iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Bradáčová nepodjatá?, soudce Sovák ve vazbě, NSZ nic

Benešová podávala čtyři hodiny vysvětlení v kauze soudce Sováka. Bradáčová rozhodla, že není podjatá Ministryně spravedlnosti Marie Benešová byla v půlce ledna na policii podat vysvětlení v kauze soudce pražského Vrchního soudu Zdeňka Sováka. Na policii strávila skoro 4 hodiny a nemohla se kvůli tomu účastnit jednání vlády. Některé otázky Benešovou velmi překvapily, protože byly „velmi osobní“. Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová po podání vysvětlení rozhodla, že v kauze Sovák není podjatá.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová byla 18. ledna podat na policii vysvětlení v kauze soudce pražského Vrchního soudu Zdeňka Sováka. Akt v rámci trestního řízení probíhal ve vypjaté atmosféře. Pozvání úzce souvisí mimo jiné s kritikou úniků informací z kauzy Sovák.

Marie Benešová poslala už na konci loňského roku vedoucí státní zástupkyni Vrchního státního zastupitelství v Praze Lence Bradáčové na poměry české justice ostrý dopis. Kritizuje v něm úniky z vyšetřování, které provázejí případ bývalého soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka a žádá po Bradáčové, jejíž úřad vykonává ve věci dozor, nápravu. Informoval o tom partnerský portál Ekonomického deníku Česká justice.

Ministryně se podle informací Ekonomického deníku se při podání vysvětlení několikrát ohradila proti tomu, že kauzu Sovák dozoruje státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, protože je tato instituce podle ní podjatá kvůli únikům informací z vyšetřování. Do protokolu Benešová uvedla: „Proto ani nechci, abyste to dělali vy, protože
jste podjatí. Budu se tvrdě snažit o to, aby tato kauza šla na Moravu.“

Podle Benešové by se kauza soudce Sováka neměla řešit na vrchním státním zastupitelství v Praze, a ani na policejním útvaru, který ji nyní řeší. „Námitku vznáším vůči vrchnímu státnímu zastupitelství Praha, je to s přihlédnutím na vícero kauz, o kterých jsem se dozvěděla, a přeju si aby to vyřešil objektivní orgán policie a objektivní orgán státního zastupitelství. Zdejší policejní orgán je pak též podjatý, neboť je řízen vrchním státním zastupitelstvím Praha. Směřuji to obecně vůči VSZ Praha a vůči zdejšímu policejnímu orgánu, neboť je pod kuratelou VSZ,“ měla na podání vysvětlení prohlásit ministryně spravedlnosti. Je nutné podotknout, že Benešová v minulosti zastupovala jako právník společnost Metrostav, od níž měl chtít soudce Sovák podle konstrukce policie a žalobců padesátimilionový úplatek.

Nejsem podjatá

Vrchní státní zástupkyně v Praze na konto podání vysvětlení Marie Benešová rozhodla, že v kauze Sováka není podjatá. „Vyhodnocením uvedených výhrad a námitek Marie Benešové jsem dospěla k závěru, že se podle jejich obsahu jedná o námitku mé podjatosti. Benešová totiž přes výzvu policejního orgánu neoznačila žádnou konkrétní osobu, vůči které námitku podjatosti směřuje a naopak výslovně uvedla, že ji vznáší obecně vůči VSZ v Praze jako celku,“ zareagovala na argumenty Marie Benešové na policii.

Měla-li by podle Benešové věc pražským žalobcům odňata, je podle Bradáčové nezbytným předpokladem, aby před tím bylo rozhodnuto o jejím vyloučení, coby vedoucí státní zástupkyně. „Pro takovýto postup jsem však neshledala žádné zákonné důvody. Marie Benešová svou námitku konkrétněji odůvodňuje v podstatě pouze tím, že ´podezřelý takto vyšetřuje sám sebe a též si to dozoruje´, což ve vztahu k předmětu trestního stíhání obviněných nedává dobrý smysl,“ tvrdí Bradáčová.

Pokud by podle Bradáčové námitka Benešové měla směřovat jen k problematice šetření úniku informací z tohoto řízení, upozornila, že podle ní policii ani státním zástupcům nejsou zatím známy žádné relevantní informace, které by nasvědčovaly porušení povinnostíze strany orgánů činných v trestním řízení a odůvodňovaly zahájení úkonů trestního řízení pro podezření z trestného činu.„Naopak z doposud provedené analýzy informací se podává, že dokumenty, z nichž čerpali redaktoři veřejných sdělovacích prostředků v rámci svých veřejných citací, jim byly předány osobami odlišnými od orgánů činných v trestním řízení, a které se svým jednáním mohly dopustit pouze přestupku, jehož projednání ovšem nespadá do působnosti orgánů činných v trestním řízení,“ míří Bradáčová na obhájce obviněných. Její tvrzení ale nedává logiku, advokáti by médiím jen stěží předávali informace poškozující pověst jejich mandantů.

„Můj poměr k projednávané trestní věci je ryze profesionální a nikterak nevybočuje z mého

postupu v jiných trestních věcech. Ze všech trestně stíhaných osob znám, a to jen podle jména, JUDr. Sováka jako soudce a JUDr. Teryngela jako advokáta. Osobně ani pracovně jsem se s nimi nesetkala. Ostatní obviněné neznám vůbec, nikdy jsem se s nimi nesetkala a nemám k nim žádný vztah. Kromě profesního nebo pracovního rovněž nemám žádný vztah k jiným orgánům činným v trestním řízení, působícím v této trestní věci,“ tvrdí Bradáčová.

Jenže Bradáčová opomněla při svém rozhodování zmínit napjaté vztahy s profesorem Jiřím Jelínkem z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který je ve sdělní obvinění Sovákovi a spol. také několikrát zmiňován.
„Vzhledem k tomu, že Mgr. Benešová neuvedla žádné zákonem požadované skutečnosti, pro které bych byla jako vrchní státní zástupkyně v Praze vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, nemám žádný jiný než profesionální poměr k projednávané věci, ani poměr k osobám, jichž se úkony trestního řízení přímo dotýkají, případně k jinému orgánu činnému v trestním řízení či k dalším subjektům, nejsem v předmětné trestní věci jako vrchní státní zástupkyně v Praze vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení,“ uzavřela otázku možné podjatosti sama Bradáčová.

Velmi osobní otázky

„Můžeme potvrdit informaci, že paní ministryně byla v uvedené kauze pozvána k podání vysvětlení. S ohledem na veřejně dostupné informace podala námitku podjatosti (ve smyslu § 30 odst. 1 trestního řádu) a věří, že bude rozhodnuta regulérním způsobem. Vzhledem k tomu, že se jedná o takzvaně živý případ, ke kterému byla navíc pozvána k podání informací, nelze jej více komentovat a blíž specifikovat,“ potvrdil informace Ekonomického deníku mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Marie Benešová pak na otázky Ekonomického deníku odpověděla následovně. „Nesouhlasím s informacemi, které se objevily v tisku, že by ministerstvo spravedlnosti nějakým způsobem participovalo na úniku informací v kauze soudce Sováka. To mohu vyloučit. První informace (a to jsem vrchnímu státnímu zastupitelství doložila) se objevila již 5. prosince 2020. Další dny následovaly jiné podrobnosti z kauzy, a to konkrétně 6. a 7. prosince. Tedy před doručením dokumentů na ministerstvo spravedlnosti.

Se závěry Vrchního státního zastupitelství v Praze jsem se tedy neztotožnila a na konkrétech (mimochodem veřejně dostupných z monitoringu tisku) doložila, že tomu tak není. Některé otázky položené během podávání vysvětlení, které trvalo téměř čtyři hodiny, a kvůli kterému jsem dokonce nemohla být přítomna na jednání vlády, mě poněkud překvapily a byly velmi osobní. Více je ale komentovat nemůžu,“ sdělila Ekonomickému deníku Marie Benešová.

Dopis Bradáčové

Jak už Ekonomický deník uvedl, Marie Benešová poslala na konci loňského roku Lence Bradáčové na poměry české justice ostrý dopis.

Úvodem v dopisu pozastavuje nad tím, že v případu Zdeňka Sováka byly prakticky okamžitě vybranými médii zveřejňovány interní informace z trestního řízení, včetně odposlechů. „Vzhledem k rozsahu, míře detailu a vyznění předmětných informací se obávám, že jejich zveřejnění nelze, jako v některých jiných případech, připsat na vrub aktivitě obhájců obviněných,“ konstatuje se v dopisu Benešové. Podle Benešové je naopak pravděpodobnější, že informace unikly záměrně od orgánů činných v trestním řízení.

Ministryně Benešová v dopise Bradáčovou upozorňuje, že úniky z trestního řízení mohou negativně zasáhnout do práv nejen obviněných, ale také třetích osob, jichž se podezření z trestné činnosti nijak netýká. A především jsou takové řízené úniky podle ministryně Benešové „způsobilé podstatným způsobem narušit důvěru v řádné fungování samotných orgánů činných v trestním řízení a zpochybnit tak jejich postavení jak v řízení před soudem, tak v očích široké veřejnosti“.
V závěru dopisu, který byl na vědomí zaslán i nejvyššímu státnímu zástupci Pavlovi Zemanovi, požádala ministryně vedoucí Bradáčovou o „přijetí vhodných opatření“, aby k únikům nedocházelo, a rovněž o důsledné prověření úniků v případu Zdeňka Sováka.

Benešová zároveň konstatovala, že se v případě Vrchního státního zastupitelství v Praze nejedná o ojedinělý jev, přičemž u kolegů v Olomouci k takové praxi podle ní nedochází, což má svědčit o „profesionální práci tamních státních zástupců“. Uvítala by proto, „kdyby praxe v rámci České republiky byla v této problematice jednotná a plně profesionální“.
Serveru Novinky.cz Benešová pak řekla, že kvůli únikům z kauzy Sovák také telefonicky požádala Pavla Zemana, aby situaci řešil. Vyšetřit by podle ní měla únik i Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Rada Evropy: Změna volebního zákona méně než rok před volbami je manipulace v politickém zájmu

Soud zrušil část volebního zákona kvůli porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů Foto: Pixabay
Pro volební zákony je zásadní stabilita. Když se volební zákon změní, má platit až v dalších volbách, pokud se ty příští konají do roka. Uvádí to Kodex volební praxe Benátské komise Rady Evropy, který tvoří základ debaty o všeobecných volbách. S volbami se zachází mimořádně, protože jsou evropským dědictvím.

Kodex a sadu zásadních dokumentů popisujících parametry a podmínky voleb v Evropě vytvořila Komise pro demokracii a právo při Radě Evropy (Benátská komise) v letech 2002 – 2006. Volby na tomto kontinentu a jejich principy totiž považuje za „evropské dědictví“. Členy Rady Evropy je 47 států včetně České republiky. „Pět principů, z nichž vychází evropské volební dědictví, říká, že volební právo je všeobecné, rovné, svobodné, tajné a přímé. Volby se dále musí konat v pravidelných intervalech,“ stojí v úvodu Kodexu volební praxe.

Při zachování těchto principů si mohou politici vybrat různé politické systémy: „V souladu s výše uvedenými zásadami lze zvolit jakýkoli volební systém,“ stojí doslova v úvodu.

Prameny volebních zákonů jsou v mezinárodním právu

Protože pramenem národních volebních zákonů je mezinárodní právo a mezinárodní úmluvy, staly se principy v Kodexu základem třetí debaty expertů z řad akademiků o volebním procesu dne 16. února 2021, spolu s právem ústavním a mezinárodním. Tématem debaty je přístupnost volebního procesu. Akce je pořádána v Bukurešti a je přístupná on-line.
Co je základem evropských volebních systému? „Tvrdé jádro evropského volebního dědictví tvoří Článek 25 Mezinárodní konvence o občanských a politických právech. Společným pravidlem je Článek 3 Dodatkového protokolu, který výslovně stanoví právo na pravidelné volby svobodným a tajným hlasováním, ostatní principy jsou zakotveny v judikatuře lidských práv,“ upozorňuje Kodex Benátské komise.

Česká justice již dříve informovala například o tureckém případu, kdy Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že je věcí politiků, jak nastaví volební systém, volební zákony a přepočty, pokud se volby konají, jsou svobodné a tajné. V předmětném judikátu se Evropský soud pro lidská práva rovněž vyjádřil k otázce spravedlivého volebního systému: Různé volební systémy sledují různé cíle a upřednostnění stability při sestavení vlády nad reprezentací je legitimní politické rozhodnutí, uvedl mimo jiné Soud.

Kdyby volby mohly něco změnit, už by je zakázali

Také volební právo se vyvíjí. „Právo na přímou volbu už bylo připuštěno Evropským soudem pro lidská práva,“ stojí dále v Kodexu. „Přesto ústavní principy společné všem zemím na kontinentu nezohledňují jen mezinárodní texty, naopak jdou v národních ústavách více do detailu,“ píše se rovněž v Kodexu. Zvláštní pasáž je věnována volbám „na dálku“. I tyto volby musí splňovat předmětné principy.

Dokument ale vůbec nepočítá se situací, kdy by se volby nekonaly podle platného zákona a rozhodoval o nich například arbitrárně soud. Nutnost podložit akt zákonem je zmíněna jen v případě, kdy se stát rozhodne některé skupině občanů volební právo omezit – například vězňům. Moci soudní je vymezen přezkum, jmenovaní soudci by však neměli spadat pod autoritu těch, kteří kandidují. Na evropském kontinentu se zjevně nepočítá s tím, že některý stát uskuteční volby bez platného volebního zákona.

Podle Kodexu Benátské komise je naprosto zásadní stabilita volebních zákonů: „Stabilita volebních zákonů je zásadní pro důvěryhodnost procesu voleb, který je životně důležitý pro ustálení demokracie. Pravidla, která se často mění – a zvláště ta, která jsou složitá, mohou voliče zmást. A nad to, volič mohou – správně nebo špatně – že volební zákony jsou jednoduše nástrojem v rukou mocných, a jejich hlasy mají malou váhu v rozhodnutí výsledku voleb,“ vysvětluje Benátská komise při Radě Evropy, proč je skepse k představě voleb, které nemohou nic změnit, pro demokraty nežádoucí.
Změněný zákon má platit až příští volby, jinak je to manipulace

V České republice rozhodl o změně volební legislativy zrušením části zákona dne 3. února 2021 Ústavní soud. Předseda volebního senátu Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek v této souvislosti následně zmínil možnost překlenout chybějící část zákona výkladem. Podle Kodexu Benátské komise je nezbytné chránit volební principy nejen před stranou a politiky, kteří jsou momentálně u moci, ale i „před pouhým zdáním manipulace“.

„Není to ani tak změna volebních systému, co je špatně – taková změna může být k lepšímu – špatně je změna častá nebo změna blízko termínu voleb (do jednoho roku). Dokonce ani když tím není zamýšlena manipulace, změny budou považovány za manipulace diktované bezprostředními politickými a stranickými zájmy,“ uvádí se v Kodexu doslova.
Jednou cestou, jak se vyhnout manipulaci, je podle Kodexu definovat volební systém v Ústavě nebo ústavním zákonem. „Mnohem pružnější cestou je zakotvit v Ústavě princip, že pokud dojde ke změně volebního zákona, starý systém bude aplikován v následujících volbách – pokud se konají do roka – a nový systém nabyde účinnosti až ve volbách dalších,“ stojí v Kodexu.

Jedenáct soudců včetně předsedy českého Ústavního soudu Pavla Rychetského to ale vidí jinak: „Odklad vykonatelnosti nálezu na období po volbách by podle ÚS snížil legitimitu nově ustavené Sněmovny, vyvolal nedůvěru ve zvolenou politickou reprezentaci a mohl by vést k riziku zpětného zneplatnění hlasování správním soudem. Podle předsedy ÚS Pavla Rychetského nebyl k odkladu důvod. Zajistit rovné volební právo je podle Rychetského nezpochybnitelný ústavní příkaz,“ uvedla Česká justice již dříve. Irena Válová,ceskajustice.cz

X X X

ÚS obdržel první dva návrhy na zrušení nového nouzového stavu

Ústavní soud (ÚS) obdržel první dva návrhy na zrušení nového nouzového stavu. Podali je občané, v jednom případě spolu s firmou z oblasti pohostinství. Nový nouzový stav trvá od pondělí, vláda jej vyhlásila na žádost hejtmanů poté, co s prodloužením dosavadního stavu nouze nesouhlasila Sněmovna.

Ústavní soudci dosud podněty fyzických a právnických osob, které zpochybňovaly vládní nařízení v boji proti koronaviru, odmítali. Žádným z nich se věcně nezabývali. Naposledy na konci ledna takto vyřešili stížnost provozovatelů restaurací s tím, že měli nejprve podat takzvanou zásahovou žalobu ke správním soudům.

Takzvanou aktivní legitimaci, tedy právo napadnout různá vládní opatření a nařízení, naopak ÚS přiznává skupinám poslanců či senátorů. Někteří zvažují, že se kvůli novému nouzovému stavu na soud obrátí.

Podporu pro svůj podnět hledá poslankyně opoziční Trikolóry Zuzana Majerová Zahradníková. Kabinet podle ní obchází vůli Sněmovny. Pro podání podnětu, který se týká také uzavření škol, omezení podnikání a způsobu prodlužování nouzového stavu, potřebuje podpisy nejméně 25 poslanců. Trikolóra má tři poslance.
Pokus o vyvolání mimořádné schůze ke zrušení nouzového stavu ohlásila opoziční SPD. Potřebuje 40 poslaneckých podpisů, klub hnutí čítá 19 členů.

O podnětu k ÚS mluvil už o víkendu předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Následně uvedl, že se stížností prozatím počká, uvidí, jak bude postupovat Sněmovna. Premiér Andrej Babiš (ANO) tvrdí, že podle analýzy vlády je postup v souladu s ústavou. O ústavnosti nového nouzového stavu je přesvědčen i vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD), řada právních expertů však má opačný názor.

V pondělí ÚS oznámí, jak rozhodl o omezeních pro maloobchod zavedených kvůli šíření koronaviru. Návrh senátorů na zrušení části vládních opatření soud obdržel loni v listopadu. Některá média s odkazem na zákulisní informace očekávají, že soud označí dosavadní postup vlády za protiústavní.

X X X

Nizozemští soudci nařídili zrušení zákazu nočního vycházení

Nizozemská policie uložila za porušování zákazu vycházení mezi 21:00 a 5:30 tisíce pokut Ilustrační foto: Pixabay
Nizozemský soud dnes vládě nařídil okamžité zrušení zákazu nočního vycházení, které mělo omezit šíření koronaviru. Podle soudu opatření nemá náležitou oporu v zákonech. Soud tak dal za pravdu protestní skupině koronavirových skeptiků, uvedla agentura DPA. Nizozemská vláda oznámila, že se proti soudnímu verdiktu odvolá.

Vláda zavedla v Nizozemsku první zákaz nočního vycházení od 2. světové války 23. ledna jako součást dalších protiepidemických opatření. Následovalo několik dní částečně násilných protestů odpůrců protiepidemických opatření.
Nizozemská policie uložila za porušování zákazu vycházení mezi 21:00 a 5:30 tisíce pokut. Vláda počítala s tím, že noční zákaz vycházení bude po prodloužení z minulého týdne platit do 2. března. Podle soudu vláda neprokázala „zvláštní naléhavost“ pro vyhlášení takového opatření.

Vláda zákaz vycházení vyhlásila na základě zákona, díky němuž může v nouzi vyhlašovat opatření i bez schválení parlamentem. Podle soudu však vláda v tomto případě nedoložila, že jde o zcela nezbytné opatření v dané fázi pandemie, kdy počty nových případů infekce klesaly.

Nizozemský kabinet však opatření opakovaně hájil s poukazem na potřebu zabránit růstu počtu nově nakažených kvůli nakažlivějším novým mutacím koronaviru. Nizozemský premiér Mark Rutte dnes vyzval občany, aby i přes rozhodnutí soudu zákaz nočního vycházení nadále dodržovali. Rutte potvrdil, že se vláda proti rozhodnutí soudu odvolá, protože opatření je podle něj potřebné.

„V tomto případě nenastala tak naléhavá potřeba. Dalekosáhlá opatření, jako je toto, musí mít oporu v náležitých zákonech,“ konstatoval však soud. Zákaz nočního vycházení je podle soudu také výrazným omezením svobody pohybu a zásahem do života občanů.

X X X

Možné úniky informací z vyšetřování ve Šlachtově knize prověřovali dva jeho letití kolegové.

Šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek, jeho náměstek Jan Čáp a šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Tito tři vysocí policisté prověřovali knihu bývalého ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Roberta Šlachty. Mazánek s Čápem a Frydrychem měli zjistit, zda se exdetektiv nedopustil úniků utajovaných informací z vyšetřování, když se o citlivých kauzách ve svém díle velmi podrobně rozepsal. Problém spočívá v tom, že Čáp a Frydrych se Šlachtou v policii léta ve stejných centrálách pracovali. Šlachta se nyní snaží uspět v politice.
Policie loni v listopadu odložila prověřování knihy bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachty Třicet let pod přísahou, v níž po svém odchodu od ozbrojených složek zavzpomínal na profesní kariéru. V knize se totiž Šlachta se o citlivých kauzách ve svém díle velmi podrobně rozpovídal a policie se zabývala tím, zda nedošlo k úniku tajných informací. Podle rozhodnutí o odložení prověřování v knize nic natolik citlivého není.

Ekonomický deník proto požádal o protokol o odložení věci. Ten však ani na základě žádosti dle Infozákona nedostal, policie žádosti nevyhověla. Na některé otázky ale policejní sbor odpovědi doručil. Například na to, kdo osobně možné úniky z vyšetřování prověřoval. „Na analýze předmětné knihy se za Národní protidrogovou centrálu služby kriminální policie a vyšetřování podílel brig. gen. Mgr. Jakub Frydrych a za Národní centrálu proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování plk. Mgr. Jan Čáp, Ph.D. a plk. JUDr. Jiří Mazánek,“ sdělila Ekonomickému deníku Kateřina Rendlová z Policejního prezídia.

Problém ovšem spočívá v tom, že minimálně dva z „prověřovatelů“ Šlachtova díla mohli být ve vztahu k autorovi podjatí.
Robert Šlachta začal sloužit jako řadový policista v Pohořelicích. V roce 1992 pak přešel k zásahové jednotce policejní právy Jihomoravského kraje. O tři roky později začal působit jako řadový policista v jednotce brněnské expozitury ÚOOZ. V roce 1998 povýšil na vedoucího oddělení zpracovávajícího drogovou trestnou činnost a v roce 2002 se stal vedoucím brněnské expozitury Národní protidrogové centrály. Další povýšení následovalo v roce 2004, kdy odešel do Prahy jako zástupce ředitele pro výkon a trestní řízení Národní protidrogové centrály. Později se přesunul na místo zástupce ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování.

Jakub Frydrych je u policie od roku 1991. Nejprve pracoval jako řadový kriminalista a k protidrogové centrále nastoupil v roce 2000. Léta se tudíž se Šlachtou velmi dobře zná, protidrogová centrála není nikterak personálně obsáhlý útvar.
Také další z posuzovatelů třaskavé knihy Jan Čáp se s Robertem Šlachtou dobře a léta velmi dobře zná. Stávající náměstek Národní centrály proti organizovanému zločinu Jan Čáp totiž pracoval i na Šlachtově ÚOOZ v době, kdy byla například realizována známa kauza, kvůli které padla vláda Petra Nečase.

Jedna z velmi třaskavých informací z knihy Roberta Šlachty, která může být v utajovaném režimu kvůli kauze Radovana Krejčíře. Foto digitální verze knihy: Jan Hrbáček

Palec na všechno dát nemůžu

„Když se na to podíváte takto, určitě jsem jeho bývalý kolega, ale ta konkrétní zjišťování, která směřovala k tomu, jestli výroky v té knize nekolidují s trestními řízeními, která byla zpracována na našem útvaru, tak to je otázka věcná, nikoliv otázka podjatosti,“ řekl Jakub Frydrych Ekonomickému deníku. Krátký rozhovor s Frydrychem na toto téma Ekonomický deník přinese ještě toto dopoledne.

Jan Čáp pak ke své účasti na prověřování knihy řekl: „Celé jsem to několikrát pročetl, pozitivní i negativní věci jsem tam napsal. Ale mluvit o tom nemůžu, protože jsem vázán mlčenlivostí. Ale nebylo to tak, že bych mohl dát na všechno palec, že bylo všechno v pořádku,“ posílil Čáp pochybnosti o výsledku prověřování Šlachtova díla, které policie odložila.
Čáp nemá podle svých slov problém říci svoje stanovisko i samotnému Šlachtovi, pokud se ho na ně zeptá. „Celé jsem to pročetl, co se týkalo ÚOOZ, NCOZ.

Dal jsem jak pozitivní, tak negativní stanovisko. Některé věci se po odchodu od policie neříkají,“ uvedl Čáp. Mezi řečí naznačil, že neproběhla žádná podrobná analýza konkrétních věcí a ani nebyli osloveni jejich konkrétní zpracovatelé. „To ve lhůtě, která nám byla daná nebylo možné. Provedli jsme analýzu textu s našimi znalostmi. Do živých kauz jsme s ohledem na naše postavení jít nemohli,“ konstatoval Čáp.
Z jeho tvrzení tedy vyplývá, že policie nejspíš z nebo nedostatku času nebo, a to by byla horší varianta, kvůli jakési stavovské cti prověřování možného trestného činu, kterého se mohl Šlachta ve své knize dopustit, lidově řečeno odflákla.
Studium vlastní knihy

Přestože policie prověřovala možný trestný čin nebo přestupek, oficiálně ji pro tento akt nezakoupila, ale dva výtisky byly zapůjčeny samotnými prověřovateli. „Citace v knize byly známé již z předchozího zveřejnění ve sdělovacích prostředcích, přístup do trestního spisu nebyl tedy za účelem tohoto prošetření vyžádán. Útvary Policie České republiky podílející se na šetření předmětné věci knihu nezakoupily. Pro posouzení obsahu byla pracovníky těchto útvarů využita kniha ze soukromých zdrojů,“ odvětila na otázky Ekonomického deníku v rámci Infozákona policejní mluvčí Kateřina Rendlová.

Kniha využitá pro šetření Národní protidrogové centrály služby kriminální policie a vyšetřování je podle Rendlové majetkem jednoho z jejích příslušníků (více v dnešním rozhovoru s šéfem centrály Jakubem Frydrychem). „Šetření v této věci zahrnující rovněž studium knihy, probíhalo od 6. 8. 2020 do 1. 9. 2020, přičemž jednotlivé úkony v rámci tohoto šetření nelze oddělit a tedy sdělit přesný čas, který byl věnován výhradně studiu této knihy,“ uvedla dále Rendlová.
Ve vztahu k šetření, které prováděla Národní centrála proti organizovanému zločinu služby

kriminální policie a vyšetřování, Rendlová sdělila, že knihu zapůjčil příslušník NCOZ, kterou zakoupil v běžném knihkupectví za své vlastní finanční prostředky. „NCOZ uvádí přibližný čas, po který byla kniha studována, 42 hodin. Finanční prostředky za zápůjčku knihy nepožadoval ani jeden z příslušníků, náklady Policii České republiky tedy nevznikly. Její nákup by v tomto případě představoval neúčelné vynaložení veřejných prostředků,“ podotkla.
Vlastně se nic nestalo

Kateřina Rendlová z policejního prezídia dále konstatovala, že analýzou informací uvedených v předmětné knize bylo jednoznačně zjištěno, že se jedná o informace, které se vztahují k případům minimálně pět let starým. Nicméně například kauza Bereta, v knize popisovaná, se před soud dostala až téměř půl roku po vydání předmětné knihy.
„V knize nedochází ke zveřejňování žádných informací týkajících se nejnovějších metod a prostředků ani aktuálních trendů v postupech orgánů činných v trestním řízení. Vzhledem k dynamickému vývoji kriminality v posledních letech lze takové informace považovat za překonané.

V neposlední řadě je třeba uvést, že veškeré zveřejněné informace, zejména v celkovém kontextu, zjevně nemají charakter ani účel seznamovat nepovolané osoby s nejnovějšími metodami a prostředky používanými zejména příslušníky služby kriminální policie a vyšetřování při odhalování a objasňování trestných činů. Zveřejnění takovýchto skutečností tedy není schopno způsobit narušení zabezpečení plnění úkolů policie. Navíc některé v knize uveřejněné informace se v minulosti staly předmětem zvýšeného zájmu ze strany médií a byly již různými médii medializovány,“ rozepsala se zástupkyně policejního prezídia.

„Shrneme-li výše uvedené, máme za to, že v daném případě existují takové okolnosti, které zásadním způsobem nebezpečnost předmětného jednání snižují do takové míry, že společenská škodlivost jednání, tedy materiální stránka, není naplněna, a nemůže se tak jednat ani o přestupek. Vyhodnocením informací nebylo shledáno podezření ze spáchání přestupku porušení povinnosti mlčenlivosti zákona o Policii České republiky v platném znění,“ zkonstatovala Rendlová.

Podezření ze spáchání přestupku porušení povinnosti mlčenlivosti v souvislosti s uveřejněnou knihou „Třicet let pod přísahou“ bylo šetřeno na základě žádosti náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování. Šetření prý trvalo od 16. července 2020 do 16. listopadu 2020. Jak vidno z výše poskytnutých údajů a zjištění Ekonomického deníku, žádná podrobná komparace s trestními spisy neproběhla.

„K otázce vztahující se k podjatosti sdělujeme, že osoby provádějící šetření se nepovažovaly za podjaté ani nebyly shledány jako podjaté,“ doplnila Kateřina Rendlová.

Na otázku, zda byl vyslechnut nebo podal vysvětlení sám Robert Šlachta, spoluautor Josef Klíma a bývalí příslušníci ÚOOZ – zpracovatelé případů, z jejichž práce Šlachta v knize čerpá – Pavla Marušincová Foglarová, Marek Foglar, David Plecitý, Jiří Komárek, Vlastimil Swierczyna, Pavel Schejbal, Zdeněk Zapletal, Tomáš Adam, Tomáš Sochr, Jiří Fycýk, Stanislav Kyslík Kateřina Rendlová sdělila: „Nikoliv. Jak již bylo uvedeno, vyhodnocením a komparací informací nebylo ve věci shledáno podezření z přestupku, nebyl tedy v této věci dán důvod k bezdůvodnému zasahování do práv a oprávněných zájmů dalších osob.“ Jan Hrbáček, Ekonomický deník, ceskajustice.cz

X X X

Šéf antimonopolního úřadu si chce posvítit na konkurenci v distribuci léků.

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Mlsna se hodlá detailně zabývat konkurencí na trhu s léčivými přípravky v České republice. Zajímá se mimo jiné o to, jakými způsoby dochází k distribuci léčivých přípravků a zda existují situace, kdy je k dispozici pouze jeden jediný dodavatel. Oslovil některé subjekty, jichž se problematika dotýká s žádostí o konzultace s cílem vytvořit metodiku pro zadávání veřejných zakázek na dodávky léčivých přípravků. Předseda ÚOHS oslovil Českou lékárnickou komoru, Ministerstvo zdravotnictví, Státní ústav pro kontrolu léčiv,
Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra ČR a Českou lékařskou komoru.

Petr Mlsna tak potvrdil změnu kursu ÚOHS, k níž se přihlásil již po svém jmenování, to znamená, že se hodlá aktivně zabývat situací na trhu s léčivými přípravky a prostřednictvím metodického vedení působit preventivně proti případnému porušování zákona. V lednovém rozhovoru pro naše kolegy z Ekonomického deníku jasně deklaroval, že chce být i v oblasti zdravotnictví aktivnější a že lze „i na základě vnějších znaků detekovat možné protisoutěžní jednání“.

Jiří Reichl„ÚOHS problematiku nákupu léčivých přípravků vnímá jako velmi rozsáhlou, mnohovrstvou a do značné míry specifickou, rozhodl se v této oblasti zintenzivnit svoji metodickou činnost s cílem poskytnout pomoc nejen zadavatelům, ale i jiným subjektům, jichž se tato problematika týká,“ píše nyní Petr Mlsna v dopise institucím, které požádal o konzultaci. Úřad, coby správní orgán s kompetencí zejména v ochraně hospodářské soutěže a dozoru nad zadáváním veřejných zakázek, podle svého předsedy nedisponuje specifickými odbornými znalostmi a zkušenostmi v oblasti léčivých přípravků, proto se obrací na odborníky. Témata, která ÚOHS budou zajímat, rozdělil do tří oblastí:

1. Charakteristika léčivých přípravků (Jsou léčivé přípravky definovány účinnou látkou, resp. účinnými látkami, nebo konkrétním názvem? Je pro lékaře, resp. nemocnici nakupující léčivé přípravky důležitá (pouze) účinná látka, resp. účinné látky, nebo existuje legitimní důvod pro požadavek na konkrétní lék/léčivý přípravek? Jaké jsou rozdíly mezi „originálním“ léčivým přípravkem a generiky?)

2. Druhy a kategorie léčivých přípravků (Jaká jsou možná hlediska pro kategorizaci léčivých přípravků? Pozn.: Zadavatel je povinen nahlížet na plnění svým charakterem totožné či obdobné jako na jednu veřejnou zakázku; jde o vymezení oné „totožnosti“, resp. „obdobnosti“ v oblasti léčivých přípravků.)

3. Nákupy a distribuční kanály léčivých přípravků (Jakými způsoby dochází k distribuci léčivých přípravků? Pozn.: Zde jde zejména o zmapování situace na daném trhu, zda existuje vždy konkurence, nebo zda existují situace, kdy je k dispozici pouze jeden jediný dodavatel.)

„Výše předestřená témata nám umožní vhled do problematiky nákupů léčivých přípravků, jejich distribuce a úhrad, který je nezbytný pro jakoukoli další metodickou činnost,“ zdůrazňuje předseda ÚOHS. Zdravotnický deník v minulosti již několikrát upozorňoval na to, že řada léčivých přípravků je nadále některými výrobci dodávána pouze prostřednictvím jednoho jediného jimi preferovaného distributora, a proto jsou následně některým lékárnám kráceny dodávky léčiv, které pak nemají skladem pro výdej pacientům (v určitých případech jsou navíc distributoři majetkově a personálně propojení s některými lékárnámi).

Podle námi oslovených právníků je to v přímém rozporu s povinnostmi, které výrobcům stanoví novela zákona o léčivech. Dochází tak k narušení hospodářské soutěže a zneužití dominantního postavení na trhu s léčivými přípravky i mezi lékárnami samotnými. Až dosud odmítaly státní orgány tuto problematiku řešit. Část distributorů a lékáren je tak nadále cíleně vytěsňována z trhu distribuce léčiv a poskytování lékárenské péče zjevně kartelovým chováním. Když některé lékárny nedostanou léky, nebo je dostanou až po několika dnech, zatímco jiné je mají skladem, pacient – zákazník se naučí chodit do těch lékáren, které byly vzaty do hry o nenahraditelné a nezaměnitelné léky. Petr Mlsna se v lednu také vyjádřil k dosavadnímu přístupu ÚOHS k definici relevantního trhu, což je zásadní parametr pro posouzení narušení hospodářské soutěže a případného vzniku kartelů.

„To je jedno z velkých témat na úrovni Evropské unie. Začíná probíhat diskuze, jestli principy tak, jak je dnes staví trh, odpovídají vůbec tomu, jak se vyvinula ekonomika. A řekněme vztahy byznysu. Tzn., je to mimořádně složitá problematika. Dnes není problém odhalovat klasické kartelové dohody typu 70., 80. let 20. století. Jestli někdo sladil ceny, rozdělil si trh. Ale tady už je to i o sdílení infrastruktury, o IT platformách a dalších věcech. Dnes se pohybujeme v úplně jiném světě, než tomu bylo před deseti, patnácti lety. Takže diskuze na téma relevantního trhu jednoznačně ano. A to je výzva nejenom pro Českou republiku, ale celoevropská,“ řekl Ekonomickému deníku. Také připustil, že je k „obří diskusi“ jak posuzovat tržní podíl z hlediska zaměnitelnosti léčivých přípravků, tedy po jakou ATC skupinu je třeba jít. (cik) Text je převzat z portálu Ekonomický deník, který je součástí vydavatelství Media Network, stejně jako Česká justice.