iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Orbán odmítá pomluvy Jourové o Maďarsku, rezignaci

Maďarský premiér Viktor Orbán vyzval českou místopředsedkyni Evropské komise Věru Jourovou, aby kvůli svým údajně hanlivým prohlášením na adresu Maďarska odstoupila z funkce. Jourová Orbána rozezlila vyjádřeními v rozhovoru s německým magazínem Der Spiegel, kde hovořila mimo jiné o "nemocné" maďarské demokracii a situaci tamních médií.

EK uvedla, že Jourová má i nadále plnou důvěru její šéfky Ursuly von der Leyenové, Rozhovor s Jourovou vyšel v Der Spiegel 26. září v souvislosti s nadcházejícím zveřejněním výroční zprávy, v níž komise zhodnotí dodržování principů právního státu ve všech unijních zemích. Jourová měla zprávu představit ve středu.

"Pan Orbán rád říká, že buduje neliberální demokracii. Já bych řekla, že vytváří nemocnou demokracii. V maďarských médiích je sotva nějaká kritika proti vládě, takže podstatná většina Maďarů již zřejmě vůbec není v pozici, aby si mohla vytvořit svobodný názor. Obávám se, že lidé v Maďarsku by jednoho dne mohli zjistit, že jejich poslední volby byly poslední svobodné," řekla unijní politička novinářům.

Maďarský premiér se kvůli obsahu rozhovoru obrátil kritickým dopisem na von der Leyenovou a napsal jí, že takové výroky odporují roli komise jako neutrální a objektivní instituce, porušují zásady spolupráce a brání jakémukoli budoucímu smysluplnému dialogu mezi Maďarskem a místopředsedkyní EK.

"Tato prohlášení jsou nejen přímým politickým útokem proti demokraticky zvolené maďarské vládě, jež se stávají běžnými, ale i ponižováním Maďarska a maďarského lidu. Prvé je nevhodné, druhé nepřijatelné," napsal Orbán. "Prohlášení místopředsedkyně Věry Jourové jsou neslučitelná s jejím současným mandátem, a proto je její odstoupení nezbytné. Zatím s ní maďarská vláda přerušuje veškeré politické styky," dodal. Už v pondělí Jourovou vyzvala k rezignaci i maďarská ministryně spravedlnosti Judit Vargová.

EK: V ČR SE NEDOSTATEČNĚ STÍHÁ KORUPCE, SAMA NEPOMOHLA STÍHAT ZA MILIARDY BAKALU

Evropská komise ve svém prvním hodnocení stavu demokracie a právního státu v členských zemích vyjádřila mimo jiné znepokojení nad nedostatečným stíháním korupce v České republice, na Slovensku a v dalších čtyřech zemích převážně z východní části Evropské unie.

Česko má podle zprávy stále rezervy v boji proti korupci, který se někdy nepříliš rychle snaží zefektivnit přijímáním nových zákonů. Vyjadřuje obavy, že významné korupční případy nejsou v ČR vyšetřovány systematicky. Nedostatky vidí unijní exekutiva v Česku rovněž například v malé transparentnosti vlastnictví médií či ve zhoršeném přístupčásti společnosti k nevládním organizacím. Naproti tomu dobře hodnocenou nezávislost české justice by podle komise mohly dále zvýšit nově zaváděné normy.

Unijní exekutiva vidí nedostatky v protikorupčním boji také v Bulharsku, Chorvatsku, na Slovensku, v Maďarsku a na Maltě.

Komise přišla vůbec poprvé s ročním hodnocením stavu právního státu a fungování demokratických principů v rámci snahy upozornit na možné problémy s dodržováním evropských hodnot. Snaží se tak předejít tomu, aby se v případě dalších států opakovala situace kolem Polska či Maďarska, proti nimž vedou unijní orgány řízení.

„Pokud někde chybí vláda práva nebo je v ohrožení, má to dopad na život každého z nás,“ prohlásila při prezentaci zprávy místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová s dovětkem, že vyrůstala v komunistickém Československu, kde vládla totalita a nikoli právo. Hodnocení podle ní může upozornit členské země

na nedostatky a také jasně definovat pojem právního státu, jehož údajnou mlhavost některé země komisi vyčítají.
Unijní exekutiva také v případě Česka poukazuje na probíhající audity možného střetu zájmů veřejných činitelů a zneužívání peněz z evropských fondů.

„Je to konstatování... lidé by měli vidět, že když je někdo vysoce postavený v politice nebo v byznysu, platí pro něj zákon stejně jako pro běžného občana,“ řekla ke zjištěním týkajícím se Česka Jourová.

V Česku je sice zaručena svoboda projevu, obsah médií však není zcela chráněn před vlivem jejich vlastníků, konstatuje zpráva EK. Problém vidí hlavně v tom, že neexistují přesná pravidla, díky nimž by se jasně vědělo, kdo jednotlivá média vlastní. Komplikovaná může být i role samotných novinářů. „Má se za to, že novinářům nehrozí fyzické útoky, avšak slovní urážky a vyhrožování nejsou v politickém diskursu ničím neznámým,“ uvádí komise.

Nejvážnější výhrady dala EK najevo k situaci v Maďarsku a v Polsku.

„V některých členských státech podnítilo směřování změn vážné obavy o to, aby neměly reformy vliv na nezávislost justice,“ uvádí zpráva v kapitole věnované převážně Polsku a Maďarsku. V těchto státech jsou podle EK na místě „vážné obavy“ z možného podřizování soudů politické moci. Komise však bedlivě sleduje také potenciálně problematický vývoj soudnictví v Bulharsku, v Rumunsku či v Chorvatsku. Naopak na Slovensku podle EK nová vláda po problematickém přístupu té předchozí slíbila posílit nezávislost soudů.

V Polsku, Maďarsku a na Maltě také podle komise hrozí politizace úřadů dohlížejících na média. U těchto tří států spolu s Bulharskem dala EK zároveň najevo obavy z přímého vlivu politiků na veřejnoprávní i soukromá média.
„Poláci a Maďaři vždycky volali po tom, abychom pokryli všechny země a nezaměřovali se jen na ně. Ale u Polska a Maďarska jsme museli konstatovat, že nezačínáme s bílým papírem,“ konstatovala Jourová.
Maďarská ministryně spravedlnosti označila zprávu EK za absurdní a nepravdivou. Nemůže být podle ní podkladem k diskuzi.

Jourová zveřejnila zjištění komise den poté, co ji za kritiku směřování Maďarska vyzval k rezignaci maďarský premiér Viktor Orbán.

Šéfka komise Ursula von der Leyenová se v pondělí za Jourovou po kritice ze strany Orbána postavila. Maďarskému premiérovi se nelíbila prohlášení Jourové v německém týdeníku Der Spiegel, kde řekla, že Orbán vytváří nemocnou demokracii. Podle něho tím urazila maďarský lid a odporovala roli komise jako neutrální a objektivní instituce.
Jourová v reakci na Orbánova slova řekla serveru Politico, že nechce zabředávat do osobních útoků. „Jednu věc chci ale jasně odmítnout. Nikdy jsem neurazila maďarský lid. Naopak. Nemám nic než obrovský respekt k maďarskému lidu a volbám, které činí.“

„To nicméně neznamená, že když je třeba, neměli bychom mluvit kriticky o krocích vlád a volených představitelů, ať už v Komisi nebo v členských státech. V demokracii nestojí ničí činy nad kritikou.“

Na svém výroku, že maďarský premiér Viktor Orbán vytváří v zemi nemocnou demokracii, Jourová trvá. Po zveřejnění zprávy o stavu právního státu v sedmadvacítce zemí Evropské unie to řekla českým novinářům v Bruselu.
„Odpověď komise bude, že jsme otevření dialogu. Že bychom měli zasednout ke stolu a nevzkazovat si přes média,“ prohlásila Jourová.

KACZYŇSKI MÍSTOPŘEDSEDOU VLÁDY POLSKA

Kaczyński se stane vicepremiérem Polska, předčasné volby už nehrozí: Vlivný předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczyński se stane členem vlády. Zastávat bude funkci vicepremiéra, oznámil ve středu premiér Mateusz Morawiecki. V letech 2006-2007 už Kaczyński stál v čele vlády. Ministrem školství bude Przemyslaw Czarnek známý kontroverzními výroky na adresu sexuálních menšin.

Vládní koalice byla v posledních týdnech v krizi, hovořilo se o menšinové vládě i o předčasných volbách. V sobotu ale zástupci PiS a menších stran Solidární Polsko a Dohoda podepsali novou koaliční smlouvu, která má zaručit fungování vlády do příštích řádných voleb v roce 2023.

Kaczyński byl dosud řadovým poslancem. Podle polských médií má ale značný vliv na politiku Morawieckého vlády a někdy bývá označován za klíčového polského politika současnosti. Morawiecki dnes řekl, že Kaczyńského účast ve vládě kabinet „jistě výrazně posílí“.

Na základě dohody se Kaczyński stane vicepremiérem bez portfeje a předsedat bude i bezpečnostnímu výboru, který bude dohlížet na činnost ministerstev spravedlnosti, obrany a vnitra. V čele ministerstev obrany a vnitra stojí politici strany PiS, resort spravedlnosti ale řídí předseda koaličního Solidárního Polska Zbigniew Ziobro.

Podle polských médií přitom mezi Kaczyńským a Ziobrem panuje značná rivalita. Solidární Polsko před časem odmítlo podpořit některé návrhy zákonů z dílny PiS, což prohloubilo koaliční krizi.

Novým ministrem školství a vědy, v němž se sloučí dvě dosavadní ministerstva, bude Przemyslaw Czarnek z PiS. Agentura AP připomněla, že je Czarnek známý kontroverzní výroky na adresu sexuálních menšin. Letos v létě například řekl, že příslušníci sexuálních menšin označovaní termínem LGBT (lesby, gayové, bisexuálové a transgenderové osoby) „nejsou rovni normálním lidem“. Loni například Czarnek ještě ve funkci lublinského vojvody ocenil starosty obcí, které odmítají hnutí za práva sexuálních menšin, za to, že „nepodpořili ideologii, která je v rozporu s ústavou Polské republiky“.
29. července 2020

Dnešní změny ve vládě se dotkly také ministerstva zemědělství a lesnictví, v jehož vedení Jana Krzyszofa Ardanowského vystřídá Grzegorz Puda, a ministerstva rozvoje, do jehož čela se místo Jadwigy Emilewiczové postaví předseda koaliční strany Dohoda Jaroslaw Gowin. Zároveň Gowin zůstane vicepremiérem.

LIDÉ O OSOBNÍ BANKROTY MOC NEŽÁDAJÍ

Lidé se do osobního bankrotu nehrnou, obavy o zahlcení soudů novými dlužníky se nenaplnily: Nápad oddlužení na soudy zůstává v roce 2020 průměrný a stabilní. Do konce srpna bylo podáno 17.208 návrhů na povolení oddlužení. Bude-li nápad pokračovat stejným tempem i do konce roku, celkový počet nepřesáhne 26.000, což jej v historickém srovnání zařadí mezi průměrné roky. Nápad nových věcí se dokonce snižuje. Obavy, že oddlužovací novela insolvenčního zákona zahltí soudy tak, že budou čelit kolapsu, se tak nenaplnily.

Tzv. oddlužovací novela insolvenčního zákona platí již přes rok. Odborníci při jejím schvalováním varovali před náporem nových dlužníků, které soudy nebudou zvládat. Tyto obavy se však nenaplnily. Insolvenční soudy již šestý měsíc po sobě dokonce schvalují více oddlužení, než kolik jich nově napadá. „Důvodem je pochopitelně určitá setrvačnost a doba, kterou zabere vyřízení úvodních fází insolvenčního řízení. Ve výsledku se ale dá říci, že prvotní nápor na insolvenční soudy po přijetí oddlužovací novely insolvenčního zákona v červnu 2019 ustal,“ vysvětluje mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Zdá se rovněž, že vylepšený elektronický formulář návrhu na povolení z ledna 2020 oddlužení snížil chybovost jeho vyplňování, což snížilo administrativní zátěž insolvenčních soudů při výzvách k opravě či doplňování, ale i snížilo počet odmítaných podání.

Zpočátku sice zájem sk

okově vzrostl, pak se ale situace začala vracet zpět k novému normálu, který nyní představuje zhruba 2 200 insolvenčních návrhů měsíčně. Svou roli v tom samozřejmě sehrála i stávající pandemie, která na čas sepisování insolvenčních návrhů téměř úplně zastavila. Kromě toho také umožnila odklad splátek, mimořádné moratorium nebo odklad na povinné podávání návrhů.

Soudy insolvenční úseky posílily

Množství nápadu a zatížení insolvenčních úseků se také liší v krajích. „Od roku 2018 počet oddlužení strmě narůstá a již překonal své historické maximum z roku 2014. Nepochybně tedy došlo ke zvýšení zátěže insolvenčního úseku soudu, avšak dosud se daří tento objem věcí zvládat díky vysokému pracovnímu nasazení všech zaměstnanců působících na insolvenčním úseku soudu. Přestože v některých soudních agendách se počet nových věcí může snižovat, tak pro oblast insolvencí toto rozhodně neplatí,“ uvedl místopředseda Krajského soudu v Praze Jiří Grygar. Souhlasí ale s tím, že ani další rozvolnění podmínek oddlužení nevedlo k masovému přesunu exekučních dlužníků do insolvencí.

Většina soudů uvádí, že situaci , na insolvenčních úsecích zvládají, protože došlo k jejich posílení i co se týče nesoudcovského personálu. „Kvůli očekávanému zvýšenému objemu insolvenční agendy došlo k posílení úseku, kde vzniklo jedno nové oddělení, a dále k systematickým změnám v rozvrhu práce, na základě kterých jsou ku příkladu incidenční spory (agenda ICm) nově přidělovány soudcům obchodního úseku,“ vysvětluje mluvčí Krajského soudu v Ústí nad Labem Jiří Barč.

„Nápad nových věcí je dá se říci za poslední 3 roky konstantní. Pro srovnání u zdejšího soudu vždy v období leden až srpen v roce 2018 napadlo 1548 věcí, v roce 2019 to bylo 1948 věcí a v roce 2020 pak 1861 věcí. Nezvýšil se tedy prozatím sice nápad věcí, ale zvýšil se počet přihlášek pohledávek v jednotlivých řízeních. Lhůty pro jejich vyřízení zatím stíháme s vynaložením značného úsilí, “ uvedla místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové Jolana Maršíková s tím, že budoucí ekonomická situace může mít na průběh oddlužení značný vliv. Nejčastějším problémem je totiž pro dlužníky v insolvenci výpadek v příjmech z důvodu ztráty zaměstnání.

Nejistota pro dlužníka

Kritici vyčítají novele zejména značnou nejistotu pro dlužníka. Pokud se mu totiž v rámci snahy o oddlužení nepodaří uhradit věřitelům alespoň 30 % jeho závazků, nikdy předem s jistotou neví, jak bude soud na jeho úsilí nahlížet. Pokud by soud shledal, že snaha dlužníka splácet dluhy nebyla maximální, oddlužení neumožní.

Řadu dalších dlužníků odrazuje také to, že jim po vstupu do oddlužení zbude na běžný život méně peněz, než když setrvají v režimu exekucí. Velká část z nich tak raději zůstane v šedé zóně a bude mít své jisté, než aby se pustili do těžké insolvenční cesty s nejistým výsledkem na konci. „Takové příjmy je mnohdy obtížné prokázat a tento aspekt bohužel nelze podceňovat a legislativa by se na něj měla zaměřit,“ dodává Grygar.

„I přesto, že novela nakonec nedosáhla co do počtu uchazečů o oddlužení očekávaných čísel, přinesla několik jednoznačně pozitivních změn. Výrazně se například zjednodušil soupis insolvenčního návrhu. Dále oceňuji také institut chráněného obydlí, který dlužníkovi s nezajištěnou nemovitostí transparentně ukazuje, zda tento majetek může v insolvenci zachránit, nebo bude prodán,“ bilancuje ředitel společnosti Insolvence 2008 Tomáš Valášek. Ta příští týden pořádá konferenci, která se bude mimo jiné věnovat právě poslední novele insolvenčního zákona a jejímu hodnocení.

Podle Českou justicí oslovených odborníků se brzy znovu otevře debata oddlužení. A to v souvislosti s implementací evropské směrnice o preventivní restrukturalizaci, kterou bude podle všeho provázet boj o tříleté takzvané nulové oddlužení. Eva Paseková, ceskajustice.cz

POSLANECKÉ KLUBY NESMĚJÍ TAJIT PLATY A ODMĚNY POSLANCŮ

Podle Nejvyššího správního soudu (NSS) existuje veřejný zájem na kontrole hospodaření jednotlivých poslaneckých klubů, a proto je možné poskytnout informace o výši platů a odměn, které vyplácejí jak fyzickým, tak právnickým osobám. NSS tak vyhověl kasační stížnosti někdejšího studenta, který neúspěšně žádal o tyto údaje podle zákona o svobodném přístupu k informacím pro účely své diplomové práce.

O konkrétní informace v podobě peněžních deníků jednotlivých poslaneckých klubů požádal student v září 2017 neúspěšně Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Krátce po podání žaloby k Městskému soudu v Praze (MS) vydal Ústavní soud (ÚS) tzv. platový nález, který výrazně zpřísnil podmínky, za nichž lze poskytnout informace o platech a odměnách zaměstnanců veřejných institucí. Tento nález pak aplikoval MS v Praze s tím, že žadatelův důvod v podobě diplomové práce nesplňuje kritérium debaty ve veřejném zájmu a sám žadatel není ani tzv. společenským hlídacím psem.
S tímto názorem MS se však neztotožnil NSS. Podle senátu ve složení Jiří Palla, Aleš Roztočil a Petra Weissová předně nelze tento nález aplikovat na právnické a podnikající fyzické osoby: tyto informace o výdajích z veřejných prostředků je nutné poskytnout vždy, aniž by musel žadatel splňovat kritéria stanovená v tomto nálezu.
Ohledně výdajů poslaneckých klubů na platy fyzických osob pak žadatel podle NSS splňuje všechna tzv. platovým nálezem stanovená kritéria.

Podle NSS jsou totiž poslanecké kluby jedním ze základních pilířů parlamentní demokracie a zároveň příjemci veřejných prostředků. „Proto zde existuje zřetelný zájem na veřejné kontrole hospodaření poslaneckých klubů i ve vztahu k platovým náležitostem jejich zaměstnanců. Na základě počtu pracovníků poslaneckých klubů a výše jejich platů a odměn si totiž může veřejnost učinit úsudek, zda jednotlivé politické strany či politická hnutí zastoupená v Poslanecké sněmovně nakládají s veřejnými prostředky hospodárným způsobem a zda jich nezneužívají k výplatě neadekvátně vysokých částek svým členům či sympatizantům nebo k jiným nežádoucím účelům.

Takový poznatek může být pro voliče jedním z aspektů hodnocení činnosti jednotlivých poslaneckých frakcí a rozhodování, pro jaký politický subjekt budou hlasovat v příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Informovanost o způsobu odměňování zaměstnanců poslaneckých klubů tedy úzce souvisí i s ústavně zaručeným právem každého podílet se na správě veřejných věcí svobodnou volbou svých zástupců, které je zaručeno v čl. 21 Listiny základních práv a svobod,“ stojí ve zdůvodnění rozhodnutí NSS.

Jedná se tedy o informace, jejichž poskytnutí je ve veřejném zájmu. Podle NSS také samotný záměr diplomové práce naplňuje kritérium přispět ke společenské diskusi o věci veřejného zájmu, neboť vysoké školy tyto práce posléze zpřístupňují veřejnosti. „Zveřejňováním závěrečných prací pak vysoké školy jako nejvyšší články vzdělávací soustavy naplňují jeden ze svých cílů hrát aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, který je vymezen v ustanovení § 1 písm. d) zákona o vysokých školách,“ uvádí soudci ve zdůvodnění.

Stejně tak naplňoval student požadavek tzv. společenského hlídacího psa, neboť „veřejná kontrola činnosti orgánů veřejné moci tak nepřísluší jen úzce vymezené skupině osob a status tzv. ‚společenského hlídacího psa‘ je nutné vykládat extenzivně tak, že lze do něho zahrnout všechny subjekty, které vyžádané informace zpřístupňují veřejnosti“.
NSS zrušil nejen rozhodnutí MS, ale i rozhodnutí Kanceláře PS. Ta bude nyní muset v souladu s názorem NSS znovu rozhodnout a požadované informace žadateli vydat. Petr Dimun, ceskajustice.cz

SOUDCI NSS ZAMÍTLI KASAČNÍ STÍŽNOST, TV BARRANDOV NEBUDE PLATIT POKUTU

NSS potvrdil zrušení pokuty 400.000 Kč za Soukupův pořad, zkritizoval vysílací radu:: Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) proti zrušení pokuty 400.000 korun pro Televizi Barrandov. Soud to dnes uvedl na svých webových stránkách. Rada televizi uložila pokutu za neobjektivitu v pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa, televize ale uspěla se správní žalobou u pražského městského soudu, který rozhodnutí rady zrušil.

Majitel televize Soukup kritizoval v září 2018 ve svém publicistickém pořadu firmy za to, že dostávají pobídky od státu a přitom vyvádějí peníze do zahraničí. Konkrétně jmenoval automobilku Škoda Auto, která nedostala prostor na reakci. Podle pozdějšího rozhodnutí RRTV spáchala televize přestupek proti zákonu o provozování rozhlasového a televizního vysílání, protože neposkytovala objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.
Rozhodnutí rady letos v únoru zrušil pražský městský soud. Vyhověl tak televizi, která rozhodnutí rady označovala nejen za nezákonné, ale i nepřezkoumatelné, a žádala, aby soud věc radě vrátil k dalšímu řízení.

NSS rozhodnutí soudu potvrdil. V potaz vzal to, že pořad Kauzy Jaromíra Soukupa je pořadem publicistickým, ve kterém moderátor představuje svůj názor na určitou spornou problematiku. NSS v tomto smyslu upozorňuje, že míra tolerance vůči případným prohřeškům proti zákonem požadovaným zásadám objektivity a vyváženosti bude různá v závislosti na tom, půjde-li o pořad publicistický či o zpravodajskou relaci. U publicistiky jsou požadavky na objektivitu a vyváženost podle NSS jiné než u zpravodajství.

Soud také zkritizoval radu za to, že se odmítla zabývat pravdivostí informací, které Soukup v pořadu přednesl. „Jakkoliv se občas uvádí, že dnešek je dobou ´post-faktickou´, Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že na správnosti (a tedy pravdivosti) informací i dnes záleží,“ uvedl předseda senátu Zdeněk Kühn.

Podle něj nelze požadovat po radě, aby ověřovala každou spornou informaci, která v pořadu zazněla. „Lze ale požadovat, aby rada vzala do úvahy správnost informací přinejmenším tam, kde jde o údaje všeobecně známé nebo snadno dohledatelné, nota bene v situaci, kdy sama televize jejich pravdivost v řízení před radou prokazovala. Rada tedy opravdu pochybila, neboť se přesností (pravdivostí) prezentovaných informací za těchto specifických podmínek odmítla zabývat,“ uvedl Kühn, ceskajustice.cz

PODLE EK SOUDNICTVÍ ČR BEZ POTÍŽÍ? ZPRÁVA JOUROVÉ?

Česko má stále rezervy v boji proti korupci, který se někdy nepříliš rychle snaží zefektivnit přijímáním nových zákonů. Uvádí to dnešní zpráva Evropské komise o stavu právního státu v zemích Evropské unie, podle níž existují obavy, že významné korupční případy nejsou v ČR vyšetřovány systematicky. Nedostatky vidí unijní exekutiva v Česku rovněž například v malé transparentnosti vlastnictví médií či ve zhoršeném přístupu části společnosti k nevládním organizacím.

Naproti tomu dobře hodnocenou nezávislost české justice by podle komise mohly dále zvýšit nově zaváděné normy.
Komise přišla vůbec poprvé s ročním hodnocením stavu právního státu a fungování demokratických principů v rámci snahy upozornit na možné problémy s dodržováním evropských hodnot. Snaží se tak předejít tomu, aby se v případě dalších států opakovala situace kolem Polska či Maďarska, proti nimž vedou unijní orgány řízení.

Česko má podle zprávy zákonný rámec boje proti korupci, jehož fungování se snaží zlepšit například povinností zveřejňovat podrobnosti o státních zakázkách či novým zákonem o nominacích do státních podniků. Přijetí dalších zákonů upravujících lobbing, ochranu oznamovatelů korupce či pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu je však podle komise odkládáno. Podle Bruselu rovněž existují obavy, že „významné korupční případy nejsou vyšetřovány systematicky“.

Unijní exekutiva také poukazuje na probíhající audity možného střetu zájmů veřejných činitelů a zneužívání peněz z evropských fondů. Auditoři z Bruselu loni ve zprávě týkající se dotací ze strukturálních fondů EU konstatovali, že ve střetu zájmů je český premiér Andrej Babiš. Podle auditu má stále vliv na holding Agrofert, přestože ho v roce 2017 vložil do svěřenských fondů. Premiér tyto závěry odmítá.

Nezávislost a transparentnost českého soudnictví je podle dnes zveřejněné zprávy vnímána jako dobrá. Dále by ji podle komise mohla zlepšit řada v současnosti zaváděných reforem týkajících se státního zastupitelství či výběru soudců.
V Česku je sice zaručena svoboda projevu, obsah médií však není zcela chráněn před vlivem jejich vlastníků, konstatuje zpráva EK. Problém vidí hlavně v tom, že neexistují přesná pravidla, díky nimž by se jasně vědělo, kdo jednotlivá média vlastní. Komplikovaná může být i role samotných novinářů.

„Má se za to, že novinářům nehrozí fyzické útoky, avšak slovní urážky a vyhrožování nejsou v politickém diskursu ničím neznámým,“ uvádí komise.

Občanská společnost v Česku funguje podle zprávy dobře, ačkoli zvláště nevládní organizace věnující se migraci a genderovým tématům čelí „rostoucí zášti některých částí společnosti a některých politických stran“.
Česko také patří k několika unijním státům, v nichž podle EK mohou občané narazit na překážky či prodlevy při získávání úředních informací, ačkoli svobodný přístup k nim zaručuje zákon.

VÁLKA V KARABACHU NEMÁ ŘEŠENÍ?

V Náhorním Karabachu se rozhořela válka. Situace nemá řešení, varuje expertka: U Náhorního Karabachu se bojuje už čtvrtý den. Ve chvíli, kdy se svět dívá jinam, v regionu vyhřezla frustrace z toho, že se letitý konflikt nedaří vyřešit. Ale spor o území, které obě strany považují za svou vlast, se vyřešit ani nedá, říká analytička Asociace pro mezinárodní otázky Tereza Soušková. A lidé žijící v neuznané republice jen žádají, aby střelba konečně utichla.

Na hranicích neklidného Náhorního Karabachu se už několik dní bojuje. Vnímáte to jako pouhou epizodu v tomto desítky let dlouhém konfliktu, nebo začátek většího střetu?

Na linii dotyku mezi Arménií a Ázerbájdžánem dochází periodicky k eskalacím a přestřelkám a většinou je to lokální záležitost. To, čeho jsme svědky teď, se rozhořelo do stavu, který bych se nebála označit za válku. Zapojuje se do ní jak Ázerbájdžán, tak Arménie. Vidíme obrovské množství vojenské techniky, vojáků, v obou zemích byla vyhlášena mobilizace. Síly, které jsou tam nasazeny, pohání konflikt ještě dál.

Souviselo s tím nějak ostřelování v létě? Můžeme tehdejší dění brát jako předvoj současných událostí, byť tehdy se týkalo trochu jiné oblasti?

Tady je důležité rozlišovat. Obvykle eskalace probíhá na linii dotyku mezi Náhorním Karabachem a Ázerbájdžánem. V létě se to ovšem odehrávalo přímo na hranici mezi mezinárodně uznanými státy, Arménií a Ázerbájdžánem, což je neobvyklé.
Tereza Soušková

Analytička Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Specializuje se na region východní Evropy, Ruska, Kavkazu a Střední Asie. Mimo jiné se zaměřuje na výzkum demokracie v postsovětských zemích a problematiku neuznaných států.

Pracuje také jako šéfredaktorka časopisu Mezinárodní politika, který vydává Ústav mezinárodních vztahů v Praze.
Tam střety většinou neprobíhají, ale hranice je z obou stran hlídaná, jsou tam rozesety vojenské posty i vojenská technika a jedna strana se obvykle snaží obsadit post té druhé. Pozorujeme to už od druhé poloviny 90. let. V roce 1994 skončila válka, potom se konflikt ještě jednou rozhořel v roce 2016 a v době mezi tím se odehrávaly lokální přestřelky.

To, co vidíme teď, se víc blíží právě k roku 2016 nebo otevřené válce z roku 1994. Je to něco nového i vzhledem k nasazené technice a přístupu obou zemí. Dění z července můžeme vnímat jako jistý předvoj, protože tehdy naplno vyhřezla frustrace ze situace, která je už skoro dvacet let stejná.

Proč vyhřezla zrovna teď? Je za tím ještě nějaký další důvod?

Souvisí s tím domácí i mezinárodní situace. Pozornost světa je upřená jinam, řeší se Bělorusko, ve Spojených státech se zase věnují volbám. Je možné, že to bylo vyhodnoceno tak, že nyní je správný čas podniknout nějakou takovou akci.
28. září 2020

A když se podíváme na vnitropolitickou situaci v Ázerbájdžánu, vidíme desetiletí vlády jednoho klanu, jehož popularita také upadá a legitimita se vyčerpává. Mobilizace na základě nacionalismu a upozorňování na to, že my tady máme válku, už také ztrácí na síle.

Na druhé straně jsme zvlášť v červenci viděli, že ázerbájdžánští občané veřejně vystupovali s požadavky k zajištění historické spravedlnosti. Požadovali, aby Ázerbájdžán zabral území, které považuje za své historické a kulturní dědictví.
Tehdy lidé otevřeně volali po válce.

Přesně tak. V Baku se na hlavním náměstí sešlo několik tisíc občanů, kteří velmi hlasitě požadovali od politické elity, aby zahájila válku za znovudobytí Náhorního Karabachu. Tehdy byli občané radikálnější než oficiální postoje vlády. Je možné, že se to od té doby proměnilo.

I Turecko okamžitě po zahájení bojů řeklo, že Ázerbájdžán podpoří jakýmikoliv prostředky, a to i vojensky. Což je také novinka, protože dřív se Turecko neangažovalo. Sice vždy podporovalo Ázerbájdžán, ale konflikt o Náhorní Karabach stál stranou jejich vzájemných vztahů.

Do situace mluví i Rusko, ovšem mnohem zdrženlivěji než Turecko. Zůstane mu podle vás tento postoj?

Rusko se považuje za regionální velmoc a má pocit, že má právo mediovat či řešit ten konflikt. Je spojencem Arménie, ale má dobré vztahy i s Ázerbájdžánem. Snaží se to vyvažovat a zároveň prosazovat své zájmy.

Z jeho pohledu by bylo ideální buď situaci vyřešit tak, aby to vyhovovalo ruským zájmům, nebo to nechat tak, jak to je, tedy v zamrzlém konfliktu. Pak totiž může rozehrávat svou hru na Kavkaze. Rusko má obě želízka v ohni a když to pro něj bude výhodné, může se přiklonit na jednu nebo na druhou stranu.

V Náhorním Karabachu dál zuří boje, Arménie a Ázerbájdžán se ostřelují

Konflikt je zamrzlý už desítky let. Připomeňme si, o co tam jde. Jaká je teď situace?

Náhorní Karabach je „republika“, kterou vyhlásili etničtí Arméni v 90. letech, ale nikdo ji neuznal, a to ani Arménie. V důsledku války odtamtud odešli všichni ázerbájdžánští občané a v současnosti tam žijí jen Arméni. Náhorní Karabach je ve velmi úzkém spojenectví s Arménií, které tento stav vyhovuje. Jejím zájmem je, aby byl Karabach arménský a aby se tomuto stavu dostalo mezinárodního uznání.

Po připojení oblasti Arménie netouží?

Zájem o připojení tam nezaznívá, ale ono to není ani potřeba. Mezi Náhorním Karabachem a Arménií nejsou žádné hranice, celá oblast je průjezdná, nepotřebujete víza, není tam jiná měna, nemluví se jiným jazykem a fluktuace lidí přes hranici je velká. Kdyby tedy došlo k připojení Karabachu k Arménii, změna by byla jen formální, ale tamní život by to neovlivnilo. Arménie Karabach tak jako tak podporuje, a to i finančně.

Je tento spor čistě etnický či národnostní, nebo jsou tam i další zájmy? Třeba nerostné suroviny nebo jiné bohatství?

Oblast nemá strategický význam z hlediska surovin, ale identity. Jde o vztah k té zemi. Obě strany ji považují za součást své identity, označují ji za zemi svých předků. A v takovou chvíli nemůžete dělat ústupky. Nemůžete zemi rozdělit na půl a říct „my si vezmeme tuhle část a vy tuhle“. Proto je to v současnosti neřešitelná situace.

Výhra jednoho bude vždy prohrou druhého a každý ústupek bude na úkor vlastní identity, což by se bralo jako zrada vlasti. V minulosti byly pokusy o vyřešení konfliktu tímto způsobem, ale nesetkaly se s úspěchem. Dnes je nálada na obou stranách taková, že ani jedna nechce ustoupit.

Bavíme se o pohledu Arménie a Ázerbájdžánu. Ale jak to vnímají lidé přímo v Náhorním Karabachu? Nejsou už unavení z toho, že je nikdo na světě neuznává a oni tak mají omezené možnosti?

Otázka uznání Náhorního Karabachu pro ně není hlavní téma. Všichni mají arménský pas a mohou vycestovat přes mezinárodní letiště v Jerevanu. Ovšem pokud by se uznala nezávislá Náhorně-karabašská republika, univerzita ve Stěpanakartu by se třeba mohla účastnit programu Erasmus nebo by mohly přitéct finance z různých mezinárodních organizací. Náhorní Karabach je v jiné situaci než ostatní postsovětské neuznané státy, jako je třeba Abcházie.

V čem?

Abcházie je úplně odtržená od Gruzie, nemá žádné kontakty a tamní lidé mají reálný problém se z té země dostat. Mají sice ruský pas, ale jako místo narození v něm mají napsanou Abcházii, kvůli čemuž nedosáhnou na evropská víza nebo jen velmi obtížně. Kdežto Karabach v této situaci není. Uznání není na pořadu dne. Důležité pro ně je, aby se vyřešila válka, aby přestalo ostřelování, které narušuje tamní běžný život.

Situace je nestabilní, což stojí obrovské peníze, protože potřebujete udržovat armádu, potřebujete mít vojenskou techniku a hlídat hranice. To je všechno velmi náročné ze všech úhlů. Arméni, kteří tam žijí, chtějí, aby se toto vyřešilo, a to tak, aby se zachoval status quo.

Ázerbájdžánci celou věc vnímají tak, že Arméni neprávem okupují jejich území. V jejich zemi žije spousta ázerbájdžánských uprchlíků z Karabachu a požadavek vlády je, aby se tito lidé mohli vrátit do svých domovů, z kterých byli vyhnáni.

EPIDEMIOLOG SMEJKAL: NOVÁ OPATŘENÍ URČITÉ PŘEVÁŽI NEGATIVA

Pro některé je rouška symbol jednoho politika, míní epidemiolog Smejkal: Odpor proti rouškám, který se objevil v poslední době, je pro mnoho lidí výrazem odporu proti vládě, uvedl v rozhovoru pro iDNES.cz hlavní epidemiolog Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM Petr Smejkal. Zároveň podle něj vláda zaspala v osvětě. „Lidé si neuvědomují, že rouška není politická, ale způsob prevence,“ uvedl.

Pro CNN Prima News jste uvedl, že doufáte, že nový semafor pro Česko zohlední co nejvíce důležitých parametrů. Jak semafor hodnotíte nyní? Souhlasíte s ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou, že nyní nemá smysl?
Ano, semafor má smysl jen při ohniskovém šíření. Jakmile se to přelije z okresů do celostátní úrovně, semafor ztrácí smysl a je nutné zavádět plošná opatření.

Mnoho lidí se v aktuálních číslech ztrácí. Co by měl laik sledovat? Předpokládám, že nárůsty případů už nejsou směrodatné...

Nejdůležitější je procentuální počet pozitivních z veškerého počtu testovaných. Ten je nyní hodně vysoko, kolem dvanácti procent. Pořád nemáme pod kontrolou, kdo všechno je pozitivní. Za bezpečnou míru se považuje pět procent při dostatečném testování. My jsme na daleko vyšším čísle, což znamená, že buď málo testujeme, nebo je viru v populaci tolik, že se nedaří odhalit všichni pozitivní. A většinou jsou to obě věci dohromady.

Další, co je dobré sledovat, je reprodukční číslo, ačkoli může být trochu zavádějící, protože se mění. Nejdůležitější je pak zatíženost zdravotnického systému, tedy kolik je volných lůžek na jednotkách intenzivní péče a oxygenoterapie, aby to systém zvládl.

Takže by se lidé neměli tolik znepokojovat, když vidí, že za den přibylo tolik a tolik tisíc nově nakažených?

Také je to dobré sledovat, ale spousta pozitivních se také uzdraví. Důležitý je spíš trend, v jakém to roste, například za posledních sedm dní, čtrnáct dní. Jestli je jeden den tisíc nebo dva tisíce, to záleží na tom, jak se testuje. Víkendy bývají nižší, protože se méně testuje.

Vždycky stejný procentuální počet lidí potřebuje do nemocnice. Z celkového počtu 2 až 4 procenta potřebují hospitalizovat, a z této skupiny vždy čtvrtina potřebuje intenzivní péči.

Myslíte, že výměna ministra zdravotnictví přinese pozitivní změny ve zvládání pandemie, protože Roman Prymula je epidemiolog, nebo se jedná spíše jen o politický tah a Adam Vojtěch svou funkci zastával dobře?

Já ho (Vojtěcha) hodnotím celkem pozitivně. Nastoupil tam s tím, že chce udělat spoustu reformních kroků, na které jsme v medicíně čekali. Byl otevřený, naslouchal, odpovídal na e-maily. Pak jej ale semlela pandemie. Nyní obecně: že je ministr zároveň hlavní epidemiolog, to podle mě standardní není, nikde v Evropě to nevidíme. Ale v téhle době ministr stejně řeší jen epidemii, takže se to dá určitě pochopit.

Zdá se mi, že někteří odborníci ministrovi neradili příliš dobře, ale na druhé straně ministr podléhá spoustě tlaků a nelze každému vyhovět. Když politik nemá podporu, je lepší odstoupit než dělat velký kompromis a popírat to, co si myslí. Jestli dbal na rady odborníků, kteří mu radili roušky ponechat, měl si za tím stát.

Měl si vybrat odborníky, kteří radí věci založené na důkazech. Vidíte, že spousta lékařů radí opravdu hlouposti. Obecně by politik neměl dělat něco podle toho, co se lidem líbí nebo nelíbí. Musí se smířit s tím být občas nepopulární.
Když bude nejhůř, lidé se sami stáhnou

Myslíte, že by vláda mohla opět zavést nošení roušek i venku jako na jaře? Mělo by to podle vás smysl?

V těch zimních měsících ano. Myslím si, že lidé stejně budou uvnitř a venku moc času trávit nebudou. Je ale důležité zdůraznit, že v tuhle chvíli nám už jen roušky nepomůžou. Teď nám pomůže spíš to druhé R - rozestupy a omezení shromáždění. To znamená omezení společenských setkávání a akcí. Myslím, že k plošnému nošení roušek se klidně dostaneme, ale není to už tak zásadní jako vnitřní prostory.

Myslíte, že by pozitiva lockdownu převážila negativa?

Určitě, lockdown nikdo nemůže vyloučit. Podívejte se na Izrael. Pokud bude opravdu tak špatná situace a opatření nepomůžou, nic jiného než lockdown nezbude, pokud nebudeme chtít zavalit zdravotní systém. Je to všechno jen o tom zdravotním systému, když to nezvládá, musí se maximálně omezit šíření viru v populaci, a lockdown je nejzazší míra, jak toho dosáhnout.

Takže byste se tomuto opatření nebránil?

Myslím, že nikdo by se tomu nebránil, když budou umírat lidé a nebude se dostávat zdravotní péče, lockdown musí přijít. Je důležité mu předejít, i třeba mnohem razantnějšími kroky. Zdraví lidí je to nejdůležitější.

Je podle vás reálný scénář Ladislava Duška, že na konci roku může být až 3,5 milionu nakažených?

Já myslím, že to je trochu divoké. Číslo, které vůbec nepočítá s tím, že lidé nějak změní své chování. Do matematických vzorců lidské chování jde jen těžko zaznamenat, to je založené na tom, že se budou snažit zachránit si život.
Toto je skutečně scénář, kdy by se nedělalo nic. Ale to se nestane. I lidé se začnou v jednu chvíli chovat tak, že se stáhnou. Když zjistí, že jsou zavalené nemocnice a situace je kritická, sami jakýsi „self-lockdown“ provedou.

Rouška je pro některé symbolem jednoho politika

Poslední dobou se objevilo hodně lidí, kteří odmítají roušky a šijí si je ze záclon nebo krajek. Proč tolik lidí věří konspiracím?

Je to naprosto nepochopitelné. Lidé dobře vědí, že rouška je primárně proto, že chrání okolí. A jestliže to vědí a stejně si ušijí roušku ze záclony jako výraz toho, že na všechno kašlou, je to bezohledné.

Tyto názory se objevují proto, že je to politika? Že jsou lidé nespokojení s vládou, vědí, že by roušku nosit měli, ale odmítají to nosit z politických důvodů?

To je pravda. Hloupé je, že lidé, kteří nemají rádi Babiše, s ním roušku sloučili. To je ta politika, o které jsem mluvil. Rouška je pro ně symbolem pro jednoho politika. Ale neuvědomují si, že rouška není politická, ale způsob prevence. Nemá s politikou ani se svobodou co dělat.

Můžu rozumět tomu, že někdo nemá rád nějakého politika a snaží se mít nějaký názor, ale zrovna tím, že nebude nosit roušku, je to nejhorší, co si může jako politický statement vybrat. Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM/MARK by očkování proti covidu v současné době odmítlo 58 procent lidí. Myslíte, že to bude problém, až bude vakcína k dispozici?

Celou dobu to bylo o vysvětlování. Moc nechápu, proč se dávaly miliony na kampaň, abychom cestovali po Čechách, a ne na vysvětlovací kampaň, proč se některá opatření dělají, jaký mají význam, co je to za virus, jak se šíří a podobně.
Lidé nejsou úplně hloupí a ti, co hloupí jsou, samozřejmě nikdy nebudou poslouchat. Většina ale byla špatně informovaná a hrozně zmatená nejrůznějšími protichůdnými výroky politiků, ale hlavně lékařů. Tohle se znovu bude muset naopravit, investovat do vysvětlování toho, k čemu jsou vakcíny. Internet a ruské dezinformační blogy proti vakcinaci umí udělat hodně. Musíme proti tomu bojovat zase jenom vysvětlováním.

Pokud se to dobře vysvětlí a udělá se dobrá kampaň, mělo by se povést lidi přesvědčit, že je to dobrá věc. Samozřejmě očkování musí být bezpečné, sám bych se neangažoval v propagování nějaké ruské vakcíny, která byla vyzkoušená na 70 lidech, ale takovou vakcínu snad kupovat nebudeme.

CO VYŘEŠÍ EU? POLSKO PŘESTANE TĚŽIT UHLÍ U ČR?

Česko si stěžovalo na Polsko v Bruselu. Podalo podnět kvůli dolu Turów: hnědouhelného dolu Turów. České úřady jsou přesvědčené o tom, že Polsko v souvislosti s prodloužením a rozšířením povolení těžební činnosti nesplnilo povinnosti vyplývající ze čtyř evropských směrnic i přímo ze Smlouvy o Evropské unii.

V podnětu k EK si Česko stěžuje na to, že mu Polsko opakovaně odmítá poskytnout informace o vydaném povolení k
těžbě do roku 2026 a neumožnilo Česku zapojit se do řízení o povolení těžební činnosti v ložisku Turów do roku 2044. Polsko navíc podle české strany schválilo změnu územního plánu bez řádného ukončení mezistátních konzultací a bez posouzení všech nezbytných náležitostí.

EK by se měla k podnětu vyjádřit do tří měsíců a Česko pak rozhodne o dalších krocích. „Budou-li naše žalobní důvody vzhledem k unijní legislativě relevantní a dostatečně silné, je velmi pravděpodobné, že ČR podá na Polsko žalobu sama,“ uvádí MŽP.

Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) není cílem úplné zastavení těžební činnosti. „Usilujeme ale o kontrolu toho, aby těžba probíhala za takových podmínek, které zajistí minimalizaci negativních vlivů na životní prostředí v ČR,“ uvedl Brabec. Dodal, že Polsko by mělo převzít zodpovědnost za kompenzaci újmy, která by pokračováním těžby Česku vznikla.

Podání podnětu uvítala ekologická organizace Greenpeace. Podle ní by měla záležitost skončit žalobou. „Jsme rádi, že se vláda postavila za občany, kteří již nyní trpí nedostatkem vody způsobeným těžbou na dole Turów, i za lidi, kteří jsou ztrátou vody ohroženi. Organizace Greenpeace k tomuto kroku vyzývala ministra Brabce již v březnu tohoto roku.
Rozšíření polského dolu Turów začne řešit Brusel, proti jsou tisíce Čechů

Vzhledem k jednání polské strany, která ignoruje negativní vlivy dolu Turów na české území i platnou evropskou legislativu, je podle nás zcela nutné zažalovat Polsko hned, jak to bude možné, tedy nejspíše na začátku příštího roku,“ uvedla za Greenpeace Nikol Krejčová.

Turów leží v jihozápadním cípu Polska v těsné blízkosti českých a německých hranic. Obyvatelé obcí z českého příhraničí se obávají ztráty pitné vody, ale také hluku a prachu nebo propadů půdy. Polská strana ale zásadnější vliv dolu na české území odmítá.

Polský důl Turów zásobuje uhlím hlavně sousední elektrárnu a skupina PGE, která důl i elektrárnu vlastní, tam chce těžit do roku 2044. Důl by se měl rozšířit až na 30 kilometrů čtverečních, Poláci plánují těžit až do hloubky 330 metrů pod úrovní okolního terénu. Polské ministerstvo klimatu v březnu přes námitky sousedů o šest let prodloužilo společnosti PGE koncesi na těžbu, která by jinak v dubnu skončila.