iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudkyně Bartošová v Brně kauzu Švachuly od Babiše

Korupční kauza Stoka: Žádné provize se nekonaly a nikoho z obžalovaných neznám, tvrdí svědek. Soudní líčení v brněnské korupční kauze Stoka přináší vyjma dokazování údajné korupce i nečekaná zjištění. V obžalobě se například popisuje konkrétní zakázka, za kterou měl vítěz soutěže zaplatit podezřelým nemalý úplatek. Když byl ovšem na tuto konkrétní inkriminovanou zakázku soudem tázán, prohlásil, že nikoho z obžalovaných nezná a nikdy neviděl. A že žádné provize nikdy neplatil. Senátu navíc předložil znalecký posudek, podle kterého má jeho firma účetnictví v naprostém pořádku.

Jsou chvíle, kdy soudní senát v brněnské úplatkářské kauze Stoka, pravděpodobně stěží věří svým očím. Jako například, když na začátku února předstoupil do ohrádky jako svědek majitel brněnské společnosti Aiseco Stanislav Smrček, jehož firma měla být podle obžaloby v případu s krycím názvem Stoka aktivně přítomna. Smrček totiž soudu sdělil, že nikoho z obžalovaných vůbec nezná.

Kauzou Stoka se začal brněnský krajský soud zabývat ve druhé půlce loňského září. V kauze je obžalováno 11 lidí a dvě firmy včetně někdejšího politika za hnutí ANO Jiřího Švachuly. Právě ten měl být podle státního zástupce Radka Mezlíka z VSZ v Olomouci hlavou skupiny, která ovlivnila desítky zakázek správy nemovitostí městské části Brno-střed a 27 zakázek v městské části Brno-střed, kdy výše úplatků podle státního zástupce dosáhla až 47 milionů korun.

Senát Jaroslavy Bartošové zahájil hlavní líčení po roce a půl od policejní razie na radnici Brno-střed. Korupce se podle policie odehrávala při zadávání veřejných zakázek. Získávat je měly vybrané spřátelené firmy a cena se uměle zvyšovala. Švachula popřel, že by založil organizovanou zločineckou skupinu, řekl, že se sám stal obětí nátlaku od spoluobžalovaného podnikatele Samana El-Talabaniho.

Skutek, kvůli kterému byl Stanislav Smrček předvolán k soudu jako svědek, se měl odehrát podle obžaloby následovně: „V souvislosti se zadanou zakázkou Odvlhčení primární kolektorové sítě ve statutárním městě Brně – 1. etapa, kdy smlouva o dílo byla uzavřena dne 10. 8. 2015 mezi objednatelem Technické sítě Brno, a společností Aiseco za sjednanou cenu 38 366 456,53 korun bez DPH, včetně všech dodatků, kdy úplatek z této zakázky od blíže nezjištěné osoby jednající za společnost Aiseco, Jiří Švachula, Saman EL-Talabani, Pavel Ovčarčin, Petr Kalášek a Ivan Trunečka obdrželi a výše uvedeným způsobem si rozdělili, tedy každý pro sebe a pro jiného přijali úplatek ve výši 1 500 000 korun, kdy z této částky si ponechali 500 000 korun pro svoji potřebu Saman EL-Talabani a Petr Kalášek a Jiří Švachula nejméně část ve výši 1 000 000 korun, při zachovaném stejném systému dělení úplatku, kdy pro kontrolu předmětné výše úplatku, se záměrem neoprávněného prospěchu předal Jiří Švachula Samanu El-Talabani listinu o doplnění smlouvy o dílo ze dne 10. 9. 2015 obsahující změnu ceny díla na částku 38 338 333,53 korun, přičemž zvýhodněním společnosti Aiseco v souvislosti se zadáním této zakázky opatřila tato organizovaná zločinecká skupina neoprávněný prospěch v částce odpovídající zisku z této neoprávněně přidělené zakázce v blíže nezjištěné výši.“ Tolik obžaloba.

Nikdo mě o provize nežádal, tvrdí svědek

Předvolaný svědek Stanislav Smrček soudu, který rozkrývá údajné korupční zakázky na radnici Brno-střed sdělil, že bude vypovídat. „Já jsem v rámci Brna-střed žádnou veřejnou zakázku nedělal, resp. moje firma Aiseco, která se zabývá klimatizací, drobnou stavbou a elektrikářskými pracemi. Pro Brno-střed nikdy žádná zakázka z naší strany nebyla ani soutěžena ani dělána. Vámi jmenované obžalované neznám. Nevím, jestli jsem se s nimi někdy potkal, to se přiznám, že to nevím, ale nikoho z nich neznám,“ prohlásil doslova Stanislav Smrček.

Předsedkyně senátu Jaroslava Bartošová se svědka zeptala, čím se jeho firma Aiseco zabývá. „Je montážní společností, která dodává klimatizace, montuje vzduchotechniku, dělá drobné stavební práce a elektrikářské práce,“ odvětil Smrček.
„Vy jste tedy sami žádnou veřejnou zakázku nerealizovali?“ pokračovala soudkyně. „Ne pro Brno-střed, pouze pro Město Brno a spoustu dalších veřejných zadavatelů,“ uvedl Smrček s tím, že je jediným jednatelem a majitelem společnosti od roku 2008.
Soudkyně se dotázala na firmu Technické sítě Brno, u které měla být dle obžaloby zkorumpovaná zakázka. „Pro firmu Technické sítě Brno jsme udělali řadu zakázek, přiznám se, že nevím ani kolik jich je, ale jednou z těch zakázek byla inkriminovaná zakázka, kdy se jednalo o odvlhčení primárních kolektorů… …My jsme byli dodavatelé celé té zakázky, kterou jsme soutěžili, my jsme ba naopak měli řadu subdodavatelů, kteří nám v té zakázce pomáhali, jelikož ta zakázka byla velmi napnutá časově, bylo na to pouze půl roku, takže jsme použili x subdodavatelů, abychom ji časově zvládli,“ popsal zakázku, o které tvrdí obžaloba, že měla být byla „cinklá“, Smrček.

Soudkyně položila Smrčkovi vzápětí další otázku: „Z obžalovaných nikoho neznáte, ani z právnických osob?“ „Ne,“ odvětil Smrček.„Vy jste tedy pro Brno-střed nedělali žádné zakázky?,“ pokračovala předsedkyně senátu. „Pro Brno-střed jsme nedělali žádné zakázky, toto byla zakázka, kterou vypsalo Město Brno,“ odpověděl Smrček.

„Někdy v minulosti jste se účastnili výběrového řízení v investiční sféře pro Brno-střed?“ pokračovala ve výslechu Jaroslava Bartošová. „Nepamatuji si to 100%, ale myslím si, že ne,“ doplnil Smrček.„Že by vám Brno-střed dalo nabídku, že by vás oslovilo nebo vy sami byste si našli

nabídku a účastnili se výběrového řízení?“ položila další dotaz předsedkyně senátu kauzy Stoka. „My samozřejmě sledujeme weby a veřejný prostor, kde se zúčastňujeme různých veřejných zakázek a soutěžíme je, ale Brno-střed mi opravdu neutkvělo v paměti, musel bych zpětně, ale my si tyto věci nearchivujeme,“ prohlásil Stanislav Smrček.
Následně byli vyzváni členové senátu obhájci a státní zástupce Radek Mezlík a obhájci, aby případně kladli svědkovi otázky. „Členové senátu bez dotazu. Státní zástupce bez dotazu,“ stojí v protokolu ze soudního líčení. Otázky pak neměli ani obhájci.
Ozval se jen obhájce obžalovaného Ivana Trunečky. „Víte něco o tom, že by některá z těch zakázek byla zmanipulovaná, to výběrové řízení, zejména pokud jde o tu zakázku pro Technické sítě? „Ne,“ odvětil Smrček. „Platili jste někdy někomu nějaké provize?,“ rozvedl otázku advokát. „Ne, a ani po mně nikdy nikdo nic nežádal, ani já jsem nikomu nikdy nic nenabízel,“ odvětil podnikatel.

Ani po těchto otázkách už nikdo z přítomných žádnou další otázku Stanislavu Smrčkovi, o jehož firmě obžaloba tvrdí, že se podílel na korupci v Brně, nepoložil. Jednání mělo ale ještě překvapivou tečku.

„Svědek Stanislav Smrček dále sám uvádí, že by chtěl do spisu založit znalecký posudek, který si jeho firma Aiseco nechala zpracovat, a to z důvodu, že jméno svědka a jeho firmy proběhlo médii, což mělo dopad na zákazníky a subdodavatele svědka a další lidi, kteří s firmou spolupracují. Ze znaleckého posudku vyplývá, že účetnictví firmy Aiseco je v pořádku a že s projednávanou kauzou nemá nic společného,“ stojí v přepisu z hlavního líčení u brněnského soudu ze začátku února.
Co výslech svědka Stanislava Smrčka soudu přinesl? Že konstrukce uvedená v obžalobě, podle které mělo být v souvislosti se zakázkou pro firmu Aiseco vyplacen úplatek jeden a půl milionu korun, není pravdivá. A nejspíš to nebude jediný problém obžaloby.

Státní zástupce z VSZ v Olomouci Radek Mezlík v brněnské korupční kauze Stoka od začátku spoléhá na postavu podnikatele Samana El-Talabaniho. Ten se stal nejen v této kauze spolupracujícím obviněným.
Jenže jak vyplývá ze zjištění Ekonomického deníku, El-Talabani patřil ve třech případech, kterými prochází, mezi osoby, jež se pohybovaly v nejvyšším patře podezřelých.

Jeho svědectví proto lze spíše než za občanskou statečnost považovat pouze za pokus vyhnout se dlouhému trestu ve vězení. Ekonomický deník už upozornil na případ obřích odpočtů DPH v němž byl El-Talabani jednou ze dvou klíčových postav. A o úplatcích v Brně se podnikatel iráckého původu Saman El-Talabani rozmluvil v době, kdy mu hrozil vysoký trest z jinou kriminální činnost.

El-Talabani je známou postavou brněnské šedé zóny. Loni v červnu odsouzen ke čtyřem letům vězení v kauze rozsáhlých podvodů. Přestože byl jednou ze dvou klíčových postav a organizátorů rozsáhlých podvodů s DPH, dostal jen čtyřletý trest. „Bílí koně“ v této kauze si vyslechli přitom tresty ve výši sedmi let. V prospěch El-Talabaniho se odvolal žalobce Mezlík, který je přesvědčen, že spolupracující organizátor odešel od soudu s příliš tvrdým vediktem.

Jak ovšem vyplývá z výslechů v kauze podvodů s DPH, ale i z odůvodnění rozsudku, svědectví El-Talabaniho nelze v žádném případě považovat za projev občanské statečnosti, ale pouze za snahu vyhnout se velmi dlouhému pobytu za mřížemi. El-Talabani totiž ve všech třech vyšetřovaných brněnských top kauzách poslední doby – podvodu s DPH, Stoce, i Krovu (údajného vynášení informací z policie), figuruje v hierarchii podezřelých na čelních místech.

Hrozil, že nás dostane „do tepláků“

Takto popsal roli Samana El-Talabaniho hlavní podezřelý, bývalý politik hnutí ANO, Jiří Švachula, který se s El-Talabanim zná ještě z dob socialismu: „ Po mém nástupu na radnici Brno – střed do pozice místostarosty mne Saman El-Talabani telefonicky kontaktoval a požádal mě o schůzku. Tato schůzka proběhla asi v listopadu 2014, potkali jsme se na ní sami dva a nabídl mi spolupráci v oblastech: bezpečnost a ochrana důvěrných informací, získávání informací z politických kruhů v Brně, a navázání klidné spolupráce s opozicí,“ začal svou výpověď u soudu Švachula.

El-Talabani mu podle jeho slov dále nabídl lobbing ve prospěch hnutí ANO, podporu zájmů hnutí a získávání hlasů pro volby mezi fanoušky Komety Brno a Zbrojovky Brno. Dále Švachulovi, který vlastnil galerii nabídl zajišťování bonitních zájemců o umění do galerie. „Například za mnou poslal člověka, který mi nabízel prohlídku kanceláře a zjištění, zda není monitorována. Vždy měl důležité informace z jednání radnice Brno – střed, a to i dříve než byly tyto informace zveřejněny a neměl je od mé osoby,“ sdělil konkrétní aktivity spolupracujícího obviněného.

Saman El-Talabani chtěl postupně získat vliv ve firmách, které byly ve vlastnictví Statutárního města Brno, ve Veletrzích Brno, Pískovně Černovice a dalších. „Nabízel různé formy spolupráce. Tvrdil mi, že je spoluvlastníkem nebo partnerem ve firmě SIKO Koupelny a měl zájem, aby tato firma dodávala jako subdodavatel pro společnosti, které realizovaly zakázky pro městskou část Brno – střed své zboží. Také argumentoval tím, že je partnerem v bezpečnostní agentuře a pracuje pro brněnský hokejový klub Kometa, kde zajišťuje pořadatelskou službu na hokejových utkáních a akcích tohoto klubu. Chtěl po mně, abych se setkal s majitelem klubu Liborem Zábranským a nějakým způsobem pomohl při možné výstavbě nového zimního stadionu.

Saman El-Talabani měl zájem se v tom nějakým způsobem majetkově angažovat,“ popsal Švachula další kontakty s El-Talabanim. „Neustále po mně žádal nějaké kontakty a informace o zakázkách, které jsem mu v průběhu roku 2015 předával. Tyto informace o veřejných zakázkách byly veřejné a mohl se k nim přes portál veřejných zakázek dostat každý. Komunikoval jsem v té době pouze s ním a nevěděl jsem o zapojení nějakých dalších osob do jakékoliv formy spolupráce. Je pravdou, že mi v průběhu roku 2015 předal v různých částkách v hotovosti cca jeden milion korun, což bylo prezentováno jako odměna za spolupráci do budoucna. Nebylo to navázáno na žádný konkrétní případ veřejné zakázky spojené s Městskou částí Brno – střed popř. s městskými firmami,“ tvrdí Švachula.

Začalo ale přituhovat. „Od konce roku 2015 jsem začal zjišťovat, že Saman El-Talabani vystupuje u různých osob mým jménem a žádá o placení nějakých ´provizí´ za to, že tyto firmy a osoby budou oslovovány Městskou částí Brno – střed při veřejných zakázkách. Jelikož jsem ani jemu ani nikomu jinému nic takového neslíbil, dával jsem všem najevo, že s tím nemám nic společného a že na takovéto nabídky Samana El-Talabaniho nemají reagovat. Když to zjistil, začal vyvíjet nátlak na mou osobu a postupně mě začal sám vydírat, popřípadě k tomu použil nějaké další osoby, které jsem ani osobně neznal. V té době se také začaly objevovat informace o trestné činnosti, do které byl Saman El-Talabani zapojen a o tom, že jde o nebezpečného člověka s podezřelými kontakty. Opakovaně mě kontaktoval – telefonicky, SMS, osobně a nevybíravým způsobem mě vydíral a vyhrožoval mi. Měl jsem z něho v té době obavy, zvláště když zmiňoval, že by se mohlo něco stát i mému synovi,“ popsal další vývoj Švachula, který je měsíc propuštěn z vazby, kde trávil cca rok a půl od svého zatčení.

„V říjnu 2016 si mě zavolal do IBC, kde proběhla schůzka. Věděl jsem, čeho je schopný, a proto jsem se mu během tohoto rozhovoru snažil neodporovat. Po celou dobu opakoval, že jsme měli nějakou dohodu, já jsem ji nedodržel, a proto po mně žádá vyrovnání za nějaké nerealizované akce. Snažil jsem se s ním v podstatě mírně rozejít a hrál jsem jeho hru, kdy jsem mu jeho verzi v podstatě odkýval. Jelikož vznášel stále požadavky na zaplacení nějakého ušlého zisku z činností, kterým jsem údajně já zabránil, tak jsem mu slíbil vrácení peněz, které mi v minulosti předal. Ve stejný den jsem mu skutečně částku 1 milion korun vrátil. Tyto peníze jsem vybral ze svého účtu v bance.

Pro úplnost chci dodat, že Saman El-Talabani na mne stále vyvíjel nátlak, abych mu zajistil ´přístup´ k nějakým zakázkám městských firem a ke vlivu na tyto firmy, jako Teplárny Brno, Dopravní podnik, SAKO a další. Já jsem mu nic takového nesliboval a nic jsem pro něho nebo další osoby v tomto směru neudělal, protože jsem ani nemohl. Neměl jsem žádný vliv na chod a řízení těchto společností. On byl přesvědčený, že mu něco dlužím za údajnou podporu hnutí ANO, kterou prý zařídil náborem nových členů a nějakým lobbingem na dění na politické scéně Brna. Vyjadřoval se tak, že bez něho bychom nebyli tam, kde jsme, že platil různá hlasování, že má na výplatní listině důležité lidi z politiky a od policie, apod. Styky s policisty dokazoval tím, že mi asi jednou poskytl, aniž bych o to žádal, nějaké policejní dokumenty, které se týkaly jednoho z radních magistrátu města Brna,“ vzpomínal u soudu na detaily styků s El-Talabanim Švachula.

V období od října 2016 pak prý byl pod neustálým psychickým tlakem z jeho strany a měl a má obavy o bezpečí rodiny. „Když se mu nepodařilo mě zastihnout nebo jsem nereagoval na jeho kontakty, posílal za mnou různé lidi, kteří mi měli od něho něco vyřizovat. Většinou jsem na to nereagoval a snažil se jakémukoliv kontaktu s ním vyhnout. Od 12. října 2016 do svého zadržení jsem Saman El-Talabani viděl přibližně třikrát, a to dvakrát v období do konce roku 2016 a jednou v zimě 2018. Na těchto schůzkách se mnou řešil svůj zájem se nějakým způsobem dostat k vlivu v Pískovně Černovice a opakoval své zájmy angažovat se v rámci Komety Brno. Nic jsem mu neslíbil a ani jsem mu nic nemohl zajistit, kromě případné podpory v rámci zájmu města na výstavbě stadionu,“ pokračoval Švachula.

Poslední setkání proběhlo v době, kdy už Švachula věděl, že Saman El-Talabani je trestně stíhaný, což mu následně sám sdělil. A na této schůzce, která proběhla po jeho propuštění z vazby, mi doslova řekl, že když mu moji ´kamarádi z Prahy´ nepomůžou, tak nás všechny dostane do tepláků. Tato schůzka proběhla na Špilberku, Saman El-Talabani na mne působil až paranoidním dojmem a připadalo mi, že je vybaven nějakým zařízením pro nebo proti případnému nahrávání. Nic jsem mu neslíbil, nic jsem pro něho neudělal a ani nevím, koho měl na mysli, když hovořil o mých kamarádech,“ vypíchl Švachula.

Švachula tvrdí, že kromě El-Talabaniho se v období od začátku roku 2015 do března 2019 o veřejných zakázkách s nikým mimo radnici Brno – střed nebavil a to prý platí i pro ostatní obžalované v kauze Stoka. „Nekontaktoval jsem se s nimi v této souvislosti a nic jsem s nimi ani zprostředkovaně neprojednával. Nebyla tedy z mé strany založena organizovaná zločinecká skupina. V období od konce roku 2015 jsem tušil, že kolem zakázek děje něco nezákonného. Ale měl jsem ze Samana El-Talabaniho obavy a proto jsem v této věci nic neudělal. Kromě částky 1 milion korun od Saman El-Talabani jsem v souvislosti s jednáním popsaným v obžalobě od nikoho nic neobdržel a ani já sám jsem nikomu žádný úplatek neposkytl ani neslíbil,“ tvrdí Švachula.

Psychopat. Vyvíjel na mě tlak

Podobně se před soudem rozhovořil i další obžalovaný Petr Ovčarčin. Ten byl s El-Talabanim odsouzen v kauze podvodů s DPH, kterou jsme popsali v předchozím článku. „Jsem ještě teď v šoku z částek, co říkal pan Talabani, těch deset a devatenáct milionů, jak řekl, že jsme společníci a že se se mnou z tohoto důvodu podělil. Jednak v té době, jak říká, v půlce léta 2016, už jsme spolu nekomunikovali nebo spíše z jeho strany probíhaly výhrůžky, které doložím soudu. Jednak bych asi nebyl v takových problémech nebo neměli jsme ty společné problémy, co jsme měli s placením nájmu v kanceláři v IBC, kdy jsem ze svého zaplatil majiteli několik nájmů ze svého, podotýkám, že jsem uhradil přes 400 tisíc korun.

Na začátku roku 2017 ta, byl doplatek asi 350 tisíc korun a já jsem se s majitelem domluvil na tom, že mu to opravdu uhradím. Já jsem už ani Talabaniho nekontaktoval, protože jsem mu jenom napsal, že vyklízíme kancelář, mám to také zdokumentováno a předložím to soudu, kdy mi napsal, že s tím nesouhlasí, že ty nájmy jsou vymyšlené… …Nechápu, z jakého důvodu pan Talabani tvrdí, že se se mnou dělil o něco, co jsem já si potom platil ze svého a dostal jsem se do finančních problémů. Kdybych z těch peněz něco měl, co říká Talabani, tak budu spokojený a nebudu mít finanční problémy. Ale ty peníze jsem bohužel nedostal v žádném případě, jak pan Talabani tu částku uvedl, tak jsem se z toho skoro zpotil,“ začal argumenty rozporovat výpověď korunního svědka.

Saman El-Talabani je podle Ovčarčina velký manipulátor. Ovčarčin se u soudu začal rozvzpomínat na to, co El-Talabani říkal o dalším z obžalovaných, bývalému šéfovi správy nemovitostí radnice Brno-střed, Petru Kosmákovi. „Talabani říkal, jestli si dobře vzpomínám, že já nebo pan Talabani dal moc panu Kosmákovi. To vůbec nechápu, co tím myslí, protože na jedné straně řekl, že pana Kosmáka viděl jednou v životě, ale ještě předtím řekl, že jsme se s Kosmákem domluvili. On se s ním viděl možná jednou nebo dvakrát v životě, chci ukázat, že Talabani mluví, jak se mu to hodí, na co si zrovna v hlavě vzpomene a ví dobře dopředu, co může následovat.

„Pozastavuji nad tím, že dodává soudu podklady, které po třech domovních prohlídkách policie nenašla a on je dodává… …Připadá mi to připadá zvláštní a jak znám Talabaniho, tak je to zase nějaká manipulace, někde si něco vyrobil, udělal. Nerozporuji to, já souhlasím s tím, co jsem udělal a ponesu si za to následky, jenom říkám, že mi to nepřijde normální,“ poukázal Ovčarčin na další nestandardní vývoj děje ze strany El-Talabaniho.

Ovčarčin pak pokračoval v detailním popisu interakce se Samanem El-Talabanim. „Pamatuji si ho z 90. let, kdy byl normální. Kdybych věděl v tom roce 2008 nebo 2009, když jsem mu nabídl prostor na tu LED diodovou obrazovku, tak bych mu to nenabídl, protože to, že jsem se s ním v roce 2009 dal dohromady, mi přineslo jen to, co za poslední dva roky zažívám a zažívá moje rodina atd. Pan Talabani je pro mě, ale i pro více lidí, kteří ho znají, fakt psychopat a měl by být vyšetřený. Někdo už to navrhoval, aby ho lékaři vyšetřili, protože ten člověk není normální. Vyvíjel na mě tlak už od roku 2009, kdy jsem s ním začal dělat tu LED diodovou obrazovku, začal jsem s ním dělat i jiné věci, kdo kterých mě donutil. A potom pod psychickým tlakem mě nutil dělat nějaké věci, nevyhrožoval mi, že mi něco udělá, ale sem tam mi přišly nějaké SMS.

Existuje tady výslech jednoho svědka, který potvrdil, že mu pan Talabani zaplatil za to, aby mě v noci potkal a něco mi udělal, a on mu řekl, že to neudělá, že jsem pro něho starší osoba atd. Mám dokumentaci, kterou jsem si už v roce 2009 udělal, kdy mně vyhrožoval, tuto mám, mohu ji předat,“ popsal dále osobu korunního svědka obžaloby Ovčarčin.

Na otázku, kdy s El-Talabanim ukončil styky, Ovčarčin soudu sdělil: „Řekl jsem mu, že už s ním nechci být dál v kanceláři, nedocházel jsem tam, řekl jsem mu, že ji vypovíme. Také jsme ji na konci roku 2016 vypověděli. Psychicky jsem to už nezvládal. Měl jsem strach z pana Talabaniho a z psychického tlaku. On mi nijak nevyhrožoval, že mi něco udělá, ale vyvíjel na mě psychický tlak, který na mně viděla i rodina, manželka, děti. Já jsem vlastně za něj převzal i společný dluh, a platím za něj dost vysokou částku i za tu cenu, že už s ním nikdy nebudu mluvit, ani mu o tu částku neřeknu, aby mi ji vrátil. Raději to zaplatím a nechci s ním mít nic společného“.

Ovčarčin podotkl, že ho El-Talabani nikdy nenapadl, a že rodině vyhrožoval nepřímo. „On tak nikdy neřekl, ale to byste ho musela znát a být s ním často, já jsem s ním byl de facto jednu dobu skoro každý den. On byl paranoický, pořád žil v tom, že ho někdo sleduje, neustále měl kontakty s policií. Já jsem pořád odcházel z kanceláře, chodili za ním policisté, GIBS, všelijaké složky policie. Já jsem v takovém životě nechtěl žít. Předtím dělal dvacet let fotky, dělám je pořád dál, a i za cenu toho, že přijdu o 50 tisíc měsíčně jsem s ním už nechtěl být,“ prohlásil před soudem obžalovaný podnikatel.

Předsedkyně senátu Jaroslava Bartošová se pak Ovčarčina zeptala, proč s El-Talabanim spolupracoval. „Vy jste ho neznal z minulosti?“ položila otázku obžalovanému. „Znal, ale on v té době v těch 90. letech byl normální člověk, v roce 2008 nebo 2009 jsem ho oslovil s LED diodovou obrazovkou a už tím, co jsme udělali LED diodovou obrazovku, tak nám začaly problémy. Dělali jsme nějakou činnost ve spojitosti s arabskou komunitou, to je součást toho stíhání, o kterém jsme na začátku mluvili, kdy ze mě udělal bílého koně, a když jsem mu po nějaké době řekl, že to není tak, jak to mělo být, tak řekl, že ať se o to nestarám, že to je úplně něco jiného, že tomu nerozumím, ať držím basu a jedu dál. Dnes, tak jak jsem tušil, tak z toho mám velký problém,“ prohlásil na margo korunního svědka obžaloby Petr Ovčarčin.

Popsal také, jakým způsobem měl El-Talabani zesilovat tlak na společnosti, které mu měly dávat provize za to, že získaly nějaké zakázky na Brně-střed. „Já jsem panu Talabanimu v garážích IBC řekl, že z té zakázky ta společnost to nezaplatí, protože tam ty peníze nejsou, že rozpočet je špatně spočítán. A on dostal hysterický záchvat a řekl, že si najde podle výpisu, kde ten majitel bydlí, a že tam někoho pošle, nebo že si pro ty peníze pojede. To byl takový první začátek, kdy jsem už nechtěl dál pokračovat s panem Talabanim,“ přiblížil soudu El-Talabaniho aktivity v brněnské úplatkářské kauze. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

x x x

Soud: Alza se dopouštěla nekalých praktik prodeje

Alza.cz a.s. neuspěla u Městského soudu v Praze (MS) s žalobou proti pokutě, kterou jí udělila Česká obchodní inspekce (ČOI) za to, že při koupi notebooků automaticky zákazníkům vkládala do virtuálního košíku také nákup programu Microsoft Office. „Přijatelná míra působení prodávajícího na spotřebitele byla automatickým přidáním souvisejícího produktu do košíku dalece překročena,“ konstatoval soud.

Spor, který MS v Praze řešil, se týkal pokuty, kterou v roce 2018 uložila ČOI Alze.cz. Inspekce totiž zjistila u několika nabídek prodejce Alza v letech 2016 a 2018, že přednastavil při online nákupu konkrétních notebooků, aby se ve virtuálním košíku objevila automaticky před odsouhlasením nákupu také položka nákupu programové sady Microsof Office. Podle ČOI tak Alza jednala v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele a dopustila se nekalých obchodních praktik podle tohoto zákona.

Podle inspekce je totiž tento postup prodejce v rozporu s odbornou péčí i s elementárními zásadami slušného chování, neboť za spotřebitele nelze činit úkony vedoucí k uzavření kupní smlouvy bez jeho vědomí a spoléhat se na to, že si takto přidané položky všimne a odebere ji. Alza podle inspekce nepřidávala spotřebiteli do košíku produkt, který by byl nezbytný k používání notebooku, natož k jeho instalaci a prvnímu spuštění.

Alza rozhodnutí napadla žalobou u MS v Praze, v níž tvrdila, že rozhodnutí je nezákonné a omezilo její právo svobodně podnikat. Způsob prodeje byl zvolen s ohledem na zkušenost, že byli nakupující nepříjemně překvapeni, když notebooky sadu Office neobsahovaly. Pro mnoho spotřebitelů je navíc notebook bez programového vybavení Office legálně nepoužitelný, proto jim předem zaškrtnuté políčko mělo připomenout možnost výhodné koupě sady Office. Vzhledem k tomu, že programové vybavení bylo k nákupu přidáno hned na počátku, nemohlo se jednat o manipulaci s uzavřením kupní smlouvy, jak tvrdila inspekce. Nakupující mohl nabídku kdykoliv z košíku odebrat.

Alza v žalobě dále namítla, že nemůže být postihována za jednání, které je v rozporu s evropskou směrnicí o právech spotřebitelů, neboť konkrétní článek 22 této směrnice nebyl do českého právního řádu řádně transponován. Na Slovensku, kde k transpozici došlo, se dceřiná společnost chová odlišně a automatickou nabídku na programovou sadu Office do košíků zákazníkům nevkládá, uvedla v žalobě Alza. „Rozhodnutí soudu zatím nebylo naší společnosti doručeno. Vzhledem k tomu, že neznáme jeho znění, nemůžeme jej zatím ani komentovat,“ sdělila České justici mluvčí společnosti Daniela Chovancová.

MS v Praze dospěl k závěru, že předmětné jednání Alzy nenaplňuje žádný ze znaků skutkových podstat z taxativního výčtu nekalých praktik zákona o ochraně spotřebitele. Nejedná se podle soudu ani o klamavé opomenutí či agresivní obchodní praktiku podle tohoto zákona. Přikročil tak k provedení testu nekalosti podle tzv. generální klauzule zákona o ochraně spotřebitele, která má postihovat všechny případné ostatní nekalé praktiky.
Tři otázky
V tomto testu se zabýval třemi otázkami, tedy zda bylo jednání Alzy v rozporu s požadavkem odborné péče, zda se jednalo o jednání způsobilé podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele a zda mohlo vést k rozhodnutí, které by spotřebitel jinak neučinil. Na všechny tři otázky odpověděl soud kladně.

„Je zcela nepřijatelné, aby žalobce nahrazoval projev vůle svých zákazníků jen proto, že sám uzná, že je to pro zákazníky lepší a výhodnější. Takové jednání rozhodně nelze označit za poctivé a nelegitimizuje jej ani skutečnost, že žalobce možnost automatického přidání souvisejícího produktu do košíku avizuje ve všeobecných obchodních podmínkách. Žalobce sice opakovaně argumentoval tím, že automatickým zaškrtnutím políčka Office pouze doporučil či připomněl spotřebiteli možnost zvýhodněné koupě sady Office (či počítačové myši), avšak s takovým tvrzením v žádném případě nelze souhlasit, neboť přijatelná míra působení prodávajícího na spotřebitele byla automatickým přidáním souvisejícího produktu do košíku dalece překročena,“ odpověděl soud na první otázku.

Podle soudu zakoupení konkrétního programového vybavení není nezbytnou podmínkou pro legální použití přístroje, když například může využít licence z dřívější doby. Soud sice souhlasil s tvrzením, že sada Office je hojně využívaným nástrojem, ale za nepřijatelné označil „presumování projevu vůle spotřebitele směřujícího ke koupi takového zboží, resp. jeho nahrazování způsobem, jaký v projednávané věci užil žalobce, tj. automatickým přidáním dalšího produktu, o který spotřebitel sám zájem neprojevil, do košíku při nákupu zboží na internetových stránkách www.alza.cz“.

„Jak žalovaný přiléhavě konstatoval, žalobce tímto jednáním nepřípustně podsouval spotřebiteli vlastní projev vůle směřující k zakoupení dalších produktů a de facto jej nutil k tomu, aby místo vybírání zboží, o které má zájem, v průběhu nákupu ověřoval a kontroloval, zda se mu v průběhu rozhodování o koupi notebooku v košíku neobjevil jiný produkt, o který sám zájem neprojevil a na který vůbec neklikl. Takové jednání ze strany žalobce je v rozporu s požadavky odborné péče, kterou definuje ustanovení § 2 odst. 1 písm. p) zákona o ochraně spotřebitele, neboť neodpovídá poctivým obchodním praktikám, mezi něž nepochybně patří i obecně zachovávaná zvyklost, že si kupující (spotřebitel) při nákupu sám vkládá do košíku (ať již skutečného, či pouze elektronického) to zboží, o jehož koupi má zájem,“ konstatuje se v rozhodnutí.
Kladně soud odpověděl i na otázku, zda jednání Alzy mohlo narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele. Podle soudu Alza „neoprávněně testovala“ automatickou nabídkou ve virtuálním košíku pozornost spotřebitele a spoléhala na to, že je neustále ve střehu a košík kontroluje. Přitom každý spotřebitel se legitimně při nákupu spoléhá na to, že v košíku má jen to, co do něj vložil, což podle soudu platí i pro nákupy v kamenné prodejně, kde také prodavač nevkládá nakupujícím do košíku věci jen proto, že si myslí, že je to pro ně výhodné. „Vzhledem k legitimnímu očekávání, že prodávající bude zachovávat tuto obecnou obchodní zvyklost, nemusí ani bystrý a průměrně pozorný spotřebitel rozumně předpokládat, že si kliknutím na objednávku notebooku zároveň u žalobce závazně objednává i sadu Office či dokonce počítačovou myš,“ podotkl soud.

Povinnost zakoupit produkt je podsouvána

Také v poslední otázce, tedy zda spotřebitel v důsledku dané praktiky učinil rozhodnutí, které by jinak neučinil, dospěl soud ke kladné odpovědi. Primárně mu totiž automatickým zaškrtnutím nabídky podsouvá představu, že je povinen si produkt spolu s notebookem zakoupit. „Přidáním sady Office do košíku tak může spotřebitel, který se v aktuálních trendech prodeje spotřební elektroniky orientuje jen okrajově, lehce nabýt dojmu, že podmínkou koupě notebooku je i koupě některé z variant sady Office. Takový závěr v něm může umocnit i skutečnost, že jiné produkty (např. prodloužení záruky) jsou mu žalobcem pouze doporučeny, nikoli přímo vloženy do košíku. Spotřebiteli se tak může sada Office oproti jiným souvisejícím produktům jevit jako „nutné zlo“ (byť aktuálně zlevněné), bez kterého si nový notebook zkrátka koupit nemůže,“ uvedl k tomu soud.

Ten se také vyslovil k otázce aplikace článku 22 směrnice o právech spotřebitelů. Podle soudu je v obecné rovině pravdou, že směrnice nemá přímý účinek. Avšak v projednávané věci konstatoval soud její účinek nepřímý, kdy obsah směrnice musí být reflektován při interpretaci vnitrostátní normy. „Nejenom soud, ale i správní orgán je povinen vykládat vnitrostátní právo eurokonformně,“ vysvětlil soud. V dané věci navíc bylo jednání postižitelné podle vnitrostátní normy o ochraně spotřebitele, konkrétně tedy podle tzv. generální klauzule podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.

Jedná se sice podle soudu o normu neurčitou, umožňující několik výkladů, avšak představuje podle soudu „zbytkovou klauzuli pro praktiky podnikatelů, které nejsou přesně definované, a proto nejsou bez dalšího kvalifikovatelné jako nekalé, avšak představují riziko pro spotřebitele, a je proto v zájmu společnosti, aby tyto byly ad hoc zakazovány a postihovány“. Podle soudu totiž není v silách zákonodárce, aby kazuisticky zakázal všechny myslitelné nekalé obchodní praktiky. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu je tedy podle soudu nezbytné vykládat § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele ve světle směrnice o právech spotřebitelů tak, aby bylo dosaženo účelu, který tato směrnice sleduje, tj. že jednání, které naplňuje znaky uvedené v čl. 22 směrnice, je nekalou obchodní praktikou.

V závěru pak soud ještě kritizoval Alzu za to, že k právům českých spotřebitelů přistupuje účelově, když na Slovensku takto produkt nenabízí. „To, že ze strany žalobce dochází k vytýkanému jednání toliko v České republice, zatímco na Slovensku se žalobce tohoto jednání záměrně zdržuje (údajně s ohledem na řádnou transpozici článku 22 směrnice o právech spotřebitelů do slovenského právního řádu), svědčí o jeho ryze účelovém přístupu k právům spotřebitelů v České republice, při kterém žalobce vědomě pomíjí komunitární úpravu spotřebitelského práva i nutnost eurokonformního výkladu příslušných ustanovení tuzemského zákona o ochraně spotřebitelů,“ uvedl soud.

x x x

Policie nadále čeká na vyjasnění ohledně kontrol karantén a izolací

Policejní prezidium nadále čeká na zodpovězení klíčových otázek ohledně plánované pomoci policistů hygienikům při kontrolách karantén a izolací nařízených kvůli covidu-19. Novinářům to dnes řekl vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD). Policisté nemohou začít při kontrolách pomáhat, dokud ministerstvo zdravotnictví či hlavní hygienička nepřipraví metodiku.
Hamáček a ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) před týdnem po jednání vlády oznámili, že policisté budou dodržování karantény a izolace namátkově kontrolovat spolu s hygieniky. Seznamy by měla policie dostávat od krajských hygienických stanic. Hamáček řekl, že podobná dohoda policie a hygieniků měla fungovat už loni na jaře, vznikl ale problém s Úřadem pro ochranu osobních údajů, který však už byl vyřešen.

Policie posléze uvedla, že čeká na jasně formulovaný požadavek ministerstva zdravotnictví Zajímá se mimo jiné o vyjasnění otázky, jak bude zajištěna ochrana policistů při kontaktu s lidmi s potvrzenou nákazou covidem-19. Hamáček dnes řekl, že policejní prezidium s ministerstvem zdravotnictví nadále komunikuje. „Žádá odpovědi na klíčové otázky. Zejména, kolik policistů bude potřeba a jak budou kontroly probíhat,“ dodal.

Ministerstvo zdravotnictví a hlavní hygienička podle něj musí představit metodiku kontrol. Hamáček řekl, že chápe rozpaky policejních odborů, když nevědí, jak budou policisté chráněni. Dokud se věc nevyjasní, nemohou podle Hamáčka policisté s kontrolami pomáhat. „Celý projekt vyšel z ministerstva zdravotnictví. My jsme vždy ochotni poskytnout součinnost, ale nesmí to ohrozit policisty,“ řekl.
V karanténě jsou lidé bez příznaků, kteří se potkali s nakaženými. V izolaci jsou ti, u nichž se nákaza potvrdila.

X X X

SOUDCI NEMOHOU ŔEŚIT VÉC SOUDCE VS V PRAZE ELISCHERA

ÚS nouzový stav nezrušil, nelze ale obcházet Sněmovnu
Soudu se nedaří pokračovat v hlavním líčení s obžalovaným soudcem pražského vrchního soudu Ivanem Elischerem ani poté, co jeho případ vyčlenil od zbylých obviněných k samostatnému projednání. Dnes musel soudní senát hlavní líčení odročit na základě Elischerovy omluvy, podle níž muž trpí postcovidovým syndromem. Elischer i jeho obhájkyně se z nařízených termínů hlavních líčení omlouvají opakovaně, muž zároveň trvá na své osobní přítomnosti na jednání. „Osobní účast u jednání soudu je nedělitelným právem obžalovaného na obhajobu. Jen plně zdráv se mohu jednání soudu účastnit,“ reagoval Elischer pro Českou justici.

K oddělení Elischerova případu od pěti jeho spoluobžalovaných přistoupil pražský městský soud letos v únoru poté, co mu Elischer oznámil, že je hospitalizovaný s covidem-19. Soudkyně Veronika Cukerová dnes uvedla, že se poté soudu nedařilo doručit Elischerovi předvolání k dalšímu jednání a že si ho muž převzal až po opakovaném zaslání. To Elischer odmítá a tvrzení označil za lež.

V mezičase podle Cukerové soudu poslal obecnou omluvu, že po prodělání covidu má přetrvávající zdravotní problémy. Následně je doložil zprávou od ošetřujícího lékaře. „Ještě předtím, než jsem obdržel předvolání jsem soud požádal, aby s ohledem na můj zdravotní stav a budoucí pobyt v lázních nenařizoval v dohlédne době hlavní líčení,“ uvedl Elischer.
Z dnešního jednání se omluvila i Elischerova advokátka, podle soudkyně na poslední chvíli. Jako důvod uvedla kolizi s jiným řízením.
Další termín hlavního líčení stanovil soud na 10. května. Pokračovat chce až do října.
Obžalobu začal soud projednávat v srpnu 2019. Elischer, který vinu odmítá a trvá na velmi podrobném dokazování, se v minulosti z jednání omlouval také kvůli pracovní neschopnosti a karanténě.

Podle obžaloby ovlivňoval Elischer na základě úplatků od vietnamské komunity rozhodování svého soudního senátu v některých odvolacích řízeních, která se týkala drogové kriminality. Za zneužití pravomoci, přijímání úplatků, neoprávněný přístup do počítačového systému a za nadržování mu hrozí až 12 let vězení a také propadnutí majetku.

Vedle Elischera se obžaloba týká pěti mužů a žen vietnamského původu. Hlavním organizátorem trestné činnosti byl podle státního zástupce Elischerův známý Nguyen Quoc Hung. Soudce se s ním údajně scházel i ve své kanceláři v soudní budově a od července 2013 do dubna 2016 mu sděloval neveřejné informace z trestních řízení. Elischer, který od svého zadržení nesmí soudit a pobírá polovinu platu, připouští, že se s mužem zná, braní úplatků ale popřel. Policii označil za neobjektivní a podjatou a zpochybnil také způsob, jakým si obstarala důkazy. Stěžoval si rovněž na státního zástupce a soudkyni, ceskajustice.cz

X x x

V Británii se dál rozvolňuje, lidé vyrazili na venkovní sportoviště

Angličané si začali užívat další fázi rozvolňování protikoronavirových opatření. Nově se může venku setkávat až šest lidí a využívat venkovní sportoviště. Premiér Boris Johnson však vyzval k opatrnosti kvůli narůstajícímu počtu případů nákazy koronavirem v Evropě a variantám, které mohou ohrozit pokrok, jehož Británie dosáhla díky vakcinační kampani. Informoval zpravodajský server BBC.
„I přes dnešní (pondělní) uvolňování musí všichni i nadále dodržovat pravidla,“ připomněl Johnson s tím, že lidé mají pamatovat na mytí rukou, zakrývání nosu a úst, dodržování rozestupů a hlásit se k očkování, když na ně přijde řada.
Británie v neděli zaznamenala nejmenší denní přírůstek nakažených za posledních šest měsíců. Vzhledem k narůstajícímu počtu nakažených v ostatních evropských zemích je však podle premiéra nevyhnutelné, že se současná vlna projeví i na nárůstu nakažených, hospitalizovaných a úmrtí v Británii, píše agentura AFP.

„Vakcinační kampaň je opravdu působivá i díky všem, kdo se na ní podíleli, ale nevíme, jak je naše současné opevnění silné, jak odolná je naše obrana proti další vlně,“ dodal Johnson.
Zhruba 67milionová Británie v pondělí zaznamenala 4 654 nových případů koronaviru, v porovnání s 5 342 z minulého pondělí. První dávku vakcíny dnes obdrželo 293 542 lidí, čímž celkový počet naočkovaných nejméně jednou injekcí stoupl na 30 444 928. Přes 3,6 milionu lidí v Británii obdrželo i druhou dávku.

Británie očkuje rychle díky chamtivosti a kapitalismu, řekl premiér Johnson

Plán opatrného návratu k normálnímu životu v Anglii představil Johnson na konci února. Odehrává se ve čtyřech etapách, rozvolnění by mělo vždy předcházet vyhodnocení epidemické situace. Od 8. března se v Anglii otevřely školy a povoleno bylo venkovní setkání dvou lidí. Ode dneška se venku může potkat až šestičlenná skupina nebo dvě různé domácnosti.
Další milník Anglii čeká za dva týdny, kdy se otevřou po dlouhém očekávání venkovní prostory restaurací či kadeřnictví, posilovny a vnitřní bazény. Od 17. května by Angličané mohli navštěvovat vnitřní prostory restaurací a barů, zajít si do kina nebo se ubytovat v hotelu. Zvýší se i povolený počet lidí pro setkání vevnitř i venku.