iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

ČR se ztratil zabavený sporťák občana Německa, co dál?

Stát má po 32 letech vrátit sporťák zabavený při pokusu o emigraci. Nikdo ale neví, kde je: Po dlouhých 32 letech Okresní soud v Chebu rozhodl o tom, že stát musí vrátit německému občanovi Holgeru Frenzelovi sportovní automobil Opel Manta, se kterým se pokusil přes železnou oponu propašovat přítelkyni z východního Německa. Problém spočívá v tom, že se k tomu, kde se vůz po zabavení nachází, žádná z kompetentních institucí nemá.

„Návrh prokurátora na zabrání osobního automobilu tovární značky Opel Manta SPZ HN-A 57-08 se zamítá a současně uvedený osobní automobil se vrací navrhovateli. V současné době již nepřichází v úvahu opětovné propadnutí ani zabrání předmětného osobního automobilu, protože by to bylo v rozporu s právem na svobodu svědomí a náboženského vyznání.“ Tak zní usnesení samosoudce Okresního soudu v Chebu Jiřího Kutílka v případu vozu německému občanovi Holgeru Frenzelovi na československých státních hranicích u Pomezí v západních Čechách, který stát Frenzelovi zabavil v roce 1988.

Rok před takzvanou sametovou revolucí, kdy byly hranice neprodyšně uzavřeny a pokus o jejich překročení se mohl před hlavněmi zbraní pohraničníků proměnit v zápas o holý život.

Tři stovky za odhalení

V říjnu 1988 chtěl tehdy devatenáctiletý občan Německé spolkové republiky (NSR) Holger Frenzel pomoci své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Kristině Hauck, aby se mohla dostat na Západ.
Proto pro ni ve svém sportovním voze Opel Manta vyhotovil slovy komunistického soudu „odborně a precizně úkryt“ a dal si s ní schůzku v Karlových Varech.

Potom ji za pomoci svého kamaráda Petera Härpfera (také občana NSR) uschoval v „precizním“ úkrytu a všichni tři se vydali směrem k československo-západoněmecké hranici u Pomezí.

Bdělý příslušník pohraniční stráže František Engelmaier ovšem úkryt v západoněmeckém sporťáku odhalil a spolu s vrchním celním kontrolorem Jiřím Doubkem trojici „kopečkářů“, jak se přezdívalo lidem s realizovaným puzením na emigraci říkalo, zatkli. František Engelmaier za svoji bdělost obdržel finanční odměnu 300 korun československých.

Frenzel s Härpferem byli po pěti dnech zadržování propuštěni a předáni do NSR.

Kristina Hauck dopadla hůře. Za československými mřížemi zůstala o týden déle. Následně byla deportována do Německé demokratické republiky, kde byla odsouzena k 19 měsícům odnětí svobody.
Senát Okresního soudu v Chebu pod vedením předsedy JUDr. Jana Stužky pak dne 2. února 1989 rozhodl o zabrání Holgerova automobilu kvůli tomu, že v něm chtěl Kristinu „bez povolení československých úřadů převézt z ČSSR do NSR“.
Kristina Hauck byla v roce 2019 rehabilitována.

Vloni pak byl českým soudem rehabilitován i Holger Frenzel. Znamenalo to pro něj morální zadostiučinění. Jenže vyslovení účasti na soudní rehabilitaci zdaleka neznamenalo, že by se Frenzel mohl od soudu vrátit ve svém zabaveném automobilu Opel Manta.

Ve své době velmi oblíbeným, československými orgány zabaveným, sporťákem se chebský soud zabýval až letos 15. ledna. V návaznosti na předchozí rehabilitační rozhodnutí zamítl samosoudce Jiří Kutílek návrh komunistického prokurátora na zabrání Frenzelova vozu a rozhodl, že automobil se mu vrací.

„Toto rozhodnutí je pro Holgera další morální satisfakcí. Nedává však, a ani nemůže dát, odpověď na otázku, co se s automobilem po jeho zabrání dále dělo, zda ještě existuje, a pokud ano, kdo ho vlastní, případně jaká je jeho zůstatková hodnota,“ sdělil k případu Ekonomickému deníku právní zástupce Holgera Frenzela.

Když byl vůz Frenzelovi zabaven, byl rok starý a když jej pořizoval, zaplatil za něj 30 tisíc západoněmeckých marek (v přepočtu tehdy zhruba 600 tisíc korun československých). Pro ilustraci, měsíční mzda dosáhla v Československu v roce 1989 průměrné výše 3 170 korun.

Kde je ten vůz?

Ekonomický deník proto začal pátrat po tom, zda je Frenzelův vůz někde deponován a bude rehabilitovanému majiteli vrácen. Zabavený majetek má aktuálně na starosti Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
„Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových s takovýmto majetkem nehospodaří, neboť vznikl až v roce 2002. Ani v souvislosti s ukončením činnosti Okresního úřadu v Chebu nepřevzal úřad žádný automobil. Podle současného zákona o majetku státu hospodaří se zabavenými automobily místně příslušné krajské ředitelství Policie ČR. Pouze se domníváme, že pokud nejsou informace o automobilu v soudním spisu, mohou být k nalezení v příslušném oblastním archivu,“ odpověděla na otázky mluvčí úřadu Michaela Tesařová.

O Frenzelovu sporťáku Opel nemá ponětí ani ministerstvo vnitra, pod nějž komunistická pohraniční stráž spadala. „V souladu s ustanovením § 47 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném v dané době, se movité věci ´zpravidla´ měly ukládat do úschovy státního notářství. Státní notářství také spravovalo zajištěné pohledávky a správu zajištěných nemovitostí. Proto se prosím v souvislosti s uvedeným zněním trestního řádu obraťte na ministerstvo spravedlnosti,“ sdělila zástupkyně další oslovené instituce, ministerstva vnitra, Hana Malá.

„Jelikož se dotazujete na konkrétní případ vyšetřovaný bývalou Krajskou správou Sboru národní bezpečnosti Západočeského kraje, tak je třeba informace o tomto řízení získat přímo od nástupnické organizace, tj. Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, neboť policejní prezidium nemůže ze své pozice získávat informace ze spisů. Obecné vyjádření od Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV k podobným případům zpracováváme a zašleme, jakmile bude vyjádření k dispozici,“ zareagoval mluvčí policejního prezídia Ondřej Moravčík.

A prezídium následně svou reakci doplnilo. „Pokud bylo v nastíněném případu v roce 1989 zabaveno motorové vozidlo, pak bezesporu v souvislosti s okolnostmi spáchání skutku, který byl československými bezpečnostními orgány posuzován jako trestný čin. Auto mohlo být takzvaně předmětem dotčeným (věcí důležitou pro trestní řízení), orgány tehdejší Veřejné bezpečnosti měly ze zákona oprávnění tuto věc odejmout. Vozidlo bylo poté pravděpodobně deponováno na úředním parkovišti až do doby, kdy o jeho případném propadnutí rozhodl soud. Z právního hlediska se vozidlo stalo majetkem státu,“ doplnil Moravčík.

Ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že zatím nemá podrobnosti o tom, o čem přesně soud rozhodl a proč. „Jestliže došlo k rehabilitaci podle zákona o soudní rehabilitaci, a pokud bylo rozhodnuto o zrušení pravomocného odsuzujícího soudního rozhodnutí, kterým došlo k zabrání věci, pak nároky vyplývající z takto zrušeného výroku o zabrání věci stejně jako způsob náhrady a rozsah těchto nároků se řeší podle zákona o mimosoudních rehabilitacích,“ uvedl k tomu mluvčí Vladimír Řepka.

Oprávněnými osobami jsou pak osoby rehabilitované podle zákona o soudních rehabilitacích, splňují-li zákonné podmínky. Podle Řepky mimo jiné oprávněná osoba musí mít státní občanství České republiky. Povinné osoby, mimo jiné i stát, vydají věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí státem. „Jde-li o vydání movité věci, musí oprávněná osoba též prokázat, kde se věc nalézá.

Důkazní břemeno leží na straně oprávněné osoby a není podmíněno žádnými dalšími skutečnostmi. K vydání věci musí oprávněná osoba vyzvat povinnou osobu do šesti měsíců od právní moci zrušení výroku o propadnutí věci, jinak její nárok zanikne. Není-li vydání věci možné, mají oprávněné osoby právo žádat o poskytnutí náhrady podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Finanční náhrada se však oprávněné osobě poskytuje pouze za nemovitost, kterou jí nelze vydat, nikoli za věc movitou,“ tvrdí dále mluvčí ministerstva spravedlnosti.

„Z uvedeného je tedy zřejmé, že jedinou formou odškodnění v případě movité věci je její vydání, nikoli finanční náhrada,“ dodal Vladimír Řepka.
Ze zjištěných informací tedy vyplývá, že Holger Frenzel se navrácení svého sporťáku jen tak nedočká. Nejenže zatím nikdo neví, jaký je jeho osud, zda někde reziví na parkovišti, kde se kupí další vozy, zabavené při trestné činnosti. A neví se ani to, jestli vůz už nebyl například sešrotován. Problémem při soudem konstatovaného vracení zabaveného vozu bude i skutečnost, že Frenzel státní občanství České republiky. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

STÁTNÍ ZÁSTUPCE, VEŘEJNÁ FUNKCE

Vedení ostravských žalobců: Státní zástupce je zaměstnanec a přibližovat jeho postavení soudci je „nebezpečný precedent“: Pokud by snahu státních zástupců přibližovat se v nezávislosti soudcům označil za „nebezpečný precedent“ někdo z politiků, pravděpodobně by byl označen špičkami státního zastupitelství za přisluhovače korupčníků. Nyní tak ovšem učinilo Krajské státní zastupitelství (KSZ) v Ostravě. To se totiž rozhodlo podat dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze září minulého roku, který vyhověl odvolání bývalé vedoucí ostravských státních zástupců Tamary Kornasové.
Bývalá vedoucí Okresního státního zastupitelství v Ostravě Kornasová žalovala stát za to, že byla terčem bossingu a šikany ze strany někdejší vedoucí KSZ v Ostravě Zlatuše Andělové. Kornasová u Okresního soudu v Ostravě neuspěla, avšak jejímu odvolání vyhověl Krajský soud v Ostravě.

Dovolání KSZ napadá jeho rozhodnutí primárně ze tří důvodů. Vedle údajné absence odůvodnění výše přiznané satisfakce 50 tisíc Kč, které soud přiznal Tamaře Kornasové jako symbolické zadostiučinění, to je údajný špatný procesní postup soudu a také hmotněprávní vada.

Námitka ohledně procesního pochybení spočívá v tom, že na základě stejných důkazů, provedených nalézacím soudem, došel odvolací soud ke zcela odlišným závěrům, které navíc údajně nijak nezdůvodnil. „Žalovaná má za to, že je v přímém rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a zcela správně vyhodnotil provedené důkazy, kdy tato jako správná přejímá a pro stručnost na ně pouze odkazuje, avšak neposkytne odůvodnění, na základě čeho dospívá k odchylnému právnímu závěru a na základě jakých konkrétních důkazů tak činí,“ argumentuje se v dovolání.

Právo na spravedlivý proces

Podle KSZ odvolací soud nepostupoval dle § 213b OSŘ, neboť přestože došel k zásadně odlišnému právnímu názoru od soudu prvního stupně, tak nevyzval žalovanou, aby se k odchylnému právnímu názoru odvolacího soudu vyjádřila a případně navrhla důkazy. „Odvolací soud svým postupem poškodil právo žalované na spravedlivý proces, kdy mj. upřel žalované i zásadu dvojinstančnosti řízení, která zaručuje, aby nejen skutková, ale i právní zjištění soudu byla podrobena přezkumu soudem vyššího stupně,“ uvádí se v dovolání.

Hmotněprávní vada pak podle KSZ spočívá v údajně chybném názoru odvolacího soudu, který postavil své závěry o bossingu a šikaně mj. na tom, že co se týče pracovních podmínek lze pohlížet na státní zástupce stejně, jako na soudce. „Odvolací soud v rozporu se zákonem o státním zastupitelství a v rozporu s rozhodovací praxí staví pozici státního zástupce na úroveň pozice soudce, kdy však toto je zcela nesprávný právní závěr,“ argumentuje KSZ.

A přidává také hodnocení podobných úvah: „S ohledem na výše uvedené a bez řádného odůvodnění odvolacího soudu nelze akceptovat závěry odvolacího soudu, že by na státní zástupce neměl být aplikován zákoník práce a mělo by na ně být nahlíženo stejně, jako na soudce. Takovýto názor způsobuje značnou diskrepanci ve vnímání pozice státního zástupce, kdy z faktického hlediska zavdává i nebezpečný precedent z hlediska obecného vnímání pozice státního zástupce oproti pozici soudce odbornou, ale i běžnou populací, zejména pak z hlediska jejich postavení v rámci soudního řízení.“

Žalobci jako zaměstnanci

Podle KSZ je tedy nutné na státní zástupce pohlížet jako na zaměstnance. A proto je zcela oprávněné, je-li vedením státního zastupitelství evidována jejich docházka na pracoviště. Pro podporu svého tvrzení se pak v dovolání uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 612/2006, v němž se tato konkrétní odlišnost v postavení mezi soudci a státními zástupci má popisovat.

Jak ovšem upozorňuje ve své replice advokát Kornasové Pavel Uhl, dovolání KSZ je v tomto nekorektní: argumentuje totiž údajnou citací rozsudku NS, která se ovšem v tomto znění ve zmíněném rozhodnutí nenachází. V dovolání uvedená údajná citace rozhodnutí NS měla podle Uhla vzniknout spojením dvou pasáží z rozsudku a připojením smyšlené věty. „Pokud tak žalovaná konstruuje právní myšlenku údajně obsaženou v citovaném rozsudku spojením dvou vytržených citací a jedné smyšlené věty, je to podle žalobkyně krajně nekorektní,“ konstatuje Uhl.

„Obstát podle žalobkyně ani nemůže úvaha, že právní úpravy výkonu obou funkcí jsou v zásadě odlišné z důvodů věcných, pokud se pomine nekorektní způsob práce s judikaturou. Oba příslušné zákony, tedy zákon o státním zastupitelství a zákon o soudech a soudcích, jsou založeny na myšlence, že výkon příslušné funkce je výkonem veřejné funkce. Citovaný rozsudek pak odvozuje specifické postavení soudců právě z toho, že se jedná o veřejnou funkci, což ovšem platí v případě státních zástupců rovněž,“ vysvětluje rozhodnutí NS Uhl. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

JUDr. Zdeněk Koudelka: Volební zákon

Ústavní soud zrušil pro volby do Poslanecké sněmovny volebního dělitele d´Hondt, protože podle něj v rámci 14 volebních krajů nezajišťuje dostatečně poměrnost voleb v malých volebních krajích. Tento volební dělitel a 14 volebních krajů zavedl zákon č. 37/2002 Sb. Zákon byl přijat na návrh vlády. Gestory zpracování zákona ve vládě byl ministr vnitra Stanislav Gross a místopředseda vlády Pavel Rychetský, který jako předseda legislativní rady posuzoval i návrhy, které nepředložil radě jako celku.

Poslanecká sněmovna zákon schválila 13. prosince 2001, když 151 poslanců bylo pro a 9 proti (KSČM). Senát zákon schválil 17. ledna 2002, kdy bylo pro 52 senátorů, proti 8. Pro zákon hlasoval senátor a dnes předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský i lidovečtí poslanci Miroslav Kalousek, Jan Kasal a senátor Petr Pithart. Zákon podepsal velmi rychle během 3 dnů prezident Václav Havel.

Volební dělitel d´Hondt i zavedení 14 volebních krajů bylo součástí vládního návrhu a nebylo doplněno v Parlamentu „působením poslanců“. V Poslanecké sněmovně se proti návrhu vyslovila jen Komunistická strana Čech a Moravy, ale nikoliv kvůli počtu volebních krajů či volebnímu děliteli. Uvedené změny měly širokou podporu levice, pravice, malých i velkých stran. Rozdělení státu do 14 volebních krajů bylo přirozené napojení na samosprávné kraje, v nichž působí krajské stranické organizace.

Volební dělitel d´Hondt byl rovněž široce akceptován, proto byl zaveden v komunálních volbách, kdy pro zákon znovu hlasovaly všechny strany včetně malých, proti byl jen jeden poslanec. Přitom i v komunálních volbách se volební dělitel d´Hondt užívá též v malých volebních obvodech, když množství obcí má jen 5-10 členů zastupitelstva.

Martin Fendrych v komentáři: Ústavní soud zrušil oposmluvní pokřivení volebního zákona (Aktuálně.cz 3. 2. 2021), vytváří dojem, že 14 volebních krajů a volební dělitel d´Hondt byl zaveden sociální demokracií Miloše Zemana a ODS Václava Klause proti vůli ostatních stran. Je však mimo, zaměňuje dvě různé novely volebního zákona. Volební reforma sociální demokracie a ODS pracovala s jiným počtem volebních obvodů i jinou hodnotou volebního dělitele a byla zavedena jiným zákonem č. 204/2000 Sb.
M. Kalousek, J. Kasal a P. Pithart zapomněli, že pro 14 volebních krajů, včetně malých, kde se projevuje většinotvorný efekt, a zavedení volebního dělitele d´Hondt hlasovali. Pavel Rychetský s funkcí změnil názory. JUDr. Zdeněk Koudelka, ceskajustice.cz

X X X

Soudce Elischer leží v nemocnici s nemocí Covid-19

Dnes u Městského soudu v Praze pokračuje projednávání kauzy soudce pražského vrchního soudu Ivana Elischera, který čelí obžalobě z ovlivňování soudních řízení. Elischer ale České justici potvrdil informaci, že leží v nemocnici se středně těžkým průběhem nemoci Covid-19 a potřebuje kyslíkovou léčbu. Žádosti o odročení kvůli nemoci předsedkyně senátu Veronika Cukerová nevyhověla.

Obhájkyně Ivana Elishera Lucie Kýčková České justici sdělila, že o odročení jednání požádala ve středu předsedkyni senátu kvůli hospitalizaci svého klienta. Cukerová to však odmítla. Až dnes po začátku termínu jednání byla obhájkyně telefonicky informována, že je líčení odročeno.

Jedním z důvodů může být i fakt, že spoluobviněný Vietnamec Hung Nguyen Quoc bude ve vazbě již 3 roky. To je v jeho případě podle trestního řádu maximální lhůta, která skončí přesně 12. března. „Hlavní líčení se koná, rozhodování o vazbě je v plánu tento týden,“ sdělila mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci.

Soud může rozhodnout o vyloučení části obžalovaných k samostatnému projednání. Obžaloba viní Elischera z toho, že za peníze ovlivňoval rozhodování senátu ve prospěch některých stíhaných Vietnamců. Za zneužití pravomoci a přijímání úplatků mu hrozí až 12 let vězení a také trest propadnutí majetku. Elischer, který nesmí soudit až do pravomocného skončení trestního stíhání, vinu popírá. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Heřmaničtí vězni vyrobí přepravní podložky pro vakcínu Pfizer

Odsouzení z heřmanické věznice budou vyrábět pěnové podložky pro přepravu vakcín Pfizer/BioNTech. Dnes to schválila vláda. Podložky mají minimalizovat otřesy a nárazy lahviček s vakcínou. Vězni jich zhotoví 25.300, uvedlo ministerstvo vnitra na svém twitteru.

Podle rozhodnutí ministerstva zdravotnictví je nutné lahvičky s vakcínou přepravovat ve svislé poloze a chránit před světlem. Je také zapotřebí předejít jejich vzájemným nárazům. „Z tohoto důvodu se našlo optimální řešení, a to vyrobit jednorázové pěnové podložky vakcín,“ uvedlo vnitro v předkládací zprávě k návrhu.

Ministerstvo zdravotnictví koncem ledna povolilo převážet vakcíny i od firem Pfizer/BioNTech a Moderna i po jednotlivých lahvičkách a v rozmraženém stavu. Dosud se musely skladovat při teplotách pod nulou, Pfizer až při minus 70 stupních Celsia. Nově stačí teploty dva až osm stupňů nad nulou.

Pěnové přepravky budou mít rozměry 22 x 22 centimetrů a pojmou 49 ampulí s vakcínou. „Celkové očekávané množství ampulí, které je nutné touto formou přepravit, je maximálně 1,237.705 kusů. K zajištění přepravy výše uvedeného počtu ampulí bude potřeba tedy maximálně 25.300 jednorázových přepravek,“ napsalo ministerstvo.

Přepravky vzniknou ve výrobní zóně heřmanické věznice, která má potřebné nástroje i dostatečnou kapacitu volné pracovní síly. Vnitro vyšlo z předpokladu, že takto vyrobená jednorázová podložka nepodléhá certifikaci a ani jiným zvláštním potřebám při výrobním procesu, například požadavku na zajištění sterility prostředí nebo dezinfekce výrobku. Při plynulých dodávkách materiálu zvládnou vězni vyrobit požadované množství za čtyři měsíce. Celkové náklady ministerstvo spočítalo na zhruba 840.000 korun.

Při jarní vlně koronavirové pandemie se vězni věnovali šití roušek a výrobě ochranných štítů. Mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová dnes na dotaz ČTK sdělila, že vnitřní pracoviště věznic zůstala i po podzimní vlně epidemie nadále v provozu, a to s příslušnými protiepidemickými opatřeními. Roušky a štíty se ale ve věznicích již nevyrábějí v takové míře jako na jaře.

X X X

KLDR posiluje armádu a trénuje útok na sídlo jihokorejského prezidenta

Severní Korea investuje do schopností vést asymetrickou válku. Tvrdí to zpráva jihokorejského ministerstva obrany. KLDR navýšila počet balistických raket a posílila též speciální jednotky. Jižní Korea má navíc k dispozici záznamy, jak severokorejské síly útočí na maketu jihokorejské prezidentské rezidence.

Podle bílé knihy jihokorejského ministerstva obrany KLDR přidala do svého arzenálu čtyři nové typy raket. Počet raketových brigád rozšířila z devíti na 13. Mezi nové zbraně patří tři balistické rakety krátkého dosahu s doletem 400 až 600 kilometrů a jedna z ponorky odpalovaná balistická raketa (SLBM) Pukguksong-3, kterou KLDR otestovala v říjnu 2019.

Experti varují, že nové typy raket jsou lepší ve vyhýbání se obranným systémům. „Jejich cílem je zaútočit ve velmi nízké nadmořské výšce, takže nemohou být zachyceny našimi radarovými systémy,“ sdělil serveru NK News docent Yang Uk z Postgraduální školy národní obrany Hannam University v jihokorejském Tedžonu.

„Zdá se, že Severní Korea rozšířila své stávající raketové vybavení. Analyzujeme, jaké typy raket jsou rozmístěny do nově zřízených jednotek,“ cituje server Korea Times jednoho vojenského činitele. Severokorejské rakety krátkého doletu by měly být schopné zasáhnout jihokorejské cíle, rakety středního doletu pak i americkou strategickou vojenskou základnu na tichomořském Guamu.

Kim může Bidena „přivítat“ odpalem rakety. KLDR vyrobí krizi, čekají experti

Kim Čong-un na poslední vojenské přehlídce slavnostně představil novou SLBM Pukguksong 5. „Nejmocnější zbraně na světě,“ triumfálně psala severokorejská média. Zatím ale nejsou zprávy o tom, že by nový druh rakety KLDR testovala, designem je velmi podobná Pukguksong 3.

Podle expertů vůdce KLDR hodlá využít test rakety jako varovný signál pro novou americkou administrativu. Pokud by americký prezident Joe Biden stupňoval tlak, pak lze očekávat okamžitý test.

Severokorejská armáda čelí zastarávání

Kromě rozšiřování raketových možností KLDR též posilnila speciální oddíly. Poskytla jim modernizované vybavení a dala je na stejnou úroveň běžné armádě, námořnictvu a letectvu. Jihokorejské výzvědné služby mají k dispozici fotky simulace úderů speciálních sil na maketu Modrého domu, jihokorejské prezidentské rezidence.

„Tyto speciální síly budou prvními jednotkami, které proniknou do Jižní Koreje,“ uvádí vojenská analytička Jina Kimová z Korejského institutu pro obrannou analýzu. „Sever investoval do vývoje tradičního, ale asymetrického vybavení, například obojživelných lodí, které lze použít k rychlé infiltraci.“

Severokorejská armáda má nad svým jihokorejským protivníkem číselnou výhodu. Je více než dvakrát větší, podle odhadů má k dispozici 1,28 milionů lidí. Jihokorejských vojáků je podle zprávy 555 tisíc, o 44 tisíc méně než v roce 2018. Jižní Korea chce do roku 2022 snížit číslo na 500 tisíc v rámci reformního plánu, jehož cílem je vytvořit menší, ale chytřejší armádu pomocí špičkových technologií.

Podle Kimové se severokorejská armáda potýká se zastaralým vybavením, které výrazněji snižuje její bojové schopnosti. Momentálně je navíc spousta jednotek zaměřena na konstrukční a opravné práce následků rozsáhlých záplav, ke kterým došlo minulý rok.
Přírodní katastrofy spolu s pokračujícími americkými sankcemi a koronavirovou pandemií způsobily v zemi rozsáhlé ekonomické problémy. Sám Kim Čong-un nečekaně přiznal selhání v pětileté národní strategii hospodářského rozvoje.

Vztahy mezi KLDR a jejím jižním sousedem jsou v poslední době opět napjaté. KLDR vyhodila v červnu minulého roku do povětří styčný úřad obou korejských států. Stalo se poté, co sestra Kim Čong-una Kim Jo-čong hrozila odvetou, pokud Jihokorejci nepřestanou přes hranice pomocí balónů posílat propagandistické letáky. V prosinci Kim Jo-čong znovu vyhrožovala Jižní Koreji, tentokrát v souvislosti s pochybnostmi jihokorejské ministryně zahraničí o nulovém počtu případů koronaviru u severního souseda.

X X X

Vystačí voda v Dyji pro Moravu i Rakousko? Vědci spojí síly přes hranici

Předpověď na třicet let dopředu ovlivní vodní hospodářství na řece Dyji. A vůbec poprvé na ní budou spolupracovat dvě sousední země. Ke stávajícímu scénáři při povodních chtějí dodat ten při extrémním suchu.

Třicet let vzdálená budoucnost začíná pro vodohospodáře už nyní. Odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se snaží odhadnout, jak bude vypadat klima na moravskorakouském pomezí v roce 2050.

Scénáře, jaké může pro řeku přinést počasí, řeší čeští odborníci z několika institucí vůbec poprvé i s kolegy z Rakouska. Existuje totiž dohoda, kolik vody má k jižnímu sousedovi z Dyje přitéct. A dodržet ji v suchých letech 2017 až 2019 bylo nad lidské síly.
„V důsledku sucha nebylo možné na jaře naplnit vodní nádrže. Z diskuse vyplynulo, že sice existuje osvědčená spolupráce na úrovni protipovodňové ochrany, ale ne v oblasti dopadů sucha,“ vysvětluje zástupce vodohospodářského oddělení úřadu dolnorakouské zemské vlády Franz-Walter Froschauer vznik přeshraničního projektu.

Dyje přestavuje důležitý základ pro zásobování vodou jak na jižní Moravě, tak v příhraniční oblasti Dolních Rakous.
Zjistit, jestli to zvládne i v následujících třech desetiletích, společně zkouší sedm českých i rakouských institucí. Spolupracovat budou až do roku 2022.

„Je nutno odhadnout bilanci vody a porovnat ji s očekávanou potřebou v budoucnu,“ podotýká Froschauer.
„Poprvé se dvě sousední země snaží harmonizovat své odborné znalosti a přenést je na společný hraniční region,“ doplňuje.

X X X

Krajští radní zrušili veřejnou zakázku na projektanta nové krajské nemocnice v Malenovicích

Zrušení veřejné zakázky na projektanta nové krajské nemocnice v Malenovicích schválili na svém dnešním jednání krajští radní. Informoval o tom hejtman Zlínského kraje Radim Holiš.

„Zrušením této veřejné zakázky ušetříme finanční prostředky na projekční práce ve výši 350 milionů korun bez DPH, které můžeme využít na jiné potřebné projekty a investice v našich čtyřech stávajících nemocnicích ve Zlíně, Uherském Hradišti, Kroměříži a Vsetíně. O samotném investičním záměru na novou krajskou nemocnici budeme dále jednat. O zrušení zakázky na projektanta jsme rozhodli po zvážení všech okolností a shodě Rady Zlínského kraje. Podrobně budeme o této záležitosti informovat na čtvrteční tiskové konferenci,“ sdělil hejtman Radim Holiš.