iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Michálek vylepšovat justici, ale Bakalu za 60 mld. nestíhali

Piráti s Bartošem, Richterovou, Michálkem a spol. stále rozumují, co vylepší, ale za více než dva roky nedokázali se postarat o to, aby policisté, žalobci a soudci stíhali Bakalu za 60 miliard, které získal za OKD. Upozorňoval na to několikrát i prezident Zeman. Napsali pouze trestní oznámení. Na žádné tiskové konferenci o tom neinformovali a 45 tisíc bytů horníci dosud nedostali. Piráti se spíš rozpadnou, než lidem v ČR prospějí. Každý, kdo by je chtěl volit, bude později zklamán.

Nová statistika výkonosti soudců? Výklad údajů vyžaduje znalost prostředí, upozorňuje soudce Libor Vávra.
Zrychlit soudní procesy prostřednictvím podrobných statistik práce jednotlivých soudců chce po volbách koalice Pirátů a Starostů a nezávislých (STAN). Nyní jsou statistiky podle pirátského experta na justici nepřehledné, neúplné a špatně dostupné. Nová evidence by měla upozornit například na kauzy, ve kterých vyšší soudy opakovaně rušily rozhodnutí.

Grafy by pak zachytily, jak rychle soudce řeší své případy, ale i to, jak je na tom ve srovnání se svým soudem. Podle prezidenta Soudcovské unie jde nápad opozičních politiků správným směrem, velkým problém však bude interpretace dat. „Mám na projekt poslance Michálka neutrální názor. Justice pořád sbírá nějaké statistiky a čísla, ale vůbec s nimi neumí pracovat,“ řekl Vávra České justici.

x Podle předsedy poslaneckého klubu Pirátů Jakuba Michálka by ke zrychlení soudních řízení pomohl už pouhý sociální tlak mezi kolegy soudci, kteří by viděli, jak si ve srovnání s ostatními vedou. Souhlasíte s tím?

Ano, to je úplně nejstandardnější nástroj, který řada předsedů používá. Namátkou uvnitř svého soudu sledují, kolik konkrétní věcí odvolací soud soudci zruší a vrátí. Nebo třeba to, kolik soudce věcí sám rozhodne, čímž se vytváří tlak na to, aby se odvolací soud snažil věc dokončit sám a nevracel je zpět k došetření – samozřejmě pokud je to možné. A takových vnitřních statistik si řada předsedů dělá celou hromadu a používá je. Jde o tzv. soft tlak. Ono stačí, když to soudcům rozešlete a oni se sami podívají na to, jak se jejich práce liší třeba od kolegů ve vedlejším oddělení. To funguje, je to úspěšné a podle mě i správné.
Web Rychlejší soudy představil Ondřej Dostál, Jakub Michálek a Zdeněk Hraba Foto: Eva Paseková

x Statistiky by měly být zatím přístupné pouze uvnitř justice a Ministerstvu spravedlnosti. Teprve pokud se osvědčí, mohla by je využívat veřejnost. Má to pak smysl?

Já jsem za to velmi rád. Protože myšlenka, že by se z toho dělala hned veřejná záležitost, je problematická. Interpretace těch údajů a čísel vyžaduje opravdu výbornou znalost vnitřku prostředí. Jde o to, jak liší jednotlivé specializace, jednotlivé procesní předpisy nebo jak se liší regiony. Když budete soudit v hodně sociálně znevýhodněném regionu, kde jsou lidé chudší, než jinde, tak lidé kolikrát na černo pracují mimo své bydliště a podobně. Velmi obtížně se jim doručuje pošta, velmi obtížně se s nimi komunikuje. pak se zdá, že je řízení dlouhé. Na druhou stranu to je zase typ lidí, který téměř vůbec nepodává opravné prostředky. Což je ze statistik mezi kraji vidět. Takže soudce má sice delší řízení, ale vypadá to, že je podstatně více úspěšný odborně, protože má minimum zrušených věcí. Ale fakticky za to může třeba sociální složení klientů jeho soudu. To jsou všechno detaily u kterých je třeba promyslet, jak je interpretovat. Aby statistika nenapáchala více škody, než užitku.

x Systém kontroly ze strany předsedů už tedy funguje. Je třeba nový nástroj v podobě takového webu?

Nejsem si jistý, jak se liší požadavky a zvyklosti vedení jednotlivých soudů. Vím, že různé soudy tradičně sledují ukazatele trošku z jiného pohledu. Čili kdyby se podařilo, třeba i proto, že se něco takového nastaví centrálně, do systému vtáhnout regionální zvyky a zlozvyky, tak by to mohlo přinést i lepší přehled o justici jako celku. Ale na konci bude obrovský problém shodnout se na interpretaci čísel. Protože např. soudce, který hodně věcí zkazí, tak může mít největší výkonnost. Takže v jednom čísle bude na absolutní špičce. Ve druhé části, kterou pan poslanec určitě zmiňoval, tak na druhou stranu bude ve špatných číslech v počtu zrušených věcí.

A teď co si z toho vezme zpracovatel? Já myslím, že i pro těch pár novinářů, kteří se věnují justici, to nebude snadné. Jestli někdo soudí zejména hospodařinu, tak bude mít mnohaleté spory a jestli někdo soudí vraždy na témže soudu a témže stupni, tak bude mít za pár měsíců skoro každou věc skončenou.
Poslanec Michálek zmiňoval třeba Obvodní soud pro Prahu 1. Ten je velice specifický, protože řeší ve velkém množství kriminalitu v rámci turismu. A takových soudů je více.
Ano, dokud na Praze 1 byli turisté, tak v průměru to byly lehčí věci, ale pak tam najednou přišla věc typu Nagyová a Nečas, která byla schopná soudce vyřadit z normálního provozu. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Výše odškodnění za nespravedlivé stíhání stoupá, NKÚ udělá kontrolu na ministerstvu

Nejvyšší kontrolní úřad prověří peníze, které vyplácí ministerstvo spravedlnosti za škodu způsobenou v soudních řízeních, neoprávněným trestním stíháním nebo nesprávným úředním postupem. Kontrola začne v listopadu, skončit má v červenci příštího roku a do letošního kontrolního plánu ji na konci srpna nově zařadilo širší vedení úřadu. V letech 2016 až 2020 vyplatil stát na odškodném v průměru 210 milionů korun ročně. Celkem šlo za uvedené roky o více než jednu miliardu korun. Uvedla to mluvčí úřadu Jana Gabrielová.

Prezident NKÚ Miloslav Kala řekl, že jeho úřad vývoj vypláceného odškodnění sleduje dlouhodobě a čísla meziročně narůstají. „Takže se chceme podívat na příčiny a rádi bychom v rámci této kontrolní akce přispěli k tomu, aby se této oblasti věnovala větší pozornost,“ řekl. Podotkl však, že ministerstvo spravedlnosti, kam kontroloři zamíří, je až na konci procesu, kdy pouze vyplácí nároky.

Stát za zákonem stanovených podmínek odpovídá za škodu způsobenou rozhodnutím v soudních řízeních nebo nesprávným úředním postupem. Podle zákona o soudech a soudcích musí ministerstvo spravedlnosti také sledovat a hodnotit postup vrchních, krajských a okresních soudů v řízení a sledovat jejich rozhodování především z hlediska zbytečných průtahů. Ministerstvo také vystupuje jménem ČR, pokud jde o odškodňování a posouzení nároků na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci.

„Výkonnost a rychlost rozhodování české justice je dlouhodobým a vážným tématem. Počet žádostí o odškodnění se stále zvyšuje, stát kvůli tomu také platí pokuty uložené Evropským soudem pro lidská práva za délku soudních řízení,“ uvedla mluvčí NKÚ Gabrielová.

Například anarchista Martin Ignačák získal od ministerstva spravedlnosti 910.000 korun. Předtím čelil obžalobě za to, že připravoval teroristický útok na vlak. Stíhání trvalo bez jednoho měsíce tři roky, z toho 518 dní strávil mladík ve vazbě. Po státu se za to domáhal celkem 4,2 milionu korun. Podnikateli Jiřímu Neužilovi musel podle pražského městského soudu nahradit stát zhruba 8,5 milionu korun v souvislosti s trestním stíháním v kauze pronájmu odpočívadel od Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).

Jednu z nejvyšších částek, 5,95 milionu korun, získal od státu kurdský lékař a podnikatel Yekta Uzunoglu, který v polovině 90. let strávil dva a půl roku ve vazbě kvůli obviněním z údajných podvodů, přípravy vraždy a mučení. Trestně stíhán byl téměř 13 let, soudy jej ale nakonec zprostily všech obvinění. V roce 2017 Městský soud v Praze pravomocně rozhodl, že stát musí mužům dříve označovaným jako Zádamského gang doplatit dohromady více než osm milionů korun a úroky z prodlení za nezákonnou vazbu a stíhání. V únoru 2013 rozhodl soud, že ministerstvo spravedlnosti má vyplatit Janu Šafránkovi z Hlinska 4,88 milionu korun za to, že byl odsouzen za znásilnění dívky, které nespáchal.

Nynější eurokomisařce Věře Jourové v roce 2014 přiznal soud 2,7 milionu korun jako náhradu nemajetkové újmy. Na podzim roku 2006, kdy byla náměstkyní ministra pro místní rozvoj, strávila měsíc ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Podezření z korupce se ale neprokázalo a stíhání Jourové v roce 2008 skončilo konstatováním, že skutek se nestal.
Nejvyšší kontrolní úřad se penězi na odškodňování naposledy věnoval v roce 2011. Prověřil kontrolní vzorek 128 žádostí o celkovém objemu téměř 58 milionů korun. Úřad tehdy zjistil, že ministerstvo chybovalo při posuzování žádostí a dodržování lhůt. „Kontrola poukázala i na neoprávněné náhrady škod před vznikem závazků nebo nedostatečné vymáhání regresních úhrad. Důvodem těchto nedostatků bylo mimo jiné i to, že problematiku odškodňování nemělo ministerstvo spravedlnosti upraveno vnitřními předpisy a jeho vnitřní kontrolní systém nefungoval tak, jak měl,“ uvedla mluvčí NKÚ.

X X X

V Indonésii při velké operaci zastřelili islámského vůdce Aliho Kaloru

Indonéští policisté a vojáci v sobotu během přestřelky zabili nejhledanějšího islámského radikála v této asijské zemi Aliho Kaloru. Vojáci pátrají po dalších čtyřech hledaných členech.
Kalora byl zabit při rozsáhlé protiteroristické operaci, kterou bezpečnostní složky vedou v odlehlých horských oblastech provincie Střední Sulawesi. S odvoláním na armádu o tom informovala agentura AP.

Porazili jsme NATO, porazíme Islámský stát. Tálibán čeká těžký úkol
Kromě Kalory zemřel ještě další radikál. Kaloru generál Farid Makruf označil za vůdce východoindonéské sítě islámských radikálů ze skupiny označované v Indonésii jako MIT. Okres Poso, na jehož hranici byli oba muži zastřeleni, je podle Makrufa považován za centrum extremistů.

Kalorova skupina v roce 2014 slíbila věrnost organizaci Islámský stát (IS). Makruf řekl, že vojáci pátrají po dalších čtyřech hledaných členech.
Kalora nahradil ve vedení MIT islamistu Santosa, jehož bezpečnostní síly zabily v roce 2016. Skupina se přihlásila k ​
Skupina v květnu zabila v Posu čtyři křesťany, jednomu pachatelé uřízli hlavu. Podle úřadů šlo o odvetu za zabití čtyř členů skupiny, mezi nimiž byl Santosův syn.

Makruf řekl, že kvůli nedostupnosti terénu zůstala zatím těla obou mužů na místě ve vesnici Astina a že pro ně vrtulník přiletí v neděli.
Indonésie je nejlidnatější muslimský stát a boj proti radikálům vede od roku 2002, kdy při atentátu zahynulo na Bali 202 lidí, z nichž většina byli cizinci. Extremisté se od té doby zaměřují při akcích menšího rozsahu na policisty, členy protiteroristických jednotek a vládní zaměstnance.

X X X

Žádný Mohamed či Kevin. Uchazeč o prezidenta Francie by zakázal cizí jména

Kontroverzní francouzský komentátor Éric Zemmour pokračuje ve stále ještě nevyhlášené předvolební kampani. Když naposledy propagoval svou novou knihu, podělil se pravděpodobný kandidát na prezidenta o opatření, které by v případě svého vítězství zavedl. Rodiče by svým dětem museli dávat už jen schválená francouzská jména. Nařízení míří zejména proti muslimům.
Známý kritik přistěhovalců, kterému stanice CNews v pondělí zrušila pravidelné vstupy v jednom ze svých pořadů, nyní objíždí média s knihou Francie ještě neřekla své poslední slovo. Při jednom z vystoupení se opřel i do toho, jak někteří Francouzi pojmenovávají své děti.

Komentátora ve Francii nepustili do studia. Je to smrt veřejné diskuse, říká
Podle něj je to samý Mohamed, Kevin nebo Jordan. A tak by to nešlo. Zemmour by se rád vrátil k zákonu zavedeném v roce 1803 Napoleonem Bonaparte.

Tehdy si novopečení rodiče museli vybrat ze seznamu křesťanských a historických francouzských jmen. Napoleonův zákon se za vlády Charlese de Gaulla rozšířil o dodatek, díky kterému mohli francouzští muslimové volit i jména z Koránu.
A v roce 1993 dal prezident François Mitterand lidem úplnou svobodu. Děti se mohou jmenovat jakkoliv až na situace, kdy by úřady rozhodly, že jméno jde proti zájmům samotného dítěte. Třeba když zní posměšně nebo urážlivě. Před časem se třeba musel přejmenovat chlapeček Jihad (Džihád).

„Znovu zavedu zákon z roku 1803. Francouz už nebude mít právo pojmenovat svého syna Mohamed,“ nastínil Zemmour s tím, že bylo chybou povolit i jména z anglosaského prostředí, jakým je třeba zmiňovaný Kevin. Ten byl oblíbený zejména v době největší slávy amerického herce Kevina Costnera, píše The Times.

V případě Jordana se radikální spisovatel zase mohl opřít třeba do konkurence na krajní pravici. Současným volebním lídrem Národního sdružení, jež vede podobně kontroverzní politička Marine Le Penová, je totiž šestadvacetiletý europoslanec Jordan Bardella. Podle kritiků však Zemmour zmínil i tato cizí jména jen proto, aby odvrátil podezření, že cílí jen na muslimy.

„Myslím, že musíme zase z lidí udělat Francouze. Předchozí generace imigrantů si změnily jméno (na francouzské). Není důvod, aby ty nové neudělaly totéž. Štve mě, že po třech generacích lidé stále svým dětem říkají Mohamed,“ přiznal Zemmour. Tvrdí také, že mu jde především o samotné děti. Ty s muslimskými jmény totiž podle něj čelí diskriminaci.
Zemmour zatím nepotvrdil, že se bude ucházet o post prezidenta. V sobotu však prohlásil, že se kandidatury nebojí, jen čeká na vhodný okamžik. Volby se budou konat v dubnu příštího roku a průzkumy ho už nyní řadí mezi kandidáty. Získal by přibližně osm procent hlasů. O voliče by mohl připravit hlavně Le Penovou, která vede průzkumy spolu se současným prezidentem Emmanuelem Macronem.

Za svá prohlášení v médiích Zemmoura v minulosti opakovaně vyšetřovali. Dvakrát byl odsouzen za podněcování k rasové nenávisti, v několika případech byl zproštěn viny. Naposledy dostal pokutu deset tisíc eur za projev, v němž šířil konspirační teorii takzvané velké výměny. Podle ní elity cíleně podporují proces nahrazení původního obyvatelstva Francie imigranty z Maghrebu a subsaharské Afriky.

Jméno nedělá člověka ani patriota
K populistickému návrhu o zákazu nevhodných jmen se okamžitě objevily odmítavé reakce. Třeba ministr vnitra Gérald Darmanin v rádiu RTL připomněl, že jeho druhé jméno je Moussa. Zdědil ho po alžírském dědečkovi a říká, že je na to velmi hrdý.
„V roce 1940 bojoval za Francii. Osvobodil Saint-Amand-Les-Eaux od Němců a za tři týdny budu mít tu čest pojmenovat po něm ulici: Praporčíka Moussy Ouakiho,“ řekl ministr s tím, že „není nic francouzštějšího než Francouz z vlastní vůle“.
Míní také, že křestní jméno nečiní z člověka patriota. A totéž Zemmourovi vzkázal i policista Abdoulaye Kanté, kterého komentátorovo prohlášení tak naštvalo, že zavolal do rádia, aby se o své emoce podělil.

„Jméno nedělá člověka. Chtěl bych vidět, jestli by to Zemmour řekl Ahmedu Merabetovi, policistovi zavražděnému bratry Kouachiovými, nebo Imádovi ibn Ziatenovi, kterého zabil Mohamed Merah?“ poznamenal.
Vzpomněl tak na atentát na pařížskou redakci Charlie Hebdo z roku 2015 a útok z Toulouse, kde terorista o tři roky dříve zaútočil na několik vojáků včetně dvou muslimů a pak šel vraždit do židovské školy.
Případ střelce z Toulouse: od vraždy výsadkáře po přesnou trefu snipera

Policista s maliským původem ještě do telefonu upozornil, že Zemmour mluví i o dalších lidech s „cizím“ jménem, kteří se přitom „podílejí na velikosti Francie“. Příkladem je třeba slavný fotbalista Zinédine Zidane.
„Identita Francie se v čase jistě změnila, ale přes to všechno zůstává francouzská, a to i s přispěním lidí, kteří pocházejí ze zahraničí,“ domnívá se Kanté. „Víte, kdo jste, ale nezapomeňte, odkud jste, protože tato dvojí kultura je to, co tvoří naše bohatství,“ dodává.

X X X

Francie kvůli ztrátě zakázky na ponorky povolává z USA a Austrálie velvyslance

Francie povolává na konzultace své velvyslance ze Spojených států a Austrálie. Paříž se k tomu rozhodla kvůli nové strategické spolupráci USA, Británie a Austrálie, v jejímž důsledku Canberra zrušila mnohamiliardovou dohodu o nákupu francouzských ponorek. Oznámily to světové agentury s odvoláním francouzského ministra zahraničí.

„Na žádost prezidenta republiky jsem se rozhodl okamžitě povolat naše dva velvyslance ve Spojených státech a Austrálii do Paříže ke konzultacím. Toto výjimečné rozhodnutí ospravedlňuje výjimečně závažné oznámení, které učinily Austrálie a Spojené státy,“ uvedl francouzský ministr zahraniční Jean-Yves Le Drian.

Podle agentury AFP je to poprvé v historii, co Paříž k tomuto kroku přistoupila v případě těchto dvou zemí, které patří mezi tradiční francouzské spojence.
Austrálie ve čtvrtek oznámila, že odstoupí od smlouvy na výrobu konvenčních ponorek v hodnotě 40 miliard dolarů (866 miliard korun), který uzavřela s francouzskou firmou Naval Group v roce 2016. Po pěti letech už je hodnota kontraktu v dnešních cenách vyšší.

Místo toho Canberra hodlá postavit nejméně osm ponorek na jaderný pohon, což má umožnit nový bezpečnostní pakt mezi Austrálií, Británií a Spojenými státy oznámený ve středu. Francie označila zrušení dohody za „nůž do zad“ a povolala své velvyslance v USA a v Austrálii ke konzultacím do Paříže.

Tam se vrací také francouzský velvyslanec v Austrálii Jean-Pierre Thébault. „Myslím si, že to byla obrovská chyba. Opravdu velmi špatný postoj k partnerství, protože to nebyl kontrakt, to bylo partnerství, které mělo být založeno na důvěře, vzájemném porozumění a upřímnosti,“ řekl Thébault. Aktuální situaci označil za „neuvěřitelnou, nevhodnou, neadekvátní a neaustralskou“.

Spojené státy litují rozhodnutí Francie
Spojené státy litují rozhodnutí Francie povolat svého velvyslance z Washingtonu a v následujících dnech budou nadále usilovat o vyřešení neshod mezi oběma zeměmi. V pátek to podle agentury Reuters řekl zástupce Bílého domu.
„Byli jsme v úzkém kontaktu s našimi francouzskými partnery ohledně jejich rozhodnutí povolat velvyslance do Paříže na konzultace. Litujeme, že k tomuto kroku přistoupili, přesto v příštích dnech budeme nadále usilovat o řešení neshod, jak jsme činili při jiných příležitostech během našeho dlouhého spojenectví,“ citovala zdroj agentura AFP.

„Francie je nepostradatelný partner a náš nejstarší spojenec. Našeho vztahu si velmi ceníme,“ sdělil mluvčí amerického ministerstva zahraničí Ned Price. Washington doufá, že v nadcházejících dnech bude pokračovat diskuse o této otázce na nejvyšší úrovni, a to i příští týden na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku, doplnil Price. Americký ministr zahraničí Antony Blinken už dříve uvedl, že Spojené státy přikládají vztahům s Francií zásadní hodnotu.
Ponorkový pakt proti Číně. Nový trojspolek míří na její Achillovu patu

Spojené státy, Británie a Austrálie ve středu oznámily, že zakládají bezpečnostní partnerství, které má zajistit mír a stabilitu v oblasti Indo-Pacifiku. Pakt má mimo jiné pomoci Austrálii získat americké ponorky na jaderný pohon. Austrálie proto zrušila dohodu o nákupu francouzských konvenčních ponorek v hodnotě 40 miliard dolarů (850 miliard korun).
Podle šéfa francouzské diplomacie je zrušení zakázky ze strany Austrálie „nepřijatelné chování mezi partnery a spojenci“. Nejmenovaný francouzský diplomatický zdroj citovaný agenturou Reuters v pátek obvinil Británii z oportunistického chování.
Rozhodnutí? Vražení nože do zad, brutální
„Británie tuto operaci oportunisticky doprovodila,“ prohlásil zdroj. „Nepotřebujeme se v Paříži radit s naším velvyslancem, abychom věděli, co si o tom máme myslet a jaké z toho máme vyvodit důsledky,“ dodal. Ve svých oficiálních vyjádřeních Francie dává najevo své roztrpčení vůči Austrálii a USA, zatímco o Británii mlčí.

Francie už ve čtvrtek ostře kritizovala Spojené státy kvůli jejich nové spolupráci s Austrálií, Le Drian rozhodnutí označil za „brutální“ a za „vražení nože do zad“. Mnohem víc než současnému americkému prezidentovi Joeu Bidenovi se podle něj podobá činům jeho předchůdce Donalda Trumpa.
Francouzští představitelé ve čtvrtek zrušili slavnostní akce na svém velvyslanectví ve Washingtonu a na palubě francouzské fregaty v Baltimoru, na nichž si měli v pátek připomenout pomoc jejich námořnictva americkému boji za nezávislost v roce 1781.

X X X

Německo se loučí s kancléřkou. Na trh se chystají marcipánové Merkelové

Angela Merkelová odchází po šestnácti letech z úřadu německé kancléřky. Jeden tradiční německý výrobce marcipánových pochoutek je ale na tento krok už připraven a tak se snaží hořkou realitu jejím příznivcům trochu osladit. Na trh tak přichází se suvenýrem v podobě marcipánové podobizny kancléřky.

Rodinná firma Odenwälder Marzipankonditorei GmbH z Weilbachu v Dolních Frankách se výrobě marcipánových pochoutek věnuje už čtyřicet let, a přestože její masovou produkci zajišťuje automatizace, její zaměstnanci dodnes část výroby uskutečňují ruční prací.

„Marcipánová kancléřka je suvenýr buď pro její fanoušky, anebo odpůrce. Angela Merkelová nyní opouští svůj úřad a my teď doufáme, že ať jedni, nebo druzí si její zmenšeninu vystaví doma,“ říká zástupce firmy Thomas Zuber.
„Vyrobili jsme je tak, aby vydržely nejméně další dva roky, takže kdo bude chtít její mandát o tuto dobu prodloužit, klidně může,“ směje se.
Mutti vrací úder. Merkelová naskočila do kampaně, snaží se odvrátit debakl

Dodal, že dosluhující kancléřka má pro marcipánové portfolio firmy velký význam.
„Vyrobíme celkem asi pět set kousků,“ dodává Zuber. Hlavička se bude odlévat do speciálních formiček, které si továrna nechala zhotovit.

Rodinná firma přišla s nápadem netradičního suvenýru asi před dvěma měsíci. Jeho výrobě se nyní věnuje osm jejích zaměstnanců. Zkompletovat první kusy jim potrvá dva dny, fází výroby marcipánového suvenýru je celkem osm.
Závody o post německého kancléře jsou u našich sousedů v plném proudu. Volby se budou konat v neděli 26. září a největšími favority v boji o kancléřský úřad jsou demokratický kandidát Olaf Scholf, konzervativec Armin Laschet a Annalena Baerbocková ze strany Zelených.

X X X

Sovětská armáda v roce 1939 osvobodila Polsko, prohlásila Moskva

Sovětská invaze do Polska během druhé světové války byla aktem osvobození. V pátek to uvedlo ruské ministerstvo zahraničí. Oživila se tím dlouholetá debata o tajném paktu německého vůdce Adolfa Hitlera a ruského diktátora Stalina s cílem rozdělit východní Evropu mezi nacistické Německo a Sovětský svaz.

„Dne 17. září 1939 zahájila Rudá armáda osvobozovací kampaň na území Polska,“ uvedlo ruské ministerstvo na Twitteru. Dodalo také, že zabránilo nacistickým silám v invazi do sovětského Běloruska, píše server The Moscow Times.
„Národy západního Běloruska a západní Ukrajiny vítaly sovětské vojáky s jásotem,“ uvedlo ministerstvo, čímž si vysloužilo kritiku veřejnosti.

Rusko nesouhlasí se svými bývalými satelitními státy ohledně hodnocení role Stalina ve druhé světové válce. Ty ho vnímají negativně za spolupráci s Adolfem Hitlerem a podepsání paktu Molotov-Ribbentrop, který rozdělil východní Evropu na sféry vlivu těchto dvou mocností.

Nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku. V rámci paktu Molotov-Ribentrop se dne 17. září připojil i Sovětský svaz. Dodnes ale mezi zeměmi probíhají hádky, kdo válku rozpoutal.
Podle ruského prezidenta Vladimira Putina je to právě Polsko, které podnítilo vypuknutí velké vlastenecké války v Rusku. Putin také rázně odmítl, že za konflikt mohou jak Stalin, tak Hitler.

Rusko dlouhodobě bagatelizuje Stalinovy zločiny. Zároveň také během dvacetileté vlády Putina propaguje jeho odkaz. Zákonodárci proto letos schválili legislativu, která zakazuje sovětsko-nacistické srovnávání.
Kromě území Rusko získalo v Polsku také 15 tisíc válečných zajatců, později k nim přibylo na 10 tisíc příslušníků inteligence. Nebylo ale žádoucí, aby se tito lidé vrátili domů, NKVD je proto nechalo v roce 1940 zavraždit. O padesát let později se poté Sovětský svaz přihlásil k odpovědnosti za tyto vraždy známé jako katyňský masakr.