iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Předseda ÚS Rychetský kritizuje ministryni Benešovou

Rychetský: Výroky Benešové jsou nepřijatelné. Vstupuje do politiky, oponuje ministryně. Výroky ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO) směrem k představitelům justice jsou nepřijatelné, justice se ale ubrání. V pořadu České televize Otázky Václava Moravce to řekl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Ocenil veřejnou podporu justice. Benešová České justici vzkázala, že by na jeho adresu mohla použít jeho slova, protože předseda ÚS podle ní vstupuje do politiky a předjímá rozhodnutí soudu.

„Podpora justice je něco, před čím smekám, to je ohromná věc. V málokteré zemi v historii se stane, že by lidé demonstrovali za soudy, za soudní moc,“ připomněl demonstraci s několikatisícovou účastí z uplynulého týdne. „Jako ministryně spravedlnosti se (Benešová) dopouští nepřijatelných výroků na justici. Ale ještě je druhá skrytá oblast – kromě Ústavního soudu je celá soudní soustava rozpočtově navázána na ministerstvo spravedlnosti. Byl bych velmi nerad, kdyby se konflikt nebo zášť vůči naší české soudní soustavě projevila dokonce v oblasti personální nebo rozpočtové politiky,“ řekl Rychetský.

Rychetský jako jeden z nepřijatelných výroků Benešové zmínil třeba její reakci na verdikt Ústavního soudu, který osm měsíců před volbami do Poslanecké sněmovny zrušil část volebního zákona kvůli porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů. „V reakci na dnešní vystoupení Pavla Rychetského bych stejně jako on mohla použít jeho slova, že je „nepřijatelné“, aby coby předseda Ústavního soudu aktivně vstupoval do politiky (rozhovor s paní Witovskou), předjímal rozhodnutí Ústavního soudu (např. o volebním zákonu, kde se vyjadřoval v rozhovoru ještě před přijetím nálezu) a nově také Nejvyššího správního soudu (v případě kárných žalob na P. Zemana) a měnil o 180 stupňů své původní názory na volební zákon, který coby předseda LRV a senátor odhlasoval. K dnešnímu pořadu jako takovému se nemá cenu vyjadřovat, je to myslím již pátý týden po sobě, kdy na mě pan redaktor jednostranně útočí. Ale přestala jsem to již počítat,“ reagovala ministryně spravedlnosti pro Českou justici.

Benešová verdikt označila za divný. Nelze podle ní vyloučit, že soudci za své rozhodnutí mohli dostat něco přislíbeno. „Soudci jsou jenom lidi, někteří chtějí opakovat mandát,“ řekla ministryně. Rychetský dnes k její tehdejší reakci řekl, že je velmi špatný signál k veřejnosti, pokud práci soudů kritizuje ministryně spravedlnosti.

Rychetský také v posledních dnech uváděl, že lituje odchodu nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten jako důvod své rezignace uváděl, že pociťoval v poslední době tlak ministryně Benešové. Řekl, že odrážení tlaku a řešení půtek mu bralo čas a sílu na práci. Rychetský uváděl, že nemá důvod Zemanovi nevěřit.
Zeman měl tlakům odolat, míní Rychetský

„Pavel Zeman se velkou mírou zaměřil na konsolidaci a efektivitu celé soustavy státních zastupitelství, je skvělým nejvyšším státním zástupcem a … bude doslova škoda, když v té funkci nevydrží,“ řekl dnes Rychetský. Na námitku, že mohl být ve své funkci již dlouho, uvedl, že něco jiného je podávat demisi pod tlakem a něco jiného je, když někomu vyprší mandát. „Ale tlak jednoho ústavního činitele na druhého ústavního činitele, vyhrožování v tomto případě kárnou žalobou… v dějinách této země není jediný případ, že by vůči vrcholnému ústavnímu činiteli bylo jiným ústavním činitelem vyhrožováno kárnou žalobou, to mi připadá úplně absurdní. Ten vztah má být přesně opačný,“ řekl Rychetský.

Předseda ÚS uvedl, že Pavel Zeman možná mohl údajným tlakům odolat. „Jisté tlaky je povinnost se snažit snášet a vydržet,“ řekl a připomněl, že v ČR je státní zastupitelství v ústavě včetně nejvyššího státního zástupce zařazeno do moci výkonné. „Je tedy svým způsobem loutkou v rukou vlády, ten nejvyšší státní zástupce. V Ústavě o nezávislosti nejvyššího státního zástupce není ani slovo. Jediná forma nezávislosti je procesní nezávislost v konkrétních kauzách, jinou formu nezávislosti jim ústavní a právní systém nezaručuje, jsou závislí rozpočtově, personálně i kádrově (na vládě),“ řekl Rychetský.
Benešová uvedla, že nástupce Zemana nebude hledat mezi krajskými zástupci, ty označila za „mlaďochy“, chce jednat s oběma vrchními státními zástupci, tedy Lenkou Bradáčovou a Ivem Ištvanem. Na dotaz moderátora, zda nejde o agismus, tedy diskriminaci někoho jen kvůli věku, a informaci, že průměrný věk krajských zástupců v ČR je 53 let, Rychetský uvedl, že Benešová zřejmě tuto statistiku neměla k dispozici. „Jsou to lidé plni elánu, síly, intuice a schopností zvládnout tu náročnou funkci,“ dodal ke zmíněnému věku žalobců.

Média spekulují jako o Zemanově nástupci o současném náměstku Pavla Zemana Igoru Střížovi. Server Česká justice ve čtvrtek napsal, že adeptem by mohl být i ředitel odboru trestního řízení Nejvyššího státního zastupitelství Roman Hájek, který ale rovněž popřel, že by s ním Benešová o možném angažmá mluvila. Rychetský na dotaz, zda by mu nevadilo, že by nejvyšším státním zástupcem mohl být bývalý vojenský prokurátor, kterým oba uvedení adepti v 80. letech byli, uvedl, že nikoli. „Vojenští prokurátoři sehráli hanebnou roli v 50. letech, v období normalizace se nedá o vojenské prokuratuře takto hovořit. Politické procesy vykonávali ne vojenští, ale civilní prokurátoři,“ uvedl, ceskajustice.cz

X X X

Maláčová: Zrušení superhrubé mzdy bylo nezodpovědné, může za to Babiš s ODS

Podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové je třeba debatovat o tom, jak zvýšit důchody nad zákonnou valorizaci. Zvýšení minimální mzdy se bude podle ní řešit v srpnu, řekla v Partii na CNN Prima News. Byť i malé zvýšení důchodů nad zákonnou valorizaci považuje ekonom KPMG Mojmír Hampl za nerealistický a populistický krok.

Problémy státního rozpočtu jsou na příjmové straně, uvedla Maláčová. „Zadlužení České republiky je obrovské, zejména kvůli nákladům na koronakrizi, stejně jako jinde ve světě. Zároveň jsme si podkopli nohu nezodpovědným zrušením superhrubé mzdy,“ řekla na úvod debaty ministryně. Jako viníka označila premiéra Andreje Babiše a opoziční ODS.
Podle Maláčové je třeba se podívat na to, jak ‚inteligentně‘ řešit výdaje, dodala v debatě. „Musím dbát na každého jednoho člověka v České republice. Ti lidé pracovali celý život, vybudovali naší zemi a lidé v důchodu berou 14 tisíc korun,“ hájila v debatě zvyšování důchodů.

Bude podle ní třeba podívat se na oblasti, kde se daně nevybírají. Zmínila se v této souvislosti zavedení sedmiprocentní digitální daně či vyšší zdanění korporací a hodně bohatých lidí.
Zákonná valorizace na příští rok by měla činit v průměru 450 korun měsíčně. Průměrný starobní důchod překročil letos hranici 15 000 korun. Na konci prvního čtvrtletí vyplácela Česká správa sociálního zabezpečení v průměru starobní penzi 15 351 korun.
Maláčová míní, že se důchodová reforma dá „při dobré vůli“ schválit ještě do podzimních voleb. „Udělám pro to maximum,“ prohlásila.
„Sekera, kterou jsme zaťali a kterou ještě budeme zatínat, má zajímavý rys. Málo jsme pomáhali zasaženým sektorům, ale zároveň jsme vytvářeli obrovské dluhy. To vyžaduje skutečně velké úsilí,“ řekl v debatě ekonom Mojmír Hampl, podle kterého peníze se státní kasy v době krize nepomohly tam, kde měly a i přesto je deficit ohromný.

„Během dvou let se dostáváme mezi čtyři země, které mají nejvyšší nárůst deficitu. Nemyslím si, že je nyní na místě zvyšovat důchody,“ hájil v debatě, že není potřeba zvyšovat důchody a peníze investovat na potřebnějších místech.
Zvýšení důchodů nad zákonnou valorizace považuje ekonom za nerealistický a populistický krok.

Vláda ANO a ČSSD při svém nástupu slíbila, že průměrný důchod do letošních podzimních sněmovních voleb dosáhne 15 000 korun. Prosadila v minulých letech dvakrát vyšší přidání, než nařizoval zákon. Pro loňský rok to bylo o 151 korun a pro předloňský o 300 korun. Podle zákona by se přidávalo v minulém roce průměrně o 749 korun a v předminulém o 600 korun měsíčně. Loni navíc prosadil kabinet mimořádný jednorázový příspěvek 5 000 korun.

X X X

Hnutí ANO ve středních Čechách povede do voleb Babiš, rozhodl krajský sněm

ANO ve středních Čechách povede do sněmovních voleb předseda hnutí a premiér Andrej Babiš. Rozhodl o tom v sobotu sněm krajské organizace v Lysé nad Labem, který zároveň zvolil novou krajskou předsedkyní středočeskou a nymburskou zastupitelku Adrienu Gabrielovou, informovala dosavadní předsedkyně Jaroslava Pokorná Jermanová, která se už o místo ve vedení krajské organizace neucházela.

„Byla schválena kandidátka, ale celostátní výbor do toho může ještě zasáhnout,“ upozornila Gabrielová. Zda bude Babiš skutečně lídrem ve středních Čechách, nebo dá přednost Ústeckému kraji, tak podle nové předsedkyně není stále jasné. „Ani my, členové, to nevíme,“ uvedla Gabrielová. Dodala, že slyšela o obou variantách. Babiš se sobotního krajského sněmu nezúčastnil.

ČTK posléze premiér poskytl vyjádření, v němž uvedl, že návrh vést středočeskou kandidátku považuje za logický. „Ve středních Čechách jsem kandidoval 2013 i 2017, takže je to logický návrh,“ uvedl. Dodal, že rozhoduje celostátní výbor hnutí. V roce 2013 Babiš kandidoval na prvním místě pražské kandidátky, za středočeskou byl zvolen o čtyři roky později.

Letos se utká například s lídrem ODS Janem Skopečkem, který povede koaliční kandidátku Spolu, nebo předsedou STAN Vítem Rakušanem, jenž bude v kraji volební jedničkou STAN a Pirátů. V médiích se spekulovalo o tom, že by Babiš mohl kandidovat v Ústeckém kraji proti šéfovi Pirátů Ivanu Bartošovi.

Gabrielová nahradila v čele krajské organizace ANO bývalou hejtmanku Jaroslavu Pokornou Jermanovou, která už dříve avizovala, že na sněmu nebude obhajovat funkci. Téměř po osmi letech podle ní nastal čas na změnu. Nadále je oblastní předsedkyní v Benešově a celostátní místopředsedkyní ANO. Kromě toho působí i jako krajská a benešovská zastupitelka.

Pokorné Jermanové se v loňských krajských volbách nepodařilo obhájit hejtmanské křeslo. Krajskou vládu ANO a ČSSD podporovanou komunisty vystřídala koalice STAN, ODS, Pirátů a Spojenců a hejtmankou se stala Petra Pecková (STAN). Pokorná Jermanová krátce po volbách oznámila, že bude na mateřské dovolené se svou dcerou a kromě působení v krajské opozici chce dál pracovat pro hnutí.

X X X

Mexickou vesnici ohrožují gangy. Ze zoufalství dává zbraně do rukou dětem

Děti v domorodé vesnici v provincii Guerrero v jihozápadním Mexiku dostávají zbraně, aby pomohly v boji proti organizovanému zločinu. Nemají střílet, ale upoutat pozornost federálních úřadů, které by pak měly konat. Děti se zbraněmi pózují před zahraničními reportéry, medializací mají upozorňovat na násilí a negramotnost v zemi.

„Jsou to děti, které mají ukázat na válku v zemi, o které se nemluví,“ řekl Juan Martín Pérez, ředitel mexické skupiny pro ochranu dětských práv Child Rights Network in Mexico.
Děti popadají zbraně do rukou jen tehdy, když je pravděpodobné, že budou v takových situacích zachyceny fotografy. „Se zbraněmi pochodujeme, pouze když mají přijít reportéři a chtějí s námi dělat rozhovory,“ řekl dvanáctiletý Valentín Toribio, nejstarší z dětí.
Skupiny se nechávají fotit v palebných pozicích, ze zbraní střílejí jen občas a vždy pouze do vzduchu. Přesto musí všichni projít základním výcvikem. Starší poté dostávají skutečné pistole, mladším dětem jsou rozdávány jejich makety.
„Až budu starší, budu mít zbraň. Teď to může být nebezpečné,“ řeklo podle agentury AP jedno z mladších dětí.

Obvykle jsou děti v této oblasti zapojovány do zemědělství, dny tráví hlídáním dobytka. Valentínův bratranec se zbraněmi nemá žádnou zkušenost. „Starám se o kozy, pak jdu k prasatům a potom musím dát vodu Filomeně,“ řekl o svém oslíkovi jedenáctiletý Geovanni Martínéz. Pokud má volný čas, hraje basketbal. Touží také po návratu do školy, která byla v loňském roce uzavřená kvůli pandemii. Na otázku, zda by chtěl střílet, odpověděl přesvědčivě: „Ne.“
„Sebeobrana byla chyba“
Město chce těmito zoufalými pokusy přimět federální vládu, aby bojovala s organizovaným zločinem. Mezi další požadavky patří pomoc sirotkům, vdovám a lidem, kteří byli násilím vysídleni.
S podobnou strategií už dříve slavila úspěch. V roce 2019 po zveřejnění videa s ozbrojenými dětmi získala stipendia pro sirotky po obětech organizovaného zločinu a domy pro vdovy.

Podle Abela Barrery, zakladatele centra pro lidská práva Tlachinollan, ale vláda nyní žádné další kroky proti násilí nepodniká a neřeší ani další významné problémy. „Je normální, že tyto děti nejí, jsou negramotné a jsou zemědělskými pracovníky,“ kritizoval. Vyzbrojení však podle něj není přípustné. „Jak se opovažují je ozbrojit!“ vzkázal domorodým kmenům Barrera.
Bidenova ostuda. Snímky ukázaly podmínky, v jakých USA drží dětské migranty

Bernardino Sánchez Luna, koordinátor regionální policejní jednotky CRAC-PF, odvětil, že tato oblast byla už dříve terčem útoku. Děti domorodců byly ozbrojeny proto, že vláda nevěnovala pozornost jejich problémům.
Vykořisťování dětí odsoudil také mexický prezident Andrés Manuel López Obrador. Řekl, že Mexiko udělalo chybu, když umožnilo sebeobranu domorodým komunitám.
Provincie Guerrero je jednou z nejchudších v celém Mexiku a také jednou z nejnásilnějších. Jedná se o klíčový koridor, kudy se pašují drogy, zejména heroin a opium.

X X X

Desetitisíce Korejců uvěřily lži a odešly do KLDR

Téměř sto tisíc Korejců v letech 1959 až 1984 emigrovalo z Japonska do KLDR. Uvěřili komunistické propagandě, která jim slibovala život v socialistickém ráji, kde na každého čeká práce, dobré vzdělání a kvalitní zdravotní péče. Realitou návratu do vlasti ale byla chudoba, hrozba uvěznění v pracovních táborech a nemožnost odejít.

Za srpnového rána roku 1960, po dvou dnech na cestě z Japonska, doplula loď do pobřežního města Čchongdžin. „Naše vlast,“ zvolal kdosi, zatímco dav lidí v přístavu mával květinami a zpíval na uvítanou. Lee Ča- kyung cítil, že na ráji, jenž jim před cestou slíbili, něco není v pořádku.

„Vítači byli bez výrazu. Byl jsem osmileté dítě, ale věděl jsem, že jsme na špatném místě,“ říká Lee, jehož rodina patřila k třiadevadesáti tisícům lidem, kteří v letech 1959 až 1984 emigrovali z Japonska do Severní Koreje v rámci repatriačního programu sponzorovaného oběma vládami.

Když lidé vystoupili z lodi, čekal je šok. Viděli opuštěné vesnice a lidi žijící v chudobě. Byli ale nuceni zůstat. Řada z nich skončila v pracovních táborech. „Řekli nám, že jedeme do ráje na zemi. Místo toho nás vzali do pekla, ze kterého jsme nesměli odejít,“ líčí dnes osmašedesátiletý Lee.

Tomu se nakonec o šestačtyřicet let později podařilo z KLDR uprchnout a dostat se v roce 2009 do Jižní Koreje. Od té chvíle se neúnavně snaží o sdílení příběhu o těchto desetitisících migrantů, přednáší a píše knihu o této bolestivé a zapomenuté kapitole historie mezi Japonskem a Koreou.

„Byla to má matka, kdo na mého otce naléhal, aby vzal naši rodinu na sever,“ říká Lee. „Litovala toho až do chvíle, než v 74 letech zemřela,“ líčí. Leeovi patřili k dvěma milionům Korejců, kteří se přestěhovali do Japonska během japonské koloniální nadvlády v letech 1910 až 1945.

Někteří tam šli hledat živobytí, jiné tam Japonci za druhé světové války odvlekli na nucené práce. Bez občanství a finančních příležitostí se většina z nich vrátila po japonské kapitulaci do Koreje. Několik set tisíc, včetně Leeových, jich ale zůstalo, zatímco se Korea ponořila do konfliktu.

Lee se narodil v Japonsku roku 1952. Jeho rodina v přístavním městě Šimonseki provozovala bistro. Jak se korejská válka chýlila ke konci, japonská vláda se chtěla zbavit Korejců žijících ve slumech.

Kimova sestra chybí v politbyru, pro vůdce se stala příliš velkou konkurencí

KLDR, která doufala, že jí poslouží k obnově válkou zničeného hospodářství, zahájila propagandistickou kampaň, ve které se líčila jako ráj s prací pro každého, vzděláním bez poplatků a kvalitní zdravotní péčí. „Na základní škole nám promítali krásné záběry z KLDR,“ říká Lee.

Japonsko podle listu The New York Times migraci schválilo, přestože většina Korejců v zemi pocházela z jihu. Zatímco japonská vláda tvrdila, že se etničtí Korejci rozhodli přestěhovat do KLDR sami, lidskoprávní organizace obvinily zemi z napomáhání a podvodu tím, že ignorovala okolnosti, kterým migranti v komunistické zemi po příjezdu čelí.
„Odchodem do Severní Koreje byli etničtí Korejci nuceni podepsat dokument pouze pro výstup, který jim zakazoval návrat do Japonska,“ uvedla ve své zprávě Občanská aliance pro severokorejská lidská práva.
Z Japonska dorazila i matka Kim Čong-una

Ačkoli většina migrantů byli etničtí Korejci, bylo mezi nimi také 1 800 Japonek provdaných za Korejce a tisíce dětí vzešlých z těchto svazků. K nim patřila také mladá žena Ko Jong-hui, která se posléze stala manželkou vůdce Kim Čong-ila a matkou současného lídra Kim Čong-una.

Když Leeova rodina nastoupila na loď, domnívala se, že se obě Koreje brzo sjednotí. Po příjezdu byli nuceni žít v chudé vesnici v rurální oblasti. Šokovalo je, když viděli, že lidé chodí bez bot a teplého oblečení.

Kimovu ženu už rok nikdo neviděl. Přitahovala moc pozornosti, líčí experti
Aby migranti přežili, spoléhali na balíčky zaslané příbuznými ještě žijícími v Japonsku. „Neustále jsme se báli, že nás režim označí za neloajální a skončíme v pracovních táborech,“ líčí Lee, jenž se stal lékařem. V 90. letech na vlastní oči viděl kolaps místního zdravotnictví a hladomor.

„Na výrobu kapaček jsme museli používat lahve od piva,“ vzpomíná Lee, kterému se v roce 2006 podařilo utéct do Číny. Poté strávil dva a půl roku ve vězení v Barmě společně s mužem, jenž ho dostal přes hranice. Do Soulu se Lee dostal v roce 2009 a posléze sem dostal i svou manželku a dceru. Část příbuzenstva, včetně syna, je ale stále uvězněna v KLDR.
26. února 2021