iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Slánský o podezřelé soutěži na nemocnici ve Zlíně, žaloba

Projektant poukázal na podezřelé okolnosti soutěže na novou zlínskou nemocnici. V tendru na výstavbu nové zlínské krajské nemocnice vyhrál ten, kdo měl připravit zadávací podmínky pro tuto velkou soutěž. Tvrdí to Jiří Slánský z královéhradeckého projekčně-architektonického ateliéru JIKA–CZ, který dal kvůli soutěži na projekt nemocnice podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. „Zadavatel (Zlínský kraj) nebyl ochoten prokázat, jak přišel na stanovení ceny poptávaného díla,“ upozorňuje Slánský. Na rozhodnutí antimonopolního úřadu připravuje žalobu k soudu.

Nová nemocnice ve Zlíně – Malenovicích, obří plán bývalého hejtmana Jiřího Čunka, zřejmě jen tak nevyroste. Česká justice při zkoumání Čunkových příprav na stavbu narazila na řadu kontroverzních kroků, které vyvolávají pochybnosti a řadu otázek. V architektonickém projektu je například zmíněno i naprosto s projektováním stavby nesouvisející ovlivňování médií, novinářů, placené PR projekty.

Česká justice se proto obrátila na královéhradecký projekčně-architektonický ateliér JIKA-CZ, který dal kvůli soutěži na projekt nemocnice podnět k Úřadu pro kontrolu hospodářské soutěže (ÚOHS) a požádala o podklady k apelu na antimonopolní úřad. Zakladatel ateliéru JIKA-CZ Jiří Slánský nezareagoval jen tak, že poslal požadované podklady, ale popsal celý průběh velmi nestandardní zakázky. Dlužno ovšem říci, že impuls společnosti JIKA–CZ ÚOHS zamítl a soutěž je podle něj regulérní. Jiří Slánský už kvůli tomu chystá žalobu k soudu, jak se lze dočíst níže.

V ateliéru JIKA-CZ V působí tři samostatné týmy projektantů a architektů, zaměřené na různá odvětví staveb a jedna specializovaná část, která řeší technické zařízení staveb. Jedna složka se specializuje přímo na zdravotnické stavby a patří do popředí českých týmů, které se zaměřují na přípravu zdravotnických staveb. Tým má za sebou projekty jak nových pavilonů nemocnic, tak i rekonstrukce stávajících oddělení zdravotnických zařízení v celé České republice. Slánský tvrdí, že soutěž na projektanta byla šita na míru vítěznému sdružení. A to si na ni navíc podmínky samo připravilo.

„Myšlenka udělat něco velkého je super, pro současnost i pro budoucnost. Ale ten kdo to chce dělat to musí dělat uváženě a s rozumem. Žijeme ve státě, který má dlouhou historii, myšlení má velmi dlouhou trajektorii děděnou po generace. Postavit novou nemocnici je super, ale nyní řeknu jednu krutou věc – v našem státě je mnoho nemocnic a každá umí téměř vše – ať je velká, tak je malá. A to není správně. Drobíme tím síly na složité situace. Zlín má jednu nevýhodu – nemá univerzitní nemocnici Tedy něco co je přímo řízeno, provozováno a placeno ze strany ministerstva zdravotnictví. Vše tedy musí zařídit Zlínský kraj,“ začal svou analýzu problematické Čunkovy soutěže Jiří Slánský.

Proč nevyužít ´Baťovku´?

Kraj má dnes fungující Baťovu nemocnici. „Něco co vzniklo za posledních cca 100 let, má to relativně dobrý základ. A co není, tak lze lehko vyřešit. Pracuji pro klienty, kteří provozují zdravotnická zařízení po celé České republice a v zahraničí. A mohu říci, že stav ´Baťovky´ není vůbec špatný – porovnáním s českým reáliemi = stavem nemocnic v Čechách. Proč tedy ničit něco co funguje a dá se lehce modernizovat?“ oponuje Slánský Čunkovým argumentům a stavu Zlínské nemocnice, její nedostatečnosti a zastaralosti.

Vybudovat „„něco nového“ je podle Slánského samozřejmě na první pohled jednodušší a pro veřejnost, tedy voliče, líbivé. Nemocnice byla také klíčovým tématem říjnových krajských voleb. „Převzal jsem myšlení německého klienta, developera ve zdravotnictví, který říká – nemocnice která nebyla za posledních 25 let modernizována, tak si zaslouží vyhodit vedení a zbourání. To ale není případ ´Baťovky´. Lze zbořit to, co je funkční a udělat to nově, ale musím být hodně bohatý abych si to mohl dovolit. To ovšem v České republice nejsme. ´Baťovka´ navíc za posledních 30 let udělala velké kroky tak aby držela dech s evolucí zdravotnictví. Takže je třeba se hodně zamyslet, jak tento stav využít. Což myšlenka nové nemocnice zcela popírá,“ vysvětluje Slánský.

Nepopírá přitom, že by byla myšlenka nové nemocnice úplně špatná. „Má zajímavý koncept, částečně inspirovaný západem. Osobně tam nevidím zásadní chyby návrhu, jediné co mohu říci, že se návrh poučil z již postaveného, ale nedívá se dopředu ve střednědobém a dlouhodobém výhledu. Nepredikuje vývoj medicínské technologie a také nereaguje na demografii kraje v příštích 25 letech,“ upozorňuje na první obtíže Jiří Slánský. „Měl jsem možnost se seznámit s filosofii zdravotnictví v Dánsku a na Taiwanu. Velmi zajímavě vnímám Taiwan, kde technologie, které jsou supermoderní pro nás, tak jsou již běžně dostupné a začíná se tam pracovat s technologiemi léčby, které v Evropě jsou v říši teorií. Nemocnice v Německu, Rakousku, Švýcarsku ale již s takovými technologiemi počítají a mají je zařazeny do svých budoucích strategií,“ podotýká.

Současná pandemie Covid-19 ukázala podle Slánského setrvačnost české medicíny. „Jsme připraveni na minulé pohromy, leč neumíme reagovat na ty budoucí. Návrh zlínské nemocnice s tímto prý opět nepočítá. Ale dá se to stále vyřešit,“ říká Slánský.

„Zpět ale k ´Baťovce´ – i ta se dá dle Slánského připravit na to, co je standardem v západní (německé) medicíně, i na výzvy budoucí. Dle mě relativně levně, tj. za polovinu či max 2/3 nákladů, které jsou oficiálně prezentovány. A dá se to stihnout do 4 let. To že to bude za provozu – ano bude, ale toto je jen inženýrská záležitost se kterou se lze věcně vypořádat,“ osvětluje Jiří Slánský ekonomicky mnohem výhodnější řešení velkokapacitního medicínského zařízení.
Bizarní požadavky

Jiřího Slánského ale mnohem více než plýtvání penězi daňového poplatníka zarazil způsob soutěžení projektanta na novou nemocnici. „Máme zde vypsaný tendr těsně před Vánoci v roce 2019. O tom jak proběhlo zastupitelstvo se nebudu vyjadřovat – to není moje věc. Lhůta na podání nabídky byla nestandardní – započetí běhu lhůt bylo 19. prosince 2019, zadávací dispozice byla k dispozici až 23. prosince 2019. Tedy tendr na takto významnou stavbu běžel přes Vánoce,“ upozorňuje na první pozoruhodnost Slánský.

V tendru je podle něj požadavek na lékařského manažera se zahraniční praxí, ovšem bez definice na co praxe byla. Tedy mohlo by se jednat o někoho, kdo dělal strážného v nemocnici v zahraničí, nebo jen kuchaře. Navíc jsme měli zájem tuto referenci prokázat zahraničním lékařem neb naše klíčová osoba je lékař, cizinec, jenž vždy svoji praxi vykonával v zahraničí, a neměl nutnost v rámci své praxe vyjet mimo území svého domácího státu, ačkoliv sloužil v nemocnicích na třech kontinentech. Přesto dle požadavku musel vykonávat svoji praxi tři měsíce mimo svůj domovský stát,“ zmiňuje Slánský další problém.

Nestandardností bylo v tendru na projekt nové zlínské nemocnice více, tvrdí Jiří Slánský.
Zlínský kraj pak podle Slánského v průběhu tendru pozměnil kvalifikaci osoby vykonávající autorský dozor, respektive definici reference. „Stačí jen, aby byl autorský dozor zahájen a už tato osoba plní kvalifikaci. Mohlo se jednat jen o slavnostní zahájení stavby, zkušenost z ní je jistě zajímavá, ale s technickou praxí to má pramálo společného,“ upozorňuje dále Slánský.

„Nejsem zrovna zarytý ekolog, mám v této věci pragmatický přístup, tj. být ohleduplný, respektovat přírodu. Došlo ovšem k tomu, že v rámci zadávací dokumentace zadavatel nutí projektanta ´salámovat záměr´ v procesu EIA. Tj. dělit záměr na menší části, tak aby se vyhnul dokumentaci dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tento postup byl shledán nezákonným, mimo jiné kvůli tomuto měla problém část liniových staveb (dálnice, železnice) a kvůli tomu se řešila výjimka v rámci Evropské unie, jinak by rozhodnutí EIA bylo zrušeno a tím pádem by byla zneplatněna veškerá povolení (územní rozhodnutí, stavební povolení),“ přibližuje další bizarnost „Čunkova“ projektování Slánský.

Slánský také tvrdí, že v záměru stavby je „zajímavě“ řešena reference na BIM (Building Information Modeling – informační model budovy). „Zadavateli stačí jako reference 50 procent rozpracovanosti modelu BIM. BIM je další fáze 3D modelu, ale 3D model je tak 80-90 procent práce. Pokud chci referenci na 50 procent, tak tím, co se prokazuji není není BIM, a taky to není ani 3Dmodel. Dovolím si řící, že ateliér, který reprezentuji, o BIM u něco ví. V BIM pracujeme již od doby, kdy o BIMu ještě skoro nikdo nemluvil, jen se začal používat. Viděl jsem v tom obrovský potenciál a vidím jej stále,“ pokračuje Jiří Slánský.

Někdo ví víc

Za větší problém, než reference projektanta ovšem považuje na tendru Zlínského kraje Jiří Slánský komunikaci. „Respektive nekomunikace. Zadavatel se bránil cokoliv říci. Jde o to, že uchazeči musí přístup ke stejným informacím jako má zadavatel,“ zlobí se Slánský.

„Zadavatel (Zlínský kraj) nebyl ochoten prokázat, jak přišel na stanovení ceny poptávaného díla. Existuji přitom metodiky, třeba přes Českou komoru architektů, kde se dá dle parametrů stavby ověřit cena poptávané služby,“ upozorňuje Slánský.

Dále v rámci této části díla existují nejasnosti ohledně osoby na manažerské pozici. „Respektive jejich honorování. V jedné části se píše že projektový manažer je povolen jen na jeden úvazek = cca 168 – 180 hodin za měsíc. Na druhé straně se v zadávací dokumentaci píše, má vykonat 4 800 hodin práce (za cca tři měsíce). V této zemi není nikdo, kdo je za tři měsíce odpracovat 4 800 hodin. Dále v rámci požadavků na manažerský tým není jasné, co je předmětem plnění a jaký je rozsah,“ tvrdí Slánský z ateliéru JIKA–CZ.

„Nyní už ale jdeme ke klíčové věci a rovnou sem vtáhnu údaje, které jsou součástí rozhodování Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Napadli jsme u něj, že Zlínský kraj má k dispozici více údajů než zveřejnil. A dokonce jde o část, která je předmětem tendru, který Zlínský kraj vyhlásil,“ vypichuje Slánský.

Klíčem k načtení popsaného děje je podle Slánského tato fotografie:

Horní část fotografie je z webu Zlínského kraje, kde hejtman Čunek prezentuje premiérovi Babišovi a ministru zdravotnictví studii = to, co je předmětem tendru. Tato fotografie je ale z doby před vypsáním tendru. Na dolní části fotografie je to, co kraj zveřejnil – na ní je mnohem méně informací. „Kraj tedy nezveřejnil vše, co měl k dispozici. Nabídku jsme nepodali, neb v tendru je někdo, kdo má více informací (autor studie, jež je na snímku výše) a kraj nechce zveřejnit vše. Z mého pohledu nerovné podmínky,“ tvrdí Jiří Slánský.

Toto, a další věci, JIKA–CZ s krajem řešila v rámci dotazů. „Ale kraj vždy zarytě odpovídal, že nic nemá. Ačkoliv to hejtman měl v ruce… V této věci jsme podali námitku proti zadávacím podmínkám tj. že všichni nemají stejné podklady pro zpracování nabídky,“ konstatuje dále Jiří Slánský.

Pokud nemají všichni uchazeči stejné podmínky, tak je podle Slánského nerozumné vůbec podávat nabídku. „Dělat někomu fíkový list nepovažuji za správné. Kraj nám nevyhověl, proto jsme se obrátili na ÚOHS. Následně ÚOHS rozhodl jak v základním řízení, tak i odvolacím řízení proti naší námitce. S problematikou se vypořádal takto.

„Popis tohoto děje je zajímavý. Úřad se vůbec nezabýval podklady, které jsme mu poskytli. Jde o o dokumenty – výkresy, dispozice, které se nezveřejnily v rámci zadávací dokumentace. Tedy opakuji: Kraj má více než poskytl uchazečům. Úřad se ovšem spokojil s konstatováním zadavatele že jde o dokumenty pro ´interní potřeby´,“ tvrdí Slánský. Když po dokumentech interní potřeby ÚOHS pátral, tak autor studie (mimochodem zároveň člen týmu vítěze zakázky) sdělil úřadu následovné:

Jiří Slánský se proto hodně zlobí. „Projektant tedy zpracoval dispoziční studii v hodnotě několika milionů pro své potřeby a náhodou ji poskytl pro účely jednání kraje a vlády. A mimo jiné, prý jde o skicy. Úřad se spokojil s tímto řešení, nehledal znalce či odborníka, který by toto dokázal ověřit či vyvrátit. Úřad pro kontrolu hospodářské soutěže tedy rozhodl jen na základě konstatování kraje a autora dispozice na obrázcích, jež je také vítězem tendru, tedy plně převzal argumentaci zadavatele bez nezávislého posouzení třetí stranou. Mimochodem postup tvorby je opačný. Navrhnu plochu – hmotu – na základě znalostí a zkušeností (to bylo i předáno do tendru) a pak tvořím dispozice. Je tedy prezentován další krok navazující na to, co je součást tendru,“ kroutí hlavou jednatel společnosti JIKA–CZ.

Hodnotícím kritériem zadávací dokumentace byl přitom i čas vyhotovení této studie. Respektive váha času byla pětadvacetiprocentním hodnotícím kritériem. „Jedná se tedy z mého pohledu o zvýhodnění toho, kdo má více informací. Prostudoval jsem si také zakázky malého rozsahu, které byly smlouvy ve věci Nemocnice Zlín. Z tohoto je pozoruhodné, že bylo zpracováno mnoho dokumentů, ale ve výběrovém řízení se objevil jen zlomek těchto výstupů. To generuje mnoho otázek. Jde o veřejné zdroje – registr smluv,“ kroutí dále hlavou Jiří Slánský.

První z nich je podle Slánského otázka, proč tyto dokumenty nebyly dány do výběrového řízení, když je kraj vlastní? Další otázkou pak je, jak je možné, že vítězem soutěže je ten, kdo většinu těchto minitendrů vyhrál a to včetně tendru, který měl připravit zadávací podmínky pro tuto velkou soutěž?

„Dále pravidelně oslovovaní uchazeči v minitendrech se ve finále spojili do sdružení tak aby dokázali splnit podmínky = mix manažera + projektanta,“ upozorňuje dále projektant Slánský.„Z rozhodování ÚOHS jsem rozpačitý a připravuji žalobu ohledně jeho rozhodování. Jde o precedens, který není možné ponechat bez reakce. Úřad rozhodoval, aniž by se ověřoval fakta a vše přebíral plně od kraje. To je můj rozklad celého problému z mého pohledu,“ blíží se k závěru jednatel společnosti JIKA–CZ Jiří Slánský.

„Měli jsme zájem účastnit se tendru. Kraj ale neposkytl všechny informace. Nemáme tedy zajištěnu rovnost při účasti ve veřejném tendru. Vždy bychom byly ti, co mají jen část informací. S tímto jsme se obrátili na ÚOHS. Podat nabídku v situaci, kdy si zadavatel s účastníky, vyjma vybraných, hraje nerovnou hru, je nerozum, který se proti vám v budoucnu obrátí. Samotné hodnocení nabídek nám potvrzuje naše domněnky: Tendru se účastnily jen firmy, které byly oslovovány v rámci minitednrů před tímto velkým tendrem. Výběrové řízení vyhrál ten, kdo připravoval podklady, včetně zadávacích podkladů pro tento velký tendr, a také včetně podkladů, které nebyly krajem zveřejněny. Stále věřím v selský rozum, že vše dobře dopadne,“ uzavřel svůj pohled na soutěž na projektanta nové nemocnice ve Zlíně jednatel společnosti JIKA–CZ Jiří Slánský.

Jiří Čunek s Českou justicí bohužel nekomunikuje. „S ohledem na váš minulý článek obsahující nepravdivá a lživá tvrzení připravují právníci žádost o opravu a předžalobní výzvu. Do ukončení tohoto procesu s vámi nemohu komunikovat,“ zareagoval končící hejtman na článek popisující úzký kontakt Zlínského kraje kvůli vzniku nové nemocnice s investiční skupinou Penta, kterou provází kontroverzní pověst. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

MERKELOVÁ: S COVIDEM NEMÁME JEŠTĚ V NĚMECKU VYHRÁNO

V Německu karanténa zastavila růst nakažených. Není vyhráno, míní Merkelová. Rychlost šíření koronaviru se v Německu zpomalila. Podle kancléřky Angely Merkelové ale země zatím nedosáhla cílů, které si v boji proti covid-19 nastavila. Kancléřka opět apelovala na Němce, aby se vzdali soukromých oslav a také cestování, pokud to není nezbytně nutné. Podmínky karantény, která je v polovině plánované délky, se zatím měnit nebudou.

„Dobrá zpráva je, že jsme zastavili exponenciální růst,“ řekla Merkelová. „Od cíle v podobě méně než 50 případů na 100 000 obyvatel za sedm dní jsme ale ještě daleko,“ dodala Merkelová, která s premiéry německých spolkových zemí hodnotila prozatímní výsledky listopadové karantény. Nyní je podle Merkelové Německo na úrovni 140 nakažených na 100 000 obyvatel za sedm dní. Bavorský premiér Markus Söder rovněž považuje za nezbytné dostat se pod padesátku. „Jinak počty nakažených opět rychle vystoupají,“ uvedl.

O zpomalující se dynamice šíření infekce na tiskové konferenci hovořil i berlínský primátor Michael Müller, podle kterého je ale situace stále znepokojující. „Poprvé máme v Berlíně tisícovku nakažených, kteří ve stejnou dobu leží v nemocnicích,“ řekl s tím, že to vytváří značný tlak na kliniky v téměř čtyřmilionové metropoli. Bavorský premiér Söder upozornil, že stále není možné vytrasovat všechny případy nákazy. Trasování přitom považuje za klíčové.

Merkelová poděkovala veřejnosti za dodržování karanténních opatření, zároveň ale zdůraznila, že je nutné v omezeních pokračovat. „Každé setkání, které se neuskuteční, je správným krokem vpřed,“ uvedla. Podle Merkelové by se měl do izolovat každý, kdo pocítí příznaky podobné nemoci covid-19, lékař pak rozhodne, zda je vhodné podstoupit test.
Prioritou jsou otevřené školy

Zopakovala, že je nadále prioritou udržet otevřené školy. Zemským premiérům podle médií předem navrhla plošné rozšíření roušek i na výuku, ti ale žádné změny dnes přijmout nechtěli. Úprava karanténních opatření se tak očekává za týden 23. listopadu. Podle Södera je ale jen malá naděje, že se do konce listopadu podaří dostat situaci zcela pod kontrolu a že vše již bude dobré.

Německo a Francie větří naději, USA a Rusko situaci nezvládají

K tématu škol Söder řekl, že je potřeba si položit otázku, zda udržení jejich provozu „stůj co stůj“ v místech největšího šíření koronaviru je skutečně tou nejlepší cestou. Tomuto tématu se proto chce věnovat za týden.

Söder se také vyjádřil k nadcházejícím vánočním svátkům. Řekl, že Vánoce mu dělají menší starosti než oslavy konce roku. Se svými kolegy a kancléřkou chce za týden jednat i o prázdninovém lyžování. Německá média v posledních dnech uváděla, že pokud Němci nebudou moci odjet na sjezdovky do zahraničí, povede to k výraznému domácímu zájmu o německé Alpy, což povede ke kapacitním a logistickým problémům.

NAVALNYI ŽALUJE MLUVČÍHO PUTINA

Navalnyj žaluje Putinova mluvčího, který ho nařkl ze spolupráce se CIA. Ruský opoziční předák Alexej Navalnyj podal žalobu na mluvčího ruského prezidenta Vladimira Putina kvůli urážce jeho osoby, podle něj se Navalnyj řídí instrukcemi americké Ústřední zpravodajské služby CIA. Opozičník žádá odvolání tohoto vyjádření. Soud zatím nerozhodl, zda žalobu přijme. Mluvčího Dmitrije Peskova žaluje známý kritik poměrů v Rusku za tvrzení, že se prý při obviňování Putina z odpovědnosti za svou letošní otravu řídí instrukcemi americké Ústřední zpravodajské služby CIA.

V pondělí to uvedla agentura Interfax s odvoláním na informace moskevského soudu, kde byla žaloba podána. Peskov se zatím nevyjádřil a soud dosud nerozhodl, zda žalobu vůbec přijme. Navalnyj žádá soud, aby Peskovovy výroky uznal za neodpovídající skutečnosti a poškozující jeho čest, důstojnost a pověst, a nařídil mluvčímu, aby na webu Kremlu zveřejnil odvolání svého vyjádření.

Navalnyj v srpnu zkolaboval při vnitrostátním letu ze sibiřského Tomsku do Moskvy. Letoun musel přistát v Omsku, kde byl opozičník hospitalizován. Později úřady svolily s přepravou bezvědomého pacienta do Berlína, kde se se zotavil. Podle Německa byl kritik Kremlu otráven nervově paralytickou látkou ze skupiny novičok, kterou vyvíjel někdejší Sovětský svaz.

V rozhovoru, který 1. října vyšel v časopise Der Spiegel, Navalnyj prohlásil, že považuje za strůjce své otravy ruského prezidenta Vladimira Putina. „Tvrdím, že za zločinem stál Putin, a nemám žádné další verze toho, co se stalo,“ řekl Navalnyj. „Neříkám to, abych si polichotil, ale vycházím z faktů. Hlavním faktem je novičok,“ uvedl. Pokud by za činem nebyl Putin, bylo by to podle Navalného ještě horší. „Pokud by přístup k této bojové látce neměli tři lidé, ale 30, pak by to byla celosvětová hrozba. To by bylo strašné,“ řekl.

Kreml odmítl obvinění jako „zcela neopodstatněné a nepřijatelné“ a pomlouvačné. Putinův mluvčí Peskov uvedl, že s Navalným pracují „v těchto dnech specialisté americké Ústřední zpravodajské služby CIA“, a že to „není poprvé, co mu dávají různé instrukce“.

Západ naléhal na Rusko, aby Navalného otravu objasnilo, ruské úřady ale odmítly zahájit vyšetřování. Evropská unie minulý měsíc za otravu uvalila sankce na šest Putinových spolupracovníků.

„Rusko má všechny důvody předpokládat, že k průniku bojových otravných látek do (Navalného) organismu mohlo dojít v Německu či v letadle, kterým jej přepravili do (berlínské) nemocnice Charité,“ prohlásil minulý týden ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov s tím, že Rusko odpovědělo odvetnými sankcemi proti lidem z aparátu lídrů Německa a Francie jako inspirátorům unijních sankcí.

ZEMŘEL SYRSKÝ DIPLOMAT, UPEVŇOVAL VZTAHY MEZI ÍRÁNEM A RUSKEM

Zemřel Asadův dlouholetý šéfdiplomat Mualim, upevnil vztahy s Íránem a Ruskem. Ve věku 79 let zemřel syrský vrcholný diplomat a dlouholetý ministr zahraničí Valíd Mualim, informovala agentura Reuters s odvolání na syrskou státní televizi. Příčina úmrtí není jasná, ale Mualim se léta potýkal se srdečními obtížemi a dalšími zdravotními problémy.

Mualim zastával post ministra zahraničních věcí od roku 2006 a od roku 2012 také funkci vicepremiéra.
Dlouholetý diplomat byl svědkem příklonu země k Íránu a Rusku, který pomohl upevnit pozici autoritativního prezidenta Bašára Asada. Mualim byl skalním zastáncem Asadova krvavého potlačení poklidných protestů v roce 2011, při nichž přišlo o život několik tisíc lidí. Následná občanská válka připravila o život stovky tisíc lidí a miliony vyhnala z domovů.

ÍRÁN ODMÍTÁ ZABITÍ DVOJKY AI-KÁIDY

Mosad zabil v Teheránu dvojku Al-Káidy, uvedl list. Írán to odmítá. Izraelští agenti zabili v srpnu při tajné operaci v Íránu druhého nejvýše postaveného muže teroristické sítě Al-Káida Abdalláha Ahmeda Abdalláha, informoval s odvoláním na zdroje z amerických tajných služeb, na jejichž popud údajně Izraelci jednali, list The New York Times (NYT). Íránské ministerstvo zahraničí vzápětí informaci popřelo.

Egypťan Abdalláh Ahmed Abdalláh, který vystupoval pod jménem Abú Muhammad Masrí, je považován za jednoho ze strůjců vražedných atentátů na americká velvyslanectví v Nairobi a Dáresalámu v roce 1998. Byl rovněž považován za možného nástupce současného vůdce Al-Káidy Ajmána Zavahrího.

Podle listu The New York Times zastřelili Masrího 7. srpna v Teheránu dva muži jedoucí na motorce, kteří zřejmě patřili k izraelské tajné službě Mosad. Spolu s ním údajně zemřela i jeho dcera, vdova po synovi bývalého vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina Hamzovi. Sedmého srpna uplynulo přesně 22 let od bombových útoků v Tanzanii a Keni, které si vyžádaly 224 mrtvých a několik tisíc zraněných.

Al-Káida Masrího smrt nepotvrdila a Írán se podle amerického listu pokusil incident zamést pod koberec.
Íránské ministerstvo zahraničí zprávu The New York Times odmítlo. Na íránském území podle něj žádní teroristé z Al-Káidy nejsou.

„Washington a Tel Aviv se čas od času snaží spojit Írán s těmito skupinami tím, že lžou a vypouští nepravdivé informace do médií, aby se tak vyhnuly zodpovědnosti za zločinecké aktivity této skupiny a dalších teroristických skupin v regionu,“ uvedla íránská diplomacie.

Afghánské bezpečnostní síly zabily druhého muže teroristické sítě Al-Káida

Podle listu The New York Times byl Masrí od roku 2003 v íránském vězení, od roku 2015 žil ale v Teheránu na svobodě. Ačkoli mezi šíitským Íránem a sunnitskou organizací Al-Káida nepanují právě přátelské vztahy, propustil Teherán Masrího z vězení, aby mu umožnil plánovat útoky na Spojené státy, napsal s odvoláním na americké zpravodajce NYT.
Agentura Reuters uvedla, že není jasné, zda má Masrího smrt nějaké dopady na aktivity teroristické sítě Al-Káida. V minulosti totiž dokázala na Blízkém východě či v severní Africe dál působit navzdory tomu, že přišla o své velitele, například o vůdce Usámu bin Ládina, kterého v roce 2011 v Pákistánu zabila speciální jednotka americké armády.

DO SASKA JEN NA 12 HODIN

Za hranice na 12 hodin. Sasko od úterý omezí pohraniční styk s ČR a Polskem. Sasko od úterý výrazně omezí malý pohraniční styk s Českou republikou a Polskem. Důvodem jsou vysoká čísla nákazy koronavirem. Cesty přes hranice bez karantény nesmí přesáhnout 12 hodin. Mění se i povaha cest, výlety za nákupy již nebudou možné. Pendleři, kteří dojíždějí za prací přes hranice, mají nadále výjimku.

Doposud byly vzájemné návštěvy možné bez karantény, pokud nepřesáhly 24 hodin, nyní to podle saského ministerstva zdravotnictví bude nejvýše 12 hodin.„Opakovaně jsem dala jasně najevo, že kvůli vysokým číslům případů nákazy nahlížím na přeshraniční nákupní cesty velice kriticky,“ uvedla saská ministryně zdravotnictví Petra Köppingová, která již dříve požadovala malý přeshraniční styk omezit.

„Vzhledem k vážné situaci jsme se rozhodli, že výlety za nákupy nebo tankováním již nebudou součástí karanténní výjimky,“ dodala.

Saské rozhodnutí vedle nákupů zapovídá cesty za kulturou, sportem, oslavami či volnočasovými aktivitami. Výjimku z karantény má přeshraniční dojíždění za prací a také cesty vysvětlené sociálními či lékařskými důvody.
„Saská strana tímto reaguje na nárůst počtu zájemců o předvánoční nákupy z rizikových oblastí,“ sdělil český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka. Dodal, že věří, že jde o dočasné opatření a že se saská vláda brzy vrátí k dosud platné podobě malého pohraničního styku.

Na sociálních sítích v posledních týdnech vyjádřila řada Sasů nespokojenost s návštěvami z České republiky, kterou Německo od konce září považuje za epidemicky rizikovou oblast. Omezení navíc začne platit v den, kdy je v Česku státní svátek, takže mnozí Češi nejen z pohraničí mohli volno využít k oblíbeným nákupům v Sasku.

KANDIDÁTI NA POLITIKY V BRAZÍLII MĚNÍ RASOVOU PŘÍSLUŠNOST

Z bělochů míšenci, z míšenců černoši. Brazilci mění rasovou příslušnost. Brazilské komunální volby doprovází zvláštní fenomén. Kandidáti na politické pozice se hlásí k jiné rase, než s jakou se identifikovali dříve. Někteří Brazilci se přestávají považovat za bělochy a namísto toho si myslí, že jsou míšenci či černoši. Inspiraci nalézají v hnutích za rasovou rovnost jako je hnutí Black Lives Matter (BLM).

Po většinu svého života o sobě José Antonio Goméz říkal, že je „pardo“ (hnědý) nebo „mestizo“ (míšenec). Stejně to má řada Brazilců, kteří jsou smíšeného rasového původu. Při vyhlášení kandidatury do městské rady v jihovýchodním městě Turmalina ale Goméz přišel s novým sdělením. Prohlásil se za černocha. „Ve skutečnosti jsem byl vždycky černoch. Ale nemyslel jsem si, že jsem černoch. Nyní jsem ale měl větší odvahu sám sebe vidět tímto způsobem,“ popsal své myšlenkové pochody.

K radikálnímu kroku se Goméz podle listu The Washington Post odhodlal, když v médiích sledoval rasové protesty v USA, které vyvolala smrt černocha George Floyda při zásahu policistů. Iniciativy jako Black Lives Mater nyní inspirují i lidi v Brazílii, kde idea příslušnosti k rase byla vždy více fluidní, než tomu bylo v jiných státech.

Během poslední dekády spadl podle Brazilského Institutu geografie a statistiky (IBGE) procentuální podíl Brazilců, kteří se považovali za bělochy, z 48 procent na 43 procent. Naopak počet těch, kteří se považovali za černochy či za smíšeného původu, vzrostl z 51 procent na 56 procent.

Nejpatrněji se identifikační proces projevuje v politické sféře. Svou rasovou příslušnost změnila více než čtvrtina uchazečů, kteří se letos komunálních volbách ucházejí o politické funkce a kteří kandidovali už v těch předchozích.
Podle analýzy The Washington Post se 17 000 těch, již se považovali za bělochy, identifikuje jako míšenci. Okolo 6 000 těch, kteří o sobě říkali, že jsou míšenci, o sobě nyní tvrdí, že jsou černoši.

Rasová demokracie

Fluidní identitu obyvatelstva vyzdvihuje Brazílie jako svou přednost. Největší latinoamerický stát se světu rád představuje jako „rasová demokracie“, která umožňuje potomkům Evropanů, Afričanů a domorodých obyvatel žít spolu v tolerantním svazku. Neexistovaly zde žádné segregační zákony a míchání krve je poměrně běžným jevem.
Proto bývá pro spoustu Brazilců obtížné říci, jaké jsou přesně barvy. „Nebudu někdo, kdo je bílý jen v Brazílii. Pokud nejsem běloch jinde na světě, nejsem běloch,“ vysvětluje Cristovam Andrade, který usiluje o místo v městské radě v Sao Felipe.

Americká profesorka tvrdila, že je černoška. Teď se přiznává: Jsem bílá

Jeho rodiče jej vychovali jako bělocha. On sám se dlouho nepodivoval nad tím, že by jinde na světě byl považován za člověka jiné barvy. „Žijeme v bublině,“ dodává.„Sebeproklamace za černocha je v brazilské společnosti velmi složitou otázkou,“ vysvětluje historička Wlamyra Albuquerqueová z Federální univerzity v Bahii. „A jedním z důvodů je to, že v Brazílii je v politické kultuře stále mýtus o rasové demokracii. Představa, že jsme všichni (rasově) smíšení, a proto v zemi nemůže existovat rasismus, je stále dominantní.“

Potíže v ráji

Lidskoprávní novinář Raphael Tsavkko Garcia v komentáři pro stanici Al- Džazíra varuje, že se v údajné harmonii koeexistujících etnik a kultur skrývají temné podtóny rasové i ekonomické diskriminace. Okolo 64 procent všech nezaměstnaných tvoří černoši a smíšení Brazilci. Navzdory tomu, že 56,2 procenta populace se považuje za černochy, mají lidé této barvy pleti jen malé zastoupení na nejvyšších politických úrovních.
Jako z dob otrokářů. Brazilce pobouřilo bičování černošského chlapce

Podle IBGE je v současnosti celkový počet černých či smíšených Brazilců, kteří kandidují na nějakou politickou funkci (starostu, místostarostu a městského radního) větší než celkový počet bělošských kandidátů.

Ti však tvoří stále většinu uchazečů o křeslo starosty, což podle Garcii naznačuje, že dělba moci v Brazílii bude stále nerovná. Z 19 100 registrovaných kandidátů jich je jen 35 procent černých. Garcia zároveň poukazuje, že kdyby se vyloučili kandidáti, kteří se v předchozích volbách ještě neidentifikovali jako černí, pak by číslo kleslo na 26,4 procenta.

Podle kritiků se Brazílie navzdory všem svým proklamacím o rasové rovnosti stále nevyrovnala s otrokářským dědictvím. Do země připluly více než čtyři miliony otroků z Afriky, tedy kolem čtyřiceti procent obětí obchodu s lidmi v Americe. Země navíc zrušila otroctví až jako jedna z posledních, v roce 1888.

V MOLDAVSKU PREZIDENTKOU SANDUOVÁ

Moldavsko bude mít první prezidentku, expremiérku žádající sblížení s EU. Novou prezidentkou Moldavska bude s nejvyšší pravděpodobností proevropská kandidátka Maia Sanduová, která ve druhém kole voleb vede nad dosavadní hlavou státu Igorem Dodonem. Po sečtení 99,95 procent odevzdaných hlasů má Sanduová podporu skoro 58 procent voličů, Dodon za ní zaostává o patnáct procentních bodů, uvádí agentura Reuters.

Sanduová, která bude první ženou v prezidentském řadu této bývalé sovětské republiky, slíbila boj s korupcí. „Moldavané potřebují stát, jenž nekrade, ale chrání své obyvatele,“ uvedla.„Těm, kteří volili mého oponenta chci říct - neprohráli jste, každý den si budu získávat vaši důvěru. Moldavsko by mělo být domovem všech občanů, nehledě na jejich národnost nebo jazyk, jimž hovoří,“ dodala ve smířlivém tónu vůči rusky hovořícím obyvatelům země, kteří si přejí těsnější vazby s Moskvou.

Bývalá premiérka a ekonomka Světové banky Sanduová porazila proruského prezidenta Dodona i v prvním kole voleb před dvěma týdny. Osmačtyřicetiletá politička skončila před rokem v čele vlády po pouhých pěti měsících poté, co prohrála hlasování o důvěře v parlamentu.

Její proevropský blok Acum se tehdy dostal do sporu se socialisty prezidenta Dodona kvůli způsobu, jímž se premiérka snažila bojovat proti korupci.

Dodon během dne prohlásil, že uzná porážku, pokud soudy neshledají u volebního klání žádné nesrovnalosti. „Pokud soudy potvrdí, že je vše v pořádku, uděláme tady tečku,“ řekl podle agentury Reuters současný prezident.

Agentura AP píše, že porážku přiznal a své politické sokyni pogratuloval. Zároveň vyzval obyvatele země, aby výsledky přijali v klidu. „Vyzývám ke klidu a míru, žádné narušení nebo protesty, nesmíme dopustit jakoukoliv destabilizaci naší země,“ uvedl Dodon.

Ruský prezident Vladimir Putin už nově zvolené hlavě státu pogratuloval a uvedl, že doufá, že Sanduová „přispěje ke konstruktivnímu vývoji vztahů“ mezi oběma zeměmi. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov se předtím nechal slyšet, že Moskva volbu Moldavanů respektuje.

Moldavskem, které má 3,5 milionu obyvatel, v minulých letech otřásly politické krize i kauza finančních podvodů, při kterých se z bankovního systému ztratila jedna miliarda dolarů (skoro 24 miliard Kč).

Na politické scéně se střídají představitelé usilující o sbližování s Ruskem a ti, kteří naopak prosazují těsnější vztahy s Evropskou unií. Ani jedna z těchto protichůdných snah ale nedokáže získat jasnou podporu většiny obyvatel.
Dodon zastává funkci prezidenta od roku 2016 a sliboval voličům, že bude pokračovat v podle něj výhodné spolupráci s Ruskem. V zemi, kde většina lidí mluví rumunsky, prosazuje také povinnou výuku ruštiny. Podporu mu otevřeně vyjádřil jeho ruský protějšek Vladimir Putin.

Expremiérka Sanduová naopak slibuje sbližování země s Evropskou unií a vytvoření pracovních míst, což má zastavit exodus obyvatel do zahraničí.

V KOLUMBII KOKAIN V PRSNÍCH IMPLANTÁTECH

Kolumbijská policie při zátahu proti jednomu z drogových kartelů ve městě Cali odhalila další metodu, kterou jeho členové používají při pašování kokainu za hranice. Drogou v tekuté formě plní prsní nebo lýtkové implantáty a ty voperují ženám, které si najmou jako kurýry.

Při policejní operaci zaměřené na drogový kartel Los Cirujanos (Chirurgové) policie zatkla deset lidí včetně lékařů z nemocnic v Cali a v Medellínu a ženy, která lákala potenciální kurýrky na slib zprostředkování práce ve Španělsku.
Podle vyšetřovatelů členové gangu ženám nechávali voperovat implantáty naplněné tekutým kokainem do prsou nebo lýtek. Operace se většinou odehrávaly v hotelových pokojích nebo pronajatých bytech. Ženy poté odletěly do Evropy.
Podle Daily Mail odcestovaly do Madridu, tam si je na letišti „přebral“ kartel a implantáty jim vyndal. Zatčeno bylo celkem šest mužů a čtyři ženy, včetně renomovaného medellínského nemocničního lékaře.

Nejedná se o první případ pašování drog skrze prsní implantáty. V roce 2016 byla v Německu zadržena mladá žena, která v prsních implantátech pašovalo kilogram kokainu. Celníci ji poslali do nemocnice poté, co si při prohlídce stěžovala na bolest. V nemocnici jí pak implantáty vyndaly.

„V Německu se jedná o první případ pašování drog tímto způsobem,“ uvedl před čtyřmi lety mluvčí vyšetřování Hans-Juergen Schmidt. Celníci později uvedli, že byli šokováni amatérismem provedené operace a lhostejností pašeráku drog k lidskému života. Zatčená žena má v Kolumbii tři děti.

Další podobný případ se odehrál v Madridu, kdy se žena cestující z Bogoty chovala jako pod vlivem narkotik. Při osobní prohlídce si celníci všimli čerstvých jizev a deformace prsou. Žena poté přiznala, že má v sobě implantát s kokainem. Podle policie to není ojedinělá technika, už dříve se setkali s přimícháním drogy do sádry nebo schováním pod paruky, informoval The Guardian.

ŽALOVAT I ZAVRAŽDĚNÉHO SYNA

Měli jste zavražděného syna žalovat, doporučili úředníci ministerstva rodičům. Ministerstvo spravedlnosti (MSp) bude muset znovu posoudit žádost rodičů, jejichž syn byl zavražděn, o poskytnutí peněžité pomoci podle zákona o obětech trestných činů. Rozhodl tak Městský soud v Praze (MS), který zároveň v rozhodnutí postup podrobil kritice a označil některé jejich závěry, které učinili úředníci, za „minimálně nemístné“.

Rodiče, kteří oba žijí společně ve společné domácnosti ve vyloučené lokalitě na severu Čech, požádali každý o 200 tisíc Kč. Syn, který byl před třemi lety zavražděn, jim měl několik let ze zahraničí posílat finanční částky a krátce před svou smrtí pak matce přislíbit koupi bytu.

Podle ministerských úředníků ale syn poslal rodičům během 11 let pouze cca 1200 Eur, což nelze považovat v souhrnu za výživu, jak podle nich zákon o obětech trestných činů předpokládá. Navíc vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům předchází vyživovací povinnost mezi manželi. Ministerstvo také dospělo k závěru, že oba jsou také schopni se dobře živit sami.

Otec je pouze postižen fyzicky, nikoliv mentálně, a může tak údajně dosahovat i výrazných výdělků. Matce ve výkonu práce nebrání už vůbec nic a její celoživotní evidence na Úřadu práce svědčí podle úředníků o jejím přístupu ke hledání práce. A pokud oba tvrdí, že jim byl syn povinen poskytovat výživu, nic jim nebránilo, aby své právo po synovi vymáhali soudně.

Proti zamítavému rozhodnutí ministerstva podali oba rodiče žalobu, v níž předně upozornili, že již nejsou manželé, jakkoliv spolu žijí ve společné domácnosti. Ohledně možností otce dosahovat mimořádných výdělků konstatovali, že má pouze základní vzdělání a je po onkologické operaci rekta ve snížené pracovní schopnosti zaměstnán u technických služeb města. Taktéž upozornili, že pro podstatnou část populace představuje i cca 1000 Kč měsíčně, což odpovídá částkám, které jim syn posílal, výrazný příspěvek do rozpočtu, takže závěr o nedostatečné výši podpory je zcela nepatřičný.

Ani v reakci na žalobu ministerstvo svůj názor nezměnilo. Podle něj totiž nebyla splněna ani jedna z alternativních podmínek pro přiznání peněžité pomoci, neboť zemřelý syn nebyl povinen žalobcům poskytovat výživu, ani tak fakticky nečinil. A to, že bydliště žalobců je sociálně vyloučenou lokalitou, jim nijak nebrání, aby získali řádně honorovanou práci, případně se přestěhovali. Soud žalobě vyhověl a rozhodnutí ministerstva spravedlnosti zrušil.

Zákon má zlepšit postavení obětí

V rozhodnutí nejdříve připomněl, že důvodem přijetí zákona o obětech trestných činů bylo primárně zlepšit postavení těchto obětí, „zejména tak, aby s nimi bylo zacházeno s respektem k jejich osobnosti, citlivě s ohledem na situace, v jaké se (nikoli vlastní vinou) nacházejí, a způsobem, který jim nepřivodí další újmu“. Finanční pomoc státu má primárně překlenout obtíže, do níž se oběti nezaviněně dostali a sekundárně pak má zčásti i charakter reparace.

Dále soud zdůraznil, že z § 24 odst. 1 písm. c) zákona o obětech trestných činů vyplývá, že právo na peněžitou pomoc mají pozůstalí ve dvou na sobě nezávislých situacích: a to pokud jim zemřelý výživu fakticky poskytoval, anebo byl výživu povinen poskytovat. Není tedy nezbytně nutné prokázat, že v době úmrtí zemřelý pozůstalým výživu poskytoval, ale stačí skutečnost, že byl povinován takovou výživu pozůstalým poskytovat.

Soud v této souvislosti odkázal na §915 občanského zákoníku, který stanoví, že dítě je povinno svým rodičům zajistit slušnou výživu, přičemž nestanovuje její výši, ta je závislá na konkrétních okolnostech jednotlivých případů.
Podle soudu však ministerstvo nedostatečně objasnilo skutkový stav, tedy zda byl zemřelý syn povinen poskytovat žalobcům výživu s ohledem na jejich konkrétní životní situaci. V novém řízení tak bude muset ministerstvo znovu provést šetření a vyzvat žalobce, jaké důkazy mají předložit, aby mohlo posoudil, zda s ohledem na celkovou finanční situaci měli žalobci za života jejich syna nárok na „slušnou výživu“ podle občanského zákoníku.

Šetrný přístup

V závěru rozhodnutí pak soud ministerským úředníkům připomněl, aby s ohledem na povahu řízení ctili zásadu zdvořilého a šetrného přístupu k žadatelům jakožto obětem trestných činů. Musí být totiž srozuměni s tím, že žadatelé se dostali do velmi obtížné životní situace, a proto obsah rozhodnutí vydaných dle zákona o obětech trestných činů musí být psán citlivě tak, aby je nemohl ještě více psychicky zatěžovat.

Soud konstatoval, že v tomto případě se těchto zásad ministerstvo nedrželo. „Za minimálně nemístné soud považuje tvrzení žalovaného, že žalobcům nic nebrání v přestěhování, neboť s ohledem na finanční nároky i celkovou obtížnost (znásobenou nesnadným obdobím po smrti jejich nejstaršího syna) je takový krok jen velmi těžko představitelný. A také další formulace užité žalovaným mohly dle soudu necitlivě zasáhnout do již zasažené zranitelnosti žalobců. Soud apeluje na žalovaného, aby v tomto smyslu svá pochybení v následujícím řízení napravil,“ uzavírá ve svém rozhodnutí Městský soud v Praze. Petr Dimun, ceskajustice.cz

COVID VE VĚZNICÍCH ČR, V OSTRAVĚ NAKAŽENÝCH 135

Ve věznici v Ostravě-Heřmanicích se šíří koronavirus, nakažených je 135 vězňů. Ve věznici v Ostravě-Heřmanicích se šíří koronavirus. Uvedla to regionální televize Polar. Tamní výskyt covidu-19 dnes po jednání krizového štábu potvrdil hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák (ANO). Podrobnější informace včetně počtů nakažených ale podle něj podléhají utajení. Mluvčí ostravské krajské hygieny Aleš Kotrla řekl televizi, že v neděli bylo ve věznici evidováno 135 nakažených. Ve věznici si v současné době odpykává trest 809 vězňů.

Hejtman se po dnešním jednání krizového štábu nechtěl k situaci ve Věznici Heřmanice vyjadřovat. Potvrdil jenom, že má informace, že se tam nákaza covidem-19 objevila. „Samozřejmě máme nějaké informace, je to pravda. Nicméně jsem byl požádán, abychom tyto věci nezveřejňovali z hlediska počtu lidí. Je to pod nějakým stavem utajení, nejsem schopen říct jakém,“ uvedl Vondrák.

„V souvislosti s vězeňským zařízením Věznice Heřmanice bylo k 15. listopadu evidováno nebo nahlášeno 135 pozitivně testovaných osob na onemocnění covid-19,“ řekl televizi mluvčí Krajské hygienické stanice Ostrava Aleš Kotrla. Česká justice už dříve uvedla, že Vězeňská služba varovala vládu před riziky šíření koronaviru ve věznicích. Ve vězeňské nemocnici má na infekčním oddělení pouze 21 lůžek, ventilátory pak služba nedisponuje vůbec.

Podle televize je situace ve věznici vážná. „Na jednom z oddělení jsou až na tři vězně pozitivní všichni. Teprve další výsledky testování ukážou, kolik je vlastně celkově nemocných. Naštěstí je velká většina případů bezpříznakových a nebo s lehkým průběhem,“ uvedla televize na svém webu.

Koronavirus se podle Polaru v zařízení začal šířit v minulých dnech. O víkendu proto odběrové týmy armády a hasičů podle televize provedly testy na některých odděleních. V sobotu otestovali 175 vězňů a v neděli dalších 125. V pondělí ráno byly podle televize k dispozici výsledky ze soboty a téměř 80 procent výsledků bylo pozitivních.

Mluvčí vězeňské služby Petra Kučerová televizi sdělila celkové údaje za Českou republiku. Z 20.000 tisíc vězňů je podle ní nakažených 336. „S ohledem na situaci jsme ještě zvýšili už přijatá protiepidemická opatření. V našich nemocnicích vymísťujeme na covid odděleních lůžka na případné těžké průběhy onemocnění,“ řekla. Vězňům se podle TV Polar zdají opatření nedostatečná. Na pokojích jsou často po sedmi, k dispozici mají jednu roušku a stěžují si i na nedostatečnou lékařskou péči. Například paralen si podle televize údajně shánějí načerno mezi sebou, ceskajustice.cz

ČNB LICENCE, SOUKROMÝ KAPITÁL SE ZAPOJÍ DO PROJEKTŮ

Národní rozvojový fond získal licenci ČNB. Česká národní banka udělila licenci Národnímu rozvojovému fondu SICAV (NRF). Díky tomuto kroku zde vzniká možnost zapojení soukromého kapitálu do financování infrastrukturních projektů v České republice. Představenstvo NRF ve spolupráci s potencionálními investory již začalo vyhodnocovat možné typové projekty. Do příprav NRF se kromě Českomoravské záruční a rozvojové banky zapojily také Česká spořitelna, Komerční banka, Československá obchodní banka a UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia.

Další investoři se mohou přidat kdykoliv v budoucnu. Národní rozvojový fond (NRF) vznikl na podporu veřejných i soukromých infrastrukturálních projektů. Může jít Příprava NRF byla odstartována podpisem Memoranda mezi vládou a čtyřmi bankami v září loňského roku.

„Udělení licence Českou národní bankou je završením náročné institucionální přípravy tohoto perspektivního nástroje financování. Nyní se již můžeme plně soustředit na to, proč byl NRF založen: aby umožnil spolupráci veřejného a soukromého sektoru na financování strategických projektů v oblastech, jako jsou digitalizace, vzdělávání nebo dopravní infrastruktura, a které Českou republiku a společnost připraví na budoucnost. Nástroj je k dispozici, a my jako spolu signatáři Memoranda jsme připraveni začít okamžitě posuzovat kvalitně připravené žádosti o investice, které jistě přilákají i další investory,“ říká Tomáš Salomon, prezident České bankovní asociace a generální ředitel České Spořitelny.

„Národní rozvojový fond je jednou z možných odpovědí na otázku, jak nejlépe zapojit soukromé finance do výstavby pro veřejnost prospěšné infrastruktury,“ kvituje udělení licence vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček a dodává: „Tento způsob financování dokáže snížit objem prostředků, které musí veřejná správa do projektů vložit z vlastních zdrojů. Tím se tyto projekty stanou výrazně zajímavější pro banky a další investory. Mezi ty by mohly patřit například penzijní fondy nebo pojišťovny.“

Banky zapojené do příprav NRF přislíbily investovat do projektů podpořených fondem až 7 miliard korun, jež by měly přilákat další finanční zdroje. V první fázi by tak mohly být podpořeny projekty ve výši až 35 miliard korun.
Vrcholným orgánem NRF je tříčlenné představenstvo ve složení Jan Barta, Filip Drapák a Lenka Zíb Novotná. Dozorčí orgán Fondu je složen z renomovaných a zkušených představitelů finančního trhu jakými jsou Jiří Kunert, Marek Ditz a Petr Kratochvíl. Poradním orgánem NRF je pak Národní investiční rada zastupující jak investory, tak stát.

Národní investiční rada se bude vyjadřovat k zásadním strategickým otázkám týkající se investiční činnosti Fondu, jako jsou například stanoviska k investičním strategiím jednotlivých zřizovaných podfondů. Předsedou Národní investiční rady je Pavel Kysilka a členové pak Daniel Heller, Vazil Hudák, Petr Zahradník, Radek Špicar, Jitka Haubová, Miroslav Zámečník, Jan Troják a Aleš Barabas, ceskajustice.cz