iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

V ČR hodně soudců? Noví budou jen podle potřeby

Snižování počtu soudců? Kolegium předsedů žádá změnu, ministerstvo připustilo dílčí úpravy. Podle kolegia předsedů krajských soudů je rozhodnutí ministryně spravedlnosti Marie Benešové o systemizaci počtu soudců pro rok 2021 založeno na měřítkách, které již neodpovídají realitě a nevyjadřuje tak skutečnou potřebu jednotlivých soudů. Předsedové soudů zároveň navrhli nový způsob výpočtu, který má podle nich lépe odpovídat aktuálnímu stavu. Vyplývá to z výsledků jednání kolegia 16. prosince, s nimiž měla možnost se Česká justice seznámit.

Rozhodnutím ministryně spravedlnosti z 30. září minulého roku došlo ke snížení plánovaného počtu soudců okresních a krajských soudů oproti stávajícímu stavu o 192 soudců. To bude znamenat, že se prakticky zastaví jmenování nových soudců, vyjma těch, kteří mají zamířit „z venku“ k Nejvyššímu či Nejvyššímu správnímu soudu.

Jakkoliv se systemizace netýká obou vrchních soudů, i na ně rozhodnutí ministryně dopadne: předsedové krajských soudů již naznačili, že nebudou podporovat a souhlasit za tohoto stavu se stážemi či postupem soudců k těmto soudům, potažmo k oběma nejvyšším soudním instancím. Na to už v listopadu upozornil ministerstvo Vrchní soud (VS) v Olomouci.

„Dojde-li ke snížení počtu soudců u soudů nižšího stupně, bude výrazně omezena ochota předsedů soudů nižšího stupně umožňovat stáže soudců z nižších soudů u Vrchního soudu v Olomouci, jakož i ochota předsedů soudů nižšího stupně umožňovat odchody soudců ze soudů nižšího stupně k Vrchnímu soudu v Olomouci. Doplňování stavu soudců Vrchního soudu v Olomouci bude komplikovanější než dosud, což povede k neúměrné zátěži soudců v odvolacím řízení. Jinými slovy řečeno, pokud budou poddimenzovány stavy soudců u soudů nižšího stupně, nebude zde ochota ze strany předsedů těchto soudů uvolňovat soudce na stáž či k přeložení na soudy vyššího stupně,“ varovala v dopise ministerstvo místopředsedkyně VS v Olomouci Diana Vebrová.

Mateřská i nemoc

Pro jednotlivé krajské soudy bude rozhodnutí ministryně znamenat následující: nová potřeba soudců Krajského soudu (KS) v Ostravě a okresních soudů v jeho obvodu je 448 (oproti současnému stavu 477 soudců), KS v Brně 411 (442), KS v Ústí nad Labem 382 (355), KS v Praze 300 (320), KS v Hradci Králové 242 (257), KS v Plzni 228 (245) a KS v Českých Budějovicích 146 (155).

Na první pohled se může jednat opticky o nízký počet, avšak je třeba si uvědomit, že už dnes na mnohých soudech dochází k situacím, že formálně mají sice tabulkově plný počet soudců, ale některé soudkyně jsou na mateřské dovolené, popřípadě jsou soudci dlouhodobě nemocní. Nemluvě o tom, že předsedové soudů nemohou z „přeplněných“ soudů poslat soudce na soud, kde se naopak soudců nedostává. Zvláště u malých soudů, kde několik málo soudců musí zajistit chod všech agend, včetně služeb, je výpadek byť i jednoho soudce znát.

Jakkoliv bylo podle vyjádření předsedů krajských soudů ministerstvem přislíbeno jednání o možných korekcích nové systemizace, jediná změna nastala u Městského soudu v Praze. Zde byla nově vypočtena na rok 2021 potřeba 496 soudců (dnes 540), avšak nová předsedkyně soudu Jaroslava Pokorná dosáhla toho, že ministryně ustoupila a zachovala pro MS v Praze speciální koeficient výpočtu. „Po podrobné analýze a zhodnocení důvodů, které předsedkyně MS v Praze doložila pro zachování speciálního koeficientu propočtu potřeby soudců ve vybraných agendách vyřizovaných obvodními soudy v obvodu Městského soudu v Praze a Městským soudem v Praze, rozhodla paní ministryně dne 17. 12. 2020, že speciální koeficient 1,1 zůstane Městskému soudu v Praze zachován i pro rok 2021,“ potvrdil České justici mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

Ohrožení nezávislosti

Ministerstvo ovšem připustilo i další možné „výjimky“ z rozhodnutí o systemizaci. Jejich důvodnost a potřebnost ale bude posuzovat samo ministerstvo, přičemž poslední slovo bude mít samozřejmě ministryně. „Předsedové krajských soudů byli o této skutečnosti informováni a současně vyzváni, aby pokud se domnívají, že u jejich soudu jsou vedena specifická náročnější řízení odlišná od běžných řízení zohledňovaných v rámci jednotlivých agend v propočtu potřeby soudců, zaslali svá vyjádření odboru organizace justice nejpozději do 5. 1. 2021. Případné požadavky musí řádně odůvodnit, a to včetně kvantitativních ukazatelů,“ uvedl k tomu mluvčí Řepka.

To se pochopitelně předsedkyním a předsedům soudů vůbec nelíbí, neboť v tom pociťují možné ohrožení nezávislosti. Jakkoliv jedním dechem zároveň dodávají, že se jejich obavy netýkají ani tak současné ministryně, jako spíše potenciálně až jejích nástupců.

Předsedové krajských soudů se tak již smířili s tím, že pro rok 2021 je situace neměnná. Na prosincovém kolegiu se však shodli na několika návrzích, které podle nich přiblíží výpočet systemizace na další období realitě. Ten současný opakovaně podrobili na několika jednáních se zástupci ministerstva kritice. Některé agendy podle nich totiž ministerský výpočet ignoruje, popřípadě nebere v potaz vývoj soudní praxe a náročnost úkonů podceňuje, typicky je zmíněn například elektronický platební rozkaz.

Předně požadují, aby ministerstvo do budoucna používalo výpočtu potřebnosti soudců jako orientačního nástroje, nikoliv jako nepřekročitelnou hranici.

Stáže i dovolené

Oproti dnešku pak navrhují, aby se propočet odvíjel od nápadu nikoliv za poslední tři roky, ale za pět let a každý rok se započítával stejně. Podle předsedů soudů to umožní „lépe čelit jednorázovým výkyvům a lépe zohlední dlouhodobé trendy, které je třeba sledovat při úvahách o systemizaci soudců vždy na příští kalendářní rok“.

Dále je podle nich nutné při stanovení měřítek pro jednotlivé soudce a soudní senáty brát v úvahu jen 10 měsíců v kalendářním roce. Upozorňují totiž, že soudci nevykonávají soudnictví po celý kalendářní rok: vedle dovolených jsou také povinni se ze zákona školit a vzdělávat, absolvují stáže, zohlednit je také potřeba zdravotní problémy. Dnes se odečítá při výpočtu jeden měsíc, tedy primárně dovolené. Současný výpočet navíc nijak nereflektuje mateřskou či rodičovskou dovolenou, ani dlouhodobé pracovní neschopnosti.

Předsedové taktéž požadují při výpočtu zohlednit dopředu známé faktory ovlivňující nápad, například novelizace zákonů. A zahrnout dosud nezohledněné agendy, zejména v oblasti exekuční, výkonu rozhodnutí v trestním řízení, žalob pro zmatečnost a obnovy řízení v civilním řízení, veřejných rejstříků či evidenci judikatury.

Předmětem systemizace by se měly stát podle nich i vrchní soudy, neboť jde o odvolací soudy, a tudíž není žádný důvod, aby počet jejich soudců nebyl nadále systemizován obdobně, jako je tomu u ostatních odvolacích soudů.
Naopak by nadále neměl již zohledňovat stav nedodělků u jednotlivých soudů, ani specifické podmínky jednotlivých soudních krajů. To by se mělo do budoucna řešit mimořádnými opatřeními. Petr Dimun, ceskajustice.cz

X X X

MAJÍ, ČI NEMAJÍ SOUDCI VEŘEJNĚ HOVOŘIT V MÉDIÍCH?

Zdrženlivost soudců ve veřejném prostoru má své meze. V závěru loňského roku vzbudil pozornost rozhovor, který poskytl České televizi předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský. Vyjádřil se k celé řadě otázek. Mimo jiné uvedl, že nečekal, že po listopadu 1989 můžeme mít předsedou vlády takovou osobu, jako máme dnes, z hlediska její minulosti, že měl za to, že toto už definitivně skončilo, ve vztahu k prezidentu republiky pak, že jej trápí, že ten již několik let podléhá různým, někdy i téměř xenofobním postojům.

Jeho slova vzbudila širokou odezvu, od souhlasné až po i velmi kritickou.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová v rozhovoru pro Lidové noviny zmínila, že podle jejího vyjádření JUDr. Rychetského poněkud znevážilo Ústavní soud, že si myslí, že předseda Ústavního soudu tímto zahájil svoji volební kampaň v cestě stát se příštím prezidentem republiky.

Poslanec za KSČM Zdeněk Ondráček v jedné z odpovědí na dotazy na internetovém portálu Parlamentní listy uvedl, že JUDr. Rychetský z jeho podhledu porušil to nejzásadnější co soudce může, a tím je nestrannost, že na jeho politické názory není nikdo zvědavý, resp. někdo možná ano, ale v tom případě ať se vzdá soudcovského taláru. Jednou z prvních a též nejrazantnějších reakcí pak bylo vyjádření předsedy KSČM Vojtěcha Filipa v deníku Právo. Ten označil loňské udělení Řádu Tomáše Garrigua Masaryka prezidentem republiky předsedovi Ústavního soudu za „jemný náznak“, jímž prezident dal JUDr. Rychetskému poté, co „naprosto správně vyhodnotil jasné signály o ztrátě schopností předsedy Ústavního soudu ČR zvládat náročnou funkci a o nebezpečí, že se osobně znemožní a zkompromituje i svůj úřad“, najevo, že „nastal čas“.

Uvedl, že prezidentův signál „bohužel přišel v době, kdy už ubývající rozumové schopnosti pana předsedy nestačily na vyhodnocení situace, kdy míra ztráty soudnosti a sebereflexe Pavla Rychetského překročila únosnou mez“, což měl předseda Ústavního soudu potvrdit „svými nedávnými hloupými výroky o ústavních činitelích a nenávistnými slovy na adresu komunistické strany, které by neprošly ani mladičkému, nezkušenému asistentu okresního soudce“, a fakticky jej vyzval k rezignaci na funkci předsedy Ústavního soudu.

Tři reakce z kritického spektra zmiňuji nikoliv proto, že bych s nimi souhlasil, nýbrž proto, že do značné míry dotýkají soudcovské nezávislostí, tedy otázky pro mne z nejzásadnějších. Bylo by přitom jednoduché popsané stesky odbýt argumentem, že pokud politici nechtějí, aby soudci veřejně vyjadřovali své politické názory, bylo by nejlepší, aby do soudcovských funkcí nenavrhovali politiky. Podobná argumentace by však byla jen hloupě prvoplánovou, důležitou otázku soudcovské nezávislosti neřešící.

Soudcovskou nezávislost, a to jak soudců Ústavního soudu, tak i soudů obecných, zakotvuje čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky, podle kterého jsou soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Zákonné prostředky zajištění soudcovské nezávislosti ale nespočívají pouze v zákazu jejího „vnějšího“ ohrožování (zmíněného též v § 79 odst. 2 zákona o soudech a soudcích), nýbrž i v pravidlech jednání soudců, upravených především v § 80 téhož zákona.

Soudce je tak mimo jiné povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce. Důležitost těchto „vnitřních“ omezení je pak zvýrazňována i tím, že pro zajištění potřebné důvěry v soudnictví je třeba, aby soudci nejenže nezávislí skutečně byli, ale též, aby se tak i navenek jevili.

Po soudcích tak lze legitimně požadovat i značnou míru určité „autocenzury“ i při jednání mimo výkon jejich funkce. Protože pak moc soudní tvoří jednu ze tří složek státní moci, lze mít z tohoto důvodu požadovat po soudcích, to i Ústavního soudu, ve svých případných vyjádřeních ve vztahu ke zbývajícím dvěma složkám státní moci, stejně jako i jejich představitelům, projevovali vysokou míru zdrženlivosti. Na druhou stranu, jakkoliv je i ústavně zakotvená soudcovská nezávislost jedním ze základních předpokladů práce soudce a hodnotou, pro kterou je povolání soudce, alespoň v mých očích, nejprestižnějším ze všech právnických profesí, nestaví soudce mimo společnost. I soudci tak musí být zachována možnost vyjádřit se veřejně k otázkám života společnosti, zvláště pak, pokud základní hodnoty, ze kterých by demokratická společnost měla vycházet, považuje za ohrožené.

Lze tak podle mého diskutovat o tom, zda předseda Ústavního soudu ve zmíněném rozhovoru nepřekročil hranici nezbytné zdrženlivosti, nikoliv však o tom, že by s ohledem na své postavení soudce, navíc ve funkci nejvyšší možné, se nebyl k podobným otázkám oprávněn vyjadřovat. Naopak, mám za to, že jsou situace, kdy soudce by měl vyjádřit svůj názor, jakkoliv by to nejen pro něj osobně, ale třeba i z hlediska již zmíněného vnímání jeho nestrannosti a nezávislosti bylo ohrožující.

Uvedu vlastní vzpomínku. 13. 9. 2005 byl v Praze na Karlově náměstí, poté, co se zastal napadené ženy, zavražděn pan Michal Velíšek. V listopadu 2005 na Shromáždění zástupců sekcí Soudcovské unie České republiky, kterého jsem se rovněž účastnil, padl návrh, aby Soudcovská unie uspořádala mezi soudci sbírku ve prospěch pozůstalých po zavražděném. Ač jednou z pracovních skupin byl návrh akceptován, následně po diskuzi na plénu shromážděním přijat nebyl. Hlavním argumentem byla obava z možných budoucích námitek podjatosti soudců, kteří by na sbírku přispěli a následně by třeba měli rozhodovat v trestním řízení proti osobě pachatele vraždy, z možného ohrožení povědomí o nestrannosti justice.

Od té doby jsem se v myšlenkách k této situaci opakovaně vracel a dospěl k závěru, že náš tehdejší závěr byl chybný. Ano, byl veskrze praktický, skutečně bylo pravděpodobné, že v případě uspořádání sbírky by podobné námitky zazněly. I přes toto riziko by však bylo správné podpořit rodinu Michala Velíška, člověka, který se zachoval odvážně a správně za situace, kdy nejméně pro něj samotného by bylo praktickým si napadení nevšímat. Nechci proto dnes podobnou chybu opakovat.

Nemám v úmyslu dělat JUDr. Rychetskému advokáta. Nejsem s ním v jakémkoliv kontaktu, v minulosti jsem se s ním setkal pouze několikrát, nepředpokládám, že on sám by si na mne osobně vzpomínal, nevím tedy ani s jistotou, co jej k popsanému vyjádření vedlo. Sám tomu rozumím tak, že (podle mého důvodně) není spokojen s tím, jak se naše společnost vyvíjí a považuje to za natolik vážné, že (opět důvodně) svůj postoj měl za potřebné vyjádřit i tímto pro soudce výjimečným způsobem.

Proto mne nejen jako soudce, ale i jako občana hluboce uráží, jestliže se o úctyhodného předsedu Ústavního soudu podobným způsobem otírají členové někdejší KSČ, tedy strany zodpovědné za čtyřicet let mravní a ekonomické devastace, s jejímiž následky se naše společnost potýká doposud, a současně představitelé strany, která je pokračovatelem KSČ. A proto i při vědomí omezení, která se jako soudce snažím poctivě dodržovat, považuji za správné v této souvislosti uvést ještě alespoň dvě myšlenky.

Za prvé, že oba političtí představitelé by podle mého nejlépe udělali, pokud by se sami zachovali způsobem, který Vojtěch Filip zcela nepatřičně doporučuje JUDr. Rychetskému. Tedy konečně pochopili, že skutečnost, že ani vrcholní představitelé někdejší „stranovlády“ nebyli po roce 1989 až na nepatrné výjimky popohnáni ke zodpovědnosti za své činy (a Zdeněk Ondráček, který se zviditelnil svým televizním vystoupením bezprostředně po zásahu na Národní třídě, třeba i lynčován lůzou), nebyla jen důsledkem „sametovosti“ listopadové revoluce, ale i takovým „jemným náznakem“ k tomu, aby zmizeli z veřejného života.

Za druhé, že (jak již z výše uvedeného vyplývá) se nedomnívám, že by si stávající předseda Ústavního soudu poskytnutým rozhovorem vytvářet předpolí pro budoucí prezidentskou kampaň. Nicméně pokud bych se mýlil, tak jakkoliv by bylo možno mít k podobnému postupu výhrady, byl by (a věřím, že nejen pro mne) mnohem přijatelnějším, než faktické zahájení volební kampaně udělením milosti dvojnásobnému vrahovi. Jaroslav Mádr, ceskajustice.cz

X X X

Počet žadatelů o insolvenci loni klesl o 15 %, vliv má lex covid

Celkový počet žadatelů o insolvenci loni v Česku klesl meziročně o 15 %. Důvodem jsou zejména moratoria v rámci lex covid, jež dlužníky dočasně ochránila před ekonomickými dopady pandemie. V případě právnických osob bylo v součtu za celý loňský rok podáno dokonce nejméně insolvenčních návrhů v historii. V závěru roku se už ale začal propad ekonomiky do insolvencí firem citelně promítat. V samotném prosinci byl měsíční počet žádostí právnických osob o insolvenci nejvyšší od května 2017.

Ani vyhlídky na rok 2021 nejsou příliš příznivé. Celkový počet insolvenčních návrhů sice nejspíše nedosáhne úrovně krizového roku 2009, i tak by ale podle odhadů mohl vzrůst až na trojnásobek roku 2020.

V Česku loni ubylo žadatelů o insolvenci. Počet podaných insolvenčních návrhů se navzdory hospodářské recesi propadl meziročně o 15 % na 28 531. Na právnické osoby připadá z tohoto počtu celkem 1 053 návrhů, což je vůbec nejméně od roku 2008, kdy se začala data ve stávající podobě sledovat. “Důvodem byla mimo jiné dočasně zvýšená ochrana dlužníků známá pod zkratkou lex covid, kterou zákonodárci zavedli s cílem zmírnit dopady pandemie koronaviru. Kromě sady moratorií se ale projevila také skutečnost, že řada lidí i firem přednostně řešila okamžité dopady krize a trvalé řešení svých dluhů odložila na později,” popisuje Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, která vyvíjí a dodává IT řešení pro insolvenční správce a zabývá se i jejich odborným vzděláváním.

Zatímco v případě fyzických osob klesl v závěru roku 2020 počet žadatelů o insolvenci na nejnižší hodnoty od přijetí novely insolvenčního zákona v červnu 2019, u firem už se ekonomické problémy začaly v počtu návrhů na insolvenci nepříznivě projevovat. Jen v prosinci 2020 bylo právnickými osobami podáno 124 návrhů, což je nejvyšší měsíční hodnota za posledních 3,5 roku.

Kromě vypršení části moratorií je podle Valáška důvodem také to, že situaci nyní přestávají zvládat některé z firem, jež byly v komplikované situaci už před pandemií. “Co se týče odvětví ekonomiky, tak jsou mezi novými uchazeči o insolvenci nejvíce zastoupeny subjekty z oblasti cestovního ruchu, silniční dopravy, pohostinství, ubytování, stavebnictví a překvapivě také někteří prodejci módy. V jejich případě se projevuje mimo jiné to, že často působí v obchodních centrech s vysokými nájmy, které je kvůli prudkému propadu tržeb stále obtížnější pokrýt,” říká Valášek.

Ani výhled na rok 2021 v tomto ohledu není podle Valáška příliš příznivý. “Čím déle bude stávající situace trvat, tím častěji se mezi žadateli o insolvenci budou objevovat i dříve silné firmy, jež najednou musí čelit ekonomickým problémům. Mimo jiné se mezi nimi ocitnou i subjekty, jimž zásadní komplikace způsobí druhotná platební neschopnost,” upozorňuje výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008. Na téměř pět tisíc nových insolvenčních návrhů podaných právnickými osobami v krizovém roce 2009 se sice Česko nejspíš nedostane, dosažení dvojnásobku až trojnásobku úrovně roku 2020 ale podle Valáška vyloučeno není. Otázkou je jen to, jak rychlý nárůst bude. “Roli budou v tomto ohledu hrát jednak další vládní kroky a opatření, ale důležitá bude i akviziční činnost – nakolik se oslabené firmy stanou cílem pro odkup silnějšími konkurenty ještě před tím, než budou nuceny zažádat o insolvenci.”

U fyzických osob pak hraje kromě zpoždění daného tím, že dlužníci před sepsáním insolvenčního návrhu nejdříve vyzkoušejí všechny ostatní možnosti řešení problémů, také skutečnost, že v řadě případů je setrvání v exekuci z krátkodobého pohledu ekonomicky výhodnější. S ohledem na rozdílné podmínky mezi režimem exekuce a insolvence může činit rozdíl v částce, která člověku zůstane na živobytí, až 6 000 korun měsíčně. “To je pro předlužené osoby mimořádně vysoká částka, která je od vstupu do insolvence zásadním způsobem odrazuje,” popisuje Valášek. I proto podle něj nelze vývoj počtu žadatelů o insolvenci z řad fyzických osob pro rok 2021 spolehlivě předpovědět, ačkoli bude lidí v ekonomických potížích dál přibývat.

Motivaci části dlužníků pak snižuje také skutečnost, že pro vstup do insolvence a její další průběh je potřeba většinu úkonů provést osobně. K obvyklým překážkám daným například finančními a časovými náklady na navštěvování dluhových poraden, kde lidem se sepsáním insolvenčního návrhu pomáhají experti, se v době pandemie navíc přidaly i obavy z nákazy koronavirem. “Řešením by mohla být digitalizace, tak jako tomu je ve školství, nebo u kancelářských profesí. Dluhoví poradci ostatně už možnost dálkového jednání s klienty řeší, insolvenčním správcům ale situaci často komplikuje nepříliš vstřícně nastavená legislativa,” uzavírá Valášek. Insolvence 2008, ceskajustice.cz

X X X

SOUDCI ÚS PŘEZKOUMÁVAJÍ SANKCE PRO VĚZNÉ

ÚS se opět zabývá otázkou soudního přezkoumávání sankcí pro vězně. Ústavní soud musí zvážit, zda by pokuty pro vězně neměla přezkoumávat justice. Nyní vězni nemohou proti kázeňskému trestu až 5000 korun podat žalobu, pouze stížnost k Vězeňské službě. Podle Nejvyššího správního soudu (NSS) je právní úprava v rozporu s ústavním pořádkem, proto senát s předsedou Josefem Baxou navrhl provést škrty v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody. Návrh je dostupný na webu soudu.

ÚS návrh obdržel v prosinci. Připadl podle rozvrhu práce soudci zpravodaji Vladimíru Sládečkovi. Rozhodovat bude plénum, tedy sbor všech 15 soudců a soudkyň.

K problematice kázeňských trestů se ústavní soudci vrátí po více než deseti letech. V roce 2010 zrušili paragraf, který prakticky znemožňoval přezkoumávání všech kázeňských řízení s vězni. Návrh na zrušení paragrafu i tehdy podal NSS. Politici pak museli přijmout novou právní úpravu, která umožnila přezkoumávat alespoň některé kázeňské tresty, které mohou být výrazným zásahem do základních práv a svobod.

Proti pokutám až do výše 5000 korun ale vězni nemohou podat žalobu ani podle nové právní úpravy. Možnost žaloby ale paradoxně mají třeba u trestu propadnutí věci nižší hodnoty – teoreticky i krabičky cigaret nebo kapesního nože.

Pokuta je citelná

NSS upozornil na to, že výše pokuty jako kázeňského trestu pro vězně je srovnatelná se sankcemi ukládanými za dopravní přestupky, které soudy přezkoumávat mohou. Navíc ve výkonu trestu je obtížnější vydělat peníze, proto je pokuta citelnější. Není tedy správné a logické, aby neexistovala možnost obrany u soudu.

„Není možné, aby co do důsledků mnohem přísnější trest, zasahující do vlastnického práva obviněného stejně jako je tomu v případě pokuty za přestupek, nepožíval možnosti soudního přezkumu,“ stojí v návrhu. Konkrétně se NSS zabývá stížností muže, který dostal pokutu 1000 korun za nedodržení předepsaného postupu při skladování léků.

NSS navrhuje zrušit celý odstavec zákona, který ze soudního přezkoumávání vylučuje také snížení kapesného nebo odnětí dříve přiznaných výhod, a to s odloženou platností případného zásahu ÚS. Parlament by tak měl čas schválit novou právní úpravu podle právního názoru obsaženého v budoucím nálezu.

X X X

Kim si nečekaně sype popel na hlavu. KLDR selhala v pětiletce, přiznal

V Severní Koreji začal sjezd vládnoucí strany, který je prvním za pět let. Na jeho začátku vystoupil její předseda a vůdce země Kim Čong-un, který v projevu zhodnotil úspěchy, ale také nečekaně přiznal selhání v pětileté národní strategii hospodářského rozvoje. Uvedla to severokorejská státní tisková agentura KCNA

Kim v projevu prohlásil, že KLDR se nepodařilo splnit z velké části cíle stanovené strategií v téměř všech sektorech. Slíbil také stanovit nové cíle rozvoje. KCNA ovšem nezmínila, zda Kim mluvil také o vztazích s USA či o jaderném arzenálu země.
Sjezd Korejské strany práce by měl podle agentury ještě pokračovat, neupřesnila však, kdy skončí. Předchozí sjezd, který se po 36 letech konal 6. května 2016, trval čtyři dny, uvedla agentura Kjódó.

Letošní sjezd přichází v době, kdy severokorejský vůdce čelí nejtěžším výzvám své devítileté vlády kvůli tomu, co nazval mnohonásobnou krizí. Ekonomikou země otřáslo uzavření hranic s Čínou kvůli pandemii covidu-19, řada přírodních neštěstí v létě a přetrvávající sankce ze strany USA a dalších zemí. Kim ve svém projevu označil potíže za nejhorší, jaké kdy zemi potkaly.

Kim může posílit své pravomoci

Oficiálně je sjezd nejvyšším rozhodovacím orgánem strany. Důležitá každodenní rozhodnutí však činí Kim a jeho vláda. Sjezd by mohl Kimovi poskytnout možnost posílit své pravomoci oznámením nových cílů, jmenováním jeho věrných do hlavních funkcí a výzvou k silnější jednotě pod jeho vedením, upozornila agentura AP.

Žádný covid u nás nemáme. Kimova sestra hrozí pochybující Jižní Koreji

KLDR zhruba před rokem uzavřela hranici s Čínou, svým největším obchodním partnerem, aby se ochránila před nemocí covid-19. To však těžce zasáhlo tamní ekonomiku, která se již předtím potýkala s vážnými problémy.
Vzájemný objem obchodu se za prvních jedenáct měsíců loňského roku propadl meziročně o zhruba 79 procent, uvedl analytik IBK Economic Research Institute Song Če-kuk. Hrubý domácí produkt země podle jeho odhadu loni klesl o 9,3 procenta.
Severní Korea nepotvrdila na svém území žádnou nákazu koronavirem. Jihokorejská rozvědka ale uvedla, že virus se v KLDR mohl vyskytnout vzhledem k tomu, že před uzavřením hranic koncem loňského ledna Severní Korea udržovala čilé obchodní i další styky s Čínou, kde se objevily vůbec první případy infekce novým koronavirem.

X X X

Rehabilitovanému muži přitížily štípačky, k hranicím se ale nepřiblížil

Odškodnění může konečně žádat rehabilitovaný Alexander Herrmann z někdejšího východního Německa, který před více než třiceti lety skončil v poutech a na řadu dní v českém vězení jen kvůli pouhému podezření, že chce utéct přes hranice. Státní zástupce, který bezprostředně po projednání případu a přiznání rehabilitace podal stížnost, ji v těchto dnech vzal zpět.

Když se Alexander Herrmann z někdejšího východního Německa dostal do křížku s československými pohraničníky, bylo mu pouhých jedenadvacet let. Psal se rok 1989 a mladík skončil v českém vězení jen proto, že se na procházce u Hrozňatova poblíž Chebu zdál socialistickým strážcům hranic podezřelý. Teď konečně dosáhl rehabilitace.
„Usnesení Okresního soudu v Chebu tak nabývá právní moci,“ vysvětlil Herrmannův právní zástupce, advokát Lubomír Müller. Jak řekl, dozorující státní zástupce se s odůvodněním usnesení, které písemně vypracoval chebský soud, ztotožnil.

„Alexander Herrmann tak nyní může požádat o odškodnění za to, že byl v roce 1989 nezákonným způsobem zbaven osobní svobody. Ve vazbě tehdy bezdůvodně strávil téměř dva týdny. Ovšem nebojím se říct, že odškodnění bývá v takových případech nepřiměřeně nízké. Dokonce se už stalo, že jej někteří rehabilitovaní odmítli. V opačném případě by totiž zaplatili bankám na poplatcích víc, než bylo samotné odškodnění. Oslovil jsem v této věci ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, avšak zatím bez výsledku,“ dodal Müller.

Vůbec nevěděl, jak to na hranicích chodí

Příběh Alexandra Herrmanna se začal psát 26. června 1989. To jej u Hrozňatova zadržela hlídka pohraničníků. Důvodem bylo podezření z přípravy trestného činu opuštění republiky.

„Bylo mu pouhých jedenadvacet let a tak trochu naivně vyšetřovatelům při zatčení přiznal, že už asi tři roky přemýšlí o tom, jak se dostat do Spolkové republiky Německo, kde má příbuzné. Přitom vůbec nevěděl, jak to na hranicích chodí. Pikantní na celé události je fakt, že podle plánku, který pohraničníci zanesli do spisu, tehdy vůbec v hraničním pásmu nebyl,“ vysvětlil Lubomír Müller, který Herrmanna před chebským soudem zastupoval.

Jenže kromě důvěrného přiznání Herrmannovi přitížilo i to, co u něj při osobní prohlídce pohraničníci našli. „Mezi věcmi, které mu byly zabaveny, byly vedle osobních věcí a hygienických potřeb i jedny štípací kleště,“ přečetl ze spisu advokát Müller, který si myslí, že právě to byla jedna z věcí, která mladému Němci tehdy hodně zavařila.

Zatčením a výslechem však případ, který se stal krátce před sametovou revolucí, neskončil. Následující den Alexandra Herrmanna převezli do Věznice Plzeň a 4. července téhož roku byl přemístěn do Vazební věznice Praha-Ruzyně. „O tři dny později byl na pokyn Federálního ministerstva vnitra propuštěn a vyhoštěn do NDR,“ dodal advokát Lubomír Müller.
Připomněl, že jen na základě podezření byl tehdy mladý muž v Československu zadržen, zbaven osobní svobody a předán k potrestání do bývalé NDR. Od trestu v rodné zemi jej zřejmě zachránil fakt, že koncem roku 1989 se v řadě zemí střední Evropy zásadně měnily zaběhnuté pořádky.

X X X

LIDOVCI V BRNĚ PRIMÁTORA, DCERA MÍSTOSTAROSTKY BYT ZA TŘETINU

Městský byt v centru Brna získala dcera političky za třetinu. Do pomyslné knihy o podivných investicích brněnských politiků do nemovitostí přibyl další příběh. Nejdříve do pronájmu a později v privatizaci za velmi výhodnou cenu získala šedesátimetrový byt 1+1 v centru v Čápkově ulici dcera nynější místostarostky městské části Brno-střed Michaely Dumbrovské (KDU-ČSL).

Ta tehdy působila v bytové komisi, a navíc za dceru, která byla tehdy krátce po dokončení studia, částku odpovídající zhruba třetině tržní ceny zaplatila. Otázku přidělení bytu a privatizace z roku 2013 nedávno otevřeli zastupitelé na svém zasedání, už předtím se jí zabývali na kontrolním výboru, kam si místostarostku pozvali, aby vysvětlila, jak se dcera k bytu dostala a jakou roli hrálo její politické působení v městské části.

„Reagovala, že v tom žádný klientelismus nebyl, druhou věcí ale je, že já i další členové výboru si myslíme, že zastupitelé a jejich rodinní příslušníci by neměli žádat o obecní byty. Pravidla to samozřejmě dovolují, ale politik zná procesy, má tak výhodu oproti ostatním,“ podotkla šéfka kontrolního výboru a opoziční zastupitelka Brna-střed Monika Lukášová Spilková (Piráti).
Podle ní nezáleží na tom, zda je politik v koalici, nebo opozici, kde lidovci tehdy seděli.Dumbrovská se dnes brání, že vše fungovalo naprosto stejně jako u jiných bytů a že politik ani jeho příbuzní nemají při žádosti informace navíc.

„Nabízené městské byty byly a jsou zveřejňovány na úřední desce včetně všech potřebných údajů,“ podotkla místostarostka s tím, že kdykoli je možné se na vše potřebné zeptat přímo na úřadě. Stejně tak zdůraznila, že její dcera se předtím dva roky neúspěšně snažila šestkrát byt získat. Opakované žádosti však podávají i ostatní uchazeči, a to mnohdy delší dobu. Jak už informoval Deník N, dcera Dumbrovské navíc uspěla se žádostí až díky bonusovým bodům za individuální ohodnocení.

Nabízené městské byty byly a jsou zveřejňovány na úřední desce včetně všech potřebných údajů.

Byt jí tak připadl z osmého místa a předběhla i žadatele, který se městské bydlení snažil získat patnáctkrát. V témže roce pak byt zprivatizovala, a to díky matce, která částku zaplatila předem a dostala tak dvacetiprocentní slevu. Byt 1+1 v centru Brna získala za půl milionu korun.

Bodový posun musí být prokazatelný a zdůvodnělý

Nízkou cenu tehdy umožňovala městská pravidla, tržní se přitom u takového bytu podle opozičního zastupitele Gabriela Kurtise (Žít Brno) pohybovala v trojnásobné výši. Ten také kritizuje, že není nijak zdůvodněné, jak se najednou mladá absolventka práv dostala na čelo a byt připadl právě jí.

„Jistá míra individuálního ohodnocení je namístě, ale je potřeba znát důvody. Jinak to dlouhodobě vytváří u občanů nedůvěru, protože nedokážou pochopit, proč dostal byt někdo, kdo měl méně bodů,“ vyjádřil se Kurtis.
Také Michal Bláha z organizace Hlídač státu tvrdí, že je podobné přidělování bytů velmi problematické. „Bodové posunutí musí být jasně zdůvodněné a tyto důvody prokazatelné, a to u kohokoli. Nicméně politická aktivita dotyčného je jen přitěžující,“ poznamenal.

Podle starosty Brna-střed Vojtěcha Mencla (ODS) je třeba zvážit případné připomínky opozice k systému přidělování bytů, zároveň ale tvrdí, že dnes už je nastavení dostatečně transparentní. „Zásadní mezery nevidím,“ sdělil.
Stejně tak za stávajícími pravidly stojí i místostarostka Dumbrovská. „Rozhodnutí jakéhokoli orgánu samosprávy je výsledkem hlasování, na tom je samospráva založena na rozdíl od rozhodnutí státní správy, podstatnou náležitostí je odůvodnění,“ vysvětlila s tím, že v komisi může kterýkoli člen předložit návrh na doporučení kohokoli ze seznamu uchazečů.

Další podivně přidělené byty

Každopádně její případ není zdaleka ojedinělý v dlouhé sáze podivného přidělování bytů brněnským politikům, jejich příbuzným a známým. Naposledy se loni na Brně-sever řešil městský byt pro zastupitele za Svobodné Davida Pokorného. Ten se brání, že postupoval stejně jako každý jiný žadatel a v pořadníku na bydlení byl asi rok.
„Ještě s jedním uchazečem jsme měli následně stejný počet bodů. Byt jsem však získal já, protože jsem v pořadníku figuroval delší dobu,“ vysvětloval už dříve Pokorný.

Jako vhodné to ale neviděl už tehdy radní na Brně-sever a zároveň náměstek brněnské primátorky Petr Hladík (KDU-ČSL).„Převládl tam jasně názor, že by nebylo šťastné, aby byty byly obecně přidělovány zastupitelům. Může to totiž vyvolávat typický střet zájmů, když se pak rozhoduje o nějaké konkrétní záležitosti,“ vysvětlil, proč se lidovci při projednávání nakonec jako jediní zdrželi hlasování.

Byli to však právě dva Hladíkovi asistenti, kteří získali městské startovací byty, jak před dvěma roky informovala MF DNES. Uspěli napoprvé, ačkoli mezi zájemci se objevili i lidé, kteří losování zkoušeli už poněkolikáté.
„Všechno proběhlo podle pravidel, nezasahoval jsem do toho, nemohl jsem to nijak ovlivnit, vyzpovídejte všechny úředníky a členy bytové komise,“ prohlašoval tehdy Hladík.

Před dvěma roky MF DNES informovala také o přidělení bytů synovi tehdejšího místostarosty Králova Pole Daniela Valenty (TOP 09), který měl dokonce bytovou problematiku v městské části na starosti. Bránil se, že výběr nijak neovlivňoval. I v tomto případě se k bytu jeho syn dostal díky bonusovým bodům, podobně jako dcera političky z centrální městské části.

X X X

Výzva zmrzlé nudle se vrátila do Ruska. Na mnoha místech s obměnami

Většina Rusů letos pozměnila své novoroční tradice kvůli pandemii covidu-19. Některé zvyky ale zůstaly. Vedle klasického novoročního stromečku a bramborového salátu se v zemi udržely mrazivé teploty a s nimi spojená výzva nazvaná zmrzlé nudle, píše list The Moscow Times.

V podstatě jde o to za nízkých teplot vyfotit a na sociální sítě umístit co nejzajímavější fotografii instantních nudlí, které v třeskutém mrazu samy stojí. To, co je nyní vnímáno jako typicky ruská zábava, ovšem ve skutečnosti vymyslel francouzsko-italský výzkumný tým na vědecké stanici v Antarktidě už v roce 2018, kde vědci pořídili fotografii špaget na vidličce, které při teplotě 60 stupňů Celsia pod nulou zmrzly ve vzduchu.

Fotografie se začala rychle šířit a chytili se jí obyvatelé Sibiře a ruské Arktidy, kde o extrémní mrazy rovněž není nouze. Rusové ovšem původní verzi s italskými těstovinami upravili a používají Doširak – oblíbenou značku jihokorejské instantní nudlové polévky.

Letos v zimě se výzva znovu probudila k životu na sociálních sítích díky fotografii na Twitteru, kde tradiční zmrzlé nudle doplnilo na měkko vařené vajíčko. Někteří obyvatelé Sibiře zašli ještě dál a vyzvali své příznivce, aby si s nimi užili mražený nudlový piknik po venkovním koupání při teplotě minus 30 stupňů Celsia.

Ruští instagramoví umělci mezitím zjistili, že na fotografiích se dobře vyjímají i další zmrzlé věci, například vyprané prádlo, které stojí samo. A vzhledem k tomu, že teploty na některých místech už klesly pod minus 40 stupňů Celsia, obyvatelé nejchladnějších oblastí Ruska budou mít spoustu dalších příležitostí, jak tuto mrazivou výzvu dále rozvinout.

X X X

Policie v Hongkongu provedla další razii, zatkla přes 50 aktivistů

Policie v Hongkongu pozatýkala 53 prodemokratických aktivistů. Podezírá je z porušení zákona o národní bezpečnosti. Jde o zatím největší zásah proti opozici, který se novou, spornou legislativou řídí. Zatčeno bylo i několik bývalých zákonodárců.

Informují o tom agentury AP a Reuters s odvoláním na místní média. Podle úřadů se aktivisté pokusili svrhnout vládu.
Policie také vtrhla do kanceláří prodemokratické internetové mediální společnosti Stand News. Reportérka Stand News uvedla, že policie požádala šéfredaktora o podepsání dokumentů souvisejících s vyšetřováním národní bezpečnosti.

Mezi zatčenými jsou podle facebookové stránky Demokratické strany a veřejnoprávní stanice RTHK rovněž bývalí zákonodárci a aktivisté James To, Lam Cheuk-ting a Lester Shum.

Zásah proti nejvýznamnějším aktivistům města, z nichž někteří hájí agresivní taktiku proti Pekingu, ale také bývalým demokratickým zákonodárcům a dalším umírněným hlasům, podpoří obavy z posilování autoritářské vlády v Hongkongu.
Zvýší také rovněž napětí mezi Čínou a USA ve chvíli, kdy se připravuje na převzetí funkce amerického prezident Joe Biden. Antony Blinken, který se má v nové americké vládě stát ministrem zahraničí, v reakci zdůraznil, že Bidenova vláda bude stát při hongkongském lidu a proti potlačování demokracie ze strany Pekingu.

Podle demokratické strany policie zatkla aktivisty za účast v nezávisle organizovaném neoficiálním hlasování v červenci 2020, při kterém měly být vybráni demokratičtí kandidáti pro parlamentní volby. Vlády Hongkongu a Pekingu v té době.