iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Neschopná EU, Leyenová, Michel, nedokáží určit jeden čas

Střídání letního a zimního času dělá velké problémy nejen mnoha lidem v zaměstnání, ale i dětem, pacientům v nemocnicích, zvířatům v zemědělství a podobně. Za dr. Husáka byl jen jeden čas a lidé byli spokojeni. Nynější vedení EU není už dva roky schopné zařídit, aby určilo jeden čas pro země EU. Pokud to vedení EU, Leyenová, Michel a spol. nedokáže změnit, ať si jednotlivé země vyberou na celý rok samy jeden čas.

Leyenová nedokázala obstarat pro celou EU i dostatek vakcíny na očkování. Během pandemie zemřelo v EU o 170 tisíc lidí více, než je běžné. V USA je situace ještě horší. Kancléřka Merkelová by měla vyměnit Leyenovou za schopného politika Německa do čela EU.

X X X

Znovu posouváme hodinky. Konec střídání zimního a letního času zrušil covid

Poslední březnová neděle bude o hodinu kratší. Ve 2:00 se hodiny posouvají na 3:00, na sedm následujících měsíců bude platit letní čas. Podle dřívějších plánů se měl čas letos ve státech EU měnit naposledy. Kvůli pandemii covidu-19 i tomu, že se členské státy nedokázaly dohodnout na tom, který čas bude platit trvale, se ale tato otázka odsunula na neurčito.

Letní čas bude platit následujících sedm měsíců. Poslední říjnový den se vrátí standardní středoevropský čas, takzvaný zimní. Podle některých odborníků má střídání času negativní vliv na zdraví a psychiku lidí a neplní svůj původní účel, tedy úsporu energií.
Při letním čase se nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem, ale používá se čas, který je obvykle o jednu hodinu posunut dopředu. Účelem jeho zavedení byla původně úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní osvětlení, podle energetiků změna času ale velké úspory elektřiny nepřináší.

Letní čas byl v českých zemích poprvé zaveden v letech 1915 a 1916. Vrátil se za druhé světové války v roce 1940 a trval do roku 1949. Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v roce 1979, důvodem byla tuhá zima a ropná krize. Do poloviny 90. let trval v Česku letní čas půl roku. Od roku 1996 se ČR připojila ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců.
Reálné zrušení střídání času je v nedohlednu

O zrušení letního času se v Česku začalo mluvit už v 90. letech. Pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch bombardoval úřady peticemi za zrušení střídání času dvě desetiletí. Vážně se o změně začalo mluvit v roce 2018. Klíčovým datem byl 31. srpen 2018, kdy předseda Evropské komise Jean–Claude Juncker řekl v německé televizi: „Lidé to chtějí, my to uděláme.“
Výbor Evropského parlamentu pro dopravu a cestovní ruch na začátku března 2019 odhlasoval zrušení povinného střídání času v roce 2021. Evropská komise návrh řešila na základě konzultace, které se zúčastnilo 4,6 milionu obyvatel více než půlmiliardové Evropské unie. Pro zrušení střídání času bylo 84 procent dotázaných.

Pak ale snaha o zrušení utichla, nejdříve kvůli volbám, pak kvůli pandemii koronaviru, a ani Česko ještě neřeklo, jaký čas bude vlastně v zemi platit – letní prodlužuje lidem večery a zimní jim zase bere světlo při vstávání. Při volbě celoročního času by byl podle odborníků pro člověka ale příznivější pásmový čas, který platí v zimě. Kdy lidé přestanou dvakrát ročně přeřizovat hodiny, tak není jasné.

X X X

MINISTR VNITRA HAMÁČEK SE O DESETI TISÍCE POŠŤÁKŮ NESTARÁ

V České poště není už přes dva roky uzavřena kolektivní smlouva. Neshodnou se odbory. Kdo vyjedná benefity pro zaměstnance? Česká pošta je jedním z největších zaměstnavatelů v České republice, přesto v ní není mezi zaměstnavatelem a odboráři uzavřena takzvaná kolektivní smlouva. Na vině jsou spory mezi odborovými svazy. Kolektivní smlouvy přitom přinášejí především benefity zaměstnancům. Mezi výhody kolektivních smluv patří například zkrácení pracovní doby, aniž by se to odrazilo na snížení mzdy, prodloužení dovolené, doplňkové sociální fondy a služby, příspěvky na rekreaci apod.

Na poště se nyní hraje o okleštění benefitů a odbory tahají bez kolektivní smlouvy takříkajíc za kratší konec provazu.
Tři odborové organizace České pošty v roce 2018 zablokovaly uzavření kolektivní smlouvy. Dohodnout se nepodařilo dodnes.
Kolektivní smlouvy jsou písemné dohody uzavírané mezi zaměstnavateli a odbory podle zákona o kolektivním vyjednávání. Tyto pakty upravují pracovně-právní otázky. Nároky, které z nich vyplývají, rozšiřují práva a výhody zaměstnanců nad úroveň zaručenou pracovně-právními předpisy.

Kolektivní smlouvy vedle mzdových požadavků stanoví pracovní podmínky, ale plynou z nich výhody v podobě doplňkových sociálních fondů a služeb, například pro případ pomoci zaměstnancům v mimořádných životních situacích. Nebo požitky a slevy při rekreaci, vzdělávání, péči o zdraví, příspěvky na penzijní připojištění apod.

Přestože se poštovní odboráři nedohodli, vedení pošty zakotvilo od roku 2019 benefity pro zaměstnance, standardně definované kolektivní smlouvou do interních směrnic. Šlo například o zkrácenou pracovní dobu na 37 a půl hodiny týdně, stravenky, fond kulturních a sociálních potřeb, příspěvky na dovolenou. I bez uzavřeného kolektivního paktu došlo v letech 2019 a 2020 ke zvýšení mezd zaměstnanců pošty, v roce 2019 o 10 procent, loni o 5 procent. A to u každého zaměstnance, nikoli plošně.

Vedení pošty nyní jedná s odbory znovu, protože plánuje změnu těchto benefitů. Jde zejména o prodloužení pracovní doby zpět na 40 hodin týdně. Odbory, kterým se v roce 2018 nepodařilo na smlouvě dohodnout, mají nyní velmi oslabenou pozici.

Předseda jednoho z radikálních svazů, Odborového hnutí zaměstnanců České pošty, Evžen Dvorský pohrozil dokonce na sklonku roku stávkou a ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi, do jehož gesce státní podnik spadá, stávkou.
Faksimile dopisu Odborového hnutí zaměstnanců Evžena Dvorského ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi – první část.

Ekonomický deník proto odboráře oslovil, aby zjistil, na čem vyjednávání uvízlo. Rozdíly v názorech jsou patrné na první signální. „Odbory se tu liší. Když se po revoluci rozpadla největší odborová organizace ROH, proběhla nějaká transformace a přejmenovalo se to na OS ZPTNS (Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb) a tím pádem tu od toho roku působila jenom jediná organizace. A stalo se to, že neplnila svou roli, protože byla placená zaměstnavatelem a doposud zaměstnavatelem placená stále je,“ tvrdí Evžen Dvorský o nejsilnějším svazu na poště.

S tímto pohledem ale kategoricky nesouhlasí jeho šéfka Jindřiška Budweiserová. Svaz podle ní sdružuje odborové organizace v České poště, Cetinu, O2, T- Mobile, Vodafone, Vegacom a dalších firmách. Je členem Českomoravské konfederace odborových svazů. „Máme profesionální zázemí, specialisty na vyjednávání, pracovně právní oblast, bezpečnost práce i na sociální systémy. Členů se profesionálně zastáváme, řešíme jejich problémy třeba i před soudem. Hlavně se snažíme napravit systémové chyby u zaměstnavatelů.

„V České poště působí více než 60 základních odborových organizací, některé mají i 1000 členů. Základní odborové organizace zastupuje podnikový koordinační odborový výbor, který na základě našich stanov uzavírá kolektivní smlouvu a za odborové organizace jedná. V současné době máme cca 7 000 členů,“ vysvětluje Budweiserová. A se zdviženým prstem reaguje na informace Evžena Dvorského. „Nejsme placené odbory zaměstnavatelem. V rámci našich struktur je cca 560 členů výborů základních organizací, z toho je 8 předsedů uvolněno pro výkon odborové funkce. Naše činnost je primárně hrazena z členských příspěvků,“ vyvrací argument kolegy Dvorského Budweiserová a podotýká: „Zmiňovat ROH více než 30 let od sametové revoluce je nesmyslné, navíc tehdejší odbory významně přispěly ke změně režimu – generální stávkou.“

Evžen Dvorský si trvá na svém. Jeho organizace prý byla založena z toho důvodu, že se na poště neplnila ani kolektivní smlouva, ani ustanovení zákoníku práce. „V roce 2006, když jsme tu založili odbory jako řidiči, to byl první takový impulz. Ti kluci, co tu jezdili, měli neustále přesčasové hodiny, které nikdo neproplácel. A ty přesčasové hodiny se v tehdejší době podle ustanovení převáděly. A byla tam nějaká lhůta, nebo limit, do tří měsíců, ale bohužel k tomu nikdy nedošlo, protože za prvé, těch lidí bylo málo, a za druhé to ani nikoho z personálního oddělení moc nezajímalo. Takže jsme se do toho nějak pustili a docela to zabralo a pak řidiči dostávali mzdu třeba i 90 až 100 000 měsíčně, protože jim to doplatili úplně. Na těch přesčasech to bylo třeba 100 nebo 200 hodin a pod, a tehdy to byly velké peníze,“ jmenuje za sebe příklad Evžen Dvorský.

Přesčasová práce byla podle Jindřišky Budweiserové vždy velkým tématem. Podle zákoníku práce se prioritně za práci přesčas poskytuje mzda s příplatkem nebo náhradní volno. Pokud není vyčerpáno do 3 měsíců, pak musí být práce přesčas zaplacena včetně příplatku. Tvrdí, že Evžen Dvorský podává zavádějící informace. „100 hodin přesčasové práce řidiče v roce 2006 – mzda cca 24 000 korun, hodinová mzda 160 korun, při práci přesčas 200 korun. Tudíž 100 hodin práce přesčas rovná se 20 000 korun. Uvedený údaj 90 až 100 000 korun je nesmyslný, to by bylo 500 hodin práce přesčas, když zákonný roční limit je 416 hodin! Takto relevantní a reálné informace pan Dvorský (Odborové hnutí zaměstnanců) a i další odborové subjekty používají často!“ oponuje Budweiserová.
Neblokovali jsme, měli jsme odlišné požadavky

Evžen Dvorský na otázku, jak nyní odbory bojují a jaké benefity se snaží zprostředkovat pro zaměstnancem odpověděl: „Na České poště bohužel není 2,5 roku uzavřená žádná kolektivní smlouva. To je velice problematická věc, kdy tu je 10 odborových subjektů, z čehož ryze poštovní jsou asi 4 a lidé z nich jsou opravdu v provozu, rozumí té problematice a nějak se snaží se zaměstnanci komunikovat a řešit jejich problémy. Ten zbytek jsou takové útvary, kde oznámili, že své členy mají, ale jejich hlavní činnost není na poště. Máme tu železničáře, tramvajáka, lidi, kteří vůbec nesouvisí, nebo se nikdy nezaobírali poštovní tématikou a ani ti předsedové tomu nerozumí. Oni v té praxi nejsou a je to velice složité.

Mně víceméně připadá, že tu jsou jenom kvůli FKSP, kdy dostanou nějaké peníze na svou činnost, nějaké peníze od zaměstnavatele pro své členy, ty dokáží utratit a tím odborová činnost asi skončila. Pak je tu samozřejmě ta největší odborová organizace, která je placená zaměstnavatelem, takže je to tam tak podle přísloví, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Takhle to je a bude,“ útočí Evžen Dvorský na svaz vedený Jindřiškou Budweiserovou.

Kolektivní smlouva by podle Evžena Dvorského vždy měla být jakousi nástavbou zákoníku práce. „Co není v zákoníku práce, by mělo být v kolektivní smlouvě. Ať už jsou to sociální výhody pro zaměstnance, mzda, příplatky, různé další benefity,“ míní Dvorský.

Evžen Dvorský tvrdí, že jeho svaz vyjednávání o kolektivní smlouvě neblokoval, měl jen odlišné požadavky. „Je tam nárok na vyšší mzdu, protože v té době jsme jednoznačně řekli, kolik procent chceme a jestliže vám pak na jednání zbývající odbory řeknou, že by se to mělo odvíjet podle ekonomické situace podniku, no tak to ať se na mě nikdo nezlobí, ale mně ekonomická situace podniku vůbec nemusí zajímat. Jestliže tu jsou nějací manažeři, ti ten podnik řídí, potažmo zřizovatel je stát, ministerstvo vnitra, a my jsme státní podnik, tak by se měl zřizovatel i zaměstnavatel chovat tak, jak se chová ve státní správě,“ domnívá se Dvorský.

V návrzích Dvorského svazu jsou některé body, které by prý měly být transparentní. „Tam jsme chtěli začlenit FKSP, kde požadujeme a by byla jasně průkazná evidence toho, kdo ty peníze čerpá, jakým způsobem. Ale tomu se zaměstnavatel samozřejmě brání a brání se tomu i další odborové organizace. Nevím z jakého důvodu. Protože by se asi přišlo na to, jakým způsobem se čerpá. A ono by to asi pro ně nebylo milé zjištění, pro ně. Já bych rád viděl, v rámci toho fakturování, kdo co čerpá, jakým způsobem a na koho. Protože jsou dané roční limity na zaměstnance. A jestliže si zaměstnanec svoje vyčerpá, tak není možné, aby duplicitně čerpal pak třeba na X dalších akcí. Pak byl rozdíl v nějakých příplatcích, a co se týče dělených směn,“ vypočítává Dvorský.

Když mají argumentovat mlčí, teď křičí

Jindřiška Budweiserová opět označila informace kolegy za zavádějící. „Čerpání FKSP má jasně stanovená pravidla daná vyhláškou. FKSP je fondem zaměstnavatele, který je jako jediný odpovědný za správnost jeho čerpání. Limity pro jednotlivé zaměstnance jsou dány na konkrétní příspěvky – stravování, rekreace, dětský tábor,“ tvrdí Budweiserová.
K blokování kolektivní smlouvy pak Jindřiška Budweiserová uvádí:

„Naše odbory vyjednávaly kolektivní smlouvu po celou dobu existence České pošty (od roku 1993). Vyjednali jsme oproti zákoníku práce zkrácenou týdenní pracovní dobu, týden dovolené navíc, zvýšené odstupné, příspěvky na penzijní pojištění, vyšší příplatky, očistu po práci zahrnutou do pracovní doby a mnoho dalších věcí. Každoročně jsme jednali o mzdách a zároveň jsme se v době hospodářské krize snažili ochránit pracovní místa.“
Šéfka největších odborů na poště Jindřiška Budweisserová. Foto: Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb

Mzdový systém na poště má motivační složku, kterou se největšímu svazu dle slov jeho předsedkyně k tarifní mzdě podařilo výrazně snížit a nastavit tak výhodnější podmínky pro zaměstnance. „Většina pošťáků má výkonovou prémii ve výši 10 procent tarifní mzdy, obchodní místa – přepážky 15 procent a vedoucí v tarifní mzdě ve výši 20 procent. Dříve bylo dokonce 30 procent, bojovali jsme o snížení podílu výkonové prémie, aby měli pošťáci jistou výplatu větší sumy, pan Dvorský se do toho moc nezapojoval, tak si asi nevšiml. Pro výplatu výkonové prémie jsou předem stanoveny ukazatele s různou váhou a ty jsou zpravidla měsíčně vyhodnocovány.

Naším dlouhodobým tlakem se podmínky v této oblasti zlepšují. Pod tlakem jsou nejvíce prodejní specialisté, u nich je to 15 procent ze mzdy,“ argumentuje Budweiserová. A vypichuje, že v únoru dostaly všechny odborové subjekty k připomínkování stanovení ukazatelů výkonové mzdy v pobočkové síti od 1. března. „Připomínky jsme poslali jako jediné odbory! S některými připomínkami jsme na základě naší argumentace uspěli, podmínky budou tak příznivější pro zaměstnance. To je soustavná práce odborů a sociální dialog v praxi,“ tvrdí Budweiserová a znovu se trefuje do svazu kolegy Dvorského.

„Pokud by byla uzavřená kolektivní smlouva, bylo by pro zaměstnavatele velmi obtížné měnit dojednané benefity. Během kolektivního vyjednávání byl zaměstnavatel ochoten prodloužit kolektivní smlouvu, ale odborové organizace OHZ Evžena Dvorského, SOS 21 Petra Pohla a NOS Filipa Janovského to zásadně odmítly, přestože to znamenalo riziko ztráty všech benefitů pro třicet tisíc pošťáků. Přesto jsme udrželi benefity další dva roky, 2019 a 2020. Letos jsou též zachovány, ale bohužel bez zkrácené pracovní doby, kterou jsme sjednali více než před 20 lety – byl to benefit, který kompenzoval nízké mzdy pošťáků,“ popisuje dále postupy odborářských kolegů Jindřiška Budweiserová.

Nerálné požadavky a propaganda

Poslední kolektivní smlouva na České poště byla platná do konce roku 2018. Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb v období června až září 2018 svolal několik jednání všech odborových subjektů pro přípravu kolektivního vyjednávání. „Celou dobu jsme vynaložili extrémní snahu a úsilí, abychom připravili společný návrh odborů. Kompletní zajištění, včetně tvorby samotného návrhu kolektivní smlouvy,“ tvrdí Jindřiška Budweiserová.
„Nové“ odborové organizace podle ní nemají zkušenost s vyjednáváním, ani dostatečné odborné zázemí. „Jejich návrhy do nové kolektivní smlouvy by znamenaly v úhrnné výši náklad pět miliard korun. To by bylo naprosto nereálné i u firmy, která má miliardový zisk, natož u České pošty, která je dlouhodobě v ekonomickém tlaku v souvislosti s univerzálními službami.

Tvrzení pana Dvorského, že o nic nejde, je nesmysl. Sociální dialog i kolektivní vyjednávání musí probíhat na seriózním základu. A přemrštěné požadavky v řádu miliard korun přinášejí víc komplikací než užitku. To ví každý profesionální vyjednavač. Vykřikovat: já jsem chtěl přidat každému pět tisíc korun a ostatní mi to zkazili, to je jen propaganda. U vyjednávání je důležitý výsledek a zachování přijatelných vztahů všech dotčených stran pro futurum. Naše odbory vždy navrhovaly růst mezd, zvýšení příplatků, zvyšování hodnoty dalších benefitů. Každý rok se podařilo vyjednat zlepšení podmínek pro pošťáky, jen teď je to bohužel mimo kolektivní smlouvu,“ tvrdí dále Budweiserová.

Počet členů neznámý

Ekonomický deník se odboráře Evžena Dvorského zeptal, kolik členů čítá jeho organizace. „My ten počet nesdělujeme. Máme určitě dost, tak, jako ti ostatní, ale počty sdělovat nebudeme,“ odpověděl. Na otázku, proč nechce počet členů sdělit, doplnil: „Ze zákona to není povinnost a není to pro nás důležité. Jsme dost velká organizace. Máme osm krajských organizací a jsme dost velcí na to, abychom věděli, jakým způsobem se máme řídit a co budeme dělat. Ale že bychom zaměstnavateli poskytovali informace o tom, kolik nás je, tak to určitě ne.“

„Kolektivní vyjednávání probíhalo marně od roku 2018, překážkou je současná legislativní úprava kolektivního vyjednávání, zákoník práce, kdy ústavní soud zrušil jeho část a politici ji dosud nenahradili. Z tohoto ustanovení vyplývá, že odborové organizace musí být ve stoprocentní shodě, bez ohledu na velikost jednotlivých organizací. Nejsou tak uplatňovány demokratické principy, kdy se jedná v zájmu většiny. Z deseti odborových subjektů mají absolutně odlišné požadavky tři organizace, jejich zastoupení zaměstnanců vzhledem k počtu členů nebudu ani komentovat,“ zpochybňuje informace o počtů členů svazu Evžena Dvorského Jindřiška Budweiserová.

Jak vidno z naprosté rozdílnosti argumentů, ke sjednání kolektivní dohody na České poště jen tak nedojde. Rukojmími takovýchto půtek jsou bohužel její zaměstnanci, kteří by rádi měli sociální jistoty a dodatečné výhody. Bez koncenzu odborářských šéfů se jich ovšem nedočkají. Jan Hrbáček, ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

NSS: Státní zástupce nesmí „kličkovat“, aby prosadil svůj právní názor proti vůli nadřízených

Nejvyšší správní soud (NSS) odmítl kasační stížnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Praze Jaromíra Jindřicha, kterou podal proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ten zamítl jeho žalobu proti výtce, kterou mu uložila vedoucí VSZ Lenka Bradáčová. Jindřich podle ní v rozporu se zákonem o státním zastupitelství nesplnil pokyny nadřízených v konkrétní věci.

Výtku uložila vedoucí Bradáčová Jindřichovi v únoru 2016, protože opakovaně nerespektoval pokyny ohledně procesního postupu ve věci, aniž by ovšem tyto pokyny označil za nezákonné, když svůj postoj odůvodnil odlišným právním názorem. Jednalo se přitom již o druhou výtku, kterou Jindřichovi za jeho postup ve stejném případu Bradáčová uložila. Tu první však zrušil v říjnu 2019 MS v Praze a NSS ještě o kasační stížnosti nerozhodl.

Ve věci, kterou nyní přezkoumával NSS, Jindřich konkrétně neuposlechl pokynů, které vzešly z provedeného vnitřního dohledu v květnu 2015. Svůj postoj sice písemně zdůvodnil v červnu téhož roku, avšak měl pouze uvést, že má odlišný právní názor a plně respektuje ten, který zastává vedení VSZ. Spis ale nechal toliko v říjnu založit, v listopadu ignoroval pokyn ředitelky odboru a v prosinci se vyloučil z úkonů, což odůvodnil žalobou, kterou podal proti první udělené výtce.
Žalobu proti druhé výtce zamítl MS v Praze v červnu minulého roku.

V kasační stížnosti pak Jindřich namítal, že soud se nedostatečně věnoval jeho výhradám proti zákonnosti výtky. Podle Jindřicha totiž nebylo zřejmé, co přesně měl porušit a jaké povinnosti měl na základě dvou pokynů splnit. Svůj postoj k závěrům vnitřního dohledu také písemně zdůvodnil v červnu 2015, avšak nedostal žádnou reakci, zpřesnění ani vysvětlení. Navíc pokyn k nápravě mu byl uložen přibližně rok po pravomocném skončení věci a není tak zřejmé, k jaké nápravě mělo vůbec dojít.

Podle vedení VSZ v Praze je ale taková argumentace účelová, neboť pokyny byly jasné a ukládaly státnímu zástupci konkrétní postup. Subjektivní přesvědčení o rovnocennosti odlišného právního názoru či neztotožnění se s pokynem nepředstavují podle VSZ relevantní důvody pro nesplnění pokynu. Odmítne-li ho státní zástupce splnit a současně pro to nesdělí právně relevantní důvody, nelze takové důvody poprvé uplatňovat až při soudním přezkumu přijatého opatření.

NSS došel k závěru, že MS v Praze věc posoudil správně, výtka splňuje všechny zákonné náležitosti a kasační stížnost zamítl. K samotnému postupu Jindřicha pak NSS poznamenal, že byl-li skutečně přesvědčen o nezákonnosti pokynů, jak ovšem uvedl až v kasační stížnosti, měl důvody neprodleně písemně sdělit, nikoliv je ignorovat. Jelikož tak neučinil, jednal v rozporu s § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství, v důsledku čehož porušil také § 24 odst. 1 téhož zákona.
NSS na závěr rozhodnutí připomněl, že soustava státního zastupitelství je založena na hiearchii, a to jak uvnitř jednotlivých stupňů, tak mezi nimi.

Předpokládá vázanost státních zástupců pokyny a také stanovuje postupy pro případ, kdy státní zástupce dojde k závěru, že mu byl uložen pokyn nezákonný. Nerespektování těchto pravidel může být kárným proviněním. „Smyslem a účelem uvedených pravidel založených na rozhodovací hierarchii není brát státnímu zástupci jeho právní názor (jej si státní zástupce přirozeně může ponechat, může jej případně veřejně projevit či jím vědecky nebo jinak odborně argumentovat a nesmí za něj být žádným způsobem postihován), nýbrž zajistit, aby soustava státního zastupitelství poskytovala, pokud možno, přesvědčivé, předvídatelné a jednoznačné výstupy. Státní zástupce naopak není oprávněn snažit se „kličkováním“ svůj právní názor prosadit i proti zjevné vůli toho státního zástupce, jehož pokynů je povinen uposlechnout,“ dodává na závěr NSS.

Stojí za zmínku, že nedávno se k vázanosti státních zástupců pokyny nadřízených a k možnosti je odmítnout pro jejich nezákonnost vyslovil i Ústavní soud. Ten v prosinci minulého roku posuzoval ústavní stížnost státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně Soni Bednářové, která nesouhlasila s rozhodnutím kárného senátu v její věci.
ÚS její stížnost zamítl, avšak zároveň konstatoval, že státní zástupci mohou odmítnout pro nezákonnost jakýkoliv pokyn, tedy nejen mající zásadní význam pro danou věc. „Odmítnutí pokynu podle § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství se může týkat jakéhokoli pokynu, který by byl v rozporu se zákonem.

Znění tohoto ustanovení vylučuje výklad, který by umožňoval odmítnout pouze nezákonný pokyn mající zásadní význam pro konkrétní věc. Současně však odmítnutí nemůže být založeno jen na subjektivním hledisku státního zástupce. Nemůže být prostředkem pro pouhou polemiku s nadřízeným státním zástupcem ohledně správnosti právního názoru. Ustanovení § 12e odst. 2 zákona o státním zastupitelství nezakládá právo státního zástupce prosadit si svůj právní názor při vyřizování jeho věci, nýbrž mu umožňuje odmítnout pokyn založený na právním názoru, který neobstojí z hlediska obecně uznávaných metod výkladu právních předpisů, a nelze jej tudíž považovat za hájitelný.

Tím spíše pak platí, že hájitelný musí být právní názor, kterým státní zástupce určitý pokyn rozporuje. Tento právní názor se musí vždy pohybovat v určitém přijatelném rámci, pro jehož identifikaci může mít význam i rozhodovací činnost obecných soudů, činnost státního zastupitelství či odborná literatura, zejména půjde-li v praxi soudů či státního zastupitelství o ustálený výklad právních předpisů,“ konstatuje se v usnesení z 10. 12. 2020 (II.ÚS 2446/19). Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Policejní odbory: Dokud stát neřekne, co po policistech chce, kontroly občanů v karanténě nebudou

Policisté stále neobdrželi žádnou metodiku, jak provádět kontroly občanů v karanténě. Rovněž není stále jasné, jak mají nahlížet do zdravotní dokumentace občanů. Teď to vypadá, že při eventuálních kontrolách občanů by policisté spíše poskytli součinnost a doprovázeli pracovníky hygieny. Tak je to zakotveno v zákonu o ochraně veřejného zdraví. Policistům bylo přislíbeno vybavení a ochrana.

Žádného dalšího pokroku od posledního jednání Nezávislého odborového svazu Policie ČR s vedením Policie ČR nebylo dosaženo. Jak by měly být zajištěny kontroly občanů v karanténě policisty, stále není jasné. Na dotaz České justice to dnes potvrdil předseda policejních odborů Tomáš Machovič.

Poslední oficiální jednání o policejních kontrolách občanů v karanténě se mezi odbory a vedením Policie se odehrálo v úterý 23. března 2021 poté, co policisté odmítli tyto kontroly vykonávat bez ochrany, bez metodiky, bez právního zajištění důvěrných údajů občanů a bez závazku, že další úkoly policistům nenaruší plnění stávajících úkolů policie.

Že budou policisté kontrolovat lidi v izolaci nebo v karanténě v místě pobytu, zda tito karanténu dodržují, oznámil už v pátek 19. března 2021 ministr vnitra Jan Hamáček po jednání vlády. V reakci na to uvedl Nezávislý odborový svaz Policie ČR (NOS PČR) své námitky týkající se negativního zdravotního a personálního dopadu na policisty. Vedení Policie ČR dalo odborům za pravdu.

Stále se neví, co se chce

Policejní odboráři žádali zejména očkování policistů, vybavení ochrannými pomůckami, metodiku a zácvik na způsob kontrol občanů a pravidelné testování policistů. „Na toto bylo sděleno, že vedení vnímá požadavky NOS PČR jako oprávněné a s požadavky souhlasí s tím, že do současné doby nebyl vládou, ministerstvem vnitra či zdravotnictví jasně formulovaný požadavek na provádění kontrol příslušníky Policie ČR,“ uvedly odbory policistů po jednání s vedením Policie ČR.

Podle dnešního vyjádření předsedy NOS PČR Tomáše Machoviče pro Českou justici nedošlo v tomto záměru ani v této diskusi k žádnému dalšímu posunu. Podle jeho slov to nyní vypadá, že systémově by mělo dojít k součinnosti s hygienou, například tak, že policisté by doprovodili hygieniky, nikoli, že by policisté sami organizovali a prováděli kontroly občanů v jejich bydlišti. „Spíš by to byla součinnost a pomoc hygieně,“ vysvětlil dne předseda policejních odborů.
Jasně to říká § 69

Takový postup je ovšem v české legislativě zakotven už dvacet let v zákoně 258/2000 o ochraně veřejného zdraví. V ustanovení § 69, podle kterého stát i v epidemii nemoci Covid-19 postupoval loni na jaře, je součinnost Policie ČR s orgány veřejného zdraví výslovně uvedena. Zákonem je definována i místní příslušnost pro tuto činnost. Tou není plošně Česká republika, nýbrž místa výskytu onemocnění. Takto vypadá příslušné ustanovení, které je státu dlouhodobě k dispozici:

(2) Mimořádná opatření podle odstavce 1 nařídí v nezbytně nutném rozsahu a rozhodne o jejich ukončení příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Pokud je to nezbytné k realizaci opatření na ochranu veřejného zdraví, vyžádá si poskytovatel zdravotních služeb nebo orgán ochrany veřejného zdraví součinnost Policie České republiky. Místní příslušnost orgánu ochrany veřejného zdraví se řídí místem výskytu infekčního onemocnění. Odvolání proti rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nemá odkladný účinek. Osoby jsou povinny se mimořádnému opatření podřídit.

Pro trestní spis nedostane policista zdravotní data

Tímto zákon o veřejném zdraví řeší i právní důvody v souvislosti s ochranou důvěrných dat o zdravotním stavu obyvatel. Policie ČR nemá bez právního důvodu na tato data nárok. Potvrzuje to i předseda policejních odborů Tomáš Machovič. Předseda odborů upozorňuje, že například když potřebuje policie pro spis údaje o zdravotním stavu v trestním řízení, musí o ně žádat a zdůvodnit to. Jsou to velmi specifické soukromé údaje o s zdravotním stavu lidí. Podle jeho slov zatím nedošlo ani k definitivní dohodě s Úřadem pro ochranu osobních údajů.

Pro Tomáše Machoviče je dále podstatné, aby byly pro eventuální kontroly splněny řečené podmínky. To znamená personální zajištění v situaci, kdy by si policisté měli ke stávajícím hraničním kontrolám mezi okresy přibrat ještě kontroly osob v domácnostech. To by nesmělo narušit služby a úkoly bezpečnostního sboru. I nadále trvá podmínka zdravotní bezpečnosti službukonajících policistů, to znamená vybavení ochrannými pomůckami certifikovanými pro Evropskou unii. A především jasná metodika, jasná pravidla, jak postupovat: „Dokud se policistům neřekne, co se po nich chce, do té doby žádné kontroly dělat nebudou,“ uzavírá předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR Tomáš Machovič. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Ombudsmanka: Praxe organizace maturit je nezákonná, maturita podléhá řádnému přezkumu s odůvodnění

Zprávu veřejné ochránkyně práv o nezákonné praxi při organizaci maturit a jejich následném přezkumu projedná ve středu vláda. Ombudsmanka rozsáhlé šetření ukončila letos v červnu. Ministerstvo školství podle ní jedná v rozporu se správním řádem a nerespektuje judikaturu Nejvyššího správního soudu, rozhodnutí školství jsou nepřezkoumatelná.
Přitom jde o první setkání člověka se státní správou a právem na spravedlivý proces, upozorňuje a navrhuje sankce.
Ministerstvo školství si proto má mimo jiné zajistit právně vzdělané pracovníky se znalostí příslušné judikatury pro organizaci a přezkumy maturit.

Zprávu Anny Šabatové o organizaci českých maturit včetně navrhovaných sankcí projedná vláda ve středu pod bodem „Vyrozumění veřejné ochránkyně práv vládě České republiky o nezákonné správní praxi Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy“

Úřad Šabatové se bez odezvy ministerstva školství zabývá přezkumem maturit už od roku 2012. V roce 2016 se proto rozhodla přezkoumat a analyzovat, jak bylo naloženo s pěti sty spisy týkajícími se přezkumu maturit na ministerstvu. Výsledkem je kritická zpráva z konce letošního června a návrh na sankce.

Při incidentu se nezjišťuje stav věci

Podle slov Šabatové úprava přezkumu maturit ve školském zákoně neexistuje. Nesprávně je řešen tzv. organizační incident – tedy stav, kdy se něco přihodí v místnosti, kde jsou skládány maturity. Ministerstvo například nezjišťuje stanoviska přítomných, nerespektuje zásadu materiální pravdy a nezjišťuje skutečný stav věci. „Při prověřování stížností na průběh zkoušky si ministerstvo neopatřuje vyjádření přítomných maturantů. Ministerstvo se v těchto případech zeptá organizátorů, zda bylo vše v pořádku. Vychází tak pouze z výpovědí osob, které se samy mohly nebo měly pochybení dopustit.

Ministerstvo tak není schopno zjistit objektivní průběh událostí, které má zkoumat,“ uvádí ombudsmanka.
Naprosto chybně se pak odehrává následný přezkum maturity: „Ministerstvo maturantům neposkytuje všechny materiály, z nichž při rozhodování vychází. Není tak naplněno zákonné právo maturantů se řádně seznámit se všemi relevantními podklady a vyjádřit se k nim. Podklady jsou maturantům poskytovány pouze na výslovné požádání a ani tehdy je nezískají kompletní. V mnoha případech nebyla rozhodnutí ministerstva řádně odůvodněna, odpovědi byly šablonovité. Například rozebíraly, co maturant nenamítal a jindy nereagovaly na konkrétní námitky,“ vypočítává veřejná ochránkyně práv.
Soudy: Rozhodnutí školství jsou nepřezkoumatelná

Podle veřejné ochránkyně práv některé formulace v maturitní vyhlášce a na dalších místech vyvolávají dojem, že ministerstvo nemá skutečný zájem na tom, aby maturanti své žádosti o přezkum podrobně odůvodňovali. „Ministerstvo například doporučuje žádat o přezkum celého testu, ne se odvolávat k jednotlivým úlohám,“ uvádí Šabatová.

Již několikrát se podle závěrů veřejné ochránkyně stalo, že soud označil rozhodnutí MŠMT za nepřezkoumatelná pro nedostatky v odůvodnění, protože ministerstvo nereagovalo na námitky maturanta či reagovalo nedostatečně, nezdůvodnilo, jakými úvahami se při svém rozhodování o žádosti řídilo, z čeho vycházelo, proč bylo uděleno právě tolik a tolik bodů a podobně. „Často proto není možné zjistit, zda ministerstvo rozhodlo správně nebo chybně. MŠMT tímto svým postupem nerespektuje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně využívání správního řádu v případech přezkumů,“ uvádí veřejná ochránkyně práv.

Maturita je první setkání s právem na spravedlivý proces

Ombudsmanka po dvou letech šetření způsobu organizace maturit a jejich přezkumu navrhla sankce, které ve středu projedná na svém jednání vláda. Podle ní je maturita vůbec první setkání člověka s veřejnou správou. „Stát by měl mít zájem na tom, aby toto setkání proběhlo na náležité úrovni. Jedině důsledným dodržováním příslušných ustanovení školského zákona, správního řádu i související judikatury ministerstvo k takovému výsledku přispěje a zasadí se o naplnění práva na spravedlivý proces jednotlivých maturantů,“ uvádí Šabatová.

Za účelem zajištění řádné správní praxe vládě navrhuji uložit ministru školství, mládeže a tělovýchovy zabezpečení toho, aby ministerstvo při přezkumech maturitních zkoušek:

1. začalo (s výjimkou případů, kdy bude z žádosti naprosto zřejmé, že žadateli jde o kompletní přezkum celého testu) žadatele vyzývat k doplnění, pokud bude v žádosti chybět některá z podstatných náležitostí (vymezení rozsahu přezkoumání, uvedení konkrétních námitek);

2. zajistilo, že bude v případě tzv. organizačního incidentu spolehlivě zjištěn stav věci bez důvodných pochybností (zejména tím, že si MŠMT obstará vedle vyjádření zadavatele zkoušky, školního maturitního komisaře a ředitele školy také vyjádření žadatelových spolužáků);

3. žadateli dalo možnost seznámit se skutečně se všemi podklady rozhodnutí (tj. včetně oponentního posouzení vydávaného Centrem, metodiky hodnocení testových úloh, vyjádření ředitele, zadavatele, komisaře v případě tzv. organizačních incidentů) a vyjádřit se k nim;

4.svá rozhodnutí ve věci přezkumů náležitě odůvodňovalo, dbalo na to, aby byla přiléhavá ve vztahu ke konkrétním námitkám žadatelů;
5.přistoupilo v tzv. maturitní vyhlášce (respektive v její příloze č. 8), na oficiálních stránkách maturitní zkoušky, případně na dalších souvisejících místech a dokumentech, ke změně formulací tak, aby z nich bylo patrné, že i v případě žádosti o přezkum didaktického testu je nutné tuto žádost blíže odůvodňovat;

6. zajistilo úpravu protokolů o průběhu zkoušky v učebně tak, aby žáci vznášející nějaké námitky k průběhu zkoušky měli možnost seznámit se se zapsanými námitkami a aby protokoly podepisovali tak, jak vyžaduje správní řád;

7. zajistilo personální posílení příslušných odborů MŠMT podílejících se na přezkumech o zaměstnankyně a zaměstnance s právním vzděláním a seznámilo všechny zainteresované zaměstnance s relevantními ustanoveními správního řádu, aktuální judikaturou v oblasti maturitních zkoušek i se závěry mého šetření. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

Odškodňujte tak, aby se co nejméně daňových subjektů soudilo, shodli se účastníci semináře

Odškodňování obětí chyb finanční správy je zdlouhavé a neefektivní. Shodli se na tom účastníci konference, kterou uspořádala Komora daňových poradců (KDP) pod záštitou Veřejného ochránce práv. Z jednání vyplynulo, že cílem by mělo být, aby minimum sporů končilo u soudu a větší část byla přiznávána při předběžném projednávání přímo ministerstvem financí. „Komora je toho názoru, že by měla být zachována, či případně ještě posílena, paušalizace náhrady škody, která je dnes zahrnutá do úroku z neoprávněného jednání správce daně,“ konstatoval závěrem člen představenstva KDP Jiří Nesrovnal.

Podle veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové se státní správa kultivuje, ale chyby se dělají. Problematika daní je velmi složitá a je otázkou, jak se k těmto chybám má stát postavit. Výsledky jejího zjišťování, jak ministerstva odškodňují, byly neutěšené, a to i přesto, že ochránce již v roce 2012 vypracoval Desatero, podle něhož by ministerstva měla postupovat, a se kterým by resorty měly pracovat. „Je dobře, že KDP otevřela toto téma,“ řekla Šabatová v úvodním slově.

„Opačně to funguje dobře,“ konstatovala ve svém úvodním vystoupení prezidentka KDP Petra Pospíšilová. „Když spáchá daňový poplatník nějaký hřích, tak tam stát postupuje jednoznačně.“ Daňové spory trvají podle prezidentky dlouho a škody jsou pak vysoké.
Odškodnit tam, kde občan uvěřil státu

Ministerstvo: Víme, ale respektovat nebudeme

Odškodňování je významné ze dvou důvodů, míní Pavel Simon z Nejvyššího soudu, který přednesl příspěvek na téma Trojkolejnost ochrany v případě zásahu do práv výkonem veřejné moci. „Poskytujeme spravedlnost tam, kde vznikla újma, a přestože poskytujeme spravedlnost, je to oblast, která vzbuzuje vášně, ale občas bývá i zneužívána.“

Odškodňování vidí jako rozpor mezi ideálem a realitou. Je třeba zmapovat systém odškodňování a zjistit, jak ho vylepšit. Ideálem je odškodnit tam, kde občan jednal s důvěrou ve správnost aktů státu. Realitou je, že práce pro stát by se mohla stát rizikovou a pokud by se měl rigidně uplatňovat regresivní postup, mohlo by to ohrozit chod státní správy. Připomněl rovněž, že zatímco v ČR existuje mimořádně přísná objektivní odpovědnost, v EU je subjektivní a odpovědnost za porušení práva musí být pouze v závažných v případech.

Alternativou současného stavu by mělo být, aby správní soudy mohly rozhodovat i o délce řízení, nejen o pochybení správních orgánů. „V současnosti neexistuje účinnější cesta poskytování ochrany, než kombinace ochrany ze strany správních a civilních soudů. Každý ze soudů se pohybuje v terénu, který zná a rozumí mu,“ konstatoval soudce. „Pracovníci ministerstva financí říkají: Ano, my známe vaši judikaturu, ale my ji nebudeme respektovat,“ dodal Simon v následné rozpravě s tím, že problém je na straně ministerstva.

Spravedlnost dostává na frak

„Správní soudnictví je pilířem ochrany právního státu,“ je přesvědčena Barbora Pořízková z Nejvyššího správního soudu s tím, že existuje judikatura NSS, z níž vyplývá, že odškodňování je jasně civilní záležitostí. „Bylo to politické rozhodnutí, aby odškodňovaly civilní soudy.“ Připomněla, že NSS má třicet soudců a že je nereálné si myslet, že přenesení agendy odškodnění na správní soud by celý proces urychlilo. Problematiku odškodnění nevyřeší vytažení jedné větve. Klíčem je novelizace předpisů, aby se lidé nesoudili a byli odškodňováni už na co nejnižší úrovni.

David Slováček z Kanceláře Veřejného ochránce práv připomněl již zmíněné Desatero z roku 2012 s tím, že od té doby se praxe ministerstev příliš nezměnila. „Stát se chová ekonomicky. Resorty jednají jako správní hospodáři, ale spravedlnost dostává na frak. Je chybou, že odškodnění nepovažují za výkon veřejné moci, ale za soukromoprávní nárok.“ Zmínil i problém kvalifikované předžalobní výzvy k plnění. Výhodou pro stát je šest měsíců na plnění, informační výhoda pro doložení tvrzení a důkazů a šest měsíců bez úroků z prodlení. Pro potencionálně poškozeného ale z toho žádné výhody neplynou. Buď by se mělo toto opatření zrušit, nebo ho jinak definovat, protože šest měsíců je dlouhá doba.
Vleklé soudy a vylučování daňových poradců z řízení

Daňové subjekty vnímají stát jako jednu entitu a nerozlišují, kdo jim svým jednáním způsobil škodu, prohlásil v úvodu svého vystoupení Tomáš Hajdušek z Komory daňových poradců. Návrhy, které nyní činíme, činíme v zájmu daňových subjektů. Za hlavní problém označil délku celého řízení, kdy nejprve je daňové řízení, potom správní řízení a nakonec civilní řízení o náhradu škody. Všechny tři řízení trvají tři až pět let, přičemž „nastává pak soudní ping pong, kdy se daňové řízení a správní řízení různě prolínají a opakují, hranicí je přitom objektivní desetiletá prekluzivní lhůta.

Snažíme se najít způsoby, jak délku řízení zkrátit. Byli bychom rádi, kdyby nalézací soud mohl rozhodnout i o náhradě škody.“ Hajdušek připomněl v této souvislosti analogii s adhezním řízením o náhradě škody. Na úrovni ministerstva financí je podle něj limitně okolo 100 % nároků zamítáno. Vyslovil se rovněž pro zkrácení předžalobního řízení a pro vhodnou koncentraci nalézacího a odškodňovacího řízení. Náhrada škody by byla součástí správního řízení, kdy by existovala možnost správního soudu rozhodnout o náhradě škody.

V příspěvku rovněž zmínil, že Generální finanční ředitelství (GFŘ) vznáší procesní námitky, kdy MF namítá, že daňoví poradci nemají oprávnění zastupovat daňové subjekty v řízeních o náhradě škody, obecné soudy daňové poradce vylučují a daňové subjekty si pak musí hledat nového zástupce pro civilní řízení. „Daňový poradce je profesionál, který je podrobně seznámen s často složitým případem, kontinuita zastupování znamená úsporu nákladů pro všechny strany, již dnes zastupují daňoví poradci své klienty v prvním stupni správního řízení a možnost zastupovat v rámci OSŘ mají dnes již i notáři či patentoví zástupci,“ vypočítával výhody zastoupení Hajdušek.

Daňový poradce u soudu? Vinklaření.

„Otázka zastupování je o tom, že pokud se daňový poradce vyzná v daňových záležitostech, je otázkou, zda se vyzná i v řízeních o náhradě škody,“ kontrovala ve svém příspěvku Eva Kostolanská z GFŘ. Zastupování při náhradě škody daňovými poradci nazvala dokonce vinklařením.

Jak dále uvedla, není jednoduché říci, že existuje jednoznačný nárok na odškodnění. Podle jejího názoru jde o soukromoprávní poměr mezi státem a poškozeným, a to i přes vrchnostenský vztah vždy se jedná typicky o soukromoprávní pojem „škoda“ či obecně „újma“. Proto by o náhradě škody měly primárně rozhodovat civilní soudy. Podřazení rozhodování o nárocích na náhradu škody způsobené při správě daní pod správní soudnictví by prodloužilo délku „odškodňovacího“ řízení a zatížilo již přetížené správní soudy.

Kostolanská předložila rovně statistiku, z níž vyplývá, že počet případů náhrady škody předložených GFŘ ke stanovisku je 494, civilní žaloby byly podány ve 227 případech. Celková požadovaná částka činila 93 586 870 045 Kč a 27 868 EUR, částka přiznaná v předběžném projednání MF činila 72 029 947 Kč a pravomocně přisouzená částka po zohlednění výsledků dovolacího řízení 1 617 217 Kč.

Kdo by byl účastníkem adhezního řízení?

Za Českou advokátní komoru se k tématu odškodňování v daňových záležitostech vyjádřil Jakub Šotník. Podle jeho slov má systém své vady. „Jde o složité řízení, kdy zájem klienta se setkává s dvojkolejností řízení. Stát je dlužníkem a daňové řízení by mělo být vedeno odborně.“ Zmínil rovněž odlišnost kompetencí v oblasti veřejnoprávního a soukromoprávního soudnictví. Řízení o odpovědnosti stojí na premise bez ohledu na formě odpovědnosti – nezákonné rozhodnutí versus nesprávný úřední postup, přičemž o škodě rozhodující obecný soud není oprávněn posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného jiným příslušným orgánem v jiném řízení, ve kterém mělo ke škodě dojít.

Soud vychází z tvrzení a důkazů předložených daňovým subjektem, přičemž existuje povinnost prokázání příčiny vzniku újmy, což znamená skutkové vymezení – například nepřiměřená délka řízení, nezákonné rozhodnutí, dále příčinné souvislosti a vzniku škody, přičemž škoda musí existovat v době rozhodování soudu, a pokud je více nároků, je zde požadavek na přesné vymezení. Za pozitivum označil Šotník novelu správního řádu od 1.1.2012, která přinesla ochranu před nezákonným zásahem.

„V ČAK tato otázka nebyla projednávána, ale dokážeme si představit, pokud by řízení o náhradě škody v daňové oblasti bylo formou adhezního řízení, otázkou je, kdo by byl účastníkem,“ dodal Šotník.

Úředník je levnější než soud, ale potřebuje bič

Podle Karla Šimka z Ministerstva financí úroky nepokrývají všechny nároky na náhradu škody, přičemž tam, kde to jde, je potřeba rozšířit paušalizaci s tím, že úroky hrazené správcem daně je paušalizovaná náhrada vyjadřující reparační nebo kompenzační cenu peněz. Individualizovaná náhrada by měla představovat pouze doplněk pro případy, kdy skutečná škoda přesahuje náhradu v podobě úroku. V situacích nepokrytých úroky nejde o mezeru, kterou je potřeba překonat analogií. Záměrem je, aby individualizovaná náhrada škody komplexně řešila vzniklou škodu.

Cenou peněz lze podle Šimka pokrýt pozdní vrácení vratitelného přeplatku, kdy pro navýšení prostřednictvím individualizované náhrady škody by neměl v praxi nastat důvod, inkaso nesprávně stanovené či nezákonně zajištěné daně, kde je prostor pro navýšení prostřednictvím individualizované náhrady škody v případě škody vzniklé jednotlivými způsoby vymáhání.

To má dopadat i na škodu způsobenou mimo daňovou sféru, tedy na peněžitá plnění v rámci dělené správy (pokuty, justiční pohledávky, atd.), zadržení vratky v důsledku nesprávného stanovení daně, kde pro navýšení prostřednictvím individualizované náhrady škody by neměl v praxi nastat důvod a konečně kompenzaci za dlouhotrvající kontrolní postup při ověření nároku na daňový odpočet, kdy nejde o porušení povinnosti ze strany správce daně, „Kdyby byl nad úředníkem větší bič, nebyly by takové problémy. Úředník je levnější než soud,“ dodal Šimek.

Platit daň z náhrady škody je nepřijatelné

V závěrečném příspěvku upozornil Jiří Nesrovnal z KDP ČR na aspekt daně z příjmů. Přiznaná náhrada škody od státu by totiž dle judikatury NS i ESLP neměla podléhat dani z příjmů. GFŘ tento závěr akceptuje pouze pro fyzické osoby, ale odmítá jej z důvodu chybějící výslovné úpravy akceptovat v případě právnických osob. To znamená, že v případě tohoto výkladu by v rozporu s touto judikaturou měla být z přiznané náhrady u právnických osob ještě placena daň z příjmů.
Dle Nesrovnala je takový stav nepřijatelný. Měl by být buďto změněn tento striktní výklad, případně alespoň využito globální osvobození od daně rozhodnutím ministra financí, který zakotvuje Daňový řád. V každém případě by v této věci mělo dojít ke změně zákona.

„Bohužel byť KDP ČR na tento problém již více jak dva roky upozorňuje, žádná změna nenastala, a to ani aktuálně v rámci vnějšího připomínkového řízení projednávaného v daňovém balíčku.“ Nesrovnal tento nedobrý stav přirovnal k aktuální problematice vracení nesporné části nadměrných odpočtů, kdy se tak dlouhou dobu čekalo na legislativní řešení, až rázně zasáhnul Ústavní soud. K důvodům, které vedou KDP k diskusi nad novým pojetím řízení o náhradu škody, uvedl, že řízení ve věci náhrady škody je neúměrně dlouhé a v prvním stupni, na základě předběžného projednávání, jsou (dle informací poskytnutých Komoře Ministerstvem financí) přiznávány v posledních letech minimální částky.

„Ve většině případů musí poplatník absolvovat drahou, dlouhou a složitou soudní cestu, tentokrát u civilního soudu. A to již podruhé a poté, co zvítězil ve věci u správního soudu. To by se mělo změnit. Jde o to, aby minimum sporů končilo u soudu a větší část oprávněných nároků byla přiznávána při předběžném projednávání přímo Ministerstvem financí.“ceskajustice.cz

X X X

ÚOOÚ nedostal žádost o stanovisko ke kontrolám lidí v karanténě policisty

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) zatím nedostal žádost o konzultaci ke zpracování údajů lidí v koronavirové karanténě, které má kontrolovat policie s využitím informací od hygienických stanic. ÚOOÚ to dnes uvedl na svém webu. Spolupráci policie a hygieniků při kontrolách dodržování nařízených karantén a izolací ohlásili ministři vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Hamáček při tom uvedl, že problém s ÚOOÚ byl vyřešen.
„Veřejné úřady mají možnost se kdykoli při přípravě, aplikaci a vynucování opatření obrátit na ÚOOÚ se žádostí o konzultaci. Ve věci zpracování osobních údajů osob, kterým byla nařízena karanténa, se to však dosud nestalo,“ uvedl

ÚOOÚ. V karanténě jsou lidé bez příznaků, kteří se potkali s nakaženými. V izolaci jsou ti, u nichž se nákaza potvrdila.
Úřad sice nyní v této věci provádí kontrolu, kterou spustil na základě reportáže Deníku N, podnětu z poloviny února a dopisu od veřejného ochránce práv, její výsledek ale podle ÚOOÚ nemůže nahradit aktivitu veřejných úřadů při přípravě opatření, ani metodiku ministerstev, která má správcům osobních údajů pomoci. „Je zákonnou povinností ministerstev a ostatních úřadů připravit a nastavit zpracování údajů takovým způsobem, aby byl sběr dat od lidí, uchovávání a další zpracování, prováděno přiměřeně a jen po nezbytně nutnou dobu,“ napsal ÚOOÚ.

Státní úřady podle ÚOOÚ také musejí nejpozději při zavedení a vynucování opatření občanům vysvětlit parametry zpracování dat, mimo jiné, co se bude s jejich osobními údaji dít, kdo se bude na opatřeních podílet a po jak dlouhou dobu se budou údaje uchovávat. „Je proto důležité, aby ministerstva v této věci vyvíjela metodickou činnost a reagovala na požadavky a dotazy veřejnosti,“ uvedl ÚOOÚ.

Kontrolu úřad zahájil po lednové reportáži Deníku N, podle které krajské hygienické stanice a Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) mají nařízeno posílat informace o lidech v karanténě policejnímu prezidiu bez jejich vědomí. ÚOOÚ k tomu zatím dostal informace od policie, ministerstva práce a sociálních věcí a ČSSZ, 23. března nařídil místní šetření u policie. „Veškeré další kroky se budou odvíjet od informací poskytnutých Policií ČR v rámci místního šetření,“ doplnil ÚOOÚ.
Hamáček a Blatný po pondělním jednání vlády oznámili, že policisté budou dodržování karantény a izolace spolu s hygieniky kontrolovat namátkově. Seznamy by měla policie dostávat od krajských hygienických stanic. Hamáček řekl, že podobná dohoda policie a hygieniků měla fungovat už loni na jaře, vznikl ale problém s ÚOOÚ, který už byl ale vyřešen.
Policie pak v úterý uvedla, že čeká na jasně formulovaný požadavek ministerstva zdravotnictví ohledně spolupráce s hygieniky a také na vyjádření ÚOOÚ ohledně předávání informací.

Ministerstvo požádala policie také o vyjasnění otázky, jak bude zajištěna ochrana policistů při kontaktu s lidmi s potvrzenou nákazou koronavirem. Ministerstvo zdravotnictví bez dalších podrobností v reakci uvedlo, že postup probírá s policejním prezidiem. Že pro kontroly nejsou splněny podmínky pro Českou justici dnes potvrdil předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR Tomáš Machovič.., ceskajustice.cz

X X X

Praktičtí lékaři mohou indikovat Bamlanivimab

Přípravek Bamlanivimab je k dispozici také pro pacienty s onemoc-něním covid-19 v Karlovarském kraji. Na základě indikace ošetřujícím lékařem ho nyní mohou apli-kovat formou infuze v Karlovarské krajské nemocnici jak v Karlových Varech, tak v Chebu. “V případě Bamlanivimab jde o neregistrovaný léčivý přípravek u kterého je ministerstvem zdravot-nictví přesně stanoven postup za kterého je možná jeho indikace,” vysvětluje lékařská ředitelka Kar-lovarské krajské nemocnice MUDr. Dagmar Uhlíková.

Je totiž určen pacientům s vysokým rizikem zhoršení klinického stavu.“Typicky jde například o pacienty po transplantaci orgánů, onkologické pacienty, nebo osoby s chronickou obstrukční chorobou, nebo plicní hypertenzí,” vysvětluje Uhlíková s tím, že pacient musí být ve lehkém stavu onemocnění covid-19, kdy nevyžaduje hospitalizaci nebo léčebné podávání kyslí-ku.

Zároveň nesmí mít potíže déle, než sedm dnů. “I proto je nutné, aby aplikaci indikoval pouze praktický lékař, který zná stav svého pacienta, umí ho odpovídajícím způsobem vyhodnotit a posou-dit, zda je pro pacienta vhodná indikace právě tohoto přípravku. V žádném případě není možné, aby pacient přišel přímo do nemocnice a dožadoval se podání.”Podle krajského zastupitele pro oblast zdravotnictví MUDr. Josefa Märze je dostupnost Bamlanivimab v našem region dobrou pro rizikové pacienty skutečně klíčová. “Aby byla dostupnost co nejvyšší, bude proto, vedle krajských nemocnic v Karlových Varech a Chebu, podáván pacientům také v So-kolově. Ještě během dnešního dne navíc

Karlovarský kraj rozešle všem praktickým lékařům v regio-nu potřebné informace o tom, jak a komu tento přípravek indikovat tak, aby by dostupný všem pa-cientům, kteří ho skutečně potřebují.”Nezbytnou podmínkou pro podání neregistrovaného léčiva je seznámení pacienta s přínosem léčby i možnými nežádoucími účinky a jeho písemný souhlas. Léčivý přípravek je následně možné podávat pouze u poskytovatele služeb lůžkové péče, což je v případě našeho kraje Karlovarská krajská nemoc-nice. Ta zřídila pro podávání tohoto přípravku samostatný stacionář, v pavilonu B v rámci covidové jednotky kožního oddělení.

Důležité je, aby pacient, který je praktickým lékařem indikován k podání přípravku Bamlanivimab a předem objednán k jeho podání, zamířil z domova pouze přímo do této stacionáře, a nepohyboval se z důvodu zamezení rizika přenosu kdekoliv jinde na veřejnosti. Pacient také musí počítat s tím, že po podání infuze je nutné na místě setrvat ještě nejméně šedesát minut.V Karlovarské krajské nemocnici v uplynulých hodinách tento přípravek obdržel už první pacient. Vladislav Podracký, tiskový mluvčí

X X X

NA EKONOMICKÉ TRANSFORMACI OSTRAVSKA SE PODÍLET I MORAVSKOSLEZSKÉ FIRMY

Hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák projednal účast moravskoslezských firem na ekonomické transformaci regionu. Online setkání se účastnili zástupci České manažerské asociace, jejíž Elite Klub sdružuje představitele významných firem v Moravskoslezském kraji. Debata se týkala jeho transformace, připravovaných rozvojových projektů a jejich dopadu na regionální firmy. Mezi důležitými body byla energetika z alternativních zdrojů, teplárenství, využití vodíku v dopravě a budoucnost těžby uhlí.

„Velmi oceňuji konstruktivní přístup moravskoslezských firem sdružených v České manažerské asociaci. Setkání prokázalo, že kraj a soukromý sektor dokážou strategicky spolupracovat. Tato kooperace je víc než nutná, Moravskoslezský kraj prochází dynamickou a zásadní proměnou, která se bez součinnosti s místními podnikateli a velkými firmami neobejde. Setkání potvrdilo, že krajské strategie a vize soukromého sektoru jsou v souladu. Budu rád, když se místní firmy budou na transformaci našeho kraje aktivně podílet a jsme připraveni je v mnohém podpořit,“ řekl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a upozornil, že velkou část projednávaných projektů budou realizovat právě soukromé firmy.

Debata se věnovala hlavně dopadům útlumu těžby černého uhlí v OKD. „Přistupujeme k tomu obezřetně hlavně z důvodu, že na černém uhlí z OKD je závislé vytápění pro zhruba 600 tisíc lidí. To je asi polovina Moravskoslezského kraje. Ekonomicky je na OKD závislých 20 tisíc zaměstnanců přímo a dalších 80 tisíc nepřímo,“ prohlásil 1. náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro průmysl a energetiku Jakub Unucka. Odpovědí na ekonomická a sociální rizika je dopadová studie s názvem „Odchod od energetického spalování uhlí v Moravskoslezském kraji“, kterou zpracovalo Moravskoslezské energetické centrum.

Hejtman Ivo Vondrák pak představil POHO2030 – rozvojový program pro pohornické území. Jeho realizace se plánuje na území 62 km2 mezi městy Karviná, Orlová a Havířov. Garantem programu je krajská akciová společnost MSID. „S koncem těžby je potřeba nastavit směr, kterým se využívání území bude ubírat. Zapojením firem do čerpání fondů určených na transformaci máme jedinečnou, ne-li jedinou možnost ty zásadní projekty zrealizovat,“ vysvětlil vedoucí rozvojových projektů MSID Petr Birklen. Program zahrnuje přípravu rozvojových ploch pro průmysl, podnikání, rozvoj udržitelné energetiky, uchování hmotného a nehmotného kulturního dědictví, zajištění přírodních hodnot a zpřístupnění území veřejnosti.

POHO2030 je součástí „Transformačního plánu MSK“ financovaného z Operačního programu Spravedlivé transformace. Jedná se o strategický projekt, který nesoutěží s ostatními. Vzniká tak možnost přinést do kraje finanční podporu přes 100 miliard korun. Jeho projektová příprava a realizace bude v letech 2022-2028. Moravskoslezské firmy se mohou zapojit do přípravy výzev projektů.

Účastníci setkání na závěr potvrdili smysluplnost takových setkání. „Naši manažeři dostali inspiraci, kam směřovat své strategické záměry rozvoje. Představitelé kraje zase od nás získali potvrzení, že se najdou v regionu firmy, které mají zájem se na transformaci aktivně podílet,“ uzavřel prezident České manažerské asociace Petr Kazík. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí