iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Dr. Máchová proti VSZ Bradáčové, odposlechy až v Chebu

V lednu má začít odložené předběžné projednání obžaloby v kauze Bereta. Okresní soud Praha-východ by měl počátkem ledna zahájit předběžné projednání obžaloby v kauze Bereta. V případu čelí obžalobě z údajného vynášení informací pražská žalobkyně, detektiv protikorupční policie, celník a dva někdejší policisté. Obžalovaná státní zástupkyně Dagmar Máchová tvrdí, že od začátku přípravného řízení v roce 2013 docházelo ze strany dozorující státní zástupkyně Lenky Bradáčové k účelové manipulaci s příslušností soudů. Bradáčová ji podle jejích slov nechala sledovat a odposlouchávat tři roky. A připomněla i prohlídku na letišti kvůli drogám.

Okresní soud Praha-východ by měl 8. ledna zahájit předběžné projednání obžaloby ve známé kauze Bereta. V případu čelí obžalobě z údajného vynášení informací pražská žalobkyně Dagmar Máchová, detektiv protikorupční policie Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a někdejší policisté Igor Gáborík a Vladimír Zmrhal. Soud měl „předběžko“, které iniciovali Máchová a Holub, projednat už 15. října, ale soudce Michal Matouš se dostal do karantény.

Žalobkyně Dagmar Máchová delší dobu namítá místní nepříslušnost soudu, dozorující státní zástupkyně Lenka Bradáčová si totiž, přestože se měla údajná trestná činnost odehrávat v Praze a okolí, nechala odposlechy povolovat u soud v Chebu. Máchová je v kauze obžalována pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby, neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a přijetí úplatku. Máchová se kvůli tomu obrátila na Vrchní soud v Praze.

Podle Máchové není Okresní soud Praha-východ místně příslušný ani k projednání obžaloby. A pokud by případně místně příslušný byl, existují podle Máchové důvody pro odnětí věci a přikázání věci soudu jinému. Máchová míní, že věcně i místně příslušný je jen některý z obvodních soudů v obvodu Městského soudu v Praze. Společným nadřízeným soudem, rozhodujícím spory o příslušnosti Okresního soudu Praha-východ a pražskými obvodními soudy při odnětí a přikázání věci, je Vrchní soud v Praze. „Z obsahu spisového materiálu spisu vyplývá, že již od samého počátku přípravného řízení v roce 2013 docházelo ze strany dozorující státní zástupkyně k účelové manipulaci s příslušností soudů,“ namítá Dagmar Máchová. Chebský soud povoloval úkony až do půlky roku 2016. Jak Česká justice zjistila, Máchová svůj návrh na předběžné projednání u soudu ještě rozšířila.

Podjatá Bradáčová

Máchová namítá především podjatost dozorové žalobkyně – Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové. „Při prostudování spisu jsem zjistila, že Bradáčová prováděla výkon dozoru nad prověřováním mé osoby již od roku 2013. Úkony trestního řízení byly sice zahájeny v červenci roku 2013, ale první návrh na odposlech mé telefonní stanice podala již v lednu roku 2013. Od nástupu Bradáčové do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze v roce 2012 docházelo z její strany k procesním, v rámci výkonu dohledu, i neprocesním, osobním a mediálním výpadům vůči Máchové. V roce 2014, kdy již byla Bradáčová činná v trestním řízení proti Máchové, se o ní negativně vyjadřovala v tisku,“ tvrdí Máchová a upozorňuje také na osobní konflikty mezi oběma ženami.

Máchová dále tvrdí, že Bradáčová ve stejné době, kdy prováděla výkon dozoru nad trestním řízením zaměřeným vůči ní, rovněž sama nebo prostřednictvím svých podřízených státních zástupců prováděla dohled nad trestními věcmi, které Máchová dozorovala. „Výkon dohledu byl jednak mimořádně frekventovaný, například v trestní věci Vladimíra Sitty (známá kauza papíren Neograph – pozn. red.) bylo provedeno ze strany VSZ cca 22 dohledů. Běžné jsou přitom jeden až dva dohledy. Výkon dohledu byla také nedůvodně kritický – 100 procent negativních závěrů ve všech kontrolovaných věcech. Kritika práce Máchové ze strany VSZ přitom neodpovídala výsledkům její práce a byla i v rozporu s některými rozhodnutími soudů,“ konstatuje pražská žalobkyně.

Podle Máchové tyto nestandardní postupy jednoznačně svědčily o „nepřátelském osobním vztahu Lenky Bradáčové“ k její osobě. „Nejednalo se o mé subjektivní pocity, tato šikana byla známá i vedení Městského státního zastupitelství v Praze, které v období let 2013-2016 muselo řešit nezvykle často výhrady VSZ v Praze vůči Máchové. Z obsahu trestního spisu v roce 2019 jsem zjistila, že Bradáčová mě nechávala 3 roky nepřetržitě sledovat a odposlouchávat a výstupy z těchto úkonů trestního řízení využívala pro výkon své funkce vrchní státní zástupkyně a obráceně,“ upozorňuje Máchová.

Máchová dále upozorňuje, že v trestním spise kauzy Bereta se nacházejí i informace, které nemají s trestním řízením žádnou souvislost. Jako například odposlech jejího rozhovoru s její nadřízenou, ve kterém probírají vyjma služebních věcí i názory na Bradáčovou, ačkoliv se hovor netýkal předmětu šetření. „Ve spise jsou založeny i přepisy odposlechů mých služebních komunikací s policejními orgány, se soudem apod., které se netýkají předmětu šetření, ale ze kterých měla dozorová státní zástupkyně podklady pro svou další činnost nebo k výkonu dohledu, ke kterým by se ani v rámci svých oprávnění nikdy nedostala,“ tvrdí Máchová.

Bradáčová podle ní také zneužívala informace z výkonu dohledů prováděných na Vrchním státním zastupitelství v Praze jako podklady pro účely trestního řízení. Máchová podle svých slov z obsahu spisového materiálu také zjistila údajné další důvody pro svůj závěr o podjatosti dozorové státní zástupkyně. „Jako například nepravdivé návrhy předkládané Okresnímu soudu v Chebu a další, které budou předmětem mé obhajoby. Z těchto postupů vyplývá, že výkon dozoru v této trestné věci neprováděla státní zástupkyně nestranně,“ uzavřela kapitolu „Bradáčová“ Máchová.

Podjatý ÚOOZ a úkrok k Čapímu hnízdu

Dagmar Máchová soudu také sdělila, že považuje za podjatý někdejší Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který kauzu Bereta realizoval. Argumentuje tím, že detektivové, „kteří na ní pracovali“, udržovali přátelské styky s Vladimírem Sittou z kauzy Neograph, kterou dozorovala. „Úkony trestního řízení proti obviněné Máchové prováděli od samého počátku od roku 2012 policisté tohoto útvaru, kteří byli v přátelských vztazích se Sittou, jehož trestní stíhání Máchová vedla a mohli mu tak její diskreditací pomáhat v jeho trestním stíhání.

V průběhu mého prověřování mezi rokem 2012-2013, v rámci některých trestních řízení, ve kterých jsem vykonávala dozor jako státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, v rámci vedení obhajoby někteří obvinění projevovali znalost o tom, že jsem předmětem šetření policejních orgánů, včetně tehdy obviněného Sitty. Ten byl znalcem na padělky a s policisty tohoto útvaru přicházel do kontaktu. Přátelský vztah s policistou ÚOOZ plukovníkem Plecitým vyplývá například ze vzájemné emailové komunikace ze služebního počítače společnosti Neograph,“ napsala soudu Máchová.

Policista David Plecitý prováděl úkony trestní řízení od roku 2012 a jeho jméno figuruje na všech zásadních dokumentech: záznamech o vyhodnocení trestního řízení, podnětech a návrzích státní zástupkyni. O větší míře angažovanosti Plecitého v tomto trestním řízení a o jeho možné podjatosti i vůči dalšímu z obžalovaných policistovi Radku Holubovi svědčí i další skutečnosti. „Jeho záznamy, které vyhotovoval o svých schůzkách a rozhovorech s Holubem. Plecitý a Holub byli v dané době blízcí přátelé. Z obsahu záznamů vyplývá, že Plecitý mohl být i jedním z agentů dle § 158e trestního řádu. Byl tedy současně policejním orgánem, agentem a blízkým přítelem obviněného Holuba. Důvody pro své vyloučení však neshledal,“ upozornila dále obžalovaná státní zástupkyně.

Závěr Máchové o tom, že detektiv mohl být motivován k vedení trestního řízení snahou pomoci Vladimíru Sittovi, prý podporuje i její zjištění, že v této věci byl odposloucháván a sledován rovněž pražský detektiv Pavel Nevtípil, který vyšetřuje kauzu českého premiéra Andreje Babiše. A také jeho nadřízený Pavel Klučka. „Nevtípil vedl trestní řízení proti Sittovi. Ze všech těchto skutečností dovozuji, že Sitta se tak za pomoci policistů z ÚOOZ mohl dostat k bližším informacím o svém trestním stíhání, například z porad policie k jeho případu, záměrech policistů.

Drogy a anální prohlídka

Máchová dále tvrdí, že o zaujatém chování ÚOOZ svědčí i skutečnost, že se ji bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta „snažil dokonce spojit drogami“. „Když nařídil celnímu úřadu na letišti Václava Havla v Praze v roce 2014 provést její a jejího šestašedesátiletého druha kontrolu na drogy. Doklady o této šikanózní prohlídce na letišti jsem založila do spisu při jeho prostudování,“ tvrdí Máchová. Máchová a její přítel byli prohlédnuti kvůli údajnému udání maďarské policie, že se u nich mohou nalézat drogy, a došlo při ní i na prohlídku konečníku.

„O podjatosti policejního orgánu – útvaru, který vedl trestní stíhání Máchové, nebylo dosud rozhodnuto procesním způsobem. Pokud se s tímto vypořádala pouze státní zástupkyně, jak uvádí Nejvyšší státní zastupitelství, nestalo se tak způsobem dle § 31 trestního řádu. O podjatosti dozorové státní zástupkyně a policejního orgánu a o pochybnostech o jejich nestrannosti v kontextu s uvedenými skutečnostmi svědčí i nezvykle dlouhá doba prověřování Máchové trvající 8 let. Masívní a nepřiměřené sledování, odposlouchávání, neodůvodněné prostorové odposlechy v bytě obviněné a jejího druha na nejdelší možnou dobu, domovní prohlídky i v bytě syna a přítele.

Všechny tyto skutečnosti vedou obviněnou k závěru, že celé přípravné řízení bylo provedeno podjatými orgány a důkazy, které byly z tohoto řízení získány těmito orgány, nemohou být podkladem pro rozhodnutí o její vině,“ uzavřela svou své podání k soudu Dagmar Máchová.

Vysoce konspirativní způsob

Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová vidí příbě zcela odlišně. Dagmar Máchovou obžalovala, protože měla podle jejího přesvědčení svému známému, bývalému pražskému detektivovi Igorovi Gáboríkovi, poskytnout informace z vyšetřování společnosti Knauf, za což měl Gáborík vyinkasovat finanční odměnu. Máchová měla podle Bradáčové Gáboríkovi dále poskytnout informace z dalších tří trestních řízení.

„Jednak v postavení úřední osoby, v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, vykonala svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Jednak sama v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe přijala úplatek, přičemž takový čin spáchala jako úřední osoba. Jednak získala přístup k počítačovému systému a neoprávněně užila data uložená v počítačovém systému v úmyslu získat jinému neoprávněný prospěch,“ napsala Lenka Bradáčová do více jak dvousetstránkové obžaloby.

Přestože byl na Máchovou už od ledna 2013 povolen odposlech, trestní řízení bylo zahájeno až na konci července, v září pak do kauzy přibyl detektiv Igor Gáborík. „Souhrnně nejméně v době od 27.3.2013 do 11.5.2016, v okrese Praha-východ a dále na různých místech v Praze a v jejím okolí, obviněný Igor Gáborík jako poskytovatel detektivních a poradenských služeb v postavení společníka společnosti GSM H požadoval od obviněných Šímy, Holuba a Máchové za účelem dalšího zobchodování, tedy nikoliv výlučně pro svou vlastní potřebu, opakovaně a k různým pro něho tzv. zájmovým osobám neveřejné informace, s nimiž se podle zvláštních právních předpisů mohou seznamovat a dále je využívat pro výkon svých pracovních nebo služebních povinností pouze k tomu určené a oprávněné osoby ve služebním nebo pracovním poměru a způsobem a rozsahem stanoveným zvláštními právními předpisy, jimiž obvinění Šíma, Holub a Máchová byli, načež k žádosti obviněného Gáboríka s takovým postupem souhlasili, takové informace pod uvedením skryté legendy, aby zastřeli pravý důvod opatření takových informací a ztížili možnosti vlastního odhalení, neboť si byli vlastního protiprávního jednání vědomi, ve veřejně nedostupných informačních systémech tyto vyhledávali a opatřovali, a to v přímém rozporu se svými služebními nebo pracovními povinnosti za využití své funkce, tedy v postavení úředních osob,“ stojí v odůvodnění obžaloby, jež sepsala Bradáčová.

Takto získané informace měli podle Bradáčové obvinění Šíma, Holub a Máchová osobně v listinné podobě nebo elektronicky předávali obviněnému Gáboríkovi. „A to vysoce konspirativním způsobem za použití zabezpečovacího zařízení, neboť si byli vědomi vlastního protiprávního jednání. Získané informace obviněný Gáborík v několika případech předal obviněnému Zmrhalovi, který se s informacemi seznámil a dále je využil. Za předané informace obviněný Gáborík poskytoval přímo obviněným Šímovi a Máchové neoprávněné peněžní i nepeněžní výhody, které tito přijímali,“ tvrdí Bradáčová. Takto měl obviněný Igor Gáborík jednat, aniž by o součinnosti dalších obviněných Šíma, Holub a Máchová vzájemně věděli. „Neboť Gáborík se s nimi stýkal samostatně a bližší informace o svých dalších aktivitách jim neposkytoval, neboť si byl vědom toho, že páchá protiprávní jednání, tedy jednal způsobem ztěžujícím vlastní odhalení,“ napsala Lenka Bradáčová do více jak dvousetstránkové obžaloby v kauze Bereta. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

Co bylo událostí roku 2020 v justici?

Zatímco loni byly odpovědi v tradiční anketě České justice velmi různorodé, v roce 2020 klíčovým událostem v justici jasně dominovala opatření v souvislosti s epidemií koronaviru. Výraznou událostí také byla změna na postu předsedy Nejvyššího soudu a několika předsedů krajských soudů. Přečtěte si, jak rok 2020 bilancují špičky justice nebo šéfka resortu spravedlnosti Marie Benešová.

Marie Benešová, ministryně spravedlnosti

Letošní rok, a to co s sebou přinesl, je pro justici jedna veliká náročná událost. Vir, který je tu s námi, je nepředvídatelný a hodně mě mrzí, že se neustále ozývají kritické hlasy, jak máme plánovat. Ale copak to jde? Covid není pětiletka.

Je mi líto většiny podnikatelů, že opět museli zavřít svůj byznys, ale zdraví je přednější. Kromě různých kompenzací se snažíme i pomáhat. Ráda bych na tomto místě vyzdvihla připravené Lex Covid I a II, kterými jsme reagovali na aktuální situaci například v podobě prominutí lhůt a zastavování exekucí. Je toho hodně, ani v roce 2021 nepolevíme a jedeme naplno.

Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu

Česká justice byla poprvé postavena před problematiku krizových stavů, vyhlašovaných vládou. Soudím, že se s nimi vypořádala vcelku úspěšně, byť vzhledem k nepřekročitelným procesním lhůtám nemohla reagovat včas. Za významnou událost pozitivního charakteru považuji příchod profesora JUDr. Pavla Šámala na Ústavní soud, naopak za negativní považuji korupční kauzu soudce Vrchního soudu v Praze Dr. Sováka.“

Petr Angyalossy, předseda Nejvyššího soudu

Událostí roku byla, je, a doufejme, že už jen krátce bude, koronavirová pandemie. Soudy zaměstnávala snad každý den, stavěla před nás nové výzvy. Předpokládám, že pro vaši novoroční anketu se takto nebudu vyjadřovat zdaleka sám. Rád využívám této příležitosti, abych také vašim prostřednictvím ocenil mimořádné úsilí všech svých kolegů, především na soudech prvního a druhého stupně, díky kterým si můžeme na konci roku říci, že naše soudnictví pandemie prozatím výrazněji nepoznamenala. A můj obdiv nesměřuje jen k soudcům, ale i ke správě soudů, k zaměstnancům, kteří se museli často ze dne na den přeorientovat na úplně jiný styl práce.

Aby tato anketa nebyla příliš monotematická, chci zmínit ještě jednu zásadní událost, pro mě poněkud osobní. Oceňuji a vážím si toho, jak převážná většina soudců zareagovala na kritiku skupiny států v boji proti korupci GRECO, která opakovaně upozorňovala Českou republiku za to, že nemá schválený etický kodex soudce. Jako vedoucí pracovní skupiny, která etický kodex soudce České republiky sestavila a zhruba v polovině roku předložila všem soudům, s radostí konstatuji, že se k němu k dnešnímu dni přihlásila drtivá většina soudů. Důvěra v justici je křehká věc, všechno, co ji může v očích veřejnosti posílit, si zaslouží podporu. Jsem rád, že to kolegové soudci na všech stupních soudní soustavy chápou stejně jako my, kteří jsme se pokusili důležitá etická pravidla stručně a jasně formulovat. Do nového roku pak justici přeji, aby etický kodex nebyl jen dokumentem na papíře.

Michal Mazanec, předseda Nejvyššího správního soudu

V letošním roce došlo v justici předně k řadě významných personálních změn. Jde zejména o jmenování nového předsedy Nejvyššího soudu JUDr. Petra Angyalossyho, Ph.D., změna vedení Soudcovské unie ČR, jejímž staronovým prezidentem se stal JUDr. Libor Vávra a také výměny na místech předsedů a místopředsedů krajských soudů. Jsou to právě osobnosti na těchto klíčových místech, které ovlivní směřování uvedených institucí v budoucích letech.

Pokud uvážíme podobu reality letošního roku a skutečnost, že jeho výraznou část prožila česká společnost v nouzovém stavu řízeném kromě běžných právních předpisů i mimořádnými opatřeními vlády, považuji za jednu z důležitých událostí i vydání rozhodnutí Ústavního soudu týkající se přezkumu usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, usnesení vlády o přijetí krizových opatření a mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví. Ústavní soud tak vymezil možnosti a mantinely pro soudní přezkum v dosud nedotčené oblasti.

V souvislosti s tím ovšem pokračuje také jev velmi negativně ovlivňující justici, který jsem před nějakou dobou nazval „legislativní vzteklinou“: Sbírka zákonů má v polovině prosince zatím přes 5730 stran v 210 částkách. Posledním číslem je aktuálně č. 513/2020 Sb. s charakteristickým obsahem – usnesením vlády, kterým se mění usnesení vlády z 12. 10., již předtím změněné usnesením vlády ze 16. 10. a také usnesením vlády z 23. 11. Těžko nevzpomenout na Tacitův výrok o nejzkaženějším státu, který má nejvíce zákonů. Tento způsob pandemické legislativy a podzákonné normotvorby se mi zdá býti poněkud nešťastným

Vladimír Jirousek, předseda České advokátní komory

Stačilo by asi konstatovat, že nejzásadnější událostí, a to bohužel i v justici, byla (a je) pandemie koronaviru. Nouzový stav podmínil „nouzový chod“ justice, myšleno justice v tom širším slova smyslu, tj. též chod advokacie a jejího vedení. Jestliže však krizová situace nejdříve ochromila a následně z části a výrazně poznamenala řadu soudních procesů, vedení ČAK způsobila navršení problémů, jež povětšinou vyžadovaly operativní řešení, navíc při užívání nových komunikačních forem. Specifickou agendou pak byly (a jsou) legislativní procesy, mnohdy překotně reflektující vzniklou krizi.

Úkolem ČAK bylo jednak transparentně oddělit nezbytné úpravy od účelově prosazovaných, jednak analyzovat jejich relaci s principem proporcionality (ústavností). Stanoviska ČAK, ať již průběžně zveřejňovaná, např. v Advokátním deníku či adresovaná zákonodárcům, snad dokumentují, že jsme k oné agendě, kterou lze v současných podmínkách označit za zásadní, přistupovali odpovědně.

Kateřina Šimáčková, soudkyně Ústavního soudu

Nelze pominout, že největší událostí v našich životech, na celém světě i v české justici je prostě COVID. Změnil naše postupy, omezil naše možnosti, ovlivnil způsob, jakým se radíme, vzděláváme a možná trochu i způsob, jakým přemýšlíme.
Vedle této největší události ráda zmíním něco, co mne opravdu potěšilo. Dlouhou dobu jsem kritizovala mužský monolit v nejmocnějších pozicích české justice, neboť nejen že Ústavní soud, Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud měly předsedy muže, ale ani žádný z krajských soudů neměl předsedkyní ženu. To se letos změnilo, máme tři předsedkyně krajských soudů: Lenku Ceplovou v Ústí nad Labem, Martinu Flanderovou v Českých Budějovicích a Jaroslavu Pokornou na Městském soudě v Praze. Doufám, že jejich ustanovením nastane doba, kdy bude jednodušší pro rodiče v justici pracovat na zkrácený pracovní úvazek a kdy bude i jinak napomáháno slaďování rodinného života s pracovním životem justičních zaměstnanců a zaměstnankyň.

Věřím, že k dalšímu posílení ženského prvku ve vrcholných justičních profesích bude docházet i nadále. Z důvodů přirozené generační obměny se bude koncem příštího roku hledat předsedkyně či předseda Nejvyššího správního soudu a s ohledem na její právnické i manažerské kvality se nabízí přechod místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu Barbary Pořízkové na místo jeho předsedkyně. To by byla událost, kterou bych moc ráda pochválila v příštím roce.
Luboš Dörfl, předseda Vrchního soudu v Praze

Rok 2020 byl rokem výběrových řízení na předsedy krajských soudů, kterých se vyměnilo 5 z 8. Skutečnost, že výběrová řízení proběhla transparentně a byla zastoupena většinou reprezentativním počtem kvalitních kandidátů, považuji za největší a nejpozitivnější událostí tohoto roku.

Václav Čapka, předseda Vrchního soudu v Olomouci

V tomto roce došlo k mnoha významným událostem. Jmenováni byli předseda Nejvyššího soudu v Brně a předsedové 5 krajských soudů a zvolen prezident Soudcovské unie. Službu v justici končí významní soudci Nejvyššího soudu.

Překvapivý je záměr Ministerstva spravedlnosti poměrně výrazně snížit počty soudců. Nemilá byla zjištění o možném protiprávním jednání soudních osob. Za událost roku bohužel považuji celosvětový výskyt nákazy COVID 19, který neminul ani naši zemi a vynutil si celou řadu protiepidemických opatření včetně vyhlášení nouzového stavu a z důvodu ochrany zdraví občanů vedl i k částečnému omezení provozu soudů a následným změnám ve stylu práce v justici.

Alexandr Krysl, předseda Krajského soudu v Plzni

Mám za to, že v české justici nastaly za rok 2020 dvě důležité události. Za prvé došlo k podstatné personální obměně ve vedení významných soudů v rámci České republiky. Máme nového předsedu Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a 5 nových předsedů krajských soudů. Za druhé bylo započato se zveřejňováním judikatury okresních soudů a pevně věřím, že v dohledné době bude zveřejňována judikatura všech soudů.

Stanislav Křeček, ombudsman

V ulicích polských měst tisíce lidí protestují proti nálezu tamního ústavního soudu, kterým bylo rozhodnuto o podobě zákona o potratech. V této souvislosti se obávám, že nejdůležitější událostí v české justici byl televizní rozhovor předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského pro Českou televizi ze dne 29. 11. Pokud se v tomto rozhovoru předseda Ústavního soud velmi příkře vyjádřil k předsedovi vlády a zejména k prezidentu republiky způsobem, který podstatná část veřejnosti jistě sdílí, ale stejně podstatná část nikoliv, pak se velmi nebezpečně přiblížil situaci, ve které si někteří občané mohou začít pokládat otázku, nakolik osobní politické preference soudce ovlivňují jeho právní názory a postoje. Soudy nespadají do kategorie institucí, proti jejichž rozhodování se v demokratické zemi demonstruje, ale jen potud, pokud občané nezískají dojem, že se soud stává součástí politického rozhodování. A demonstrace proti některému z budoucích nálezů Ústavního soudu, podobně jako je tomu nyní v Polsku, je asi to poslední, co bychom u nás dnes potřebovali.

Lenka Ceplová, předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem

Za nejdůležitější událost v roce 2020 v justici považuji rozsáhlou personální obměnu na postech předsedů krajských, vrchních a Nejvyššího soudu. Jedná se o předvídatelnou a očekávatelnou událost, která souvisí s podstatou demokracie.
JUDr. Lenka Ceplová od výběrové komise obdržela plný počet bodů a stala se novou šéfkou Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Střídaní na těchto postech vytváří principiálně odlišný systém od původního, který v justici fungoval ještě od Rakouska-Uherska; kdy funkcionář odcházel pouze do důchodu. Střídání a změna umožňuje rychlejší šíření nových myšlenek v justici.
Martina Flanderová, předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích

Nevím, zda je v době covidové možné pandemickou situaci čímkoliv překonat, ale možná pandemii navzdory se pokusím nad anketní otázkou zamyslet čistě z pohledu justice. Rok 2020 začal výměnou předsedy Vrchního soudu v Praze, následovala výměna předsedy Nejvyššího soudu v souvislosti s posílením Ústavního soudu o nového soudce tentokrát z justičního prostředí, o jednu z největších osobností justice, bývalého předsedu Nejvyššího soudu.

Jistě ani 5 nových předsedů krajských soudů (mezi něž mám tu čest patřit) nelze opomenout. V čele Soudcovské unie stojí nový prezident. Je pro mne trochu překvapením, že nyní, na sklonku roku, ještě neznáme nového místopředsedu Nejvyššího soudu, když s tím stávajícím místopředsedou se musíme s uplynutím jeho mandátu ke konci roku rozloučit. Jednoznačně je pro justici tento rok netypický množstvím personálních změn a teprve budoucnost ukáže, jak se tyto změny na fungování justice odrazí, jak dokážeme spolupracovat a využít potenciál, který je se službou v uvedených justičních postech spojen, kdo se ujme iniciativy společné problémy pojmenovat a společně hledat jejich řešení, zda to budou zástupci nejvyšších soudů, kolegium předsedů krajských soudů nebo třeba i prezident Soudcovské Unie.

Pokud bychom prolétli novinové titulky jen za minulý měsíc, možná každý den bychom našli nadpis článku, kdo či která skupina chystá žaloby na stát v souvislosti s nouzovým stavem a přijatými opatřeními. Dojde-li k prohloubení ekonomického propadu, je nutné brát i tyto predikce velice vážně. Věřím, že budeme moci co nejdříve vyměnit on-line formu spolupráce (která se sice osvědčila, ale přeci jen nenahradí osobní kontakt) za jednání osobní a budeme schopni napříč justicí hledat řešení dopadů krize, které nás teprve čekají.

Ředitel Insolvence 2008 Tomáš Valášek

Lex Covid byl největší událostí, která letos (ne)hýbala celou oblastí insolvencí. Dočkal se své jarní a posléze podzimní verze. Tyto úpravy tlumily dopady zhoršené ekonomické situace podnikatelů i spotřebitelů, což se také projevilo snížením počtu nových insolvenčních návrhů. Dopady této situace pravděpodobně pocítíme i v roce 2021. Stejně významně vnímám rovněž schválený vládní návrh novely o tříletém oddlužení pro všechny fyzické osoby. Ten však považuji za nevyvážený ve prospěch dlužníků vůči věřitelům a bude mít zcela jistě dopady na financování insolvenční justice, zejména insolvenčních správců. Cestu z problému vidím spíše ve srovnání srážek v exekuci s nepřednostními pohledávkami a srážek v insolvenci, než ve zkrácení doby oddlužení pro všechny. V neposlední řadě je dobrou zprávou pokračující intenzivní práce na elektronickém rejstříku eISIR, která je jasným signálem důležitosti digitalizace justice i v takto náročné době.

Jan Mlynarčík, viceprezident Exekutorské komory

Byl to nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/17. Dále rozhodutí Městského soudu v Praze v čele se soudcem Štěpánem Výborným, který zrušil mimořádná opatření MZd ze dne 17. 4. 2020 a ze dne 26. 3. 2020 o omezení maloobchodního prodeje a mimořádná opatření MZd ze dne 15. 4. 2020 a ze dne 23. 3. 2020 omezující volný pohyb osob .V neposlední řadě také jmenování nového předsedy Nejvyššího soudu, které znamená stabilizaci justice. Eva Paseková, ceskajustice.cz

X X X

Fiala končí ve funkci místopředsedy Nejvyššího soudu, nahradit by ho mohl Šuk

V pozici místopředsedy Nejvyššího soudu dnes po deseti letech končí Roman Fiala. Jeho mandát vypršel. Jméno nástupce není dosud známé. Pravomoc určit místopředsedu Nejvyššího soudu má prezident Miloš Zeman. Hrad zatím žádné jméno ani termín nezveřejnil. Podle důvěryhodných zdrojů České justice se jako o nástupci nejvíce spekuluje o předsedovi senátu Petru Šukovi. Jeho jméno ale zatím nikdo nechce oficiálně potvrdit.

Současný předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy Zemanovu pravomoc respektuje. „Samozřejmě, pan prezident vybírá mého budoucího nejbližšího spolupracovníka, proto jsem se rozhodl nastínit mu svoji představu a před časem mu ji také sdělit,“ odpověděl Angyalossy.

Jméno adepta odmítla před Vánoci prozradit ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). „Nechci, aby se to ten člověk dozvěděl z novin. Ale je to skvělé jméno,“ uvedla v rozhovoru pro Lidové noviny. Angyalossymu podle svých slov už dříve poradila, aby nějaké jméno vybral a předložil Hradu. Pětapadesátiletý Fiala byl ve funkci od 1. ledna 2011. Jmenoval jej prezident Václav Klaus. Nyní by se měl vrátit k práci soudce civilního kolegia Nejvyššího soudu.

Angyalossy nevidí problém v tom, že Fialův nástupce nepřevezme funkci hned od 1. ledna. Soud je podle předsedy stabilizovaný. Fialovi poděkoval za práci, kterou ve vedení Nejvyššího soud vykonal. „Požádal jsem jej, aby následně novému místopředsedovi pomohl co nejrychleji se ve funkci zorientovat. Roman Fiala s tím počítá a pomoc samozřejmě přislíbil,“ uvedl Angyalossy, ceskajustice.cz

X X X

Slováci se od Nového roku nesmějí už ani navštěvovat

Na Slovensku bude od Nového roku platit zákaz návštěv v domácnostech. Zpřísnění koronavirových opatření oznámil premiér Igor Matovič na Facebooku. A to poté, co země ve středu zaznamenala rekordních 6 315 nových případů nákazy koronavirem. Je to nejvyšší denní přírůstek infikovaných od začátku pandemie. Celkem se v zemi s 5,5 miliony obyvatel nakazilo 179 543 lidí, z nichž 2 138 zemřelo.

„Prosím zůstaňte doma. Situace je mimořádně vážná,“ vyzývá Slováky Matovič. Odkazuje se na doporučení odborníků. Premiér podle Denníku N oznámil přijetí přísnějších opatření poté, co ho k tomu už několik dní vyzývalo konsilium odborníků i koaliční kolegové.

Mnozí experti navrhovali zavést přísnější uzávěru už před Vánoci. Přísnější opatření budou platit už od nadcházející půlnoci. Nejzásadnější je zrušení jakýchkoliv domácích návštěv, tedy vytváření jakýchkoliv bublin se ruší.

„Bohužel mnozí lidé chodí po návštěvách křížem krážem... A nemocnice kolabují. Masově v nich přibývá starých rodičů, které na svátky přišly navštívit děti. Bohužel i s nechtěným dárkem,“ pokračuje a Slováky prosí, aby „vzhledem k absolutně vyčerpaným zdravotníkům v nemocnicích“ zůstali tam, kde jsou, a zrušili své plány na silvestrovské oslavy s lidmi mimo svou domácnost.

„Jde doslova o život,“ dodal premiér. Na závěr si postěžoval, že kdyby lidé dodržovali současná opatření, do dvou týdnů by podle něj na Slovensku už covid nebyl. „Opatření jsou tak silné, jako jsme my sami,“ míní Matovič. Znovu si také rýpl do svého vicepremiéra a ministra hospodářství Richarda Sulíka kvůli tomu, že nenakoupil požadované antigenní testy na další kolo plošného testování.

Slovensko začalo očkovat proti covidu. Prvním není politik, ale lékař

Sulík to vysvětloval tím, že by rychlostí nákupu porušil zákony. „Zůstává nám proto bohužel jen lockdown, respektive jeho zpřísnění,“ poznamenal Matovič.

Česká republika, která má ve srovnání se Slovenskem přibližně dvojnásobný počet obyvatel, podle čvtrteční informace ministerstva zdravotnictví zaznamenala ve středu rovněž rekordní denní nárůst 16 939 pozitivních testů na koronavirus.
Podle serveru Aktuality.sk kromě 6 315 pozitivních PCR testů přibylo na Slovensku během uplynulého dne také 5 954 lidí, u nichž byly pozitivní antigenní testy.

Slovenská vláda se naposledy sešla v úterý, kdy prodloužila nouzový stav o 40 dnů a zákaz vycházení do 10. ledna, připomněl server Teraz.sk. Dodal, že kabinet dal do zákazu dvě desítky výjimek, které se týkaly nejen nezbytných životních potřeb, ale i rekreace či návštěv blízkých, přestože konzilium odborníků varovalo, že taková opatření jsou nedostatečná.
Denník N připisuje nynější situaci selhání Matovičovy vlády: na chaty se sjíždějí party lidí z různých končin Slovenska, aby oslavili silvestr, jsou otevřené hotely a spuštěné vleky, zatímco současně se v nemocnicích odehrává peklo.

X X X

Návštěva nakaženého Mikuláše v belgickém domově stála život už 26 seniorů

Dvacet šest obyvatel domova důchodců už podlehlo v Belgii nemoci covid-19 po návštěvě muže přestrojeného za svatého Mikuláše, který nevěděl, že byl nakažen koronavirem. Oznámila to ve čtvrtek agentura AFP s odvoláním na místní úřady a zdravotníky.

Ze 169 obyvatel domova důchodců Hemelrijck ve městě Mol u Antverp se jich 85 nakazilo, další čtyři desítky nakažených pocházejí z řad zaměstnanců, dodala AFP s odvoláním na nejmenované obyvatele a zaměstnance domova.

Nákaza se projevila několik dní po mikulášské návštěvě z 5. prosince. Muž, který Mikuláše ztělesňoval, měl následně pozitivní test. Virolog Marc Van Ranst uvedl, že většina nakažených v domově důchodců se nakazila „ze stejného zdroje“.
Mluvčí vlámské zdravotnické agentury Joris Moonens nicméně uvedl, že „není jisté“, že zdrojem nákazy byl svatý Mikuláš. Agentura dosud nedostala žádnou stížnost, ani se nevedlo žádné vyšetřování.

Domovy důchodců a domovy s pečovatelskou službou byly v Belgii velmi těžce zasaženy pandemií. Nákaze podlehlo 11 066 obyvatel těchto zařízení, což představuje 57,3 procenta z celkového počtu úmrtí souvisejících s covidem-19 v království.

Mikuláš chtěl v Belgii rozveselit důchodce, v domově nakazil 75 lidí

Obyvatelé domovů a jejich zaměstnanci mají přednost při očkování, které začalo na začátku týdne, ale má ve větším rozsahu pokračovat od 5. ledna. Belgická odbočka nevládní organizace Amnesty International Belgium v listopadové zprávě kritizovala belgické úřady za to, že během pandemie domovy důchodců „opustily“ a ponechaly je nákaze napospas.
V Belgii s přibližně 11,5 miliony obyvatel se podle údajů americké Univerzity Johnse Hopkinse, která vývoj pandemie sleduje globálně, nakazilo více než 640 tisíc lidí, z nichž více než 19 400 zemřelo.

X X X

Izraelci bleskově očkují. Stihli už skoro 800 tisíc lidí, přidají i Modernu

Izrael za uplynulý den naočkoval už 150 600 lidí. Druhý den po sobě tak překonal vládní cíl očkovat alespoň 150 tisíc občanů denně. Vakcinační kampaň zhruba devítimilionová země zahájila 19. prosince. Dosud první dávku vakcíny Pfizer/BioNTech dostalo bezmála 800 tisíc lidí. Vyplývá to z údajů tamního ministerstva zdravotnictví.

První dávky další vakcíny proti covidu-19, kterou vyvinula americká firma Moderna, by měl Izrael obdržet nejpozději do března, řekl ve čtvrtek stanici Ynet TV šéf zdravotnického resortu Juli Edelstein. Dohodu s Modernou Izrael uzavřel v červnu. Později zvýšil objednávku na šest milionů dávek, píše agentura Reuters.

Od začátku pandemie se nákaza koronavirem v Izraeli prokázala u 419 312 lidí, z toho 3 314 zemřelo. Epidemie v zemi, kde v neděli začala platit třetí plošná uzávěra, přitom neustává. Za uplynulý den se tam koronavirus prokázal u 5 253 lidí, což je o něco málo méně než bilance ze dvou dní před tím. Stále ovšem jde o třetí nejvyšší denní přírůstek od začátku října.
Za uplynulý den v zemi provedli přes 95 tisíc testů, poměr pozitivních nálezů činil 5,5 procenta. Aktivních případů nákazy nyní Izrael eviduje 42 402, přičemž stav 639 lidí je vážný, 165 z nich potřebuje plicní ventilaci.

Proti covidu-19 se v Izraeli očkuje už více než týden. Prvními příjemci vakcíny jsou zdravotníci, lidé starší 60 let, příslušníci rizikových skupin a učitelé. Očkuje se vakcínou od Pfizeru, u níž se podávají dvě dávky s odstupem několika týdnů.
Ve světovém žebříčku je Izrael první

Ačkoliv se zatím široká veřejnost oficiálně neočkuje, některá vakcinační centra zůstala otevřená každý den o něco déle ve snaze zajistit, aby vakcíny určené k okamžitému podání nepřišly nazmar, píše list The Times of Israel. Podle informací ministerstva zdravotnictví první dávku zatím obdrželo zhruba 30 procent Izraelců starších 60 let.

Celkový počet dosavadních příjemců první dávky představuje asi 7,44 procenta populace. Podle statistik webu Our World in Data je Izrael v přepočtu na obyvatele nejrychleji očkující zemí světa. Následují Bahrajn, Island, Spojené království a USA (česká data pro 31. prosinec na webu chybějí, pozn. red.).

Další dávky vakcín by měl Izrael obdržet v únoru. Pokud však Pfizer nepřistoupí na jejich doručení v předstihu, dojdou Izraeli zásoby vakcín při současném tempu očkování za zhruba deset dní, uvedl Kanál 13. To by znamenalo, že se v Izraeli patrně na dva týdny očkovací kampaň částečně pozastaví. Lidé, kteří už obdrželi první dávku, by dostali i druhou, očkování široké veřejnosti by se však oddálilo.

Zhasnutá světla a koronahotely. Jak si izraelské město poradilo s virem

Jednasedmdesátiletý izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který byl mezi prvními očkovanými, řekl, že cílem je do konce ledna naočkovat 2,25 milionu Izraelců.

Očkovat se začíná také v Česku, vzhledem k současnému množství dodané vakcíny bude možné naočkovat až 23 400 lidí. Další dodávky se očekávají v lednu. Řídicí tým Chytré karantény ve středu oznámil, že spolu s ministerstvem zdravotnictví připravuje metodické pokyny pro očkovací místa a detailní plán očkování.

Spolu s kraji ho chtějí dokončit 5. ledna. Registrační a rezervační systém, přes který se na očkování bude moci objednat veřejnost, bude spuštěn v polovině ledna. Přednost v očkování před běžnou populací mají podle očkovací strategie zdravotníci v nemocnicích, hospitalizovaní senioři, lékaři nebo lidé v domovech pro seniory. Mezi prioritními skupinami pro očkování budou také všichni učitelé, i ti z mateřských a speciálních škol.

X X X

Po sáňkařích je spoušť. Sjezdovky jsou plné odpadků, naříká asociace

Po neřízených návštěvách uzavřených lyžařských areálů zůstávají podle Asociace horských středisek sjezdovky pošlapané a plné odpadků. V areálech nefungují toalety, občerstvení ani další služby. Ve většině případů lidé nedodržují základní bezpečnostní pravidla, jako je ochrana úst a nosu a dodržování rozestupů.

Jakmile to epidemická situace dovolí, vláda by měla fungování skiareálů co nejdříve povolit. „Provozovatelé před Vánocemi prokázali, že dokážou zajistit bezpečný provoz,“ řekl ředitel Asociace horských středisek Libor Knot.

Skiareály musejí být od 27. prosince z nařízení vlády kvůli pandemii koronaviru uzavřené. Zahájit zimní sezonu mohly přitom teprve 18. prosince. Provozovatelé středisek nyní nesmějí spustit lyžařské vleky, lanové dráhy mohou fungovat jen pro turisty. Zákaz provozu skiareálů platí zatím do 10. ledna. Přesto se na uzavřené sjezdovky denně vydává mnoho lidí bobovat či sáňkovat.

Provozovatelé sjezdové tratě podle Knota označili jako uzavřené a částečně je ohraničili. Prostory však podle něj nelze oplotit úplně. S nedodržováním bezpečnostních opatření nemohou provozovatelé nic dělat. „Výsledek aktuální situace je pro skiareály tristní, vznikají jim další náklady a sníh, vyrobený za statisíce a mnohde i za miliony korun nenávratně mizí,“ uvedl.
Podle Knota je pochopitelné, že lidé se chtějí zvláště o vánočních prázdninách bavit na sněhu. Kompenzovat si bydlení ve městech pobytem na horách je podle něj přirozené. Pokud by střediska mohla běžně fungovat, umějí návštěvníky zorganizovat tak, aby byl pobyt na sněhu bezpečný pro všechny.

Češi zaplavili sjezdovky. Lanovky jim nechybí, na kopec pendlují v autech

„Nakonec i v Rakousku, kde mají momentálně tvrdý lockdown, se lyžařské vleky a lanovky provozují a zkušenosti s tím tam jsou dobré. Pobyt na čerstvém vzduchu není téměř rizikový, naopak přináší zdraví nesporné benefity,“ dodal Knot.

V Rakousku byl provoz vleků povolen od 24. prosince. V horských střediscích jsou ale zavřené hotely i restaurace a snížena byla i kapacita vleků a lanovek. Kvůli cestovním restrikcím mohou na sjezdovky vyrazit prakticky jen lidé z blízkého okolí. Podle agentury APA ale v reakci na snímky rakouských médií zachycujících davy lidí ve frontách na vleky rakouská vláda tento týden provozovatelům pohrozila uzavřením, pokud nezajisti dodržování pravidel. Tamní ministerstvo zdravotnictví místní úřady vyzvalo, aby prováděly důsledné namátkové kontroly

X X X

V 93 letech zemřel Robert Hossein, hrabě Joffrey de Peyrac z Angeliky

Francouzský režisér a herec Robert Hossein zemřel ve věku 93 let. S odvoláním na jeho manželku o tom informovala agentura AFP. V Česku je Hossein nejvíce známý jako hrabě Joffrey de Peyrac ze série filmů o Angelice, kde si zahrál po boku Michèle Mercierové.

Hosseinova dráha však byla daleko pestřejší. Pracoval pro divadlo, kde sám inscenoval absurdní dramata, a točil po boku jiných slavných hereček, k nimž patří Brigitte Bardotová, Sophia Lorenová či Marina Vlady,
Se svou někdejší partnerkou Marinou Vlady hrál v prvním československo-francouzském koprodukčním filmu V proudech, romantické krimi o francouzských vodácích na českých řekách, jejich tlumočnici a krádeži obrazu.

Hrál také ve filmu Bídníci 20. století, byl komisařem ve filmu Profesionál nebo se objevil po boku Jeana-Paula Belmonda ve snímku Muž a jeho pes. Původně si měl také zahrát ve slavném westernu Tenkrát na Západě, v němž měl ztvárnit roli Mortona. Ve snímku se však kvůli termínu natáčení nakonec neobjevil.

Ještě po sedmdesátce s hereckou nálepkou rolí typu „muž v nejlepších letech“ byl k vidění v romantické komedii Venuše, salón krásy po boku začínající Audrey Tautou.

Hossein se narodil roce 1927 v Paříži jako Robert Hosseinoff. Jeho otcem byl skladatel ázerbájdžánského původu a matkou komediální herečka pocházející z Ukrajiny. Už v mládí začal navštěvovat herecké kurzy. Nejprve hrál divadlo, v 21 letech debutoval i ve filmu. Ke stáru se pak věnoval spíše televizi, natočil seriály Venuše a Apollon či Malé rodinné vraždy, před filmovou kamerou stál naposled loni.

Ze tří manželství měl čtyři děti, tři Hosseinovi synové se též věnují herectví, čtvrtý hudbě podobně jako dědeček, dirigent André Hossein. Podle své třetí ženy Candice Patouové zemřel Hossein ve čtvrtek ráno v nemocnici, kde byl kvůli „problému s dýcháním“. Třiadevadesáté narozeniny oslavil teprve ve středu.

X X X

Brazilka čtyřicet let otročila v adoptivní rodině, ta ji provdala pro peníz

V Brazílii se podařilo osvobodit šestačtyřicetiletou ženu, která už od útlého dětství musela sloužit své adoptivní rodině. V dospělosti ji pak její poručníci výhodně provdali za jednoho z příbuzných. Nyní se žena na svobodě učí třeba používat platební kartu. Moderní otroctví je v Brazílii obrovský problém, píše agentura Reuters.

Příběh nebohé ženy se začal psát, když jí bylo osm. Její biologičtí rodiče byli tak chudí, že dítě věnovali jednomu ze známých. Zaneprázdněný profesor pak dívku svěřil své matce, která ji měla vychovat. Místo toho si z ní udělala služku.
Podle agentury děvče dostávalo najíst, ale to bylo všechno. Neměla žádný volný čas a na peníze za svou práci mohla zapomenout. Pro rodinu dřela téměř čtyřicet let. „Vzali jí všechna její práva,“ říká inspektor Humberto Camasmie, který má ženin případ na starosti.

K formální adopci dívky nikdy nedošlo, děvče nakonec přestalo chodit i do školy a když přišel čas na vdávání, údajní otrokáři rozhodli, že si služka vezme jejich postaršího příbuzného. A to proto, aby mohli pobírat vdovský důchod po mužově smrti.

Jméno otrokyně úřady nezveřejnily pro její vlastní ochranu. Uvedli však, že ženu našli v malé „dusné místnosti bez oken a ventilace“ v bytě ve městě Patos de Minas na východě Brazílie. Píše to brazilský server Hoje Emdia s odkazem na zprávu listu Fantástico.

Na svobodu se žena dostala poté, co sousedům napsala vzkaz, že nemá peníze a potřebuje jídlo i hygienické potřeby. Sousedé pak uvědomili úřady. Profesor i jeho rodina však veškerá obvinění popírají a tvrdí, že jsou pro veřejnost vinní i přesto, že soud ještě nerozhodl.

Odškodnění pro otrokyni

Profesora údajně vyhodili z univerzity a u soudu mu, jeho ženě i matce hrozí až osm let vězení. Státní zástupci uvedli, že se s rodinou snažili dohodnout na tom, aby svou oběť finančně odškodnili.

Nyní je žena v péči psychologů a sociálních pracovníků a podle úřadů se snaží spojit někdejší služku s její biologickou rodinou. Každý měsíc také stát ženě vyplácí zhruba 8 tisíc brazilských realů (32 tisíc korun), což činí sedmkrát víc, než je v Brazílii minimální mzda.
Jako z dob otrokářů. Brazilce pobouřilo bičování černošského chlapce

„Nevěděla, co to minimální mzda je. Teď se učí používat kreditní kartu a ví, že každý měsíc dostane značné množství peněz,“ popsal inspektor. Případ je podle agentury Reuters jedním z těch, které vzácně dopadly dobře. Otročení v domácnostech je totiž obtížné odhalit a postihovat, protože se oběti málokdy vidí jako moderní otroci.

Naposledy se podobný příběh dostal do brazilských médií v létě, kdy úředníci vysvobodili jednašedesátiletou služku z domu kosmetické poradkyně z firmy Avon. Ta otrokářku následně propustila a slíbila pomoc její oběti. Stejně jako v případě profesora, i prodejkyně kosmetiky spolu se svým manželem obvinění odmítají.