iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

I Janoušek a exkomunista u pozemků na Slapech u Prahy

Obří podvod, nebo oprávněný restituční nárok? Na Slapech jde o pozemky za stamiliony: Na konci října se má na soudu Praha-západ odehrát mimořádně zajímavé líčení. Jde o restituce lukrativních pozemků v hodnotě stovek milionů korun u Slapské přehrady. V žalobě restituentů, která není jejich zdaleka jedinou, jde o hodně. Míří vůči lidem, kteří si na pozemcích na Slapech, nabytých v dobré vůli, zakoupili nemovitosti a nyní o ně mohou přijít. Případ podle serveru INFO.CZ od počátku provází řada pochybností, zda jde o skutečně legitimní nárok restituentů nebo naopak o pokus o podvod.

Ždáň na Slapské přehradě je jednou z nejžádanějších lokalit v Česku. Z hlavního města sem cesta trvá necelou hodinu, a proto jde o velmi oblíbenou rekreační a jachtařskou destinací. O pozemky na poloostrově na Vltavě se už delší dobu vede restituční spor a probíhá řada soudních řízení, které iniciovali potomci statkáře Václava Adámka.

Po roce 1990 si na Ždáni koupila kousek břehu s malebným výhledem na přehradu řada lidí. Noví majitelé žili dlouhé roky v přesvědčení, že v dobré víře nakoupené pozemky od družstva, které zde mělo od šedesátých let rekreační zařízení, jsou definitivně jejich. Objevil se ale problém nebývalých rozměrů. Po roce 2000 byly pozemky, i s na nich postavenými nemovitostmi, některým vlastníkům odebrány s tím, že o ně zažádali původní majitelé. A v soudním sporu s potomky rodiny Adámkových zažil debakl „porevoluční“ prodejce pozemků – zmiňované Družstvo pro rekreační bydlení, přezdívané DRB.

Restituční kauza nese podobné rysy jako jiný známější případ Bečvářova statku v Praze. Klíčovou roli v ní hraje dokument, o jehož pravost se vede tvrdý spor, a také skutečnost, že se v restituční kauze angažuje bývalý komunistický prominent.

Pražský městský soud v kauze restituce Bečvářova statku potrestal v červenci tři bývalé pracovníky pozemkového úřadu vězením a podmínkou. Kvůli nim podle soudu vznikla státu škoda 1,4 miliardy korun. Lukrativní pozemky v hlavním městě získala žena, která, jak se ukázalo, nebyla příbuznou velkostatkáře Julia Bečváře. Parcely se nakonec dostaly do rukou kontroverzních pražských podnikatelů v čele s Romanem Janouškem.

Pojďme si přiblížit osoby a obsazení ždáňské restituční kauzy. Restituentkami jsou dědičky rodiny sedláků Adámkových Jana Bártová a Pavla Imrichovičová. Právní a lobbistické služby zajišťuje bývalý příslušník Veřejné bezpečnosti a kariérní komunista Ladislav Höschl. Proti nim stojí majitelé desítek nemovitostí ve Ždáni a spousta právníků. Ve sporech jde o údajné restituční nároky na téměř 50 hektarů pozemků, které byly před více než 80 lety odkoupeny státem kvůli výstavbě Slapské přehrady. Jedno ze soudních líčení se odehraje už koncem října.

Nevýhodná smlouva v tísni?

Jana Bártová a Pavla Imrichovičová ze Slap se snaží dosáhnout restitučních nároků kvůli údajně neadekvátnímu státnímu odkupu polností už řadu let. Ty patřily jejich předkům farmářům – Václavovi a Marii Adámkovým z Přestavlk. Adámkovi s vykoupením pozemků po druhé světové válce souhlasili a dostali za ně v té době vysokou částku, přes milion korun. Za tyto peníze si pak pořídili jiné, lokací mnohem výhodnější pozemky. Dědičky ovšem nejsou s kompenzací za pozemky u přehrady spokojeny a nových restitučních nároků se domáhají.

Ve sporu je klíčovým nástrojem velmi zvláštní žádost o vypořádání restitucí. Ta ovšem není pozemkovým úřadem náležitě označena, že byla v zákonné lhůtě skutečně přijata a zaevidována. Přestože na pozemkovém úřadě neproběhlo podle zjišťování INFO.CZ její standardní zaevidování, ve spisu úřadu se záhadně ocitla.

Restituentky požadují přímé vydání pozemků nebo poskytnutí náhrady v rozsahu zhruba 45 hektarů, které původní vlastníci (Adámkovi) pozbyli v roce 1949 pro stavbu vodního díla – zdymadla Slapy. Bártová a Imrichovičová konkrétně uplatňují restituční titul: „uzavření kupní smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek“ podle zákona o půdě a jiném zemědělském majetku z roku 1991. V tomto restitučním požadavku jde o rozsáhlou rekreační oblast s desítkami nových vlastníků nemovitostí: jsou jimi fyzické i právnické osoby, včetně České republiky. Část pozemků je zastavěna chatovou osadou a sportovně rekreačními objekty. Další část tvoří břehy Slap a zatopená oblast přehrady. Část tohoto majetku restituentky už v minulosti obdržely na základě rozhodnutí někdejšího Pozemkového úřadu Praha-západ a rozsudků Okresního soudu Praha-západ.

Zda se jedná v případě žádosti o nové pozemky o skutečně oprávněný nárok, či nikoliv, musí vzhledem k negativním rozhodnutím Státního pozemkového úřadu rozhodovat soudy. „Restituentky argumentují tím, že jejich nárok naplňuje restituční titul ‚kupní smlouva uzavřená v tísni za nápadně nevýhodných podmínek‘ a že byl řádně uplatněn v termínu dle platné legislativy. S tím Státní pozemkový úřad nesouhlasí,“ sdělila INFO.CZ mluvčí této instituce Lenka Růžková.

Proč? Podle Růžkové jednak proto, že prodej pozemků farmářů Adámkových byl připravován dlouho a podle pamětníků s původními vlastníky pozemků diskutován již před 2. světovou válkou. „Ale především byly podle smluv pozemky řádně vykoupeny za adekvátní cenu a se souhlasem majitelů. První smlouvou z roku 1947, na kterou se nevztahují restituční předpisy, prodali Adámkovi pro stavbu vodního díla – zdymadla u Slap – svoji hospodářskou usedlost č. p. 23 a 58 s pozemky o výměře 33,5 hektarů a za utrženou náhradu si k hospodaření pořídili jinou zemědělskou usedlost. Navíc mimo území připravované stavby a zátopové oblasti,“ upozorňuje úřad Růžková.

V roce 1949 prodali Adámkovi za stejným účelem několika kupními smlouvami zhruba 45 hektarů další zemědělské a lesní půdy. A právě o ty se dnes hraje před soudy. „Časově již tento prodej sice spadá do rozhodného období, ale přesto dle našeho názoru nesplňuje titul ‚kupní smlouva uzavřená v tísni za nápadně nevýhodných podmínek‘,“ tvrdí neochvějně Lenka Růžková ze Státního pozemkového úřadu.

Originál, nebo falzum?

Na tento majetek, převedený na stát zmíněnými kupními smlouvami z roku 1949, Jana Bártová a Pavla Imrichovičová vznesly nárok dodatečně až po roce 2000 a právě tato většinová část majetku je předmětem aktuálního sporu. Ve spisu pozemkového úřadu totiž neexistuje žádný originál uplatnění nároku. Pouze je v něm založena obsahově neurčitá kopie, která nemá razítko podatelny, jež by dosvědčovalo, že nárok byl uplatněn na určeném místě v zákonné lhůtě.

V průběhu řízení po vzniku údajného nároku Státní pozemkový úřad zjistil, že v podacích knihách bývalého Okresního úřadu Praha–západ není zaevidováno žádné další uplatnění nároku, vyjma původního, již vyřízeného. „Kromě nároku z 21. 12. 1992, ve kterém restituentky uplatnily nárok na vydání pozemků nebo poskytnutí náhrady za zábor z 60. let minulého století, kterým se již dříve vykoupené pozemky upřesňovaly formou směnné smlouvy, dílčí kupní smlouvy nebo vyvlastněním. Tento nárok byl u tehdejšího příslušného Okresního úřadu Praha-západ uplatněn v řádném termínu (21. 12. 1992). Pozemkový úřad Praha-západ ho zaevidoval po doplnění podání restituentkami a kompletně ho vyřídil do roku 2012. I Státní pozemkový úřad ho zpětně hodnotí jako oprávněný,“ pokračuje ve vysvětlování mluvčí pozemkového úřadu.

Kvůli rozporu ve spisové dokumentaci vyzval Státní pozemkový úřad (který vznikl v roce 2013) v roce 2014 restituentky, aby doložily doklad o zákonném uplatnění nároku. V té chvíli se ale na scéně objevuje jako zmocněnec restituentek bývalý příslušník komunistické policie Ladislav Höschl, později uvolněný pro politickou kariéru v Komunistické straně Československa.

Ladislav Höschl si shodou okolností v minulosti od státu koupil ve Ždáni autokemping a pozemky pod ním později rozprodal novým majitelům. Dnes chodí za novými majiteli jako zástupce restituentek a sděluje jim, že si budou muset svůj legálně nabytý majetek koupit podruhé.

A co se mezitím odehrávalo na pozemkovém úřadu? Bývalý příslušník VB a kariérní komunista Höschl s ním řešil už zmíněný list papíru, který má doložit, že jsou nároky restituentek oprávněné. „Zástupce restituentek Dr. Höschl nejprve na výzvu úřadu nereagoval. Respektive tvrdil, že podatelna Okresního úřadu Praha–západ, pod níž spadal pozemkový úřad jako jeho odbor v době zákonné lhůty k uplatnění nároku, žádná razítka potvrzující převzetí žádosti nedávala. Takové tvrzení se ale nezakládá na pravdě. Státní pozemkový úřad proto ve všech následných správních řízení kontinuálně vydává negativní rozhodnutí. To jest, požadovaný majetek nevydává a nepřiznává za něj náhradu,“ popisuje problém Růžková.

Za některé současné majitele kvůli tomuto pokusu o zmocnění se nemovitostí padla v roce 2014 dvě trestní oznámení pro podezření z podvodu. Jedno podával advokát Tomáš Vašíček, druhé pak advokátní kancelář Moreno Vlk & Asociados. Jakým způsobem s nimi policie naložila ale známo není, ale velmi pravděpodobně je bez bližšího prověřování odložila.

„Děkuji za dotazy, bohužel jsem nebyl zbaven mlčenlivosti, a je mi líto, že od mého vzácného přítele pana Gerö už to ani nepůjde. Děkuji vám za zaslanou reportáž, rád jsem zase po letech svého přítele viděl. Děkuji za pochopení,“ odpověděl na žádost INFO.CZ, jak jím podané trestní oznámení dopadlo, advokát Tomáš Vašíček a zmínil svého klienta Petra Gerö, který se ve věci restitučních nároků velmi angažoval a pátral dokonce v německých archivech.

Ani u advokátka Lenky Pánkové z Moreno Vlk & Asociados INFO.CZ nebylo o moc úspěšnější. Jen jsme se dozvěděli, že policie trestní oznámení odložila.

Restituční titul neexistuje

Vraťme se proto k argumentům Státního pozemkového úřadu. „Z pohledu správního řízení a na základě dokladů, které obsahuje spis převzatý po zaniklém Pozemkovém úřadu Praha-západ doplněný následně vlastním šetřením Státního pozemkového úřadu, můžeme pouze konstatovat, že restituční titul podle našeho názoru není dán. Pozemky byly řádně vykoupeny a nebylo prokázáno uplatnění nároku v zákonné lhůtě. Tento názor úřad vyjadřuje kontinuálně ve svých rozhodnutích,“ shrnula postoj Státního pozemkového úřadu mluvčí Růžková.

A doplnila: „Úřad vydává proto pouze rozhodnutí k postupně doručovaným žádostem Dr. Höschla jako zástupce restituentek, kde jsou nárokovány konkrétní pozemky stávajícího katastru nemovitostí. Na vysvětlenou: Kupní smlouvy byly uzavřeny na výkup pozemků tehdy platné evidence pozemkového katastru, který odpovídá zápisům v pozemkové knize. Tyto pozemky byly v devadesátých letech rozparcelovány pro stavbu rekreačních chat a rozprodány. Nyní jsou evidovány jako parcely stávajícího katastru nemovitostí. Hodnotu majetku vykoupeného v roce 1949 v porovnání se stávající tržní hodnotou pozemků může stanovit jen oprávněný znalec.“

INFO se pokusilo oslovit všechny aktéry příběhu, Janu Bártovou, Pavlu Imrichovičovou ani Ladislava Höschla se bohužel kontaktovat nepodařilo. Právní zástupkyně restituentek Michaela Kopecká se k věci odmítla vyjádřit. „K Vašim dotazům Vám sděluji, že se týkají skutečností, o nichž jsem povinna zachovávat mlčenlivost s odkazem na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o advokacii. Věřím, že chápete, že na Vaše dotazy za této situace odpovědět nemohu. Pouze k dotazu, který se týká přímo mé osoby, uvádím, že nejsem v žádném příbuzenském vztahu s Vámi uvedenými osobami,“ naráží Kopecká na jednu z otázek INFO.CZ. Zveřejňujeme proto otázky, které jsme advokátce Kopecké poslali.

Proč dědicové Adámkových uplatnili restituční nárok, když se s rodinou už stát v minulosti vydatně vypořádal?

Co dědicové Adámkových požadují, a jakým způsobem se toho domáhají (např. vymožením si zápisu vlastnictví na katastru), u soudu, kde?

Jakým způsobem dědicové uplatnili restituční nárok, respektive, jakým dokumentem jej dokládají, můžete nám jej (kopii) prosím poskytnout? Pokud jde pouze o dokument uvedený v reportáži, kde je tento dokument uložen – na Pozemkovém úřadu, kterém, kdy, nebo jím disponují pouze dědicové Adámkových? Považujete jej za validní důkaz, kterým lze doložit právo domáhání se restitucí?

S ohledem na to, jak dokument vypadá a není ani řádně označen přebírací procedurou, neobáváte se, že by mohlo jít o restituční podvod v obrovském rozsahu? Odbor řízení restitucí Pozemkové úřadu Praha-Západ tvrdí, že z předloženého uplatnění nároku, ze dne 15.1.1993 není patrno, kdy byl tento nárok skutečně na úřadu uplatněn (chybí podací razítko) a zda byl vůbec uplatněn v zákonné lhůtě vzhledem k negativním lustracím pozemkového úřadu. Ověřovala jste si prosím pravost onoho dokumentu, jak, např. znaleckým posudkem? Kdo tento dokument přinesl, někdo z dědiců Adámkových, JUDr. Ladislav Höschl?

V jakém vztahu jsou dědicové Adámkových s JUDr. Ladislavem Höschlem, který jejich jménem jedná s majiteli nemovitostí na Slapech, kterým vysvětluje, že budou muset za svoje nemovitosti podruhé zaplatit?

Co prosím dědicové požadují Adámkových po stávajících (nyní kvůli rozhodnutí soudu sporných) vlastnících pozemků a nemovitostí na Slapech? Pokud požadují znovuzaplacení nemovitosti nabyté v dobré víře, kolik požadují za metr pozemku?

Další dějství spletité restituční kauzy se odehraje ani ne za dva měsíce. Konkrétně 21. října u Okresního soudu na Praze-západ, líčení povede soudce Jiří Pacovský. Spor běží už od roku 2018, jedno z posledních jednání bylo nařízeno na půlku července, ale soudce Pacovský jej odložil. Další pak na 2. září, ale Pacovský jej opět odložil.

Důvodem k odkladu má podle neoficiálních zjištění INFO.CZ být snaha získat čas pro nabytí právní moci usnesení o procesním nástupnictví a pro doručení vyjádření z konce srpna všem účastníkům sporu. Případně i pro předvolání navrženého svědka. „Toto se zřejmě týká pokusu advokátky restituentů prokázat, že všichni zainteresovaní, ale hlavně Družstvo pro rekreační bydlení, věděli včas a v plné šíři o restitučním nároku. Zde je snad poprvé přesně uvedena, citována a nárokována celá oblasti Ždáně. Máme zprávy, že jako svědkyně bude asi předvolána členka představenstva Družstva pro rekreační bydlení, která by měla potvrdit, že všichni o nárocích restituentů věděli,“ sdělil INFO.CZ jeden z oslovených účastníků sporu. Rozhodnutí soudu, tedy uznání či neuznání nároku, bude pro další vývoj v kauze restitucí na Ždáni zásadní.Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

CHYBA MS V PRAZE, ODMÍTL ŽALOBU NA ROUŠKY

Městský soud v Praze (MS) pochybil, když se v srpnu odmítl zabývat návrhem na zrušení opatření Hygienické stanice hlavního města Prahy (HSHMP), kterým byla zavedena mj. povinnost nosit roušky v metru. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) totiž MS nesprávně posoudil opatření jako vyhlášku bude muset o žalobě znovu rozhodnout.

Advokát David Zahumenský podal k MS v Praze v zastoupení klienta Pavla Koudelky návrh na zrušení opatření HSHMP z 29. června, kterým byla zavedena povinnost nosit roušky v prostorách metra a na hromadných akcích s účastí nad 100 osob. Ještě, než mohl soud o návrhu rozhodnout, však HSHMP několikrát opatření zrušila a nahradila novým. Konkrétně se jednalo o dalších pět opatření, která HSHMP vydala v průběhu července ve stejné věci.

MS v Praze sice umožnil změnu návrhu, ten však obratem odmítl jako nepřípustný, neboť napadená nařízení HSHMP podle názoru soudců mají charakter právního předpisu sui generis, nejedná se tedy o opatření obecné povahy, a tudíž nepodléhají soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Podle soudců jde o to, že nařízení byla vydána podle §85 zákona o ochraně veřejného zdraví a nikoliv podle §94a, v němž se taxativně vymezuje, která nařízení hygienických stanic mají charakter opatření obecné povahy.

Takový výklad je však podle NSS chybný a všechna napadená nařízení HSHMP měla formu opatření obecné povahy, MS v Praze tedy neměl návrh odmítnout jako nepřípustný. § 85 stanovuje podle NSS pouze postup, nikoliv rozsah toho, co mohou krajské hygienické stanice činit. Pravomoc pro vydávání opatření při epidemii hygienickým stanicím zakládá §82 odst. 2 písm. m) zákona o ochraně veřejného zdraví a ten je ve výčtu §94a již uveden. Podle NSS je tedy zřejmý úmysl zákonodárce podřadit i epidemiologická opatření pod režim opatření obecné povahy.

MS v Praze se tedy bude muset návrhem znovu zabývat. Je však otázkou, zda se dostane na věcné projednání. Zahumenský totiž zároveň vyjádřil v replice ke kasační stížnosti obavu z toho, zda mu MS v Praze umožní změnit žalobu tak, aby byla projednatelná, neboť původně žalovaná opatření již pozbyla platnosti. K tomu se NSS odmítl vyjádřit, neboť nemůže vydávat předběžná hodnocení potenciálních rozhodnutí nižších správních soudů.Petr Dimun, ceskajustice.cz

STÍŽNOST NA VOLBY V BRNĚ

Krajský soud v Brně zatím obdržel od občanů jeden návrh na zneplatnění voleb do Zastupitelstva Jihomoravského kraje. Volič ve stížnosti uvádí, že nemohl odvolit, když si před volební komisí nesundal roušku z obavy kvůli možné pokutě. ČTK to dnes řekla mluvčí soudu Klára Belkovová. Na rozhodnutí má krajský soud 20 dní.

Stížnost přišla od voliče z volebního okresku Brno-město. Podle navrhovatele šlo o popření jeho volebního práva, protože mu bylo znemožněno odvolit. Volební komise jej před volbou vyzvala k sundání roušky, aby mohla zkontrolovat jeho totožnost, on to však neučinil z obavy před pokutou. Ve vnitřních prostorech je a i tehdy bylo nařízeno kvůli pandemii nového typu koronaviru roušky nosit. K volební urně tak dotyčný nebyl připuštěn. „Návrhem se budeme zabývat,“ uvedla mluvčí.

Vítězství v krajských volbách na jižní Moravě sice obhájilo ANO s 15 mandáty, hned po volbách ale oznámili koalici zástupci KDU-ČSL, Pirátů, Starostů pro jižní Moravu a ODS s podporou Svobodných. Lidovci získali mandátů 11, Piráti deset, ODS devět, Starostové sedm, Spolu pro Moravu pět, SPD i ČSSD shodně po čtyřech. Dohodnutá koalice disponuje 37 hlasy v pětašedesátičlenném krajském zastupitelstvu.

VOLBA SOUDCOVSKÉ UNIE

Soudcovská unie si 3. listopadu zvolí nového prezidenta a další členy vedení. Kvůli protiepidemickým opatřením se hlasování tentokrát uskuteční korespondenčně. Na dotaz ČTK to dnes sdělila končící šéfka stavovského sdružení Daniela Zemanová. Zároveň potvrdila, že zájemci o pozici prezidenta unie jsou stále tři: bývalý předseda pražského městského soudu Libor Vávra, místopředseda téhož soudu Tomáš Novosad a Šárka Hájková z Krajského soudu v Praze.

Delegáti, kterých je přibližně 125, budou volit vedle prezidenta 29 členů republikové rady a tři členy kontrolní komise. Nové vedení mělo tradičně vzejít z volby na shromáždění, které se původně mělo konat o nadcházejícím víkendu. Unie však musela vzhledem ke koronavirové situaci akci zrušit. Proto budou delegáti hlasovat na dálku písemně.
„Volební komise sečte hlasy 3.11.2020. Stejného dne sdělí delegátům výsledky volby, které budou potvrzeny v závislosti na tom, zda budou podány námitky, nejpozději do 6.11.2020,“ uvedla Zemanová. Na podání případných námitek budou mít delegáti 24 hodin.

Unie zvažovala, že by využila hlasovací programy. „Nemáme je ale vyzkoušené a není vhodné je zkoušet na té nejdůležitější volbě,“ řekla prezidentka. Delegáti tak budou hlasy odesílat v dopisní obálce, do níž vloží zalepenou obálku s volebním lístkem. Tím bude zajištěna tajnost hlasování. „Mailem by tajné hlasování nebylo možné,“ dodala šéfka unie.
Vávra už unii v minulosti vedl, Novosad i Hájková byli jejími viceprezidenty. Lhůta pro podání případné další kandidatury končí tento pátek. „Veřejně se k jednotlivým kandidátům nevyjadřuji, volba vedení Soudcovské unie je její vnitřní záležitost,“ napsala Zemanová na dotaz, zda se některého z kandidátů chystá veřejně podpořit.
Soudcovská unie je profesní a dobrovolné sdružení, které zastupuje přes polovinu českých soudců. Uvádí o sobě, že podle podílu členů na celkovém počtu soudců patří k nejsilnějším profesním sdružením v Evropě.

EXEKUCE ČT, ZAPLATÍ POKUTU?

ČT je v exekuci, odmítla poskytnout informace o hostech pořadu OVM podle pravomocného rozsudku: Česká televize (ČT) je v exekuci a zřejmě bude muset zaplatit pokutu, která může v první fázi činit až sto tisíc korun. Odmítla totiž poskytnout informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jak ji ve sporu s Unií obhájců (UO) v pravomocném rozsudku nařídil Městský soud v Praze. Televize podala kasační stížnost, to z ní ovšem nesnímá povinnost respektovat rozhodnutí soudu. „Ze strany veřejnoprávní televize jde o ignoraci právních předpisů,“ řekl České justici zástupce Unie Václav Vlk.

UO se již v roce 2017 obrátila se žádostí na ČT o poskytnutí informací týkajících se vyváženosti diskuzního pořadu Otázky Václava Moravce. Požadovala informace o složení hostů pořadu v případě, že jeho tématem byly otázky týkající se justice, státního zastupitelství, advokacie, trestního řízení a trestních kauz a informace o hostech pozvaných do pořadu. ČT odmítla takové údaje poskytnout. Podle Městského soudu v Praze na to u dvou dotazů neměla právo a u dalších dvou byla její odpověď právně nedostatečná. Nařídil proto do 15 dnů část informací poskytnout a u části lépe vysvětlit své rozhodnutí.DS-MS-

„ČT ve lhůtě informace neposkytla, pouze zaplatila náklady řízení a podala kasační stížnost. Takovému postupu se Unie obhájců musí bránit, jde o protiprávní jednání, které sama ČT ve svých reportážích často kritizuje,“ uvedl advokát a člen prezídia Unie obhájců Václav Vlk.

Čtěte také: Václav Vlk z Unie obhájců: ČT do debat zve hlavně státní zástupce, advokáty a soudce opomíjí
Proti ČT je tak vedena exekuce, kterou nařídil Obvodní soud pro Prahu 4. Exekuci vede soudní exekutor z Nymburka Tomáš Pospíchal. Česká justice má „Vyrozumění o zahájení exekuce“ proti ČT k dispozici. Soud za porušení povinností povinnému v těchto případech ukládá pokutu. „Jedná se o tzv. exekuci na nepeněžité a nezastupitelné plnění. České televizi, coby povinnému, může soudní exekutor ukládat tzv. donucující pokuty, jejichž účelem je donutit povinného ke splnění vymáhané povinnosti. Tyto pokuty lze ukládat opakovaně a lze je následně vymáhat jako peněžité plnění. Výše první donucující pokuty může dle ustanovení § 351 občanského soudního řádu činit až 100 000 Kč,“ vysvětlila mluvčí Exekutorské komory Lenka Desatová.
________________________________________
Na co se ptala Unie obhájců České televize?
1. Kolikrát byl do pořadu v období od 1. 2012 do 22. 6. 2017 pozván a) státní zástupce, b) soudce, c) advokát.
2. V kolika případech byl advokát v pořadu přítomný společně se a) státním zástupcem, b) soudcem, c) státním zástupcem a soudcem.
3. Kolik pořadů bylo publikováno k tématům justice, státní zastupitelství, advokacie, trestní řízení a trestní kauzy; jaká byla účast hostů k výše uvedeným tématům z hlediska jejich odborného zařazení (státní zástupce, soudce, advokát, příslušník Policie ČR a další).
4. Kolikrát byli hosty pořadu a) vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, b) vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan, c) nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, d) předseda České advokátní komory nebo jiný reprezentant této stavovské organizace
________________________________________
Exekuční řízení bylo podle Vlka zahájeno 14. září. „Česká televize jedná plně v souladu s právními předpisy a dělá vše pro to, aby ochránila oprávněné zájmy ČT a principy nezávislé žurnalistiky. Pokud advokát Václav Vlk tvrdí, že ČT ignoruje právní předpisy a jednání České televize je protiprávní, nemá pravdu a Česká televize toto tvrzení odmítá,“ reagovala mluvčí televize Karolína Blinková.

ČT v původní odpovědi na žádost o poskytnutí informací podle zákona uvedla, že by informace o hostech pořadu nepostačilo mechanicky vyhledat, nýbrž by všechny pořady ze sledovaného období musely být vyhodnocovány vzhledem k jejich obsahu a profesnímu zaměření hostů. Podle ČT by tak musela vzniknout „nová informace“ a takovou povinnost zákon o svobodném přístupu k informacím neukládá.

ČT také tvrdila, že nemůže vědět, zda lidé, kteří vystupují v televizi v souvislosti s jiným tématem, nejsou například advokáti. Soud s takovou argumentací ale nesouhlasil. Bylo podle něj zřejmé, že Unii obhájců jde pouze o hosty, kteří v pořadu vystoupili právě z důvodu příslušnosti k advokátnímu stavu. „Unie obhájců je toho názoru, že do pořadu byli ve výše uvedených případech zváni výhradně zástupci orgánů reprezentujících státní moc (státní zástupci, soudci) nabízející pouze jednostranný pohled a naopak advokáti, reprezentující zájmy jednotlivce, zcela absentovali. Očekává tak, že poskytnuté informace ji pomohou tento stav objasnit,“ uvedla UO na svém webu. Eva Paseková, ceskajustice.cz

PROBLÉMY VE SPOLEČENSTVÍ VLASTNÍKŮ?

Tragédie SVJ – prohlášení vlastníka včera, dnes… a na věky: Podle současných dostupných informací existuje v České republice celkem 68.987 společenství vlastníků jednotek, přičemž tato společenství jsou zastoupena 187.376 členy výboru. Pokud bychom mohli předpokládat, že v každém SVJ je průměrně 20 jednotek, dostáváme se ke grandióznímu číslu 1.379.740 vlastníků. I když někteří vlastníci mohou být právnické osoby a někteří vlastníci mohou vlastnit více jednotek, je zřejmé, že do SVJ je v České republice zapojeno přes milion lidí. Existuje pouze jeden jiný další právní institut, který by byl osobami, pobývajícími na území naší země tak masově využíván, a tím je institut manželství, případně rodičovství.

Kromě své masovosti jsou SVJ neobvyklým fenoménem ještě z jednoho dalšího hlediska. Je to totiž jediná korporace, do které její členové vstupují nedobrovolně. Pokud začnete podnikat se společníkem, tak si jej můžete vybrat a máte svobodnou volbu s dotyčným dále spolupracovat či nespolupracovat. Do spolku můžete dobrovolně vstoupit a dobrovolně z něj vystoupit, ba i z manželství můžete odejít rozvodem. Jediným způsobem, jak vystoupit ze společenství vlastníků jednotek je – danou jednotku prodat. Společníky ve společenství, ve kterém jste se stali koupí jednotky automaticky členy, si nevybíráte. A ani si je nemůžete vybrat. Nyní je předkupní právo další novelou občanského zákoníku opět prakticky zcela zrušené, ale v takové míře, aby vlastník jednotky byl povinen alespoň informovat další členy SVJ o svém záměru svou jednotku prodat, nikdy předkupní právo ani neexistovalo. Takže kromě náhodných osobních vztahů nedochází ani k tomu, že by se zmenšoval počet spoluvlastníků v daném SVJ, když koncentraci vlastnictví – a tedy zmenšení spoluvlastnictví – je možno z obecného hlediska požadovat za žádoucí jev.

Primárním účelem vstupu do SVJ je uspokojení jiných potřeb než být členem SVJ. Je to otázka uspokojení potřeby vlastního bydlení či získání do vlastnictví nebytový prostor, sloužící obvykle k podnikání. Členství SVJ dostane každý vlastník jednotky „nádavkem“. Ať chce či nechce, musí se začít stýkat s lidmi, se kterými nemá společného nic jiného než vlastnictví jednotky ve stejném objektu. Že už z tohoto samotného uspořádání plyne možnost značných sporů či nedorozumění, je zřejmé a odpovídá to také dnešní realitě.

Jestliže se právní úprava nějakého právního institutu dotýká tak velkého množství populace, bylo by možno předpokládat, že zákonodárci budou věnovat úpravě takových právních norem obzvláštní pozornost. Pokud mohu pozorovat judikaturu, zejména tu, která řeší nové situace, k jejichž vzniku došlo po účinnosti nového občanského zákoníku, tedy od 1. 1. 2014, tak jsem toho názoru, že taková pozornost nové úpravě SVJ nebyla zákonodárcem věnována, a naopak situace se značně zkomplikovala. Úvahy nad tím, kdy se pro SVJ použijí ustanovení platná pro spolky, kdy je nutno – byť nepřímo – zohlednit alespoň analogicky zákon o obchodních korporacích vydají na řadu samostatných článků a nechám si je na příště. Dnes bych se chtěla pozastavit nad problémem, který byl novou právní úpravou nově vytvořen a který vnesl do právní úpravy společenství vlastníků – doufám, že nevědomky – naprostý zmatek. Tento zmatek spočívá ve vytvoření nezrušitelné dvojkolejnosti právní úpravy. Jde o způsob tvorby prohlášení vlastníka.

„Prohlášení vlastníka“ je základním dokumentem, na jehož základě vůbec společenství vlastníků vzniká. „Prohlášení vlastníka“ totiž vymezuje jednotky jako samostatné nemovitosti, které jsou předmětem právních vztahů, nejčastěji koupě a prodeje. „Prohlášení vlastníka“ byla samozřejmě sepisována a vkládána do katastru nemovitostí jako základní listina, vztahující se k celému objektu, již před účinností Občanského zákoníku, tedy před 1. 1. 2014. Dělo se tak na základě § 4 a § 5 zák. č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, který byl ke dni 31. 12. 2013, tedy souběžně se začátkem účinnosti nového občanského zákoníku, již zrušen. Zákon o vlastnictví bytů vymezoval velikost jednotek v „Prohlášení vlastníka“ v ust. § 2 takto:
• 2
Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí
1. i) podlahovou plochou bytu nebo rozestavěného bytu podlahová plocha všech místností, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu nebo rozestavěného bytu,
2. j) podlahovou plochou nebytového prostoru nebo rozestavěného nebytového prostoru podlahová plocha všech místností nebytového prostoru nebo rozestavěného nebytového prostoru včetně ploch určených výhradně k užívání s nebytovým prostorem, popřípadě s rozestavěným nebytovým prostorem; do této plochy se započítává jednou polovinou podlahová plocha vnitřních ochozů a jiných ploch, které jsou součástí meziprostoru.

Tedy, řečeno jinak – prostě se sečetly plochy všech místností dané jednotky a poměrem plochy jednotky k součtu všech ploch všech místností v budově se získala velikost podílu na společných prostorách, která k dané jednotce v budově náležela. V praxi se tato úprava odrazila tak, že „Prohlášení vlastníka“ v každé jednotce vymezovala a vypočítávala jednotlivé místnosti, které k jednotce náleží a též určovala jejich plochu. Součet ploch místností pak dával celkovou plochu jednotky, přičemž dalšími podzákonnými předpisy bylo upraveno, jak velký výklenek, ku příkladu, se ještě do plochy místnosti započítává a jaký již nikoliv. Protože dle zákona o vlastnictví bytů bylo možné vlastnit budovu, a tím i jednotku, bez pozemku, na kterém budova stojí, byla úprava spoluvlastnictví pozemku dána zvláštním paragrafem, a to ust. § 21 zákona o vlastnictví bytů, z něhož připomeňmež pouze první dva odstavce:

Práva k pozemku
§ 21
(1) S vlastnictvím jednotky jsou spojena práva k pozemku (stavební parcele). Je-li vlastník budovy i vlastníkem pozemku, převede na vlastníka jednotky s převodem jednotky i spoluvlastnický podíl na pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech domu (§ 8 odst. 2). Ustanovení předchozí věty platí i pro původního vlastníka budovy a podílového spoluvlastníka pozemku.

(2) Nejsou-li spoluvlastníky pozemku všichni vlastníci jednotek v domě nebo nejsou-li spoluvlastníky v poměru, v jakém jsou spoluvlastníky společných částí domu (§ 8 odst. 2), provedou vlastníci jednotek mezi sebou převod podílů tak, aby spoluvlastnictví k pozemku odpovídalo spoluvlastnictví společných částí domu. Převod spoluvlastnického podílu k pozemku je součástí smlouvy o převodu jednotky (§ 6).

Důsledkem této úpravy bylo a je, mimo jiné, i to, že v kupní smlouvě je nutné jako předmět smlouvy uvést nejenom jednotku a k tomu se vztahující podíl na společných částech domu, ale explicitně je také nutno uvést převod spoluvlastnického podílu pozemku. Tedy, pokud se převádí jednotka, která vznikla v důsledku „Prohlášení vlastníka“, zapsaného dle zákona o vlastnictví bytů č. č. 72/1994 Sb., převádí se vždy DVĚ nemovitosti – jednotka a ideální část pozemku. Z praxe jsou známy případy, kdy se na pozemek „zapomnělo“ a bylo z toho na Katastrálním úřadu mrzení, jehož popis je opět mimo rozsah tohoto textu.

Ke změně zákonné úpravy ohledně způsobu vymezení jednotek došlo v souvislosti s novým občanským zákoníkem, kdy od 1. 1. 2014, začalo též platit Nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, kde je zcela jinak než v zákonu o vlastnictví bytů určen způsob, jak se má vypočítávat podlahová plocha jednotek. Citujme:

ČÁST DRUHÁ
ZPŮSOB VÝPOČTU PODLAHOVÉ PLOCHY
• 3
Způsob výpočtu podlahové plochy bytu v jednotce
• Podlahovou plochu bytu v jednotce tvoří půdorysná plocha všech místností bytu včetně půdorysné plochy všech svislých nosných i nenosných konstrukcí uvnitř bytu, jako jsou stěny, sloupy, pilíře, komíny a obdobné svislé konstrukce. Půdorysná plocha je vymezena vnitřním lícem svislých konstrukcí ohraničujících byt včetně jejich povrchových úprav. Započítává se také podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou zejména skříně ve zdech v bytě, vany a jiné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu.

Ve skutečnosti to znamená, že do podlahové plochy jednotky se započítává prostě celý půdorys jednotky, včetně zdí, které se nacházejí uvnitř půdorysu. Uveďme praktický příklad: jestliže ve starém činžáku prochází bytem komínová zeď, široká zpravidla 80 cm a tato zeď je dlouhá dejme tomu 4 mety, pak při „nové“ právní úpravě má byt o 3,2 m2 více než při právní úpravě dle zákona o vlastnictví bytů. Při pražských cenách, kdy cena již běžně dosahuje 100.000,- Kč/m2, je to rozdíl 320.000,- Kč, což není úplně málo. Při 80 – 100 metrovém bytě může rozdíl mezi oběma způsoby výpočtů dosáhnout i 10m2, což s sebou přináší i různé nacenění nemovitosti.

Výše popsaná výměra jednotky je značně důležitá pro praktický prodej jednotek, nejen jako referenční údaj pro kupujícího: nesprávně určená velikost může způsobit relativní, v některých případech možná i absolutní neplatnost kupní smlouvy. Dodejme ještě v krátkosti, že přijetím nového občanského zákoníku, dle kterého je stavba fakticky považována za příslušenství pozemku, došlo ke zjednodušení vyjádření vlastnictví v tom smyslu, že k převodu pozemku, respektive jeho ideálního spoluvlastnictví dochází automaticky.

Připomeňme také, že v „Prohlášení vlastníka“, které je zapsáno do katastru nemovitostí po 1. 1. 2014, již nejsou uváděny jednotlivé místnosti jednotky, ale pouze celková půdorysná plocha jednotky.

Až potud se zdá situace celkem jasná, přehledná a nekomplikovaná. Jeden by řekl, že prostě existují dva způsoby vzniku „prohlášení vlastníka“ a zajisté dříve či později se oba způsoby vymezení jednotek sjednotí tak, aby došlo k uplatnění nové koncepce právní úpravy nemovitostí, totiž, že stavba je součástí pozemku.
Avšak chyba lávky!! Existuje totiž ust. § 3063 Občanského zákoníku, potměšile ukryté v ustanoveních přechodných a závěrečných,
které zní:
• 3063
Nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.

Co to ve skutečnosti v praxi znamená? Znamená to, že jsou NAVŽDY již zachovány dva režimy a dva zákonné způsoby vymezení jednotek. Jeden způsob dle zák. o vlastnictví bytů – 72/1994 Sb., kde je podlahová plocha jednotek určena BEZ vnitřních příček a druhý způsob, dle ust. nařízení vlády č. 366/2013 Sb., včetně příček a nosných konstrukcí (a s pozemkem). Znamená to tedy, že i v případě, že se na tomto shodnou všichni členové daného SVJ (což je samo o sobě věcí značně komplikovanou a organizačně náročnou), nelze změnit prohlášení vlastníka učiněné dle zák. č. 72/1994Sb. tak, aby odpovídalo nařízení vlády č. 366/2013 Sb.

Tento názor dlouhodobě zastává i Český úřad zeměměřičský a katastrální a opírá se přitom o ideu, že pojetí jednotek i jejich koncepce se v obou případech tak zásadním způsobem liší, že pouhým přeměřením jednotek dle nařízení vlády 366/2013 Sb. a vložením nového prohlášení vlastníka nelze dosáhnout změny. Katastrální úřad takovéto „novelizované“ prohlášení vlastníka nezapíše.

Pokud společníci společenství vlastníků chtějí učinit v prohlášení vlastníka, které vzniklo dle zákona o vlastnictví bytů nějaké změny (na příklad vymezit novou jednotku ze společných prostor), musí tak učinit podle starého, již neplatného zákona, neboť jsou k tomu nuceni ust. § 3063 Občanského zákoníku.

Teoretickou možností, jak se dopracovat k novému prohlášení vlastníka, by bylo zrušení jednotek, k jejichž vymezení došlo dle zákona o vlastnictví bytů, převedení jednotek do ideálního spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek v poměrech odpovídajícím původnímu vlastnictví jednotek, toto nechat dát zapsat do katastru nemovitostí a následně nově vymezit nové jednotky ve smyslu ust. § 1166 Občanského zákoníku, s výměrami a podíly dle nařízení vlády č. 366/2013 Sb.
Podotkněmež, že k takovýmto majetkovým převodům by bylo potřeba nejenom souhlasu všech členů SVJ, ale také všech případných zástavců, tedy, převedeno do lidštiny, i všech bank, které na koupi té které jednotky poskytly hypotéční a podobné úvěry. Totéž se pochopitelně týká i oprávněných z věcných břemen. Čímž se dostáváme v daném záměru do oblasti literatury science fiction.

Navíc ještě hrozí, že by se takovýto postup velmi nelíbil finančním úřadům, neboť podíly na nemovitosti mají pravidelně podstatně menší hodnotu než vymezené jednotky, tedy, při transformaci podílového spoluvlastnictví znovu do jednotlivých jednotek by mohlo být posuzováno jako dar, respektive, jako získání dalšího majetku. Daňové řízení v těchto záležitostech si skutečně neumím (a ani nechci) představovat.

Ještě je potřeba ještě dodat, že ČÚZK se tímto svým názorem zcela rozchází s právním názorem, vysloveným Expertní skupinou Komise pro aplikaci nové civilní legislativy v jejím stanovisku č. 7 ze dne 19. 4. 2013, neboť toto stanovisko se nijak nevypořádává se zásadní rozdílností v pojetí jednotky v jednotlivých zákonných režimech a s platnou zásadou, podle které je stavba součástí pozemku, což se netýká domů, v nichž jsou vymezeny jednotky v režimu bytového zákona.

Co z tohoto právně neuvěřitelného stavu vyplývá?

Zaprvé, že pokud by se někdo chtěl pustit do „průzkumu bojem“, museli by všichni členové SVJ, které mělo „postaru vymezené“ jednotky a „postaru“ učiněné prohlášení vlastníka, nově vymezit jednotky v nemovitosti dle ust. § 1166 OZ a nařízení vlády č. 366/2013 Sb., a to u vědomí, že příslušný katastrální úřad odmítne tento zápis provést. Do zamítnutí podat odvolání a následně se pustit do správní žaloby, o níž by s maximální pravděpodobností nakonec rozhodoval Nejvyšší správní soud. Jen ten totiž může rozhodnout, zda právní názor ČÚZK je oprávněný či nikoliv. Což je jednak projekt na mnoho let, jednak to je záležitost po právní stránce s nejistým výsledkem a co se nákladů týká, již samotné nové prohlášení vlastníka, včetně přeměření „půdorysů“ něco stojí, nehledě na právní zastupování. Tedy, ne že bych takovému smělci nedržela palce, ale obávám se, že tento způsob řešení vzniklého problému – kromě toho, že jej považuji v podstatě za nedůstojný, protože iniciativní členové SVJ by na své vlastní náklady řešili problémy vzniklé na úrovni zákonodárné a státní správy – není tím, jak by se měly řešit legislativní problémy, zapříčiněné výlučně mocí zákonodárnou a státní správou.

Zadruhé, v nekonečné a nekončící „dvojkolejnosti“ právní úpravy jednotek a jejich vymezení vidím značný potenciál právních sporů, protože, přiznejme si, kdo z kupujících či prodávajících si všimne, na základě kterého zákona byla jeho jednotka vymezena? Jistěže pro advokáty „každý spor dobrý“, ale domnívám se, že palmární účet advokátů by nemělo být prvořadým hlediskem při tvorbě legislativy.

A co říci úplně nakonec? Vypadá to, že členové SVJ by kromě svých korporací měli spoluzaložit ještě nějakou manufakturu na výrobu klíčenek. Protože než je rozešlou na všechny katastrální úřady, do Poslanecké sněmovny, Senátu, Legislativní radu vlády – to už vypadá na pořádnou spotřebu. Rozhodně oblíbené úsloví „Děkujeme a posíláme klíčenku“ dostává výše popsaným právním paskvilem úplně nový rozměr uplatnění. JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.

ŽALOBCE ZMÍRNIL KVALIFIKACI PARKANOVÉ

Státní zástupce Jan Kořán uvedl v dnešní závěrečné řeči v kauze nákupu letounů CASA, že se u bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové (KDU-ČSL, TOP 09) nepodařilo prokázat zneužití pravomoci. Nově pro ni proto navrhl mírnější právní kvalifikaci, a to nedbalostní maření úkolu veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku z vědomé nedbalosti. Bývalé političce tak nyní hrozí namísto původních deseti let maximálně tři roky vězení.

O pořízení transportních letounů za více než 3,5 miliardy korun rozhodla v roce 2009 druhá vláda Mirka Topolánka (ODS), tehdy už v demisi. Kořán vyčítá Parkanové a Staňkovi to, že nákup tří letounů byl předražený. Výši škody, kterou podle něj dvojice způsobila státu, dnes zrevidoval na základě dodatku ke znaleckému posudku z 819 milionů na 777 milionů korun.

„Obžaloba má za to, že se skutek stal a posuzuje ho jako trestný čin,“ konstatoval Kořán v úvodu svého projevu u Obvodního soudu pro Prahu 6.

Státní zástupce původně tvrdil, že Parkanová při nákupu zneužila pravomoc, protože chtěla zlepšit své postavení ve vládě, „především ve vztahu k premiérovi Topolánkovi, který ji zamýšlel z funkce ministryně odvolat“. Dnes ale připustil, že tento motiv nelze dovodit, a to zejména vzhledem k tomu, co u soudu vypověděli kolegové Parkanové z vlády – mimo jiné samotný Topolánek, někdejší ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL, TOP 09) nebo expremiér Petr Nečas (ODS).

Kořán dnes také ostře zkritizoval průběh hlavního líčení. Předsedkyně soudního senátu Markéta Binderová podle něj upřela oběma obviněným právo na spravedlivý proces. Řekl, že náležitě nevyslechla některé svědky, kteří nepodporovali tvrzení obžaloby, čímž mohla znevýhodnit obhajobu Parkanové i Staňka.

Upozornil také na průtahy v řízení. Obžalobu podával koncem roku 2015 a první hlavní líčení se konalo až v květnu 2017. Binderová se v mezičase pokusila z věci vyloučit, chtěla také kauzu vrátit k došetření. Kořánovi vadí, že soudkyně pak za tři a půl roku nařídila jen 21 jednacích dní.

Oba obžalovaní vinu odmítají. Parkanová k soudu nechodí. Bývalý ředitel ministerské sekce vyzbrojování Staněk vypověděl, že ministerstvo obrany řešilo nákup letounů standardním procesem jako ostatní veřejné zakázky a že s vědomím složitosti nákupu byla navíc řada kroků projednávána a schvalována na úrovni vlády.

K výši trestů, které obžaloba oběma obviněným navrhne, se Kořán vyjádří později v rámci dnešního jednacího dne. Staňkovi i nadále hrozí až deset let odnětí svobody za zneužití pravomoci a porušení povinnosti při správě cizího majetku.

PETRLÍK SOUDCEM TRIBUNÁLU EU, EXMINISTR PELIKÁN NÁHRADNÍK, POMŮŽE MU MATKA?

Kandidátem na soudce Tribunálu Soudního dvora EU je právník David Petrlík, který dlouhodobě působí v evropských institucích. Prvním náhradníkem se stala Magdalena Ličková a druhým náhradníkem exministr spravedlnosti Robert Pelikán. Výsledky hlasování výběrové komise dnes sdělilo ministerstvo spravedlnosti. O funkci projevilo zájem sedm uchazečů.

Pohovory, které prověřovaly odbornou způsobilost zájemců, jejich motivaci, jazykovou připravenost a celkovou způsobilost k výkonu funkce, se uskutečnily ve čtvrtek.

„V případě vítězného uchazeče komise ocenila jeho hluboké znalosti evropské judikatury, analytické schopnosti a především jeho dosavadní dlouholetou praxi v evropských institucích. Díky nim je podrobně obeznámen s jejich strukturou a fungováním,“ uvedla ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO).

U náhradnice Ličkové komise zohlednila mimo jiné její jazykové a vědecké kvality a schopnost pracovat ve vícejazyčném právním prostředí různých právních systémů. Právnička získala praxi u Soudního dvora EU jakožto asistentka generálního advokáta.

„U druhého náhradníka pak komise ocenila mimo jiné hodnotné zkušenosti z akademické sféry a obsáhlé znalosti evropského práva,“ dodala Benešová k Pelikánovi.

O tom, že komisi nejvíce zaujal právě Petrlík, který pracuje v Agentuře pro evropský globální navigační satelitní systém, informoval v pátek web Lidovky.cz. Petrlík dříve působil také na ministerstvu zahraničních věcí, a to v odboru vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU. V letech 2004 až 2015 byl pak u tohoto soudu tajemníkem soudce. Na pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy vyučuje právo duševního vlastnictví a evropské procesní právo.
Pozice soudce Tribunálu Soudního dvora Evropské unie je volná od letošního 6. října, kdy dosavadní soudce Tribunálu za Českou republiku Jan M. Passer nastoupil jako český soudce Soudního dvora EU.

Nominaci Petrlíka a dvou náhradníků předloží ministryně k projednání sněmovnímu výboru pro evropské záležitosti a pro informaci také senátnímu výboru pro záležitosti EU. Poté musí vybraného kandidáta schválit vláda. Jeho jméno následně ministr zahraničí oznámí generálnímu sekretariátu Rady EU.

Soudní dvůr EU sídlí v Lucemburku a ve spolupráci se soudy členských států dbá na jednotné provádění a výklad unijního práva. Má dva soudní orgány: prvoinstanční Tribunál a Soudní dvůr. Dvůr se skládá z 11 generálních advokátů a 27 soudců z jednotlivých členských zemí unie. U Tribunálu pak působí dva soudci z každé členské země – za Česko je to nyní pouze Petra Škvařilová-Pelzl. Soudci jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států unie na dobu šesti let.