iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Machinace s dotacemi, SR, Bödör, fond Avant, Kypr

Slovenská policie viní podnikatele Norberta Bödöra z machinací s dotacemi. Syna majitele vlivné slovenské bezpečnostních agentury Bonul slovenští detektivové obvinili z rozsáhlé korupce související vyplácením provizí za zemědělské dotace. Spis dostal krycí jméno Dobytkář. V této souvislosti vyšetřují detektivové podezření z rozsáhlého praní peněz, které se měly „čistit“ i v České republice. Pátrání odhaluje řadu byznysových vazeb.

Milióny eur, pocházející z rozsáhlých úplatků v prostředí slovenského byznysu a politiky, mohly skončit v České republice. Tvrdí to vyšetřovatelé korupční aféry s krycím názvem Dobytkář, ve které má jít o manipulace s vyplácením slovenských zemědělských dotací a úplatky za ně.

V Praze působí dvě firmy, jejichž statutáři či majitelé, mají velmi blízko k hlavnímu podezřelému v kauze Dobytkář, synovi majitele nejvlivnější slovenské bezpečnostní agentury Bonul Norbertu Bödörovi. O případu více napoví usnesení slovenského specializovaného trestního soudu zde. Majitel jedné z nich má přitom blízko k bývalému šéfovi slovenské tajné služby Ivanu Lexovi, ale i investiční skupině Penta.

Slovenští novináři, konkrétně z Deníku N, před časem zjistili, že jednotliví aktéři kauzy Dobytkář měli vkládat peníze z úplatků na účty v hotovosti a mělo jít o obrovské částky. Banky jsou přitom povinné obdobné transakce hlásit finanční policii, která by je měla následně začít vyšetřovat. Podle slovenských novinářů se tak ale nestalo. A není jisté, zda v tomto případě selhaly banky nebo policie. Peníz z úplatků se pak měly posunovat mimo jiné do České republiky.

Kvůli tomu, že slovenské instituce aktivně nejednaly, mohly určité skupiny lidí dlouhou dobu úplatky bez rizika újmy legalizovat. Peter Kuba, jeden z vazebně stíhaných v korupční kauze Dobytkář, měl miliony z úplatků přijímat od šéfa Zemědělské platební agentury (PPA) Ľubomíra Partika.

„To, že úplatky končily u Bödöra, má potvrzovat i výpověď exsšéfa sekce rozvoje venkova a přímých plateb na ministerstvu zemědělství Marka Kodada,“ uvedla slovenská média. Úplatky pocházely od žadatelů o nenávratný finanční prostředek na zemědělskou agenturu, kde platili 14, 15, 20 či 25 procent z celkové dotace, kterou dostali. Peníze v hotovosti následně měly směřovat do rukou Partiky.

Legalizaci úplatků pak měl mít následně na starosti Kuba, který peníze – oficiálně mělo jít o půjčku – posílal na účet Partika. V roce 2016 měl Kuba na svůj účet vložit v hotovosti zhruba 11 milionů eur, které označil za svá aktiva. Jako půjčka posléze následně směřovala na Partikův účet, ale jen část peněz, zbytek měl zinkasovat dnes také vazebně stíhaný Norbert Bödör.
Firmy v Praze

Deník N uvedl, že aktéři se pokusili transakce vysvětlit tím, že Kuba měl od Bödöra koupit firmu Bokran s. r. o. za 16 milionů eur. Ten však následně firmu prodal neznámé osobě za tisíc eur.

Nitranský podnikatel Bödör pak měl peníze, které mu na účet poslal Kuba, vložit na účet pražské společnosti Lionico Trade.
Vyslýchaná představitelka společnosti měla policistům vysvětlovat, že jsou v České republice nižší bankovní poplatky a detektivům řekla i o transakcích, které firma prováděla. Policie ale nakonec zjistila, že lže a Lionico Trade v takovém objemu rozhodně neobchoduje. O této firmě, a neobvykle vysokém vkladu do ní, už informoval Český rozhlas.

Žena, o níž byla v předchozím odstavci řeč, se jmenuje Lucia Špaňová. Ta působila ve slovenské akciové společnosti Vel Security. Spolu s ní byli ve statutárních orgánech zapsaní Miriam Gombíková (sestra Norberta Bödöra) nebo Marek Ciprian. A právě Marek Ciprian figuroval v jiné pražské akciové společnosti Granturo Investment jako člen předsvanenstva a jediný akcionář. Společnost se dříve jmenovala, zřejmě nepřekvapí, Vel Security Holding.

Právě Vel Security (dříve BMN Security) je na Slovensku podezřelá z toho, že byla velmi úzce propojena s Bonulem otce Bödöra a firmy se společně se ucházely o státní zakázky ve výběrových řízeních, kde si dělaly navzájem takzvané křoví. V souvislosti s jedním konkrétním tendrem přinesla slovenská média konkrétní informaci o podezření, jak BMN Security a Bonul v soutěži postupovali spolu. Jak v článku uvádí deník SME: „BMN Security v konsorciu s Unitec Holding udělala v nabídce pro státní pojišťovnu stejnou matematickou chybu jako vítězný Bonul. Vyplývá to ze zápisu z vyhodnocování nabídek.“

Podezření z propojení Bonulu a BMN Security (dnes Vel Security) je ovšem více. Zajímavá je také smlouva o zabezpečení strážní služby mezi BMN Security a Slovenským vodohospodářským podnikem, která obsahuje dokumenty – směrnici o výkonu strážní služby BMN Security, na kterých ale zůstala hlavička Bonulu. V dozorčí radě Vel Security od roku 2016 dodnes figuruje Marcela Medeková. Osoba se stejným jménem a příjmením byla ještě v roce 2015 uváděna na faktuře pro Sociální pojišťovnu za hlídací služby od společnosti Bonul jako vystavovatel z ekonomického oddělení firmy.

Firma BMN Security prošla po odchodu Miriam Gombíkové počátkem roku 2012 několika změnami. Společníkem se stal už zmiňovaný Marek Ciprian z Nitry. Společnost změnila sídlo a od prosince 2015 i název na Vel Security a od října 2016 i právní formu na akciovou společnost. Dnes je předsedou představenstva už zmiňovaný Marek Ciprian, který má být oficiálně i majitelem akcií, spolu s Andreou Ciprianovou.

Osoba Cipriana je zmiňována i v souvislosti se Slovenským pozemkovým fondem, kdy se jeho firma měla dostat k lukrativním pozemkům ve Vysokých Tatrách. Podle informací Hospodářských novin, „společnost TMDE získala přes restituci lukrativní trojhektarový pozemek u golfového hřiště v Tatranské Lomnici a dalších 166 tisíc čtverečních metrů v podtatranské obci Velký Slavkov. Jde o největší převod státních pozemků pod Tatrami od roku 2010.“

Ale zpět do Prahy. Pražská společnost Granturo Investments, založená Markem Ciprianem, má jako obor podnikání uvedenu správu vlastního majetku (stejně jako Lionico Trade, kam přitekla od Bödörovců už umiňovaná půlmiliarda – pozn. red.). Členem představenstva a jediným akcionářem je od roku 2017 Radovan Šillo. Ten má zase úzké vazby na rodinu bývalého kontroverzního šéfa Slovenské informační služby Ivana Lexu a finanční skupinu Penta. A právě jméno Penty v poslední době silně rezonuje v souvislosti s vazebně stíhaným Norbertem Bödörem.

Vazby Šilla na Lexu a Pentu popisuje například na svém webu Ignác Milan Krajniak, bývalý člen prezídia slovenského Fondu národního majetku a pozdější poradce ministra vnitra. „Jaroslav Haščák (spolumajitel Penty – pozn. red.) a Ivan Lexa mají společného koníčka. Obrazně i doslovně. Tím doslovným společným koníčkem je jejich láska ke koním. Ivan Lexa vlastní známý jezdecký areál Rozálka v Pezinku. Před nějakým časem se tam byl podívat během jezdeckých závodů i jeho přítel Jaroslav Haščák. Tato informace byla zveřejněna v médiích i s bohatou obrazovou dokumentací… …To, co ještě nebylo zveřejněno, je skutečnost, že Lexa a Haščák mají pravděpodobně společného i obrazného ´koníčka´. Je jím ing. Radovan Šilla,“ napsal na svůj web Krajniak.

Krajniak popisuje aktivity společnosti Vespecom, později přejmenované na IRI. Společnost se měla po vstupu Ivana Lexy podle Krajniaka podílet na konsolidaci firem bývalého šéfa SIS.

Krajniak rozkrývá i další aktivity Šilla. Slovenská společnost Mirakl získala pro skupinu Penta 136 lékáren ve třiceti slovenských městech. V roce 2011 pak Penta dokoupila síť 40 lékáren firmy Domov zdraví z Košic. A jako jednatel těchto lékáren figuroval právě Radovan Šillo. „Ten Radovan Šillo, který do roku 2004 působil v představenstvu společnosti IRI, a pak ho nahradil Ivan Lexa. Radovan Šillo působil i ve více jiných firmách propojených s rodinou Lexů. Na tom by nebylo nic obzvlášť výjimečné. Vždyť Šillo mohl prodat své nebo Lexovy lékárny Pentě. Jenže Radovan Šillo působí v dozorčí radě Domova zdraví dodnes,“ upozorňuje Krajniak.

Pražská společnost Granturo Investments má základní jmění 2 miliony korun a na první pohld se tváří nepříliš výkonně. Jenže na Slovensku je tato společnost jediným akcionářem firmy AF Reality II, základní jmění představuje 996 tisíc eur, což je přepočtu 26 milionů korun. Radovan Šillo pak prostřednictvím české Granturo Investments ovládá slovenské firmy Mlýn Pohronský Ruskov (základní jmění přesahuje 2 miliony 200 tisíc eur) a Mlýn Štůrovo (základní jmění přesahuje 1 milion 300 tisíc eur), jak dokládá výpis z registru partnerů veřejného sektoru, který zpracovávala společnost VGD Slovakia. Ta mimo jiné zapisovala firmu Bonul do registru partnerů veřejného sektoru, a ovládá ji otec Norberta Bödöra. Auditorská firma ze stejné skupiny, sídlící na stejné bratislavské adrese, také dělala minimálně v roce 2015 audit Bonulu, patřícího Bödörovi staršímu.

Ještě zajímavější je pak společnost Granturo Investments Ltd. z Kypru, kde lze také dohledat Šillovu stopu. V účetní uzávěrce společnosti Lékárna 20 z roku 2012 se lze dočít, že mateřskou společnost Domov zdraví vlastní napůl kyperské společnosti Pharmax Holdings Limited (propojená s Pentou) a Granturo Investments Ltd (Radovan Šillo).

Bödör-Penta napřímo

K česko-slovenské investiční skupina Penta měl pak zřejmě léta v klíčové zdravotnické skupině Penty Svět zdraví úzký vztah přes skryté společnosti i přímo Norbert Bödör. Slovenský deník SME totiž popsal jeho propojení jako minoritního společníka přes dvě firmy, které jsou s Bödörem obchodně úzce propojeny.

Podle SME byla od roku 2014 dvacetiprocentním akcionářem v klíčové slovenské firmě Penty, tedy ve zdravotnické síti ProCare, neprůhledná kyperská akciová společnost Saxian Investments, která s Bödörem opakovaně spolupracovala na obchodních transakcích. O dva roky později Saxian svůj podíl v ProCare převedl na pražský investiční fond Avant Private Equity, jehož investičním podílníkem byl právě Bödör.

V roce 2018, když Penta spojila své dvě slovenské firmy ProCare a Svět zdraví do jediného holdingu, klesl akciový podíl fondu Avant, spjatého s Bödörem, v nové zdravotnické skupině Penty na 10,5 procenta. A teprve vloni měla Penta menšinový podíl Avantu odkoupit.

Jak stojí na slovenském webu Zastavme korupci Bödör a jeho kapitál se přibližovaly k byznysu Penty s poliklinikami opakovaně. „Finanční skupina ale na otázky k synovi majitele největší bezpečnostní služby Bonul reagovala s tím, že si není vědoma, že by měl nějaký vliv na její divize ProCare či Svět zdraví a že podle jejich informací nebyl ani konečným uživatelem výhod ve firmách, které polikliniky a nemocnice spoluvlastnily,“ píše web Zastavme korupci.

„Penta s Norbertem Bödörem žádnou transakci nedělala,“ zareagoval na popisovaná zjištění manažer Penty pro vnější vztahy Martin Danko.

Podle zjištění novinářů to sice platí, ale jen formálně. Operace, kde se objevuje Bödör a dotýkají se zdravotnických zařízení Penty, byly totiž vysoce sofistikované, realizovány nepřímo přes další společnosti, většinou ze zahraničí. „Otázkou je, zda si Bödörových aktivit v takovém rozsahu zkušený investor, jakým je finanční skupina Penta, nemohl nevšimnout,“ zamýšlí se server. Norbert Bödör zatím s novináři nemluví a svolení k tomu nemá ani jeho advokát.

První poliklinika

Poprvé se byznys zájmy Bödöra a finanční skupiny Penta ve zdravotnictví protnuly před více než dekádou. Penta se už déle zajímala o polikliniku na největším prešovském sídlišti Sekčov. Dokonce to byla jedna z jejích kyperských společností, která konkurz na firmu Reimanus, zastřešující polikliniku, v roce 2003 iniciovala. Deník SME si podle zákona o pzřístupnění informací vyžádal podklady o úpadku a zjistil, že právě finanční skupina Penta byla největším věřitelem a konkurz ovládala.

Nakonec však polikliniku získala s nejvyšší nabídkou 2,8 milionu eur čerstvě založená košická firma Wesper, za kterou byl právě Bödör. A to navzdory námitkám Penty, která soutěž chtěla zopakovat. Jméno vítěze je o to zajímavější, že firma Wesper vznikla pouze v březnu 2009 a už koncem dubna rozhodnutím Krajského soudu v Košicích získává největší prešovskou polikliniku.

A zjevně tato čerstvá firma neměla nouzi ani o cizí finance. Podle obchodního rejstříku právě v době úspěchu v konkurzu do ní vstupuje polostátní Fond Seed Capital. Jeho cílem bylo i přes státní peníze podpořit začínající firmy a vytvořit nová pracovní místa. Současně si na firemní podíly Wesperu zřizuje zástavní právo česko-slovenská investiční skupina Wood&Company, jako záruku za úvěr. K Wood&Company se vrátíme ještě později.

Poliklinika se ale nakonec do rukou Penty přece jen dostala. Už v mnohem lepší kondici ji od Wesperu kupuje začátkem roku 2014 síť zdravotnických zařízení Penty ProCare. Ale ne přímo. Do celé transakce vstupuje kyperská firma Saxian Investments Limited. A to ve velkém stylu. Nejdříve získala od Bödöra prešovskou polikliniku a prodala ji Pentě, ale zároveň získali Kypřané i menšinový podíl v síti ProCare. Tedy 20 procent v jednom z klíčových byznysů Penty.

Za koupi Wesperu platí Penta 9,6 milionu eur Saxianu, ale zároveň jí Saxian podle účetních výkazů vyplatil za podíl v ProCare 4,7 milionu eur. O vstupu Saxianu do ProCare přitom Penta nijak veřejnost neinformovala a přitom jakékoli novinky ochotně sděluje.

Penta ve stanovisku k těmto operacím zdůraznila, že při koupi polikliniky v Prešově a ani později neřešila s Bödörem. Finanční skupina celý proces popsala tak, že do ,,jednání vstoupila společnost Saxian, kterou zastupovali renomovaní právníci a poradci. Tato společnost sjednala s majiteli Wesper podmínky prodeje“. Jejich součástí byl nejen přesun Wesperu do sítě ProCare, ale také získání menšinového podílu v ProCare pro kyperskou firmu. Co se týče Saxianu, finanční skupina také dodala, že v této kyperské firmě Bödör „nijak nepůsobil a neměl k ní žádný vlastnický ani spoluvlastnický vztah“.

„Kdo však stál za Saxianem a byl takzvaným konečným uživatelem výhod, Penta nekonkretizovala. I když její jednoznačné vyhrazení se vůči Bödörovi by mohlo naznačovat, že konečné uživatele benefitů Saxianu Penta zná,“ lze se dočíst na serveru Zastavte korupci.

Mluvčí Penty Danko zároveň médiím zprostředkoval stanovisko Saxianu: ,,Zástupci této společnosti zásadně odmítají jakoukoli souvislost Saxianu s Norbertem Bödörem, která se týká vstupu Saxianu do ProCare a nepřejí si být s tímto tématem spojováni.“

Z Kypru do hotelu Zlatý klíček

Faktem však je, že Saxian má několik vazeb směřujících k rodině Bödörovců. Saxian například po vstupu do ProCare rok spoluvlastnil i jinou slovenskou firmu MS Finance 5, která je personálně propojena na firmu VGD Slovakia. Ta mimo jiné zapisovala firmu Bonul do registru partnerů veřejného sektoru, a ovládá ji otec Norberta Bödöra. Auditorská firma ze stejné skupiny, sídlící na stejné bratislavské adrese, také dělala minimálně v roce 2015 audit Bonulu.

Saxian s rodinou Bödörovců propojuje i bratislavská firma Sater. Ta v minulosti vlastnila známý hotel Zlatý klíček, což portálu Aktuality.sk potvrdili samotní zástupci hotelu. V minulosti se v Zlatém klíčku například setkali i politici slovenského Směru.
V účetní závěrce kyperské společnosti Saxian Investments za rok 2015 se zmiňuje ,,bezúročná půjčka společnosti Sater“. Šlo o částku téměř 1,6 milionu eur. Slovenský Sater získal Zlatý klíček ve stejném roce – v březnu 2015.

Zavražděný slovenský novinář Ján Kuciak před lety popsal majetkové propojení hotelu na Bödörovce. Krátce po jeho vraždě novináři vyfotografovali před hotelem Zlatým klíček zaparkované bílé Bentley podnikatele Mariana Kočnera.

Z Kypru do českého fondu

Server Zastavte korupci se pak vrací zpět k Kypřanům a Pentě. Pětinový podíl ProCare se v Saxianu dlouho neohřál. Začátkem února 2016 ho Saxian převádí na společnost Avant Private Equity investiční fond.

Avant je česká investiční skupina. Podíl v ProCare směřoval konkrétně do fondu Avant Private Equity, což je investiční fond s proměnným základním kapitálem. Jde o speciální typ investičního fondu, který je určen bonitnějším profesionálním investorům. Pro vstup je zapotřebí zpravidla vklad od sto tisíc eur výše. A také je komplikované u tohoto typu fondu zjistit, kdo jsou skuteční příjemci výnosů.

Fond Avant s proměnným základním kapitálem vznikl pouze na podzim 2015. Tedy krátce před přesunem podílu ProCare. Ale zjevně se mu v investicích dařilo, když už následující rok uvádí v portfoliu nejen akcie ProCare, ale také Swan Mobile a Wood&Company realitního podfondu za dohromady miliardu korun. V přepočtu tehdejším kurzem šlo o aktiva za zhruba 37 milionů eur.

„Tímto okamžikem by se mohlo zdát, že úloha Saxianu v celém příběhu končí a začíná etapa Avantu. Ale podle nedávno získaných informací proběhly mezi Bödörem, Saxianem, Avanti a Wood&Company opakované milionové finanční operace i několik let po přesunu podílu ProCare, který je propojuje. Pouze pro připomenutí, Wood&Company je ta společnost, která před lety ochotně půjčila nové firmě Wesper v době koupě prešovské polikliniky,“ stojí dále na webu Zastavte korupci.

Z aktuálně získaných informací vyplývá, že v prosinci 2017 byla speciálním fondem Avant vystavena třímilionová směnka, kterou disponoval Bödör. Směnka je cenný papír, který majiteli právně silně zabezpečuje vyplacení směnečné sumy. Obvykle se vystavuje jako záruka za úvěr nebo za investici. „A ve stejný den, kdy byla vystavena výše popsaná směnka Avant fondem, někdo převzal směnku ve stejné hodnotě od kyperské firmy Saxian Investments, o které Penta tvrdí, že s Bödörem nemá nic společného. Zda jde o tutéž směnku, není známo,“ upozorňuje server Zastavte korupci.

O pár týdnů na to, počátkem roku 2018, se v souvislosti s fondem Avant fondem objevuje další operace, na vlas ve stejné hodnotě. Skupina Wood&Company kupuje od Avant fondu investiční akcie. Zda obě transakce spolu souvisely, zúčastněné strany odmítly komentovat s odvoláním na ochranu klientů a právní předpisy.

„Pokud by Wood&Company tyto akce nakoupil pro svého klienta, co se dělá běžně kvůli zajištění anonymity, zejména při vyšších investicích, šlo by o velmi spokojeného investora. Za dva roky se totiž hodnota akcií zdesetinásobila. Časově tento nárůst hodnoty souvisí s tím, že speciální fond Avant prodal své podíly ve zdravotnických zařízeních zpět Pentě,“ zamýšlí se protikorupční server.

Mezitím se ale odehrál ještě další přesun za miliony eur mezi Bödörem a Avant fondem, který vlastnil část ProCare. Koncem roku 2018, tedy zhruba rok po třímilionovou směnce, vydává Avant fond Bödörovi další směnku, tentokrát v částce přes 11 milionů eur.

O tom, co všechno tyto směnky a jejich přesuny mohly znamenat, lze jen spekulovat, protože investiční společnosti se odpovědím na konkrétní otázky k operacím Bödör vyhnuly s argumentem ochrany klientů a dodržování legislativy. „Ale u příležitosti nedávného obvinění Bödöra v souvislosti s praním špinavých peněz jsme se jich ptali na to, zda v případě výše popsaných operací dodrželi všechna pravidla,“ napsal dále web.

„Jsme přesvědčeni, že s ohledem na časový kontext událostí, na které se ptáte, postupovala naše společnost v daném čase při svých rozhodnutích v duchu maximální korektnosti, společenské odpovědnosti a podnikatelské etiky,“ reagovala stanoviskem compliance úřednice Wood&Company Šárka Motyčková.

Šéf investiční společnosti Avant Pavel Doležal pak uvedl, že otázky k vztahu jeho společnosti s Bödörem „jsou typově mimo hranice“, v rámci kterých může Avant podle právních předpisů informovat. V souvislosti s povinnostmi v boji proti praní špinavých peněz prý Avant postupoval podle zákona.

„Finanční skupiny Penta jsme se navíc ptali, zda její spolumajitelé Jaroslav Haščák a Eduard Maták (zodpovědný za zdravotnictví) věděli o tom, že Bödör investoval do fondu Avant Private Equity a prostřednictvím něj do jejich sítě poliklinik a nemocnic Penty,“ blíží se k závěru své zprávy server Zastavte korupci.

„Penta s Norbertem Bödörem žádnou transakci nedělala. Pan Bödör nikdy ve vztahu k naší investiční skupině nevystupoval jménem fondu Avant ani jinak za tento fond nekonal. Neměli jsme žádný důvod s ním řešit jakékoli otázky, které se týkaly strategie ProCare a Svět zdraví,“ konstatoval manažer Penty pro vnější vztahy Martin Danko. A zdůraznil, že Avant fond představuje standardní investiční fond a standardně byznyspartner nemá zkoumat, kdo za ním stojí.

Jednou z hlavních otázek, na které slovenští investigativci nedostali i přes rozsáhlé pátrání odpovědi, je, odkud měl Bödör miliony, na základě kterých mu opakovaně vystavil Avant fond milionové směnky. Fjedna z odpovědí se nabízí: frma Bonul, kterou ovládá Bödörův otec, se poslední roky zviditelnila nadprůměrným úspěchem ve veřejných tendrech, díky čemuž si své hospodaření vylepšila o desítky milionů eur.

Ale Norbert Bödör oficiálně s firmou svého otce nemá nci společného. Ačkoliv média i Nadace Zastavte korupci nedávno upozornily, že podle komunikace Norberta Bödöra přes Threemu s Marianem Kočnerem to nemusí tak být. „Aj tak ma už jebli tento rok o 20%. Dole. S obratom. Aj so ziskom o 30 minimá

lne,“ postěžoval si Bödör začátkem roku přes Threemu Kočnerovi na ministerstva ovládané v minulé vládě stranami SNS a Most. Kočner na to reagoval poznámkou, že si myslel, že firma je otcova.

Bödör sám sebe nedávno u soudu ohledně vraždy Jana Kuciaka a Martiny Kušnírové popsal jako „živnostníka“ působící v realitách, developmentu, bezpečnosti a ve vinařství a také jako akcionáře Lázní Trenčianske Teplice. Dnes už je naprosto zřejmé, že tento „živnostník“ zahrnul do sféry svého neprůhledného byznysu i sousední Českou republiku. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

MÍSTOPŘEDSEDY SOUDŮ SI VYBEROU PŘEDSEDOVÉ

Poslanci Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny (ÚPV) ve středu na uzavřeném jednání schválili změny v návrhu zákona o soudech a soudcích. Tou hlavní je, že mandát místopředsedy soudu zaniká do tří měsíců po zániku mandátu předsedy soudu. Schválen byl také návrh, který ruší přísedící u okresních soudů v pracovněprávních sporech.
Ministerstvo spravedlnosti (MSp) předložilo návrh zákona o soudech a soudcích, který by zaváděl tzv. manažerský model řízení soudu, kdy by si nový předseda soudu mohl vybírat svůj tým místopředsedů ihned, neboť mandáty stávajících místopředsedů by zanikly s předchozím předsedou.

Tzv. manažerský model upřednostňuje ministerstvo oproti modelu nezávislých místopředsedů, neboť předsedové soudů nesou odpovědnost za chod soudu a měli by tedy mít možnost si vybrat svůj tým pro správu soudu. V reakci na pochybnosti ohledně možného bezvládí na soudech byl předložen ve spolupráci s MSp pozměňovací návrh předsedy PS Radka Vondráčka (ANO). Ten by umožnil dosavadním místopředsedům působit ve funkci ještě další tři měsíce.
Místopředsedové ve výběrových řízeních?

Poslanec Dominik Feri (TOP09) oproti tomu navrhl, aby byl zachován stávající stav a zcela novou koncepci přinesli předseda ÚPV Marek Benda (ODS) s exministryní Helenou Válkovou (ANO). Ti navrhli, aby mandát místopředsedů nebyl vázán na ten předsednický a navrch byli místopředsedové vybíráni taktéž ve výběrových řízeních.

Poslankyně Válková to odůvodnila tím, že je zde u nových předsedů soudů někdy tendence upřednostňovat loajalitu před odborností a tzv. manažerský model označila za model loajality. Podle Válkové není situace v justici zralá na to, aby se tak radikální změna zavedla. Spolupředkladatel návrhu, Marek Benda, se přihlásil k tomu, že je spíše stoupencem „nemanažerského“ přístupu a kloní se k tomu, aby místopředsedové soudů byli samostatní funkcionáři, jakkoliv není příznivcem výběrových řízení.

V následné diskusi někteří poslanci upozorňovali na to, že může vzniknout problém s rozmělněním odpovědnosti v případě, že místopředsedové budou nezávislými funkcionáři. Poslanec Tomáš Kohoutek (ANO) uvedl příklad svého zesnulého otce, dlouholetého předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem, s nímž často prožíval některé události a proto ví, že by dal přednost manažerskému modelu, kdy by si mohl vybrat své místopředsedy. „Vím, jak byl šťastný, když si po roce 2008 mohl vybrat místopředsedkyni pro insolvenční úsek, které důvěřoval a na kterou se mohl spolehnout,“ zavzpomínal Kohoutek.

„Normální“ ministr spravedlnosti

Naopak podle exministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) není důvod na stávajícím stavu nic měnit. Normální svět je podle něj ten, v němž nesou za výběr a jmenování předsedů soudů odpovědnost dva lidé, tedy ministr spravedlnosti a prezident republiky. „Normální“ ministr spravedlnosti se podle Blažka kandidáta na předsedu soudu má zeptat, koho si chce vzít za místopředsedy a pokud s nimi nebude souhlasit, tak kandidáta předsedou nejmenuje či jej nenavrhne ke jmenování prezidentovi. „Chytrý předseda si vezme loajálního odborníka, pitomec loajálního blba,“ reagoval Blažek na předchozí úvahy Válkové.

V následném hlasování pak získal podporu návrh předsedy Vondráčka, tedy modifikovaný manažerský model, kdy by si předseda mohl vybrat místopředsedy soudu s tím, že ti stávající by měli tříměsíční „přechodové“ období. Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek však na ÚPV avizoval, že ve druhém čtení přijde s návrhem, který by kombinoval oba přístupy: tedy aby i v tomto případě musel předseda soudu vybírat nové místopředsedy ve výběrovém řízení.
Poslanci také schválili všemi hlasy, proti vůli MSp, aby nadále neměli předsedové soudů možnost bezvýhradně zavádět kontroly advokátů při vstupu do soudních budov. Odhlasovali i to, aby pětiletou praxi pro vstup do soudcovského stavu neměli jen státní zástupci, ale také notáři, exekutoři a advokáti. Ti by podle původního ministerského návrhu museli mít praxi desetiletou. Akceptovali velkou většinou i návrh Dominika Feriho, který ruší laické přísedící v pracovněprávních sporech. Petr Dimun, ceskajustice.cz

V SR OBDAROVÁNÍ SOUDCŮ TRESTNÍM ČINEM?

Obdarovávání slovenských soudců má být nově trestným činem, schválila vláda Igora Matoviče: Slovenská vláda Igora Matoviče na konci srpna schválila první z opatření, jejichž cílem má být obecně „ochrana čistoty veřejného života“ a konkrétně „očista“ slovenské justice. Poskytnutí a přijetí jakéhokoliv daru v hodnotě nad 200 Eur (cca 5200 Kč), tzv. prikrmovanie, má být nově trestné. A taktéž hrozí trestní stíhání soudcům, kteří „při rozhodování svévolně uplatní právo“.

Pokud by v České republice platilo to, co nyní navrhuje slovenská vláda, předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl by nemusel volit kontroverzní a potenciálně zneužitelné řešení, když změnou rozvrhu práce odstavil od funkce místopředsedu soudu Stanislava Bernarda. Ten měl podle médií přijmout v minulosti dar od fotbalové asociace v podobě zájezdu v hodnotě minimálně několika desítek tisíc korun. Podle tohoto návrhu změny trestního zákona by totiž každý slovenský soudce, který přijme dar v hodnotě v přepočtu 5200 Kč a více, spáchal trestný čin tzv. přikrmování, konkrétně nenáležité výhody. Specialita tohoto návrhu přitom spočívá v tom, že taková „nenáležitá výhod

Trestné má být už jen to, že soudce takový dar přijme, přičemž ten může mít jakoukoliv formu: například právě zájezd či pozvání na hon. „Nenáležitými výhodami majetkovej povahy sú napr. platby v hotovosti, cennosti, služby, rôzne cestovné poukážky, letenky, vstupenky na koncert alebo do divadla, rôzne vysoké zľavy alebo vzdanie sa splatných pohľadávok. Medzi neoprávnené zvýhodnenie, resp. nenáležité výhody nemajetkovej povahy, ktoré nie je možné reálne oceniť v peniazoch patria rôzne sociálne a profesijné výhody, ako napr. pomoc pri získaní určitého pracovného miesta pre seba alebo blízku osobu, pozvanie na poľovačku alebo podpora pri volbách,“ uvádí se v důvodové zprávě k návrhu zákona.
Původně přitom předkladatel, ministerstvo spravedlnosti, počítalo s tím, že hodnota bude ještě nižší, konkrétně pouze 100 Eur (cca 2600 Kč)

. A ministerstvo vnitra dokonce v připomínkovém řízení navrhovalo, aby tato hranice byla vypuštěna zcela. „Beztrestné prijímanie a poskytovanie nenáležitých výhod nepresahujúcich 100 eur neeliminuje korupčné správanie, ale naopak podnecuje a vytvára podmienky a povedomie o beztrestnosti „drobnej korupcie“ pri jednorazovom vybavovaní v rôznych oblastiach verejného života, napr. zdravotníctvo, školstvo, doprava, poľnohospodárstvo, stavebné úrady, čo môže mať za následok tendenciu posilňovania tradície pozitívneho vnímania poskytovania úplatku. Táto skutočnosť bude zákonite potláčať snahu vlády Slovenskej republiky, zaznamenanú v programovom vyhlásení nasledovným spôsobom: „Merateľným výsledkom deklarovaných protikorupčných opatrení je dosiahnuť v rebríčku vnímania korupcie Transparency International zlepšenie o 20 miest oproti aktuálnemu umiestneniu,“ napsalo do svých připomínek slovenské ministerstvo vnitra.

Zcela proti zavedení tohoto trestného činu do zákona se naopak postavila Generální prokuratura Slovenské republiky (GP SR), Nejvyšší soudcovská rada či Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě. „Zásadne nesúhlasíme so znením definície pojmu „nenáležitá výhoda“, nakoľko do tejto definície spadajú aj bežné dary, ktoré obdrží verejný činiteľ v rámci bežného občianskeho života (od rodiny, blízkych, priateľov, občianskeho združenia, ktorého je členom a podobne), ktoré dostáva ako občan (rodič, blízka osoba, priateľ, člen združenia), a nie ako verejný činiteľ. V definícii je potrebné vyjadriť, že nenáležitou výhodou je také plnenie bez právneho nároku alebo právneho dôvodu, ktorého cieľom je zvýhodniť inú osobu práve z toho dôvodu, že má postavenie verejného činiteľa. Rovnako poukazujeme aj na stanovenie hranice hodnoty nenáležitej výhody (100 eur), ktorá môže byť problematická napríklad aj pri zdvorilostných daroch (rôzne pamätné plakety, medaily a iné predmety), ktorých odovzdávanie je protokolárne bežné pri stretnutiach s vrcholnými predstaviteľmi zahraničných justičných orgánov. Aj so životnými situáciami tohto druhu je potrebné v definícii nenáležitej výhody sa vysporiadať tak, aby bola vyvážená,“ uvedla GP SR.

Ještě větší odpor odborných připomínkových míst však vyvolal již Českou justicí popsaný záměr zavést do slovenské trestního zákona nový trestný čin „ohýbání práva“. Již zmíněná Právnická fakulta UK provedla v připomínkách rozsáhlý rozbor, kdy upozorňuje na to, že návrh má sice snahu následovat německý vzor, avšak činí tak v podstatě výběrově, totiž pouze ve vztahu k soudcům, nesystémově a způsobem, který nereflektuje německou judikaturu k tomuto trestnému činu. „Skutková podstata trestného činu ohýbania práva v nemeckom trestnom zákone teda nepostihuje výlučne len sudcov či rozhodcov, ale naopak, pokrýva všetkých horeuvedených verejných činiteľov, ktorí sa pri výkone svojich právomocí môžu dopustiť „ohýbania práva“. Na zváženie je napríklad to, prečo by subjektom novonavrhovaného trestného činu zneužitia práva nemali byť napríklad aj prokurátori, keďže „svojvoľné uplatnenie práva“, osobitne v rámci trestného konania, môže byť problematické a spoločensky škodlivé aj v prípade výkonu ich právomoci,“ popisuje PF UK v připomínkách.

V nich dále fakulta upozorňuje na vágní formulaci „svévolné uplatnění práva“, která může být problematická především v případech, které budou náročnější na právní posouzení. Tedy tam, kde soudce bude muset interpretovat a aplikovat právní normu, která nebude formulovaná jednoznačně a bude připouštět vícero různých výkladů. Taktéž v případě, kdy by legislativa neobsahovala pro soudcem posuzovaný případ řešení v podobě příslušného právního předpisu a soudce by i navzdory tomu, ve smyslu zásady zákazu denegatio iustitiae, měl rozhodnout. Zvláště v těchto situacích by soudce následně mohl být obviňovaný z toho, že „svévolně uplatnil právo“, přičemž by jen konal v intencích uvedené zásady. Proto podle názoru PF UK v právním státě takto vágně naformulovanou skutkovou podstatu trestného činu není možné akceptovat.

V neposlední řadě, a v tom se PF UK shoduje s dalšími připomínkovými místy, včetně Generální prokuratury, reálně hrozí trestní perzekuce nepohodlných soudců. „Musíme poznamenať, že v situácii, keď právne neurčitý pojem „svojvoľnosť“ nie je určený v zákone žiadnymi ďalšími kritériami, dáva navrhovaná skutková podstata polícii a prokuratúre ako orgánom činným v trestnom konaní značnú „moc“ nad sudcami, keďže v predsúdnej fáze trestného konania by práve tieto orgány činné v trestnom konaní posudzovali rozhodnutia súdov z hľadiska súladu s právom a z hľadiska svojvoľnosti. Podľa nášho názoru v právnom štáte založenom na princípe deľby moci a na nezávislosti súdnictva a sudcov je neprípustné, aby policajt v trestnom konaní určil, či rozhodnutie sudcu alebo rozhodcu je svojvoľné uplatnenie práva alebo nie.

Uvedený nedostatok novozavádzaného trestného činu by v praxi mohol spôsobiť vlnu trestných oznámení zo strany tých účastníkov súdnych konaní, ktorí neboli spokojní s výsledkom svojho súdneho konania, pričom takéto trestné oznámenia by neraz mohli byť založené len na inom právnom názore účastníkov. Hoci by pravdepodobne veľká časť z takýchto trestných oznámení bola vyhodnotená ako neopodstatnená a nedošlo by ani k obvineniu dotknutého sudcu, predsa len by takáto aktivita mohla mať na prácu sudcov nezanedbateľný vplyv, keďže už len to, že by sa vo veci viedlo vyšetrovanie, by bolo možné vnímať ako veľký zásah do dobrej povesti a do statusu sudcu. Dôsledkom by mohla byť obava sudcov pri rozhodovaní, čo by mohlo v konečnom dôsledku spôsobiť ich väčšiu zdržanlivosť či dokonca pasivitu, čo by napokon celkom určite neprispievalo k základnej úlohe súdov, t. j. zabezpečovaniu spravodlivého rozhodovania sporov či spravodlivého rozhodovania o vine a treste,“ upozorňuj PF UK.

Ta také upozorňuje na to, že by se zavedením tohoto trestného činu v podstatě rozšířila paleta „mimořádných opravných prostředků“ ve všech oblastech soudních sporů, kdy by nespokojení účastníci sporů podávali trestní oznámení na soudce.
Zcela prakticky pak zní připomínka ministerstva vnitra, které vedle toho, že upozorňuje na zahlcení policejního sboru trestními oznámeními, upozorňuje na to, že většina slovenských policistů nemá ani právnické vzdělání. „Sme toho názoru, že postihovať tento trestný čin je možné v už jestvujúcich skutkových podstatách trestných činov verejných činiteľov podľa ôsmej hlavy II. dielu Trestného zákona.

Okrem toho je navrhovaná formulácia tak široko koncipovaná, že možno očakávať veľký počet podaných trestných oznámení mieriacich nielen do oblasti trestného práva, ale aj občianskeho, obchodného, správneho a ďalších odvetví práva a vyžiada si vysoko kvalifikované posudzovanie právnych otázok, ktorým sa v súčasnosti venujú výlučne súdy ako inštitúcie poskytujúce výklad práva. Z uvedených dôvodov dávame Ministerstvu spravodlivosti Slovenskej republiky na zváženie, či by trestné konanie o uvedenom trestnom čine nemal v celom rozsahu vykonávať prokurátor už len preto, že mnoho z vyšetrovateľov Policajného zboru nemá právnické vzdelanie,“ uvádí se v připomínkách MV.

Slovenská vláda však 26. srpna oba nové trestné činy schválila a nyní bude na Národní radě, zda se stanou součástí trestního zákona. V této souvislosti je třeba upozornit, že v krátké době bude slovenská vláda jednat o dalších zásadních změnách pro slovenskou justici. Vedle zřízení Nejvyššího správního soudu, nové podobě Nejvyšší soudní rady či zavedení věkové hranice pro soudce se jedná především o majetkové prověrky soudců a jejich způsobilosti. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ADVOKÁT JUDr. SOKOL: TAŽENÍ EXEKUTORŮ ZA VYŠŠÍM ZISKEM?

Dne 23. 9. 2020 jste publikovali na webu Česká justice, rozhovor s exekutorem panem Martinem Štikou. Článek má titul „Politici by se měli oprostit od lobbistů, kteří bojují za zachování současného stavu trhu s exekucemi“.

Autor v něm, mimo jiné uvedl: „Zavedení čisté krajské teritoriality považuji za základní stavební kámen restartu exekučního prostředí, které obsahuje princip jeden dlužník, jeden místně příslušný exekutor. Současný systém generuje řadu nežádoucích jevů. Nahrává vzniku dluhových pastí a mnohočetných exekucí. Snižuje motivaci dlužníka splácet své dluhy (nízká vymahatelnost). Představuje zátěž pro státní rozpočet (mandatorní výdaje na šedou nezaměstnanost). Nabízí prostor pro nekalé praktiky v soutěži o exekuční návrhy.“

Pan Štika má jistě na své názory právo a má i právo je veřejně hlásat. Stejně tak mám ovšem já právo namítnout, že o tvrzení dílem zcela lživá, dílem naprosto nekonkrétní a sumárně je jejich jediným cílem podpořit tažení některých exekutorů za rovnější rozdělováním exekucí a tedy vyšším ziskem. Ovšem v duchu socialistického hesla: Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb.

Otázkou je, kdo z nás má pravdu. Ponechám stranou poměrně přesvědčivý argument spočívající v poukazu na to, kdo všechno se zavedení teritoriality brání a s jakými námitkami. Nabízím variantu konfrontace, vycházející z principu kontradiktorního řízení. Namítám výše uvedené, s tím, aby pan Štika, chce-li doložit, že jeho výroky nejsou jen ničím nepodložená a nadto nepravdivá tvrzení, uvedl:

– Jaké konkrétní nežádoucí jevy současný exekuční systém generuje včetně jejich četnosti za zvolené časové období (např. 1 rok)?

– Jak definuje pojem „dluhová past“?_
– Co se zlepší z pohledu dlužníka s mnohočetnými exekucemi tím, že sice bude mít jednoho exekutora (tuto změnu nezpochybňuji) ale ten nebude vybrán oprávněným, ale justičním systémem. Zmenší se počet mnohočetných exekucí? Zmenší se dluh, pro který jsou exekuce vedeny?

– Z čeho konkrétně usuzuje, že se zavedením čisté krajské teritoriality zvětší současná nízká vymahatelnost?
– Z čeho konkrétně usuzuje, že se zavedením čisté krajské teritoriality se zvýší motivace dlužníka splácet své dluhy?
– Pro jaké konkrétní nekalé praktiky v „soutěži o exekuční návrhy“ o současný systém nabízí prostor?
– Kolikrát se s konkrétními nekalými praktikami v „soutěži o exekuční návrhy“ setkal v poledních třech letech, v čem konkrétně spočívali, kdo se jich dopouštěl a jak proti tomu zasáhl?

Na závěr pak ještě otázku, která tematicky přesahuje tvrzení pana Štiky, ale považuji ji za kruciální.

– Na základě jakých konkrétních faktů jste přesvědčen, že teritoriální systém exekucí by v případě jeho zavedení ani v nejmenším nezhoršil postavení a pozici oprávněných při vymáhání jejich pohledávek? Konkrétně, nevedl k zpomalení vymáhání, snížení vymožitelnosti, zhoršení možnosti komunikace oprávněného s exekutorem včetně komunikace on line?JUDr. Tomáš Sokol, ceskajustice.cz

SOUDCI SI NEVĚDÍ RADY S NAGYOVOU A BIS

Nejednotný senát? Soud označil kauzu Nečasové a BIS za složitou: Pražský vrchní soud nedokázal rozhodnout ohledně Jany Nečasové (dříve Nagyové), lobbisty Iva Rittiga a jeho právníka Davida Michala, kteří čelí obžalobě v kauze údajného vyzrazení informace Bezpečnostní informační služby (BIS). Odvolací senát věc označil za procesně i skutkově komplikovanou, a usnesení proto vyhlásí až za týden. Nepravomocný rozsudek loni zprostil všechny tři obžalované viny.

Senát soudce Viktora Macha si nejprve vzal před vyhlášením rozhodnutí hodinu na rozmyšlenou, poté ale oznámil, že usnesení vynese až 1. října. Státní zástupce Rostislav Bajger ani advokáti obžalovaných nechtěli před novináři příliš spekulovat, pro kterou ze stran může být tento vývoj příznivý. Shodli se jen na tom, že je překvapil. Podle některých by situace mohla znamenat, že v tříčlenném senátu nepanuje stejný názor, podle jiných se jen soudci nestihli seznámit se všemi listinami, které dnes Bajger připojil k důkazům.

Podle obžaloby se Rittig v roce 2012 dověděl od Nečasové, tehdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase (ODS), že předseda vlády dostal utajený materiál od šéfa civilní rozvědky. Údajně si dovodil, že se týká právě něj, a poslal proto svého advokáta Michala na schůzku s Nečasovou, která mu podle obžaloby obsah zprávy sdělila. Rittig tak potom údajně mohl učinit kroky k zakrytí svého vlivu na státní orgány a instituce.

Pražský městský soud napoprvé uznal trojici vinnou, napodruhé – po odchodu původního předsedy senátu do důchodu – rozhodl opačně. Uvedl při tom, že popsané skutky Rittiga a Michala nejsou trestným činem, protože se nepodařilo prokázat, že se muži skutečně dozvěděli o obsahu utajovaných listin. U Nečasové pak podle soudu nebylo prokázáno ani to, že se skutek vůbec stal.

Státní zástupce pro Nečasovou žádá tříleté vězení, pro oba muže navrhl podmínky a peněžité tresty. V odvolání se domáhá toho, aby městský soud musel ve věci rozhodovat potřetí. Dnes připustil, že se Rittig s právníkem nedozvěděli ze zprávy BIS žádné detaily. „Podstatné ale je, že se dověděli, jaká činnost je předmětem zájmu zpravodajské služby,“ podotkl.

Nikdo z obžalovaných k dnešnímu zasedání nedorazil. Trojice vinu odmítá, podle Rittiga je obžaloba absurdní. Obhájci poukazují mimo jiné na to, že informace o lobbistově vlivu na ministerstvu zemědělství nebyla tajná, protože o ní už dříve psali novináři.

Advokáti rovněž tvrdí, že klíčový důkaz obžaloby – odposlechy Rittigovy schůzky z hotelu Ventana – nelze použít, protože je policie pořídila při prověřování jiné věci. Právě z tohoto důvodu podal odvolání proti zprošťujícímu rozsudku i Rittig, který se domáhá konstatování, že skutek se ani v jeho případě vůbec nestal. Lobbistův právník dnes řekl, že bez odposlechů neexistuje proti jeho klientovi žádný přímý důkaz.

Nečasovou justice už dříve potrestala tříletou podmínkou a desetiletým zákazem působení ve vedoucích funkcích státní správy, a to za zneužití Vojenského zpravodajství ke sledování dřívější Nečasovy manželky. V kauze tzv. trafik pro poslance ODS ji soud minulý měsíc nepravomocně zprostil viny a zároveň zastavil její stíhání za nezdanění luxusních darů od politiků a lobbistů. Rittiga soudy osvobodily v případu tunelování firmy Oleo Chemical. Obžalovaný je ještě v kauze pražského dopravního podniku

JEDNORÁZOVÉ AKCE: ORGANIZÁTOŘI MOHOU MÍT SEZNAM HOSTŮ

ÚOOÚ: Hospody nebo organizátoři mohou vést dobrovolný seznam návštěvníků jednorázové akce: Nikoli evidenci, ale seznam účastníků jednorázové akce mohou vést organizátoři i instituce v souvislosti s Covid-19. Musí však být dobrovolný a skartován po dvou týdnech. Uvádí to Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). V obdobném režimu mohou vyžadovat prohlášení jednotlivých návštěvníků i instituce. Ani tato data ale nesmí být dále zpracovávána.
Úřad pro ochranu osobních údajů o tento dotaz znovu rozšířil rubriku často kladených otázek. „Je možné vést v souvislosti se vzrůstajícím počtem nakažených dobrovolný seznam účastníků akce v rozsahu jméno a kontakt (e-mail nebo telefonní číslo), který by v případě potvrzení nákazy některého účastníka mohl být předán Krajské hygienické stanici?“ zní otázka.

„Jestliže by šlo o dobrovolný seznam účastníků jednorázově pořádané akce, který by nesloužil k vytváření stálé evidence fyzických osob, a byl by skartován po 14 dnech, což je odpovídající doba pro to, aby se nákaza projevila, nebyl by takový postup v rozporu se zásadami ochrany osobních údajů,“ odpovídá na ni Úřad.

Podobný princip platí podle vyjádření Úřadu i pro instituce: „Obdobně mohou být přípustná jednotlivá písemná prohlášení např. návštěvníků určité instituce, že nepřišli do styku s nákazou, pokud jsou uchovávána pouze po odpovídající dobu 14 dnů a není z nich vytvářena žádná evidence, ani nejsou podrobována automatizovanému zpracování poskytnutých osobních údajů,“ uvádí nově na svém webu ÚOOÚ.

Evidenci hostů a účastníků jako podmínku služby vést nelze

I nadále platí, že restaurace, instituce a organizátoři akcí nesmějí svévolně, bez zákonem daného důvodu respektive bez příkazu některého z orgánů státu, vést evidenci hostů a účastníků a touto evidencí podmiňovat účast, jak už dříve Česká justice o tomto stanovisku Úřad pro ochranu osobních údajů informovala. Nedobrovolná evidence osobních dat návštěvníků je totiž zpracováním osobních údajů podle GDPR, v případě údajů o zdravotním stavu podle zvláštního ustanovení GDPR.

Jak už dříve Česká justice informovala, problém je i se souhlasem návštěvníků s evidencí jako podmínky služby: „Vedení takové evidence za účelem zjišťování osob pozitivních na COVID-19 nelze založit na souhlasu návštěvníků, neboť souhlas je svobodným a odvolatelným projevem vůle a jeho udělením nemůže být podmiňováno poskytnutí služby. Nelze tedy předpokládat, že by souhlas dali všichni návštěvníci,“ vysvětlil své stanovisko již dříve ÚOOÚ.

Svévolnou evidenci návštěvníků nelze podle Úřadu ospravedlnit ani ochranou práv majitele restaurace třetích osob ve spojení s povinností zaměstnavatele zajistit zaměstnancům bezpečnost na pracovišti podle zákoníku práce. „Sběr a uchovávání údajů cizích osob nelze považovat za nezbytné a převažující nad právem na ochranu osobních údajů,“ uvedl k tomu už dříve Úřad pro ochranu osobních údajů.

Povinnost zapsat se prostřednictvím formuláře při návštěvě v restauraci zavedly některé spolkové země v Německu a rovněž některé kantony ve Švýcarsku. Irena Válová, ceskajustice.cz

JUDr. GABRIELA WAGNEROVÁ: KDO OVLIVŇUJE CHOD JUSTICE

V listopadu loňského roku se na půdě Senátu Parlamentu ČR konala konference s názvem Efektivita a kvalita českého soudnictví: hodnocení a perspektivy. Konference se účastnili přední představitelé české justice a senátoři. Nejvyšší soud ČR vydal aktuálně k uvedené konferenci publikaci. Téma efektivity trestního řízení je v odborných kruzích oblíbeným evergreenem, často se však zapomíná na to, že důraz pouze na rychlost nemůže zůstat osamocen. Zkrátka rychlost vždy neznačí, že se zúčastněným osobám dostává práva na spravedlivý proces. O tom, že tvůrci legislativy ovlivňují chod justice, jistě není pochyb.

Trestní řád v zásadě obsahuje potřebné instituty pro to, aby trestní řízení, ať již ve fázi přípravné, tak i ve fázi řízení před soudem, probíhalo dostatečně rychle a efektivně. Je často problémem policejního orgánů a taktéž i dozorových státních zástupců, že trestní řízení před soudem následně trpí většími či menšími vadami, majícími za následek průtahy a dochází k tolik známému „ping-pongu“ mezi nalézacím soudem a odvolací instancí. Uvedené rozhodně nezhojíme novou (a to ani sebelepší) legislativou, jak by se mohlo zdát. Mnohdy by zkrátka jen stačilo, aby orgány činné v trestním řízení trestněprávní předpisy důsledně dodržovaly a zejména, aby respektovaly základní zásady trestního řízení, o kterých pojednávají úvodní ustanovení trestního řádu. Na legislativcích je, aby silou své osobnosti a životních zkušeností se podíleli na tvorbě kvalitního právního prostředí.

Zajímavé je podle mě to, kdo se podílí na vytváření právního prostředí a kdo proklamace o rychlosti trestního řízení na půdě Senátu hájí. Současný předseda Ústavněprávního výboru, Miroslav Antl, jehož otec působil jako prokurátor procesů 50. let, kdy rychlost řízení vedla k nechvalně známým koncům, byl možná během svého působení na prokuratuře zvyklý na to, že před politiky, policií a prokurátory jen málokterý občan tvrdě hájil svá práva. Dnes však doba pokročila a prostor nemá ani „akce čisté ruce“, kterou hodlal JUDr. Antl uvést v život v resortu Ministerstva vnitra ČR a doufám, že prostor nemá ani jeho názor o jednotě skutků klienta a jeho obhájce jakožto činitelů organizovaného zločinu
.
S takovými názory zamířil jmenovaný v roce 2008 jakožto zástupce sociální demokracie do Senátu a setrvává tam dosud. I když v současnosti, kdy ČSSD vykazuje voličský potenciál pouhých cca 5,5 %, již za tuto stranu nekandiduje a opustil ji stejně jako po roce 1989 opustil KSČ, operativně se snaží o udržení v Senátu cestou kandidatury hnutí ZA OBČANY.

Senát PČR byl vždy komorou, která má představovat jakousi kontrolní pojistku toho, co za návrhy zákonů a změn schválí Poslanecké sněmovna. Co pan dosavadní předseda Ústavněprávního výboru udělal v Senátu pro rychlejší a spravedlivější justici doteď? Co nabízí do budoucna? Jenom proklamace o efektivnější justici cestou rychlejšího řízení. Nebo má snad představu, která se promítla v jeho legislativní iniciativě k vyzbrojení veřejnosti, že tato si svá práva zjedná sama rychleji a efektivněji nežli justice!? JUDr. Gabriela Wagnerová, ceskajustice.cz