iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

VSZ Prahy Bradáčová se ráda zviditelňuje, chce výš?

Bradáčová chce být vidět, a to do práce státního zástupce nepatří. Pavla Zemana jezdil Pospíšil ukazovat kmotrům, říká ministryně spravedlnosti Marie Benešová: Ministryně spravedlnosti Marie Benešová patří k politikům, kteří nejdou daleko pro ostré slovo. Před několika týdny se dostala do sporu s vrchním státním zastupitelstvím, které podezírá z úniku citlivých informací ze spisů. Benešová kvůli tomu dokonce čtyři hodiny podávala vysvětlení.

„Bylo místy i šokující. Ptali se mne na mnoho vysoce osobních otázek, které byly ještě doplňovány, a měla jsem pocit, že jsem sama podezřelá,“ říká ministryně v exkluzivním rozhovoru s INFO.CZ a upozorňuje, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman může čelit kárné žalobě v restituční kauze.

Co se to děje kolem kauzy soudce Sováka?

Já soudce Sováka nechci nijak chránit. Říká se dlouho, že byl zapletený do všelijakých zajímavostí, už když byl na Nejvyšším soudu. Bohužel začali to asi šetřit pozdě, protože jestliže odchází do penze, tak mu obvinění sdělili v závěru jeho kariéry. Z hlediska jeho zásahů byla zajímavá spousta kauz, ale dříve tomu nikdo nevěnoval pozornost.

Pozvali si vás na podání vysvětlení kvůli této kauze.
Ony jsou dvě kauzy. Kauza Sovák jako taková, do které nezasahuji, a v tomto případě, jestli jsem se vyjádřila, že to přišlo pozdě, tak jsem sdělila pouze svůj názor. Jestliže je někdo podezřelý, že to dělá 20 let, tak je asi trochu pozdě ho zatknout těsně před penzí. A že jsem se vyjadřovala k jeho vazbě, byl to rovněž můj názor. Jinak mě tato kauza dál nezajímá, hlavně ať mají důkazy. Abychom to na ministerstvu spravedlnosti za několik let nezaplatili, jako platíme jiné kauzy, které se efektně zahájily, ale nic z nich nebylo.

Jaké bylo toto čtyřhodinové podání vysvětlení na vrchním státním zastupitelství?

Bylo místy i šokující. Ptali se mne na mnoho vysoce osobních otázek, které byly ještě doplňovány, a měla jsem pocit, že jsem sama podezřelá.
Co se stalo mezi vámi a vrchním státním zastupitelstvím, protože vyhrocená situace je zjevná. V případě soudce Sováka jste se vyjádřila, že se má ten případ šetřit raději na Moravě, a ne tady v Praze.
Pozor, nejedná se o kauzu Sováka, ale o úniky informací a ty jsou prokazatelné.
Mně jde o váš vztah k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze.

To není o vztahu. To je o tom, co se mi nelíbí na jeho práci. Byla jsem vychována v jiné době a v té době se nepamatuji, že by nám záměrně unikaly informace ze spisu. Myslím, že je to záměrné, protože těmito úniky se tvaruje veřejné mínění v případech, ve kterých chybějí důkazy. Nemám-li důkazy, vytvarují si veřejné mínění tím, že pustím několik odposlechů a lid se naštve na dotyčného obviněného. Tím pádem mu dáváte nálepku, nějakým způsobem ho označíte a upravíte si veřejné mínění na svou stranu. A toto se mi nelíbí, to by se v právu nemělo dít.
Staří velikáni nás vždy učili, že máme odložit ty Koniášovy ohně v oku stranou a dívat se objektivně. A samozřejmě o případu pokud možno nehovořit.

Stalo se něco mezi vámi a vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou?

Nestalo se nic. Od počátku tam nebyly ideální vztahy, protože tehdy, když současná paní vrchní státní zástupkyně Bradáčová nastupovala do funkce náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, jsem dostávala spoustu dopisů a mailů, které mě upozorňovaly na podivné okolnosti této personální změny (M. Benešová byla v letech 1999–2005 nejvyšší státní zástupkyní – pozn. redakce). Jela jsem to tam tehdy řešit a snažila se dopátrat, proč odchází poměrně úspěšná náměstkyně najednou k soudu a co se tam personálně stalo.

Pak jsem dostávala maily od naštvaných okresních státních zástupců, kteří byli kariérně předběhnuti tehdejší začínají státní zástupkyní, kterou jsem neznala. Já jsem k ní žádný vztah neměla, tam jsem se s ní seznámila. Je velmi ambiciózní, velmi chce být vidět, a to také myslím úplně nepatří do práce státního zástupce. Vyjadřuje se ke všemu, i tomu, co nesouvisí s její prací. A dlouhou dobu se proslýchá se, že bude kandidovat na prezidentku. Pokud bude, jakože to nevyvrátila, tak už teď by byla ve střetu zájmu.

A proč jste chtěla, aby se případ pana soudce Sováka šetřil spíš na Moravě, než tady v Praze?

Znovu opakuji, že nejde o případ soudce Sováka, ale o úniky z tohoto případu. Jsem dál přesvědčená, že tyto úniky jsou buď od policie, která je šetří, nebo od dozorového státního zástupce, kterým je VSZ Praha. V podstatě jsme to i doložili. Na Ministerstvo spravedlnosti přišlo usnesení o sdělení obvinění 8. prosince před polednem a úniky začaly masivně proudit už od 5. prosince. To znamená, že v ruce jsem žádný dokument k této kauze do 8. prosince neměla.
Když jsem to chtěla vysvětlit, přišel mi poměrně arogantní dopis, který naznačoval, že tyto úniky mohou být i z ministerstva. Dále podezírám výše uvedené orgány, které nemohou šetřit samy sebe, to by bylo absurdní. Proto, když jsem se k věci vyjadřovala na policii, vznesla jsem řádnou námitku podjatosti podle paragrafu 30 trestního řádu (podjatost pro poměr k věci a osobám). Paní vrchní státní zástupkyně mi nevyhověla, nevyloučila se z případu a nejvyšší státní zástupce její postup v podstatě pokryl. Přitom úniky zaznamenáváme dále, a to dokonce i mého výslechu, v rámci kterého jsem dávala vysvětlení.

Máte důkazy pro to, že informace skutečně unikají z těchto míst?

Někdo to musel pustit, protože ani já nedisponuji svým vlastním protokolem. Informace z mého čtyřhodinového výslechu mi odmítli vydat. A najednou unikají do médií celé citace. Někdo to pustit musel a musel to pustit ten, kdo protokolem disponuje. Vylučovací metodou dospívám k tomu, že to může jít od policie z Dlážděné ulice, kde jsem byla vyslýchána, nebo z Vrchního státního zastupitelství, které to dozoruje. Žádný advokát to být nemohl, protože jsem s sebou na podání vysvětlení žádného neměla. A já jsem to nebyla, protože mně obsáhlý výslech nebyl vůbec poskytnut, přestože jsem o něj požádala. Takže kdo to pouští? Nejspíš Duch svatý.

Jak se k tomu postavíte?

Teď nemám momentálně čas, protože řešíme důležitější věci, máme nárůst epidemie, přetížené nemocnice, mutace viru atd. To jsou v současné době důležitější priority než řešit, odkud uniká nějaký výslech. Mimořádné vlády jsou i vícekrát denně a veškerou iniciativu musím napnout sem. Až to pomine, odpovím panu nejvyššímu státnímu zástupci, že nejsem spokojena s tím, jak to bylo vyhodnoceno. Proto jsem chtěla, aby to dali na Moravu, ne proto, že bych protežovala VSZ v Olomouci, ale jiné vrchní státní zastupitelství nemáme.

Jak to vypadá s reformou státního zastupitelství?

Předložila jsem zákon o státním zastupitelství předloni v září, prošel legislativní radou vlády, ta konstatovala, že posiluje nezávislost státního zastupitelství. Je tedy zcela připraven, ale nebyl zatím vládě předložen, na to už nemám vliv.

Jakto?

Protože státní zástupci stále nejsou spokojeni, chtěli by si vybírat své šéfy sami a chtěli by mít v příslušné komisi převahu. To samozřejmě není možné s ohledem na jejich ústavní zakotvení. I vrcholoví manažeři soudů mají dnes funkční období, jediný, kdo ho nemá, tak jsou právě státní zástupci. Ti, když se dobře opevní, tak tam mohou být v podstatě do penze.
Teď jsou opevnění? Vláda možnost vyměnit nejvyššího státního zástupce má…
A umíte si představit, co by nastalo, kdybych dnes podala návrh na jeho odvolání? Tak budou opět svolávané demonstrace.

To znamená, že na projekt změny zákona o státním zastupitelství jste rezignovala?

Jak už jsem zmiňovala, vůbec nemám čas to teď řešit. Vyřešit současnou zdravotní krizi je důležitější. Zažíváme doslova časové dostihy v řešení koronakrize a nyní do ní začaly citelně zasahovat i soudci, kteří jsou velmi iniciativní a někdy i podivně kreativní.
Nečekáte tedy, že by se na nejvyšším či vrchním státním zastupitelství něco změnilo?

Pan nejvyšší je ve složité situaci, protože on sám chtěl odejít. Já ho nikam nevyháněla. Přihlásil se do výběrového řízení na evropského soudce pro lidská práva. Zřejmě měl pocit, že zvítězí. Nevím, z čeho tedy vycházel, protože konkurence byla velmi silná. Bylo tam mnoho uchazečů, navíc velmi kvalitních, jeden lepší než druhý. A samozřejmě soudci mají bohatší praxi. Vybírá se soudce evropského soudu. U pana Zemana byly obdivuhodné jazykové znalosti, ale přesah do rozhodování a znalosti evropské judikatury už tam takové nebyly, takže skončil čtvrtý – jako první náhradník.

Pan Zeman u výběrového řízení pravil, že už je víc než deset let na postu nejvyššího státního zástupce, že cítí potřebu změny. Sám to řekl. Takže já mu chtěla i pomoct, když cítí tu potřebu změny. Chtěl sám odejít, nebyl k tomu rozhodně nucen.
Spousta velkých kauz nedošla v posledních letech „naplnění“. Jak hodnotíte práci vrchních státních zástupců?

Že to je mnoho efektů navenek a málo výsledků. A my na ministerstvu pak platíme náhrady škod a ty bohužel strmě rostou. Ale o tomto problému vrcholové vedení státních zástupců nechce vůbec slyšet, to je nepříjemná otázka.
Jednou z nejviditelnějších kauz je vyšetřování korupce ve fotbale. Z mého pohledu však stát řeší nepravosti v rámci soukromé instituce, kterou si ta instituce má umět vyřešit sama. Dává smysl, aby státní zástupci dávali tolik energie a prostředků do takového případu?

Jde o takový efektní případ. Když není dlouho o státním zastupitelství slyšet, tak vytáhnou bafuňáře. Tak to vidím já. Je to kauza, kterou vždycky lid uvítá, protože fotbal je zajímavý, byly tam ti „kapříci“ v minulosti, lidi nemají rádi fotbalové bosse… A proto, když je oživíme, vždycky dospějeme k úspěchu. Řekla bych, že je to taková taktika.

Jak nahlížíte na odpovědnost státních zástupců v případě, kdy nedotáhnout případ, který se zdál takřka předem jasný?

Odpovědnost si zatím nepřipouští. Obhájci se na nás pak obrací s náhradami škod.
Nicméně existují způsoby, jak státní zástupce dohnat k odpovědnosti.
Oni řeknou, že to byl právní názor. Podají několikrát opravný prostředek a celou věc tím ještě natáhnou. Jsou přesvědčeni o správnosti svého právního názoru a postupu. Je těžké rozhodnout, zda postupovali v dobré víře, nebo to bylo lajdáctví.
Existují případy, kdy si třeba státní zástupce neobstaral povolení pro odposlechy.
Jsou to citlivé věci nutné individuálního pečlivého posouzení. Je nutné mít na paměti, že by se to mohlo obrátit i v opačný extrém, kdy nakonec nebudou chtít cokoliv stíhat. Spravedlnost je citlivá záležitost. Dnes si ovšem nepřipouští, že udělali také nějakou chybu. Soud jim to vytkne a mnohdy jsou dotčení. Cítí se nedotknutelní a nekritizovatelní.

Mají v současné době vůbec vrchní státní zástupci a vrchní soudy existovat?

Jsme malá republika. Bylo to vyřčené už několikrát včetně mých předchůdců a dnes velkého kritika, bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Ten se ovšem po letech nechlubí, že když vybral současného nejvyššího státního zástupce do této pozice, jezdil ho představovat tehdejším kmotrům. Neumím si představit, že by mne doktor Motejl při mém nástupu na Nejvyšší státní zastupitelství podrobil takové proceduře.

Co by na současnost řekl Otakar Motejl?

Asi by se hodně divil a nezapadl by do této doby.
Dnes do veřejného života výrazně promlouvá i Ústavní soud. Zejména u rozhodnutí týkajícího se volebního zákona bylo stanovisko disentujících soudců hodně ostré. Řada komentátorů už Ústavní soud nazývá třetí komorou parlamentu.
Dnes se to tak dá nazvat.

Co se změnilo?

Oni to popsali sami ti čtyři disentující soudci. Mluvili o ponurém obrazu a rozhodování ústavního soudu, což je hodně silný výraz a mluvili o vrcholu arogance. Tak silné výrazy nepamatuji v celých dějinách Ústavního soudu. A to jsem dobře znala i jeho otce zakladatele dr. Kesslera a rozuměla jsem si s ním. Nepamatuji, že by někdo takové výrazy použil, ani nepamatuji tak důrazné distancování se od rozhodnutí. A nyní se to opakovalo i v druhém případě, kdy soud rozhodl a padaly tam také poměrně ostré výrazy. To znamená, že Ústavní soud je rozdělen, byť to není půl na půl.
Toto rozdělení má kořeny v historii, protože jak znám obsazení Ústavního soudu, tak většinu soudců si pan doktor Rychetský sám navrhl a pan prezident, který mu vždycky vyšel vstříc, tak mu tam ty soudce nechal najmenovat. On o nich nepochyboval, protože mu plně věřil. V tom jsou základy.

A ptáte se, co se změnilo. No změnil se hlavně postoj pana doktora Rychetského. Protože on byl architektem původního volebního zákona před dvaceti let. V pozici místopředsedy vlády a předsedy legislativní rady vlády a ještě senátora, který to prohlasovával. Dnes pláčou s panem doktorem Pithartem, že je jim křivděno. Vždyť oba jako senátoři to prohlasovali a zasazovali se o ten zákon. Všude ho prosazovali a dnes ho strhali. Tak kde se stala ta otočka o 180 stupňů? Mezitím tady proběhly patery volby a najednou je to špatně? Tomu nerozumím a pan doktor Rychetský to patřičně nevysvětlil a nikdo z novinářů se ho dost důrazně neptá. To jsou věci, které by měl zodpovědět.

Nevysvětlil ani to, proč se nyní nevyloučil z rozhodování, když takto radikálně změnil názor. Já bych se na jeho místě vyloučila, protože by mi byla hanba udělat takový obrat. Neudělal to, nevím, co se stalo a jak dneska přemýšlí. Ze začátku jsem to chápala tak, že bude chtít kandidovat na prezidenta a potřebuje se vymezit. To vyloučil. Pak je druhá možnost, že by chtěl být znovu předseda Ústavního soudu v nových podmínkách pod novým prezidentem, tady se nabízí další vysvětlení.

Stále za tím tedy hledáte nějakou konkrétní věc, nějakou prebendu? (Marie Benešová po vyhlášení nálezu ÚS reagovala slovy, že je otázka, „kdo co komu slíbil“)
Nejde o prebendu, ale o budoucí postavení. Kladu si legitimní otázky, pokud někdo takto radikálně změní názor. To je přeci logické.

Z rozhovoru s panem předsedou Rychetským, který jsme na INFO.CZ uveřejnili, čiší výrazná neshoda s prezidentem Milošem Zemanem.

Miloš Zeman ho do této chvíle, než udělal tuto otočku s volebním zákonem, chválil a mluvil o něm vždy v superlativech. A to je právě to, co mě zaráží. Kde se to stalo? Vždyť oni byli parťáci na jedné lodi. Skutečně nevím, co se mezi nimi stalo, ale pan prezident mu nic neudělal.

Mluvila jste s panem prezidentem po rozhodnutí Ústavního soudu? Jak reagoval?

Mluvila jsem s ním na Hradě chvíli minulý týden při jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu a nerozumí tomu také. Je z toho hodně smutný a řekla bych hodně zklamaný.

Jak si myslíte, že novela volebního zákona dopadne?

Pan prezident se obává chaosu a já si myslím, že to opravdu politickým chaosem skončit může. V pondělí procházel návrh vládou ve dvou alternativách, ať si sněmovna vybere. Teď má prst na spoušti právě sněmovna. Bude záležet na tom, jak se strany domluví, a ony se podle mého názoru úplně nedomluví. Nenávist je velká, vztahy jsou opravdu hodně vyhrocené. Někde jsem také četla stanoviska profesorky Válkové, která uváděla, že by vznikl jiný návrh, který by byl pouze pro potřeby těchto voleb. To si myslím, že je poněkud absurdní.

Na to, aby vznikl kvalitní návrh, na kterém se strany shodnou, je podle mě již málo času. Navíc k tomu nebude ani vůle. Animozity jsou obrovské, z toho, co pozoruji ve sněmovně, musím říct, že nenávist některých politiků už je koncentrovaná.
Určitě jste sledovala, jak rozhodl Městský soud v Praze v případě Gymnázia na Zatlance. S odkazem na protiústavně
vyhlášený nouzový stav mu zakázal distanční výuku a přikázal obnovit klasickou formu vzdělávání. Jak to vnímáte?

Zde zasáhl do kompetence Ústavního soudu, začíná v tom vznikat zmatek. Soudci to mohou kopírovat, pokud dostanou odvahu. Každý smělejší tam bude něco kreativně vymýšlet a utrhne se lavina. Obávám se, že teď v tom nastane chaos.

Když si jako rodiče přečteme titulky, tak vůbec netušíme, co se děje. Týká se to i jiného gymnázia nebo netýká?

V rozsudku zdůvodnil, že se to týká jenom jednoho gymnázia, ale samozřejmě, že obecně by se to vztahovalo i na ta ostatní. Řekli, že nouzový stav byl vyhlášen v rozporu s Ústavou, což by městský soud posuzovat neměl.
My jsme jako vláda požádali o prodloužení nouzového stavu (sněmovna prodloužení neschválila – pozn. redakce). Pak do jednání vstoupili hejtmani a požádali, aby nouzový stav pokračoval, což nepředstavuje hmotně právní podmínku, ale novou okolnost procesní. Nouzový stav by podle našeho názoru mohl být prodloužen. Současná situace to ospravedlňuje, protože jsou zde nové okolnosti daleko závažnější.

Umírají mladí lidé, máme přetížené nemocnice na pokraji kolapsu, máme nebývalý nárůst nakažených a vyskytuje se zde řada druhů agresivních mutací. To jsou ony nové okolnosti, které podmiňují pokračování nouzového stavu.
Dobře, ale jak se v tom lidé mají vyznat, když jednotlivé soudy začnou dávat rozhodnutí jako v případě Gymnázia Na Zatlance?

Je tam možná ještě kasační stížnost. Je to sice pravomocné, ale viděla jsem hodně rozhodnutí, které bylo poté zbouráno Nejvyšším správním soudem.
Je tady ovšem deset milionů lidí, kteří nevěřícně zírají, co se tady děje a co dělá 30 lidí kolem nich.
Začal s tím Ústavní soud a zdá se, že se obecné soudy budou chtít rovněž proslavit. Někteří chtějí na sebe také upozornit. Mnohdy nejde o věc, ale o to vyniknout a být slavný.

Když si vzpomenete na demonstrace za nezávislou justici, myslíte si, že se to může opakovat?

Těžko říct, lidé se nyní ze zdravotních důvodů obávají shromažďovat a pan Minář už tolik netáhne, byť se dal na politiku. Šlachta má víc zájemců, jak to odhaduji.

Když už jste na to narazila, tak jak se díváte na jeho vstup do politiky?

Šlachtovi jsem vždycky držela palce, protože to byl srdcař a byl to neúplatný policista. Bohužel to s ním coby policistou nedopadlo. Pamatuji, že jsem panu prezidentovi předávala analýzu a byla jsem na jeho straně. Ve chvíli, kdy bývalý ministr vnitra Milan Chovanec s policejním prezidentem Tomášem Tuhým a panem námětskem Laubem bourali ÚOOZ, neměli tu reorganizaci napsanou ani na papíře, měli jenom slidy z tiskovky. Původní reorganizace neexistuje, pokud jde o koncepční řešení, dodnes.

Tuhý dostal trafiku v Bratislavě, Chovanec si žije někde na jihu a údajně nemocný náměstek Laube dostal místo u České pošty. Byl to zajímavý spolek. Šlachta a jeho lidé, kteří byli zanícení, skončili mimo policii. Jediným jejich hendikepem bylo, že byli až moc zanícení do práce. Pokud by se udrželi v řadách policie, určitě by byli dobří dál, protože pro to byli vychováni. Robert Šlachta si myslí, že teď je jeho místo v politice. Mluvila jsem s ním nedávno, trochu jsme to probírali, známe se léta. Musí si to sám vyzkoušet.

Přála byste mu, aby se dostal do Sněmovny?

Já bych mu přála, aby z tohoto kroku nebyl nakonec zklamaný a aby mu to přineslo dobré výsledky, když už do toho tolik energie investoval, a a dokonce si vzal půjčku. Ovšem čas teprve ukáže. Znám hodně lidí, kteří se ho chystají volit, ale v politice také musíte mít spojence.

Jak byste charakterizovala současnost s ohledem na to, že jste v politice i v justici opravdu dlouho?

Jediný zákon, který jsme připravili, je zákon o státním zastupitelství. Ostatní, které po nás požaduje GRECO (Skupina států proti korupci), ve sněmovně máme. Pokud jde o zákon o státním zastupitelství, jeho zdržení dávám do souvislosti s vlekoucím se stíháním našeho premiéra. Řízení se vleče a neustále se posouvá a nemohu se smířit s tím, jak je ten posun zdůvodňován. Právní pomoc lze také urychlit, pokud je vůle, někdy je to i otázka telefonu, aby byla zaurgována. Můj odhad je, že řízení bude protahováno do voleb a vrcholoví státní zástupci si z této kauzy udělali obranný štít.

Takže se celá kauza do voleb neuzavře?

Potrestán pro průtahy (ovšem v jiné kauze) byl státní zástupce Šaroch a zdá se, že už další postup nikoho nezajímá, přitom nejvyšší státní zástupce to vrátil před více než rokem k doplnění.
Na veřejnost to nicméně může působit tak, že premiér to naschvál zdržuje.
Premiér nic nezdržuje a určitě není spokojený, že věc ještě nebyla vyřízena. A státní zástupci mají dobrou pojistku, že nebudou odvoláni. Zákon o státním zastupitelství se nestihne a nejvyšší státní zástupce může dál říkat, že je každé pondělí v ohrožení, že bude na vládě odvolán, ač dobře ví, že to není reálné. A to přes to, že nyní má škraloup s kauzou svého kamaráda, který se soudí s panem Czerninem, do které neměl co zasahovat.

Znamená to, že bude Pavel Zeman čelit kárné žalobě?

Může čelit kárné žalobě, jestli to tak posoudíme. Požádala jsem ho ať podá písemné vysvětlení. Jsem zvědavá, jak to vysvětlí. Potom bude věc vyhodnocena. Nelze zastávat pozici, kdy horlivě posuzuje střety zájmů jiných a sám v nich je.

Jak se tedy díváte na to jeho vysvětlení?

Na to teprve čekám a těžko chápu, proč ve prospěch kamaráda, ke kterému jezdí na dovolenou, podal třikrát dovolání. Kdybych tohle udělala já, tak se bude volat po mém odvolání. V jeho případě panuje podivný klid.

Jak se vám vůbec spolupracuje s premiérem?

Překvapil mě, jak je pracovitý a zodpovědný. Nemůžu říct, že bych s ním měla negativní zkušenosti a do ničeho nezasahuje.

Jestli tohle není ten problém.

Myslíte, že by měl?

Nemyslím zrovna u vás.

Lidsky si rovněž rozumíme, ale to jsme si rozuměli i předtím, ještě v době, kdy dělal v byznysu. Kdysi mě lákal do ANO a já mu tehdy jako začínajícímu politikovi mnoho nevěřila, ale překvapil mě a nakonec zvítězil.

Kdyby vyhrál volby a znovu sestavoval vládu, šla byste do toho?

Teď mě takové myšlenky vůbec nenapadají, jsme strašně unavení. Kdyby zítra vláda skončila, tak budu nejšťastnější. Nikdo neví, co bude.

Když se podíváte zpětně na svoji kariéru, jsou tohle největší animozity, které kdy byly?

Je to nejbrutálnější doba, kterou jsem zažila.

Jak se to projevuje?

Nenávistí. Politici si neumí o věcech normálně přátelsky popovídat. Nebo je to takové pokrytectví, že si popovídají, ale ve chvíli, kdy se otočíte, tak vám vrazí kudlu do zad.

Nicméně doba volá po nějakém konstruktivním řešení.

To volá, ale už je politická scéna tak rozjitřená, že se těžko dá dohromady, panuje tu absolutní antibabiš. Když se zeptáte opozičních politiků, jak by postupovali, konkrétně vám to neřeknou, anebo požadavky nasazují tak absurdně vysoko, až jsou nesplnitelné, což dobře ví. Jsou tam mnohdy mladí lidé, bez praktických zkušeností, kteří si však chodí obhlížet křesla příslušných ministrů a jsou nezdravě sebevědomí.

Jaký ministr spravedlnosti by byl například právník a předseda pirátských poslanců Jakub Michálek?

O tom se neodvažuji ani pomyslet. Myslím, že by byl arogantní a nezdravě sebevědomý. Všechno zavedené by možná bez náhrad boural. Třeba se mýlím, ale jinou tvář mi zatím neukázal.
A ministr vnitra? O tom se ve spojitosti s ním také spekuluje, byť se mluví třeba i o šéfovi STAN Vítu Rakušanovi.
Spekuluje se o leckterých, jedno ale budou mít společné: neúspěchy budou svádět na vládu Andreje Babiše.

Svádět vinu nicméně umí i současný premiér…
U něho oceňuji tah na branku, cit pro situaci, pracovitost a odpovědnost. Michal Půr, Info.cz, ceskajustice.cz

X X X

Předseda KS v Plzni dr. Krysl podal na místopředsedkyni Kacovskou dvě kárné žaloby

Předseda Krajského soudu v Plzni (KS) Alexandr Krysl podal na místopředsedkyni soudu Soňu Kacovskou dvě kárné žaloby. Navrhuje v nich, aby kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) Kacovskou zbavil funkcí místopředsedkyně soudu a předsedkyně senátu.

Soňa Kacovská je aktuálně místopředsedkyní KS pro úsek insolvenční a konkurzní. Do konce minulého roku měla na starost úsek občanskoprávní prvního stupně, který změnou rozvrhu práce od nového roku přešel do kompetence místopředsedy Lukáše Pišvejce. Ten se stal místopředsedou po příchodu Alexandra Krysla do čela soudu.

Skutečnost, že Lukáš Pišvejc, soudce správního úseku krajského soudu, má vedle agendy správní mít na starost i věci občanskoprávní prvního stupně, se však setkalo u některých soudců se značnou nevolí. Výhrady vyjádřili při projednávání nového rozvrhu práce někteří trestní soudci a proti se postavila také soudcovská rada.

Ta namítala, že Pišvejc je soudcem pouze dva roky a ke KS byl přidělen na výjimku, která se ale má vztahovat pouze na jeho působení na správním úseku. Rada proto měla na konci minulého roku předsedu Krysla upozornit, že dochází k obcházení zákona.
Rada se také pozastavila nad tím, že byl Kacovské zúžen úsek, který má coby místopředsedkyně na starosti. Podle rady má totiž místopředseda soudu ze zákona o soudech a soudcích autonomní postavení a nelze podle ní neshody mezi místopředsedou a předsedou řešit tak, že se rozvrhem práce vyprázdní jeho funkce.

Pro pořádek je ale třeba říci, že soudcovská rada KS v Plzni byla proti Kryslovi od samého počátku, když se vyjádřila negativně při hodnocení jeho kvalit pro funkci předsedy soudu ve výběrovém řízení. A sám Krysl pro Českou justici uvedl, že na soudu čelí on a jeho tým „dehonestační kampani“.

Předseda Krysl na Kacovskou podal také dvě kárné žaloby. První, jejíž projednání už kárný senát NSS má nařízeno, se týká údajně neoprávněné držby funkce předsedkyně senátu, kterou nemá Kacovská vykonávat. „Tento návrh je podán z důvodu, že předchozí předseda soudu těsně před koncem svého mandátu přes negativní vyjádření soudcovské rady jmenoval paní místopředsedkyni předsedkyní senátu. A to za situace, kdy tato vykonává pouze samosoudcovskou agendu, žádný senát nevede a žádný její přesun na senátní agendu panem předsedou navržen nebyl. Držbu takto získané funkce považuji za kárné provinění a navrhuji zbavení funkce předsedkyně senátu,“ uvedl k tomu předseda Krysl pro Českou justici.
Druhý kárný návrh podal Krysl z důvodu údajného dlouhodobého nápadu věcí agendy Cm v rozporu s rozvrhem práce. A v tomto případě už žádá Krysl, aby kárný senát zbavil Kacovskou funkce místopředsedkyně.
„Vážím si vašeho zájmu v dané věci, ale zajisté chápete, že do doby skončení mého kárného řízení nepokládám za vhodné poskytnout jakékoli informace o jeho zahájení a dosavadním průběhu, po skončení kárného řízení se vám ráda vyjádřím,“ reagovala pro Českou justici Kacovská. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Mazání policejních dokumentů z ÚOOZ. Za nás nemyslitelné, tvrdí velitel legendárního zásahu proti ruské mafii

Bývalý šéf ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek. On rozjel vyšetřování kauzy Vidkun a jeho dříve utajovaný úřední záznam o tajném informátorovi zmizel v létě 2016 z policejního spisu. Obžalovaní i svědci v kauze Vidkun tvrdí, že si Komárek svoje úřední záznamy vymýšlel. Foto: mediální sekce hnutí Přísaha

V policejních svazků ve známé kauze Vidkun se záhadně ztratil dokument, popisující identitu utajeného informátora. Detektiv Jiří Komárek, který ho v roce 2014 napsal a utajil, už minulosti v médích uvedl, že po oznámení reorganizace policejních útvarů v roce 2016 řada jeho kolegů ničila služební písemnosti. Naprosto nemyslitelné, tvrdí bývalý příslušník ÚOOZ a velitel legendárního zásahu proti ruské mafii v pražské restauraci U Holubů Zdeněk Macháček.

Když si předseda senátu krajského soudu v Olomouci Martin Lýsek na konci loňského roku u Národní centrály proti organizovanému zločinu vyžádal kopii dokumentu, která byla klíčová pro zahájení známé kauzy Vidkun dostal záporné vyrozumění. Dokument, sepsaný někdejším šéfem ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jiřím Komárkem (nyní aspirantem na křeslo v Poslanecké sněmovně za hnutí Přísaha), totiž ze spisu záhadně zmizel.
Komárkův už čtvrtý úřední záznam v kauze Vidkun byl v takzvaném sběrném archu zaevidován 3. července 2014 pod názvem „úřední záznam – totožnost osoby“. Na konci května 2016 byl u tohoto dokumentu zrušen stupeň utajení. Dnes ale dokument není k nalezení.

Zjednodušeně řečeno: někdo prostě velmi důležitý dokument v kauze Vidkun sebral ze spisu a nejspíš skartoval.
Velmi důležitá je přitom i časová souvislost. Krátce na to, kdy byl onen materiál o utajovaném informátorovi odtajněn, zpracovatel kauzy Vidkun Jiří Komárek z ÚOOZ spolu se svým šéfem Robertem Šlachtou a dalšími detektivy na protest proti policejní reorganizaci odcházejí.

Mazání v počítačích

Bývalý šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek už u policie nepracuje. Aktuálně je jedním z lídrů hnutí Přísaha, s nímž chce jeho zakladatel, bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta, uspět v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny.
O tom, že se po oznámení reorganizace elitních policejních útvarů obzvláště na ÚOOZ horečně skartovaly úřední záznamy a další dokumenty, Komárek sám promluvil v roce 2017 médiích.

„Ještě v posledních dnech, kdy jsem byl u policie, jsem se dověděl, že někteří kolegové mazali ze svých počítačů materiály ke kauze Vidkun. Dokážu se do jejich situace vžít a je mi z toho smutno. Dělali to podle mne z obavy z toho, co přijde. Nezbývá než věřit, že státní zástupci dohlédnou, aby byla celá věc dotažena do konce a opravdu byly řádně využity všechny zajištěné důkazy,“ řekl Komárek serveru Aktuálně.cz.

„Vaši kolegové mazali důkazy? Informoval jste Generální inspekci bezpečnostních sborů?“ zeptal se ihned Komárka novinář.
„Možná jste mě špatně pochopil. Ke kauze Vidkun i k ostatním kauzám je veden spisový materiál v písemné podobě, se kterým pracovali jak zpracovatelé, tak státní zástupci. Jednotliví policisté v týmu tyto materiály však zpracovávali na svých počítačích. Oni tím mazáním neničili žádné důkazy, oni pouze nechtěli, aby někdo v budoucnu mohl je nebo jejich počítač spojit s konkrétním materiálem, zprávou, analýzou ze spisu. Ničeho se tím nedopustili, pouze se obávali, co bude; že by mohli mít problémy kvůli své práci na této citlivé kauze,“ řekl Komárek serveru Aktuálně.cz 12. ledna 2017.

Jak zjistil Ekonomický deník, na začátku léta 2016 se na ÚOOZ nejen mazalo z počítačů, ale ztrácely se i listinné důkazy. „Bylo nahlédnuto do spisového materiálu, vedeného po číslem jednacím. Ze sběrného archu vyplývá, že předmětná písemnost zde není zaevidována. Ve spisovém materiálu tohoto čísla jednacího se předmětná písemnost nenachází,“ napsal předsedovi soudního senátu v kauze Vidkun Martinu Lýskovi Zdeněk Novák z Národní centrály proti organizovanému zločinu. Krádež a skartaci důkazního materiálu lze považovat za trestný čin a leccos to napovídá o vyšetřování kauzy Vidkun. Jenže se touto věcí nikdo nezabývá.

Proč nezasáhl GIBS?

Informace Ekonomického deníku zarazily bývalého elitního detektiva ÚOOZ Zdeňka Macháčka, který v roce 1995 velel legendárnímu zásahu policie proti ruské mafii v pražské restauraci U Holubů.

„Žádné důkazy se nemůžou jen tak vymazat. V minulosti, co se vytvořilo na počítači, tak se muselo za vytisknout a dát do spisu pod číslem jednacím. Později tento systém nahradila evidence trestního řízení ETŘ,“ tvrdí Macháček.
Problém u kauzy Vidkun a dalších spočíval v tom, že detektivové ÚOOZ nezřídka kdy ETŘ obcházeli. Tvrdili, že chtějí zabránit únikům z vyšetřování. „Už jsme dělali kauzu Vidkun, kauzu Bereta a já věděl i od zpracovatelů, jak se celé vedení policie projevuje servilně vůči (ministrovi vnitra Milanu) Chovancovi a ČSSD. Od svých lidí jsem byl informován, co se děje, potom jsem chodil na porady a kličkoval jsem jako zajíc.

(Náměstek policejního prezidenta Zdeněk) Laube se vrátil od Chovance a snažil se zjišťovat, jestli děláme nebo neděláme na nějaké kauze. Vždy jsem mu říkal, že jestli nic nespáchali, tak se nemusí přece bát. Ale bylo mi jasné, že to jednou skončí, protože on zjistí, že mu lžu. A to přišlo vlastně po kauze Vidkun, kdy jsem ho předem neinformoval o plánovaném zadržení hejtmana (Jiřího) Rozbořila. Pak jsem měl v kanceláři velký konflikt i s (policejním prezidentem Tomášem) Tuhým, který mě obviňoval, že mu nedávám informace a využívám je jen pro sebe. Skončilo to mezi námi velkým křikem. Jsem přesvědčen, že ani jeden z nich neměl na tyto informace nárok, a pokud bych jim je předal, tak by se žádná kauza nepodařila zrealizovat a dotáhnout do konce,“ tvrdí ve své knize Třicet let pod přísahou bývalý šéf ÚOOZ a dnes zakladatel politického hnutí Přísaha Robert Šlachta.

„Pokud nejsou naplňovány úřední a zákonné postupy při nakládání s důkazy, pak to je celé špatně. Je to na oznámení na Generální inspekci bezpečnostních sborů a vyšetřování těch policistů a jejich a jejich nadřízených,“ hodnotí skartace a mazání důkazních materiálů Zdeněk Macháček, který dnes působí jako bezpečnostní ředitel pojišťovny Kooperativa.
Bezpečnostní ředitel pojišťovny Kooperativa Zdeněk Macháček. Foto: Zdeněk Macháček

„Vypadá to, že to bylo celé divné. Když jsem odcházel od policie, tak jsem kompletní počítač odevzdával se vším, včetně písemné dokumentace a spisů. Nešlo nic mazat, bylo by to vidět na´backupech´, zálohách, a to by nikdo nevysvětlil. Ani dokumenty jen tak skartovat nejdou, protože existuje skartační řád a pod ten spadají i neutajované věci. To prostě nejde jen tak, že si někdo rozmyslí, že někdo ze spisu něco vytáhne a udělá to,“ kroutí hlavou nad důležitým ztraceným dokumentem z kauzy Vidkun někdejší elitní důstojník Zdeněk Macháček.

Zfalšované úřední záznamy?

Vraťme se na samý začátek kauzy Vidkun. Šéf ostravské expozitury ÚOOZ Jiří Komárek v květnu 2014 napsal do úředního záznamu, že získal od agenta informaci, že o podnikatele Petra Hoška a o jeho zaměstnance Radka Vrzala, oba z firmy Hopr Trade ze Zábřehu na Moravě, která se zabývá výkupem železa a drahých kovů, se zajímá jistý člověk napojený na bezpečnostní složky.

Podle informací z Komárkova úředního záznamu měl být oním „člověkem“ podnikatel Josef Kolínský – bývalý příslušník policie, takzvaný nelegál, známý mimo jiné z podobného případu v olomouckých bezpečnostních složkách z devadesátých let, přezývaného Olomoucká kauza. Hoškově firmě, která v té době čelila podezření z krácení daní, měl Kolínský nabízet „na ochranu“ zajištění písemností z policie, což splnil.

Komárek se pět dní po sepsání tohoto úředního záznamu opět s Hoškem a Vrzalem sešel. Ti ho měli podle jeho záznamů informovat, že mají problémy s celníky a s finančním úřadem. Také měli uvést, že jim bývalý detektiv Kolínský skutečně předal několik stránek z policejního spisu, který je na ně veden, a že když jeho klientovi zaplatí jistou sumu, tak že zajistí zastavení trestního stíhání.

Dále se Komárkovi měli zmínit také o tom, že společnost jako právník zastupuje bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který jim měl kvůli obavám z Kolínského poskytnout kontakt na detektivy z olomoucké kriminálky. Komárek policejní materiály ověřil a zjistil, že jsou pravé.

Za čas došlo k dalšímu setkání, Hošek s Vrzalem prý po Komárkovi chtěli, aby jim zajistil informace z daňového trestního řízení. Komárek jim dle úředního záznamu sdělil, že by se je možná podařilo získat, ale když oficiálně oznámí nabídku velmi nestandardní pomoci ze strany Josefa Kolínského. Hošek s Vrzalem mu měli říct, že si to promyslí.
V dalším ze záznamů pak Komárek konstatoval, že se audionahrávku pořízenou nahrávku z jednání s Hoškem a Vrzalem nepodařilo vyčistit a proto byla předána do České televize v Ostravě, aby se její technici pokusili o částečnou rekonstrukci záznamu.

Jak se ukázalo, i předchozí Komárkův audiozáznam ze schůzky s s Hoškem a Vrzalem byl nesrozumitelný. Po jeho poslechu bylo zřejmé, že neobsahuje to, co se mělo odehrát na jedné ze schůzek, co Komárek konstatoval v úředním záznamu.

V půlce června se pak Komárek znovu sešel s Hoškem a Vrzalem a ti mu měli předat návrh trestního oznámení na Kolínského. Komárek se podle svých záznamů zaručil, že jej prostuduje a řekl jim, že má zásadní pracovní problémy.
V úředním záznamu pak dále zaznamenal, že se tak připravuje ukončení schůzek s Hoškem a Vrzalem. Že končí pak Komárek sdělil Hoškovi s Vrzalem i na poslední schůzce. V průběhu setkání Komárek naváděl do rozhovoru téma ex-ministra vnitra Ivana Langera, olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece a jednoho z jeho podřízených.
V dalším úředním záznamu pak Komárek popsal schůzku s tajným informátorem, podle kterého měl policejní náměstek Kadlec chodit na olomouckou pobočku GIBS a získávat od jejího vedoucího zájmové spisy. Kadlec je pak měl dle tohoto informátora předávat předávat poznatky Ivanu Langerovi a jeho příteli, podnikateli Ivanu Kyselému.

Podnikatel Petr Hošek při pozdějším výslechu odmítl informace z úředních záznamů Jiřího Komárka a žalobce Miroslav Stoklásek do obžaloby napsal: „K dotazům dále uvedl, že v roce 2014 absolvoval mnoho schůzek s policisty i příslušníky GIBS. Těch kontaktů bylo tolik, že si na jednotlivé osoby ani schůzky nepamatuje. Advokátní kancelář Ivana Langera zpracovávala jejich společnosti žaloby na nečinnost proti finančnímu úřadu. Pana Langera viděl asi pouze 2x, poprvé v jeho kanceláři v Olomouci a podruhé v kanceláři v Praze. Jmenovaný jim dal k dispozici svého zaměstnance, který jim pomáhal vyřizovat stížnost na Policii ČR v Brně. Ivan Langer ani jeho zaměstnanci mu žádný kontakt ani lobbing na policii nedávali, vše řešili zákonnou cestou. Josefa Kolínského nezná a nikdy ho neviděl, ani žádnou vztahovou analýzu, v níž by figuroval on či jejich firma.“

Podobně vypověděl ke Komárkovým úředním záznamům i podřízený Hoška Radek Vrzal. „V roce 2014 se účastnil několika jednání na různých místech v Olomouci, kam pan Hošek přivedl nějaké lidi, kteří by podle jeho názoru mohli být v tomto nápomocni. Jeho úlohou bylo pouze prezentovat problémy společnosti. Jednou z těchto osob mohl být plk. Mgr. Jiří Komárek, se kterým se setkal asi 3x. Žádné požadavky vůči němu nevznášel, ten člověk byl pro něj nečitelný. Popsal mu pouze jejich příběh, rozhodně mu nesděloval, že pro účely řešení těchto problémů jsou ve styku s Kadlecem… …Poslední jednání s panem Komárkem bylo takové divné, s odstupem času si myslí, že se od něj snažil zjistit, zda se svědek setkává s někým z policejního ředitelství.“
Na základě takto „validních“ informací bylo v červenci 2014 zahájeno trestní řízení v kauze Vidkun, kterou dnes rozplétá olomoucký krajský soud.

Z čeho ÚOOZ a žalobci viní podezřelé v kauze Vidkun?

Bývalý olomoucký hejtman Jiří Rozbořil je obžalován z podplácení, na policisty Radka Petrůje a Karla Kadlece podal státní zástupce obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec, který podle policie vynášel informace ze spisů, je navíc obžalován i z přijetí úplatku. Kadlec byl kvůli Vidkunu propuštěn, výpověď neúspěšně napadal u soudů. Petrůj byl postaven mimo službu. Podnikatel Ivan Kyselý se před soudem zodpovídá z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby. Kromě Kyselého, který dále podniká v realitách, obvinění změnili své profese.

Podle usnesení o zahájení trestního stíhání tehdejší policejní náměstek Kadlec vlivnému podnikateli Kyselému údajně pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních řízení. Šlo například o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce, ale i o kauzu Tesco SW, které měly zůstat utajeny.

Všichni obvinění od začátku vinu popírají. Kadlec byl v prosinci 2015 ještě v době vazby kvůli porušení služebního slibu propuštěn ze služebního poměru, svou výpověď poté napadl u soudu žalobou. Hájil se tím, že se ničeho protiprávního nedopustil, šlo prý o operativní činnost, kdy naopak on získával informace. Podle soudu o operativní pátrací činnost jít nemohlo, neboť nesplňovala zákonné podmínky, výpověď tak označil za oprávněnou.

Ještě ve vazbě šéf ostravské expozitury Jiří Komárek Karlu Kadlecovi nabídl jeden milion korun z policejních zdrojů, pokud takzvaně položí, někdejšího ministra vnitra za ODS Ivana Langera, který byl hlavním cílem detektivů.
Bývalý hejtman Rozbořil se zcela stáhl z politiky. Jeho obhájce řekl, že dosud obžalobu nedostal. Trvají však stále na tom, že se ničeho protiprávního nedopustil. Již dříve uvedl, že jde jen „o to, jak si vyložíte žvanění v hospodě“. „Důkazní situace ani naše stanovisko se nezměnilo. Z pohledu obhajoby je vždy lepší, když je obžaloba u soudu, možnosti obhajoby jsou mnohem příznivější,“ řekl dnes Konečný.

Kauza Vidkun se otevřela 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langra. V jeho bytě v Olomouci strávili kriminalisté více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě. Z policie nebo státního zastupitelství utíkaly v reálném čase informace do médií. Řada médií dostala „hlášku“ o razii s předstihem, aby mohla zaznamenávat „realizaci“ v přímém přenosu.Jiří Komárek s autorem článku nekomunikuje. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Hrozba pro Czerniny: Hrozí revoluční zvrat jejich restituce

V Česku se schyluje k jedinečnému případu prolomení již proběhlé restituce, ve které jde majetek v odhadované hodnotě několika set miliónů Kč. Jedna z větví šlechtického rodu Czeninů zrestituovala převážně pozemkový majetek v Jižních Čechách na základě věcně i formálně chybného potvrzení o občanství pro Josefinu Czerninovou. Pravomocný rozsudek potvrdil, že úkon dvou úřednic pražského magistrátu, které potvrzení vydaly, byl trestným činem. Tím se stává potvrzení o občanství nicotným a navazující kroky, restituce části majetku pro Czerniny, je možné zvrátit.

Československé nebo říšské občanství?

Jedná se o spletitý případ, pro jehož vysvětlení je třeba se vrátit do smutných dob po obsazení československého pohraničí hitlerovským Německem v roce 1938. Tato událost přinesla osudové dilema i pro Evžena Czernina, který vlastnil před 2. světovou válkou zámky Petrohrad a Krásný Dvůr v severních Čechách (tedy v okupovaných Sudetech) a jihočeský Jindřichův Hradec. Pro pochopení dalších dějů je důležité zmínit, že manželkou Evžena Czernina byla Josefina Czerninová, rozená princezna ze Schwarzenbergu, se kterou se oženil na zámku v Hluboké nad Vltavou v roce 1919.
Během 2. světové války zůstali Evžen s Josefinou na zámku v Petrohradě, tedy na území Říše (zabraných Sudet). Tím se stali oba dva říšskými občany, i když o občanství nikdy nepožádali. Jejich starší syn Karel Evžen (1920-1940) padl jako příslušník Wehrmachtu ve Francii.

V roce 1945 byl Evženovi Czerninovi na základě Benešových dekretů zabaven veškerý majetek a on sám byl zatčen a vyslýchán na Ruzyni. Nakonec byl propuštěn, protože kolaborace mu nebyla soudně prokázána, přesto mu majetek nebyl vrácen. Později odešel za svou rodinou do Rakouska. Za svého pobytu v Rakousku si zažádal o československé občanství, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno a žádost o zachování občanství zamítlo rovněž Ministerstvo vnitra ČR v roce 2005. Zemřel ve Vídni v roce 1955.

Co nešlo v Jindřichově Hradci, vyšlo na ´magoši´

Přenesme se do roku 1999. Tehdy dvě úřednice pražského magistrátu (Ivana Odarčenková, vedoucí odboru vnitřní správy pražského magistrátu, a Markéta Svobodová, právnička a hlavní pražská matrikářka) vydaly na žádost dědiců Evžena Czernina potvrzení, že Josefina Czerninová, vdova po Evženu Czerninovi, byla v době své smrti v roce 1965 ve Vídni československou občankou. Svobodová text připravila, Odarčenková ho podepsala.

Zdá se vysoce nepravděpodobné, že jejich rozhodnutí byla náhodná chyba. Než obě dámy do procesu vstoupily, matriční úřad Prahy 1 rozhodl, že Czerninová československou občankou nebyla. Magistrát do procesu vstoupil až jako odvolací orgán. Magistrát přitom neměl právo potvrzení o občanství vydat: To mohla udělat pouze první instance, tedy matriční úřad Prahy 1. To obě úřednice musely velmi dobře vědět. Legálně mohly pouze vrátit věc na Prahu 1 k dalšímu řešení. Stejně tak ze spisu věděly, že žádost o potvrzení občanství je účelová, aby mohli potomci Czerninů uplatnit restituční nárok. Přesto potvrzení vydaly, a i když bylo věcně chybné a vydané nepříslušným orgánem, stát a jeho organizace začaly na jeho základě restituovat této rodové větvi Czerninů majetek.

Zbývá vysvětlit, proč Czerninové usilovali v Praze o potvrzení pro Josefínu a nikoliv pro jejího manžela Evžena. Nezávisle na rozhodnutí magistrátních úřednic rozhodl okresní úřad v Jindřichově Hradce o necelé tři roky dříve (6. 3. 1998), že nevydá potvrzení o československém občanství pro Evžena Czernina (manžela Josefíny). Získání potvrzení o československém občanství pro Josefinu, které udělily úřednice pražského magistrátu, tak bylo zřejmě pro Czerniny náhradní řešení.

Opožděná reakce státu

Stát začal obě magistrátní úřednice s odstupem 14 let stíhat za jejich ´cinknuté rozhodnutí´. Dne 29.4.2015 státní zástupkyně pro Prahu 1 podala na obě obviněné obžalobu pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Nejsou žádné důkazy o korupci obou úřednic (i když jejich rozhodnutí je těžko vysvětlitelné).

Hlavním významem procesu ale nebylo potrestat úřednice. Státu šlo o to získat podklad, že správní rozhodnutí o potvrzení občanství bylo spácháním trestného činu. Tím by se potvrzení o občanství Josefiny Czerninové stalo nicotné a restituci ve prospěch Czerninů by bylo možné zvrátit. Tedy vrátit majetek do rukou státu a jeho organizací či samospráv, které ho musely vydat. Jedná se namátkou o Státní pozemkový úřad, Lesy České republiky a několik obcí.

Po pěti letech a velkých peripetiích dne 26.8.2020 Městský soud v Praze pravomocně rozhodl, že obě úřednice trestný čin spáchaly a uložil oběma obviněným symbolický trest v trvání 1 den (24 hodin) s podmíněným odkladem 1 rok.
Podstatná však není výše trestu. Klíčové je rozhodnutí, že vydání falešného potvrzení byl trestný čin. Advokát obou úřednic po půlroce (29. 12. 2020) podal mimořádný opravný prostředek: dovolání. Lze se domnívat, že primárně nejde o zrušení trestu 24hodinového podmíněného odnětí svobody, ale o zásadní věc pro Czerniny, kteří nechtějí přijít o restituovaný majetek. Osud Czerninovského majetku v hodnotě přes 400 miliónů, který byl získán na základě ´cinknutého´ potvrzení o československém občanství Josefíny Czerninové, tak visí na vlásku. Soňa Chýsk, ceskajustice.cz

X X X

Balík: Zákaz vycestovat do JAR je za hranou a napadnutelný

Zákaz vycestovat do Brazílie nebo Jihoafrické republiky kvůli mutacím koronaviru, který ve středu vyhlásila vláda, je podle politologa a děkana Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Stanislava Balíka za hranou. Podle něj je to bránění v opuštění republiky, což by mohlo být napadnutelné u soudu. Zabránění výjezdu navíc Balík považuje za nevymahatelné. Vláda lidem zakázala jet do zemí, odkud by mohli přivézt nové mutace koronaviru. V ČR se v posledních dnech objevilo podezření na několik případů nakažlivější jihoafrické mutace u lidí, kteří přijeli ze Zanzibaru.

Ministerstvo zdravotnictví zakázalo vycestování do zemí, jako Brazílie, Jihoafrická republika, Keňa, Mosambik, Tanzanie, Zanzibar nebo Zambie. „Byl jsem tím hodně překvapený. Pochopil bych, kdyby se zakázal příjezd z určitých zemí, ale kdyby se teď člověk rozhodl přestěhovat do Brazílie, tak proč by nemohl. Mám za to, že je to za hranou a nesplňuje to princip ochrany, kterým se vláda zaklíná,“ řekl Balík.

Pokud by byl zakázaný příjezd z rizikových zemí, bylo by podle něj na každém, jestli se rozhodne vycestovat. „Takhle mi to ale přijde jako bránění volného opuštění republiky. Navíc je to nevymahatelné. Když by člověk odjel třeba do Německa a z Německa do Jihoafrické republiky, tak kdo to zakáže,“ řekl Balík.

Podle něj je věc napadnutelná i u soudu. „Myslím si, že sám premiér (Andrej Babiš) to sám před časem uznal, že loni na jaře to se zákazem vycestování přešvihli a nebylo to ústavně komfortní. Mám ale pocit, že se tedy vůbec nic nezměnilo,“ dodal Balík.
Opatření zkritizoval také Ladislav Vyhnánek z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ze zákona o ochraně veřejného zdraví podle něj jasně plyne, že ochranná opatření se mají provádět na českém území, například formou karantény pro osoby přijíždějící do země.

Vyhnánek poukázal i na problematickou formulaci, podle níž zákaz dopadá na „všechny občany České republiky a cizince s bydlištěm na území České republiky“. „Opatření se explicitně snaží regulovat i chování občana ČR, který delší dobu žije například v Etiopii, chce cestovat do Keni, přičemž do ČR v dohledné době ani jet nehodlá. To je již z hlediska teritoriální působnosti v tomto případě zcela absurdní,“ sdělil.

Ministerstvo zdravotnictví zavedlo opatření jako reakci na hrozbu zavlečení brazilské a jihoafrické mutace koronaviru na české území. V ČR se v únoru objevila první podezření na jihoafrickou mutaci koronaviru právě u lidí, kteří se vrátili ze zájezdu ze Zanzibaru, ceskajustice.cz

X X X

Bývalého politika Pavla Severu soud zprostil obžaloby z podvodu

Soud dnes zprostil bývalého politika Pavla Severu obžaloby z podvodu se směnkami asi na deset milionů korun. Podle soudu skutek není trestným činem. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce a zmocněnec poškozené rodiny si ponechali lhůtu pro podání odvolání.

Podle obžaloby Severa údajně v letech 2010 až 2012 na svém dlouholetém příteli, podnikateli Zdeňku Švecovi podvodně vymohl podpis na čtyři směnky. Švec měl podle spisu kvůli nemoci a závislosti na alkoholu snížené až vymizelé rozpoznávací a ovládací schopnosti. Severa vypověděl, že Švecovi v letech 2001 až 2010 půjčoval desetitisícové i statisícové částky, protože podnikatelova firma byla v potížích. Koncem 90. let totiž podle něj ručila za úvěr jiné společnosti, která nesplácela. Po roce 2010 je po dohodě se Švecem sdružil do čtyř směnek.

Podle soudu se nepodařilo prokázat, že by směnky byly falešné a že by Severa zneužil špatného zdravotního stavu Švece. Podnikatel také nikdy své jednání, tedy podpisy směnek, nerozporoval. „Soud nemohl dospět ke spolehlivému závěru, že by obžalovaný zneužil situace poškozeného, nechal ho podepsat uvedené listiny a naložil s nimi, jak je popsáno v obžalobě. Nebylo možné akceptovat popis skutku uvedený v obžalobě,“ řekl předseda senátu Jan Šlosar.

Jedna směnka zněla na 6,5 milionu korun, ručitelem byla Švecova firma Alteron, později byl cenný papír převeden na Severovu tchyni. Na podzim 2013 Severa nechal podnikatele u notáře podepsat smlouvu na prodej atelieru v Balbínově ulici v Praze, který byl majetkem Alteronu, tchyni, kupní cena 5,6 milionu korun byla po dohodě o zápočtu směnkou uhrazena. Společnost ale po Švecově smrti v prosinci 2013 směnku odmítla uznat a odstoupila od dohody o převodu nemovitosti. Zaplacení dalších tří směnek na 2,75 milionu korun, 1,02 milionu korun a 600.000 korun začal Severa po rodině podnikatele požadovat v dědickém řízení.

Švec zemřel koncem roku 2013. Jeho firmu Alteron soud s nároky na náhradu škody odkázal na občanskoprávní řízení. Kam se poděly peníze, které Severa Švecovi půjčil, není jasné. V účetnictví podnikatelových firem se neobjevily.
Soud konstatoval, že mezi Severou s Švecem panovaly neobvyklé vztahy. „Docházelo-li k půjčkám a jejich případnému vrácení, a nejedná se o žádné zanedbatelné částky, že takové transakce byly prováděny bez příslušných listin a záruk,“ uvedl Šlosar.
Vyšetřování se vleklo velmi dlouho. Policie případ v červnu 2017 odložila, na což si stěžovala vdova po podnikateli. Do případu se vložilo státní zastupitelství, které nařídilo jeho došetření. Kvůli kauze se směnkami v prosinci 2017 odvolala TOP 09 Severu z pozice generálního sekretáře strany.

X X X

NSS: Určit správný žalobní typ nemusí být jednoduché ani pro právního profesionála

Odvoláním radního Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Vladimíra Vlka z července 2019 se bude znovu zabývat Městský soud v Praze. Vlk se proti svému odvolání bránil žalobou, městský soud ji odmítl. Nejvyšší správní soud (NSS) ale vyhověl jeho kasační stížnosti a usnesení městského soudu zrušil, vyplývá z informací na webu NSS.

Vlka a dalšího radního ERÚ Vladimíra Outratu odvolal kabinet na konci července 2019, skončil i tehdejší předseda rady Jan Pokorný, kterému nebyl prodloužen mandát. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) to tehdy odůvodnil tím, že všichni tři jednali v souladu se zájmy regulovaných subjektů, tedy nejednali v souladu se zájmy spotřebitelů.
Vlk byl členem rady jmenován k 1. srpnu 2017.

V žalobě k městskému soudu upozornil na to, že byl z funkce odvolán před uplynutím pětileté lhůty. Odvolání z funkce považoval za nezákonný zásah do svých práv. Městský soud ve věci rozhodl na konci listopadu 2020, kdy dovodil, že odvolání z funkce člena Rady ERÚ není nezákonným zásahem, ale rozhodnutím. A protože žalobce podle soudu podal nesprávnou žalobu, odmítl ji.

NSS nyní rozsudkem žalobcově kasační stížnosti vyhověl a usnesení městského soudu zrušil. „Nejvyšší správní soud nejprve souhlasil s městským soudem, že napadený akt vlády je skutečně pro účely soudního přezkumu rozhodnutím. V další části však již Nejvyšší správní soud nesouhlasil se závěrem městského soudu, že žalobce nebylo třeba poučit o nesprávně zvoleném žalobním typu,“ uvedl NSS na svém webu.

Podle NSS určit správný žalobní typ nemusí být jednoduché ani pro právního profesionála. Z hlediska účinné soudní ochrany však není přijatelné, „aby tíha nepřehlednosti žalobních typů působila v neprospěch jednotlivců,“ uvedl předseda senátu NSS Zdeněk Kühn.

Nejvyšší správní soud proto usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud podle NSS poučí žalobce o správném žalobním typu, a pokud žalobce žalobu změní, věc projedná a rozhodne znovu. Vlk už dříve uvedl, že nic neprovedl a že má čisté svědomí. Proto dal věc k soudu. Havlíček se při oznamování zásadních změn ve vedení pětičlenné rady úřadu naopak odvolával na informace bezpečnostních složek.