iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Policie a státní zastupitelství nápaditější odborníky

Svědek rozbíjí obžalobu ve Vidkunu. Podezřelého podle něj chtěl stíhat už ÚOOZ, ale věc musel předat do Olomouce: Bývalý detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) František Ševčík rozbíjí konstrukci jednoho z bodů obžaloby v ostře sledované kauze Vidkun. Když mluvil exdetektiv jako svědek u olomouckého soudu o jednom ze žalovaných bodů, ve kterém je aktérům Vidkunu kladeno za vinu odstíhat podezřelého „za každou cenu“, tak potvrdil, že stíhat podezřelého chtěl už on sám, když ještě pracoval v útvaru vedeném Robertem Šlachtou.

Případ byl pak z ÚOOZ předán do Olomouce. A byl to přitom ÚOOZ, který později olomoucké policisty a podnikatele obvinil z manipulací s případy, včetně toho, který chtěl sám stíhat.

František Ševčík pracoval léta jako detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Na začátku října si ho pozval jako svědka v hlavním líčení v kauze Vidkun předseda senátu olomouckého krajského soudu Martin Lýsek. Ševčík se nedostavil osobně, výslech svědka byl proveden prostřednictvím videokonference z táborského soudu.

Ševčík totiž na ÚOOZ vyšetřoval jednu z klíčových kauz, na které byla později týmž útvarem vystavěna kauza Vidkun, v níž má jít o manipulace a ohýbání spisů v trestním řízení na ředitelství olomoucké krajské policie. Bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta této kauze věnuje velký prostor ve své knize 30 let pod přísahou. Jde o takzvanou kauzu Králík, dotační podvod, na němž byl účasten člen prostějovské ČSSD a lobbista Jaroslav Králík.
Podle obžaloby se měl stíhaný náměstek olomoucké policie Karel Kadlec pokusit ovlivnit vyšetřovaní zmiňované kauzy. „Karel Kadlec ve své kanceláři se záměrem uškodit Mgr. Jaroslavu Králíkovi ukládal svému podřízenému Radku Petrůjovi jako vedoucímu odboru hospodářské kriminality zajistit za každou cenu vydání rozhodnutí o zahájení trestního stíhání v konkrétním termínu bez toho, že by se se spisem seznámil, a bez ohledu na skutečnou důkazní situaci, na povinnost nestranného a objektivního posouzení věci, na stanovisko státního zástupce v rámci výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a bez ohledu na skutkové a právní závěry policistky kpt. Mgr. Hany Dvořákové, která příslušnou trestní věc měla přidělenou
k provádění úkonů trestního řízení a k rozhodnutí v ní,“ stojí v obžalobě Miroslava Stokláska z Vrchního státního zastupitelství. Kadlec se měl o kauze Králík také bavit s dalším obžalovaným podnikatelem Ivanem Kyselým.

Detektiv: Stíhal bych i já

Jenže exdetektiv František Ševčík soudu aktuálně sdělil, že chtěl Králíka sám stíhat, ale případ mu byl velitelem odebrán a přidělen do Olomouce. Připomeňme, že Jaroslav Králík byl nakonec pravomocně odsouzen za to, že si jako poradce nechal zaplatit fiktivní práce, které souvisely s více než miliardovou výstavbou kanalizace pro moravské obce. Šumperský soud loni v červnu Králíkovi udělil tříletou podmínku a finančnímu trestu 100 tisíc korun. S druhým odsouzeným mají společně zaplatit firmě Vodohospodářské zařízení Šumperk škodu ve výši 919 290 korun. A protože rozsudek v létě potvrdila i olomoucká pobočka Krajského soudu v Ostravě, trest je tedy pravomocný. Velmi důležitou informací pak je, že kauzu Králík dozoroval žalobce Miroslav Stoklásek, tedy byl s vývojem vyšetřování Králíka do detailu seznámen, a nyní žaluje i aktéry kauzy Vidkun.

„Pamatuji si na kauzu, ve které figuroval jako podezřelý Mgr. Králík, zpracovával jsem ji. Nakonec byl spisový materiál rozdělen na dvě části, jedna část byla podle věcné a místní příslušnosti předána na Krajskou kriminálku do Olomouce a druhá na stejnou součást do Ostravy. Já jsem toto udělal na pokyn svého vedoucího expozitury plukovníka Richarda Ohnoutky (dnes náměstka Národní centrály proti organizovanému zločinu – pozn. red.), předtím jsme se o tom spise bavili, jemu se nelíbilo, že to prověřování trvalo už více než půl roku, myslím, že to bylo tři čtvrtě roku, nejsem si jistý, kdy se to řízení zahajovalo. A nakonec šlo i o to, že výše způsobené škody nebyla taková jakou vůbec předpokládali k rozsahu toho, co jsme předpokládali, že budeme dělat. Myslím si, že v určitých případech je výše způsobené škody dělítkem pro věcnou příslušnost policejního orgánu. Já si myslím, a to nemůžu s určitostí povědět, že jsme se v tom řízení dostali na nějakých 19 milionů korun. A pan Ohnoutka mi konstatoval, že ta výše není taková, jaká by měla být a řekl mi, že chce, aby se spis předal dle věcné a místní příslušnosti na ty kraje,“ začal svou výpověď František Ševčík.

Exdetektiv pak popsal, jak sám vezl spis v kauze Králík do Olomouce. „Byli tam dva policajti a vzápětí přišla policistka, která spis měla zpracovávat… …Já jsem to té kolegyni, která spis měla zpracovávat, vysvětloval, v jakém je to stavu, aby věděla, jakém stavu spis přebírá a tam de facto chybělo tam seriózní vyčíslení škody, já jsem tam něco počítal, ale podle mého to nebylo úplně hotové, chybělo tam vyslechnout… …do pěti lidí, bych řekl já. Z mého pohledu ten spis byl, v podstatě těch úkonů, které byly stanoveny v tom plánu šetření, nebylo nutné dodělávat moc, aby se dalo rozhodnout, co s tím spisem bude dál, co s tou trestní věcí se bude dál dít. Já jsem to viděl tak, že z mého pohledu to na stíhání je,“ prohlásil bývalý detektiv před soudem a dozorující státní zástupce v kauze Králík a Vidkun Miroslav Stoklásek začal klopit zrak.

„Nepamatuji si, jestli jsem jí řekl, že to na zahájení trestního stíhání vidím, patrně ale ano, protože ten názor mám dodnes, že to na stíhání bylo z mého pohledu, ale v každém případě jsem jí vysvětlil, v jakém stavu to řízení je… …Minimálně u většiny toho jednání byl ten druhý policista, na kterého si nepamatuji, pokud jde o pana Kadlece, ten si myslím, že tam různě přicházel a odcházel a různě odbíhal… …Po předání spisu už se mnou nikdo z Olomouce nekomunikoval, možná, že jsem za celou tu dobu mluvil jednou s tou kolegyní, ale bylo mi to divné, protože aspoň z mého pohledu to nebyla nějaká banální věc, že se mě nikdo neptá, jak jsem dospěl k tomu a k tomu… …Výhrady ze strany dozorujícího státního zástupce k mému šetření nebyly, byli jsme ve shodě, byli jsme ve shodě i pokud jde o názor na průběh toho prověřování,“ pokračoval Ševčík.

Ševčík dále uvedl, že předpokládá, že určitě vypracoval vyhodnocení stavu toho řízení a samozřejmě předávací protokol. „Já jsem to vyhodnocení určitě zpracovával i v průběhu toho řízení už jenom ve vztahu k dozorovému státnímu zástupci, protože ten je v průběhu řízení průběžně informován o tom, jaký ten stav věci je, takže se dá říct, že k těm stávajícím zprávám, které jsem dal dohromady, jsem přidal posledních pár odstavců o tom, co se s tím řízením stalo od posledního jednání se státním zástupcem,“ odpověděl na otázky jednoho z obhájců. A podotkl, že vyhodnocení by mělo být součástí spisu.
Obžaloba ve Vidkunu mě překvapila

František Ševčík se neztotožňoval s rozhodnutím svého nadřízeného, šéfa brněnského ÚOOZ, Richarda Ohnoutky, aby byla kauza Králík předána do Olomouce. „Já jsem s tím pokynem nesouhlasil, a to zejména z toho důvodu, že jsem mluvil o tom, že to trestní řízení nemělo daleko k té finální fázi, tzn. tam nechybělo moc úkonů dodělat. Já jsem protestoval proti tomu předání, ale ne proto, že bych si nemyslel, že krajská kriminálka by to neměla zpracovávat, ale že jsem nechtěl od té rozdělené práce odejít a cítil jsem, že už není daleko k tomu, aby se to v nějaké ne dlouhé časové době dovedlo do konce a pak se rozhodlo, co s tím bude,“ konstatoval dále Ševčík. K dotazu dalšího obhájce, zda měl Ševčík pocit, že odebrání a předání věci byl čistě Ohnoutkův plán nebo že byla věc do Olomouce předána účelově kvůli kauze Vidkun, svědek odpověděl, že je třeba se „zeptat pana Ohnoutky“. „Byl v té své argumentaci přesvědčivý, takže předpokládám, že byl přesvědčen o tom, že ten postup toho postoupení je správný,“ odtušil Ševčík.

Ševčík dále řekl, že podezřelý byl nakonec odsouzený Králík a stavební dozory. Ševčík jednání právně kvalifikoval jako poškozování finančních zájmů Evropské unie s obecným podvodem „Právní kvalifikaci jsme konzultovali se dozorujícím státním zástupcem. K dotazu, zda byly vzneseny námitky, připomínky, že to není správně kvalifikováno: Rozhodně ne, že to nepřichází v úvahu, pokud jsme o něčem takovém diskutovali, tak hlavně s panem Ohnoutkou. Ale s panem státním zástupcem, pokud jsme o tom mluvili, tak vždycky konstruktivně a snažili jsme se k něčemu dojít. S panem Ohnoutkou jsem to rozebíral častěji, než se státním zástupcem,“ prohlásil Ševčík.

K otázce, zda ze strany dozorujícího státního zástupce Stokláska obdržel informaci, že věc je na odložení, uvedl, že si to nepamatuje. „Pokud by tak bylo učiněno, tak předpokládám, že by to bylo učiněno až po nějaké intervenci nebo po nějaké poradě s panem Ohnoutkou, protože to vzešlo od něj, ne ze strany státního zástupce. Spíš by se jednalo ze strany státního zástupce o to, že by s tím závěrem prostě jenom souhlasil,“ pokračoval Ševčík. Podotkl, že při vyšetřování si pozval na podání vysvětlení podezřelého Králíka. „Žádal jsem o podání vysvětlení pana Králíka. Na mně osobně si pan Králík nestěžoval a nepamatuji si, že by si kdy vůbec stěžoval. Nebyly na mě vyvíjeny žádné tlaky v rámci prověřování např. ze strany nadřízených, kolegů, že věc má směřovat jiným směrem. O to víc jsem byl překvapen, když jsem si přečetl obžalobu,“ zamířil Ševčík ke konstrukci obžaloby kauzy Vidkun, kvůli níž byl jako svědek vyslýchán.

A znovu potvrdil, že státní zástupce Stoklásek byl o předání kauzy Králík písemně informován. „K dotazu, zda byl státní zástupce podrobně informován o důkazní situaci, stavu té trestní věci a mém pohledu na ukončení, uvádím, že o stavu řízení byl informován, myslím si, že podrobně informován, protože jak jsem říkal, ty důkazy, které jsme sbírali, byly písemného charakteru, výpovědi svědků, věcné. Myslím si, že jsem mu určitě říkal, že to na trestní stíhání vidím, ale jak na to reagoval, to už si nepamatuji. K dotazu, zda při prodlužování spisu nebo při pravidelných osobních konzultacích se státním zástupcem jsem státnímu zástupci ukazoval i spis, uvádím, že ano a myslím si, že jsem státnímu zástupci průběžně ten spis

opíroval a na další návštěvu jsem mu veškeré materiály, které jsem nashromáždil, přivezl,“ vzpomínal si svědek Ševčík.
Poté, co Ševčík svou výpověď, která staví do zcela jiného světla text obžaloby, ukončil, si vzali slovo dva obžalovaní policisté Karel Kadlec a jeho podřízený radek Petrůj. Výpověď svědka koresponduje s tím, že nám v únoru 2015 přivezl spis, předání jsem se účastnil já, Radek Petrůj a kapitánka Dvořáková. Pan svědek s kolegou nám vylíčil důkazní situaci v tom spise, že spis je před zahájením trestního stíhání, že se může zahájit trestní stíhání několika osob a právnické osoby. Spis byl přidělen kpt. Dvořákové, která ho potom zpracovávala,“ konstatoval Kadlec. Radek Petrůj, že spisový materiál, doložený k soudu, není kompletní a požádal soud o jeho vyžádání, aby se s ním mohl soud i obhajova detailněji seznámit.

Předseda senátu Martin Lýsek posléze zamítl několik důkazů: hned několik úředních záznamů o vyhodnocení písemných stop, mobilních telefonů a počítačů. Ale také záznamy o vyhodnocení listin a elektronických souborů zajištěných při domovních prohlídkách u Ivana Langera, pro kterého sdi ÚOOZ v rámci kauzy Vidkun také přišel, a jak vyplouvá delší čas najevo, právě on byl hlavním cílem detektivů Roberta Šlachty. Soud dále zamítl jako důkazy povolení ke sledování i příkazy soudu ke sledování, některá vyhodnocení odposlechů, sledování internetu a vyhodnocení sledování schůzek.

Z výslechu bývalého detektiva ÚOOZ tedy vyplynula tato zásadní fakta. Státní zástupce kauzy Králík i Vidkun, které běžely simultánně, Miroslav Stoklásek, byl podrobně seznámem s průběhem vyšetřování kauzy Králík. Svědek prokázal, že žalobce musel vědět, že Králíka chtěl stíhat i ÚOOZ za Stokláskova přímého dozoru, protože detektivové ÚOOZ měli dostatek písemných a dalších, jasně „ložených“ důkazů. Tvrzení obžaloby, že policisté Kadlec s Petrůjem chtěli „za každou cenu“ zahájit stíhání Králíka, bez toho, že by se „se spisem seznámili“, a „bez ohledu na skutečnou důkazní situaci, na povinnost nestranného a objektivního posouzení věci“, totiž vůbec neodpovídá nyní doloženému průběhu vyšetřování kauzy Králík.
Poté, co předseda senátu Martin Lýsek zamítl některé z navrhovaných důkazů, hned poté odročil hlavní líčení na začátek listopadu.

Vidkun v kostce

Bývalý olomoucký hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD) je obžalován z podplácení, na policisty Radka Petrůje a Karla Kadlece podal státní zástupce obžalobu ze zneužití pravomocí. Kadlec, který měl podle policie vynášet informace ze spisů, je navíc obžalován i z přijetí úplatku. Kadlec byl kvůli Vidkunu propuštěn ze sboru, výpověď neúspěšně napadal u soudů. Petrůj byl postaven mimo službu. Podnikatel a přítel exministra vnitra Ivana Langera Ivan Kyselý se před soudem zodpovídá z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby.

Podle usnesení o zahájení trestního stíhání tehdejší policejní náměstek Kadlec vlivnému podnikateli Kyselému údajně pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních řízení. Šlo například o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce, ale i o kauzu Tesco SW, kauzu Králík, které měly dle ÚOOZ zůstat utajeny.
Všichni obvinění od začátku vinu popírají. Kadlec byl v prosinci 2015, ještě v době vazby kvůli porušení služebního slibu propuštěn ze služebního poměru, svou výpověď poté napadl u soudu žalobou. Hájil se tím, že se ničeho protiprávního nedopustil, šlo prý o operativní činnost, kdy naopak on získával informace. Podle soudu o operativní pátrací činnost jít nemohlo, neboť nesplňovala zákonné podmínky, výpověď tak označil za oprávněnou. Kadlec po odchodu od policie založil detektivní kancelář a pojmenoval ji Vidkun Bohemia. Bývalý hejtman Rozbořil se zcela stáhl z politiky. Všichni obžalovaní trvají stále na tom, že se ničeho protiprávního nedopustili.

Kauza Vidkun se otevřela 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langera. V jeho bytě v Olomouci strávili kriminalisté více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

ADVOKÁT ČERNÝ ZNOVU PROTI ROUŠKÁM

Advokát Černý podal další žalobu kvůli rouškám: Zahalování obličeje není součást kultury v Česku: Advokát Adam Černý podal k Městskému soudu v Praze další návrh na zrušení opatření ministerstva zdravotnictví, kterým ministerstvo plošně zakázalo pohyb lidí bez zakrytého obličeje v uzavřených prostorách. Takový zákaz lze podle právníka vydat jen zákonem, nikoli jen nedostatečně zdůvodněným správním aktem. Advokát napadá i fakt, že opatření ministerstva nejsou publikována ve Sbírce a na úředních deskách obecních úřadů. Dále je podle něj ovlivněn výkon spravedlnosti, když je v rukou soudu, zda například uvidí obličej vyslýchaného či nikoli. Zahalování obličeje není součást kultury v ČR.

Advokát Adam Černý se u Městského soudu v Praze od 18. září 2020 znovu domáhá nápravy stavu, kdy ministerstvo zdravotnictví opakovaně způsobem vydávání a obsahem mimořádných opatření v souvislosti s epidemií Covid-19 překračuje pravomoci a jedná v rozporu s Listinou a Úmluvou. Adam Černý nedávno uspěl s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu a Městský soud v Praze bude muset jeho žalobu z „první vlny“ koronaviru rozhodnout, jak Česká justice informovala.

O průběhu soudu rozhodlo ministerstvo zdravotnictví

Podle čerstvého podání Adama Černého zasahuje povinnost mít zakrytý obličej u soudu, kterou může zrušit jen soudce, do výkonu spravedlnosti. Napadené opatření ministerstva ze dne 17. září 2020 uděluje výjimku, podle které o zakrytí úst a nosu může rozhodnout jen soudce na příslušném jednání: „Napadené opatření tak ,svěřuje´ soudu možnost rozhodnout o průběhu realizace soudního řízení způsobem, který procesně právní předpisy upravující jednotlivé formy řízení před soudem nebo předpisy upravující jednací řád soudů nepředpokládají,“ uvádí advokát.

„Pouze na rozhodnutí soudu, nepředpokládaného obecně závazným právním předpisem tak záleží, jakým způsobem je realizovaný např. výslech účastníků, svědků nebo obžalovaných, přičemž v případě, že jsou jednání je za použití roušek, nemám možnost posoudit jejich neverbální projevy, čímž je oslabena možnost hodnotit jejich věrohodnost, která se často dovozuje i z mimiky vyslýchaného. Neverbální projevy pod rouškou nejsou identifikovatelné,“ popisuje advokát absurdní jednání soudu s účastníky, kteří mají zakryté obličeje.

Ministerstvo zdravotnictví koná opět nezákonně

S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak advokát namítá, že i legitimní cíle při omezení svobody pohybu, jak je připouští Listina práv a svobod a kterých chce dosáhnout ministerstvo zdravotnictví, musí být ošetřeny zákonem, nesmí uvalovat na obyvatelstvo nové povinnosti podzákonnou normou a pouhým správním aktem, kterým je „opatření“. „Jak plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1Ao 1/2005-98, publikovaným pod č. 740/2006 Sb. NSS opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti; slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností, vyplývajících ze zákona, a nikoliv k ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje´. Navzdory tomu odpůrce k takovémuto kroku přistoupil a opatřením obecné povahy nařídil nové (zákonem neupravené) povinnosti, jimiž omezil základní práva osob pohybujících se a pobývajících na území České republiky nad rámec přípustných zákonných limitů,“ uvádí advokát.

Advokát dále upozorňuje, že také Městský soud v Praze už jednou rozhodl, že tyto akty ministerstva je nutno přijímat zákonem: „V obdobné situaci, kdy Ministerstvo zdravotnictví ČR za nouzového stavu rozhodovalo mimořádným opatřením o velmi významném omezení základních práv a svobod vyznačujícím se všeobecným a celostátním dopadem, Městský soud v Praze již citovaným rozsudkem ze dne 23. dubna 2020, sp. zn. 14 A 41/2020, rozhodl, že i za mimořádného stavu platí, že omezení základních práv mohou být přijata pouze na základě zákona, za účelem ústavně chráněných hodnot a pouze v nezbytném rozsahu. Tím spíše je nutné respektování tohoto základního principu právního státu požadovat v situaci, kdy žádný mimořádný stav není vyhlášen,“ upozorňuje Adam Černý.

Zahalování obličeje čímkoli není součást kultury

Kromě svobody pohybu je podle Adama Černého protiprávně omezeno i právo na soukromí a na rodinný život: „Materiálně se určená povinnost přímo dotýká nejen svobody pohybu, ale i práva na soukromí, když adresátovi této povinnosti ukládá nosit prostředky, kterými si má zakrývat část obličeje. S ohledem na charakter těchto prostředků přitom ne vždy je možné je považovat za prostředky ochranné ve smyslu povahy ochranných pomůcek, ale jedná se toliko o zakrývání obličeje, které se plošně nařizuje veřejnou mocí, nerespektujíc soukromou sféru jednotlivce, do které patří i právo rozhodnout se o ,zahalování´ obličeje,“ vysvětluje v podání z 19. září 2020 advokát.

Podle předmětného opatření ministerstva zdravotnictví není stanovena povinnost zakrývat si obličej zdravotní pomůckou, nýbrž v podstatě čímkoli. Ministerstvo v napadeném opatření konkrétně nařídilo: 1. Všem osobám se s účinností ode dne 18. září 2020 od 0:00 hod. do odvolání tohoto mimořádného opatření zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, a to: a) ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj), b) v prostředcích veřejné dopravy.

„Zakrývání obličeje na veřejnosti není součásti kulturních zvyklostí na území České republiky a takovýto požadavek tak může intenzivně narušit subjektivní vnímání individuality jednotlivce a jeho možnosti rozhodnout se o otázce, jež je integrální součástí jeho práva rozhodnout se jak se projevovat na veřejnosti, pokud způsob neohrožuje fungování demokratické společnosti a nezasahuje do práv jiných. Tvář přitom hraje důležitou roli v interakci v mezilidském kontaktu,“ uvádí advokát.
Namátková kontrola: Opatření nepublikují obce

Podle advokáta je nanejvýše závažným porušením práva, když plošná opatřeni ministerstva vůbec nejsou publikována ve Sbírce. „Na rozdíl od krizových opatření vlády se mimořádná opatření odpůrce nepublikují ve Sbírce zákonů; jsem přitom přesvědčen, že při takto zásadním a rozsáhlém zásahu do základních práv a svobod jednotlivců je naprosto nezbytné trvat na tom, aby příslušný právní instrument, jímž se takový bezprecedentní zásah realizuje, byl publikován též ve Sbírce zákonů.
Jak dále advokát upozorňuje, takto závažná rozhodnutí si musí lidé složitě dohledávat: „Je zcela absurdní, že opatření, kterými se takto plošně omezují základní práva a svobody jednotlivců na území České republiky, nemusejí být vůbec na této úrovni publikována. Veřejnost je zde nucena tato opatření komplikovaně dohledávat na úřední desce odpůrce, případně se spoléhat na ně vždy zcela přesné a úplné informace sdělované prostřednictvím médií (nehledě na to, že informace v médiích nemají úřední povahu a nelze se jich právně dovolávat),“ uvádí v podání Černý.

Podle advokáta má ministerstvo zdravotnictví povinnost zajistit publikování svých příkazů a zákazů na obecních úředních deskách. To se ale neděje: „V posuzovaném případě se napadené opatření týká fakticky všech obcí v České republice, neboť nařízení vyhlášená odpůrcem mají generální plošnou platnost, a tudíž by napadené rozhodnutí mělo být zveřejněno též na úředních deskách všech obecních úřadů v České republice. Namátkovou kontrolou jsem však zjistil, že k takové publikaci nedochází,“ zdůrazňuje v žalobě advokát Adam Černý.

Napadené opatření je podle advokáta nezákonné, představuje nezákonný právní akt, kterým nelze zasáhnout do základních práv lidí, nesplňuje požadavek legality a sporná je i jeho legitimita a nezbytnost omezení základních práv, a proto Městskému soudu navrhuje předmětné opatření zrušti pro nezákonnost. Irena Válová, ceskajustice.cz

DISKUZE KOLEM POSTOLOPRT, CO ZPŮSOBUJÍ ŽALOBCI

Odsuzující zprošťovák“ jako Pyrhovo vítězství v kauze Postoloprty: Nejvyšší správní soud jako soud kárný uveřejnil na svých webových stránkách rozhodnutí sp. zn. 12 Ksz 7/2019 – 196 ze dne 17. června ve věci tvrzeného kárného provinění okresní dozorové státní zástupkyně ve věci trestního stíhání zastupitelů města Postoloprty v souvislosti s prodejem majetku města (tzv. kauza Postoloprty). Formou rozhovoru s obhájcem rovněž kárně obviněné dohledové státní zástupkyně s jejím obhájcem – advokátem JUDr. Vlastimilem Rampulou, „ex“ vrchním státním zástupcem VSZ v Praze, byl uveřejněn jeho pohled na věc.

Předkládám tímto můj vlastní pohled na tuto kárnou kauzu okresní státní zástupkyně očima „ex“ přísedícího kárného soudce v kárném senátě pro věci státní zástupce za stav advokátů, kterým jsem byl v uplynulém funkční období starého složení kárného senátu NSS.

Kárně obviněná dopadla dobře, alespoň měřeno výsledkem kárného řízení, protože byla kárného obvinění zproštěna. Je ale ona skutečným „vítězem“ vlastního kárného řízení? Ale jaké individualizované poselství vyslal kárný soud kárně obviněné, ale obecně i profesi státních zástupců? Není to pro obě strany poněkud Pyrhovo vítězství? O tom, zda skutečně jde o pravé vítězství, pochybuji z odůvodnění kárného rozhodnutí. Je hutné co do rozsahu, ale především co do úvah o povinnostech státních zástupců ve vztahu k dozoru nad přípravným řízení, při podávání obžalob a při zastupování obžaloby v řízení před trestním soudem. Podrobněji to rozebral kolega Vlastimil Rampula.

Nejprve na adresu paní kárně obviněné: pokud čtu dobře odůvodnění rozhodnutí kárného soudu, tak ona nerozeznávala dva hodně odlišné pojmy: cena zjištěná (tzv. vyhlášková) a cena obvyklá. A tak trochu se schovávala za znalce. Pokud bych byl já zkušebním komisařem při jakékoliv právnické zkoušce, taková neznalost by u mě neprošla. Paní kárně obviněné státní zástupkyni to u kárného soudu prošlo. Jestliže se čtenář poctivě prokouše odůvodněním rozhodnutí kárného soudu, které hodnotí celkové působení kárně obviněné v této kauze, napadne ho označení rozhodnutí jako „ odsuzující zprošťovák“.

Pokud jde o stav státních zástupců, o jejich profesní povinnosti, kárný soud přitvrdil při vymezení nároků na ně ve všech fázích jejich působení z hlediska toho, jaké jejich závadové jednání může naplňovat pojem „kárného provinění“. Blíže odkazuji na právní větu zveřejněného rozhodnutí.

Z poslední době sledujeme celou řadu mediálně propíraných kauz, ve kterých zaznamenávají žalující státní zástupci „nevítězství“. To se může stávat. Státní zástupci se nesmí bát žalovat, statistika možná vygeneruje argument, že těch zprošťováků procentuálně nepřibývá. Ovšem mediálně nasvícené zprošťováky dobrou pověst soustavě orgánů státního zastupitelství nedělají. Jestliže ovšem přistoupí státní zástupce ke kauze s nějakou základní profesní neznalostí jakou je např. neodlišení ceny zjištěné (tzv. vyhláškové) a ceny obvyklé, nemůže se divit, že jede do Brna k NSS „na káru“, jak se v hantýrce nazývá kárné řízení před kárným soudem. Martin Mikyska, ceskajustice.cz

NÁRODNÍ DEN EPILEPSIE

Otestují léky na mozkových buňkách – kvůli epilepsii: Testovat léky na buňkách, které se podobají mozkovým, se učí lékaři v nedávno vzniklém Epileptologickém výzkumném centru (EpiReC) sdružujícím špičkové odborníky z FN Motol, Univerzity Karlovy, Akademie věd a Českého vysokého učení technického (ČVÚT). Buňky umí vypěstovat z krve konkrétního pacienta. Nové cesty v léčbě uvítají desítky tisíc nositelů tohoto neurologického onemocnění, které se historicky nevyhnulo ani Dostojevskému nebo císaři Caligulovi.

Nemoc každoročně připomíná Národní den epilepsie, který připadá na 30. září. Posledního září také končí výtvarná soutěž pro děti s epilepsií „Líbí se ti, mami?“, která pomáhá šířit osvětu a usiluje o zlepšení života dětských pacientů. Soutěž pro děti zajišťuje spolek EpiStop.

„Touto ojedinělou soutěží chceme zmírnit každodenní obavy a starosti rodičů dětí s epilepsií. Snažíme se o destigmatizaci nemoci a šíření povědomí o poskytování první pomoci při epileptických záchvatech. Tématem letošního ročníku výtvarné soutěže je ‚Můj největší sen‘‎. Výherce soutěže vyhlásíme začátkem října,“ říká za organizátory soutěže Monika Bártová. Lidé s epilepsií často kvůli nepochopení a předsudkům z okolí svou nemoc před ostatními skrývají. Epilepsií přitom v České republice trpí přibližně 80 tisíc lidí. Čtvrtinu z nich tvoří právě děti, u kterých jde o jedno z nejčastějších chronických onemocnění. Epilepsie zásadně ovlivňuje život většině pacientů. Léčba se neustále vyvíjí tak, aby mohli lidé s epilepsií žít plnohodnotný život.

„Potýkali jsme se s tím, že příliš dlouho trvalo, než se podařilo vyzkoumané poznatky dostat do praxe přímo k pacientům. Snahou výzkumného centra je, aby se pacienti mohli účastnit přímo klinického výzkumu,“ říká MUDr. Jana Zárubová z Centra pro epilepsie FN Motol, která je zároveň místopředsedkyní spolku EpiStop, a dodává: „Nově experimentujeme s tím, jak v laboratorních podmínkách z krve vypěstovat buňky člověka, které odpovídají jeho mozkovým buňkám. Na těch bychom poté mohli testovat účinnost léků ještě před tím, než je dáme pacientovi.“ Specialisté nově spolupracují se zahraničními laboratořemi, aby mohli lidi s epilepsií přesněji diagnostikovat. Využívají to například u pacientů, kteří mají současně epilepsii i mentální retardaci. „Nevěděli jsme, proč mají pacienti tyto diagnózy současně. Zahraniční vědci zjistili, že jde o mutaci tzv. sodíkového kanálu a my tím pádem můžeme pacienta ušetřit dalšího kola rozsáhlých vyšetření. Opravdu se blížíme k personalizované medicíně, která je pacientům ušitá přímo na míru,“‎ vysvětluje MUDr. Zárubová.

O epilepsii

Epilepsie je neurologické onemocnění charakterizované opakovaným výskytem neprovokovaných epileptických záchvatů. Patří mezi nejčastější mozková onemocnění. Ke stanovení diagnózy epilepsie zpravidla dochází při výskytu dvou a více epileptických záchvatů, výjimečně již po jednom takovém záchvatu. Epilepsie není jedna nemoc, jedná se spíše o skupinu onemocnění. Hlavním projevem jsou epileptické záchvaty, které mohou mít různou podobu. Mohou se projevovat např. pouhým zahleděním, brněním končetin, výpadkem paměti nebo známými křečemi končetin se ztrátou vědomí. Vyskytují se jak v průběhu dne, tak v noci během spánku. Přestože se epilepsie může objevit v kterémkoli věku, jsou životní období, ve kterých je nový výskyt epileptických záchvatů častější než v jiných – hlavní vrcholy jsou u malých dětí a v období stáří. Příčiny mohou být získané na podkladě úrazu, infekce, vrozených odchylek vývoje mozku či na genetickém podkladě. U převážné většiny epilepsií není příčina doposud známa. Epilepsii má v České republice přibližně 80 000 lidí. V současné době lékaři při správné a včasné diagnostice a farmakologické léčbě dostanou nemoc pod kontrolu až u 70 % pacientů. Celosvětově má epilepsii více než 50 milionů lidí, v Evropě přes 6 milionů lidí, z toho přibližně 2 miliony dětí. Bc. Dominika Cardová, Mgr. Veronika Ostrá

NA PARDUBICKU NOVÁ ZDRAVOTNICKÁ LŮŽKA ZA 5 MILIONŮ

Nová lůžka pro zdravotnické organizace v následné péči za pět milionů korun už všude plní svoji funkci. Nově dodané zdravotnické pomůcky si prohlédl radní pro oblast zdravotnictví Ladislav Valtr. „Nákupem postelí a matrací se výrazně zvyšuje komfort pacientů a to se jistě odrazí ve vnímání celkové kvality poskytované péče. Jsem rád, že se nám dále nyní, již v přípravě krajského rozpočtu na příští rok, podařilo vyčlenit dalších pět milionů korun a v modernizaci lůžek se tak bude pokračovat,“ sdělil radní pro oblast zdravotnictví Ladislav Valtr.

Nová lůžka získali v odborném léčebném ústavu Albertinum v Žamberku, v Léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) Rybitví, v Nemocnici následné péče Moravská Třebová, Odborném léčebném ústavu Jevíčko, Rehabilitačním ústavu Brandýs nad Orlicí, Dětském centru Svitavy a Veská a ve Vysokomýtské nemocnici.

„Jedná se o velkou pomoc, neboť s ohledem na pandemii bychom těžko hledali finanční prostředky na nákup lůžek a matrací,“ sdělila Jana Tomšů, ředitelka LDN Rybitví.

Zdravotnické organizace si nakoupily lůžka matrace podle potřeby. Pokud se jim podařilo ušetřit finanční prostředky, tak dovybavily pokoje nočními stolky, držáky infuzí nebo zvedáky z postelí. „Například v Rehabilitačním ústavu v Brandýse nad Orlicí sedm polohovacích lůžek, která jsou vybaveny matrací pro pacienty do 250 kilogramů a splňují podmínky prevence vzniku dekubitů u pacientů pro střední riziko,“ řekl radní Ladislav Valtr. Bc. Petr Šilar, oddělení komunikace a vnějších vztahů

SOUTĚŽ TURISTŮ NA PARDUBICKU

Kraj vyhodnotil vědomostní cestovatelskou hru 30xparkem: Pardubický kraj spolu s Klubem českých turistů na letošní turistickou sezónu vytvořil potřebnou infrastrukturu pro vědomostní hru spojenou s turistickými cíli v kraji. Hra je určena lidem s chytrými telefony a měla tedy ambici zaujmout zejména mladší generaci, ale zapojila se do ní i řada aktivních seniorů.

„Název 30xparkem je vlastně zkratkou 30x Pardubickým krajem. Letošní ročník hry navazoval ještě na 30. výročí sametové revoluce, na putovní výstavu a také deskovou hru, kterou jsme k tomu vydali v loňském roce. Ovšem do budoucna se otázky budou každý rok měnit,“ sdělil 1. náměstek hejtmana Roman Línek.

Iniciátorem nové hry byl radní pro cestovní ruch René Živný. „Základem byla naše dohoda s Klubem českých turistů. Jednotlivá stanoviště jsme rozmístili rovnoměrně po kraji na turistických trasách a zájemci je mohli nalézt v podobě QR kódů na turistických rozcestnících. Cílem bylo vytáhnout lidi ven, dostat je do míst, kam musí alespoň poslední část cesty dojít pěšky nebo dojet na kole, a aby se při tom prostřednictvím otázek dozvěděli něco o historii místa a jeho okolí,“ řekl Živný.

Autory hry byli fotograf Štěpán Bartoš a programátorka Anna Vavrečková. Systém hry podle ohlasů účastníků pro příští rok přizpůsobí. „Do letošního zkráceného ročníku se registrovaly přibližně dvě stovky lidí. Do 25. září nakonec splnilo podmínky soutěže 10 z nich, ze kterých losujeme vítěze. V příštím ročníku zůstanou zhruba stejná stanoviště, která bude možné navštěvovat zřejmě v libovolném pořadí, a samozřejmě budou zcela nové otázky. Prodlouží se také hrací doba, která bude od 1. listopadu do konce října příštího roku,“ uvedl vedoucí odboru kultury a sportu a cestovního ruchu Milan Novák.

Vítěze vylosoval autor nejzajímavějšího komentáře ke hře, 16letý student Tobiáš Mazura z Náchoda. Šťastným výhercem se stala Kristýna Bednářová z Pardubic, která získala poukázku na 20 tisíc korun na kolo Merida. Protože byla v práci, na losování ji zastupoval zmocněnec. Další dva vylosovaní výherci získali poukázku na sportovní vybavení od Intersportu za 2 tisíce korun a všichni finalisté pak dárkovou tašku.

Zájemci o vstup do hry se museli přihlásit online na stránce: https://30xparkem.cz . Poté se jim otevřel přístup do herního profilu, kde byla uvedena startovací pozice, na níž je umístěna tabulka s QR kódem. Po jejím oskenování se v telefonu zobrazila soutěžní otázka a také informace o zajímavém turistickém cíli v okolí. Po správné odpovědi se zobrazilo další soutěžní stanoviště aktivním odkazem na turistickou mapu. Za špatné odpovědi se přičítaly trestné body. Nultý ročník měl uřčenou posloupnost, kterou bylo potřeba dodržet. Uzávěrka hry byla 25. září.

„Letošní podmínky nebyly pro pořádání akcí tohoto typu tolik příhodné, avšak vy a další organizátoři jste i přes ta všechna úskalí dokázali toto všechno zprovoznit a umožnit veřejnosti se tohoto úžasného podniku v takových rozměrech zúčastnit. Za mě obrovská gratulace,“ napsal student Tobiáš Mazura úvodem svého obsáhlého vyprávění o svých zážitcích z cestovatelské hry. Za něj dostal zvláštní cenu radního René Živného.

Z jeho dopisu jen malý úryvek: „První zastavení bylo milé připomenutí rané dětství, kdy jsme se tu s tetou procházeli po zámeckém parku. Hned druhé místo bylo pro mě překvapením - dosud jsem Baroch neznal a přitom se jedná o tak výjimečnou oblast plnou unikátů z říše fauny i flóry. Třetí místo jsem také neznal, krásně jsem si to tu užil při podnikání menšího okruhu i na Černý Nadýmač a stezku kolem Sopřečského kanálu. Čtvrté místo mě trochu vypeklo s cestou, na které to bylo samé bahno, spadlý strom, větvě atp. Jinak kladrubský hřebčín znám poměrně důvěrně, dokud nezačali revitalizovat les či snad spíše lesopark V Mošnicích, byl to jeden z mých nejoblíbenějších cílů na kole. Poté jsme znova zajeli na Obří postele a pár dní pokračovali dál, k Bezedné jámě v Horních Raškovicích. Naprosto úžasné! Dosud jsme sem nezavítali a o to krásnější bylo poznání tohoto půvabného zákoutí Železných hor. Jistě tam ještě někdy zajedu. Pokračovali jsme do Lovětínské rokle u Třemošnice, na což jsme si bohužel nenechali dostatek času, ale v zimě sem určitě ještě jednou zavítáme, protože ty zdejší poklady - a na tak malé ploše - to jsem dosud nezažil! Od přírodních klenotů po zázraky techniky - to vše pod romantickou rozhlednou Miladou v zřícenině hradu Lichnice.

Hrad Oheb nad Sečí jsme navštívili za doprovodu spousty výhledů na přehradu i daleko dál ;-). Zkrátka na kratší okruh taky místo jako dělané! O delší dobu později jsme vyrazili k 9. cíli - Veselému kopci na samé hranici kraje, kde jsme si to také krásně užili. Odsud jsme pokračovali k Pernému rybníku, jen je škoda, že nám již nezbyl čas na projití rekreačními lesy Podhůry. Další metou bylo rozcestí Na Hradcích u Velin, ke kterému jsem došel dobrodružnou stezkou rytíře Velingera. Zbyly mi jen pěkné vzpomínky. Po zase nějaké době jsme dojeli do Vraclavi, kde jsem dřív nebyl, a je pravda, že bych o hodně přišel, kdybych toto ohromující místo nenavštívil - od památníku jsme sešli k baroknímu areálu, který je jednou z nejpůsobivějších sakrálních památek, jaké jsem dosud měl možnost poznat. I léčivého pramene jsem chutnal :). Vraclav prostě stojí za to!...“PhDr. Zuzana Nováková, oddělení komunikace a vnějších vztahů

DEN ČR PROTI RAKOVINĚ, ŽLUTÁ KVÍTKA V ULICÍCH

Společně proti rakovině i v netradičním termínu: V neobvyklém termínu a netradičně ve dvou dnech, 30. září a 1. října, se letos uskuteční sbírková akce Český den proti rakovině (ČDPR). Pionýr je už od roku 2007 partnerem sbírky, a tak děti s vedoucími samozřejmě i tentokrát vyrazí do ulic pomáhat prodejem symbolických žlutých kvítků měsíčku lékařského.

Sedmnáct milionů – a stále přidáváme!

Od roku 2007 nevynechal Pionýr jediný rok zapojení do této sbírky. Za ta léta pionýrští dobrovolníci vybrali již více než 17 000 000 Kč na činnost Ligy proti rakovině Praha, která zahrnuje například prevenci, výzkum, vybavování onkologických center a snahu o celkové zlepšování života pacientů.

Letošní sbírka je tematicky zaměřena hlavně na nádory ledvin a močového měchýře. Nejjednodušší je přispět přímo u sběračů do pokladních vaků a získat tak žlutý kvítek. Pro ty, kdo z jakéhokoli důvodu nemohou nebo nechtějí tuto možnost využít, je tu i varianta DMS. Jak ji poslat, se dozvíte na webu: denprotirakovine.cz/dms

A jaká bude účast ve srovnání s obvyklými ročníky sbírky? „Smekám před všemi našimi sběrači. I když je situace taková, jaká je, a sbírka je v nezvyklém termínu, počet zapojených pionýrských skupin je jen o něco menší než v minulých letech. Pionýři ve žlutých tričkách tak budou kvítky nabízet na zhruba šesti desítkách míst po celé republice. Výzva je to ovšem pro všechny i na dalších místech, jistě platí: Prosím, potkáte-li sběrače ČDPR, přispějte,“ doplňuje předseda Pionýra Martin Bělohlávek.

Pomáháním proti lhostejnosti

Pro zúčastněné děti či mladé lidi, obzvlášť pro nováčky, je prodej kytiček často ohromně silným zážitkem, tím spíš, když se s nimi někteří přispívající podělí o příběhy a zkušenosti s rakovinou ve svých rodinách. Zapojení Pionýra do ČDPR ale není zdaleka jediným způsobem naplňování pionýrského ideálu Pomoc.

Kromě mnoha místních aktivit, ať už jde o ty tradiční, nebo například ty, jež vyplynuly na jaře z epidemické situace (jako výroba a distribuce roušek či štítů, doučování dětí, které nechodily do školy, anebo pomoc seniorům s nákupy a dalšími potřebami), jsou i další velké společné projekty, do kterých se pionýři zapojují.

Například v polovině října (15. až 18. 10.) to bude dobrovolnický projekt 72 hodin, který zastřešuje Česká rada dětí a mládeže. Pionýrské skupiny a oddíly se do něj přihlašují s dílčími aktivitami, které pomáhají přírodě, potřebným lidem nebo vylepšují život v jejich okolí. Jakub Kořínek