iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

VSZ Bradáčová, soudce VS Sovák ve vazbě, prof. Jelínek

Děkan PF UK řeší posudky, které poskytl z trestních spisů předseda Vrchního soudu v Praze. Nezákonné úniky z trestního řízení v případu dnes již bývalého soudce Vrchního soudu v Praze (VS) Zdeňka Sováka, které se týkaly vedoucího katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy (PF UK) profesora Jiřího Jelínka, mají své následky. Jelínek nedobrovolně skončil v pozici asistenta na VS již prvního února. A předseda VS Luboš Dörfl zároveň předal Jelínkem vypracované posudky ze soudních spisů děkanovi PF UK Janu Kuklíkovi.

Zatímco vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenka Bradáčová v médiích prezentuje závěry šetření svého vlastního úřadu, podle něhož nemůže za nezákonné úniky z trestního řízení v případu Zdeňka Sováka, předseda VS v Praze Luboš Dörfl se rozhodl i na jejich základě konat.

Předně odvolal profesora Jelínka z funkce asistenta soudce již k prvnímu únoru letošního roku. Původní domluva vedení soudu s Jelínkem, který v různých pozicích působí na soudu desítky let, měla být, že skončí sám v červnu. Okolnostmi, které „proces ukončování“ působení Jelínka na VS provázejí, se nyní zabývá i Ministerstvo spravedlnosti.

Zároveň Dörfl poskytl dvě stanoviska, která Jelínek vypracoval na žádost některé ze stran řízení, děkanovi PF UK Janu Kuklíkovi. Tyto posudky byly dohledány vedením soudu v soudních spisech na základě šetření mezi trestními soudci VS. „Mohu potvrdit, že z těch případů, ve kterých jsme zjistili činnost prof. Jelínka, jsem na základě písemné žádosti o součinnost panu děkanovi PF UK předal anonymizované texty dvou stanovisek, která mohla být spojována s Právnickou fakultou UK, nebo její katedrou trestního práva,“ sdělil předseda VS České justici.

S tím, že tuto kompetenci, tedy poskytnout dokumenty z trestního spisu třetím osobám, mu jako předsedovi soudu dává zákon o soudech a soudcích. O které ustanovení zákona o soudech a soudcích svůj krok opírá však Dörfl v odpovědi na dodatečnou otázku nesdělil, ani nevyhověl žádosti České justice o zaslání oněch posudků. „Nerad bych uvedené posudky, byť anonymizované, předával médiím a ve vztahu k této kauze bych již rád nic neuváděl,“ uvedl k tomu Dörfl.

Konfrontace s posudky

Děkan Kuklík pak měl s těmito dvěma posudky, a ještě dvěma dalšími listinami, začátkem února Jelínka konfrontovat. Stalo se tak na schůzce, u níž byli přítomni ještě další osoby, konkrétně vedoucí katedry občanského práva PF a předseda akademického senátu fakulty. Všichni se tak měli možnost seznámit s listinami ze soudního spisu, které měl Jelínek vypracovat na základě dohody s některou ze stran řízení, byť v soudem anonymizované podobě. U některých z těchto listin mohl totiž být podle děkana Kuklíka z podpisu či označení dovozen vztah k fakultě.

Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Faktem ovšem je, že PF UK do této události neměla podle všeho stanovený úzus, jak mají její pracovníci při vypracovávání stanovisek postupovat a zda mohou uvádět v takových posudcích svůj status na fakultě. V ten samý den totiž akademický senát fakulty otázku zpracovávání posudků probíral. V zápise je uvedeno, že: „Na závěr prof. Kuklík okomentoval předložený materiál ‚Vyjádření vedení PF UK k odborným stanoviskům‘. Uvedl, že fakulta jako instituce nevydává stanoviska k právním otázkám.

Výjimkou je situace, kdy fakulta poskytne stanovisko jako znalecký ústav, k čemuž je oprávněn pouze Ústav práva autorského, či případ, kdy vedení fakulty poskytnutí stanoviska k určité
problematice s určitým resortem přímo sjedná. Diskutovaná a v materiálu řešená problematika se týká stanovisek, které by mohly být vykládány jako stanoviska fakulty jako instituce, byť tomu tak není. Do budoucna je nutné takové případy jednotně řešit“.
________________________________________
Vyjádření vedení UK k odborným stanoviskům
Právnická fakulta Univerzity Karlovy jako instituce již od počátku 90. let minulého století na základě rozhodnutí jejího tehdejšího vedení a vědecké rady neposkytuje odborná stanoviska k právním otázkám. Prezentuje pouze výsledky své vzdělávací, vědecké a odborné činnosti uskutečňované v souladu se zákonem o vysokých školách a svým statutem a výsledky z institucionalizované vědecké podpory, popřípadě realizované na základě dohody uzavřené univerzitou či fakultou s třetími stranami. Ústav práva autorského pak ve vymezené oblasti působí jako znalecké pracoviště.

Pokud stanovisko či vyjádření vypracovává akademický, vědecký nebo jiný pracovník fakulty, jedná se o jeho osobní stanovisko a odborný názor, přičemž z jeho obsahu, formy a podpisu nemůže být dovozováno, že se jedná o stanovisko fakulty či některého z jejích pracovišť. Akademičtí, vědečtí a jiní pracovníci by ve svých stanoviscích a vyjádřeních měli důsledně dbát na to, aby z jejich formy či obsahu nevyplývalo, že se jedná o stanovisko nebo vyjádření fakulty či jejího pracoviště, zejména by neměli používat hlavičkový papír, označení fakulty nebo jejího pracoviště. Naopak by měli explicitně uvést, že jde o jejich osobní stanovisko nebo vyjádření nebo že nejde o stanovisko či vyjádření fakulty nebo jejího pracoviště.
________________________________________
Že byla dosavadní praxe na PF UK nejednotná, nasvědčují i některé posudky, s nimiž měla možnost se Česká justice seznámit. Například posudek, který v roce 2011 vypracoval pro tehdejšího ministra pro místní rozvoj vedoucí katedry práva životního prostředí PF UK, nese na hlavní stránce jak „hlavičku“ fakulty, tak je podepsán i zpracovatelem coby vedoucím příslušné katedry PF UK.

Věc pro profesora Jelínka zdá se pohovorem s děkanem nekončí. Tento týden se otázkou posudků bude zabývat také vědecká rada fakulty a děkan Kuklík si od Jelínka vyžádal k celé záležitosti ještě písemné stanovisko. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk: Považuji za neudržitelné nastavení některých parametrů dovolacího řízení

Nejvyšší soud by neměl být „továrnou na rozsudky“, ale zejména efektivně sjednocovat judikaturu a výklad právních předpisů. Myslí si to nový místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuk. Česká justice se ho zeptala na priority, které by chtěl ve funkci prosazovat.

Z jakého důvodu jste přijal funkci místopředsedy Nejvyššího soudu?

K úvahám nad tím, zda se mám zapojit do řízení Nejvyššího soudu, mě začátkem roku 2017 „přinutil“ doktor Vladimír Kůrka, když přišel s tím, že by mě rád viděl jako svého nástupce ve funkci předsedy kolegia. Po krátkém rozmýšlení jsem souhlasil a o necelé dva roky později jsem se také o tuto funkci ucházel. Přestože si tehdejší předseda soudu profesor Pavel Šámal vybral mého kolegu Jana Eliáše, podpora řady soudců civilního kolegia i soudcovské rady, které se mi tehdy dostalo, pro mě byla velkým povzbuzením. Proto když se mne na podzim loňského roku předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy dotázal, zda bych byl ochoten se ujmout funkce místopředsedy soudu – samozřejmě za předpokladu, že pan prezident akceptuje jeho návrh – nebylo složité odpovědět. Se vší pokorou a odpovědností si troufám věřit, že mám čím přispět k tomu, aby Nejvyšší soud co nejlépe naplňoval své poslání.

O čem jste jednali na schůzce s prezidentem Milošem Zemanem na začátku února?

Na neformální schůzce, na níž jsem byl představen panu prezidentovi, jsme probírali obecné otázky justice. Pan prezident se především zajímal o to, s jakými představami a vizemi se o funkci místopředsedy Nejvyššího soudu ucházím.

Probíral jste je i s předsedou Petrem Angyalossym?

Nejvyšší soud, stejně jako ostatní soudy, je „monokraticky“ řízený orgán. To znamená, že je řízen předsedou, který primárně nese odpovědnost za jeho fungování. Úkolem místopředsedy je být předsedovi soudu nápomocen v plnění této role, být jeho nejbližším spolupracovníkem, jeho „pravou rukou“. Je proto samozřejmé, že jsme s Petrem Angyalossym naše představy, vize a názory na řízení a další směřování Nejvyššího soudu probírali dříve, než mne navrhl panu prezidentovi jako vhodného kandidáta. Jsme přesvědčeni, že společně budeme tvořit „kompatibilní“ a dobře fungující tým.

A jaké představy, vize či priority tedy máte?

Dovolím si nejprve dvě poznámky. Za prvé, justice jako taková, a tím spíše pak Nejvyšší soud coby její vrcholný orgán, je velmi konzervativní složkou veřejné moci. A je to tak dobře. Jakékoliv změny, které bychom rádi implementovali, by tudíž neměly znamenat revoluci, ale toliko – rozumnou – evoluci. A za druhé, Nejvyšší soud měl posledních deset let velmi dobrého místopředsedu, takže mám na co navazovat.

Jako jednu ze svých priorit nyní vidím především jistou revizi rozvrhu práce civilního kolegia, který je – ve své stávající podobě – poplatný dřívějším dobám. Tím nemyslím doby „předlistopadové“, nýbrž „předrekodifikační“. Společně s předsedou kolegia a civilními soudci tedy budeme hledat možné změny a úpravy tak, aby rozdělení agend a vůbec činnost kolegia více reflektovaly „nové“ civilní právo. S tím souvisí i otázky personální, tedy jednak co nejlepší využití odborných kapacit našich soudců a jednak správný výběr nových soudců. Jak těch, kteří budou v následujícím období přicházet na tzv. „stáže“, tak zejména těch, kteří by k nám měli být přidělováni na uvolněná místa.

Do budoucna považuji za neudržitelné stávající nastavení některých parametrů dovolacího řízení, jež z Nejvyššího soudu dělá „továrnu na rozsudky“, abych si vypůjčil trefný obrat předsedy Nejvyššího správního soudu Michala Mazance, a do určité míry mu brání efektivně plnit svoje hlavní poslání, tj. sjednocovat judikaturu a výklad právních předpisů. V krátkodobém horizontu se chci zasadit alespoň o to, abychom pomohli odborné i laické veřejnosti se v naší judikatuře orientovat. Měli bychom vytvořit a zpřístupnit pro veřejnost tematicky utříděné přehledy významných rozhodnutí spolu s právními větami, jež by praxi pomohly při orientaci v judikatuře.

Je nutné otevřít diskusi i o významu a roli Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jde o institut, jenž má svůj původ v dobách „poúnorových“ a „předlistopadových“. Věřím, že může být užitečný i dnes, byť je v evropském kontextu v této podobě spíše ojedinělý, ale musíme ho přizpůsobit potřebám dnešní společnosti.

Z pozice místopředsedy Nejvyššího soudu se hodlám zapojit i do řešení řady otázek dotýkajících se celé justice. Například bych rád i nadále spolupracoval s Ministerstvem spravedlnosti na legislativních projektech, které před námi leží, a těším se i na spolupráci s vrchními a krajskými soudy.

Když hovoříte o otázkách dotýkajících se celé justice, jednou z nich je i otázka počtu soudců. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová vyhlásila stop stav jmenování soudců, celkově jich je podle ní do budoucna potřeba méně. Souhlasíte s tím?

Určitě je legitimní bavit se o tom, kolik soudců Česká republika potřebuje. V celoevropském srovnání jich nyní máme – v poměru k počtu obyvatel – poměrně hodně. Nicméně je třeba vidět, že je to komplexní problém. Nejde jen o to, kolik soudců máme, ale především o to, jaké mají podmínky k práci a jakým „stylem“ mohou pracovat. Mimo jiné, jak dobré technické zázemí a jak kvalitní a početný personál mají k dispozici, aby mohli rozhodovat dostatečně rychle a v potřebné kvalitě i kvantitě. A současný stav zejména na okresních a krajských soudech není – eufemisticky řečeno – ideální. Snižování počtu soudců proto musí jít ruku v ruce s posilováním odborného aparátu a změnou „stylu práce“ tak, aby soudci dělali skutečně jen vysoce odbornou – soudcovskou – práci.

Jak hodnotíte možnost, aby soudci vedli řízení distanční formou?

Posledních 12 měsíců výrazně urychlilo „částečný přesun“ společnosti do online prostoru. Justice 21. století nemůže zůstat stranou.

Měli by podle vás být soudci přednostně očkováni proti koronaviru?

Určitě ne, nevidím k tomu žádný důvod. Ve společnosti je celá řada profesí i jinak definovaných skupin, které jsou mnohem ohroženější. A to říkám s vědomím, že kolegové na prvních i druhých stupních musí „chodit do jednačky“.

Jak vnímáte současný stav kolem tvorby nového občanského soudního řádu? Angažujete se při tvorbě? Myslíte si, že je šance, že projde příští sněmovnou?

Nedávno jsem si na České justici v rozhovoru s profesorem Karlem Eliášem přečetl, že komise pro rekodifikaci civilního procesu „pracuje za dobromyslného mlčení ministerstva spravedlnosti dál“. Nevím, co činí členové komise, ale nevěřím, že by ministerstvo v reakci na zdrcující kritiku, jež se na teze nové úpravy snesla, nechávalo zpracovat takto zásadní předpis pokoutně či tajně, za zavřenými dveřmi.

Již před časem jsme se dohodli s paní ministryní, že Nejvyšší soud bude ministerstvu nápomocen při přípravě tohoto zásadního právního předpisu. A předpokládám, že tomu tak také bude.

Mělo by dovolání být řádným opravným prostředkem?

Mnohem důležitější než otázka, zda dovolání má mít odkladný účinek, je, že má jít o opravný prostředek nenárokový a výjimečný. Je třeba se rozhodnout, zda Nejvyšší soud má být klasickou třetí instancí „italského“ střihu, jež ročně vychrlí tisíce – či v horším případě desítky tisíc – rozhodnutí, která nikdo „nečte a nezná“, anebo zda má plnit roli autority, jež sjednocuje judikaturu a výklad právních předpisů. Obě role naráz ve stejném rozsahu a kvalitě plnit nemůže.
Petr Šuk s předsedou Nejvyššího soudu Petrem Angyalossym Foto: Pražský hrad

V rozhovoru pro Českou justici, který jste již zmínil, podrobil rozhodování Nejvyššího soudu poměrně velké kritice profesor Karel Eliáš. Co jeho názoru říkáte?

Dobré právo je výsledkem diskursu. Jeho součástí je i kritická diskuse nad rozhodnutími Nejvyššího soudu. Nelze proto ničeho vytýkat kolegům z praxe či akademické sféry, kteří rozhodnutí Nejvyššího soudu věcně a odborně kritizují; naopak, takovou kritiku je třeba vítat. Může totiž ve výsledku pomoci zlepšovat právní prostředí.

Výměna názorů, ať už na stránkách laických či odborných periodik, anebo při jiných příležitostech, by měla být vedena nejen odborně a fundovaně, ale také s úctou, vzájemným respektem a lidskou slušností. Příspěvek profesora Eliáše do této diskuse byl pro mne v daném ohledu velkým rozčarováním. Nejde o to, že má – jinak zcela jistě legitimní – odlišný právní názor na otázky, jež v jím zmiňovaných rozhodnutích řešil Nejvyšší soud, a já s panem profesorem v některých ohledech dokonce souhlasím, ale za velmi nešťastný považuji způsob, jakým svůj nesouhlas vyjádřil. Povýšenost, neúcta a nekorektní argumentace právnímu diskursu nesluší. Doufám, že se nám naskytne příležitost si to spolu „vyříkat“ a najít lepší způsob vzájemné komunikace.

Při výkonu funkce nebudete mít již tolik času na samotnou rozhodovací činnost. Nemrzí vás to?

Každá mince má svůj rub i líc. Jestliže jsem souhlasil se svým jmenováním do funkce, nemohu si pak stěžovat na to, že mám méně prostoru pro vlastní rozhodovací činnost. Budu se nicméně snažit ze všech sil podílet se na rozhodování jak našeho tříčlenného senátu, tak i velkého senátu civilního kolegia. A nadále si chci zachovat alespoň v nějaké míře svůj kontakt s odbornou sférou prostřednictvím účasti na seminářích, konferencích, sympóziích apod. Protože „funkce nefunkce“, soudce je a má zůstat především soudcem a odborníkem. Eva Paseková, ceska justice.cz

X X X

ÚS dal muži sraženému na D8 šanci na odškodnění duševních útrap

Ústavní soud (ÚS) dal pracovníkovi údržby silnic, kterého v roce 2014 srazil na D8 nákladní automobil, naději na odškodnění duševních útrap. Zatím vysoudil jen bolestné a náhradu ztížení společenského uplatnění. Ústavní soudci zrušili rozhodnutí soudů všech stupňů, nárokem na odškodnění duševních útrap se musí znovu zabývat soud v Klatovech. Nález je dostupný na webu ÚS.

Muž při nehodě utrpěl řadu vážných zranění, přišel o nohu, musel podstoupit dlouhou léčbu a rehabilitaci. Zároveň se u něj rozvinula posttraumatická stresová porucha a depresivní reakce na polytrauma. Dosud se potýká s bolestmi a dalšími obtížemi.
Obvodní soud pro Prahu 9 muži přiznal 2,7 milionu korun od zaměstnavatele, a to jako bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Muž však žaloval také firmu provozující auto, které jej srazilo. Žádal od ní náhradu duševních útrap, s tímto nárokem ale uspěl až u ÚS.

Občanský zákoník zavedl kromě bolestného a ztížení společenského uplatnění novou složku nemajetkové újmy na zdraví, takzvané další nemajetkové újmy. „Od přijetí občanského zákoníku se vedou odborné diskuze ohledně vymezení tohoto pojmu,“ poukázali ústavní soudci v nálezu. Právě pod další nemajetkové újmy lze podle ÚS podřadit i duševní útrapy, které by justice neměla přehlížet..

„Ačkoli stěžovatel své duševní útrapy v nyní posuzovaném řízení několikrát popsal včetně odkazu na znalecké posouzení a jasně konstatoval, že jejich kompenzaci v řízení o pracovněprávní odpovědnosti za újmu nepovažuje za dostatečnou, obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, se újmou způsobenou duševním strádáním odmítly zabývat,“ stojí v nálezu. V dalším řízení bude nález pro justici závazný.

X X X

Facebook v Austrálii zablokoval vydavatelský obsah na sociálních sítích.

Facebook oznámil 17. února 2021, že omezí vydavatele i uživatele internetu v Austrálii ve sdílení nebo prohlížení zpravodajského obsahu na své platformě. Jedná se o reakci na navrhovaný zákon
o podmínkách pro vyjednávání s mediálními společnostmi, který nařizuje technologickým firmám platit vydavatelům za používání vydavatelského obsahu na jimi provozovaných platformách. Oznámení vyvolalo negativní reakci vydavatelů tisku jak v Austrálii, tak i v zahraničí.

Zajímavé je, že rozhodnutí Facebooku přišlo několik hodin poté, co Google zmírnil své dřívější stano-visko a souhlasil, že bude některým australským vydavatelům platit.

„Navrhovaný zákon je zásadním nepochopením vztahu mezi naší platformou a vydavateli, kteří ji používají ke sdílení obsahu zpráv. Tím jsme byli postaveni před složitou volbu: pokusit se dodržovat zákon, který ignoruje realitu tohoto vztahu, nebo zakázat využívání zpravodajského obsahu v našich službách v Austrálii. S těžkým srdcem jsme si zvolili to druhé,“ uvedl ve svém prohlášení William Easton, výkonný ředitel společnosti Facebook Australia & New Zealand.

Australský premiér Scott Morrison odpověděl slovy: „Dnešní nepřátelský krok Facebooku namířený proti celé Austrálii způsobil přerušení fungování základních informačních služeb týkajících se zdraví občanů a fungování záchranných služeb. Bylo to arogantní jednání, které je zároveň příčinou našeho značného zklamání,“ napsal na Facebooku.

„Tato akce pouze potvrdila obavy, které vyjadřuje stále více zemí ohledně chování velkých technologických společností, které si myslí, že znamenají víc než vlády, a neměla by se na ně vztahovat žádná pravidla. Možná mění svět, ale to neznamená, že ho budou také řídit. Nenecháme se zastrašit tím, že se technologické firmy budou snažit vydírat náš parlament, který hlasuje o našem důležitém Kodexu vyjednávání se zpravodajskými médii,“ dodal.

Rozhodnutí Facebooku je součástí nejnovějšího vývoje v patové situaci mezi technologickými společnostmi a australskou vládou - i dalšími zeměmi. Vzhledem k tomu, že v posledních měsících rostl tlak australské vlády na placení vydavatelům od digitálních platforem, Facebook navrhl zakázat veškerý zpravodajský obsah na své platformě, zatímco Google varoval před úplným vyřazením Austrálie za svých služeb. Google však později dosáhl dohody alespoň s několika australskými vydavateli zpravodajství.

Příčinou celého tohoto vývoje jsou obavy z tržní dominance technologických firem nad mediálními organizacemi. Například podle BBC z každých 100 AUD (australských dolarů) vynaložených na digitální online reklamu v australských médiích připadne 81 AUD Googlu a Facebooku.

“Je jenom dobře, že podobnou chybu, spočívající ve zneužití svého dominantního postavení, udělal Facebook právě nyní, a to daleko od nás v Austrálii. Jednalo se o neuvážený jednostranný krok, který ohrožuje svobodu šíření důvěryhodných informací. Tuto svobodu médií si nyní vzal Facebook jako svého rukojmí při prosazování vlastních komerčních zájmů”, uvedl k situaci v Austrálii Václav Mach, výkonný ředitel české profesní asociace Unie vydavatelů.

Vztah mezi digitálními platformami a vydavateli v zemích EU upravuje evropská směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Do české legislativy - autorského zákona – musí být implementována nejpozději začátkem června letošního roku. Nyní vše směřuje k tomu, aby připravenou novelu autorského zákona po vypořádání meziresortního připomínkovacího řízení projednala česká vláda a postoupila ji k urychlenému projednání do Poslanecké sněmovny.

Po přijetí zákona by v České republice mohl vzniknout nový kolektivní správce vydavatelských práv, který by licenční práva pro technologické platformy mohl centrálně poskytovat a následně by přerozděloval vybrané poplatky všem vydavatelům na trhu.

„Naší snahou je, aby nemohlo dojít ke stejné situaci, jako aktuálně nastala v Austrálii. Facebook tam totiž zneužil postup, který by při výkladu článku 17 mohl zkusit zopakovat také v Evropě. Zablokováním vydavatelského obsahu se chce vyhnout povinnosti odvádět podíl ze svých příjmů v podobě licenčních poplatků. Unie vydavatelů usiluje o to, aby byla povinnost digitálních platforem platit za vydavatelský obsah stanovena přímo v zákoně, a to na základě výkladu znění článku 15 směrnice. Cílem je uložit povinnost platit nejen za kvalitní, původní a pro veřejnou diskusi prospěšný vydavatelský obsah, který je předmětem dosavadních dílčích licenčních smluvních ujednání například ve Francii či Austrálii, ale za veškerý vydavatelský obsah, který Google nebo Facebook užívají“ uvedl Mach.

Ministerstvo kultury aktuálně zvažuje doplnit do autorského zákona, aby se užití obsahu týkalo též sociálních sítí. Tento návrh je nyní předmětem projednávání s dalšími připomínkovacími místy, která s tímto doplněním předběžně souhlasí. S ohledem na aktuální vývoj situace v Austrálii se ukazuje, jak je důležité doplnit právě toto konkrétní ustanovení do připravované novely českého autorského zákona. Ing. Václav Mach, výkonný ředitel, Unie vydavatelů

X X X

Prymula byl ve čtvrtek večer na zápase Slavie v Edenu. Odpoledne volal po lockdownu

Ještě odpoledne epidemiolog a poradce premiéra Roman Prymula volal po tvrdém lockdownu. Večer však usedl na tribunu v Edenu, kde pražská Slavia hrála proti anglickému Leicesteru. Prymulu, který sedí v první řadě, zachytil fotograf iDNES.cz. Z dalších snímků je možné kromě něj rozpoznat i další osobnosti veřejného života, například šéfa České televize Petra Dvořáka nebo tenistku Petru Kvitovou.

Kromě Prymuly na zápas dorazil podle všeho i Petr Dvořák, Alexandr Vondra, Jaroslav Tvrdík nebo Vratislav Mynář či tenistka Petra Kvitová. Vyjádření Prymuly redakce iDNES.cz zjišťuje. Poradce premiéra, epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula by byl kvůli zhoršující se epidemické situaci pro krátkodobý tvrdý lockdown. Na dotaz Novinek ve čtvrtek naznačil, že by šlo o omezení kontaktů a pohybu. Konkrétnější nechtěl být s tím, že to ještě s premiérem neprobíral.

„Zatím nebudu přesně definovat, protože jsme to ještě vůbec neprobírali s premiérem. Je to otázka kontaktů a pohybu. Jinak to nejde,” řekl Prymula na dotaz, v jakých oblastech lze podle něj ještě zpřísňovat režim.

Účast na sportovních akcích je podle současných opatření definovaná na základě výjimky z mimořádných opařeních o účasti na hromadných akcích. Ministerstvo zdravotnictví pro tyto situace stanovilo závazné hygienicko-epidemiologické podmínky. Při jejich dodržení jsou dovoleny akce, které jsou v důležitém státním zájmu nebo pokud se jedná o významná sportovní utkání a soutěže.

X X X

Kontroly jsou i v zájmů Čechů, prohlásil na hranicích německý ministr

Obnovení kontrol na německo-českých hranicích je i v zájmů Čechů a jejich boje s pandemií. Prohlásil to na dálničním přechodu na sasko-českém pomezí německý ministr vnitra Horst Seehofer.

„Omezení jsme zavedli z jediného důležitého důvodu, a to je ochrana obyvatel před velmi nakažlivým a potenciálně smrtelným virem,“ řekl Seehofer o obnovených hraničních kontrolách. Ty Německo znovu zavedlo v neděli, od které je Česko považováno za oblast s výskytem mutací. „Takové opatření máme proti všem zemím, kde jsou mutace,“ doplnil.
Seehofer řekl, že zpřísnění režimu je důležité. „Je to i v zájmu Čechů,“ uvedl německý ministr vnitra. I díky tomuto opatření dostává podle Seehofera Česko větší příležitost k boji s pandemií a k přerušení přenosu nákazy.

Seehofer během tiskové konference výslovně zdůraznil, že kontroly nejsou namířeny proti Čechům, ale je to bezpečnostní opatření. „Ostatní země také reagují. Jak jsem právě četl, tak Česko zavedlo hraniční kontroly se Slovenskem, Rakušané kontrolují Italy. Pro nás je to ulehčení,“ doplnil.
Česká policie na hranicích se Slovenskem kontroluje řidiče kamionů, zda mají testy. Předložit je musí řidiči, kteří Českem projíždějí do Německa.

Seehofer během tiskové konference výslovně zdůraznil, že kontroly nejsou namířeny proti Čechům, ale je to bezpečnostní opatření. „Ostatní země také reagují. Jak jsem právě četl, tak Česko zavedlo hraniční kontroly se Slovenskem, Rakušané kontrolují Italy. Pro nás je to ulehčení,“ doplnil. Česká policie na hranicích se Slovenskem kontroluje řidiče kamionů, zda mají testy. Předložit je musí řidiči, kteří Českem projíždějí do Německa.

Stejné opatření jako proti Česku zavedlo od neděle Německo i vůči rakouské spolkové zemi Tyrolsko. Seehofer řekl, že k dnešnímu ránu německá policie na těchto hranicích zkontrolovala 50 000 lidí, z nichž 10 000 do Německa nevpustila. Ke kontrolám poznamenal, že německá policie prověřuje všechna osobní auta bez výjimky, v případě nákladních aut postupuje „v principu stejně, ale s ohledem na dopravní situaci“.

O tom, že německá policie nechává některé kamiony projet bez důkladné kontroly dokumentů řidiče, v posledních dnech spekulovala německá média. Ministr vnitra poznamenal, že nikde na světě není možné dosáhnout plošné a stoprocentní kontroly. „Jsem ale spokojen s pragmatickým přístupem policie ke kontrolám,“ řekl.

Na otázku, jak dlouho budou kontroly na hranicích s Českem a Tyrolskem pokračovat, odpověděl Seehofer, že to závisí na epidemickém hodnocení těchto zemí. „Nemohu k tomu zatím říci nic určitého,“ řekl s tím, že o tom bude v nadcházejícím týdnu jednat vláda. „Ale existuje velká pravděpodobnost, že budeme muset přistoupit k prodloužení,“ uvedl. Současný stav je podle něj takový, že Česko se dál jeví jako oblast s mutacemi viru.

Hraniční kontroly Seehofer nařídil, aby bylo možné vymáhat karanténní nařízení a omezení cest do Německa. Omezení, které dopravcům zakazuje do Německa přepravovat cestující ze zahraničních oblastí s nebezpečnými mutacemi koronaviru, platí prozatím do 3. března. Výjimku z přepravy mají pouze němečtí občané a pasažéři, kteří mají v Německu nahlášen pobyt nebo do země cestující z humanitárních důvodů. Takovými důvody jsou pohřeb či péče o člena rodiny.
Seehofera na inspekci hraničního přechodu doprovázel saský ministr vnitra Roland Wöller. Ten na tiskové konferenci poděkoval spolkové vládě, že dokázala na krizovou situaci rychle zareagovat a kontroly pružně zavést. Zároveň zdůraznil význam výjimek, které pro přeshraniční dopravu platí.

Dopravci a také pendleři důležitých profesí mohou nadále po absolvování koronavirových testů hranice bez karantény překračovat. „V Sasku máme mnoho českých pracovníků v nemocnicích, zdravotních zařízeních, pečovatelských domech a medicínských provozech, bez těchto lidí by nebylo možné fungovat,“ řekl Wöller.

Pendlerům prozatím pro cesty z Česka a Tyrolska postačuje na hranicích předložit pracovní smlouvu, od pátku ale budou němečtí policisté kontrolovat, zda mají přeshraniční pracovníci potvrzení o významu své práce. To na návrh zaměstnavatelů vydávají německé okresní a městské úřady.

X X X

NATO posílí misi v Iráku. Rozhodnutí o stažení vojsk z Afghánistánu odkládá

Severoatlantická aliance odložila konečné rozhodnutí o stažení svých vojsk z Afghánistánu. Po videokonferenci s ministry obrany třiceti členských zemí to ve čtvrtek oznámil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Kromě toho aliance posílí svou výcvikovou misi v Iráku.

„V tomto stádiu jsme neučinili žádné konečné rozhodnutí o budoucnosti naší přítomnosti,“ uvedl Stoltenberg po jednání s ministry. Podle generálního tajemníka se budou spojenci o postupu „v následujících týdnech“ dál radit. Než padne „konečné rozhodnutí“ o osudu mise, je podle Stoltenbegra třeba situaci v Afghánistánu ještě posoudit.

Spojené státy v loňské dohodě s Tálibánem uzavřené v Dauhá přislíbily, že do letošního května z Afghánistánu stáhnou všechny své vojáky výměnou za to, že Tálibán nedovolí svým členům a ani žádným jiným organizacím využívat afghánské území k útokům na USA a jejich spojence. V případě odchodu USA by zemi opustili i vojáci dalších zemí NATO.
Stoltenberg ve čtvrtek ale řekl, že je třeba situaci v Afghánistánu ještě posoudit, než padne „konečné rozhodnutí“ o osudu mise. „Neexistují tu jednoduché možnosti,“ zdůraznil. „Pokud zůstaneme i po prvním květnu, hrozí, že to vyvolá další násilí, další útoky na naše jednotky... Ale když odejdeme, hrozí, že přijdeme o to, čeho jsme dosáhli,“ dodal.
Podle agentury DPA je po čtvrtečním jednání prakticky jisté, že alianční vojáci ve středoasijské zemi zůstanou i po 1. květnu. Jak dlouho mise potrvá, ale jisté není.

Podle Stoltenberga musí radikální hnutí Tálibán omezit útoky, zpřetrhat vazby s teroristy a více energie věnovat mírovým jednáním s vládou v Kábulu. V Afghánistánu je zhruba 10 000 vojáků NATO a partnerských zemí. Asi 2 500 z nich jsou Američané. V Afghánistánu jsou nasazeni i čeští vojáci, od letošního roku jich tam na základě mandátu schváleného českou vládou a parlamentem může být do 205. Loni česká armáda ukončila ostrahu spojenecké základny Bagrám.

Podle původního plánu by mělo NATO ze země odejít do konce dubna. Český ministr obrany Lubomír Metnar uvedl, že se bude možné z Afghánistánu stáhnout až poté, co radikální hnutí Tálibán uzavře příměří či dohodu s afghánskou vládou.
Tálibán v Afghánistánu vládl v letech 1996 až 2001. V říjnu 2001 zahájily USA a Británie v rámci protiteroristické operace Trvalá svoboda útok na afghánský režim. Byla to reakce na zářijové teroristické útoky z téhož roku na New York a Washington spáchané organizací Al-Káida, která měla základnu v Afghánistánu. Vláda Tálibánu byla svržena v listopadu 2001.

Generální tajemník NATO ve čtvrtek také oznámil, že aliance posílí svou výcvikovou misi v Iráku. Místo současných 500 vojáků jich budou v zemi 4 000. Působit budou i mimo Bagdád. Stoltenberg zdůraznil, že je aliance v Iráku přítomna na základě žádosti vlády premiéra Mustafy Kázimího.

Podle Metnara se nyní vedou jednání o početním zastoupení jednotlivých zemí v irácké misi. „Mandát pro roky 2021-22 schválený vládou a parlamentem nám umožňuje vyslat do země až 80 českých vojáků,“ uvedl ministr.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nato-afghanistan-armada.A210218_1...
Rusko schválí další domácí vakcínu, CoviVac bude už třetí v řadě

Rusko hodlá v sobotu schválit svou třetí vakcínu proti koronaviru, preparát CoviVac vyvinutý Čumakovovým střediskem Ruské akademie věd. Souhlas už dříve získaly vakcíny Sputnik V a EpiVakKorona.

Při první fázi testování látky CoviVac si ji nechalo aplikovat 200 dobrovolníků. Tento výzkum neodhalil žádné nežádoucí účinky. V prosinci pak započala druhá fáze testů, opět s účastí 200 lidí. Do dalších klinických testů výrobce plánuje zahrnout 3 000 lidí, upřesnila agentura TASS. Potřebnou dokumentaci ke schválení ruské ministerstvo zdravotnictví obdrželo od Čumakovova střediska 20. ledna.

Již v srpnu ruské úřady schválily vakcínu Sputnik V z moskevského ústavu epidemiologického a mikrobiologického výzkumu Nikolaje Gamaleji, a to ještě před zakončením klinických testů s účastí dostatečně reprezentativního počtu dobrovolníků. O dva měsíce později následovala vakcína EpiVakKorona z výzkumného střediska Vektor.

Vědci v minulosti kritizovali malou transparentnost vývoje a testování Sputniku V. Únorové zveřejnění studie v odborném časopise Lancet, podle níž vakcína v poslední fázi klinických testů dosáhla účinnosti 91,6 procenta, ale podle agentury Reuters vedlo alespoň k částečnému rozptýlení pochybností.

X X X

Rusko věří, že pandemie koronaviru oslabí Západ, tvrdí estonská rozvědka

Rusko očekává, že pandemie covidu-19 oslabí jednotu západních zemí a napomůže tak Moskvě získat výraznější roli v mezinárodních vztazích a zároveň to omezí vliv Západu ve světě. Uvedla to ve čtvrtek estonská zpravodajská služba.

Kreml věří, že šíření koronaviru přinutí Západ soustředit se na domácí politiku, ekonomické problémy a že se kvůli nákaze rovněž vynoří populistická a extremistická hnutí, píše rozvědka ve své výroční zprávě, na kterou upozornila agentura AP.

„Rusko je připraveno přilít olej do ohně, aby povzbudilo tyto trendy,“ píše se ve zprávě, která dále upozorňuje, že Moskva se i letos bude snažit „vytvářet a prohlubovat rozpory mezi západními společnostmi“ včetně Evropské unie. Jednou z oblastí, na níž se podle estonské rozvědky Rusko pravděpodobně zaměří, bude diskreditace na Západě vyvinutých vakcín proti covidu-19.

X X X

Rusko věří, že pandemie koronaviru oslabí Západ, tvrdí estonská rozvědka

Rusko očekává, že pandemie covidu-19 oslabí jednotu západních zemí a napomůže tak Moskvě získat výraznější roli v mezinárodních vztazích a zároveň to omezí vliv Západu ve světě. Uvedla to ve čtvrtek estonská zpravodajská služba.

Kreml věří, že šíření koronaviru přinutí Západ soustředit se na domácí politiku, ekonomické problémy a že se kvůli nákaze rovněž vynoří populistická a extremistická hnutí, píše rozvědka ve své výroční zprávě, na kterou upozornila agentura AP.

„Rusko je připraveno přilít olej do ohně, aby povzbudilo tyto trendy,“ píše se ve zprávě, která dále upozorňuje, že Moskva se i letos bude snažit „vytvářet a prohlubovat rozpory mezi západními společnostmi“ včetně Evropské unie. Jednou z oblastí, na níž se podle estonské rozvědky Rusko pravděpodobně zaměří, bude diskreditace na Západě vyvinutých vakcín proti covidu-19.

Přerušíme vztahy s EU, pokud na nás uvalí sankce, varuje Rusko

Zejména očkovací preparát firmy AstraZeneca, vyvinuté ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou, kterou ruská propaganda podle rozvědky označuje za „opičí vakcínu“. Britský list The Times loni na podzim napsal, že ruská dezinformační kampaň šíří lživou kampaň, která tvrdí, že tato vakcína by mohla „proměnit lidi v opice“.

„Rusko doufá, že s pomocí takových očerňovacích kampaní na jedné straně vytvoří příznivější pozici pro své vlastní vakcíny na světovém trhu, a na druhé straně podpoří své strategické ambice ukázat se jako první z mocností, která poskytne řešení covidu-19,“ upozorňuje zpráva tajné služby.

Směrem k nové americké administrativě se podle estonské zpravodajské služby agenda Kremlu pravděpodobně výrazně nezmění a zůstane „zejména konfrontační“. Vztahy mezi Tallinnem a Moskvou jsou chladné po celou dobu od roku 1991, kdy pobaltské země získaly nezávislost během rozpadu Sovětského svazu.

Zpráva si však mimo jiné všímá si také vývoje v Číně. Snaha Pekingu ujmout se role světového technologického lídra, podle ní „představuje zásadní bezpečnostní hrozby“ pro zbytek světa, uvedla AP. Čínské vedení má podle zprávy „jasný cíl podřídit svět závislosti na čínské technologii“.