iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Úniky odposlechů BIS Béma, Janouška, 7 let nebylo líčení

Obhájce exdůstojníka BIS žádá předběžné projednání obžaloby kvůli úniku telefonátů Béma s Janouškem. Advokáti Jana Petržílka na průtahy, tak na pochybení, k nimž v rámci trestního řízení podle jejich názoru došlo, podávali stížnosti či žádosti o výkon dohledu. Ty ale nebyly zpravidla vyslyšeny. Obhájce bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby Jana Petržílka Václav Němec žádá pražský Městský soud o předběžné projednání obžaloby.

Známý případ úniku odposlechů z Bezpečnostní informační služby, ve kterých byly zaznamenány hovory primátora Prahy Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška, se táhne už sedm let a dosud neproběhlo ani jedno regulérní hlavní líčení. Státní zástupce Michal Muravský byl vloni soudem odmítnut s utajovanou obžalobou, tak napsal novou – neutajovanou. Chybí v ní ale některé důležité momenty kauzy. Například nikdy neproběhla rekognice podezřelého jediným se dvěma utajovanými svědky.

Advokát Václav Němec podal počátkem října k Městskému soudu v Praze předběžné projednání obžaloby bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby (BIS) Jana Petržílka. Jde o známý případ úniku odposlechů z Bezpečnostní informační služby, ve kterých byly zaznamenány hovory primátora Prahy Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška. Kauza se táhne přes sedm let a dosud neproběhlo ani jedno regulérní hlavní líčení. Václav Němec upozorňuje na dlouhotrvající nečinnost žalobce pražského Městského státního zastupitelství Michala Muravského.

Muravský si na konci loňského roku podal stížnost proti tomu, že mu městský soud na sklonku roku odmítl utajovanou obžalobu v kauze údajného úniku informací z BIS. V kauze jsou obžalováni bývalý důstojník tajné služby Jan Petržílek a někdejší předseda politického hnutí Věci veřejné Vít Bárta. Vrchní soud v Praze ale stížnosti žalobce nevyhověl. Podle obou soudů není pro utajování obžaloby žádný zákonný důvod. Michal Muravský proto zpracoval novou, neutajenou obžalobu. Chybí v ní ale některé důležité momenty kauzy. Například ten, že nikdy neproběhla rekognice podezřelého dvěma korunními utajovanými svědky pod pseudonymy Jan Novák a Vlasta Schmidt. Jan Petržílek totiž na rozdíl od Víta Bárty není veřejně známou osobou a není jisté, zda utajovaný svědek, respektive jak zjistila Česká justice svědkyně, usvědčuje právě Petržílka nebo někoho jiného.

„Návrh na předběžné projednání obžaloby byl podán 2. října. Máme za to, že jsou zde okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání. Přípravné řízení nebylo provedeno zákonně, neboť v něm byly porušeny procesní předpisy týkající se práva na obhajobu. A rovněž z důvodu, že nejsou objasněny základní skutkové okolnosti,“ zareagoval na zjištění České justice Petržílkův obhájce Václav Němec.

Řízení v rozporu se zákonem

Němec tvrdí, že celé sedmileté řízení vůči jeho klientovi bylo vedeno v rozporu se zákonem. Obžaloba už není utajovaná a je tak fakticky prvním dokumentem, kde je popsán skutek, se kterým může Petržílkův obhájce disponovat. Oba si tak mohou po cca sedmi letech připomenout obžalobou kladené jednání i bez toho, aby museli nahlížet do utajovaného spisu na státním zastupitelství nebo na soudu.

„Odtajnění obžaloby je důkazem toho, že celé trestní řízení bylo v utajovaném režimu vedeno v rozporu se zákonem, a to jak trestním řádem tak zákonem o utajovaných informacích. Utajovány byly a jsou nejen výslechy, jejichž předmětem nebyly žádné utajované informace, ale i běžná písemná dokumentace, novinové články ale i samotný text obvinění atd. Toto utajování nemělo žádný racionální důvod a vedlo k faktickému ochromení obhajoby. Pokud by odstranění této vady soudy nenařídily, mělo by to za následek i porušení veřejnosti trestního procesu jako zásadní podmínky zákonnosti trestního procesu,“ míní Němec. Paradoxem po podání neutajované obžaloby zůstává, že spis je stále utajován, a to včetně výslechů, které v ovšem v obžalobě státní zástupce Michal Muravský obsáhle cituje.

Jak ze strany Městského soudu v Praze, tak Vrchního soudu tamtéž, bylo v rámci jejich usnesení jasně deklarováno, že trvají na tom, aby trestní proces byl férový, a aby bylo možno obviněným řádně uplatnit právo na obhajobu. „To však ani po odtajnění obžaloby nelze řádně uplatňovat, neboť je stále utajován spis. Výsledek soudu, pokud k němu dojde, si predikovat dovolím. S ohledem na to že neexistuje žádný důkaz podporující tvrzení obžaloby tak jím může být jedině rozhodnutí soudu o zproštění obžaloby,“ odpověděl Němec na jednu z otázek České justice. Němec vyčká na rozhodnutí Městského soudu v Praze a nevyloučil, že následně zváží další možné kroky, a to ústavní stížnost či stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Městský soud v Praze vrátil vloni v prosinci Michalu Muravskému případ k došetření. Konstatoval, že je na místě, aby byly odstraněny vady přípravného řízení. Aby byla podána obžaloba, která nebude neopodstatněně podléhat režimu utajení, aby ve vyšetřovacím spise byly předmětem utajení pouze ty důkazy, u nichž to nelze vyřešit jinak, tedy výpovědi příslušníků BIS. U ostatních položek je podle soudu na místě, aby bylo v rámci přípravného řízení utajení zrušeno. Soud zároveň poukázal na fakt, že když BIS coby autor některých dokumentů nereagoval na žádost státního zastupitelství k odtajnění, nemůže to vést k rezignaci na ochranu práv obhajoby a na transparentnost vedení soudního procesu s vyloučením veřejnosti v co nejmenší míře.

Vrchní soud v Praze pak konstatoval, že má za to, že státní zástupce zcela rezignoval na to, aby posoudil obsah utajovaných informací a uvedl, že se lze vyhnout samotnému popisu obsahu utajovaných skutečností, aniž by to způsobilo újmu procesním požadavkům dle ustanovení § 160 odst. 1 a § 177 a následně trestního řádu. Vrchní soud dospěl k závěru, že obžalobu, jakož i usnesení o zahájení trestního stíhání není na místě utajovat, a jejím utajováním dochází k omezení práva na obhajobu. Vrchní soud zkritizoval i to, že kvůli utajování některých informací státní zástupce komunikoval s tajnou službou naposledy před šesti lety, a konstatoval, že takovýto postup státního zastupitelství nelze akceptovat.

Státní zástupce se ani přes toto rozhodnutí „nevybičoval“ k větší akci. „Za dobu čtyř měsíců, po které byl spis vrácen státnímu zástupci k došetření nebyly z jeho strany učiněny žádné úkony, které by vedly k odstranění výhrad učiněných městským ri vrchním soudem, v nichž bylo shledáno porušení práva na obhajobu a fair proces. Spis byl utajován, tak jako při podáním obžaloby 14. listopadu 2019, byly utajovány písemnosti jako novinové články a podobně. Ze strany státního zástupce nebyly učiněny žádné kroky k odtajnění písemností, ani neproběhla žádná komunikace s původcem utajovaných informací tedy BIS. Poslední číslo listu spisu v jeho neutajované části je 1594, kdy se jedná o informaci ohledně zaslání usnesení o vrácení Vrchního soudu v Praze. V utajované části spisu na stupeň ´Vyhrazené´ ani ´Důvěrné´ nejsou po podání obžaloby žurnalizovány žádné písemnosti,“ tvrdí Václav Petržílkův obhájce Němec.

Podle Němce se dá konstatovat, že státní zástupce „žádným způsobem“ neodstranil vady přípravného řízení spočívající v závažném porušování práva na obhajobu. Podle něj stále naprosto nedůvodně utajuje dokumenty, které ani utajovány být nemohou. A tímto svým postupem, který se jeví být téměř svévolným znemožňuje efektivní obhajobu obou obžalovaných. „Jediné, co státní zástupce za oněch 7 měsíců, kdy mu byla věc vrácena po předběžném projednání učinil, bylo přepsání obžaloby do neutajované podoby. V uvedeném spatřuji naprostou rezignaci jak na základní zásady trestního řízení tak i na požadavky městského a vrchního soudu v Praze k odstranění vad zjištěných při prvním předběžném projednání obžaloby. Uvedený postup vnímám, jako naprosté pohrdání základními právy obžalovaných, kteří jsou trestně stíháni od 31.října 2013 tedy již sedm let. Po celou tuto dobu, kdy část této doby byl můj klient stíhán i vazebně, je můj klient postaven mimo službu a nemůže vykonávat své povolání,“ argumentuje Petržílkův obhájce.
Muravský se ani nepokusil napravit soudy vytýkané nedostatky přestože mu musí být zřejmé, že jeho postup nemůže být soudem akceptován a dojde k dalším průtahům trestního řízení.

„Způsob, jakým je znemožňována faktická obhajoba obou obžalovaných a je veden zcela unfair proces je zřejmé i z toho, že pokud si obhájce učiní jakékoli poznámky ve vztahu například k výslechům svědků Jana Nováka a Vlasty Schmidt (kteří nejsou pracovníky BIS a není důvod je utajovat) taky tyto poznámky si může učinit pouze do evidovaného sešitu v režimu utajení a musí jej ponechat v utajované oblasti státního zastupitelství nebo soudu. Namísto toho státní zástupce, aniž by tyto výslechy odtajnil je obsáhle a detailně cituje v jím podané neutajované obžalobě. Dochází tak k situaci, kdy je ze strany státního zástupce buď porušován zákon o ochraně utajovaných informací, kdy utajované informace, jež jsou obsahem výpovědi těchto svědků uvádí a distribuuje v neutajovaném režimu (což je o to víc paradoxní v situaci, kdy předmětem trestního stíhání je právě nesprávné nakládání s utajovanými informacemi), nebo je jím vedené trestní řízení zcela nezákonné,“ zlobí se Václav Němec.

Kolibřík s Mazánkem

Vyšetřování úniku tajných odposlechů dnes už bývalého primátora Prahy za ODS Pavla Béma započalo v březnu roku 2012. Hlavní osobou je Jan Petržílek, který musel tajnou službu opustit kvůli špatným vztahům s vedením v roce 2011. Petržílek později přestoupil na post hlavního analytika Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, kam jej přijal tehdejší šéf útvaru Tomáš Martinec.

Bývalý příslušník BIS a policie je od obvinění postaven mimo službu. Bere polovinu policejního platu, udělal si rekvalifikační kurz a pracuje jako řidič záchranář v Mělníku. Rozpadla se mu rodina.

Nějakou dobu po Petržílkově odchodu, přesněji v březnu roku 2012, se v deníku Mladá fronta Dnes a týdeníku Euro objevily odposlechy pražského lobbisty a politického podnikatele Romana Janouška, které částečně odkryly, kam všude sahal jeho vliv. Protože měl Petržílek na BIS tyto věci ve své působnosti, podezření směřovalo k němu.
Uniklé audiozáznamy prokazovaly, jak dobré vztahy Janoušek udržuje nejen s politiky, ale i některými příslušníky tajné služby. A to přestože bezpečnostní složky by měly pokusy o ovlivňování politiků sledovat a konat v zájmu státu. Odposlechy zachytily Janouška, jak rozmlouval především s Pavlem Bémem (mediálně známé přezdívky Kolibřík, Mazánek, Jimbič), ale i letitým důstojníkem BIS Janem Pavlíčkem.

Kvůli vynesení, ale i předání, odposlechů čelí od listopadu roku 2013 obvinění bývalý důstojník BIS a posléze hlavní analytik protikorupční policie Jan Petržílek. Toho zatkla zásahová jednotka při cestě do práce. Zatčen byl také zakladatel politické strany Věci veřejné, exministr dopravy a někdejší majitel bezpečnostní agentury ABL Vít Bárta, kterému měl dle svědecké výpovědi Petržílek předat audionosiče na vánočním večírku bezpečnostní agentury ABL (dnes Mark 2 Corporation – pozn. red.). Vyšetřovatelé přitom dodnes jednoznačně neprokázali, zda osoba, představená na večírku tehdy Vítu Bártovi jako Petržílek, byl skutečně bývalý příslušník BIS.

Vyšetřování úniku odposlechů mělo podobný průběh jako řada známých kauz z poslední doby. Obvinění mělo být neprůstřelné a doprovázelo je slova o brzy následujícím odsouzení. Tak se alespoň nechal slyšet krátce po zatčení údajného pachatele ředitel BIS Jiří Lang na nahrávce ze setkání se svými podřízenými. „Ke konci se blíží kauza odposlechů Roman Janoušek, která unikla z vašeho pracoviště a o kterou se postaral pan Petržílek. Který to předal Vítu Bártovi a Vít Bárta mu slíbil funkci v rámci policie a pan Petržílek z politických motivů podlehl pokušení a zradil vás všechny. (…) Byl to člověk, který o ten odposlech požádal, který ho tedy dostal od vrchního soudu, dostal výsledky a pak je ukradl – zloděj. (…) Udělám všechno pro to, aby pan Petržílek byl co nejpřísněji potrestán,“ prohlásil Lang a BIS začala vyšetřovat i únik této nahrávky, jejíž části zveřejnil v září 2014 týdeník Euro.

Vyšetřovatelé, jejichž práci už skoro sedmým rokem dozoruje Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze, se snažili opřít o dva základní důkazy. Svědectví utajených svědků a rozkódování počítačů a externích disků. To vyšetřovatelům ale vychází pouze částečně, jeden z nich prohlásil, že pouze viděl v počítači Víta Bárty inkriminované audionahrávky. Zato utajovaná svědkyně tvrdí, že k předání nosičů s nahrávkami mezi Petržílkem a Bártou skutečně došlo. Podle informací, které Ekonomický deník nashromáždil, by měla být touto svědkyní pravděpodobně někdejší Bártova podřízená a také přítelkyně. Ta tvrdila, že existuje ještě řada dalších svědků, ty se ale podle dostupných zjištění nepodařilo ustanovit.

Svědkyně ukázala na Bártu, paradoxně ale vyšetřovatelé neověřovali, zda tím, kdo měl audionosiče předávat, byl skutečně Petržílek. Bártu svědkyně podrobně popsala, ale Petržílka tak detailně ne. A neproběhla ani standardně užívaná rekognice, při které jsou svědkům předkládány fotografie různých lidí, a ti mají za úkol ukázat na podezřelou osobu.

Ještě větší problém se ukázal s daty na počítačích a externích discích, od kterých si vyšetřovatelé slibovali přesné zmapování cesty Janouškových odposlechů. Snažil se Kriminalistický ústav Praha, snažil se najatý soudní znalec, druhý, ale marně. Data zůstala zašifrována.

Vyšetřovatelé vedli k Petržílkovi celkem tři věci. Jedno trestní stíhání zrušilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, skončilo také prověřování BIS ohledně poškozování cizích práv. Teď se vrací k došetření i třetí, poslední část obvinění. Jak při vyšetřování vyšlo navíc najevo, odposlechy z BIS, které se objevily v médiích, byly upravené, sestříhané. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

Trump po týdnu promluvil. Prohlásil se za vítěze voleb, na otázky neodpovídal

Americký prezident Donald Trump v pátek po týdnu předstoupil před zástupce médií, ti však ani tentokrát nedostali odpovědi na otázky ohledně bezprecedentního povolebního dění. Při projevu o iniciativě týkající se cen léků šéf Bílého domu opět uvedl, že volby vyhrál. Následně z místnosti pro tiskové konference odešel, aniž by reagoval na dotazy.

Scénář byl takřka totožný jako před týdnem, kdy Trump na zahradě Bílého domu komentoval epidemickou situaci ve Spojených státech a zprávy o potenciální vakcíně na covid-19. I tentokrát po úvodním prezidentově projevu promluvili další představitelé vlády, načež hlava státu za pokřiku novinářů odešla z pódia.

Nynější „zpravodajská konference“ se týkala nových opatření s cílem snížit ceny léků, Trump nicméně v jistých momentech odkazoval i na prezidentské volby. Prohlásil například, že byl během kampaně terčem „negativní reklamy“ velkých farmaceutických firem. Následně řekl, že vyhrál a dodal: „Ale to víte, to se dozvíme. Skoro 74 milionů hlasů.“
Jako v bunkru. Trump od voleb prakticky neopouští Bílý dům

Kandidáta Demokratické strany Joe Bidena ovšem volilo o několik milionů Američanů více a bývalý viceprezident byl už před skoro dvěma týdny respektovanými médii označen za vítěze souboje o Bílý dům. Trump stále porážku odmítá uznat, zatímco jednotlivé americké státy už začínají výsledky potvrzovat. Jeho administrativa nespolupracuje s Bidenovým týmem, což komplikuje beztak složitý proces nástupu nové vlády.

Krátce před prezidentovým pátečním vystoupením před novináře předstoupila i Trumpova mluvčí Kayleigh McEnanyová, přičemž podle televize CNN šlo o její první brífink od začátku října. I ona zdůraznila, že Trumpa volil mimořádně vysoký počet Američanů, a prohlásila, že Trumpovi před čtyřmi lety nebylo dopřáno „spořádané předání moci“.

Pasáž z Trumpova inauguračního projevu z ledna 2017 ovšem vyznívá jinak. „Každé čtyři roky se scházíme na těchto schodech, abychom provedli spořádané a poklidné předání moci. A my jsme vděční prezidentu (Baracku) Obamovi a první dámě Michelle Obamové za jejich laskavou pomoc během tohoto střídání,“ řekl tehdy nastupující prezident.

X X X

Trump nahrazuje nepohodlné loajálními, republikáni tajně jednají s demokraty

Dosluhující americký prezident Donald Trump se stále nechce vzdát kontroly nad Bílým domem. Svému nástupci v úřadu, Joeu Bidenovi, se rozhodl předání moci zřejmě co nejvíce „okořenit“. Vyhazuje nepohodlné lidi z administrativy a nahrazuje je loajalisty. Komplikuje bezpečnostní politiku a též se rozhodl zasáhnout do environmentální oblasti.

Trump je přesvědčen, že kandidát demokratů vyhrál ve volbách podvodem. I když jeho právníci přiznávají, že nemají k ruce žádný důkaz, prezident nepřijímá možnost, že by jeho obvinění nebyla pravdivá.

Kvůli výrokům, že chybějí jakékoliv důkazy o falšování prezidentských voleb, stále úřadující šéf Bílého domu odvolal šéfa vládní agentury pro kybernetickou bezpečnost (CISA) Christophera Krebse. Předtím propustil ministra obrany Marka Espera, s nímž odešel i jeho tým.

Americká média po odchodu Epsera spekulovala, že židle se hýbou i pod šéfy CIA a FBI, kteří odmítají přistoupit na Trumpovu hru o rozsáhlém spiknutí, jehož cílem je odstranit republikánského kandidáta na prezidenta z Bílého domu. Trump též hrozil, že propustí „amerického Prymulu“, šéfa vládního protikoronavirového týmu Anthonyho Fauciho.
Vyhození Krebse vyvolalo nezvykle kritickou odezvu u jindy Trumpovi velmi věrných republikánů. Senátorka Shelley Moore Capitoová uvedla, že rozhodnutí dosluhujícího prezidenta ji „zklamalo“ a „nedokáže jej vysvětlit“.
Americké prezidentské volby 2020

Mitt Romney, sám bývalý prezidentský kandidát, označil Trumpovo rozhodnutí za „příšerné“. Krebse vyzdvihl jako „mimořádný talent, který odvádí vynikající práci při dohlížení na ochranu našich kybernetických schopností,“ podotýká server Politico.

Někteří republikáni neskrývali překvapení, když Trump propustil Espera a jeho tým a nahradil jemu loajálnějšími lidmi. „Jako kdyby se v Bílém domě odehrávala čistka,“ prohlásil příležitostný Trumpův kritik, republikánský kongresman Adam Kinzinger. „Je to špatné.“

Příležitost pro protivníky USA

Propuštění Espera se částečně čekalo, protože Trump s ním měl opakované veřejné spory, například ohledně vyslání armády do amerických měst během protestů proti policejní brutalitě. Podle stanice CNN Esper odmítal předčasně stáhnout vojáky z Afghánistánu. Trump po propuštění Espera oznámil, že sníží jejich počty v Afghánistánu a Iráku.
Proti stažení jednotek se ozývali i někteří republikáni. Krok staví Bidena do obtížné pozice, kdy v době ekonomických potíží, kterým čelí USA kvůli koronavirové epidemii, bude možná nucen počty vojáků na Blízkém východě znovu navýšit, podotýká stanice Al Džazíra.

Bezprecedentní Trumpovo blokování Bidena nahrává nepřátelům USA

Nahrazení zkušeného Esperova týmu méně zkušenými nástupci napojenými na Trumpa a jeho podporovatele je další komplikací pro bezpečnostní politiku Bidena. Trumpova administrativa nedodává jeho týmu ani nejnovější informace zpravodajské služby, čímž jej činí nepřipraveným na potenciální hrozby.

Demokraté se obávají, že protivníci USA mohou využít „čistek“ a chaosu, který je doprovází. „Zločinné státy, teroristické skupiny a protivníci jako Rusko – všichni nás právě teď sledují a všichni si uvědomují příležitost, kterou toto přechodné období představuje pro jejich vlastní strategické cíle. Vidí, že nyní máme posluhovače místo odborníků v klíčových pozicích Pentagonu,“ uvedla demokratická senátorka Tammy Duckworthová.

Tajná jednání s Bidenovým týmem

Přístup Bidenovy administrativy do úřadů blokuje Trumpem jmenovaná šéfka Správy obecných služeb (GSA) Emily Murphyová, která stále odmítá označit Bidena za vítěze voleb. Podle stanice CNN se však někteří úředníci a vládní činitelé rozhodli tajně s Bidenovým týmem jednat na předání agendy s tím, že to je jejich občanská povinnost nadřazená stranickým půtkám.

„Nic, co by nás dostalo do problémů,“ popsal jednání s Bidenovým štábem nejmenovaný činitel administrativy. „Jen se nabízíme ku pomoci. Vědí, co tím myslíme, a co smíme či nesmíme udělat nebo říct,“ dodal.
Vlastně důkazy o podvodech nemáme, uznávají Trumpovi právníci u soudů

Takový postup přitom svým pracovníkům výslovně zakazuje například ministerstvo zdravotnictví. Tamní zaměstnanci dostali ve středu pokyn, že nesmí odpovídat na žádné dotazy členů Bidenova týmu a pokud by od nich dostali zprávu, musí ihned upozornit vedení úřadu. Ministr zdravotnictví Alex Azar pak řekl, že s Bidenem nebude spolupracovat, dokud jej neprohlásí za příští hlavu státu zmíněná GSA.

Server Politico rovněž upozornil, že prezidentův postoj v současné chvíli v podstatě paralyzuje konzervativní hnutí v USA. Jelikož Trump jako lídr republikánské strany odmítá označit Bidena za příštího prezidenta, nemohou američtí konzervativci útočit na demokratovy politické plány, ani kritizovat osoby, které jmenoval do svého týmu v Bílém domě. Některé konzervativní skupiny se rovněž z obav z možných následků zdráhají přijímat zaměstnance současné administrativy, kteří brzy přijdou o práci.

Republikánům nakloněné organizace si totiž například musí dávat pozor, aby Bidenovo nastávající prezidentství nikde veřejně nezmínily. V opačném případě jim podle zdrojů serveru Politico začnou přicházet naštvané e-maily od dárců, kteří je například obviňují z toho, že se staví na stranu „liberálních médií“.

Současný stav ale představuje problém i pro demokraty. Ačkoliv mají většinu v Sněmovně reprezentantů, nechystají se podnikat žádné kroky. Podle stanice CNN se bojí, že kdyby začali vést s Bílým domem válku, mohlo by to na Trumpovu stranu jen mobilizovat nejisté republikány a přenos moci dále zkomplikovat.

Zděšení environmentalisté

Trump jako zlomyslné dítě. USA čekají nebezpečné týdny, varují experti

Trump už nicméně oznámil, že uskuteční některé změny v environmentální politice, jež je pro demokraty a tím pádem i Bidena klíčová. Podle agentury AP chce dekriminalizovat průmyslová odvětví, které jsou odpovědná za smrt migrujících ptáků.

Trumpova administrativa vyzvala ropné společnosti, ať si vyberou ropné pole, které si chtějí pronajmout v Arktické národní přírodní rezervaci. Ta je přitom chráněným územím, proslulým svým bohatým zvířecím životem.
Ochránci zvířat Trumpův krok odsoudili. „Vidíme zde pokus o spálenou zemi,“ prohlásil Brian Rutledge, viceprezident společnosti na ochranu ptáků National Audubon Society.

X X X

Macron volá do médií a stěžuje si. Zmizely už dva texty o boji s islamismem

Zatímco navenek francouzský prezident Emmanuel Macron vystupuje coby ochránce absolutní svobody slova, v soukromí neváhá zvednout telefon, když se mu něčí názor nelíbí. Dva respektované deníky nedávno stáhly komentáře, které kritizovaly jeho snahu zatočit s radikálním islámem. Redakce nátlak Elysejského paláce popírají, ovšem hned po smazání textů zveřejnily francouzský pohled na věc.

Francouzský prezident Emmanuel Macron na čtvrtečním summitu EU v Bruselu. (17. října 2019) | foto: Reuters
Konkrétně se jedná o dva názorové texty, které komentují Macronův boj proti politickému islámu a imámům šířícím ve Francii radikální myšlenky. Prezident se tím po posledních útocích snaží neustálou hrozbu terorismu zadupat do země a od novinářů zjevně očekává jen chválu a porozumění.

Čečenec sťal v Paříži hlavu učiteli, který přednášel o svobodě slova

Prvním „závadným“ článkem byl komentář íránsko-francouzského sociologa Farhada Khosrokhavara.
Vyšel poslední říjnový den na portálu Politico s titulkem „Nebezpečné francouzské náboženství sekularismu“. Autor se v něm zamýšlí, proč džihádisté cílí na Francii o tolik víc než na Dánsko, Německo či Velkou Británii, kde také ve velkém žijí muslimové.

Míní, že Francie až příliš lpí na dodržování světskosti ve veřejném prostoru a je „oddaná rouhání“. Odkázal tak na karikatury proroka Mohameda v týdeníku Charlie Hebdo, které pobouřily vyznavače islámu po celém světě. Nová vlna teroru, která trvá dodnes, začala atentátem právě na redakci satirického časopisu. Právě jeho tvorba vyvolala debatu o svobodě slova.
„Stigmatizují a ponižují i ty nejumírněnější nebo sekulární muslimy. Mnozí z nich nerozumějí, proč se francouzská laicita tak obsesivně zaměřuje na islám, zahalování, denní modlitby nebo islámské učení,“ domnívá se sociolog a dodává, že radikalizace na obou stranách jen uvrhává Francii do začarovaného kruhu útoků a reakcí na ně. Nabádá k umírněnosti.
Komentář schytal vlnu kritiky, podle níž svaluje vinu za teroristické útoky na oběti těchto zločinů. A z portálu brzy zmizel, čímž se podle listu The New York Times stal vůbec prvním, který kdy editoři Politica smazali.

O dva dny později se na webu objevil nový text. Napsal ho mluvčí francouzské vlády Gabriel Attal a smazané názory označil za urážku obětí. Šéfredaktor webu Stephen Brown na dotaz serveru The Middle East Eye výslovně odmítl, že by původní text stáhl kvůli tlaku Elysejského paláce. Načasování prý bylo prostě nešťastné. Tvrdí, že se sociologovi omluvil. A na webu čtenářům vysvětlil, že komentář nesplňoval redakční standardy. Khosrokhavar to nicméně označil za cenzuru.

Prezidenta rozčílily i The Financial Times

Druhým medializovaným případem pak je názorový text zveřejněný 3. listopadu v britských novinách The Financial Times (FT). Napsala ho jejich korespondentka v Bruselu Mehreen Khanová, která míní, že by francouzští muslimové měli být v boji proti terorismu Macronovými spojenci. „Místo toho je však z debaty vylučuje,“ píše.

Macrona tento článek „obzvlášť rozčílil“. „Nesnáším, když mě vykreslují slovy, která nejsou moje,“ řekl pro The New York Times (NYT) prezident, čímž myslel autorčinu záměnu slovních spojení „islámský separatismus“ a „islamistický separatismus“. Macron řekl to druhé, Khanová napsala to první a prezidentovi tím podsunula, že chce potírat islám jako takový.

Kromě toho předestřela, že vláda míří k neúspěchu, že svým slovníkem supluje krajní pravici či že plány o „státním islámu“ spíš připomínají arabské diktátory než osvícenou Francii. Zastává se také obyčejných muslimů, kteří podle ní musí po každém masakru dávat hlasitě najevo svůj nesouhlas s terorismem, ale zároveň nesmějí viditelně ukazovat, že islám vyznávají.

Po kritice čtenářů – a rozzuřeném telefonátu z Macronovy kanceláře – článek z webu FT zmizel. Ani v tomto médiu se dosud nic takového nestalo, uvedla mluvčí novin. Oficiálně byl komentář smazán pro „faktické chyby“, mezi nimi i pro záměnu zmíněných slov či nesprávné tvrzení, že „žádná žena v šátku ještě neprovedla teroristický útok“.

Názory autorky prý nehrály roli. Druhý den ve FT ovšem vyšel dopis, kde Macron vysvětluje svůj pohled a opakuje, že proti islámu vláda nebojuje. „Obejdeme se i bez článků, které nás rozdělují. Nikomu nedovolím tvrdit, že Francie nebo její vláda povzbuzuje rasismus vůči muslimům,“ napsal. List The Financial Times stáhl text s titulkem „Macronova válka proti ‚islámskému separatismu‘ jen dále rozděluje Francii“:

Macron si vždy najde čas na kritiku novinových článků

Důkazy o tom, že redakce podlehly Macronově tlaku, když články mazaly, dostupné nejsou. Zmíněné případy nicméně zapadají do širšího kontextu snahy prezidenta ovlivnit to, co média píší. Prezident si totiž ve svém nabitém rozvrhu rád najde čas pro kritiku novinářů.

Vadí mu tvorba anglofonního a především amerického tisku, který podle webu France24 často upozorňuje na zakořeněnou diskriminaci muslimů a uvádí ji jako jeden z možných důvodů radikalizace mladíků z předměstí.
Sám prezident říká, že američtí novináři francouzskému boji proti terorismu nerozumějí a do svých textů zatahují pohledy typické pro debatu v USA. Třeba rasové otázky nebo otevřenou toleranci k náboženství každého obyvatele namísto přísného sekularismu.

Povyprávěl to jednomu konkrétnímu novináři. „Takže mi prezident Emmanuel Macron ve čtvrtek odpoledne zavolal ze své pozlacené kanceláře v Elysejském paláci, aby si postěžoval,“ píše totiž redaktor NYT Ben Smith ve sloupku o Macronově přístupu k anglosaským médiím.

„Když byla Francie před pěti lety napadena, každý národ na světě nás podpořil. Takže když teď vidím noviny, které pocházejí ze zemí sdílejících naše hodnoty, jak legitimizují násilí a říkají, že kořenem problému je rasistická a islamofobní Francie, prohlašuji, že se základní principy vytratily,“ řekl mu Macron.

Smith cituje i další části hovoru s prezidentem. „Je tu trochu nedorozumění, co to evropský a obzvlášť francouzský model je. Americká společnost bývala segregační, než se přesunula k multikulturnímu modelu. Ten je v podstatě o soužití různých etnik a náboženství vedle sebe,“ řekl například Macron s dovětkem, že tento model ve Francii není.
Problém mají už i média ve Francii

Francouzští novináři kritizují nový zákon z pera Macronovy vlády, který zakazuje focení a natáčení členů bezpečnostních složek při výkonu služby. Považují to za cenzuru a ve společném prohlášení novelu odmítají.

Podle vlády má zákon ochránit identitu zasahujících policistů. Slibuje nicméně, že pro novináře bude platit výjimka.
Člověk tam je v první řadě občan bez ohledu na barvu pleti nebo víru, upozorňuje vládce země. A prý jen chce, aby média chápala, o co mu v boji s terorismem jde. Jenže tak začíná překračovat hranice toho, co by si měl politik k novinářům dovolit. Či co by si média měla nechat líbit.

„Fanatici nemají právo cenzurovat kritiky. Ale to nemá ani Emmanuel Macron. Boje za svobodu slova, za obranu sekularismu, proti rasismu a terorismu jsou neoddělitelně spojené. Autocenzuře v reakci na islamistické výhrůžky se musíme bránit. A stejně tak autocenzuře v reakci na nelibost demokratických lídrů,“ píše sloupkař Kenan Malik pro The Guardian.

A nizozemský server NRC uvádí, že Macronova aktivita znepokojuje novináře, ale i diplomaty v Bruselu. Vždyť právě za vliv na média peskují Maďarsko či Polsko. „Měli bychom se bát, že Macron zavolá šéfredaktorovi hned, jak se mu nějaký článek nebude líbit?“ cituje portál nejmenovaný zdroj ze srdce Evropské unie.

X X X

„Oficiální požehnání“ neplatí. Vatikán popřel papežův lajk vyzývavé modelce

Vatikán popřel, že by hlava katolické církve, papež František „olajkoval“ na Instagramu vyzývavou fotografii brazilské modelky Natalie Garibottové. Vatikán žádá o vysvětlení, proč se pod snímkem objevilo pozitivní hodnocení z oficiálního papežova účtu. Františkův instagramový účet sledují uživatelé zhruba 7,4 milionu dalších účtů.

Papež Fracie

Na sociální síti Instagram se na začátku října objevila fotografie modelky Natalie Garibottové, na níž vyzývavě pózuje a je převlečená za sexy školačku, kterou pozitivně hodnotilo 118 tisíc lidí.

Mezi nimi se objevil i „lajk“ papeže Františka, který na sociální síti vystupuje jako Fransicus.

Na údajný papežův „lajk“ upozornila před týdnem společnost, která spravuje účet právě brazilské modelky. „Dostali jsme oficiální požehnání od papeže,“ napsala. Natalii Garibottovou na instagramu sleduje 2,4 milionu uživatelů. V sobotu ale papežův oficiální účet svůj „lajk“ odebral a podle britského deníku The Guardian se Vatikán nechal slyšet, že požádá provozovatele sítě o vysvětlení, proč se pod snímkem objevilo takové pozitivní hodnocení z oficiálního papežova účtu.

Kromě Instagramu má papež oficiální účet také na Twitteru, kde ho sledují uživatelé téměř 19 milionů dalších účtů.
„Papež ale není Donald Trump, nesedí celý den u telefonu či počítače, aby přidával příspěvky na Twitter,“ tvrdí Robert Mickens, římský zpravodaj francouzského katolického deníku La Croix. O účty na sociálních sítí se hlavě katolické církve stará tým správců.

Podle Mickense se papež obvykle vyjadřuje k příspěvkům, které dříve připravili jeho spolupracovníci. „Jen ve velice vzácných případech řekne, že by chtěl něco zveřejnit na Twitteru,“ tvrdí Mickens.

X X X

Covid ve světě: Blízký východ a Jižní Amerika mají problém, Afrika se drží

Koronavirová epidemie zvláště těžce dopadá na USA a Evropu. Stále trápí ale i jiné části světa. Blízký východ se potýká s nárůstem případů, velmi špatná situace je v Latinské Americe, kde nepomohly ani dlouhé lockdowny. Naopak asijské státy udržují nákazu pod kontrolou. Vzhledem k velikosti populace hlásí malý počet nakažených Afrika.

Blízký východ

Regionální ředitel WHO varoval před smrtelnými důsledky druhé vlny na Blízkém východě. Vyzval vlády tamních států, aby urychleně přistoupily k přísným omezením, pokud chtějí zabránit nejhoršímu.

Situace je zvláště špatná v Iránu, Jordánsku a Maroku, odkud pocházelo více než šedesát procent všech infekcí. Írán má v regionu největší počet lidí, kteří na covid-19 zemřeli. Rekordní čísla mrtvých hlásí též Jordánsko, Tunisko a Libanon.
Írán kvůli růstu počtu nakažených nařídil uzavřít 300 měst, včetně metropole Teheránu. Od soboty po dva týdny budou v těchto městech zavřené obchody, kromě těch s nezbytnými službami a zbožím. Lidé též od devíti večer do čtyř ráno budou muset dodržovat zákaz vycházení. Třetina státních zaměstnanců bude muset být doma, vyučování ve školách bude probíhat distančně.

K lockdownu přistoupil i Libanon. Na dva týdny jsou zavřené všechny obchody kromě těch s nezbytným zbožím, od pěti hodin večer místního času je zaveden zákaz vycházení až do šesti ráno. Vláda omezila dopravu, v jeden den smějí vyjet auta, jejichž registrační značky končí sudým číslem, v druhý den ta se značkami končícími číslem lichým. V neděli nesmí vyjet žádná.

Na dodržování pravidel dohlíží policie, vojenské vrtulníky létají nad uzavřenými městy a hází dolů pamflety, které nabádají obyvatele, aby zůstali doma, uvádí server Arab News. Přísná opatření přichází v době, kdy země prochází jednou z nejhorších ekonomických krizí za posledních několik let.

Asie

Asijské země se obecně vypořádávají se situací lépe než jiné části světa. Podle odborníků to lze přičíst tradici nošení roušek i skutečnosti, že státy jako Jižní Korea, Japonsko, Malajsie a další si už dříve prošly rozsáhlými epidemiemi, následkem čehož měly připravené mechanismy zvládání krize ještě před vypuknutím nynější pandemie. Asijské země aplikují řadu sofistikovaných technik, jako je rozsáhlé sledování obyvatelstva, které by na Západě kvůli odlišné kultuře práva na soukromí nebyly možné.

Dánsko, Korea, Lichtenštejsko. Jak testují země, které zmínil Prymula?

Reakce asijských zemí na koronavirovou krizi je rozmanitá. Vietnam, Japonsko ani Jižní Korea nepřistoupily k lockdownu. Čína naopak zavádí přísná uzavření těch měst, ve kterých se nákaza projevila.
Singapur postupně zmírňuje protikoronavirová omezení v menší míře, než v jaké to uskutečnily evropské země. Nyní se připravuje na možnou třetí fázi otevírání. Malajsie oznámila, že bude pokračovat v zavádění částečných, místních omezení, dokud se nenalezne vakcína.

Indie, která na jaře zavedla jednu z nejpřísnějších celostátních karantén vůbec, se po jejím uvolněním z ekonomických příčin nedokáže vypořádat s rapidně rychlým přenosem viru. Má už přes devět milionů nakažených, po USA nejvíc. K nákaze přispívá neochota obyvatel zvláště na venkově nosit roušky a dodržovat hygienická pravidla. Omezení jsou přijímána jen na místní úrovni.

Latinská Amerika

Mezi patnácti zeměmi s největším počtem počtem lidí nakažených koronavirem je pět latinskoamerických. Nejhůře zasažená Brazílie má pět milionů případů, přes milion případů má i Argentina, Kolumbie a Mexiko. Téměř milion pak Peru.

Brazílie a Mexiko evidují více než sto tisíc smrtí způsobených covidem-19. Přesto se ani jedna země nechystá zpřísnit protikoronavirová omezení. V čele obou zemí jsou prezidenti, kteří epidemii bagatelizují a varují před zaváděním lockdownů s tím, že ohrožují ekonomiku.

Bolsonarovi navzdory viru roste popularita. Chudí jej mají za zachránce

V reakci na chybějící centrální vedení přistupují k protikoronavirovým omezením jednotliví starostové a guvernéři. Protikoronavirová opatření se tak výrazně liší. Například zatímco stát Jalisco uvolnil dvoutýdenní „rudá“ opatření, metropole Mexiko je zavedla.

V Argentině a Kolumbii nezabránily rapidnímu nárůstu případů ani extrémně dlouhé lockdowny. Argentina celostátní karanténu částečně uvolnila po sedmi měsících, Kolumbie po sedmi kvůli obavám z ekonomického kolapsu. Drastické zaškrcení běžného života přineslo oběma zemím ohromné hospodářské ztráty, avšak šíření nákazy nedokázaly zastavit. Po uvolnění navíc začala čísla masivně stoupat a obě země se nyní děsí, co přinesou následující měsíce.

Neúčinnost lockdownů byla způsobena neochotou lidí je dodržovat. Značná část obyvatel pracuje v neformální ekonomice a nemohla si dovolit zůstat doma. Podfinancované zdravotnictví nebylo schopné dostatečně testovat a izolovat nakažené pacienty od ostatních. Tyto strukturální problémy trápí všechny latinskoamerické země.

Afrika

Černý kontinent má přes dva miliony nakažených. S ohledem na 1,3 miliardu lidí, která zde žije, je to považováno za úspěch. Není však jasné, zda úřady započítávají všechny případy. Poměrně malý počet nakažených je přičítán mladé populaci i předchozí zkušenosti Afričanů s infekčními nemocemi.
Pandemie ve světě stále nezpomaluje. Na covid zemřelo již 1,3 milionu lidí

Nejvíce nakažených má Jihoafrická republika, následovaná Egyptem a Etiopií. Skoro dvacet afrických zemí podle WHO za poslední čtyři týdny zaznamenalo dvacetiprocentní nárůst případů. WHO varuje, že v řadě afrických zemí dochází k „únavě z pandemie“ a obyvatelé přestávají dodržovat hygienická opatření.

I když má JAR největší počet případů, vláda v posledních týdnech přistupovala k uvolňováním restrikcí. V březnu zavedla jeden z nejpřísnějších lockdownů, během něhož však stále rostl počet případů. Po vrcholu v létě však výrazně opadl. Podle některých vědců mohla nedbale dodržovaná celostátní karanténa přispět k vytvoření kolektivní imunity.