iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

VSZ Kořán pochybil při obžalobě na Parkanovou a Staňka

Soud v případu CASA: U letadel nešlo stanovit cenu obvyklou, státní zástupce „zásadně pochybil" Posudek obžaloby v případu nákupu letounů CASA je nepřesvědčivý, postrádající erudici a při jeho zadání navíc pochybil i státní zástupce. „Postup znaleckého ústavu, který v podstatě třikrát vypočetl jiný výsledek, a přitom konstantně tvrdí, že měl vždy dostatek vstupních informací, byť před prvním doplňkem posudku očividně neměl, budí u soudu vážné pochybnosti,“ konstatuje se v rozhodnutí senátu Obvodního soudu pro Prahu 6, který v říjnu minulého roku zprostil obžaloby exministryni Vlastu Parkanovou a úředníka Jiřího Staňka.

Senát v čele se soudkyní Markétou Binderovou v rozsudku, který má Česká justice k dispozici, zkritizoval nejen práci znaleckého ústavu American Appraisal (posléze Grant Thornton Valuations), ale také státního zástupce Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Praze Jana Kořána.

Ten podal v roce 2015 (vyšetřování probíhalo od roku 2012) obžalobu na Vlastu Parkanovou a bývalého zaměstnance ministerstva obrany Jiřího Staňka pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku (podle § 255 odst. 1, 3 trestního zákona ve znění účinném do 1. 1. 2010) a zneužívání pravomoci veřejného činitele (podle § 158 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona). Zákonným znakem těchto trestných činů je způsobení škody, která měla podle Kořána vzniknout státu nákupem „předražených“ letounů CASA.

K jejímu prokázání si přizval Kořán již zmíněný znalecký ústav, naopak obhajoba předložila oponentní posudky. Zatímco však posudek obžaloby konstatoval konkrétně vyčíslitelnou škodu, určenou rozdílem údajně obvyklé ceny letadel CASA a ceny skutečně zaplacené státem za jejich nákup, znalci obhajoby došli k závěru, že obvyklou ani tržní cenu letadel není možné takovým způsobem určit. V situaci, kdy podle soudu předložily diametrálně odlišné posudky dva znalecké ústavy, „nad nimiž v legální hierarchii znalců nestojí žádná autorita, které by mohl soud případně svěřit vypracování revizního posudku“, postupoval soud podle § 2 odst. 6 tr. ř. a předložené posudky zhodnotil sám.

První spornou otázkou podle soudu bylo stanovení ceny obvyklé. Právě takové zadání od orgánů činných, tedy určit obvyklou cenu letounů CASA, dostal znalecký ústav American Appraisal /Grant Thornton. Ten ji stanovil v souladu se zákonem o oceňování majetku, podle něhož je cena obvyklá ta, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.

Nebylo možné srovnávat

Podle soudu však takový postup nebyl v případě letounů CASA možný. Jednoduše proto, že nebylo možné s čím srovnávat. „Soud považuje výklad znaleckého ústavu American Appraisal (posléze potvrzený jeho nástupcem Grant Thornton Valuations), že znak obchodního styku v tuzemsku je naplněn tím, že jedna z porovnávaných transakcí proběhla v ČR a ostatní zahraniční byly přepočteny na českou měnu platnými směnnými kurzy za naprosto absurdní a nepatřičně rozšiřující definici obvyklé ceny v zákoně o oceňování majetku. Přepočet na českou měnu nemůže v žádném případě zastřít zásadní rozdíly, které se v podmínkách jednotlivých trhů (daňových, celních apod.) vyskytují a překlenout tak výklad znaku ‚tuzemsko‘,“ uvádí se v rozhodnutí soudu.

Soud si v této souvislosti neodpustil kritiku na adresu erudice znaleckého ústavu přibraného obžalobou. „Je poněkud zarážející, že znalecký ústav American Appraisal vykládal cenu obvyklou dle zákona o oceňování majetku takto až laickým způsobem, přičemž soud musí dát za pravdu závěrům přesvědčivě nastíněným hlavně v posudku ústavu Equita Consulting, že obvyklá cena dle citovaného zákona nemohla být v dané věci určována, neboť se jedná o kategorii ryze související s tuzemským obchodním stykem, přičemž soud se přiklání k tomu, že ani další definiční znaky nebyly naplněny, ale to není až tak podstatné. Skutečnost, že znalecký ústav American Appraisal si neudělal dostatečnou analýzu, jakou kategorií hodnoty by bylo nejvhodnější letouny CASA ocenit a následně své závěry nepřiléhavě vydával za cenu obvyklou dle definice obsažené v zákoně o oceňování majetku (která však nebyla vůbec na místě, jak je uvedeno výše), zatěžují předmětný znalecký posudek (včetně doplňku) terminologickou nejasností, zmatečností a nekonzistentností, která značně snižuje odbornou úroveň a věrohodnost tohoto posudku,“ kritizuje soud.

Podle něj je pochybení ovšem i na straně státního zástupce Kořána, který měl o postupech stanovení výše škody pro účely trestního řízení znalecký ústav poučit a znalecký úkol lépe specifikovat, „aby zbytečně nedocházelo ke shora uvedeným nejasnostem a zbytečným nákladům (na vypracování závěrů, které mohou mít jen malou trestněprávní relevanci)“. Podle soudu by totiž pro určení škody pro účely trestního řízení byl postup podle jeho § 89, odst. 12, kdy se primárně vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem trestného činu, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav

V případě letadel CASA, které představují unikátní výrobek, upravený a vyvíjený dle požadavků Armády ČR, ovšem nelze podle soudu postupovat ani dle primárního hlediska určování škody pro potřeby trestního řízení. Nelze totiž zjistit cenu, za kterou se věc, jež byla předmětem údajného trestného činu, v době a v místě činu obvykle prodává, protože se v ČR do té doby nikdy neprodávala. Na místě tedy podle soudu bylo postupovat dle sekundárního hlediska určování výše škody, a to účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci.

Posudek zaměnil kurzy

Další ranou pro věrohodnost posudku obžaloby byla chybná aplikace směnných kurzů dolarů a eur. Posudek totiž kurzy zaměnil, což vedlo ke zvýšení údajné škody o více než 50 milionů korun v neprospěch obžalovaných. „Přepočet měn na základě směnných kurzů je relativně jednoduchou matematickou operací, a proto tato chyba vzbuzuje další otázky stran odborné úrovně posudku a jeho důkazní váhy,“ popisuje své úvahy soud.

Soud dále vytkl, že posudek obžaloby nevzal v potaz faktor množstevní slevy. „Skutečnost, že s počtem zakoupených kusů cena jednoho letadla skutečně klesá, soud považuje za naprosto logickou, neboť u vojenské techniky se zároveň kupuje systém zabezpečení, způsob údržby, výcviku či doškolení pilotů, náhradní díly, přičemž tyto systémy je možno uplatnit u většího množství letounů (tedy u dalších nákupů se tyto fixní náklady „rozprostřou“ na větší množství kusů, které pak ve výsledku mají podstatně menší jednotkovou cenu), zatímco kdyby se měly zakoupit například jen pro jeden letoun, byla by jeho cena nepřiměřeně velká,“ konstatuje se v rozhodnutí.

Jako zásadní pochybení posudku obžaloby pak soud zhodnotil jeho přístup ke stanovení ceny pěti letadel L-159, které byly součástí transakce. Ústav je ohodnotil nákladovou metodou, každý po 120 mil Kč za kus, kterou ovšem soud označil v rozhodnutí za zcela nevhodnou. „Znalecký ústav AA vycházel čistě ze směnné hodnoty těchto letadel uváděných v kupní smlouvě na letadla CASA a pominul skutečný ekonomický význam směny těchto letounů tak, jak byly zahrnuty v kupní smlouvě. Jak vyplynulo z dokazování, směna letounů L-159 byla do kontraktu se společností EADS zahrnuta na základě požadavků české strany.

Tyto letouny byly pro Armádu ČR zcela nepotřebné, naopak vznikaly značné náklady s jejich konzervováním a uváděním do provozu. Část letounů předaných společnosti EADS navíc byla v neletuschopném stavu, kdy jejich pouhé zprovoznění vyžadovalo náklad 80 milionů Kč. Tím, že se podařilo prodat tyto letouny do zahraničí, vznikl v podstatě prostor pro vytvoření zahraniční poptávku po předmětných letounech, která byla do té doby vlastně nulová,“ uvedl k tomu soud v rozsudku.

Ze všech těchto důvodů vyhodnotil soud posudek obžaloby za metodicky i věcně nesprávný, nepřesvědčivý a postrádající erudici, která se od ústavního posudku očekává. „Otázka hodnoty předmětných vojenských letadel představuje mimořádně složitý problém vyžadující velice vysokou odbornost a obrovské množství dat, ze kterých je třeba při stanovování obvyklé ceny vycházet.

Těmto mimořádně rigorózním požadavkům ovšem znalecký ústav American Appraisal ve svém posudku, byť dvakrát doplňovaném a opravovaném v řádů desítek milionů korun, nevyhověl, pročež se soud shoduje se závěry znaleckého ústavu Equita Consulting a dalších znalců vyslechnutých k otázce škody, že cena, kterou určil znalecký ústav GT Appraisal services, není skutečnou obvyklou cenou letadel CASA, pročež i škoda, která měla dle tvrzení obžaloby vzniknout ČR, nebyla prokázána. Dnes, po více než 10 letech od toho, kdy proběhly koupě předmětných letadel CASA, je dle závěrů znalců na straně obhajoby, se kterými se soud ztotožňuje, možnost určit účelně vynaložené náklady na obstarání předmětných letadel CASA a v návaznosti na to konstatovat, zda skutečně České republice nějaká škoda vznikla, takřka vyloučena,“ uzavírá soud.

Skutek se nestal

Soud tak došel k závěru, že skutek, popsaný v obžalobě se nestal. Odmítl i závěrečný návrh státního zástupce na rekvalifikaci jednání Parkanové a Staňka jako maření úkonu veřejného činitele z nedbalosti a způsobení škody velkého rozsahu z vědomé nedbalosti, neboť ani pro to neshledal důvody.

Naopak v závěru rozsudku podrobil opětovné kritice státního zástupce Kořána. Ten totiž do popisu skutku v obžalobě uvedl, že Vlasta Parkanová jednala v úmyslu zlepšit své postavení ve vládě, tedy v podstatě se zalíbit tehdejšímu premiérovi Mirkovi Topolánkovi, neboť ten měl záměr jí údajně z vlády odvolat. „Motivace obžalovaných, jak je dovozována ve skutkové věty obžaloby, je z pohledu soudu naprosto spekulativní a nevyplynula z žádného z provedených důkazů, zejména pak ze svědeckých výpovědí, ačkoliv svědci vypovídali z převážné části shodně jako v přípravném řízení.

Vzhledem k tomu, že motiv není obligatorním znakem předmětných trestných činů, státní zástupce se měl zdržet jeho dovozování a uvádění ve skutkové větě, neboť důkazní situace dovození takovéhoto motivu nikterak neumožňovala. Je zjevné, že trestní stíhání muselo představovat (i s ohledem na jeho délku vynucenou složitostí a rozsáhlostí věci) pro oba obžalované značné příkoří, jehož umocňování nepodloženým dovozováním motivů (které lze shrnout tak, že obžalovaná Parkanová chtěla dál dělat ministryni a obž. Staněk se, ostatně jako takřka každý zaměstnanec, snažil o karierní postup) soud hodnotí jako zásadní pochybení, ke kterému zřejmě státní zástupce přikročil, aby podpořil své tvrzení o úmyslném zavinění obžalovaných,“ stojí v samém závěru rozhodnutí soudu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

ÚS O DIKRIMINACI LIDÍ V PODNICÍCH, JAKÉ JE ŘEŠENÍ?

Analytik měl problém s autoritami a nepociťoval respekt, proto zažaloval firmu za diskriminaci. Aby se zaměstnavatel dopustil byť nepřímé diskriminace, musí mít o zdravotním postižení zaměstnance nejdříve dostatečné povědomí. K tomuto závěru došel nedávno Nejvyšší soud (NS), který posuzoval dovolání bývalého analytika jedné pražské poradenské firmy, který se cítil být diskriminován, neboť firma neměla brát ohledy na jeho psychiatrickou diagnózu.

Před dvěma lety zaměstnala jedna mezinárodní poradenská firma vysokoškoláka na pozici analytika. Vstupní lékařskou prohlídku absolvoval jako zdravotně způsobilý. Mzdové účetní ale předložil několik týdnů po nástupu do práce zprávu pražské správy sociálního zabezpečení o tom, že je osobou zdravotně znevýhodněnou. S vysvětlením, že tak činí z důvodu možného daňového zvýhodnění.

Jak vyplynulo z dokazování u nalézacího soudu, v této zprávě se uvádělo, že sice může vykonávat soustavné zaměstnání, avšak že v důsledku jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou podstatně omezeny jeho schopnosti pracovního začlenění i využití dosavadní pracovní kvalifikace. Aniž by to bylo ovšem ve zprávě dále nějak konkretizováno či jaká konkrétní omezení z toho vyplývají. Účetní o této zprávě nikoho z firmy dále neinformovala.

Bere si kritiku k srdci

Muž se posléze svěřoval své nadřízené, která s ním musela řešit stupňující se konflikty s jeho kolegy v práci. Uvedl kupříkladu, že má problém s autoritami, že je citlivější na hluk, že velmi nerad slyší kritiku a příliš si ji bere k srdci.
A že je citlivý, když vnímá nějakou neúctu nebo „nerespekt“, či že potřebuje, aby se před ním „rozvinul červený kobereček“. Neřekl jí však, že má psychiatrickou diagnózu a že na psychiku užívá nějaké léky. Nepožadoval ani žádné úlevy v podobě „home office“ či zkráceného pracovního úvazku. Teprve u soudu pak vyšlo najevo, že je dlouhodobě v péči psychiatra s diagnózami poruch způsobených škodlivým použitím stimulancií a poruchami osobnosti s rysy narcistickými a hraničními.

Proti propuštění ve zkušební době podal muž žalobu, v níž obvinil firmu z diskriminace z důvodu svého zdravotního postižení, o kterém byl podle jeho názoru zaměstnavatel dostatečně zpraven.

Diskriminace z důvodu zdravotního stavu

V žalobě uvedl, že jednání firmy je porušením zásady postupovat nediskriminačně a rovně zacházet se všemi zaměstnanci podle antidiskriminačního zákona. Zrušení pracovního poměru z důvodu problémového fungování v týmu či v souvislosti s jeho problémy s autoritou představuje podle něj přímou diskriminaci z důvodu jeho zdravotního stavu. Poukázal na to, že zaměstnavatel je povinen přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, že tato povinnost vzniká, pokud si zaměstnavatel je, nebo měl by být vědom, postižení zaměstnance.

A že zaměstnavatel má tato opatření sám aktivně navrhovat a zavádět, zatímco povinností zaměstnance je pouze informovat zaměstnavatele o svém postižení. Pokud zaměstnavatel opomene přijmout přiměřená opatření, aby u něj osoba se zdravotním postižením mohla pracovat, považuje to zákon za nepřípustnou nepřímou diskriminaci, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení. Ona přiměřená opatření pak spatřoval například v mediaci na pracovišti, koučinku, v umožnění práce z domova nebo ve snížení úvazku.

Jako zadostiučinění požadoval vedle finanční částky také omluvu. A to formou dopisu, dále pak její vyvěšení v „kuchyňce na pracovišti“, na sociální síti firmy i jejím intranetu.

Firma nemohla přijmout opatření

Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu zamítl, neboť podle něj nebylo s mužem zacházeno znevýhodňujícím způsobem, navíc firma ani nevěděla o podstatě jeho zdravotního postižení, a tedy nemohla přijmout jakékoliv opatření. Z toho, že muž v průběhu pracovního poměru sděloval, že je „citlivý na hluk, neúctu, kritiku, či že má problémy s egem či autoritami“, podle mínění soudu prvního stupně „rozhodně nelze dovodit, že by žalovaný mohl mít povědomí, že žalobce je osobou trpící psychiatrickým onemocněním vyžadujícím nezbytnost přizpůsobení pracovního prostředí. A to zejména za situace, že žalovaný měl na základě vstupní lékařské prohlídky informaci od lékaře, že je žalobce zcela způsobilý pro výkon práce“.
Soud došel k závěru, že muž psychiatrické onemocnění před zaměstnavatelem fakticky zatajil, přičemž zaměstnavatel není oprávněn jen tak zjišťovat zdravotní stav svých zaměstnanců, ani nemá možnost získat sám údaje z jejich zdravotní dokumentace.

Městský soud v Praze pak zamítl i mužovo odvolání. Podle něj nebylo možné dovodit jeho zdravotní stav ani ze zprávy, kterou předal mzdové účetní, ani z informací, které měla firma k dispozici, a to s ohledem na specifickou povahu tohoto psychického postižení. Zvýšenou potřebu uznání či obtížnou komunikaci s kolegy mohli ve firmě považovat za jeho běžnou vlastnost. Fakt, že muž podstupuje psychoterapii, pak sám o sobě nemohl vést k závěru, že trpí psychickým onemocněním, neboť „psychoterapie obecně slouží k řešení širokého spektra psychických problémů a (na rozdíl od psychiatrické léčby) tak z účasti jakékoliv osoby na psychoterapii nelze usuzovat na její psychické onemocnění“.

Nepřímá diskriminace

Nejvyšší soud pak z dovolání připustil jedinou otázku, dosud dovolacím soudem neřešenou, totiž kdy jde ze strany zaměstnavatele o nepřímou diskriminaci zaměstnance z důvodu zdravotního postižení spočívající v opomenutí zaměstnavatele přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání.

Podle NS „o diskriminaci zaměstnance z důvodu zdravotního postižení, spočívající v „opomenutí“ zaměstnavatele přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, se jedná tehdy, je-li (musí-li být) zaměstnavateli s ohledem na všechny okolnosti případu zřejmé, že zaměstnanec má takové zdravotní postižení (omezení vyplývající především z fyzických, duševních nebo psychických postižení), které v interakci s různými překážkami brání (může bránit) plnému a účinnému zapojení dotčeného zaměstnance do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními zaměstnanci , avšak zaměstnavatel přesto nepřijme žádné z přiměřených opatření umožňujících osobě se zdravotním postižením přístup k zaměstnání, výkon pracovní činnosti nebo funkční nebo jiný postup v zaměstnání, která by za daných okolností připadala v úvahu a která nepředstavují pro zaměstnavatele nepřiměřené zatížení“.

„Z uvedeného vztaženo na projednávanou věc vyplývá, že žalovaný by se vůči žalobci mohl dopustit diskriminace spočívající v opomenutí přijmout přiměřená opatření ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona jen tehdy, bylo-li (muselo-li být) žalovanému s ohledem na všechny okolnosti případu zřejmé, že žalobce má takové zdravotní postižení (omezení), které má (může mít) vliv na jím vykonávanou pracovní činnost a které brání (může bránit) jeho plnému a účinnému zapojení do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními zaměstnanci, avšak žalovaný přesto nepřijal žádné z přiměřených opatření, jež by za daných okolností připadala v úvahu a jež nepředstavují pro žalovaného nepřiměřené zatížení,“ konstatuje se v prosincovém rozhodnutí NS, kterým dovolání zamítl. Podle NS totiž zaměstnavateli nebylo, a ani nemuselo být, zřejmé, že muž takovým zdravotním postižením trpí. Nemohl se tedy dopustit opomenutí přijmout přiměřená opatření.

Neúcta a nerespekt

„Skutečnost, že žalobce trpí zdravotním postižením, které má (může mít) vliv na jím vykonávanou pracovní činnost a které brání (může bránit) jeho plnému a účinnému zapojení do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními zaměstnanci, nebyla (nemusela být) zřejmá ani z poznatků žalovaného o jednotlivých projevech žalobci diagnostikovaných duševních poruch nebo poruch chování (včetně sdělení žalobce, že má problém s autoritami, že je citlivější na hluk, že velmi nerad slyší kritiku, příliš si ji bere k srdci, že je citlivý, když vnímá nějakou neúctu nebo „nerespekt“, a sdělení souvisejících s jeho touhou po uznání), neboť – jak správně uzavřel odvolací soud – je bylo možné z pohledu žalovaného považovat za „běžné“ osobnostní rysy žalobce (popřípadě specifické projevy individuality jeho osobnosti),“ uzavírá NS.

Na tomto závěru podle NS nic nemění ani to, že muž své nadřízené informoval o tom, že chodí k psychologovi, „neboť ani z této informace žalovanému nemuselo být zřejmé, že trpí takovým zdravotním postižením (omezením)“.Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

Trumpovo ošklivé dědictví. Mezi republikány vypukla občanská válka

Poslední dny úřadování Donalda Trumpa v Bílém domě neotřásají jen Amerikou, ale i Republikánskou stranou. Její členové si po ztrátě senátní většiny a řádění davu v Kongresu kladou otázku, jak se k postavě končícího prezidenta postavit.

„Kdysi jsem prohlásil, že naše strana, strana Abrahama Lincolna a Ronalda Reagana, si dává šlofíka. Z toho šlofíka se stala noční můra našeho národa. Republikánská strana se musí probudit,“ vzkázal ve čtvrtek svým spolustraníkům někdejší předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner.

Politika, jenž se od své rezignace před pěti lety k politice příliš nevyjadřoval a na Twitter dával hlavně fotky, jak seká trávník, přiměl k vyjádření vpád davu Trumpových příznivců na Kapitol. Dav k vášnivým protestům popouzel sám Trump, jenž se stále odmítá smířit s porážkou v listopadových volbách.

„Invaze na náš Kapitol, kterou podnítily lži šířené člověkem pověřeného mocí, představuje políček do tváře všech, kteří se obětovali při budování naší republiky,“ dodal politik, který za Trumpův vzestup nese částečnou odpovědnost - republikánským kongresmanům šéfoval v době, kdy ve straně získalo vliv hnutí Tea Party, které do značné míry připravilo půdu pro Trumpovu kandidaturu.

Pozor na zrádce

Proti dosluhujícímu prezidentovi se v Republikánské straně vymezuje čím dál víc lidí. Nejméně dva senátoři se vyslovili pro jeho sesazení a ruce od něj dává i vůdce senátní většiny Mitch McConell. Ten byl přitom dlouho považován za hlavní tvář pragmatismu, s nímž se stará republikánská garda podvolila excentrickému magnátovi.

Trumpovi se v posledních dnech postavil i viceprezident Mike Pence, na kterého naléhal, aby jako šéf Senátu zablokoval oficiální potvrzení Bidenovy výhry Kongresem. Pence ovšem oznámil, že do jednání zasahovat nebude, což Trumpa podle zdrojů z Bílého domu velmi rozčílilo.

Za úprk republikánských špiček od trumpovských praporů nemůže jen šturm Kapitolu. O den dříve republikáni ztratili kontrolu nad Senátem, když přišli o obě křesla za Georgii, jižanský stát, který donedávna platil za jejich spolehlivou baštu. Mnoho vysoce postavených představitelů strany cítí, že za to může ale i chování jejich prezidenta po prohraných volbách.

„Není to tak dlouho, co jsme kontrolovali Sněmovnu reprezentantů, Senát i Bílý dům,“ prohlásil senátor Mark Rubio. „O čtyři roky později nic z toho nemáme. Musíme se zamyslet, jak se to stalo, protože naše země potřebuje životaschopnou a atraktivní alternativu k radikální levici.“

Odborníci i média proto píší o občanské válce v řadách republikánské strany, která se štěpí na Trumpovy kritiky a zaryté stoupence. Mezi ty patří například Ted Cruz, vůdce skupiny senátorů, která se v Kongresu pokusila zpochybnit legitimitu Bidenova vítězství.

Trump si navíc udržuje značnou moc nad republikánskými voliči. V listopadu dostal přes 74 milionů hlasů, více než jakýkoliv jiný úřadující prezident v historii. Podle průzkumů většina jeho voličů stále věří, že prohrál podvodem. Pouhých 27 procent považuje vpád do Kongresu za ohrožení demokracie, 45 procent z nich to dokonce schvaluje.

Pence se poprvé od nepokojů sešel s Trumpem, o jeho sesazení usilovat nebude

Podle analytiků se skupina Trumpových příznivců ve straně může nadále radikalizovat. „Jednání Pence, McConnella a dalších umírněnějších republikánů Trump nyní označí za zradu klasických politiků, kteří ho v klíčové chvíli nepodrželi. Obávám se, že u značné části republikánských voličů tato rétorika bude fungovat,“ uvedl v rozhovoru pro iDNES.cz amerikanista Kryštof Kozák.

Trumpovi už žádné peníze, hlásí velcí dárci

Trump navíc naznačil, že by za čtyři roky mohl opět kandidovat na prezidenta. Jeho kritici ve straně by mu v tom mohli zabránit, pokud by podpořili snahy demokratů o nový impeachment a v Senátu pak zajistili dostatek hlasů pro ústavní žalobu.

Z Trumpa by však tím vytvořili mučedníka a sami sobě vyrobili nesmiřitelného nepřítele, který by jim díky přetrvávajícímu vlivu na voličskou základnu při každých volbách okopával kotníky. S tím musí počítat každý republikán, který v sobě živí naděje na nejvyšší úřad.

„Trump sílu strany mezi lidovými vrstvami změnil ve svůj kult osobnosti. Na rozdíl od svých předchůdců v úřadu, kteří mandát neobhájili, nechce vyklidit pole a nemá v úmyslu vzdát se vedení své frakce v Republikánské straně. Takže si myslím, že ji čekají velmi bouřlivé časy,“ uvedl pro The Financial Times znalec republikánského zákulisí Tony Fratto.
8. ledna 2021

Republikánskou stranu neštěpí jen postava odcházejícího prezidenta, ale i otázka přístupu k budoucí Bidenově administrativě. Měla by s ní spolupracovat, nebo její agendu od začátku sabotovat? A změní se nějak program republikánů, který Trump výrazně posunul k izolacionismu, protekcionismu a nekompromisnímu postoji v otázkách imigrace?
Poslední týdny navíc výrazně poznamenaly vztahy s velkým byznysem a velkými donory. Po útoku na Kapitol už několik významných dárců oznámilo, že Trumpa a jeho křídlo ve straně už nehodlají finančně podporovat.
Trump své věrné neztratí, za eskalaci nese zodpovědnost, říká amerikanista

„Znesvěcení Kapitolu nebude zapomenuto,“ prohlásil Dan Eberhart, který na loni na Trumpovu kampaň dal přes 100 000 dolarů. „Senátor Mitch McConnell nejdřív kvůli němu přišel o svoji senátní většinu a teď si Trump s celým Kapitolem vytřel prdel - to je podle mě dost jasné znamení, co si prezident Trump o Republikánské straně myslí.“

X X X

Nechci žádné násilí, řekl Trump. Odpovědnost za své příznivce odmítá

Americký prezident Donald Trump se v úterý poprvé vyjádřil k událostem minulé středy. Odpovědnost za násilnosti svých příznivců, kteří vtrhli do Kongresu, nepřiznal. Snahu zástupců Demokratické strany o obžalobu prezidenta, takzvaný impeachement, označil za „absolutně směšný“ krok, který vyvolává ve Spojených státech ohromný hněv.

Prezident čelí výzvám, aby kvůli počínání svých stoupenců několik dní před koncem svého funkčního období rezignoval. Když se jej na tento bod zeptal reportér agentury Reuters, Trump na otázku neodpověděl a řekl: „Nechci žádné násilí.“

V důsledku vpádu jeho příznivců do sídla Kongresu zemřelo minulý týden pět lidí a Federální úřad pro vyšetřování (FBI) nyní varuje před ozbrojenými protesty napříč USA. Demokraté ve Sněmovně reprezentantů v souvislosti s událostmi minulé středy předložili návrh usnesení o ústavní žalobě na prezidenta za podněcování násilí.

Obvinění vychází i z Trumpových výroků pronesených těsně před vypuknutím středečních nepokojů, kdy na shromáždění u Bílého domu vyzval příznivce k pochodu na Kapitol a opět je burcoval nepravdivými tvrzeními o prezidentských volbách.
Trump se během zteče Kapitolu nemohl odtrhnout od televize, tvrdí svědci

Jak podotýká deník The New York Times, prezident například hovořil o potřebě „bojovat mnohem tvrději“ proti „špatným lidem“. „Už si to nenecháme líbit, a o tom tohle celé je,“ uvedl v jiné pasáži. Podle končící hlavy státu byl obsah daného projevu „naprosto vhodný“. „Co se týče impeachmentu, je to vlastně pokračování největšího honu na čarodějnice v dějinách politiky. Je to směšné. Je to absolutně směšné,“ citovala jej agentura AP.

„Myslím, že to vyvolává ohromné nebezpečí pro naši zemi a vyvolává to ohromný hněv. Nechci žádné násilí,“ dodal.
Trump v úterý před novináře vystoupil poprvé po několika týdnech, a to při příležitosti odletu z Washingtonu do Texasu. V jižním státě USA při návštěvě zdi vznikající na hranici s Mexikem, které již stojí přes 720 kilometrů, pak Trump prohlásil, že pro něj možnost obžaloby prezidenta „představuje nulové riziko.“

Ústavní žaloba se „vrátí a bude strašit Joea Bidea a jeho administrativu. Jak se říká, buďte opatrní, co si přejete,“ uvedl Trump, jehož funkční období skončí 20. ledna.

Trump vyzval ke smíření, spořádaně předá moc. Násilí mě pobouřilo, řekl | (2:41) | video: twitter.com/Donald Trump
Dvojnásobný impeachement. Sněmovna by mohla novou ústavní žalobu schválit už ve středu, čímž by se Trump stal prvním americkým prezidentem, který impeachmentu čelil dvakrát.

Větší ze dvou komor Kongresu bude v úterý hlasovat o rezoluci, která by formálně vyzvala viceprezidenta Mikea Pence k uplatnění 25. dodatku ústavy. Ten umožňuje federálnímu kabinetu prohlásit hlavu státu za neschopnou výkonu funkce.
Pence se poprvé od nepokojů sešel s Trumpem, o jeho sesazení usilovat nebude

Neočekává se však, že by se Pence touto žádostí řídil, a vše tak směřuje ke vznesení druhé ústavní žaloby za posledních 14 měsíců. Na to, aby prošla Sněmovnou reprezentantů, stačí prostá většina, a tu demokraté v této komoře mají.
Poté by následoval „soudní proces“ v Senátu, ovšem harmonogram dalších kroků byl na začátku týdne nejasný, stejně jako možné vyústění celého procesu. Trumpa už vyzvali k rezignaci i dva republikánští senátoři, na odsouzení prezidenta v Senátu, k němuž je potřeba dvoutřetinová většina, by ale demokrati potřebovali na své straně ještě dalších 15 republikánů.
A Trumpovi straničtí kolegové převážně uvádí, že nepovažují za vhodné hnát odcházejícího prezidenta k odpovědnosti skrze impeachment.

X X X

Trump se během zteče Kapitolu nemohl odtrhnout od televize, tvrdí svědci

Dosluhující americký prezident Donald Trump se během zteče Kapitolu nedokázal odtrhnout od televize. Uvádí to zdroje z jeho okolí. Trump byl zaujat záběry z Kapitolu natolik, že nedbal na prosby kongresmanů, aby zasáhl. Blízký Trumpův podporovatel, republikánský senátor Lindsey O. Graham, přiznal že Trump viděl demonstranty jako své spojence.

„Bylo těžké se k němu dostat a více proč? Protože to byl živý televizní přenos,“ prozradil listu The Washington Post jeden blízký Trumpův poradce.

„Pokud to je TiVo (americký digitální videorekordér, z něhož si lze zaznamenaná videa pustit zpětně), jen by záznam stopl a odpověděl by na telefonáty. Když je to živě, sleduje to. A (proto) jenom sledoval, jak se to všechno odvíjí.“
Americká média dříve obsáhle referovala o Trumpově obsesi televizí. Prezident je údajně schopen sledovat televizní obrazovku několik hodin denně a s nelibostí nese, když jej při dívání se na zprávy někdo přerušuje.

Minulou středu těmito otravnými jedinci byli samotní členové Sněmovny reprezentantů a senátoři, kteří jej zoufale volali z Kapitolu, jehož chodbami se vesele proháněli zuřiví demonstranti.

Aby lídr republikánské menšiny v Sněmovně reprezentantů Kevin McCarthy přesvědčil Trumpa, jak vážná je situace, začal v živém televizním přenosu popisovat, co se děje v Kapitolu, píše Washington Post s odvoláním na jednoho z patnácti Trumpových poradců, členů Kongresu, úředních činitelů a Trumpových důvěrníků, kteří pod podmínkou anonymity byli ochotni popsat dění v Bílém domě a Kapitolu během demonstrací.

Zatímco jedna část Trumpových příznivců vítězoslavně sedala na křesla nenáviděných politiků, druhá se pokoušela domoci Trumpova zásahu odkazy na svou věrnost. Část republikánských kongresmanů prezidentovy poradce v Bílém domě ujišťovala, že jsou Trumpovými věrnými loajalisty a jsou ochotni volit proti výsledkům voleb, ale nyní se bojí o svůj život.
Zástupci tiskového týmu se cítili frustrovaní hradbou, kterou kolem sebe Trump vystavěl. Jen pár lidí, jako vedoucí štábu Bílého domu Mark Meadows a tisková mluvčí Bílého domu Kayleigh McEnany mohli k prezidentovi. Do Bílého domu dorazila na naléhání Grahama i prezidentova dcera Ivanka Trump, aby svému otci domluvila a přesvědčila jej, ať vydá k celé situaci stanovisko.

Trump své věrné neztratí, za eskalaci nese zodpovědnost, říká amerikanista

Přesto jí a dalším lidem z Trumpova bezprostředního okolí trvalo dlouho, než ho přesvědčili, aby vydal tweet, v němž demonstranty pobízí k respektování policie. Trump sám se zdráhal napsat finální výzvu, aby protestující „byli pokojní“, tvrdí jeden poradce.

„Trvalo mu chvíli, než uznal závažnost situace,“ přiznal Graham. „Prezident viděl tyto lidi jako spojence na své cestě a sympatizanty s myšlenkou, že volby byly ukradeny.“

Trump podle svědků z Bílého domu sledoval se zájmem, jak jeho stoupenci za něj tak tvrdě bojují. V jeden moment ale vyjádřil obavy, že protesty odradí republikánské zákonodárce, aby hlasovali hlasovali proti výsledkům voleb.

Členové Kongresu i starostka Washingtonu Muriel Bowserová požadovali, aby prezident dal příkaz k zapojení Národní gardy. Trump tak neučinil. Pověření k vyslání gardy dal úřadujícímu ministrovi obrany Christopher Millerovi dal až viceprezident Mike Pence, který zůstal v Kapitolu, ukrytý v tajné místnosti. Trump ještě ve chvíli, kdy bylo sídlo Kongresu pod útokem, napsal na Twitteru, že Pencovi „chybí kuráž“.

Od středečního útoku Trump s Pencem nemluvil. Poprvé se setkali až toto úterý. Podle vysoce postaveného vládního činitele, na kterého se odvolává agentura AFP, absolvovala dvojice „dobrý rozhovor“.

Kolosální bezpečnostní selhání. Jak se demonstranti dostali do Kapitolu?

Trump ve čtvrtek, den po zteči Kapitolu, odsoudil nepokoje. Uvedl, že jej pobouřilo násilí, které je provázelo.
Média však připomněla, že ještě po vyhlášení zákazu vycházení ve Washingtonu Trump psal, že „tohle jsou věci a události, ke kterým dojde, když o posvátné volební vítězství tak bez okolků a brutálně okradete velké vlastence, se kterými se tak dlouho špatně a nespravedlivě zachází.“

Prezidenta mediální pokrytí jeho smířlivého videa rozhněvalo. Podle jednoho poradce prezident vyjádřil lítost, že video vůbec natočil. Trump se obával, že v něm vypadá jako slaboch.

Demonstranti byli z Antify, tvrdí Trumpovi příznivci

Ačkoliv Kapitol způsobil v řadách republikánské strany doposud neviděné projevy nespokojenosti, Trump má mezi nimi stále své příznivce. Floridský kongresman Matt Gaetz a další tvrdí, že demonstranti byli ve skutečnosti členy krajně levicového protifašistického hnutí Antifa. Podle FBI ale nejsou žádné důkazy o infiltraci protestů členy Antify.

Podle serveru Axios spekulace o Antifě v Kapitole tvrdil i Trump v soukromém telefonním rozhovoru s McCarthym. Ten nicméně v telefonátu, při kterém podle Axiosu panovalo mezi oběma republikány značné napětí, Trumpovo obvinění odmítl. „Není to Antifa, je to MAGA. Vím to. Já jsem tam byl,“ řekl údajně McCarthy. MAGA je zkratkou pro Trumpovo volební heslo Make America Great Again, tedy Učiňme Ameriku opět velikou.

X X X

Pence se poprvé od nepokojů sešel s Trumpem, o jeho sesazení usilovat nebude

Americký prezident Donald Trump se nechystá odstoupit z funkce před 20. lednem, kdy mu vyprší mandát, a viceprezident Mike Pence nebude usilovat o jeho odvolání prostřednictvím 25. dodatku americké ústavy. Oba muži se o tom vzájemně ujistili v pondělí při prvním setkání od nepokojů v Kapitolu z minulého týdne, při nichž dav Trumpových příznivců obsadil Kongres.

„Jsou odhodláni pokračovat v práci pro tuto zemi až do konce svého mandátu,“ uvedl nejmenovaný vládní představitel.
Prezident a viceprezident „zopakovali, že ti, kdo porušili zákon a vpadli do Kapitolu, nezastupují hnutí Amerika na prvním místě, které podporuje 75 milionů Američanů“, dodal tento zdroj s odkazem na 74,2 milionu hlasů, které Trump obdržel v listopadových prezidentských volbách, jež vyhrál jeho demokratický soupeř Joe Biden.

Pence byl po čtyři roky věrným Trumpovým spojencem, v posledních době však mezi oběma muži rostlo napětí. Prezident totiž na Pence naléhal, aby jako šéf Senátu Kongresu USA zablokoval oficiální potvrzení Bidenovy výhry kongresovými komorami.

Experti poukazovali na to, že takový krok by byl protiústavní, a Pence krátce před začátkem středečního jednání Kongresu oznámil, že do procesu zasahovat nebude. Trumpa jeho postoj podle zdrojů z Bílého domu velmi rozčílil.
Zasedání obou komor zákonodárného sboru následně narušili Trumpovi příznivci, kteří v reakci na prezidentova slova o volebních podvodech, pro něž nepředložil patřičné důkazy, vtrhli do sídla Kongresu a ničili a kradli tamní vybavení. Při střetech zemřelo pět lidí, desítky jich utrpěly zranění.

Výtržníci vyzývali k oběšení Pence

Podle AFP někteří výtržníci vyzývali k oběšení Pence, jehož tajná služba po dobu nepokojů ukryla na blíže neurčeném místě i s jeho rodinou. Trump ještě ve chvíli, kdy bylo sídlo Kongresu pod útokem, napsal na Twitteru, že Pencovi „chybí kuráž“.
Trump své věrné neztratí, za eskalaci nese zodpovědnost, říká amerikanista

Republikánský prezident čelí od nepokojů velkému tlaku nejen od demokratů, aby odstoupil z funkce, protože podle svých kritiků demonstranty vybídl k násilnostem štvavou rétorikou. Sněmovna reprezentantů ovládaná demokraty plánuje na dnešek hlasování o rezoluci, která vyzve Pence k tomu, aby Trumpa odvolal na základě 25. dodatku.

Ten umožňuje viceprezidentovi s podporou většiny členů vlády odvolat šéfa Bílého domu v případě, že hlava státu není schopna vykonávat svou práci, ale sama neodstoupí. V širší interpretaci se podle médií tato pasáž dá použít také v situaci, kdy se prezident chová nebezpečným způsobem.

Demokraté podají na Trumpa ústavní žalobu

Rezoluce má dát Penceovi 24 hodin na to, aby zareagoval. Usnesení kongresové komory však není pro viceprezidenta závazné a jedná se tak o čistě symbolický krok, poznamenává agentura AP.

Do Kapitolu vtrhl i syn ortodoxního soudce, protestoval po boku antisemitů

Pence se podle rezoluce se vší pravděpodobností nezařídí, a to nejen kvůli tomu, že pro podobný krok klesá podpora rovněž mezi Trumpovými ministry.Demokraté se po vypršení lhůty chystají na Trumpa podat ústavní žalobu (impeachement) za „podněcování vzpoury“.

O Trumpově vině by pak rozhodoval Senát, vedení sněmovny však již dříve naznačilo, že horní komoře zašle žalobu k projednání zřejmě až s několikaměsíčním zpožděním, aby měl demokrat Joe Biden možnost uvést do chodu svou administrativu. Uznání Trumpovy viny až po odchodu z funkce by přitom nemuselo být symbolickým gestem, neboť Senát by mohl republikánovi zamezit v případné kandidatuře na prezidenta v roce 2024.

X X X

Spojené státy vrátily Kubu na seznam zemí podporujících terorismus

Spojené státy znovu zařadily komunistickou Kubu na seznam států, jež podporují terorismus. Jen několik dní před koncem svého mandátu to oznámil americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Kuba nařčení z podpory terorismu odmítá. Předchozí americká administrativa Baracka Obamy naopak usilovala o sbližování s Havanou.

„Režim bratrů Castrových musí přestat s podporu mezinárodnímu terorismu a s podrýváním americké justice,“ uvedl šéf americké diplomacie. Podle něj Kuba hostí zločince na útěku před americkými soudy, skrývá kolumbijské povstalce a udržuje těsné vztahy s venezuelským režimem.

Kuba nařčení z podpory odmítá, prezident Miguel Díaz-Canel zdůraznil, že jeho země naopak čelí teroristickým útokům. Jak příklad uvedl útok proti kubánskému velvyslanectví ve Washingtonu z loňského dubna. Administrativa Donalda Trumpa přístup vůči Kubě přitvrdila a obnovila mnohé sankce, které byly zrušeny za vlády Baracka Obamy. Nové sankce omezily možnost cestovat na ostrov či tam posílat peníze.

Zařazení na seznam sebou přináší četné sankce a restrikce v mezinárodním obchodě a čerpání financí od mezinárodních institucí, jako je Světová banka. Mnohým z těchto sankcí ale Kuba již nyní čelí, uvedla agentura AP.
Biden chce přístup změnit

Budoucí prezident USA Joe Biden uvedl, že rozhodnutí Trumpovy vlády vyhodnotí. Už dříve řekl, že chce změnit přístup vůči Kubě. Trump ale Bidenovi změnu tímto krokem zkomplikoval.

Biden byl viceprezidentem v administrativě Baracka Obamy, který měl vstřícnější přístup ke Kubě a v roce 2016 ji dokonce navštívil. V předchozím roce obě země začaly obnovovat diplomatické vztahy.
Na americkém seznamu zemí podporující terorismu se nachází také KLDR, Írán a Sýrie.

Kuba se v současnosti nachází ve velmi křehké hospodářské situaci. Země začala 1. ledna měnovou reformu. Ta má přitáhnout na ostrov nové zahraniční investice, současně se ale očekává prudký růst inflace.

X X X

Máme v zemi českou mutaci viru, je nakažlivější, řekl polský virolog

Polský ministr zdravotnictví Adam Niedzielski řekl, že v zemi neevidují britskou variantu koronaviru, mají ale potvrzené potvrzené informace o české variantě viru. Podle polského virologa Tomasze Dzieciątkowskiho je česká mutace koronaviru nakažlivější.

„V současné době není možné potvrdit nalezení britské varianty v Polsku. Je ale těžké předpokládat, že do naší země nedorazila. Prozatím máme potvrzené informace o takzvané české variantě,“ řekl ministr na tiskové konferenci ke koronavirové situaci v Polsku.

Polské ministerstvo zdravotnictví nevydalo k ministrově výroku doposud žádné další informace. Není jisté, zda se nejednalo jen o ministrovo přeřeknutí. Že Niedzielski měl na mysli skutečně údajnou českou variantu naznačuje vyjádření virologa Tomasze Dzieciątkowskiho z Lékařské univerzity ve Varšavě pro server Interia Wydarzenia. Podle něj je česká verze koronaviru nakažlivější, nezpůsobuje však mírnější ani závažnější příznaky onemocnění.

Dzieciątkowski tvrdí, že vakcíny společností Pfizer/BioNTech a Moderna si s českou variantou poradí. Z výzkumu provedeného na univerzitě v texaském Galvestonu vyplývá, že vakcína od firem Pfizer a BioNTech působí proti novým mutacím koronaviru, které se objevily v Británii a Jihoafrické republice.

„Nelze jednoznačně konstatovat, že uvedená mutace je tzv. českou variantou. (Pozn. odborně se jedná o variantu nesoucí deleci 69-70 tzn. ztráta aminokyselin histidin, valin, a současně záměna n139K tzn. záměna aminokyselin asparaginu za lysin ve vazebném místě na ACE receptor S1 RBD). Tyto mutace jsou velmi běžné, např. uvedená delece 69-70 je rovněž přítomna ve variantě, která se nyní vyskytuje ve Velké Británii. Je tedy možné, že k daným změnám, resp. mutacím, došlo v důsledku tzv. konvergentní evoluce a nikoliv v důsledku šíření viru cestováním,“ sdělila portálu iDNES.cz Klára Doláková z tiskového oddělení Státního zdravotního ústavu (SZÚ).

X X X

Místo kolon aut zelený bulvár. Champs-Élysées čekají změny za miliardy

Známý pařížský bulvár Champs-Élysées se má do roku 2030 proměnit v oázu zeleně, která dá mnohem více prostoru chodcům a omezí naopak provoz aut. Primátorka Anne Hidalgová listu Le Journal du Dimanche řekla, že radnice hodlá do projektu investovat 250 milionů eur (6,5 miliardy korun).

Nový kabát nicméně velkoměstská tepna získá až po letních olympijských hrách. Ty bude Paříž pořádat v roce 2024.
Bulvár dlouhý 1,9 kilometru se má podle Hidalgové změnit v „podivuhodnou zahradu“ tak, aby se mu opět vrátil lesk. Studii, podle které se bude místo revitalizovat, připravil architekt Philippe Chiambaretta a jeho kancelář PCA-Stream.

Poprvé město plány na obnovu Champs-Élysées představilo už v roce 2019, nyní autoři do projektu zapracovali připomínky úřadů i veřejnosti. Prostor pro motorová vozidla by se měl zmenšit o polovinu, zvýšit by se naopak měl komfort chodců a množství zeleně.

Bulvárem podle propočtů projde denně kolem 100 tisíc lidí, z nichž až 65 procent tvoří turisté. Pařížané se naopak frekventované třídě známé i díky množství obchodů s luxusním zbožím spíše vyhýbají.

„Legendární ulice v posledních třiceti letech ztratila svou někdejší slávu. Pařížané ji postupně opouštějí a navíc ji zasáhlo několik krizí: ekonomická, zdravotní a také protesty žlutých vest či stávky,“ citoval britský list The Independent z vyjádření výboru pro obnovu Champs-Élysées.

Bulvár vznikl už v roce 1670, ale svou současnou podobu získal během rozsáhlé přestavby města, kterou ve druhé polovině 19. století zahájil prefekt Georges-Eugene Haussmann. Champs-Élysées je tradičně dějištěm slavnostních přehlídek během státního svátku u příležitosti výročí dobytí Bastily, tvoří také poslední úsek cyklistického závodu Tour de France.

X X X

Erdogan už zase chce do EU. Turecko podle něj může nahradit Británii

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v úterý prohlásil, že jeho země je odhodlaná napravit vztahy s Evropskou unií. Řekl to na obědě s velvyslanci členských zemí EU. Podle prezidenta se země nevzdala cíle vstoupit do EU. Podle něj by Turecko mohlo být pro EU náhradou za odchod Velké Británie. V minulosti přitom vzkazoval, že Unii nepotřebuje.

Britové definitivně opustili Unii 1. ledna, kdy skončilo takzvané přechodné období. Náhradou za ztraceného člena by mohlo být právě Turecko, míní Erdogan. Ten tvrdí, že se Turecko snaží zlepšit vztahy s EU, jeho snahu však prý kazí některé členské země.

Nechte se vyšetřit, vzkázal Erdogan Macronovi kvůli výrokům o islámu

Uvedl třeba příklad rostoucího počtu narušování tureckého vzdušného prostoru ze strany Řecka. „Jsme připraveni vrátit naše vztahy na tu správnou cestu a očekáváme podobné odhodlání od Evropské unie,“ řekl prezident.
Napětí mezi Tureckem a zeměmi EU vzrostlo v poslední době zejména kvůli tureckému geologickému průzkumu ve východním Středomoří. Průzkum vyvolal rázné protesty Řecka, podle kterého se uskutečňuje v rozporu s mezinárodním právem.
Turecko se totiž pře s Řeckem a Kyprem o vymezení námořních ekonomických zón ve Středomoří. O sporném průzkumu mají Turecko a Řecko jednat v Istanbulu v pondělí 25. ledna. Jedná se o první přímé rozhovory na toto téma od března roku 2016.

Vloni se výrazně zhoršily také vztahy mezi Tureckem a Francií. Turecký prezident kritizoval francouzského kolegu Emmanuela Macrona za to, že podpořil vydávání karikatur proroka Mohameda. Za plán boje s radikálním islámem Erdogan také Macrona poslal na psychiatrii.

Na prosincovém summitu se členské země EU dohodly na posílení sankcí proti lidem a firmám zapojeným do tureckého geologického průzkumu. Evropská komise seznam stále připravuje a následovně ho předloží členským zemím ke schválení.

Turecko je oficiálně stále kandidátem členství v EU, vzájemné vztahy však výrazně ochladly už po pokusu o vojenský puč v zemi z července 2016 a po tvrdé reakci vlády, která v oplatě vyhodila z práce desítky tisíc údajných pučistů a tisíce lidí zavřela do vězení.

Členství Turecka v EU je lékem evropských problémů, prohlásil Erdogan

Země také pár měsíců po nepodařeném převratu přešla na prezidentský systém a autoritářský vládce Erdogan dál omezuje lidská práva svých občanů a podniká výboje do zahraničí. Turečtí vojáci i spřízněné milice masakrují Kurdy v Sýrii, bojují v Libyi či naposledy v Náhorním Karabachu.

A v Evropské unii už v minulosti zazněly hlasy, že by bylo vhodné ukončit či alespoň pozastavit rozhovory o přistoupení Turecka. Erdogan následně začal prohlašovat, že jeho země už nepotřebuje vstoupit do EU, ale pozastavená jednání o připojení k Unii jednostranně neopustí. Nyní se jeho rétorika zase mění.