iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Žalobkyně Máchová proti VSZ Bradáčové, soudce Matouš

Hlavní líčení v kauze Bereta v březnu, soud vypořádával námitky obviněných: Okresní soud Praha-východ po předběžném projednání obžaloby v kauze Bereta, která se týká údajného vynášení informací z trestních řízení, nařídil hlavní líčení. V případu čelí obžalobě pražská žalobkyně Dagmar Máchová, policista protikorupční jednotky Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a někdejší policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal. Hlavní líčení má začít 22. března výslechem obžalovaných, nařízené je zatím na tři dny. ČTK to řekli účastníci jednání a zástupci soudu.

Soudce Michal Matouš, který případ řeší, novinářům řekl, že jednání nařídil zejména kvůli návrhům obhájců. Ti například namítali, že je okresní soud místně nepříslušný, žádali také, aby byla věc vrácena státní zástupkyni do přípravného řízení. „Já jsem usoudil, že by bylo vhodné si to vyjasnit v rámci zasedání,“ uvedl Matouš. Jednání mělo být původně veřejné, kvůli epidemické situaci se ho nakonec veřejnost ale zúčastnit nemohla.

Po vyslechnutí návrhů, vyjádření účastníků a vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové dospěl soudní senát k závěru, že je možné nařídit hlavní líčení. „Dospěli jsme k závěru, že jsme místně příslušní k vedení řízení o obžalobě a k tomu, že není na místě vracet věc zpátky k došetření státní zástupkyni, z toho důvodu, že gró dokazování je při hlavním líčení u soudu. V případě, kdy bychom došli k závěru, že některé důkazy byly pořízeny nezákonně, jak namítají obžalovaní, tak s tím se bude muset vypořádat soud, nikoli státní zástupce v rámci došetření,“ řekl Matouš.
Okresní soud Praha-východ je podle něj místně příslušný proto, že se některé dílčí skutky, jež uvádí obžaloba, odehrávaly ve Zdibech, které pod obvod soudu spadají.

Podle Holubova obhájce Vlastimila Rampuly spis obsahuje závažná procesní pochybení. Za nepoužitelné Rampula označil „veškeré důkazy, které byly pořízeny sledováním vnitřních prostor motorového vozidla, které nenařídil soud, ale pouze státní zástupce“. Další z obhájců Martin Korbař novinářům řekl, že důkazy v kauze nejsou jednoznačné a nesvědčí o vině. Máchová, která byla po zahájení stíhání dočasně zproštěna funkce, se hájí sama. Novinářům po jednání řekla, že k dnešnímu rozhodnutí soudu nemá výhrady. „Čtyři roky jsem nebyla v jednací síni, tak se těším,“ dodala.
Bradáčová po rozhodnutí uvedla, že je s rozhodnutím o zahájení hlavního líčení spokojena, bylo v souladu s jejím návrhem.
Vedoucí odboru protikorupční policie Holub, celník Šíma a žalobkyně Máchová jsou podle dřívějších informací médií viněni z toho, že neoprávněně předávali soukromému detektivovi Gáboríkovi informace, například z kauz Nemocnice Na Homolce nebo pražského dopravního podniku. Gáborík je pak údajně poskytoval svým klientům.

Skupina čelí obžalobě za zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku, podplacení, neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, porušení tajemství listin a podílnictví. Nejpřísnější trest hrozí za přijetí úplatku úřední osobou, a to tři až deset let vězení nebo propadnutí majetku. Za podplacení úřední osoby mohou soudy uložit až šestileté vězení, za neoprávněný přístup do systému až čtyři roky, za zbylé trestné činy až pět let odnětí svobody.
Gáboríka, Šímu a Holuba policie obvinila v květnu 2016, Máchovou začali policisté stíhat o pět měsíců později. Zmrhal byl za podílnictví obviněn na konci roku 2018.

X X X

SOUDCE VS SOVÁK VE VAZBĚ, SOUDKYNĚ HÁJKOVÁ NA RUKU VSZ ? SOUDÍ SE METROSTAV, RATH

Korunní svědek v kauze Sovák trpí vážnou psychickou chorobou. Soud kvůli ní upustil od vězení za vydírání: Oznamoval údajnou korupci soudce Vrchního soudu v Praze Zdeňka Sováka a zároveň předával příteli soudce policejní peníze, které měly představovat část požadovaného úplatku. Oznamovatel a aktivní spolupracovník Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) – bývalý policista – přitom podle lékařů a znalců trpí léta vážnou psychickou chorobou. Soud kvůli tomu už před téměř dvaceti lety upustil od jeho výkonu trestu v délce čtyř a půl roku za vydírání a zneužití pravomoci veřejného činitele.

Bývalý policista protimafiánského odboru Ústředny kriminální policie Ladislav Kirschner je klíčovou postavou údajné korupční aféry, v níž je středem zájmu orgánů činných v trestním řízení dnes už bývalý soudce Vrchního soudu v Praze Zdeněk Sovák. Kirschner údajné úplatkářství soudce oznámil.

Ladislav Kirschner byl přitom v minulosti sám několikrát odsouzen, a to za vydírání a podvod. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) přes tyto skutečnosti Kirschnerovi svěřila jeden a půl milionu korun, který měl jako část požadovaného úplatku doputovat k soudci Sovákovi. Označené peníze předal Kirschner v rámci předstíraného převodu příteli soudce Sováka Milanu Bíbovi po tři čtvrtě milionu korun vloni v dubnu a v květnu. K soudci Sovákovi ovšem „policejní“ úplatek nedoputoval.

Přestože byl Kirschner třikrát odsouzen za páchání trestné činnosti, ve dvou případech vydírání jednou podvod, a trpí údajně nevyléčitelnou psychickou chorobou s těžkými depresemi. Ale také řídí automobil a působí jako jednatel dvou firem, jejichž náplní činnosti jsou služby soukromých detektivů a ostraha majetku a osob.

Jak zjistila Česká justice, expolicista se ze zdravotních důvodů vyhnul už prvnímu trestu. Vyplývá to z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 z roku 2002, které Česká justice získala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Kirschner byl v roce 1997 pravomocně odsouzen k nepodmíněnému pobytu za mřížemi za vydírání a zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil jako policista elitního útvaru. Po vynesení rozsudku neustále žádal o odklad trestu ze zdravotních důvodů a soud mu po několika letech vyhověl.

Nejdřív břicho, potom hlava

Ladislav Kirschner si po několika žádostech o odklad trestu požádal o upuštění jeho výkonu na sklonku května 2002. Soud o něm rozhodl na konci září. „Upouštím od u trestu odnětí svobody v trvání 4,5 roku uloženého odsouzenému za trestné činy vydírání a zneužívání pravomoci veřejného činitele rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 4. 1995 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 1995 neboť odsouzený onemocněl nevyléčitelnou duševní nemocí,“ odůvodnila rozhodnutí soudkyně Jana Pěchotová.

„Uvedený trest dosud nevykonal, neboť mu byl třikrát odložen na jeho žádost ze zdravotních důvodů. K první žádosti odsouzeného byl trest odložen na dobu 3 měsíců usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 10. 1997. Druhé žádosti zdejší soud nevyhověl usnesením ze dne 10. 8. 1999; ke stížnosti odsouzeného nařídil Městský soud v Praze věc znovu projednat. Po novém projednání zdejší soud této žádosti opět nevyhověl; Městský soud v Praze poté k další stížnosti odsouzeného sám trest odložil na dobu 6 měsíců 13. 9. 2000. Ke třetí žádosti odsouzeného zdejší soud odložil výkon trestu do 3. 6. 2002 3. 12. 2001. Odsouzený ke zmíněným žádostem přikládal nejdříve lékařské zprávy internistů o zažívacích potížích a později lékařské zprávy psychiatra o potížích duševního rázu s tím, že uvedené nesnáze spolu mohou souviset,“ napsala v odůvodnění upuštění od trestu dále soudkyně.

K projednání Kirschnerových žádostí byly postupně předány dva znalecké posudky z oboru interního lékařství a také vyjádření lékařské komise vězeňské služby. K posouzení třetí žádosti potom soud přibral dva znalce z oboru psychiatrie. Znalci se seznámili se spisovými materiály, s lékařskými zprávami a znaleckými posudky, zprávami lékařské komise vězeňské služby. Se souhlasem odsouzeného si také vyžádali a využili chorobopisné materiály k jeho osobě z Psychiatrické ambulance v Praze 9, z neurologické kliniky II. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol a z Psychiatrické kliniky I. Lékařské fakulty v Praze 2, a k dispozici měli od odsouzeného kopii lékařské zprávy z chirurgického oddělení.

„Po provedení vlastního vyšetření odsouzeného znalci shodně konstatovali, že u odsouzeného je přítomno duševní onemocnění chronického typu průběhu. A to organický psychosyndrom se zřetelně depresivní a anxiosní symptomatikou, který se rozvinul na podkladě primárně přítomné afektivní poruchy – depresivní fáze rekurentního typu, s původem zhoršení a chronifikace z cévní mozkové příhody – trombozy Galenské žíly mozku. Patoplastickým dalším faktorem je pravděpodobně i prodělaný úraz hlavy v červenci 2001; základní výkonové intelektové kvality jsou průměrné, s projevovým aktuálním výkonovým ztlumem, a suspektní ideteriorací; primárně bylo přítomno i onemocnění zažívacího traktu – žaludeční sliznice, tedy psychosomatické onemocnění. Uvedené stavy a okolnosti byly u odsouzeného přítomny i v době vypracování znaleckého posudku a závažným způsobem ovlivňovaly psychiku a celkové sociabilizační schopnosti odsouzeného. Jejich charakteristika, psychopatologická intenzita a další charakteristické faktory se aplikovanými léčebnými opatřeními, i hospitalizačního smyslu, příliš nezlepšují,“ zkonstatovali znalci.

Pokud by podle znalců u Kirschnera došlo k osobnostním zátěžovým charakteristikám odsouzeného, do kterých nutno počítat i výkon trestu odnětí svobody, zvláště i s úvahou dřívějšího profesního zařazení odsouzeného jako výkonného policisty, pak by bylo vážné nebezpečí ohrožení jeho základních zdravotních kvalit i životních funkcí. „Takové nebezpečí by neodvrátilo ani event. umístění do speciálních podmínek výkonu trestu. Tento by byl pro posuzovaného nebezpečným a neúčelným, a znalci proto uzavřeli, že aktuálně je odsouzený nástupu a event. absolvování zbytku výkonu trestu neschopen nejméně na dobu půl roku,“ stojí dále v usnesení soudu.

Odsouzený expolicista v poslední žádosti o odklad výkonu trestu z z května 2002 zaslal soudu lékařskou zprávu o svém zdravotním stavu, a s poukazem na trvale nepříznivý zdravotní stav, dal v úvahu, zda s ohledem na dlouhodobé onemocnění s tendencí spíše progresivní než stabilizační, nejsou splněny podmínky pro upuštění od výkonu trestu.
Lékař z psychiatrické ambulance v Praze 9 Bořek Janda v přiložené zprávě uvedl zejména, že odsouzený byl propuštěn z Psychiatrické léčebny v Bohnicích „jako organická depresivní porucha F 06.32., psychosociální faktory“. „Docházel do ambulance, v červenci 2001 pád na hlavu, tržná ráda. Chodí neustále na kontrolu na neurologii. V průběhu roku docházel pravidelně na kontrolu, po celou dobu deklaruje poruchy nálady, poruchy spánku typu dysfylaxe, špatnou koncentraci, nevýkonnost. Lékař pravidelně prokazuje depresivní stavy, a s odkazem na minulá vyšetření uzavírá jako: organická depresivní porucha F 06.32,“ stojí v rozhodnutí soudu.

Upuštění od trestu

Po prozkoumání Kirschnerovy poslední žádosti o odklad trestu spojené s podnětem k upuštění od jeho výkonu pak soud dospěl k závěru, že u odsouzeného byly dány podmínky pro upuštění podle trestního řádu. Podle něj soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku tehdy, zjistí–li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou duševní nemocí.

„Jak plyne z citovaného znaleckého posudku z oboru psychiatrie, je u odsouzeného přítomno duševní onemocnění chronického typu průběhu – organický psychosyndrom se zřetelně depresivní a anxiosní symptomatikou; závažný je závěr, že případný výkon trestu odnětí svobody by přinesl vážné nebezpečí ohrožení základních zdravotních kvalit i životních funkcí odsouzeného. Z předložené lékařské zprávy psychiatra již dále vyplývá, že nepříznivý zdravotní stav odsouzeného se od doby vypracování (20.11.2001) tohoto znaleckého posudku ani přes dlouhodobou léčbu nezlepšil, nýbrž že popsané potíže u odsouzeného přetrvávají; odsouzený trpí organickou depresivní poruchou F 06.32. Zejména na základě uvedeného znaleckého posudku a lékařské zprávy, jež samy vycházejí z předešlých výše uvedených lékařských vyjádření, zpráv a znaleckých posudků, dospěl soud k závěru, že jsou naplněny podmínky postupu podle paragrafu 327 odst. 2 trestního řádu. Odsouzený není schopen trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku nastoupit a vykonat pro duševní onemocnění trvalého rázu, a proto soud rozhodl o upuštění od výkonu uloženého trestu odnětí svobody,“ napsala v rozhodnutí soudkyně Jana Pěchotová.

I přes tak vážnou chorobu, kvůli které Ladislav Kirschner žádá další odklon trestu, řídí podle informací České justice osobní vůz a především působí jako jednatel a společník ve dvou firmách M.I.B. International special detective force, s.r.o. – v likvidaci (jednatel od roku 2008, společník od roku 1998) a Support 7 s.r.o. (jednatel a společník od roku 2013). Ty mají v náplni činnosti služby soukromých detektivů a ostrahu majetku a osob.

Tento typ podnikání by měl podléhat přísné kontrole a zdravotní stav a bezúhonnost jsou podstatnými aspekty při povolování tohoto typu podnikání. Předseda Unie bezpečnostních složek České republiky Jiří Kameník k tomu České justici řekl, že vážně psychicky nemocný člověk, navíc odsouzený za páchání trestné činnosti, by koncesi k výkonu detektivních činností a ostrahy získat neměl. „Koncese předpokládá, že je takový člověk odborně zdatný. A musí mít rozlišovací a ovládací schopnosti, jinak koncesi nedostane. A za trestnou činnost už vůbec ne,“ řekl Kameník České justici.
Místopředseda unie Michal Kuník upozorňuje, že aktuální zákonná úprava je nedostatečná. „Daná situace je důsledkem neexistence legislativy, která by odpovídajícím způsobem stanovovala pravidla pro podniky zajišťující ostrahu majetku a osob a soukromé detektivy. Dle ustanovení zákona o živnostenském podnikání musí dotyčný být bezúhonný. ´Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.´ Z tohoto vyplývá, že pokud se na dotyčného hledí jako by nebyl trestán nebo se na něj hledí jako by nebyl odsouzen, pak může nastat situace, kterou popisujete,“ zamýšlí se Kuník .

Co se týká zdravotní způsobilosti osoby k výkonu funkce statutárního orgánu společnosti, která vykonává činnost ostrahy majetku a osob a soukromou detektivní činnost, nejsou stanoveny a vztahují se tak na ni pouze podmínky, že musí být plně svéprávný. „Opět, pokud nebyla dotyčnému omezena svéprávnost na základě jeho onemocnění, nic nebrání tomu, aby byl jednatelem,“ podotýká Kuník.

„Poskytování služeb ostrahy majetku a osob a soukromých detektivních služeb je sice koncesovanou živností, ale podmínky pro jednatele a společníky nejsou stanoveny odlišně od obecných podmínek pro jakoukoli jinou živnost. I s tím, než pokud je aktuálně trestně stíhán nebo dokonce obžalován, je na něj samozřejmě hleděno jako na nevinného,“ dodává.

Je nutno podotknout, že u koncesí na činnost soukromých detektivů u obou zmiňovaných firem není jako odpovědná osoba zapsán Ladislav Kirchner, ale jistý Jiří Niederle.
Česká justice se proto pokusila Ladislava Kirschnera kontaktovat několikero způsoby, aby se ke zjištěním vyjádřil. Chtěla totiž ověřit, zda je přes své závažné onemocnění svéprávným a držitelem řidičského či zbrojního průkazu. Veškeré snahy se s Kirschnerem spojit však byly neúspěšné.

Návštěva u Tejce

Bývalý soudce Vrchního soudu v Praze Zdeněk Sovák je od začátku prosince ve vazbě. Je obviněn z korupce. Spolu s ním policie stíhá další čtyři lidi, Sovákova přítele Milana Bíbu, jeho partnerku Charlotte Mulénovou, arménského podnikatele Gagika Tonyana, jehož kauzu Sovákův senát v minulosti řešil a advokáta Jiřího Teryngela.

Letitý soudce Vrchního soudu v Praze Zdeněk Sovák měl podle policie ovlivňovat za peníze soudní rozhodnutí. Jeho přítel a řidič Milan Bíba (dřívějším příjmením Bandy) měl podle NCOZ úplatky domlouvat. Bíbova přítelkyně Charlotte Mulénová dle detektivů o korupci věděla a měla ji pomáhat zakrýt. Arménský podnikatel Gagik Tonyan měl dát podle policie za shovívavý trest v odvolací instanci dát obraz. Advokát Jiří Teryngel se měl podle policie snažit přítele Sováka uplatit 100 tisíci korunami.

Případ řeší detektiv z protikorupční policie Jana Šebková, která vedla vyšetřovací týmy v kauzách exhejtmana Davida Ratha nebo Nemocnice na Homolce. Obě kauzy provázely masivní úniky informací do vybraných médií. Stejně tak provází silná indiskrece i kauzu soudce Sováka, kdy média zveřejňovala v prvních hodinách případu informace, které obhájci neměli k dispozici do vazebního zasedání.

Role expolicisty Ladislava Kirschnera v kauze soudce Zdeňka Sováka je klíčová. Kirschner, který čeká nástup nepodmíněného sedmiletého trestu, si znovu požádal o jeho nenastoupení ze zdravotních důvodů.
Kirschner údajnou korupci oznámil náměstkovi ministra spravedlnosti Jeronýmu Tejcovi, ke kterému se objednal přes jeho asistentku. Následně proběhla schůzka s Tejcem, které měli být podle neoficiálních informací přítomni i další lidé z ministerstva, a prý až poté začal Kirschner vypovídat na policii. Té sdělil, že ho měl na počátku loňského roku oslovit Milan Bíba s tím, že má možnost ovlivnit rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Mimo jiné v rámci odvolacího řízení ve prospěch nepravomocně odsouzené právnické osoby v kauze Rath – společnosti Metrostav.

Náměstek ministryně spravedlnosti Jeroným Tejc schůzku s Ladislavem Kirschnerem potvrdil jako oficiální. Sdílný ale nebyl. „Omlouvám se, ale jsem vázán mlčenlivostí,“ řekl včera večer reportérovi České justice do telefonu.
Bíba měl na jedné ze schůzek Kirschnerovi říct, že má „dědu“ soudce vrchního soudu Sováka, jehož prostřednictvím je schopen ovlivnit rozhodnutí soudu. Detektivům Kirschner dále sdělil, že Bíba chce za ovlivnění rozhodnutí vrchního soudu ve prospěch Metrostavu a jeho generálního ředitele Pavla Piláta 50 až 100 milionů korun pro sebe a pro Sováka. Předem chtěl tři miliony korun, aby byla záležitost iniciována.

Loňského patnáctého dubna a sedmého května pak Kirschner před svým domem v pražských Lahovicích Bíbovi předal dvakrát sedm set padesát tisíc korun jako zálohu z požadovaných prvních tří milionů korun. Peníze ke Zdeňkovi Sovákovi ale ani za půl roku nedoputovaly a zůstaly u Bíby. Počátkem prosince proběhla policejní razie, při které policie sdělila obvinění výše zmíněným pěti podezřelým. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

TRESTNÝ ČIN SE NESTAL, ŽALOBCE CHCE DÁL SOUDIT

Rozsudek v kauze státních rezerv: Trestný čin se nestal, žalobce podal dovolání: Odvolání státního zástupce v kauze údajné mnohamilionové škody, způsobené uzavřením smluvního dodatku s německou firmou ViktoriaGruppe kvůli ukončení smlouvy na skladování ropy, bylo nedůvodné. V odůvodnění rozsudku v kauze, v níž byli obžalováni bývalý šéf Státních hmotných rezerv Ondrej Páleník a jeho podřízený Tomáš Perutka, to zkonstatoval senát Vrchního soudu v Praze. Vyplývá to z odůvodnění rozhodnutí, které má Česká justice k dispozici. Páleník byl zproštěn obžaloby už v první instanci, Perutka od ní odešel s tříletou podmínkou a povinností uhradit správě 49,5 milionu korun. Vrchní soud zprostil obžaloby o povinnosti zaplatit téměř 50 milionů i Perutku.

Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Tomáš Minx podal dovolání v kauze údajné mnohamilionové škody způsobené uzavřením smluvního dodatku s německou firmou Viktoriagruppe kvůli ukončení skladování ropy v pronajatém zásobníku Státních hmotných rezerv.

Vrchní soud v Praze v září zprostil obžaloby bývalého šéfa státních rezerv Tomáše Perutku. Ten nemusí zaplatit ani údajnou škodu státu ve výši 49,5 milionu korun. Písemné odůvodnění rozhodnutí Česká justice aktuálně získala. U Perutkova nástupce (bývalého šéfa Vojenského zpravodajství – pozn. red.) Ondreje Páleníka tak učinil už nalézací soud a vrchní soud jeho rozhodnutí potvrdil. Podle druhoinstančního soudu se žalovaný trestný čin nikdy nestal.

Oba muži byli obžalováni ze zneužití pravomoci úřední osoby a z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Správa státních rezerv požadovala jakožto poškozená po obou mužích celkovou částku 245 milionů korun. Firma ViktoriaGruppe pro stát spravovala zásoby pohonných hmot. Tomáš Perutka, který řídil správu rezerv před Páleníkem z pozice místopředsedy, navrhl v roce 2012 ViktoriaGruppe ukončení povinnosti hradit náklady na pronájem prázdné nádrže v centrálním tankovišti ropy v Nelahozevsi, což představovalo 4, 9 milionu korun měsíčně do kasy správy. Na jaře 2013 pak předal novému šéfovi správy Páleníkovi k podpisu smluvní dodatek, jenž povinnost fakticky zrušil. Odůvodněním pro ukončení smluvního vztahu byl úkol od Bezpečnostní rady státu, podle kterého měla správa rezerv nakoupit 100 000 tun ropy. Přestože byl úkol k nákupu a tedy i logicky tím uvolnění zásobovacích kapacit jasně dán, státní zástupce Minx věc zažaloval. Škoda měla, zjednodušeně popsáno, vzniknout státu tím, že ViktoriaGruppe už nemusela společnosti MERO platit za prázdný zásobník, kde měla skladovat státní ropu, zatímco naproti tomu po ukončení závazku pronájem hradil stát.
Tomáš Minx se proti verdiktu dovolal k Nejvyššímu soudu v Brně. „S rozsudkem Vrchního soudu v Praze se nelze ztotožnit, a to z následujících důvodů. Ve věci obviněného Tomáše Perutky se odvolací soud ztotožnil se skutkovým dějem, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, avšak jinak jej právně hodnotil a dospěl k závěru, že zjištěný skutek není trestným činem. V případě Ondreje Páleníka odvolací soud zamítl odvolání státního zástupce podané proti zprošťujícímu výroku nalézacího soudu primárně v důsledku hmotněprávního hodnocení jednání obviněného Perutky. A dále díky názoru, že jednání Ondreje Páleníka mělo pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky, tedy že jeho jednáním nedošlo ke zrušení práva a povinností,“ tvrdí v dovolání žalobce Minx.

Uvedené posouzení vrchního soudu je podle Minxe nesprávné. „Naopak ve shodě se soudem nalézacím je namístě dospět k závěru, že skutkový stav zjištěný tímto soudem a potvrzený soudem odvolacím ohledně obviněného Tomáše Perutky je trestným činem. Současně i v jednání, pro které byl zproštěn obžaloby Ondrej Páleník, je třeba spatřovat absenci potřebné míry péče řádného hospodáře o majetek České republiky a i toto jednání je trestným činem,“ napsal Minx Nejvyššímu soudu v Brně.

Jednání nepřekročilo trestněprávní rovinu

Odvolací soud zkonstatoval, že jednání obžalovaného Tomáše Perutky v žádném ohledu ani směru nepřekročilo trestně právní rovinu. Soud má za to, že zavinění Perutky, „nemluvě o obžalovaném Páleníkovi“, jakožto obligatorní znak subjektivní stránky zmíněných trestných činů nelze v posuzované věci dovodit.

„Za uvedené a důkazně podložené situace nelze vyhodnotit, že by motivem a pohnutkou k jednání obžalovaného Perutky v rámci výkonu jeho pravomoci způsobem odporujícím jinému právnímu přepisu bylo způsobení finanční újmy státu a nedůvodné finanční zvýhodnění společnosti ViktoriaGruppe. Ale ani to, že že by Perutka, byť i z nedbalosti porušil podle zákona mu uloženou povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek. Jak správně posoudil již nalézací soud, rozhodnutí Perutky jako zastupujícího předsedy Správy státních hmotných rezerv (SSHR) o ukončení fakturace mělo evidentně zcela jiný základ, záměr a motiv, a to zabezpečit vyčištěnou a technickou revizí prošlou volnou skladovací kapacitu pro účely pozdějšího naskladnění ropy pro SSHR,“ stojí v odůvodnění zproštění Perutky.

To je dle vrchního soudu naprosto neoddiskutovatelný fakt, jenž je podložen nejen vnitropodnikovou písemnou komunikací, ale i komunikací SSHR směrem navenek a dalšími důkazy. „Nalézací soud v tomto směru také v odůvodnění napadeného rozsudku správně konstatoval to nejpodstatnější, a to že je sice pravdou, že si obžalovaný Perutka musel být vědom, že ihned po ukončení fakturace SSHR skladovací kapacitu do okamžiku naskladnění ropy nevyužije a že jeho rozhodnutí v danou chvíli může představovat pro SSHR finanční újmu.

Nicméně v tomto meziobdobí byla plánována a v podstatě vzápětí i realizována revize a oprava předmětného zásobníku H10 v CTR Nelahozeves, což zjevně bránilo ViktoriaGruppe v jejím využití. Obžalovaný Perutka také v daný okamžik evidentně nejednal nijak svévolně a bezhlavě, nýbrž na základě podkladů příslušných odborných a pověřených pracovníků SSHR, kteří měli výrazně větší zkušenosti s danou ale i související problematikou, a kteří nutně museli počítat s nutností a potřebou naskladnění dalších rezervních zásob ropy do volného a opraveného zásobníku,“ zkonstatoval vrchní soud.

Podle soudu nelze opomenout, že z obsahu spisu žádná, ani sebemenší indicie, nenaznačuje, že by se Perutka nějak angažoval při jednání se zástupci ViktoriaGruppe, a že by tuto firmu „šanoval“ (šetřil ji, vyšel jí vstříc – pozn. red.). „Konečně je třeba zmínit, že při hodnocení vzájemného písemného uznání ukončení předmětného smluvního ujednání nelze s ohledem na vývoj celé situace považovat, jak uzavřel nalézací soud, Perutku za oferenta, neboť jeho přípis z 28. 5. 2012 byl jen akceptací předchozích opakovaných návrhů ze strany ViktoriaGruppe. A to akceptací na základě nově nastalých skutečností úzce se dotýkajících právě smluvních i zákonných důvodů pro ukončení podnájmu,“ uvedl dále odvolací soud.
I tato pozice Perutky má dle senátu Martina Zelenky podstatný význam pro jeho liberaci a pochopení tohoto jeho manažerského rozhodnutí jako rozhodnutí řádného hospodáře. „Stanovisko v referátnících bylo přitom pro jeho manažerské rozhodnutí dostatečné a akceptovatelné a toto rozhodnutí na základě těchto referátníků odpovídalo standardům rozhodovací praxe vedoucích pracovníků státní správy včetně SSHR. Obžalovaný Perutka se žalovaným jednáním snažil dostát povinnostem SSHR, potažmo Českého státu, udržovat zásoby ropy a ropných produktů v zákonem a směrnicemi požadovaném množství a vyhnout se případným sankcím ze strany Evropské unie a případným soudním sporům s ViktoriaGruppe. Veden tímto úmyslem nemohl být při svém jednání ani srozuměn se způsobením škody ani s opatřením prospěchu jinému, přičemž v jeho případě nelze dovozovat ani nějaké nedbalostní zavinění,“ vysvětlil své rozhodnutí předseda soudního senátu Martin Zelenka.

Vrchní soud se podrobněji věnoval i práci žalobce Minxe. „Argumentuje-li státní zástupce, že Perutka na základě protichůdných požadavků jím vyslovených v odvolání přinejmenším nedokázal řídící procesy reálně přizpůsobit svým představám a ani tímto směrem nevyvinul přínosnou aktivitu, pak z objektivního hlediska skutečně nelze pominout, že oba obžalovaní (Perutka a Páleník – pozn. red.) v pozici osob pověřených řízením SSHR byli jen krátce a zjevně nemohli za tu dobu postihnout všechna opatření, která považuje státní zástupce za nezbytná pro řádný výkon jejich funkce. Uvádí-li státní zástupce v této souvislosti že spoléhat se na podřízené je možné jen v okamžiku, kdy je známa jejich práce a kdy existuje povědomost, co který podřízený dokáže, pak ale zjevně nereflektuje, že jednak nabytí této povědomosti jistou dobu trvá a jednak v mezidobí nelze řídící činnost zastavit,“ torpédoval soud právní konstrukci žalobce.

Poukaz státního zástupce na výpověď svědka, stávajícího šéfa státních rezerv Pavla Švagra a jeho postupy je sice dle vrchního soudu přiléhavý, ale na druhou stranu nelze nechat bez povšimnutí, že v pozici ředitele SSHR působí od 12. 2. 2014 a jeho první procesní výslech v projednávané kauze proběhl až v dubnu 2017. „Pokud jde o problematiku auditu smluv mezi SSHR a ViktoriaGruppe, rozhodně nelze ani jednoho z obžalovaných vinit, či mu přičítat k tíži, že by se v tomto směru dopustili nějakého opomenutí či protisměrného jednání. Stran poukazu státního zástupce na fakt, že pokyn k ukončení fakturace předcházel rozhodnutí Bezpečnostní rady státu, lze odkázat na vysvětlení svědka, že materiál pro bezpečnostní radu se připravuje s nějakým předstihem. A s předstihem musí být na základě porady předpoklad, jak by se mělo rozhodnout. Nebo-li v okamžiku, kdy by nebyla vypořádána problematika pronájmu nádrže, nemohl by materiál odesílaný na bezpečnostní radu vůbec tuto variantu obsahovat,“ zkonstatoval vůči žalobci soud.

Žalovaný skutek není trestným činem

K roli Ondreje Páleníka se vrchní soud shodl se soudem nalézacím, že v žalobním návrhu označený skutek, pro který byl postaven Páleník před soud, není trestným činem. „Důležitým při jeho rozhodování nepochybně bylo i to, že v rozhodné době měla SSHR uložen úkol od Bezpečnostní rady státu k nákupu 100 000 tun ropy a panoval všeobecný předpoklad, že do předmětného zásobníku bude tato ropa naskladněna. I v případě obžalovaného Páleníka absentují důkazy a okolnosti svědčící o jeho pohnutce a úmyslném zavinění jak ve vztahu k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby, tak ve vztahu k porušování povinností při správě cizího majetku. Jeho jednání popsané v obžalobě není důvodu jakkoliv kriminalizovat, a to ani z hlediska nedbalostního zavinění, neboť jím nedošlo k porušení ani ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem a nijak nevybočilo z jeho služebních oprávnění a povinností,“ sdělil k Páleníkovi odvolací soud.

V ostatním je dle druhoinstančního soudu možno odkázat na odůvodnění žalobcem Minxem napadeného prvoinstančního rozsudku. „Ze všech výše uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obžalovaného Tomáše Perutky v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obžalovaného Perutku pro skutek uvedený v obžalobě, v němž byl obžalobou spatřován jednak zločin zneužití pravomoci úřední osoby a jednak zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku zprostil, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle trestního řádu poškozenou Českou republiku — Správu státních hmotných rezerv odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 trestního řádu pak odvolání Vrchního státního zastupitelství v Praze ohledně obžalovaných Tomáše Perutky a Ondreje Páleníka jako nedůvodná zamítl,“ uzavřel pravomocné ukončení kauzy se skladováním ropy pro státní rezervy předseda senátu Martin Zelenka. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

JAK DLOUHO JEŠTĚ SENÁT DR. LÝSKA V OLOMOUCI SOUDIT OBŽALOVANÉ V KAZE VIDKUN?

Zastavený soud v olomoucké kauze Vidkun by měl opět začít v únoru: Začátkem nového roku by se mělo znovu rozjet hlavní líčení ve známé kauze Vidkun. Pokud do chodu soudů nezasáhne znovu koronavirus, naplánováno je devět jednacích dní. Česká justice před časem upozornila, že žalobci nechtěli vyhovět žádosti soudu a poskytnout mu kompletní spisový materiál k jedné z věcí.

Soudy v Olomouci začaly kvůli pandemii koronaviru na konci října omezovat svou činnost a rušit jednání. Rozhodnutí se dotklo i hojně sledované kauzy Vidkun, kterou řeší olomoucká pobočka Krajského soudu v Ostravě. Důvodem rušení líčení byla obava ze šíření koronaviru a snaha ochránit účastníky jednání. Senát v kauze Vidkun měl naplánováno líčení po tříměsíční přestávce od léta na začátek listopadu. Původně bylo jednání odloženo na prosinec, ale pandemická situace to znemožnila. Pokračování hlavního líčení proto bylo stanoveno na 3. února. Do 14. dubna by mělo podle informací České justice proběhnout celkem devět jednání. Pokud ovšem nebude nutné soudní líčení kvůli pandemii znovu odročit.

„Předseda krajského soudu vydal další doporučení o potřebě odvolat jednání, která snesou odkladu. I z pohledu ochrany zdraví těch, kteří by u toho jednání měli být, což je v tomto případě 16 lidí, kteří by museli být v jednací síni celý den, je to nesmysl. Hlavní líčení tak nebude,“ vysvětlil ČTK předseda senátu Martin Lýsek stopku v projednávání kauzy Vidkun.
V říjnu to bylo pět let, kdy v kauze Vidkun proběhla obří policejní razie. Jarní protipandemická opatření už připravila soud o celý týden nařízeného jednání v březnu, senát tak kauzu znovu otevřel na začátku května. Kvůli přetrvávajícím opatřením se ale tehdy odehrávaly zásadní výpovědi svědků za zavřenými dveřmi.

Prohlídky u Langera

Meritem konstrukce obžaloby je manipulace se spisy a vynášení informací z vyšetřování. Bývalý olomoucký hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD) je obžalován z podplácení policisty (údajný úplatek však nebyl konkrétněji zachycen a to včetně jeho výše – pozn. red.). Na policisty Radka Petrůje a Karla Kadlece pak podal státní zástupce v souvislosti s údajnou manipulací se spisy a vynášením informací obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec je navíc obžalován i z přijetí úplatku od Rozbořila. Petrůj byl postaven mimo službu. Podnikatel a přítel exministra vnitra Ivana Langera Ivan Kyselý se pak před soudem zodpovídá z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby. Kauza stojí z drtivé většiny na odposleších nevalné kvality a srozumitelnosti.

Podle usnesení o zahájení trestního stíhání měl policejní náměstek Kadlec vlivnému podnikateli Kyselému údajně pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytovat informace z devíti trestních řízení. Šlo například o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce, ale i o kauzu Tesco SW, kauzu Králík.

Kauza Vidkun začala 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langera. V jeho bytě v Olomouci strávili kriminalisté více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není, stejně jako bývalý šéf olomoucké GIBS Tomáš Uličný. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě. Kadlecovi ve vazbě nabízel šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek ve vazbě milion korun z policejních fondů, pokud při vyšetřování kauzy Vidkun „položí“ Langera.

Všichni obvinění od začátku vinu popírají. Kadlec byl v prosinci 2015, ještě v době vazby kvůli údajnému porušení služebního slibu propuštěn ze služebního poměru, svou výpověď poté napadl neúspěšně u soudů žalobou. Hájil se tím, že se ničeho protiprávního nedopustil, šlo prý o operativní činnost, kdy naopak on získával informace. Podle soudu ale o operativní pátrací činnost jít nemohlo, neboť nesplňovala zákonné podmínky, výpověď tak byla označena za oprávněnou. Všichni obžalovaní trvají od počátku na tom, že se ničeho protiprávního nedopustili. Podle zjištění České justice státní zastupitelství delší dobu drželo audionahrávky z odposlechů, které hovoří ve prospěch obžalovaných. Není ale dosud zřejmé, zda se jimi bude soud hodlat zabývat.

Svědek z ÚOOZ

Česká justice navíc na podzim upozornila na to, že bývalý detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) František Ševčík před soudem rozbil konstrukci jednoho z bodů obžaloby.

Když Ševčík mluvil jako svědek o jednom ze žalovaných bodů, ve kterém je aktérům Vidkunu kladeno za vinu odstíhat podezřelého „za každou cenu“, tak potvrdil, že stíhat podezřelého chtěl už on sám, když ještě pracoval v útvaru vedeném Robertem Šlachtou. Případ byl pak z ÚOOZ předán do Olomouce. A byl to přitom ÚOOZ, který později olomoucké policisty a podnikatele obvinil z manipulací s případy, včetně toho, který chtěl útvar sám stíhat.

Česká justice také zjistila, že žalobci nechtěli vyhovět soudu, který je požádal o kompletní spisový k jedné ze žalovaných věcí. Jde o vyšetřování údajného dotačního podvodu, jehož se měl dopustit vlivný politik hanácké ČSSD Jaroslav Králík.
Žalobce Petr Mazálek napsal počátkem srpna náměstkovi Krajského státního zastupitelství v Brně Petrovi Lužnému, že jej předseda olomouckého senátu Martin Lýsek požádal o předložení dozorového spisu v kauze Králík. Lužného Lýsek požádal o předchozí souhlas s poskytnutím spisu k olomouckému soudu. „Jedná se o výjimečný případ, v němž soud projednává obžalobu týkající se též ovlivňování průběhu trestního řízení. V této věci jsem byl již vyslýchán jako svědek a byl jsem dotazován též na některé materiály z dozorového spisu,“ napsal Lužnému Mazálek.

A pokračoval: „Soudu sdělím, že má být zachována neveřejnost listin (a vyjmenovává je – pozn. red.), že obsahují pouze interní informace KSZ Brno, resp. interní komunikaci s dalšími stupni státního zastupitelství. Rovněž mu sdělím, že o případném zapůjčení přílohy rozhodne Vrchní státní zastupitelství v Olomouci,“ stojí v Mazálkově „Žádosti o předběžný souhlas“.

Žalobce Mazálek pak ještě tentýž napsal den „Záznam“, v němž konkretizuje o jaké listiny jde: „Dnešního dne jsem telefonicky projednal žádost soudu s Mgr. Miroslavem Stokláskem z VSZ Olomouc a dohodl se s ním, že mu postoupím část spisu, který byl původně dozorován u VSZ Olomouc, zda ji případně po souhlasu ředitele odboru poskytne (jde o materiály obsahující komunikaci a pomocné materiály VSZ Olomouc, nikoli KSZ Brno),“ zapsal do záznamu žalobce Petr Mazálek. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

DR. KOUDELKA: MOC NENÍ SPOJENA S ODPOVĚDNOSTÍ

JUDr. Z. Koudelka: Neodpovědnost státního zastupitelství: Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo nezákonně stíhanému bývalému vrchnímu státnímu zástupci Liboru Grygárkovi a zaplatí mu náhradu škody 480 000 Kč. Přitom mu však nic neudělalo. Jde o systémovou chybu, kdy za protizákonné jednání státního zastupitelství neodpovídá úřad, který moc zneužil, ale Ministerstvo spravedlnosti, které trestní stíhání nevede ani nedozoruje. Moc není spojena s odpovědností, což vede k jejímu zneužívání.

Libor Grygárek byl stíhán z vůle Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a krylo to Nejvyšší státní zastupitelství pro údajné úřední pochybení. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci sáhlo k rétorice z 50. let 20. století, když hovořilo o sabotáži. Nakonec se ukázalo, že Libor Grygárek souhlasil s činností svých podřízených, jíž odsouhlasilo i Nejvyšší státní zastupitelství, které však později otočilo. Nejvyšší státní zastupitelství jednalo jak popletený král z pohádky Pyšná princezna: „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil.“.

Mnozí věc hodnotili jako trestní stíhání na objednávku, kdy pro řešení sporů mezi státními zástupci Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zneužilo trestní stíhání. Moc státních zástupců je však omezena a soudy pokus o návrat totalitního zneužívání trestního práva odmítly. Připomíná to jinou blamáž státního zastupitelství – trestní stíhání bývalé předsedkyně Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové.

Státní zastupitelství nenese náhradu škody za svou nezákonnost. Nemusí se omlouvat. Proč má omluvu psát Ministerstvo spravedlnosti? Ať se při zneužívání moci omluví vrchní státní zástupce nebo nejvyšší státní zástupce za to, jak jejich úřady jednaly. Rovněž škoda by měla být hrazena z rozpočtu státního zastupitelství. Pak bude zřejmé, které státní zastupitelství jedná protizákonně. Pakliže neponesou odpovědnost za porušení zákona ti, co ji působí, bude nezákonnost pokračovat.

Vláda může reagovat na zneužívání moci odvoláním nejvyššího státního zástupce. Nečiní-li tak a ani nenavrhne, aby se nejvyšší a vrchní státní zástupci museli omlouvat za jimi způsobenou či trpěnou nezákonnost, bude u nás trestní stíhání zneužíváno. JUDr. Zdeněk Koudelka, ceskajustice.cz