iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudce ČR dr. Pejchal kritizuje 17 soudců EU za rozsudek

Podle soudce ESLP Aleše Pejchala byl událostí roku rozsudek o vrácení migrantů, kteří přelézali plot z Maroka. Představa, že by česká justice mohla ve 21. století zdravě existovat izolovaně, bez mezinárodního kontextu, je přinejmenším zavádějící. Tak uvádí svoji odpověď na anketní otázku České justice o události roku v justici soudce Evropského soudu pro lidská práva zvolený za Českou republiku Aleš Pejchal.

Podle Pejchala by nebylo správné omezit výběr události v justici za rok 2020 na prostor České republiky“. „Vždyť již Jiří z Poděbrad v patnáctém století uvažoval ve svém ,Tractatus pacis toti christianitati fiendae´ tedy ve ,Smlouvě o nastolení míru v celém křesťanstvu´ o zřízení evropského mezinárodního soudu. Představa, že by mohla zdravě existovat justice v nevelké zemi ve středu Evropy ve století dvacátém prvním bez mezinárodního kontextu, a to nejen evropského, je přinejmenším zavádějící.“

„Událostí roku tedy dle mého skromného soudu těžko mohou být označeny běžné personální změny v české justici či její bezprostřední reakce na opatření výkonné, ale i zákonodárné složky české státní moci v souvislosti se zdravotní krizí mezinárodního rozměru. Ostatně justice by si měla zachovávat vždy určitý odstup od toho, co denně zaplňuje titulní stránky medií a s nadhledem přistupovat k řešení jak zásadních, tak i běžných problémů, jež ztrpčují život v komunitě svobodných občanů, ale pouze v případech, kdy je k tomu veřejnou žalobou či soukromým podáním řádně vyzvána,“ uvádí soudce Evropského soudu pro lidská práva.

„Za skutečnou událost roku 2020 v justici proto považuji zcela nadčasový rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z první poloviny února, byť jsem si dovolil k němu zaujmout kritické stanovisko ve svém souhlasném prohlášení. Leč kritika nebyla takového rázu, aby mi nedovolila pro tento rozsudek ve velkém senátu ESLP hlasovat,“ uvádí dále Aleš Pejchal.

„Jde o rozsudek ve věci N.D. a N.T. proti Španělsku ze dne 13. února 2020. Z formálního hlediska stojí za to podtrhnout, že v říjnu 2017 sedm soudců v senátu ESLP jednomyslně hlasovalo, že Španělsko porušilo článek 4 Protokolu č. 4 a článek 13 Úmluvy ve spojení s článkem 4 Protokolu č. 4., aby za více jak dva roky sedmnáct soudců velkého senátu jednomyslně hlasovalo úplně opačně,“ vysvětluje soudce Evropského soudu pro lidská práva.
O rozsudku N.D. a N.T. proti Španělsku Česká justice informovala včetně průběhu veřejného slyšení před velkým senátem ESLP.

Česká justice rovněž podrobně informovala o vlastním kritickém stanovisku soudce Aleše Pejchala. Toto stanovisko vyvolala mezinárodní ohlas mezi respektovanými právníky.

„Výjimečnost tohoto rozsudku spočívá především v jeho absolutní normálnosti, přirozenosti. Tedy, že suverénní evropský stát, v daném případě Španělsko, pokud umožní zájemcům o politický azyl legální vstup na své území s tím, že zajistí řádný průběh azylového řízení, nemusí tolerovat jejich vstup nelegální. Zároveň pak suverénní evropský stát, tedy Španělsko, nemůže nést odpovědnost za to, že jiný stát, v daném případě Maroko, údajně ztěžuje zájemcům o politický azyl přístup k legálnímu vstupu do onoho suverénního evropského státu,“ dodává k rozsudku Aleš Pejchal.

„Věřím, že dalšího komentáře k tomuto rozsudku není zapotřebí a s ohledem na evropskou situaci v uplynulém desetiletí je zajisté dostatečně zřejmé, proč tento rozsudek považuji za událost roku 2020, a to nejen v justici,“ uzavírá svoji odpověď pro Českou justici soudce Evropského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal. Irena Válová, ceskajustice.cz

X X X

JUDr. ZDENĚK KOUDELKA: SOUDCI ZA KORONAVIRU ZKLAMALI

V rámci koronavirového tažení vláda přistoupila k razantním paušálním zákazům, proti kterým mnozí protestovali. Ukázalo se, že neexistuje účinná soudní ochrana. Na jaře 2020 Ústavní soud odmítl stížnosti některých občanů s tím, že vyhlášení nouzového stavu je jen politickým aktem vlády, který nepodléhá soudnímu přezkumu. Ve zbytku pak odkázal na správní soudy.

Samotné označení vyhlášení nouzového stavu za politický akt je pochybné, neboť vede k přísnějším trestům odnětí svobody za některé trestné činy. Rád bych si poslechl přednášky některých soudců Ústavního soudu, kteří jsou zároveň profesory práva. Vždy svým studentům tvrdili, že trest u nás může stanovit jen zákon.

A nyní dle Ústavního soudu lze použít přísnější trestní sazby, když vláda vydá politické rozhodnutí o nouzovém stavu, které dle soudců nepodléhá přezkumu Ústavního soudu.I ve zbytku opatření včetně zákazu vycházení, kdy Ústavní soud odkázal na správní soudnictví, se ukázalo, že účinná ochrana nefunguje. Téměř uplynul rok a Městský soud v Praze se jen s Nejvyšším správním soudem dohaduje, zda může přezkoumávat rozhodnutí, která vláda či Ministerstvo zdravotnictví ruší rychle za sebou, takže už formálně neplatí, ale fakticky ano, protože jsou vydána obsahově stejná rozhodnutí, jen s jiným datem a číslem jednacím.

Dříve mediálně chválené správní soudnictví se ukázalo jako nefunkční, když jsou zasažena práva lidí podstatně a hromadně. Městský soud v Praze není soudem pro řešení základních ústavních otázek státu, které jsou spojeny s masovými omezeními vlády, a Nejvyšší správní soud nezajistil účinnou nápravu v přiměřeném čase.

Nedůvodnost některých plošných zákazů

Mnohé plošné vládní zákazy jsou nerozumné, vůči šíření koronaviru málo účinné a tedy zbytečné. Koronavir prochází populací a evropské země jsou zasaženy zhruba stejně. Liberální je Švédsko, jsou otevřené obchody i hospody, roušky jsou dobrovolné, ale není řádově více postiženo, než jiné státy v Evropě. Málo také omezuje své občany Bělorusko.
Naproti tomu tvrdá omezení běžného života byla v Izraeli. Delší oslnivý výsledek nepřišel a Izrael opakoval tvrdé zákazy. V létě u nás roušky nebyly, na Slovensku byly. A Slovensko je na tom obdobně s koronavirem jako my, přestože nechalo uzavřené hospody celý prosinec. Slovensko provedlo celoplošné testování, ale také to ve srovnání s Čechami, Moravou a Slezskem či jinými zeměmi, kde se testuje dobrovolně, nepomohlo. U nás jsou školy zavřené, v mnoha evropských státech se ve školách učí.

Na jaře 2020 nařízené plošné nošení roušek venku, i v lese, nemělo vliv na virovou nákazu. Nerozumný byl příkaz, aby manželé měli roušku v autě, když v posteli ji neměli. Díky kritice vláda podzimní nařízení roušek venku omezila na zastavěné území obcí, jsou-li lidé blízko.

Mše byly omezeny i na 10 účastníků. Více lidí může jet autobusem nebo šalinou. Přitom se do olomoucké či brněnské katedrály vleze několik šalin. Rozumné bylo, aby vláda stanovila, že na každou osobu musí být určitá plocha a zachován odstup. Farář by pro kostel stanovil počet věřících – jiný ve velkém a jiný v malém. Vláda změnila přístup až po kritice
Bylo bezprávím zavřít malé obchody. Vláda dala možnost zisku jen obchodním gigantům. Vláda změnila přístup po kritice a v listopadu 2020 otevřela i malé obchody. Korunu všemu nasadila, když malé obchody zase v prosinci zavřela. Aby to však nebylo dle vlády diskriminační, zakázala velkým řetězcům prodávat zbytné zboží. Co to však je zbytné? Takže lze koupit pušku, ne pastelky pro děti. Lze pracovat doma, ale kde si koupit do tiskárny papír?

Bylo dovoleno jít do autoservisu, ale ne si koupit auto. Většina prodejen aut zajišťuje i servis, takže v té samé hale lze objednat opravu, ale ne auto koupit. Přitom se fronty na nová auta nestojí. Vláda se chlubí tím, že průmysl jede. Ale pro koho by vyráběly automobilky, kdyby všechny vlády zavřely prodejny aut?

Dobrovolně povinně, jak za totality

Rozpoutala se kampaň, která tlačí na očkování proti čínské chřipce. Přitom je toto očkování dobrovolné, stát jej nenařídil jako povinné. Objevují se úvahy o seznamech neočkovaných, o tom, že do hospody či do divadla bude moci jít jen ten, kdo bude očkovaný. Avšak zákon neumožňuje vytvářet seznamy osob, které se nepodrobily dobrovolnému očkování.

Tento přístup je jak z totality. Nepošleš dítě do Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě či do pionýra, tak uvidíš! Nepůjdeš dobrovolně do prvomájového průvodu, tak uvidíš! Nenecháš se dobrovolně očkovat, tak uvidíš!
Vakcína je i kšeft. Původně ji bude nedostatek, ale výroba se zvýší. Obchodník, jehož výrobek stát vnutí občanům jako povinnost, si zajistí obrovské zisky a jistotu trhu. Je správné očkování nabídnou rizikovým skupinám starých lidí, zdravotníkům i jiným, kteří budou mít zájem. Ale jako možnost, ne jako povinnost. A nelze povinnost nahrazovat nucenou „dobrovolností“.

Světlo na konci tunelu

Populace se virem promořuje a vytváří se kolektivní imunita. Osob, u nichž test prokázal vir, je menšina. Mnohem více lidí vir mělo, aniž onemocněli či měli jen běžné chřipkové příznaky, takže nešli k lékaři. Odhady počtu skutečně nakažených vůči zjištěným se různí, lze nalézt odhad, že jde až o 7 či 10 násobek. Pokud však použijeme zdrženlivě, že na jednoho testovaného s koronavirem připadají čtyři nezjištění, tedy celkový počet virem zasažených je pětinásobek zjištěných, lze odhadnout promořenost naší populace.

Začátkem roku 2021 je zjištěných nakažených od počátku epidemie přes 735 000, tedy odhadem již s virem bylo v kontaktu asi 3,7 milionů obyvatel, tedy 37% populace. Bude-li současný nárůst zjištěných osob s virem trvat, na jaře 2021 dosáhneme 1,5 miliónu zjištěných osob s koronavirem. Tedy ve skutečnosti pětinásobek: 7,5 milionů obyvatel do jara bude mít zkušenost s virem a různý stupeň imunity. Promořenost 75% populace se často udává jako vznik kolektivní imunity.

Pozitivně se promítne i očkování. Vláda a výrobci vakcín budou ústup koronaviru vydávat za úspěch očkování. Ovšem budou očkovaní i lidé, kteří vir měli, ale ani o tom neví. Ideální by bylo, aby očkovaní byli ti, kteří vir neměli, ale to nelze zabezpečit, protože naprostá většina lidí ani neví, že koronavir měla. Přirozená promořenost i očkování ve svém součtu posílí kolektivní imunitu, byť v obou případech je imunita jako u všech chřipek časově omezená. Tedy jaro 2021 může být světlem na konci tunelu. A soudy v klidu mohou na podzim 2021 či až roku 2023 řešit, zda zákaz nočního vycházení v roce 2020 byl oprávněný. JUDr. Zdeněk Koudelka, ceskajustice

X X X

ŽALOBKYNĚ Dr. ZELENÁ V PLZNI SKONČILA, PORUŠOVALA ZÁKLADNÍ PRÁVA

Zelená končí v čele plzeňského státního zastupitelství, upozornila na možné systematické porušování základních práv
Antonie Zelená skončila ve funkci vedoucí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město. Její nadřízená, vedoucí Krajského státního zastupitelství v Plzni Anna Maříková, tak po více jak dvou letech uspěla s jejím návrhem na odvolání. „Doručením rozhodnutí ministryně spravedlnosti, jímž zamítla můj rozklad proti rozhodnutí o odvolání z funkce, končím na funkci okresní státní zástupkyně okresního státního zastupitelství Plzeň-město,“ sdělila dnes České justici Zelená.

O rozhodnutí ministryně spravedlnosti Marie Benešové jako první informovaly Novinky.cz.
Odvolání Zelené z vedoucí funkce navrhla její nadřízená Maříková již v říjnu 2018 tehdejšímu ministrovi spravedlnosti Janu Kněžínkovi. Jako oficiální důvod návrhu na odvolání tehdy ministerstvo uvedlo, že Zelená neplnila pokyny Maříkové.

Rozhodnutí o odvolání Zelené z funkce učinila ministryně Benešová v listopadu 2019. Proti tomu však Zelená podala rozklad a rok probíhalo řízení, které skončilo jeho zamítnutím. O důvodech sporů mezi Zelenou a Maříkovou se pouze spekulovalo, ani jedna z dam se k nim blíže nevyjádřila. Až dnes poskytla Zelená České justici své vyjádření, v němž formulovala svůj právní názor, který je v rozporu s trestní politikou prosazovanou Nejvyšším státním zastupitelstvím ohledně postupu orgánů činných v trestním řízení při zkoumání duševního stavu obviněných osob.
________________________________________
Prohlášení JUDr. Antonie Zelené pro Českou justici:
„Doručením rozhodnutí ministryně spravedlnosti, jímž zamítla můj rozklad proti rozhodnutí o odvolání z funkce, končím na funkci okresní státní zástupkyně okresního státního zastupitelství Plzeň-město.

V této souvislosti považuji za důležité zveřejnit mé výhrady k dlouhodobému porušování Listiny základních práv a svobod při zkoumání duševního stavu osob obviněných orgány činnými v trestním řízení.

Státní zastupitelství je jako orgán veřejné žaloby ve své činnosti povinno postupovat v souladu s právními předpisy, jejichž nedílnou součástí je i Listina základních práv a svobod. Nejvyšší státní zastupitelství v roce 2014 vydalo Výkladové stanovisko Poř.č.3/2014, podle něhož je možné výjimečně zkoumání duševního stavu osoby podezřelé z trestného činu již ve fázi prověřování, pokud existují důvodné pochybnosti o duševním stavu osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, vůči níž by jinak bylo zahájeno trestní stíhání. Tento postup byl odůvodněn ochranou takovéto osoby, aby nebyla zbytečně vystavena nebezpečí trestního stíhání. Zdánlivě vstřícný přístup má však rozhodující dopad na průběh trestního řízení.

Dotyčná osoba byla zcela zbavena práva na nutnou obhajobu a vystavena průběhu přípravného řízení včetně zkoumání duševního stavu bez garance ochrany procesních práv, neboť nebyla schopna porozumět ani poučení, odmítnout se k věci vyjádřit apod. Přítomnost obhájce byla umožněna až v následném rozhodování soudem o nařízení ochranného léčení či detence. Přitom z ustanovení § 116 odstavec 1 trestního řádu zcela kategoricky plyne podmínka zkoumání duševního stavu takové osoby až v postavení obviněného.

Základní přezkoumání souladnosti s ústavním pořádkem ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení při rozhodování o podmínkách zkoumání duševního stavu osob v trestním řízení, tedy zda se jedná o zásah do základních lidských práv a svobod, který může být činěn toliko soudem či s jeho souhlasem, bohužel, stále absentuje. Nepochybně je to zaviněno skutečností, že dosud nikdo se v této záležitosti neobrátil na Ústavní soud. Jako otázku předběžnou si to nevyjasnilo Nejvyšší státní zastupitelství, Nejvyšší soud ani Nejvyšší správní soud naposledy při rozhodování o podmínkách vyvození trestní odpovědnosti vůči řidičům, kteří takovouto činnost vykonávali po předchozím požití jiných návykových látek než je alkohol. Inspirací pro všechny oprávněné k podání ústavní stížnosti může být odkaz na ustanovení § 148 slovenského trestního řádu včetně důvodové zprávy.“
________________________________________
Antonie Zelená působí v soustavě už 42 let. Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy se v roce 1978 stala čekatelkou Krajské prokuratury v Plzni. Byla přidělena k Okresní prokuratuře v Domažlicích, posléze k Městské prokuratuře v Plzni. Po složení justiční zkoušky zde byla jmenována do funkce vyšetřovatelky. Od roku 1980 působila čtyři roky jako vedoucí oblastního oddělení vyšetřování při Okresní prokuratuře v Klatovech. V roce 1984 se stala prokurátorkou téže prokuratury, kde pokračovala i v pozici státní zástupkyně do července 1998. Od srpna 1998 vedla Okresní státní zastupitelství v Tachově. V čele Okresního státního zastupitelství Plzeň-město stála od roku 2003, přičemž od července 2013 vedla rok odbor trestního řízení Vrchního státního zastupitelství v Praze. Petr Dimun, ceskajustice

X X X

Proces insolvenčního řízení zjednoduší nové formuláře

Ministerstvo spravedlnosti připravilo v rámci projektu Aktualizace interaktivních formulářů elektronického podání pro insolvenční řízení nové formuláře, které zjednoduší administrativní náročnost insolvenčního řízení a přinesou i finanční úsporu.
Projekt Aktualizace interaktivních formulářů elektronického podání pro insolvenční řízení byl realizován z důvodu dlouhodobě neudržitelného stavu insolvenčních formulářů. Nová koncepce maximálně zohlednila dosavadní praktické zkušenosti s používáním první generace insolvenčních formulářů. Stávající vzory se modernizovaly, aktualizovaly na novou právní úpravu a jejich vyplnění je pro jednotlivé účastníky insolvenčního řízení jednodušší.

Soubor stávajících 18 formulářů byl nově koncentrován do 11 formulářů nových (tj. redukce počtu o 40 %). Tímto dochází k úsporám administrativní síly nejen na straně insolvenčních správců, ale i u administrativy justice, neboť se sníží celkový počet podání a současně i jejich rozsah vyžadující kontrolu, zpracování a archivaci. Úspory v materiálních výdajích na tisk a archivaci lze vyčíslit ve výši min. 900 tis. Kč ročně, úspora osobních nákladů administrativy insolvenčních řízení je odhadována na částku 66 355 tis. Kč za rok.

Podnět ke vzniku insolvenčních formulářů historicky vzešel ze spolupráce Ministerstva spravedlnosti ČR a Vysoké školy ekonomické v Praze v rámci projektu TAČR, výzkumného týmu pod vedením prof. Evy Kislingerové. Při zpracování odvětvových analýz byla identifikována řada unifikujících parametrů insolvenčního řízení.

S ohledem na významné procesní dopady aktualizace byly nově vytvářené insolvenční formuláře průběžně konzultovány s odbornou veřejností. Konzultace probíhaly zejména na platformě odborné pracovní skupiny Ministerstva spravedlnosti. V další fázi projektu pak byla uspořádána kolokvia insolvenčních místopředsedů a zástupců odborné veřejnosti – představitelů spolků insolvenčních správců a České advokátní komory. Nad rámec těchto setkání byla podoba insolvenčních formulářů konzultována se zástupci krajských soudů a Vrchního soudu v Praze individuálně.
Na základě doporučení pracovní skupiny by v roce 2021 mělo být zpracováno šest nových insolvenčních formulářů.
ceskajustice.cz

X X X

DÁŠA HAVLOVÁ MÁ MÁLO, CHTĚLA 4 MILIONY, SOUDCI NS VERDIKT ZRUŠILI

Čtyři miliony jsou příliš? NS zrušil verdikt, který přiznal Havlové odškodnění za článek o milenci. Nejvyšší soud zrušil verdikt, podle kterého mělo vydavatelství Bauer Media vyplatit herečce Dagmar Havlové čtyři miliony korun. Výše odškodnění za článek v bulvárním Pestrém světě výrazně převýšila náhrady přiznávané za jiné zásahy do osobnostních práv, což byla podle NS chyba. Znovu musí rozhodovat Vrchní soud v Praze, vyplývá z rozhodnutí zpřístupněného na úřední desce.

Havlová podala žalobu kvůli článku, podle kterého udržovala milenecký poměr v době, kdy jí umíral manžel, bývalý prezident Václav Havel. Městský soud v Praze Havlové za nepravdivá tvrzení přiznal 1,2 milionu korun z požadovaných pěti milionů. Vrchní soud zvýšil odškodnění na čtyři miliony.

Vrchní soud zdůvodnil stanovené odškodnění závažností zásahu do soukromí a dobré pověsti a zohlednil výši zisku z prodeje Pestrého světa. Zdůraznil i preventivní funkci odškodnění. Společnost Bauer Media s německými vlastníky se sice v mezičase z českého trhu stáhla, nicméně přiznané odškodnění mělo od podobných zásahů odradit i další vydavatele bulvárního tisku.

Vydavatelství v dovolání označilo náhradu za nepřiměřeně vysokou a nedostatečně zdůvodněnou. NS dal firmě částčně zapravdu. Vycházel z principu, že primární funkcí náhrady je kompenzace a satisfakce, nikoliv prevence či exemplární trest.
„Jestliže je navíc soudem rozhodováno v době, kdy žalovaný (Bauer Media) již ukončil vydavatelskou činnost, není ve vztahu k němu výše náhrady vůbec odůvodnitelná odkazem na její preventivně sankční roli, neboť není od čeho žalovaného odrazovat,“ stojí v rozhodnutí. Pestrý svět převzala mediální skupina Mafra patřící do holdingu Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše (ANO).

NS ale zároveň uznal, že nepravdivé nařčení pozůstalé manželky prezidenta je nehorázné a mohlo značně poškodit její pověst. Existuje tedy důvod přiznat vysoké finanční zadostiučinění. Musí však být v rozumném poměru k náhradám přiznávaným ve stejném období za závažné zásahy do jiných osobnostních práv, včetně například odškodnění za smrt blízkého člověka.
„Pro člověka, který ztratil člena rodiny v důsledku protiprávního jednání škůdce, by nebylo žádným způsobem odůvodnitelné, že jeho ztráta bude odčiněna náhradou pohybující se v rozmezí 500.000 až milionu korun, jen výjimečně více, zatímco náhrada za utrhání na cti, byť závažná, by vedla k přiznání finančního zadostiučinění ve výši několika milionů,“ rozhodl NS.

Článek „Tajné rande v lázních“ tvrdil, že Havlová si našla milence a byla s ním v lázních také o víkendu, kdy zemřel její manžel, tedy 18. prosince 2011. O výši odškodnění za nepravdivá tvrzení nyní musí znovu rozhodnout vrchní soud, bude ale vázaný názorem nejvyšší instance.

X X X

ÚS ODMÍTL DVA NÁVRHY SOUDKYŇ Z PLZNĚ NA REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ

Přiosvojení dítěte registrovaného partnera dál není možné, ÚS odmítl návrhy soudkyň z Plzně. Ústavní soud odmítl dva návrhy plzeňských soudkyň, které by v případě úspěchu mohly přiblížit registrované partnerství na úroveň manželství. Částí občanského zákoníku, kvůli které si homosexuálové nemohou osvojit děti svých registrovaných partnerů, se ale bude nadále zabývat na základě staršího návrhu z Obvodního soudu pro Prahu 5.

Odmítnutí pro nepřípustnost je běžným postupem v situaci, kdy soud už vede řízení o návrhu na zrušení stejných ustanovení od jiného navrhovatele, což byl v tomto případě Obvodní soud pro Prahu 5 s předsedkyní senátu Irenou Bartoníčkovou. Další dva návrhy podávaly soudkyně Libuše Nová a Karolina Tolarová z Okresního soudu Plzeň-jih. Nyní budou figurovat jako vedlejší účastnice v prvním řízení. Ústavním soudcem zpravodajem, který by měl nakonec předložit plénu návrh rozhodnutí, je Jiří Zemánek.

Ve všech třech návrzích jde o několik slov, kvůli kterým platí ustanovení první, třetí a čtvrté části občanského zákoníku stejně pro registrované partnerství jako pro manželství. V praxi to znamená, že na registrované partnerství dopadá první, obecná část občanského zákoníku, a poté jeho části o absolutních a relativních majetkových právech, nikoli však druhá část o rodinných právech, včetně úpravy osvojení.

Soudy v Praze i Plzni mají na stole případy registrovaných partnerek či partnerů, z nichž jeden má dítě a druhý žádá o jeho osvojení při zachování práv rodiče. Takzvané přiosvojení partnerova dítěte ale zákon nyní neumožňuje. Cílem partnerů je to, aby právní vztah k dítěti měl i ten, který není rodič – jde například o vyživovací povinnost nebo dědická práva. Například podle návrhu plzeňského soudu znamená odepření možnosti osvojení v takové situaci diskriminaci na základě sexuální orientace a porušení práva na rodinný život.

ÚS už v roce 2016 otevřel lidem žijícím v registrovaném partnerství cestu k individuálnímu osvojení dítěte. Organizace homosexuálů rozhodnutí přivítaly. ÚS tehdy škrtl ustanovení zákona, které adopci registrovaným partnerům výslovně znemožňovalo, a to i přesto, že svobodní gayové a lesby si teoreticky dítě jako jednotlivci osvojit mohli.

Nález se nevztahoval ke společnému osvojení, které občanský zákoník dosud umožňuje pouze manželským párům. Šlo jen o individuální adopci. Nález tedy neřešil ani situace, kdy homosexuál chce osvojit partnerovo dítě při zachování jeho rodičovských práv. V případě individuální adopce totiž zaniká příbuzenský poměr mezi dítětem a biologickým rodičem.

X X X

Assange zůstane v Británii, soud odmítl žádost USA o jeho vydání

Britský soud v pondělí rozhodl, že zakladatel portálu WikiLeaks Julian Assange by neměl být vydán do Spojených států, kde čelí obviněním z porušení špionážního zákona a spiknutí s cílem nabourat se do vládních počítačů. Devětačtyřicetiletému Australanovi by v USA hrozil trest 175 let vězení. Mexiko nabídlo Assangeovi politický azyl.

Soudkyně Vanessa Baraitserová podle Reuters rozhodnutí nevydat Assange zdůvodnila obavou, že by mohl spáchat sebevraždu. Americká vláda podle agentury AP oznámila, že se hodlá proti rozhodnutí britského soudu odvolat.
Server WikiLeaks na sebe strhl pozornost médií z celého světa v roce 2010, když publikoval tajné video americké armády zachycující letecký útok v Bagdádu z roku 2007, který zabil desítku lidí včetně dvou reportérů agentury Reuters.

Portál zveřejnil přes osmdesát tisíc tajných zpráv z Afghánistánu, převážně polních hlášení amerických vojáků z let 2004 až 2009. Dokumenty svědčí o sílícím a lépe organizovaném povstání Tálibánu, o zabíjení civilistů či o tajných operacích americké CIA v zemi.

Bílý dům zveřejnění dokumentů zkritizoval. Assange zveřejněním utajovaných informací podle USA ohrozil více než 100 lidí a zhruba 50 obdrželo pomoc - někteří uprchli se svými rodinami z vlasti do USA nebo jiné bezpečné země, píše Reuters.
Assangeovi právníci naopak označili stíhání za politické motivované a stupňované americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Vydání Assange by podle nich vážně ohrozilo práci novinářů. O Assangeovo propuštění z londýnské věznice, kde je zadržován již více než rok a půl, chce podle AP jeho právní tým požádat při soudním stání ve středu.
Obavy ze sebevraždy

Soudkyně Vanessa Baraitserová dnes zároveň zamítla téměř všechny námitky Assangeova právního týmu. V případě, že by se Assangeova vina prokázala, šlo by podle ní o trestné činy i podle britské jurisdikce a nevztahovala by se na ně svoboda projevu.

Podle ní zároveň není dostatek důkazů svědčících o tom, že by Trumpův tým vyvíjel na americké prokurátory nátlak či že by Trump choval vůči Assangeovi zášť. Nic podle ní nenasvědčuje tomu, že by se Assangeovi v USA nedostalo spravedlivého procesu. Uvedla rovněž, že Assangeovy činy se vymykaly tomu, co lze považovat za investigativní žurnalistiku.

Rozhodnutí Assange nevydat nakonec soudkyně zdůvodnila skutečným rizikem, že by mohl spáchat sebevraždu. Poznamenala přitom, že Australan trpí střední až těžkou klinickou depresí, což by zřejmě zhoršila téměř úplná izolace, které by v případě vydání do USA nejspíše čelil.

Assange je na pokraji smrti a musí ihned do nemocnice, varují desítky lékařů

Upřesnila, že Assangeovi byl diagnostikován Aspergerův syndrom a autismus, byť jde o „případ vysokofunkčního autismu“, a doplnila, že Assange má „intelekt a odhodlání“ obejít jakákoli preventivní opatření proti sebevraždám, jež by přijala americká vězení. V květnu 2019 se v Assangeově cele našla půlka žiletky a místnímu zdravotnickému personálu se svěřil, že přemýšlí o sebevraždě.

V květnu 2019 se v Assangeově cele našla půlka žiletky a místnímu zdravotnickému personálu se svěřil, že přemýšlí o sebevraždě. Při oznámení rozsudku si Assange otřel čelo. Jeho partnerka Stella Morisová plakala. Nadace pro ochranu svobody tisku rozsudek uvítala, přestože nebyl svobodou projevu zdůvodněn. Rozhodnutí podle ní posílí ochranu novinářů po celém světě.

Morisová, s níž má Assange dva syny, rozsudek označila za „první krok ke spravedlnosti“. Doufá, že její přítel nakonec bude propuštěn, a vyzvala Trumpa, aby před odchodem z Bílého domu Assangeovi udělil milost. Není jasné, zda bude administrativa příštího prezidenta Joea Bidena ve stíhání pokračovat, ale americké ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že hodlá o extradici usilovat i nadále. Právníci zastupující americkou vládu uvedli, že jsou spokojeni s tím, že soud zamítl Assangeovy argumenty o politicky motivovaném stíhání.

Mexický prezident Andrés Manuel López Obrador řekl, že Mexiko je připraveno Assangeovi poskytnout ochranu. „Je to novinář a zaslouží si dostat šanci,“ řekl s tím, že požádá ministerstvo zahraničí, aby začalo vyjednávat s britskou vládou a dosáhlo vydání do Mexika.

Assange byl v posledních letech ve vazbě, na kauci ho soud odmítl propustit kvůli obavám z útěku. Kauci porušil v červnu 2012, kdy se kvůli hrozící extradici do USA ukryl na ekvádorské ambasádě v Londýně. Ekvádor mu ale předloni odebral azyl, načež Assange zatkla britská policie.