iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Co přiznali politici a důstojníci USA o Afghánistánu

Proč Afghánistán skončil takovým debaklem? Nejde ani tak o Tálibán, jako o neschopnost Západu. Je šokující číst, co říkali američtí politici, vysocí vládní úředníci a důstojníci, když si mysleli, že se to nikdy nedostane ven. Bylo to při rozhovorech s lidmi z amerického Úřadu zvláštního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR), který měl vyšetřovat, jak Spojené státy válku v této zemi vedly a jak se využily stovky miliard.

„Americké veřejnosti se neustále lhalo“ aneb „zoufale jsme se snažili udržet své alkoholiky u stolu tím, že jsme jim pořád dolévali“.
Výsledek byl zdrcující. Měl zůstat navždy utajený, ale listu Washington Post se po třech letech soudů podařilo záznamy získat. Následující text je výtah ze série, kterou tyto americké noviny otiskly v prosinci roku 2019. Tehdy nevyvolal ani pokrčení rameny, protože Afghánistán nikoho nezajímal. Teď však vysvětluje, proč Tálibán vyhrál, Západ prchá a je z toho celý překvapený

X X X

Afghánistánu nelze vládnout silou. Kmenoví vůdci chtějí jednat s Tálibánem

Skupina válečných vůdců v Afghánistánu, mezi nimiž je i velitel uzbeckých milicí Abdul Rašíd Dóstum a prominentní tádžický vůdce Atta Muhammad Núr, je připravena jednat s Tálibánem o budoucí vládě Afghánistánu. Islamistické hnutí Tálibán získalo v polovině srpna pod kontrolu prakticky celý Afghánistán a tvrdí, že je připraveno do vlády přizvat zástupce různých stran.
„Dáváme přednost společnému jednání, protože problém Afghánistánu nemůže vyřešit jen jeden z nás,“ uvedl v rozhovoru s agenturou Reuters sedmadvacetiletý Núrův syn Chálid, jehož otec býval vlivným guvernérem severoafghánské provincie Balch. „Je důležité, aby se zapojila celá afghánská politická scéna, především pak tradiční vůdci, kteří mají moc a podporu veřejnosti,“ dodal.

Abdul Rašíd Dóstum a Atta Muhammad Núr, veteráni bojů v Afghánistánu posledních 40 let, uprchli ze země, když Tálibán tento měsíc obsadil bez boje severoafghánské město Mazáre Šaríf. Zákulisní rozhovory protitálibánské opozice jsou ale známkou toho, že vlivní kmenoví vůdci se nehodlají stáhnout do ústraní.

„Tálibánci jsou v tomto okamžiku velmi arogantní, protože zvítězili vojensky. Předpokládáme ale, že jsou si vědomi nebezpečí toho, kdyby vládli jako dříve,“ poznamenal Chálid Núr s poukazem na předchozí vládu Tálibánu z let 1996 až 2001, do níž nebyly etnické menšiny přizvány.

Núr nicméně připustil, že existuje velké riziko selhání rozhovorů s Tálibánem, a skupina odpůrců se proto připravuje na ozbrojený boj vůči tomuto radikálnímu hnutí. „Že bychom se vzdali, pro nás nepřipadá v úvahu,“ zdůraznil.

Ochotu jednat s Tálibánem o budoucí vládě vyjádřil minulý týden rovněž Ahmad Masúd, vůdce poslední bašty odporu proti Tálibánu, který soustředil své bojovníky v dosud nikdy nedobytém údolí Pandžšír.
Porazili jsme NATO, porazíme Islámský stát. Před Tálibánem stojí těžký úkol

Otázkou je, jak velkou mají vůdci jako Atta Muhammad Núr či Abdul Rašíd Dóstum mezi Afghánci v současné době podporu. Zatímco Núr čelí obviněním z korupce, Dóstum je obviňován z mučení a dalších krutostí za válek v Afghánistánu, v kterých často měnil strany.

Po sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979 se Dóstum stal obávaným velitelem armády loajální komunistické vládě, později se připojil k povstaleckým mudžáhidům, v jejichž řadách bojoval i Núr. V roce 2001 pomáhal Dóstum americkým jednotkám odstranit Tálibán. Jeho oddíly byly mimo jiné obviněny, že nechaly udusit stovky příslušníků tohoto hnutí, když je jako zajatce přepravovaly do vězení.

Tálibán, zocelený léty bojů, v posledních měsících výrazně posílil, když se jeho bojovníci zmocnili odhadem 2000 obrněných vozidel a až 40 letadel, které po sobě zanechali ustupující afghánští vládní vojáci.
Chálid Núr je ale přesvědčen, že Tálibán by lidovému odporu vzdorovat nedokázal. „Dějiny ukazují, že Afghánistánu nikdo nemůže vládnout silou,“ uvedl někdejší mírový vyjednávač afghánské vlády, který studoval v Británii a ve Spojených státech.

X X X

Americká armáda provedla v Kábulu útok na atentátníky, chtěli se odpálit u letiště

Armádní mluvčí William Urban označil letecký útok z bezpilotního letounu za akt sebeobrany. Úřady zjišťují, zda při něm zemřeli civilisté. Tuto možnost ale podle mluvčího zatím nic nenaznačuje. "Jsme přesvědčeni, že jsme úspěšně zasáhli cíl," uvedl Urban. "Výrazná druhotná exploze z vozidla naznačuje, že v něm bylo velké množství výbušniny," dodal mluvčí.
V Kábulu vládne napjatá situace po čtvrtečním sebevražedném atentátu, který si podle místních médií vyžádal životy nejméně 169 Afghánců a 13 amerických vojáků. K němu se přihlásila teroristická organizace Islámský stát-Chorásán, která je nepřítelem Západu i Tálibánu. Spojené státy v noci na dnešek varovaly, že u kábulského letiště hrozí v příštích 24 až 36 hodinách další teroristický útok

Afghánská policie dříve sdělila, že čtvrť severozápadně od kábulského letiště dnes zasáhla raketa a zabila jedno dítě. Podle agentury AP se zdálo, že šlo o dva různé incidenty, informace jsou ale zatím nejasné. Podle agentury TASS si útok vyžádal dva mrtvé a tři zraněné.

Západní země na letišti ukončují evakuační operace, které byly zahájeny po nástupu islamistického hnutí Tálibán k moci v polovině srpna. Do bezpečí se dopravují hlavně cizinci a jejich afghánští spolupracovníci. Američtí vojáci se mají z Afghánistánu stáhnout k 31. srpnu.

Dnešní americký letecký úder je druhý od čtvrtečního sebevražedného útoku na kábulském letišti. V sobotu americký bezpilotní letoun podle Pentagonu zabil dva "plánovače" teroristické organizace Islámský stát-Chorásán v provincii Nangarhár. Prezident Joe Biden pak uvedl, že nešlo o útok poslední.

X X X

Tálibánské jednotky hlídají letiště po výbuchu, kdy zemřelo přes sto lidí.

„Nejsou tak drsní, jak si myslí. Porazili jsme armády z 36 zemí NATO, takže víme, že můžeme porazit a zabít Daeš (arabský termín pro IS), kdekoliv je najdeme,“ holedbal se listu The Times tálibánský veterán Mohammad, který dohlížel na šest zadržených bojovníků IS.
Čtyři Afghánci a dva Malajsijci se vzdali Tálibánu v průběhu noci po kábulských útocích. Tálibán se v ulicích města střetl s rivalskými islamistickými skupinami při snaze dostát pověsti ochránce bezpečnosti.

Podle Mohammada Tálibán nepotřebuje zprávy západních zpravodajských agentur ani sofistikovanou technologii, aby porazil IS. „Chceme jen, aby Američané odešli a my bychom se vypořádali s Daešem způsobem, jaký známe.“
Tálibán teroristický čin v Kábulu spáchaný afghánskou pobočkou IS známkou jako Islámský stát Chorasán (IS-K) odsoudil. Odmítl bezpečnostní pochybení s tím, že ochranu letiště mají na starost Američané.

Americký prezident Joe Biden slíbil strůjcům útoků odplatu. Američané v sobotu uvedli, že jednoho z nich zabili prostřednictvím dronu.
„Jsme to ale my,Tálibán, kdo je (Islámský stát - poznámka redakce) tady dodělá. Jako jsme dodělali Američany a všechny armády NATO,“ je přesvědčen Mohammad, který hrdě ukazuje svá zranění z francouzského náletu na hlavě a zádech a koleno provrtané americkou kulkou.

Pochybnosti o Tálibánu
Analytici Mohammedovo sebevědomí nesdílejí. Sebevražedné útoky už nyní způsobily kaňku na pověsti Tálibánu, jehož kritizují nejen Američané jako nedůvěryhodného partnera po ochranu evakuačních letů, ale i místní Afghánci.
„Když se Tálibán chopil moci, slíbil nám bezpečnost,“ řekl listu The Washington Post třiatřicetiletý Sadiq, který se nacházel v době výbuchu v blízkosti letiště. „Útoky ukazují, že selhali v dodržení slibu. Nevěřím, že jsou schopni zabránit další bombovým útokům.“
Vyhrát válku byla hračka. Teď Tálibán musí dokázat, že umí i vládnout

Od poslední doby, kdy byl Tálibán u moci před americkou invazí, se toho mnohé změnilo. Kábul se stal mnohem rozmáchlejším modernějším městem a Tálibán zvyklý mít kontrolu v rurálních oblastech se podle expertů se nezdá být připraven na těžký úkol, jaký představuje ochrana urbánního prostředí.

„Tálibán zjistí to, co afghánské a americké zpravodajské agentury: je velmi těžké identifikovat a zaměřit se na malé buňky, které mají dobrý operační provoz a zabezpečení uvnitř velkých městských oblastí,“ podotýká ředitel protiteroristického programu think-tanku Center for Naval Analyses Jonathan Schroden .

Islamistické hnutí navíc sužuje vnitřní nestabilita. Mnohé jednotky zodpovídající svému veliteli, nikoliv centrálnímu vedení, přičemž teroristé mohou tento nedostatek koordinace využít ve svůj prospěch. Tím, že Tálibán odvelel své nejlepší bojovníky do Kábulu, také nechal odkryté ostatní města.
Úhlavní nepřátelé
IS varoval, že v reakci na vítězství Tálibánu zahájí v zemi další vlnu džihádu. Svého úhlavního nepřítele osočil, že ve skutečnosti skrytě spolupracuje s Američany a z měkkého zavádí práva šaría.

Po vypuknutí sporu o moc mezi Tálibánem a IS-K v roce 2015 se dosavadnímu hegemonovi islamistického boje proti „nevěřícím“ cizincům v zemi nedařilo nového konkurenta zpacifikovat. V roce 2017 IS zveřejnil video s ponižující a krutou popravou deseti zajatých bojovníků Tálibánu.
IS chce v Afghánistánu rozpoutat nový džihád. Jste moc měkcí, vyčítá Tálibánu

S významnou pomocí Američanů, pro něž boj s IS byl prioritou, se Tálibánu podařilo vypudit IS-K z většiny území. Zdálo se, že teroristická skupina už nepředstavuje významnější hrozbu.
Ještě před kábulskými výbuchy se ale IS-Chorásán začal projevovat. Využil chaosu při stahování amerických sil a postupu Tálibánu napříč zemí. Ze dvou věznic uprchlo asi sto sympatizantů IS, americké výzvědné služby následně varovaly, že může dojít k teroristickému útoku. A to se tak ve čtvrtek i stalo.

S odchodem amerických vojsk se bude muset Tálibán spolehnout jen na své vlastní kapacity. Jeden bývalý afghánský zpravodajec řekl listu The Washington Post, že jej překvapilo, jak je nyní Tálibán „disciplinovanější a lépe trénovaný“ než před dvaceti lety. „Myslím si, že dokážou zvládnout IS, když se jim bude chtít,“ uvedl.
Před Tálibánem ale nyní stojí „enormní úkol“ změnit se z hlavního aktéra „útoků proti civilistům“ v zemi na „ty, co mají na starost bezpečnost a ochranu populace“, podotýká výzkumnice z Centre for the Study of Armed Groups Ashley Jacksonová. „Měli velmi málo času se připravit na tento přechod.“

X X X

OSLAVA HITLERA I V HROBĚ? ÚSPĚCH POSÍLÍ V NĚMECKU NACISTY?

Francouzská edice Mein Kampfu se stala nečekaným letním bestsellerem
Francouzská edice knihy nacistického vůdce Adolfa Hitlera Mein Kampf (Můj boj) se stala překvapivým bestsellerem letošního léta. Navzdory vysoké ceně, pověsti a cíleným omezení při prodeji. Proti knize brojili levicoví politici a intelektuálové, její komentované vydání však podpořili historici a židovské organizace.

Nakladatelský dům Fayard se rozhodl pro druhé vydání poté, co toho prvního se jen za dva měsíce prodalo 10 tisíc kopií. A to i za cenu 100 eur za knihu (2 557 korun).
Svazek má asi 1000 stran, z nichž třetinu zabírá původní Hitlerův text a dvě třetiny pak doprovodné kritické komentáře. Fayard jej připravoval deset let.

Zájem o knihu byl především online, podotýká list The Times. Nakladatel totiž vyzval knihkupectví, aby knihu nevystavovaly na regálech, a neposílal ji do nákupních center a hypermarketů. Požádal též internetový obchod Amazon, aby změnil svůj algoritmus a publikace se neobjevovala na listu bestsellerů.

Fayard ještě před vydáním uvedl, že nechce na knize vydělávat. Veškeré zisky proto věnuje Nadaci Auschwitz-Birkenau.
Proti vydání knihy se přesto postavili levicoví politici, intelektuálové a publicisté. Obvinili Fayard, že živí krajně pravicovou fascinaci Hitlerem a druhou světovou válkou.

„Čemu prospěje, že více lidí bude znát zločinecké blouznění, které (Mein Kampf) obsahuje,“ zasazoval se za zastavení publikování „Bible nacismu“ lídr levicového hnutí Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon.
Redakční ředitelka Fayardu Sophie Hoggová si silné prodeje pochvaluje jako „uznání práce historiků“. Je však zklamána z malé ochoty univerzit zařadit do svých knihoven bezplatné výtisky.
Mein Kampf je v Německu opět bestsellerem, tisíce čtenářů čekají na dotisk

Historici a židovské organizace podpořili vydání publikace. Považují ji za obranu proti hrubému pronacistickému překladu, který ve Francii koluje a který Mein Kampf představuje jako mnohem koherentnější dílo, než ve skutečnosti je.
„Učinit tento text elegantním je v mých očích zločin,“ prohlásil překladatel Olivier Mannoni. Mein Kampf označuje za „hrozně špatně napsanou“ knihu. Vydavatel chtěl těžkopádnost a zmatenost původního vydání čtenářům zprostředkovat.

Vyšetřovatelé našli kopii Hitlerovy knihy například u Damiena Tarela, který dal facku francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Mladík se prezentuje jako patriot, policii řekl, že jej fascinuje válka.
Hitler knihu sepsal v letech 1924 až 1925, kdy si ve vězení v bavorském Landsbergu odpykával trest za protistátní povstání a snahu svrhnout říšskou vládu během takzvaného pivního puče v roce 1923. Ve Francii Mein Kampf poprvé vyšel v roce 1934.

X X X

Boj o nejstarší nudapláž ve Španělsku. Naháči flirtují s Arabkami, vadí klubu

Návštěvníci nejstarší španělské nudistické pláže bojují proti novému plážovému klubu, který se údajně snaží zastavit koupání a opalování bez oblečení. Kromě toho, že prosazuje zákaz opalování bez plavek, zabírá navíc se svými lehátky údajně více prostoru, než kolik má povoleno. Zaměstnanci podniku se hájí tím, že nudisté obtěžují jejich zákazníky.

Pláž v Esteponě na španělském pobřeží Costa del Sol byla první, které královská vyhláška v roce 1979 udělila nudistickou licenci. Více než čtyřicet let nahého opalování však narušil provoz nového luxusního plážového klubu.
Místní nudisté tvrdí, že klub trvá na tom, aby byli lidé oblečení. Zároveň prý také překračuje prostor, který mu byl přidělen na rozmístění lehátek. Licence mu povoluje 300 metrů čtverečních, nudisté říkají, že si klub přivlastnil téměř třikrát tak velkou plochu.

Zaměstnanci podniku jsou navíc údajně nepříjemní, když se v okolí opalují nazí lidé. „Opravdu se snaží vyhnat nudisty z pláže s tím, že jim teď pláž patří,“ řekl Peter Bryceson, prezident místního nudistického letoviska Natura Beach.
Podle Brycesona, který kvůli přetrvávajícímu problému podal několik stížností na policii, se i sám majitel klubu pokoušel zahnat místního právníka, který se opaloval.

„Přemlouvají zákazníky, ať se svléknou“
Klub se ohání tím, že nudisté obtěžují jejich zákazníky. Zakladatel společnosti Grupo Mosh, která plážový klub vlastní, řekl listu El Pais, že lidé přemlouvají zákazníky klubu, aby si sundali plavky. „Pokusili se nazí flirtovat s dívkami na lehátkách. Některé z nich pocházejí z Kuvajtu nebo Saúdské Arábie a jsou v šoku,“ řekl Alberto Beniflah.

Sex není problém, ale to sdružování. Ráj naháčů je částečně pod zámkem
Nový podnik se však podle svých vyjádření nesnaží vést s nudisty boj. Mluvčí společnosti Grupo Mosh Natalia Aragonesová řekla, že nemají v úmyslu nikoho napadnout.
„Víme, že je to nudistická pláž. Naším záměrem je existovat s nimi v míru,“ uvedla. Odmítla také, že by lehátka klubu zabírala až 800 metrů čtverečních pláže. Personál klubu prý oblast momentálně měří.

X X X

Nové tajemství princezny Diany je venku: Nemilovala muže, vedle kterého umírala

Před pár dny by princezna Diana oslavila 60. narozeniny. Ten den na ni kromě jejích synů vzpomínali lidé po celéme světě. Jak by asi vypadala? Měla by radost z vnoučat? S jakým mužem by asi žila? Nic z toho se už nedozvíme, i přesto se i tolik let od její smrti dostávají na povrch další a další tajemství, která nejsou královské rodině jistě po chuti.

Princezna Diana neměla šťastný život. Muž, kterého milovala a vzala si ho z lásky, ji nikdy nemiloval, protože jeho srdce už dávno předtím, než Dianu potkal, patřilo jiné. Princ Charles s ní sice měl dvě děti, ale ani to ho nikdy nedonutilo, aby jí byl věrný a zkusil s ní žít v klidné a harmonické rodině, jak si princezna z Walesu vždy přála.

Díky manželovým eskapádám se dlouhé roky trápila, měla problémy s příjmem potravy, nenašla společnou řeč s královskou rodinou a v neposlední řadě hledala také útěchu u jiných mužů. Když nakonec od Charlese utekla, říkalo se, že štěstí konečně nalezla po boku egyptského playboye Dodiho Al-Fayeda.
Sice říkala, že je úžasný, že ho miluje, že je jejím vyvoleným, nebyla to ale pravda. V nemocnici na návštěvě svého kamaráda se totiž seznámila s chirurgem, který si plně získal její srdce. Byl však mladý, neměl peníze ani postavení, jejich vztah tak musel zůstat v anonymitě a nakonec skončil.

Láska na první pohled
Pro ni to ale byla láska na první pohled, pro něj ne. Diana jím však byla naprosto okouzlena. Po prvním setkání prý podle webu Zeny.cz řekla své kamarádce:
„Není úžasný? A jeho jméno je Hasnat Khan, má to napsané na botách.“

Další týdny se na něj snažila v nemocnici co nejčastěji narazit. Nakonec se potkali v nemocničním výtahu, slovo dalo slovo a princezna si s ním domluvila rande. Aby byo vše nenápadné, šli na společnou večeři s přáteli. Tam už bylo jasné, že obyčejný mladý muž muslimského vyznání, který se snažil si vybudovat lékařskou kariéru a princezna z Walesu, se do sebe zamilovali.

Diana se tak díky Hasnatovi mohla vrátit k normálnímu životu, po kterém dlouhá léta toužila. I když přece jen tak normální nebyl. Museli se skrývat. Mladík hodně pracoval, a když nepracoval, jezdila za ním Diana do jeho jednopokojového bytu v Chelsea. Na sobě mívala paruku a převlek. Starala se mu o domácnost. Dokonce prala, uklízela nebo třeba vařila.

Užívala si být zcela obyčejná
Hasnata nezajímala ani královská rodina, ani svět celebrit. Nechával si například Dianu v hospodě objednat pití, nakupovat jídlo v supermarketu nebo volat na linku telefonního operátora. Byla šťastná a každý tento drobný úkol pro ni byl zážitkem.

„Je jediným člověkem, který se mě nesnaží prodat,“ řekla Diana podle webu Zeny.cz.
Bohužel se i jejich vztah nakonec provalil a bulvární novináři začali větřit, že princezna má nového muže. Lékař se tak přesvědčil, že život po jejím boku nebude nijak klidný. Ale ustál to a pár dokonce začal mluvit o svatbě. Diana chtěla Hasnata představit i svým dvěma synům. Vypadalo to, že se přestěhují do Pákistánu, kde by konečně mohli najít klid.

Nakonec však Diana tlak neustála, a poté, co mu začaly chodit výhrůžné zprávy, se s lékařem rozešla. Naplno začala žít právě s egyptským podnikatelem Mohamedem Al-Fayedem. S tím hodně cestovala, ale v srdci prý stále nosila mladého chudého lékaře. Jen ho prostě nechtěla zničit. Věděla, že by mu zkazila život.
Když ale 31. srpna roku 1997 naposledy vydechla, je více než pravděpodobné, že její poslední myšlenky patřily kromě synů jistě tomuto čistému muži, který jí dovolil být chvíli normální obyčejnou ženou.