iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudce ČR Simon radí EU: Omezit stížnosti na jednání

Vítěz výběrového řízení na soudce ESLP Pavel Simon: Štrasburský soud by měl omezit množinu stížností, které přijme k rozhodnutí. Jako kandidáta na místo soudce Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) výběrová komise Ministerstva spravedlnosti na prvním místě doporučila vládě soudce Nejvyššího soudu Pavla Simona. Jaká byla jeho motivace přihlásit se do výběrového řízení? Na to odpověděl v rozhovoru pro nejnovější číslo čtvrtletníku Nejvyššího soudu AEQUITAS. Odpovědi přináší i Česká justice. Samotnou volbu jednoho soudce za ČR z kandidátní listiny schválené vládou provede Parlamentní shromáždění Rady Evropy.

Při pohledu do médií v době před hlasováním komise, která vás vybrala za jednoho z kandidátů na budoucího soudce ESLP za Českou republiku, se mohlo zdát, že nepatříte mezi favority. Za ty byli jistě vnímáni soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková a Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Pro leckoho mohlo být tedy překvapením, že jedním ze tří kandidátů, kteří postoupili ve výběrovém řízení dále, jste se stal s přehledem i Vy, a to snad také jako nejlépe hodnocený kandidát.
Jsem upřímně rád, že jsem do výběrového řízení nešel v očích veřejnosti a médií z pozice favorita, protože to je opravdu nevděčná role. Na druhou stranu si nemyslím, že by zrovna moje volba měla být pro někoho překvapením.

Z čeho tak usuzujete?

Především proto, že jsem již mnoho let pravidelně zařazován vládou na seznam ad hoc soudců ESLP. Z tohoto seznamu vybírá předseda ESLP soudce pro rozhodnutí konkrétní věci v případě, kdy je stálý soudce za určitý stát z rozhodování vyloučen. Na seznamu je za ČR pět osob, jejichž mimořádná odbornost, ale i lidské kvality je předurčují k tomu, aby vyhověly vysokým požadavkům kladeným na soudce ESLP. Určitě stojí za povšimnutí, že na daném seznamu z kandidátů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, je vedle mě právě ještě paní doktorka Šimáčková. Za sebe považuji za přirozené, že se právě my dva o funkci soudce ESLP ucházíme a že jsme byli komisí vybráni.
K ESLP a k problematice ochrany lidských práv máte tedy už více let blíže, než by méně zasvěcená laická veřejnost tušila.
Problematice ochrany lidských práv se věnuji již od svého nástupu na Nejvyšší soud v roce 2010 v rámci sporů vedených proti státu z důvodu újmy způsobené výkonem veřejné moci. Rád soudní oddělení č. 30, kterého mám tu čest být řídícím předsedou, označuji v debatách s kolegy za malý ústavní soud. Vycházím totiž z přesvědčení, že je to primárně obecná justice, na jejímž vrcholu Nejvyšší soud stojí, kdo má poskytovat ochranu lidských právům a základním svobodám a nikdo by neměl být nucen čekat na to, až se ho zastane Ústavní soud, nebo snad dokonce až Evropský soud pro lidská práva. Otázka: “Jak by tuto věc posoudil Ústavní soud nebo ESLP?” je otázkou, kterou si při našem rozhodování kladu pravidelně a je jasné, že bez znalosti judikatury obou těchto vrcholných soudů si na ni nelze odpovědět.

Jak často se nyní při rozhodování v senátu č. 30 Nejvyššího soudu setkáváte s judikaturou ESLP?

Když jsem na Nejvyšší soud přišel, dostal jsem na starost agendu odškodnění nepřiměřené délky řízení. V té době téměř neexistovala, s výjimkou asi dvou rozhodnutí, judikatura NS k této problematice. S mým tehdejším předsedou senátu a dnes váženým kolegou Františkem Ištvánkem jsme museli judikaturu vystavět od základů, a to tak, aby byla v souladu s rozhodováním ESLP v daných věcech a aby se poškozeným dostalo národního prostředku nápravy, jak to vyžaduje čl. 13 Úmluvy. Práce s judikaturou ESLP pro nás tedy byla denním chlebem. Řekl bych, že se nám podařilo problematiku odškodňování nepřiměřené délky řízení dostatečně projudikovat, a tak jsme se mohli začít zabývat i jinými spory, které se v mezidobí objevily. Pro některé z nich je judikatura ESLP zásadní, jinde ji nelze použít, protože spor věcně nespadá do působnosti Úmluvy. Obecně ale platí, že tam, kde je judikatura ESLP použitelná, se snažíme rozhodovat v souladu s ní, nemáme-li zásadní důvody pro to, abychom se od ní odchýlili.

Myslíte si, že je žádoucí, aby se Nejvyšší soud odchyloval od judikatury ESLP, jak uvádíte?

Myslím si, že to není žádoucí tam, kde je judikatura ustálená a podpořená řádnou argumentací. V takovém případě bychom šli hlavou proti zdi, ke škodě účastníků řízení. To by opravdu žádný smysl nemělo a naše vnitřní přesvědčení o případné nesprávnosti zvoleného řešení tady nehraje žádnou roli. Na druhou stranu existují rozhodnutí ESLP, ve kterých nám přijde, že nebyly dostatečně zváženy všechny argumenty a kde jsme přesvědčeni, že by ESLP po jejich zvážení rozhodl jinak. Navíc u ESLP nejde vždy hovořit o zcela ustálené a konzistentní judikatuře. V takovém případě by NS měl přijmout rozhodnutí podpořené jeho vlastní argumentací a pečlivě vysvětlit, proč judikaturu ESLP nepoužil.

Ostatně stejný postoj zastávám i ve vztahu k Ústavnímu soudu. Kdo jiný, než Nejvyšší soud, by měl být pro Ústavní soud partnerem v mezisoudním dialogu a snaze nalézt nejlépe vyvážené řešení určité právní otázky a kdo jiný, než NS, by se měl snažit ÚS přesvědčit o tom, že jím, míněno Ústavním soudem, zastávaný názor je nesprávný? Ostatně v minulosti se nám podařilo ÚS přesvědčit o nutnosti změny jeho nálezové judikatury (např. stanoviskem Pl. ÚS 39/14-st.).

Jak často s judikaturou ESLP pracují české soudy na všech stupních soustavy?

Na tuto otázku nedokáži odpovědět objektivně, protože nemám k dispozici žádné statistiky, o které bych se mohl opřít. V případě námi nejčastěji přezkoumávaných rozhodnutí Městského soudu v Praze ale mohu říct, že s nimi tento soud, ale v prvním stupni i soudci a soudkyně na obvodních soudech, pracují pravidelně.

Mají dostatek možností ji nastudovat?

Dříve mohla být limitujícím faktorem skutečnost, že judikatura ESLP je dostupná jen ve francouzštině a angličtině. Dnes však máme k dispozici nejen komentář k Úmluvě, ale i překlady stěžejních rozhodnutí ESLP do češtiny zajištěné úřadem Vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP a publikované na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Díky tomu se judikatura ESLP stala daleko více dostupnou a v důsledku toho i citovanou v soudních rozhodnutích.
Konečně k tomu nemalou měrou přispívá i Nejvyšší soud, který několikrát do roka vydává Výběr rozhodnutí ESLP. V něm jsou anotována podstatná rozhodnutí ESLP, která by měli naši soudci znát a jsou k nim připojovány komentáře členů redakční rady, které mám tu čest být členem a ve kterých se vysvětluje, proč zrovna dané rozhodnutí bylo vybráno k překladu a publikaci.

Můžete být konkrétní, v jakém rozhodnutí jste v poslední době judikaturu ESLP citoval?

Například v tuto chvíli připravujeme rozhodnutí, které se týká toho, zda je nesprávným úředním postupem, pokud osobě, která se hlásí k veganství, není ve vazbě zajištěna veganská strava. V něm se o judikaturu ESLP hodně opíráme.

Čím myslíte, že byste mohl právě Vy rozhodování ESLP obohatit? Může (kterýkoli) soudce díky svým individuálním vlastnostem a přístupům tuto „zaběhnutou instituci“ nějak ovlivnit?

Než odpovím na tyto otázky, je třeba zmínit potíže, které ESLP má, protože bez definování toho, v čem je problém, nemůžeme přijít s odpovídajícím řešením.

ESLP se podařilo v minulých letech výrazně snížit obrovský počet nevyřízených věcí. Bohužel ale ke snížení došlo převážně u stížností, které bylo možno odmítnout pro nepřijatelnosti, tj. u věcí jednoduchých. Složité kauzy, které na ESLP leží v řádech desítek tisíc, se vyřídit nepodařilo a jejich vyřizování se táhne roky. I pro ESLP přitom platí, že spravedlnost poskytnutá pozdě jako by nebyla poskytnuta vůbec.

Podle mě existují dvě možná řešení. Zaprvé výrazné zvýšení lidských zdrojů ESLP, tj. navýšení počtu soudců a pomocného aparátu. Obávám se ale, že pro to jednak nebude politická vůle u smluvních států a zadruhé by došlo k ještě většímu rozkolísání a nejednotnosti judikatury. Druhé řešení spočívá v omezení množiny stížností, které soud přijme k rozhodnutí. Chápu, že je pro každého soudce přirozeně lákavé poskytovat individuální spravedlnost, považuje to za své poslání, ale obávám se, že tato snaha v případě nejvyšších soudů vede k paralýze systému, jenž má spravedlnost poskytovat.

Přijde mi proto jako větší hodnota spíše to, že bude ESLP rozhodovat zásadní kauzy, které se týkají systémových selhání orgánů smluvních států Úmluvy a tím jim pomůže, společně s dalšími orgány Rady Evropy, najít řešení, které zaručí ochranu základních práv a svobod, než aby se zabýval jednotlivostmi, u kterých sice také mohlo dojít k porušení Úmluvy, ale bez širokého dopadu, anebo nikoli zcela zásadním způsobem. Vycházím přitom z přesvědčení, že jsou to právě národní orgány, které mají ochranu základním právům a svobodám poskytovat a ESLP by měl zasáhnout jen ve výjimečných případech.

K druhé části vaší otázky si myslím, že dějiny a pokrok v nich jsou dějinami jednotlivců a nemyslím si, že bych na ESLP jakkoli zapadl. Už jen pro mou výšku kdekoliv zapadám poměrně obtížně (úsměv). Na druhou stranu nejsem člověk, který by věřil v revoluce a nutnost neustálých překotných změn. Evoluce jako postupný a přirozený vývoj je mi daleko bližší. K tomu mám díky svému dlouhému působení na Nejvyšším soudu v režimu přezkumu přípustnosti dovolání velmi vytříbenou schopnost sebeomezení při rozhodování, kterou považuji za velmi důležitou. Tím si myslím, že bych mohl ke zlepšení situace ESLP přispět.

„Sebeomezení při rozhodování“, co tím konkrétně myslíte?

V rámci dovolacího přezkumu se smíme zabývat jen otázkami, které nám dovolatel předkládá. Nic jiného přezkoumat nesmíme (s několika málo zákonnými výjimkami). V nějaké věci mohu například vidět, že je nárok promlčen a žaloba měla být zamítnuta, ale nebyla a žalovaná překládá k dovolacímu přezkumu otázky, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu nestojí, místo toho, aby napadla chybné posouzení námitky promlčení. Správné z hlediska rozhodnutí věci by bylo zrušit rozhodnutí odvolacího soudu, neboť chybně posoudil promlčení. Tím bych ale vykročil z mezí, které mi dává pro dovolací přezkum zákon. Za sebe s tímto omezením nemám žádnou potíž, protože jde o omezení, které má legitimní účel, spočívající právě v tom, aby nebyl Nejvyšší soud zahlcen, pokud by musel každou věc přezkoumat komplexně.

Umím si ale představit, že někdo jiný by s tím potíž mohl mít, a to buď proto, že chce spravedlnost v tom smyslu, jak on ji vnímá, poskytovat vždy, nebo proto, že je pro něj obtížné v režimu podobných omezení uvažovat a pracovat. Například kolegové z odvolacích soudů, kteří k nám přicházejína stáž, s omezeným přezkumem mívají velkou potíž a trvá jim někdy i déle než rok, než se s ní naučí pracovat. Někteří to nezvládnou vůbec. Právě šíře poskytované ochrany i v bagatelních případech je podle mne jedním z důvodů, který dovedl ESLP k obrovskému množství nevyřízených věcí, kdy se ESLP stal obětí vlastního úspěchu. Myslím si, že je čas, aby se začal sebeomezovat v tom, které ze stížností přijme jako přijatelné k rozhodnutí. To ale není jen můj názor. Tímto směrem se ubírá i 15. protokol k Úmluvě a podle mě jde o směr jediný možný.

To skoro vypadá, jako byste nevnímal poskytování spravedlnosti za všech okolností jako smysl soudcovské práce?
Vždy jsem se řídil tím, že by soudce měl být schopen nalézt spravedlivé řešení, což pro mě znamená najít řešení obnovující rovnováhu v určitém vztahu. Uvedu jednoduchý příklad. Osoba A půjčí osobě B peníze s tím, že je B má za týden vrátit. B je nevrátí a A bude čekat s žalobou tak dlouho, až uplyne promlčení doba. Když pak A zažaluje B, ten vznese námitku promlčení a soud žalobu zamítne. Je spravedlivé, aby A nedostal své peníze zpět, když je půjčil B a ten se zavázal mu je vrátit, nebo je spravedlivé, aby A peníze zpět nedostal, když si nechal svůj nárok promlčet?

Na tuto otázku bude mít každý člověk jiný názor proto, že každý vnímá spravedlnost jinak. Proto mi nepřijde správné, když se soudce řídí vlastní představou spravedlnosti. Pro mě je spravedlnost výslednicí všech zapojených zájmů a hodnot zakotvených v právním řádu. Je to spravedlnost založená na hodnotách právního řádu, nikoli na hodnotách mých vlastních. Pokud má některý soudce tendenci poskytovat individuální spravedlnost, bývá to často právě jeho představa spravedlnosti, která ve svém důsledku nemusí odpovídat hodnotám, na nichž stojí právní řád. Takový soudce by třeba řekl, že B musí peníze vrátit bez ohledu na promlčení, protože dluhy se mají plnit. Tím ale zcela pomine jinou hodnotu, chráněnou promlčením, a tou je právní jistota.

Co Vás ve výběrovém řízení nyní bezprostředně čeká? A pokud uspějete, co bude dále ještě následovat?

Nyní předloží ministryně spravedlnosti prostřednictvím ministra zahraničních věcí návrh tří kandidátů Výboru ministrů Rady Evropy. Poradní orgán Výboru ministrů pro volbu soudců ESLP posoudí, jestli všichni kandidáti splňují požadavky na soudce ESLP, zejména po formální stránce a v případě výhrad tyto komunikuje vládě daného státu. Pokud by Výbor ministrů žádné výhrady proti české kandidátce neměl, bude o ní hlasovat vláda a následně předloží oficiální návrh tří kandidátů Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy. V něm posoudí kandidatury ještě Výbor pro volbu soudců ESLP, který může pozvat kandidáty i k pohovoru a který následně jednotlivé kandidáty doporučí nebo nedoporučí a případně určí pořadí své preference ve vztahu ke každému z nich. O tom, kdo se stane novým českým soudcem ESLP následně rozhodne Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Předpokládá se, že by to mohlo být v březnu nebo dubnu příští rok.

Kdy jste začal o kandidatuře na soudce ESLP uvažovat?

Na Nejvyšší soud jsem přišel krátce před svými 35. narozeninami a v určitém smyslu tak dosáhl vrcholu své kariéry ve velmi nízkém věku. Od té doby jsem se stal předsedou senátu, členem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia, členem zvláštního senátu rozhodujícího spory o věcnou příslušnost, u kterého se střídám v roli jeho předsedy s předsedou Nejvyššího správního soudu Michalem Mazancem.

Dalo by se proto říct, že jsem dosáhl vrcholu své kariéry, stále ještě ve velmi produktivním věku a získal řadu znalostí a zkušeností, které mohu nabídnout, a to je mojí hlavní motivací pro kandidaturu na soudce ESLP. Ostatně stejnou motivaci, a to zkušenost s rozhodováním sporů z oblasti evropského mezinárodního práva soukromého jsem nabízel v rámci své kandidatury na soudce Evropského soudního dvora, kde jsem se ale umístil na pozici náhradníka Jana Passera, kterého tehdy komise vybrala. Rovněž bych mohl využít znalost francouzštiny, kterou jsem se naučil nedávno právě kvůli výběrovému řízení na soudce SDEU a která by se mi určitě hodila i ve Štrasburku.

Pokud bych tedy odešel z Nejvyššího soudu, kde jsem velmi spokojený, bylo by to právě proto, že si myslím, že mám ESLP co nabídnout z hlediska svých soudcovských a organizačních zkušeností a dovedností. Shodou okolností soudní oddělení 30 je řadu roků nejvíc zatíženým soudním oddělením Nejvyššího soudu, takže i s prací pod extrémním tlakem vysokého počtu nedodělků a řízení oddělení, které mu musí čelit, mám velkou zkušenost.

Kdy jste se pro kandidaturu definitivně rozhodl a po poradě s kým?

O své možné kandidatuře jsem se radil s řadou svých kolegů, přátel a samozřejmě i s rodinou. Paradoxní na tom možná bylo, že jsem jim vysvětloval, proč kandidovat nebudu a oni mě přemlouvali, že bych kandidovat měl (úsměv), což se jim nakonec povedlo. Velkou roli v tom sehrála i moje paní, která je profesí frančtinářka, takže pro ni by přestěhování do Francie nepředstavovalo žádný problém. Francii mají rády i naše děti a některé její části znají, protože v ní pravidelně trávíme letní dovolenou.

Pokud byste měl stručně vysvětlit „euroskeptikovi“ smysl ESLP pro občana České republiky, čím byste argumentoval?
Předpokládám, že “euroskeptik” by své pochybnosti vyjadřoval spíše vůči projektu Evropské unie, než Rady Evropy. Nejsem si proto jistý, jestli Rada Evropy někomu vadí (úsměv). Kdybych měl ale popsat její význam, jak jej vnímám, mluvil bych o významu lidských práv a základních svobod jako takových.

Myšlenka základních práv není nová. Objevuje se už na konci 18. století, ale tenkrát rozhodně nebyla myšlenkou základních práv pro všechny a její realizace výrazně pokulhávala za skutečností. Opravdová vláda práva stojící na ochraně základních práv a svobod se objevuje až po 2. světové válce, kdy je mj. založena i Rada Evropy a přijata Úmluva o lidských právech a základních svobodách. Na ni v dalších letech navázaly její protokoly, které katalog chráněných práv a svobod ještě rozšířily.

Pro mě je tento příběh příběhem o důležitosti lidské důstojnosti a o tom, aby byla respektována, a to nejen ve vztahu stát – jednotlivec, ale i ve vztahu mezi lidmi navzájem. Pokud dokážeme respektovat důstojnost druhých lidí, i těch, kteří by nás mohli iritovat třeba proto, že se od nás liší svými názory nebo jinak, bude svět daleko lepším místem k životu pro všechny. Přijde mi, že právě o lepší místo k životu pro všechny bychom měli usilovat a katalogy základních práv a svobod v různých mezinárodních, ale i národních instrumentech, nám k tomu dávají příležitost.

Zároveň si ale myslím, že v ochraně lidských práv nemůžeme být naivní a nesmíme nečinně přihlížet tomu, mají-li být základní práva zneužita k účelům, kterým neslouží. Jako společnost bychom měli trvat na standardu ochrany základních práv, kterého jsme dosáhli, protože jde o velký úspěch v našem pokroku, ale stejně tak bychom měli být schopni si tento pokrok ubránit před těmi, kdo by nás o něj chtěli připravit.
________________________________________
JUDr. Pavel Simon (*1975)
Vystudoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Soudcem je od roku 2001, kdy se rovněž stal předsedou senátu Okresního soudu v Tachově. Od roku 2003 byl předsedou senátu Okresního soudu v Chebu. V roce 2010 nastoupil na stáž k Nejvyššímu soudu, kam byl natrvalo přeřazen v roce 2012, ceskajustice.cz

X X X

Církev se otevírá ženám, papež jim povolil zastávat funkci ministrantek

Papež František v pondělí schválil změnu kanonického práva, podle které mohou ženy sloužit u oltáře jako ministrantky. Změna církevního práva uznává praxi, která je již zaběhnutá v mnoha částech světa, uvádí světové agentury. Ženám i nadále zůstává zapovězený kněžský stav a jáhenství.

Změna církevního práva se týká dvou funkcí, a sice četby evangelia při mši (lektor) a služby u oltáře (akolyta). Ve zdůvodnění papež František zdůraznil, že tyto funkce jsou výrazně odlišné od funkcí, které si žádají vysvěcení, a proto je možné je otevřít všem věřícím bez rozdílu pohlaví.

V dopise, který doprovází změnu církevního práva, papež uvádí, že otevření těchto dvou funkcí také pro ženy bude znamenat „efektivnější účast všech věřících na šíření evangelia ze strany církve“.

Současně ale papež cituje svého předchůdce Jana Pavla II., podle kterého církev nemůže udělit kněžské svěcení ženám.
Podle agentury AFP se papež František zdráhá otevřít jáhenství ženám. K této otázce svolal v dubnu loňského roku již druhou komisi, jelikož ta první se nedobrala ke konkrétním závěrům.

Jáhni mohou sami kázat či sloužit křty, sňatky a pohřby. V katolické církvi mohou jáhni mít rodinu a nedodržovat celibát. V praxi jáhni často zastupují kněze, kterých je v církvi nedostatek.

Papež poprvé veřejně podpořil registrovaná partnerství homosexuálů

„Změna sjednocuje církevní instituce s pastorační praxí ve světě,“ uvedla ředitelka sdružení Women’s Ordination Conference Kate McElweeová. Výrazně kritičtější je bývalá šéfredaktorka ženské přílohy vatikánského deníku L´Osservatore Romano a historička Lucetta Scaraffiová. Podle ní aktuální změna církevního práva „uzavřela otázku jáhenství“ žen.

Agentura Reuters poznamenává, že papež František jmenoval celou řadu žen do vatikánských úřadů. Za jeho vlády se ženy dostaly do vysokých funkcí, například do čela Vatikánských muzeí či do rady, která má dohlížet na hospodaření církevního státu. Role žen se napříč křesťanskými církvemi různí. Mnoho reformovaných a evangelických církví připouští, aby ženy byly vysvěceny na kněžky či pastýřky. Naopak pravoslavné církve takové vysvěcení ženám zapovídají.

X X X

Čekám, že Biden odzbrojovací smlouvu START 3 prodlouží, prohlásil Gorbačov

První a poslední prezident již zaniklého Sovětského svazu Michail Gorbačov očekává, že příští prezident Spojených států Joe Biden prodlouží dohodu o omezení strategických jaderných zbraní START 3, podepsanou před deseti lety v Praze. Obě velmoci musejí udělat i další kroky, řekl Gorbačov v rozhovoru, který v pondělí zveřejnila agentura RIA Novosti.

Otec takzvané perestrojky, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let přinesla pád komunistických režimů v zemích východního bloku ovládaného z Moskvy, ve svém přesvědčení vychází z předvolebních výroků Bidena a z osobních setkání s ním v minulosti.

Jako senátor Biden podle Gorbačova podporoval všechny sovětsko-americké dohody o omezení jaderných zbraní. Jako viceprezident pak podpořil dohodu START 3, kterou v roce 2011 podepsali v Praze prezidenti Barack Obama a Dmitrij Medveděv a jejíž platnost bez prodloužení vyprší 5. února.

„Během předvolební kampaně (Biden) říkal, že dohodu (START 3) je třeba prodloužit. To je ale podle mne jen první krok. Je třeba jednat o dalším snižování. Je třeba projednávat a korigovat vojenské doktríny. Přitom směrem k nepoužití jaderných zbraní jako první, a ne směrem ke snižování prahu jejich použití, jak je tomu nyní,“ konstatoval Gorbačov.

Je přesvědčený, že následně je nutné do těchto jednání zapojit i další jaderné mocnosti. „Je to velmi velká a velmi složitá agenda. Pokud se jí USA a Rusko skutečně chopí, pak vyhrají oni i všichni ostatní,“ věří bývalý sovětský prezident.

Gorbačovova politika perestrojky (přestavby) v 80. letech, zaměřená na kontrolu zbrojení a demokratické reformy v zemích pod dominancí Sovětského svazu, pomohla ukončit období studené války. Podle agentury Reuters je
Gorbačovovi v Kremlu dosud dopřáván sluch vzhledem k jeho rozsáhlým zkušenostem ve vztazích s Washingtonem.

X X X

Šéfem CIA má být diplomat Burns, Biden chce zpravodajské služby apolitické

Nastupující prezident Spojených států Joe Biden nominoval jako šéfa Ústřední zpravodajské služby (CIA) dlouholetého diplomata Williama Burnse. V pondělí to oznámil Bidenův tým. Burnse musí do nové funkce potvrdit Senát, kde demokraté získali díky nedávným volbám ve státu Georgia většinu.

Čtyřiašedesátiletý Burns za svou třiatřicetiletou kariéru na ministerstvu zahraničí sloužil jako ambasador v Rusku a v Jordánsku. Před odchodem z diplomacie v roce 2014 působil jako náměstek ministra zahraničí. Následně se přesunul do role ředitele organizace Carnegie Endowment for International Peace, která je jedním z nejvýznačnějších světových institutů orientovaných na zahraniční politiku.

Podle agentury AP dlouho nekomentoval zahraničně politické kroky odcházejícího republikánského prezidenta Donalda Trumpa, v loňském roce mu však začaly vycházet značně kritické články vůči současné administrativě v prestižním časopisu Foreign Affairs a dalších publikacích.

„Bill Burns je příkladný diplomat s desítkami let zkušeností na světové scéně,“ uvedl Biden. „Sdílí moje přesvědčení, že zpravodajské služby musí být apolitické a že oddaní zpravodajští pracovníci sloužící naší zemi si zaslouží náš vděk a respekt,“ dodal.

Biden si vybral ministryni vnitra, zřídí úřad na boj proti oteplování

Burns byl podle agentury AP jedním z Bidenových kandidátů na ministra zahraničí, příští šéf Bílého domu si však nakonec vybral pro tuto pozici Antonyho Blinkena.Burns obdržel za svou kariéru tři prezidentská vyznamenání za vynikající službu a nejvyšší civilní ocenění od Pentagonu a americké zpravodajské komunity. Je držitelem doktorského titulu z Oxfordské univerzity v oblasti mezinárodních vztahů.

X X X

Melania odsoudila násilí v Kapitolu. O roli svého manžela pomlčela

Americká první dáma Melania Trumpová odsoudila demonstraci v Kongresu, při níž zemřelo pět lidí a desítky jich utrpěly zranění. V prvním veřejném vyjádření od středečního incidentu, během kterého podporovatelé prezidenta Donalda Trumpa zaútočili na budovu Kapitolu, ale nezmínila roli svého manžela.

První dáma se zároveň ohradila proti těm, kteří podle ní tragické události využívají k šíření „obscénních pomluv, nemístných osobních útoků a nepravdivých a zavádějících obvinění“ o její osobě.Takového jednání se podle Melanie dopouští „lidé, kteří chtějí být důležití, a kteří mají postranní úmysly“. Neuvedla sice, koho tím má na mysli, podle agentury AP by však tato slova mohla směřovat například ke Stephanii Wolkoffové.

Někdejší přítelkyně a asistentka první dámy minulý týden v komentáři obvinila Melanii z toho, že se „spolupodílí na zkáze Ameriky“.
Wolkoffová je rovněž autorkou poměrně nelichotivé knihy o Melanii Trumpové, kvůli níž čelí žalobě ministerstva spravedlnosti. Autorka totiž podle úřadů nezaslala před vydáním knihy kopii americké vládě ke kontrole.
„Nenechte se mýlit, zcela odsuzuji násilnosti, které se odehrály v Kapitolu,“ uvedla dál ve vyjádření Trumpová. Americká média však podotýkají, že se nijak nevyjádřila k tomu, jakou roli hrál v událostech její manžel.

Ten své podporovatele krátce před útokem na sídlo Kongresu mimo jiné vyzval, aby „bojovali zuby nehty“ proti výsledku voleb, který považuje za podvodný, ačkoliv se mu to nepodařilo dokázat. Jeho osobní právník Rudy Giuliani, jehož prezident opakovaně chválil, pak demonstrantům řekl, že by se spor o legitimitu voleb měl rozhodnout soubojem.
Trump je nejhorším prezidentem USA, vzkázal Schwarzenegger s mečem

„Je inspirativní vidět, že v tolika lidech probudila účast ve volbách vášeň a nadšení,“ pokračuje sdělení Trumpové. „Nesmíme ale dovolit, aby se naše vášně proměnily v násilnosti,“ dodala první dáma.

Melania nevydala v čase asi čtyřhodinové okupace sídla zákonodárného sboru žádné prohlášení, které by vyzývalo výtržníky ke klidu. Několikrát to přitom učinila letos na jaře a v létě, když řadou amerických měst otřásaly protesty a nepokoje související s úmrtí černocha George Floyda, který zemřel po tvrdém zákroku bělošského policisty.
Podle zdroje serveru CNN z Bílého domu již není první dáma „v myšlenkovém a emocionálním rozpoložení na to, aby se zapojovala“ do dění v zemi.

Ještě v den nepokojů rezignovala na svůj post personální šéfka Trumpové Stephanie Grishamová společně s Annou Cristinou Nicetovou, která měla na starosti organizaci společenských událostí v Bílém domě. Podle médií obě odešly právě ve spojitosti se středečními násilnostmi v Kongresu.

X X X

Zkrácení cesty možné je, řekla saská ministryně. Praha čeká na potvrzení

Pokud se čeští řidiči v pohraničí rozhodnou zkrátit si cestu jízdou přes Sasko, splní tím podmínky tranzitu a žádné saské karanténní nařízení neporuší. Uvedla to saská ministryně sociálních věcí Petra Köppingovová. České ministerstvo zahraničí informaci na dotaz iDNES.cz zatím nepotvrdilo.

Téma zkracování cest je aktuální především ve Šluknovském výběžku, kde řidiči mohou ušetřit i několik desítek minut. V poslední době ale několik Čechů ohlásilo, že muselo v Sasku za tranzit platit pokutu. Český konzulát v Drážďanech kvůli tomu takové cesty nedoporučoval.

„Ano, v takovém případě mohou tranzitní cestující projet. Na to je jednoduchá odpověď,“ řekla Köppingová, která má na starosti i resort zdravotnictví včetně karanténních opatření, ČTK na otázku, zda si Češi mohou jízdou přes Sasko zkracovat cestu z jedno místa v Česku do cílového místa v Česku.

České ministerstvo zahraničí zjištění ČTK zatím nepotvrdilo. „Oficiální informaci o tom, jak to bude s těmito přejezdy, zatím nemáme. Nemůžeme proto poskytnout bližší informace. Čekáme na písemné vyjádření saské strany,“ uvedla na dotaz iDNES.cz mluvčí ministerstva zahraničí Zuzana Štíchová.

Před tranzitem přes Sasko v prosinci varovalo české ministerstvo zahraničí, které zmínilo hlavně Šluknovský výběžek. Spolková i saská policie tehdy řekly, že zkrácení cesty přes Sasko není porušením karanténních nařízení, pokud lidé německé území co nejrychlejší cestou opět opustí a jízdu nepřeruší například kvůli nákupům.

Český konzulát ale získal informace o několika případech, kdy Češi museli zaplatit pokutu až 150 eur (4 000 korun), zároveň však tvrdili, že saským územím pouze projížděli. Policie v Sasku k dotazu na pokuty odkázala na saské ministerstvo sociálních věcí. To tvrdí, že pokutováni jsou jen ti, kteří podmínky tranzitu poruší.
Pendlerům bude do Saska stačit jeden test týdně, jak žádal Petříček

S Köppingovou minulý týden v pátek jednal český ministr zahraničí Tomáš Petříček. Hlavním tématem sice byl saský požadavek, aby zahraniční pendleři pravidelně předkládali negativní testy na koronavirus, Petříček ale zároveň požádal Sasko, aby jasně interpretovalo možnost tranzitu pro české občany z jedné části českého území na druhé. Ministr po jednání řekl, že Köppingová tuto záležitost přislíbila prověřit a informovat dotčené obyvatele.

Petříček vyzval Čechy, aby dodržovali saská pravidla. „Aktuálně je na zaměstnání v Sasku závislých min. 5 tisíc pendlujících Čechů. Německo spoléhá na zodpovědnost lidí při dodržování daných pravidel. Rád bych proto požádal všechny (mj. organizátory hromadných zájezdů na nákupy!!), aby respektovali rozhodnutí saské vlády,“ napsal na Twitteru.

Aktuálně je na zaměstnání v Sasku závislých min. 5 tisíc pendlujících Čechů. Německo spoléhá na zodpovědnost lidí při dodržování daných pravidel. Rád bych proto požádal všechny (mj. organizátory hromadných zájezdů na nákupy!!), aby respektovali rozhodnutí saské vlády.

Sasko se po jednání s českou a polskou stranou rozhodlo ustoupit z navrhovaného opatření, aby si čeští a polští pendleři, kteří dojíždění za prací či studiem do spolkové země, opatřili každý týden dva koronavirové testy. Nyní bude stačit jen jeden. Pendleři budou muset testy předkládat od pondělí 18. ledna.

X X X

Úřady identifikovaly první oběť z indonéského letounu, záchrana pokračuje

Indonéské úřady identifikovaly první oběť sobotní havárie Boeingu 747-500 aerolinek Sriwijaya Air. S odvoláním na policii o tom informovala agentura DPA. Na palubě letu z Jakarty na západ Bornea bylo 62 lidí včetně sedmi dětí a tří novorozenců. Nikdo z nich patrně nepřežil. V Jávském moři ovšem dál pokračují záchranné práce.

Na operaci v moři mezi ostrovy Laki a Lancang se podílí kolem 2 600 lidí, 53 plavidel a 14 letadel či vrtulníků. Indonéské námořnictvo zveřejnilo záběry potápěčů, kteří se z místa neštěstí snaží vyzvednout černé skříňky. Jejich polohu úřady určily už v neděli.
Prioritou je však vyzvednout oběti havárie. „Operace bude nepřetržitá. Nebudou žádné přestávky. Čím dříve najdeme oběti, tím lépe,“ citovala stanice BBC šéfa záchranné operace. Potápěči na břeh dosud vynesli 40 kontejnerů s částmi lidských ostatků.

Na palubě letu z Jakarty do města Pontianak v západní části ostrova Borneo bylo 62 lidí včetně sedmi dětí a tří novorozenců. Nikdo z nich nehodu patrně nepřežil. Rodinní příslušníci nyní úřadům poskytují vzorky DNA, aby bylo možné identifikovat další zemřelé. Kromě lidských pozůstatků se ze dna na druhý pokus podařilo vyzvednout také zhruba půltunový zničený motor a další trosky.

Letoun zmizel z obrazovek radarů v sobotu čtyři minuty po startu. Podle portálu Flightradar24 letoun odletěl z Jakarty ve 14:37 místního času, asi 600 km dlouhý let měl trvat 95 minut. Boeing 737-500 linky číslo SJ182 po vzletu zamířil na sever nad Jávské moře, poté s ním letoví dispečeři ztratili kontakt.

Zatím není jasné, co nehodu způsobilo. Let byl však zpožděný kvůli silnému dešti. Šéf letecké společnosti dříve řekl, že letadlo bylo po technické stránce v pořádku a ještě v sobotu před nehodou podniklo další let.
Šlo o sedmadvacet let starý stroj, který dříve sloužil ve Spojených státech. Do flotily Sriwijaya Air se připojil v roce 2012. Tato letecká společnost měla problémy loni v prosinci, kdy její Boeing 737-300 sjel na indonéském letišti v Jogdžakartě z ranveje. Všech 129 lidí bylo okamžitě evakuováno, nikomu se nic nestalo.

X X X

Náklaďák v Rusku vrazil do armádní kolony. Čtyři mrtví, přes 20 zraněných

Na dálnici v Moskevské oblasti narazil v pondělí nákladní vůz do kolony vojenských autobusů. Při nehodě zemřeli čtyři vojáci. Řidiče nákladního vozu zadržela policie, aby u něj provedla dechovou zkoušku, muž pravděpodobně ztratil kontrolu nad vozidlem.

Náklaďák v Rusku vrazil do armádní kolony. Čtyři mrtví, přes 20 zraněných | (0:37) | video: Twitter/@PatilSushmit
Dalších 24 lidí je zraněných v nemocnici, píše Interfax s odvoláním na své zdroje. TASS hovoří až o 45 zraněných, z nichž více než polovinu zdravotníci ošetřují v nemocnicích. Policie řidiče nákladního vozu zadržela. Ministerstvo obrany uvedlo, že podle prvotních informací ztratil kontrolu nad vozem.

Dvě z obětí havárie zemřely na místě, další dvě během převozu do nemocnice, upřesnila agentura AP.
Podle ruských médií konvoj autobusů, ve kterých cestovali zřejmě vojáci základní služby, na dálnici zastavil poté, co první z vozidel mělo poruchu. Nákladní vůz, jenž jel ve stejném směru jako kolona, do nich poté zezadu narazil. Policie havárii vyšetřuje, u řidiče nákladního auta provede zkoušku, zda nepil před jízdou alkohol, uvedla agentura TASS.

X X X

HLADOVÁ MALLORCA S UPRCHLÍKY

Rok šířící se chudoby. Na Mallorce vlivem pandemie přibývá hladových. Počet hladovějících či lidí bez domova na Mallorce každým týdnem roste. Do chudoby se propadají i ti, kteří si před nástupem pandemie žili dobře. Na vině je pandemie covidu, která připravila mnohé obyvatele ostrova o práci a zdvojnásobila tak v regionu počet lidí žijících v extrémní chudobě na 34 tisíc.

Ve frontě před kapucínským kostelem v centru města Palma de Mallorca stojí spousta lidí se slunečními brýlemi, i když nebe je zatažené. Další si obličej zakrývají kapucemi či do čela staženými baseballovými čepicemi. Všichni čekají na bezplatné jídlo, často se ale za to stydí.

„Nemám proud ani vodu, a k jídlu také nic,“ řekl místnímu internetovému deníku Crónica Balear 53letý číšník Damian. Spolu s ním ve frontě na jídlo zdarma u jednoho ze středisek, která provozuje v zemi charita, čekají bezdomovci i obyvatelé problémových čtvrtí, ale zdaleka už netvoří většinu potřebných.

Dobročinných jídelen čím dál více využívají i ti, na kterých není jejich bezvýchodná situace vidět ani na druhý či třetí pohled - absolventi univerzit, dobře oblečení rodiče s dětmi nebo provozovatelé hotelů a restaurací, kteří kvůli chybějícím turistům nemají hosty a museli zavřít. Pro ně je nouze v životě novinkou, trpí a stydí se za ni.

Těmhle lidem se říká „nuevos pobres“, „noví chudí“ a je jich stále víc. Podle studie Baleárské univerzity (UIB) o působení pandemie se v regionu počet lidí žijících v extrémní chudobě za rok zdvojnásobil na 34 000. Chudobou trpí celkem 320 000 lidí, tedy každý čtvrtý z 1,18 milionu obyvatel souostroví ve Středozemním moři.

Svět v sevření koronaviru. 12 milníků roku 2020, který pandemie zcela změnila

List Diario de Mallorca popsal rok 2020 jako rok šířící se chudoby. Stále běžněji je vidět lidi, kteří přespávají v autech nebo přímo na ulici. Podle místní koordinátorky Červeného kříže Juany Lozanové se za prvních deset měsíců roku 2020 rozdalo 52 000 balíčků se základními potravinami a hygienickými potřebami, o rok dříve bylo těchto balíčků potřeba jen 11 000. Charitám navíc docházejí kapacity a nemají prostředky na to, aby pomohly všem, kteří to potřebují.
Nejhorší situace ve Španělsku

Na Baleárech navíc panuje poměrně dramatická situace ohledně šíření koronaviru a čísla nakažených jsou tu jedna z nejvyšších ve Španělsku. Počet nově infikovaných na 100 000 obyvatel tu v posledních dvou týdnech vystoupal na hodnotu 530, přičemž v méně izolovaných regionech jako jsou Katalánsko, Madrid nebo Valencie se počet nových případů držel pod číslem 400.

Na ostrovech panují obavy, že statistiky se budou dál zhoršovat, což by mohlo vést ke kolapsu zdravotní péče a zaplnění jednotek intenzivní péče. „Zažíváme příšernou situaci, kterou jsme si nedokázali představit ani v nejhorších snech,“ řekla koncem roku předsedkyně baleárské regionální vlády Francina Armengolová. Zmírnění opatření včetně omezené provozní doby obchodů a restaurací tak podle mluvčí regionální vlády nelze čekat dříve než v únoru.

Na Baleárských ostrovech kvůli covidu-19 zemřelo už 477 lidí, místní se ale přesto prodlužování restriktivních opatření obávají, protože by to podle nich mohlo zasadit smrtící ránu turistickému průmyslu. Ten přitom generuje až 35 procent příjmů v regionu.

Mnozí předvídají, že na jasném nebi někdejšího turistického ráje se stahují mračna. Jedenaosmdesátiletá důchodkyně Catalina, která s přítelkyní stojí frontu na jídlo před kapucínským kostelem, to vidí jasně: „Lidí ve frontě je čím dál víc. Když to tak půjde dál, nastane tu válka.“