolání vládní krize vybral zástupný problém, který se jen velmi vzdáleně dotýká Karla. A Karel opět hraje divadlo, že pokud (tentokrát pro změnu) Bátora neodejde, jeho strana ve vládě být nemusí. Opět se můžeme ptát, proč to dělal a co za to chtěl?

VYSTĚHOVÁNÍ CIKÁNŮ DO CIZINY

Populisticky, když se názor veřejnosti změnil, přidal na stranu jejích kritiků54. Často se uchyluje k vydírání, že odejde z vlády (když neodejde Ladislav Bátora z ministerstva školství, když Nečas nekývne na euroval apod.). V době Topolánkovy vlády zase mnoho svých sympatizantů zklamal tím, když nedodržel slovo, že odejde55, pokud se na čas odstoupivší Jiří Čunek do vlády vrátí - Čunek se vrátil, ale Karlovi se z vyhřátého místa ministra zahraničí nechtělo. Nedodržel tak slovo, které dál - buď já, nebo on. Nakonec vše vyřešil šalamounsky - nechal si Čunka prověřit detektivní kanceláří Kroll a tím si své setrvání v křesle ministra omluvil, protože zjištění detektivů podle něho nic neprokázalo.Tento případ jednak vyvolává nepříjemné otazníky, proč Karel nedůvěřoval českým orgánům a najal si na práci s citlivými údaji státu cizí a netransparentní americkou detektivní agenturu, která má úzké vazby na CIA a FBI (před 11. zářím měl výkonný ředitel její newyorské pobočky zodpovědnost za bezpečnost WTC). Místopředsedu vlády a ministra Čunka tak nechal lustrovat cizími detektivy (a nejdražšími detektivy světa, jak připomněla média) - napojenými na zpravodajské služby cizího státu. Tím mohl zemi vystavit
bezpečnostnímu riziku.

KAREL ŠOKUJÍCÍ ČESKÝM NÁRODNÍM ZÁJMŮM

Karel nehájí české zájmy a Českou republikou pohrdá, špiní ji a pomlouvá, kudy chodí. Pokud někdy říká opak, lže. Usvědčují ho z toho jeho vlastní skutky a slova. Stačí jen pár příkladů z doby nedávné. .Urážlivé a skandální výroky. V Rakousku vykládá, že Benešovy dekrety jsou protiprávní, ale že je bohužel zrušit nemůže. V Americe se nechal slyšet, že by si naše země měla do svého znaku místo českého lva dát krtečka, v jehož přirozenosti je prý dělat tunely. A taky straku zlodějku. Onde zase povídal, že jediný prospívající český oděvní průmysl je šití kabátů z ostudy. Když se své funkce v Praze ujímal americký velvyslanec, pohaněl Karel naši zemi slovy o tom, že Norman Eisen tedy „bude čumět“, až uvidí, jak to u nás chodí.59 Jeho prvotním zájmem v prezidentské funkci by prý bylo zlepšit vztahy s Německem. Jindy si zase posteskl, že dříve vzdělaný Čech uměl jak česky, tak německy a teď prý přišla doba, abychom se do těchto časů vrátili... Při jiné příležitosti nazval Čechy rasisty. Je neuvěřitelné, že místo toho, aby Českou republiku podporoval a prezentoval v co nejlepším světle, pomlouvá ji a zesměšňuje. Žádný ministr zahraničí kterékoli země na světě by si něco takového nedovolil. „Samozřejmě jsme rasisti. Stačí v nejbližší hospodě delší dobu naslouchat. Ostatně obdobné je to i u jiných národů. Amhárci i Japonci, Číňani, Íránci, Britové a tak dále se vidějí jakožto nadřazení. Málokdo to však dává najevo tak hulvátským způsobem najevo jako my. Trčíme ještě v době před osmdesáti lety. Romové jsou tací, jak jsme si je vychovali,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz předseda TOP 09 a první vicepremiér Karel Schwarzenberg.

PRODEJ LOBKOVICKÉHO PALÁCE

Na Karlův návrh vláda souhlasila s převodem historického barokního Lobkovického paláce na Malé Straně na Německo. Výměnou máme získat pozemek na okraji Berlína. Budova má přitom velkou historickou hodnotu a je součástí kulturního dědictví země61. Přitom měl Karel ještě tu drzost prohlásit, že Němci se o památku postarají lépe, než Češi. Karel zavírá česká velvyslanectví v zemích, které tradičně patří do zájmových oblastí České republiky, údajně ve snaze ušetřit, i když oslovení experti potvrzují, že na podobných rozhodnutích nelze nijak uspořit, ba spíše naopak. Pod pláštíkem šetření tak oslabuje vliv České republiky na úkor USA, EU, případně některých velmocí EU. Zavírá ambasády v místech, která jsou z hlediska amerických zájmů nezajímavá, vyklízí pozice v místech, kde mají naopak své zájmy Francie či Brusel, případně souhlasí s posilováním ambasád v zemích, které naopak do sféry amerického zájmu spadají a kde Česká republika pomáhá Spojeným státům provádět subverzivní činnost proti tamním režimům. O svém záměru rušit konkrétní diplomatické mise navíc včas neinformoval nejen vládu a poslance příslušného výboru, ale ani prezidenta republiky.

POŠKOZOVÁNÍ ČESKÉ ENERGETIKY

Svými výroky Karel poškozuje i české zájmy ve sféře energetiky, když například tvrdil, že budeme muset zavřít Dukovany, ač jde o jednu z nejbezpečnějších elektráren vůbec, nebo když Francouzům „požaloval“, že jejich společnost Areva bude vyřazena z konkurzu na dostavbu Temelína - a to ještě před vyhlášením výsledků. Toho Areva okamžitě využila pro své odvolání k protimonopolnímu úřadu, kde namítá i únik informací, za což nyní hrozí republice "největší arbitráž" v dějinách.

HÁJÍ ZAHRANIČNÍ ZÁJMY

Není to jen zdání a pocit, že Karel nejenže nepracuje pro české zájmy, ale naopak hájí zájmy všech ostatních zemí proti zájmům českým. Vidíme ho nadbíhat tu Německu, tu sudeťákům, jindy Američanům, Francouzům, Bruselu. Ačkoli tím poškozuje český byznys a vztahy mezi oběma zeměmi, brojí proti Rusku a dalším zemím, které Spojené státy nemají rády (Barma, Kuba apod.). Podívejme se na tyto cizí zájmy podrobněji. .zájmy USA, globalistické zájmy, zájmy Davida Rockefellera ..Bilderberg Group Snad nejmarkantněji je Karlovo posluhování mocným tohoto světa vidět na jeho blízkých vztazích s Bilderberg Group, soukromou vlivovou nadnárodní elitářskou organizací jednoho z nejbohatších mužů planety Davida Rockefellera. Karel tajně navštívil (a až posléze byl nucen přiznat účast na) schůzi Bilderberg Group v roce 2008 v USA. Dovolte mi ještě poznamenat, že je zajisté pravda, že Lobkovický palác je významná památka. Ale ani Spolková republika Německo není schopna ji někam odnést. Památka zůstává na svém místě v Praze a Spolková republika Německo bude asi mít víc prostředků ji udržovat v řádném stavu, než má toho času Česká republika. Ale to je jenom vedlejší poznámka."
Karel, v té době ministr zahraničí v Topolánkově vládě, se účastnil setkání Bilderbergu, které probíhalo v americkém městě Chantily (5. - 8. června 2008, Chantilly, Virginia, USA). Po návratu do České republiky byl v této věci interpelován opozičními politiky a zasloužil si za to kritiku. Politik si z ní ale nic nedělal a reagoval na kritiku buď podrážděně, nebo ji zlehčoval a zesměšňoval tazatele jako zastánce spikleneckých teorií. "Čas od času tam jezdím. Jako všechny konference a semináře je to někdy zajímavé a někdy nudné. Záleží na tom, kdo přednáší,“ přiznal. "Vůbec žádné tajemné pozadí, probíhá to docela veřejně už čtyřicet nebo padesát let. Novináři zřejmě nejsou příliš zvídaví a zajímají se spíše o to, co se děje tady, než na mezinárodní půdě. Žádné tajemno v tom není." Karel ale nebyl na setkání Bilderberg Group poprvé. V pořadu ČT HydePark přiznal, že na Bilderbergu byl už dvakrát. I podle sdělení Alexandra Vondry mohl být Karel na konferenci vícekrát. "Obvykle na podobná setkání vyjede kníže nebo já, ale tím to hasne," řekl tehdy na telefonický dotaz ministr pro evropské záležitosti. Jenže ani to není úplná pravda. Mezi méně známé informace patří ta, že svoji premiéru na Bilderbergu si odbyl už v roce 1979 a dále ještě navštívil podobné schůzky v letech 1980 a 1981, jak vyplývá z dodnes dohledatelných seznamů účastníků. Důvod, proč to o něm nebylo dříve známo, je prostý - nikdo ho tehdy nehledal pod jeho celým jménem a coby zástupce Rakouska, kde žil a žije. Karla Schwarzenberga najdeme v těchto seznamech jako "knížete" nebo také "prince" Karl J. Schwarzenberga z Rakouska. Seznamy prozrazují i to, že byl na setkání jako pozorovatel či přihlížející (observer).

TRILATERÁRNÍ KOMISE

Karel je také členem jiné Rockefellerovy soukromé vlivové organizace70, tzv. Trilaterální komise (TC), jakési dceřiné společnosti Bilderbergu. Jednání TC navštěvuje často, víme například o tom, že se jako ministr zahraničí v Topolánkově vládě účastnil v roce 2007 jejího jednání ve Vídni, kde měl i projev. Ve svém životopise o členství v TC nic neříká, ale mezi členy TC ho najdeme. Karel tak není českým politikem v Rockefellerových think-tancích, ale Rockefellerovým politikem v České republice.
..Aspen Institute
Spolu se Zdeňkem Bakalou, jak už bylo vzpomenuto, přivedl Karel do Česka americký levicový think-tank Aspen Institute, když se mu v roce 2011 podařilo otevřít zde jeho pobočku pro celou střední Evropu Think-tank se zaměřuje na podporu amerických zájmů a mimo jiné obhajuje překonanou teorii o lidmi způsobeném globálním oteplování. Nejen to, podle některých zdrojů (John Coleman) je Karel dokonce členem „Výboru 300“, čili skupiny tří set nejmocnějších mužů planety. Pokud by si někdo myslel, že to je pro pro Českou republiku nějaké plus, pak je tomu přesně naopak - pro zemi s takovým prezidentem by to znamenalo, že je už zcela v područí globalistických kruhů, které někteří kritici (například vicekancléř Petr Hájek ve své poslední knize Smrt v sametu) bez okolků nazývají ilumináty.
Do globalistických kruhů Karla nejspíše uvedl jeho strýc František (1913-1992), mladší bratr Karlova otce. Z literatury se dozvídáme, že měl velké charisma a byť byl mladší, Karlova otce ovlivňoval. Nabízí se proto otázka, zda nebyl stejně tak silným vzorem pro Karla samotného a zda to nebyl právě tento strýc, který současného ministra uvedl do nejvyšších politických pater. František Schwarzenberg je totiž v mnohém Karlovým předobrazem. Do diplomacie byl uveden svobodným zednářem Edvardem Benešem, podle rodinné tradice byl člen Maltézských rytířů, v emigraci ředitelem pobočky CFR (Chicago Council of Foreign Relations, později přejmenované na The Chicago Council on Global Affairs), stýkající se s bilderbergovcem a špičkou CFR Zbignievem Brzezinskim81, přednášející v Aspenu, kde americký milionář Paepke zřídil známý think-tank (právě tento think-tank, bohatě sponzorovaný rodinou Rockefellerů, nedávno Karel, jak jsme uvedli výše, přivedl do Prahy). Podle některých indicií byl František Schwarzenberg svobodný zednář, protože porovnáním jeho nejbližších přátel (o kterých se zmiňuje ve svém životopise) a nejlepších přátel, o kterých se zase zmiňuje přiznaný svobodný zednář Václav M. Havel (otec bývalého prezidenta) dojdeme k téměř identické skupině lidí. Už bylo vzpomenuto, jak Karel silně lobboval za zřízení americké vojenské základny v Brdech - v roce 2008 pro agenturu Reuters prohlásil, že pokud v parlamentu neprojde smlouva o radaru, nabídne svou rezignaci. Smutným okamžikem je i jím Karel VII. Schwarzenberg (1911-1986) pracoval po útěku do Rakouska jako knihovník v americkém centru America House, zřízeném americkou okupační správou v Salzburgu. Zabýval se genealogií a rodovou historií, psal ale i filosoficko-politické spisy, jako například dílo „Orel a drak. Myšlenka světovlády“ (1958), popisující dějiny jednotné globální vlády (Putna). Na rozdíl od liberálního Karla VII., jeho syna, ho ale lze považovat za skutečného konzervativce a tradicionalistu. Zajímavostí ve vztahu k současné kandidatuře Karla VII. je fakt, že v říjnu 1938 národovecký časopis Vlajka bez jeho vědomí oznámil prezidentskou kandidaturu jeho otce Karla VI. - ovšem bez jeho souhlasu, stejně jako později v říjnu téhož roku učinila to samé nacistická vysílačka, která pod názvem Pravda vítězí! vysílala z Vídně a s tehdy již kolaborující Vlajkou spolupracovala. Založena byla roku 1922, dnes se organizace přejmenovala na " The Chicago Council on Global Affairs". Na první pohled upomíná na Rockefellerovu Council on Foreign Relations (založenou r. 1921) vysoce postaveným členem Bilderbergu, Trilaterální komise a CFR; Škutina,. František Schwarzenberg tam přednášel "pro manažery, obchodníky a kapitány průmyslu" a "dodnes si dopisuje s řadou tehdejších účastníků Aspenu, kteří se mezitím stali významnými osobnostmi ve svém oboru". Škutina na několika místech píše, že se František Schwarzenberg znal s Vladimírem Grégrem, Václavem M. Havlem a dalšími (Škutina). O Havlovi víme, že byl svobodný zednář, který k zednářství přivedl (jak se ve svých pamětech chlubí) arch. Vladimíra Grégra. Jinými slovy, zednář Havel jmenuje Grégra mezi svými zednářskými přáteli, a tito dva zednáři jsou shodou okolností i blízkými přáteli Františka Schwarzenberga (jak prozradil Vladimíru Škutinovi). Havel ale nejmenuje své zednářské přátele všechny, jmenuje jen ty mrtvé nebo ty, od kterých dostal souhlas to zveřejnit. Klidně mezi nimi mohl být František Schwarzenberg, jak vyplývá z toho, že měli stejné známé. Na jiném mítě (str. 119) popisuje František Schwarzenberg svůj vztah k profesoru dějin čekého práva a během okupace ministrovi školství a národní osvěty, se kterým byl předtím v Národní radě české, profesoru Kaprasovi (Kapras byl předseda, F. Schwarzenberg místopředseda). Z literatury o zednářích zase víme, že Kapras byl významný zednář a ostatně Škutina (na základě Schwarzenbergových vzpomínek) vypráví příběh o Kaprasově zednářství a o tom, jak nacisté za okupace zednáře pronásledovali, čili Schwarzenbergovi muselo být Kaprasovo zednářství zjevné.

PROLOBOVANÉ UZNÁNÍ ISLÁMSKÉHO A MAFIÁNSKÉHO STÁTU

Kosovo českou vládou86, o což usiloval ještě před vyhlášením nezávislosti Kosova. Na jeho návrh byl tento bod zařazen na jednání vlády a prohlasován. Karel byl později kritizován za to, že uznání Kosova prosadil navzdory nesouhlasu prezidenta, opozice i velké části veřejnosti. Karel podporoval válku v Afghánistánu, Íráku, Gruzii i další probíhající či chystané intervence (Írán apod.), je také zastáncem vysílání českých jednotek do míst, kde Američané hájí své uzké velmocenské zájmy. Zcela proti diplomatickým zvyklostem (spíše jako aktivista než politik-diplomat) pak vystupuje proti Rusku, které dlouhodobě kritizuje a uráží. Nejnověji tak učinil v kauze Pussy Riot, když navzdory své proklamované urozenosti a gentlemanství několikrát veřejně podpořil tuto skupinu, čímž se zároveň vyslovil pro nemravné počínání a znesvěcování kostelů. V roce 2009 byl Karel jedním ze signatářů otevřeného dopisu americkému prezidentovi Obamovi, ve kterém pár bývalých politiků mluví za celou Střední a východní Evropu a vybízí Obamu, aby USA nepouštěly tuto oblast ze zřetele a aby se poněkud ochladlé transatlantické vazby opět upevnily.

ZÁJMY EU

Proevropských je u nás drtivá většina politiků, Karel je z nich všech však nejvíce fanatický ve svém úsilí odstranit poslední zbytky svrchovanosti České republiky a podřídit ji zájmům Bruselu. Vystupoval vehementně na obranu Lisabonské smlouvy, kterou podepsal a aktivně se ji snažil prosadit, což se mu nakonec povedlo91, stejně urputně si počínal i v případě její novely, která zřizuje tzv. euroval neboli Evropský stabliziační mechanismus, který pro Českou republiku znamená závazek 350 miliard eur ve chvíli, kdy vstoupí do eurozóny (přičemž tyto nároky ze strany EU nemají podle této smlouvy žádné omezení a mohou být kdykoli a jakkoli podle potřeby eurozóny navyšovány). Naopak prezidentem Václavem Klausem vyjednanou výjimku z Listiny práv EU, k jejímuž prosazení byl koaliční smlouvou coby ministr zahraničí zavázán, Karel kritizoval a jejímu naplnění se dlouhodobě brání.Karel podporuje i bankovní unii, či rozpočtovou a hospodářskou unii v podání Berlína a Paříže (ta bude znamenat, že český ministr financí bude předkládat návrh státního rozpočtu ČR Bruselu ke schválení a projednávání rozpočtu českou Poslaneckou sněmovnou už pak bude ryzí formalitou). Tato změna by znamenala faktický konec parlamentní demokracie v ČR, ale i v celé EU, Karel ale přesto dokonce hrozí odchodem z vlády, pokud se Česká republika k rozpočtové unii bez výhrad nepřipojí. Protože je jasné, že prezident Václav Klaus pakt nepodepíše, Karel se už nechal slyšet, že nový pakt schválí, jakmile Klaus odejde. Karel velice těžce nese jakékoli euroskeptické (jiné než Bruselu přitakávající) názory, ať už ze strany koaličního partnera ODS nebo prezidenta republiky a neváhá s nimi svádět mediální boje a tvrdě na ně útočit. Několikrát se tak dostal do sporu s Václavem Klausem, když premiér Petr Nečas obhajoval vypsání referenda k otázce eura a ODS tento bod schválila jako součást usnesení svého kongresu, Karel tento požadavek přirovnal k "vystrčené prdeli, kterou jsme ukázali sousedům". Ačkoli o tom pro velkou nepopularitu takového kroku příliš nemluví, prosazuje přijetí eura nejpozději do roku 2015. Karel také podporuje cenzuru internetu (smlouva ACTA). zájmy Němců, Sudetských Němců a Sudetských Rakušanů. Karel dlouhodobě zpochybňuje Benešovy dekrety, čímž vychází vstříc zájmům sudetských Němců a Rakušanů, ale i svým vlastním, protože ze zrušení dekretů by sám profitoval. Nemohl to ilustrovat lépe, než jen pár dnů starými skandálními výroky v televizních předvolebních duelech s Milošem Zemanem, kde označil Benešovy dekrety za neplatné a Edvarda Beneše poslal před válečný soud v Haagu...servilnost vůči Německu Krátce poté, co Karel přijal nominaci na prezidenta, v jednom z novinových rozhovorů uvedl, že jako první svůj úkol v křesle prezidenta by viděl budování co nejlepších vztahů s Německem. „Kdybych se stal prezidentem, zajisté bych si uvědomil zásadní věc. Podíval bych se na světovou mapu a zjistil bych, kolik velkoměst na světě už má víc obyvatel než celá Česká republika. (...) My si musíme uvědomit, že naším nejdůležitějším spojencem bylo, je a bude Německo. Za svůj první úkol bych proto považoval co nejlepší vztahy s Německem," řekl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro časopis Týden z 22. srpna. Ke konci září se také předseda TOP 09 vyjádřil v tom smyslu, že byly doby, kdy každý vzdělaný Čech uměl jak česky, tak německy a teď prý přišla doba, abychom se do těch časů vrátili omluva sudetským Němcům. Zmínit by se měla i podivná Karlova role v omluvě sudetským Němcům a ve vyjednávání s nimi. Karla zde opět usvědčuje jeho vlastní životopisná kniha, kterou napsala redaktorka jeho vídeňského časopisu Profil (obdoba rakouského Respektu), čili životopis autorizovaný a ryze oslavný, ve kterém se dočteme o tom, kterak Karel navrhoval dokonce úplné navrácení majetku i návrat samotných sudetských Němců a další nepředstavitelné jednostranné kroky, které jen díky neprůchodnosti na českém politickém kolbišti nakonec nedošly naplnění. Zřejmě ale chtěl, aby toto jeho počínání bylo pro budoucí generace zdokumentováno a tak se jím rád svému životopisci pochlubil. Bylo to v květnu 1991, kdy Václav Havel společně s německým kancléřem Helmutem Kohlem vypracoval v rozhovoru mezi čtyřma očima pětibodový balíček. Ten mimo jiné navrhoval pro sudetské Němce možnost návratu, získání státního občanství a na jeho základě i možnost získat prostřednictvím kuponové privatizace půdu a majetek. Nabídka to byla tak velkorysá, že ji Havel raději ani nepředstavil veřejnosti. Naštěstí pro republiku neinformoval ani Kohl o tomto návrhu svého ministra zahraničí ani předáka sudetských Němců, čímž nechal návrh vyznít do ztracena. Iniciátorem těchto jednání byl právě Karel. Protože českoněmecké rozhovory kvůli tomu uvízly na mrtvém bodě (bylo tehdy léto 1991), Havel opět vybavil svého kancléře potřebnými kompetencemi a vyslal ho do Kohlova letního sídla v St. Gilgen, aby rozhovory oživil. Jednání probíhala i na schwarzenbergském sídle v bavorském Scheinfeldu. A byl to opět Karel, který stál za s rozpaky přijímaným Havlovým gestem, které učinil ještě předtím, než se stal československým prezidentem. Soukromý dopis tehdejšímu prezidentovi Spolkové republiky Německo Richardu von Weizsäckerovi, ve kterém se Havel omluvil sudetským Němcům za poválečný odsun, proběhl prý na Karlovo doporučení.

DLOUHODOBÁ PODPORA SUDETSKÝCH NĚMCŮ

Karel se však ve prospěch (sudetských) Němců angažuje i v současnosti. Například před dvěma lety zorganizoval historickou návštěvu bavorského premiéra Horsta Seehofera v České republice, která měla napravit vztahy, které byly na bodu mrazu právě kvůli požadavkům Sudeťáků. Bavorský premiér je zastáncem odsunutých sudetských Němců a na návštěvu s sebou přivezl - k nelibosti premiéra Nečase a dalších českých politiků - šéfa sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernda Posselta100, se kterým se ale Karel bez problémů setkal a vyjednával. Nedávno dal Karel zakázku bavorské automobilce BMW, která dodá české diplomacii luxsních limuzín BMW zdarma. Hodnota zakázky je více než 65 milionů Kč, stát nedá ani korunu. Automobilka vozy poskytne zdarma především kvůli reklamě a zajímavé referenci. Karel smlouvu prezentuje jako výborný příklad šetření, otázka ale je, proč rovnou neoslovil automobilku Škoda (která přišla s téměř srovnatelnou nabídkou), která by znamenala stejně prestižní příležitost pro tuzemskou firmu. Při vědomí Karlových dlouhodobě pozitivních vztahů s Bavory se vkrádá podezření, zda nešlo o politický obchod s bavorskou vládou, tedy o jakousi protislužbu za nějaký jiný vstřícný krok Karla, který má mimochodem v Bavorsku své šlechtické sídlo?

ZÁJMY IZRAELE

Karel je sionista a jakkoli nemá židovské kořeny, patří k nejvíce proizraelským politikům v Evropě, což je dáno i rodinnou tradicí (první izraelská ambasáda v Československu – a jedna z prvních izraelských ambasád na světě vůbec – byla například otevřena v domě Schwarzenbergových rodičů v pražské Voršilské ulici v květnu 1948). Příčinu Karlem několikrát i veřejně deklarované "lásky" k Izraeli musíme hledat v rodové historii - byli to Židé, kdo Schwarzenbergům pomáhal rozšířit či udržet majetek. Jeho předci podnikali s největším židovským bankéřem všech dob Anselmem Rothschildem, byli to Židé, kdo za druhé světové války pomohli Schwarzenbergům zachránit rodový majetek a koneckonců, Schwarzenbegové s nimi udržují i pokrevní svazky, když Karel provdal svoji dceru Annu Karolínu za britského herce židovského původu Petera Morgena (původním jménem Morgenthau). Karel od mládí udržoval vazby na Židy a pohyboval se mezi židovskými intelektuály.Svůj sionismus zdědil po otci Karlu VI., který se sice ještě před druhou světovou válkou hlásil k antisemitismu, když do národovecké Vlajky psal texty proti Židům, po válce ale prožil názorový obrat a stal se zaníceným podporovatelem Izraele, především vlivem některých svých přátel, s kterými udržoval korespondenční styky (například spisovatel – diplomat Viktor Fischl) a také po své cestě do Izraele v letech 1971 a 1972. Podle židovské tiskové agentury JTA má Karel také blízko k řádu B´nai B´rith (v překladu z hebrejštiny: Synové smlouvy; výlučně židovská větev svobodných zednářů), stejně jako jeho otec, který měl podle téhož zdroje "těsné vazby na židovské podnikatele a byl častým hostem na akcích B´nai B´rith v Praze". Karla tak najdeme často na akcích B´nai B´rith. Když se například 26. prosince 2010 slavilo ve Vídni 50. výročí vídeňské lóže Zwi Perez Chajez ve slavném rakouském divadle v Josefstadtu, byl Schwarzenberg opět mezi pozvanými řečníky – spolu s rakouským kancléřem Wernerem Faymanem, exkancléřem Franzem Vranitzkym, zástupci vídeňské radnice a zástupci parlamentu a státu Izraele. Byla to velká událost, kde nemohl chybět předseda evropského B´nai B´rith Graham Weinberg a řada dalších zástupců sesterských lóží z Německa, Chorvatska, Srbska, Švýcarska, Slovenska, Maďarska a dalších zemí. „Český ministr zahraničí, kníže (sic!) Karel Schwarzenberg, mluvil o dlouhodobém spojení mezi Československem / Českou republikou a Státem Izrael. Vedle velmi osobních vzpomínek mluvil o podpoře židovské populace po válce o nezávislost. Kritickými slovy v souvislosti se současnou situací v Izraeli se dotkl tématu potřeby dialogu a redefinice hodnotového systému,“ píše se v textu, který o vídeňské slavnosti pojednával. Karel byl také jedním z hlavních řečníků na akci u příležitosti obnovení lóže B´na B ´rith Renaissance v Praze roku 1991 (jediná židozednářská lóže v současné České republice, jejím členem je například Vladimír Železný). Karel se tehdy zúčastnil oficiální recepce v hotelu Diplomat a coby tehdejší kancléř prezidenta Václava Havla pronesl hlavní proslov na následném banketu. Zde tedy najdeme vysvětlení pro jeho proizraelskou politiku, která nemá v Evropě obdoby. Vzpomeňme jen na jeho neúspěšnou misi do Izraele - obhajobu operace Lité olovo, ale i snahy zorganizovat spolu s Alexandrem Vondrou historický summit EU-Izrael, k čemuž nedošlo jen díky neochotě na straně Bruselu. Bývalá europoslankyně Jana Bobošíková dokonce prozradila, že dvojice Vondra-Schwarzenberg dala přednost izraelským před českými zájmy, když Topolánkovo potenciální předsednictví Středomořské unii (které by znamenalo podporu domácímu exportu do zemí kolem Středozemního moře) vyměnila za možnost Karla vycestovat si na "mírovou misi" do Izraele. Karel také ve své funkci ministra současné vlády často navštěvuje Izrael a účastní se bilaterálních jednání mezi oběma zeměmi - podle některých informací přislíbil dokonce politický azyl pro uprchlíky z Izraele v případě blízkovýchodního konfliktu po napadení ránu. Všemožně podporuje izraelské bombardování Gazy.

KAREL ZEDNÁŘ A RYTÍŘ

Karlovo členství ve výše popsaných organizacích (Bilderberg Group, Trilaterální komise) či sympatie k tajným řádům (B´nai B´rith) i oficiální členství v řádech rytířských zavdávají příčinu k důvodnému podezření, že je členem řádu svobodných zednářů, což by potvrzovala i jeho praktická politika, kterou provádí. Karel je členem řady rytířských řádů - členem řádu Maltézských rytířů, což je plně v rodinné tradici Schwarzenbergů (jeho otec dosáhl funkce regenta velkopřevorství), dále je členem řádu Lazariánů a členem Řádu zlatého rouna.

KAREL HAVLISTA

Jako podporovatel disentu už z dob normalizace a blízký spolupracovník Václava Havla v době před revolucí a pozdější kancléř prezidenta republiky po listopadu 89 je Karel typickým představitelem politického směru zvaného havlismus. K odkazu Václava Havla se proto i dnes aktivně hlásí a v současné předvolební kampani vystupuje jako samozřejmý Havlův nástupce. I tento vztah je v rodinné tradici - František Schwarzenberg (Karlův strýc) se přátelil se starým Havlem (otcem Václava Havla). Karel je v prezidentské volbě také „koněm“ podivné kliky kolem miliardáře Karla Janečka, jehož hnutí někteří považují za fašistické. Janeček Karla osobně podpořil, stejně jako jeho kolegové z firmy RSJ a.s. Libor Winkler (věnoval Karlovi na kampaň pět milionů) a Václav Dejčmar (dva a půl milionu). Lidé z Karlova týmu také v posledních týdnech předvolební kampaně vyvíjeli nátlak na ostatní prezidentské kandidáty lovící v podobném elektorátu, aby se kandidatury ve prospěch Karla vzdali (Fischerová, Roithová, Franz).

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se v české politice v roce 1989 Karel Schwarzenberg. Český disent podporoval už
od roku 1968, například tím, když na svém rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu založil s historikem Vilémem Prečanem Československé dokumentační středisko, které shromažďovalo materiály a dokumenty Charty 77 a zakázanou samizdatovou literaturu (Prečan na něj sehnal přes Brzezinského peníze od CIA / NED, když NED /Národní nadace pro demokracii, National Endowment for Democracy, dříve součást CIA/ poskytla na tyto účely 50.000 dolarů) (Tóth, ). Charta 77 se na jeho zahraničním sídle často scházela, takže není divu, že si čerstvý prezident Václav Havel Schwarzenberga vybral za svého kancléře (tuto funkci zastával v letech 1990 až 1992). Jak se dozvíme z životopisné Schwarzenbergovy knihy, byl ale neoficiálním Havlovým poradcem už od roku 1987, kdy se seznámili. Už i proto, že Schwarzenberg dokázal zařídit to, co by jinak bylo v posametových poměrech složité - nakoupil pár faxů, Havlovi a Dienstbierovi obleky, aby se v cizině neztrapňovali svými džínami a vytahanými svetry, a poradil lidem z OF, jak se co dělá a jak to na Západě chodí. Pomohl jim otevřít dveře ke svým politickým kontaktům. V této neformální roli, do které nebyl nikým zvolen, získal na Hradě velký vliv, se kterým se pustil jak do soukromých aktivit (restituce), tak do ožehavých politických témat, která Češi přijímali s rozpaky, ale Schwarzenberg se nad nimi nerozpakoval vůbec (například ponížená omluva sudetským Němcům jako splátka za to, že Charta 77 dostávala peníze kromě CIA také od sudetských Němců). Adam B. Bartoš / Článek i zpravodajství Google také na ispigl.blogspot /