iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Drzost exministra Pelikána, chce být soudcem EU

Do výběrového řízení na soudce Soudního dvora Evropské unie se přihlásilo sedm kandidátů, potvrdil mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Podle informací České justice je jedním z nich i někdejší šéf resortu Robert Pelikán. Post už dříve zastávala Pelikánova matka Irena Pelikánová. Ve funkci skončila loni. Pelikán se nyní věnuje advokacii, ministerstvo spravedlnosti vedl od roku 2015 do roku 2018.

„Ministerstvo spravedlnosti ve stanovené lhůtě obdrželo 7 kandidatur. Po jejich přezkoumání shledalo, že všichni uchazeči splňují stanovené předpoklady a mohou být pozváni k ústnímu pohovoru před výběrovou komisí,“ řekl Řepka České justici. Ty proběhnou 8. října na ministerstvu a komise na jejich základě vybere nejvhodnějšího kandidáta a prvního a druhého náhradníka.

Následně budou kandidatury těchto tří osob předloženy k projednání výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny a pro informaci též výboru pro záležitosti EU Senátu. Následně bude už jen kandidatura vybraného kandidáta předložena vládě k schválení. „Po schválení vládou bude kandidát oznámen generálnímu sekretariátu Rady EU a jeho kandidatura projednána Výborem podle čl. 255 Smlouvy o fungování EU. Následně bude soudce jmenován zástupci vlád členských států,“ dodává mluvčí resortu.

Místo se letos v říjnu uvolní po Janu M. Passerovi poté, co se Passer u stejné instituce ujme postu po odcházejícím Jiřím Malenovském.

Kandidát na funkci soudce musí být bezúhonným státním občanem ČR s dokončeným magisterským právnickým vzděláním a nejméně desetiletou právní praxí. Ministerstvo požaduje také vysoký morální charakter, záruky nezávislosti a nestrannosti, dostatečné znalosti práva EU a aktivní znalost francouzštiny i dalšího úředního jazyka unie vyjma češtiny. Součástí přihlášky je také lustrační osvědčení.

Soudní dvůr EU sídlí v Lucemburku a ve spolupráci se soudy členských států dbá na jednotné provádění a výklad unijního práva. Soudci jsou jmenováni na šest let. Eva Paseková, Petr Dimun, ceskajustice.cz

ÚS: PELIKÁN POCHYBIL, VYDAL DO USA NIKULINA

Bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO) porušil při vydávání do USA práva údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina. Nepočkal na definitivní vyřešení jeho žádosti o azyl, včetně soudního přezkoumávání. Rusově stížnosti v úterý vyhověl Ústavní soud (ÚS) a Pelikánovo rozhodnutí zrušil, a to i přesto, že Nikulin nakonec azyl nezískal. Údajný hacker je od loňska v zámoří.

Nález Nikulinovi otevírá cestu k možnému odškodnění za nezákonné rozhodnutí exministra, uvedl jeho advokát Martin Sadílek. Exministr Pelikán nález nechce komentovat, zatím se nevyjádří ani ministerstvo spravedlnosti, čeká na plné odůvodnění. „Pan ministr jako účastník řízení před Ústavním soudem bude samozřejmě nález plně respektovat,“ napsal Radiožurnálu v SMS mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Šéf resortu Jan Kněžínek už dříve uvedl, že v Nikulinově vydání problém nevidí. Prezident Zeman Pelikánovo rozhodnutí kritizoval

ÚS se rozhodl zasáhnout, přestože nález těžko může zvrátit již provedené vydání Nikulina do USA. Nález přijal s ohledem na možné budoucí opakování podobného postupu.„Kdyby ÚS takovýto postup, respektive rozhodnutí ministra jako protiústavní nezrušil, mohl by přispět k tomu, že k takovému ústavně nesouladnému předčasnému postupu ministra dojde i v budoucnu, čemuž je u takto vysoce závažného a obtížně napravitelného typu zásahu nutno jednoznačně předejít,“ uvedl soud.

KOSTLIVEC EXMINISTRA PELIKÁNA

Ekonomický deník: Velký problém ex-ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Podjatost, vyřizování účtů a ztráta paměti:
Známý advokát a donedávna ministr spravedlnosti Robert Pelikán ještě jako první náměstek ministryně rozhodoval ve správním řízení, ve kterém popřel svoji evidentní podjatost. Jak vyplývá z pátrání Ekonomického deníku Pelikán navíc v rámci řízení neoznámil spor o peníze, který se bytostně dotýkal aktivit osoby, proti které ministerstvo řízení vedlo. Na základě Pelikánových kroků pak bylo insolvenčnímu správci odňato zvláštní povolení k výkonu činnosti, čímž přišel o možnost vést úpadky velkých firem.

Na bývalého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (do letošního jara nestraník za hnutí ANO) vypadl po čtyřech letech z ministerské skříně pořádný kostlivec. Robert Pelikán se osobně aktivně angažoval ve správním řízení o odnětí zvláštního povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce Ivo Haly v roce 2014.

Ivo Hala je pražský advokát a v minulosti jeden z nejobsazovanějších správců velkých zkrachovalých podniků. Jako právník pracuje mimo jiné pro miliardáře s kontroverzní pověstí Petra Sisáka a policie ho od roku 2016 stíhá pro několik trestných činů v kauze údajně zmanipulovaných insolvenčních řízení kolem společnosti Via Chem Group. Popisovaný případ nemá s jeho trestním stíháním nic společného.

Robert Pelikán o Ivu Halovi osobně rozhodoval na podzim roku 2014. Resortu přitom tehdy zapřel, že pro Halu nějaký čas předtím osobně pracoval jako advokát. A zapřel i to, že advokátní kancelář Vrána & Pelikán (dnes Vrána & Partners), ještě v době správního řízení s Halou vedla spor o peníze za odvedenou práci.

O co tehdy šlo? Robert Pelikán jako advokát na základě plné moci z listopadu 2011 zastupoval v průběhu insolvenčního řízení zkrachovalou společnost ECM. V průběhu řízení pak Pelikán, respektive advokátní kancelář Vrána & Pelikán, zastupoval ECM i insolvenčního správce ve sporu s Českou exportní bankou. Za tuto práci si advokátní kancelář Vrána & Pelikán vyfakturovala částku přesahující 237 tisíc korun. Insolvenční správce Ivo Hala ovšem nebyl s odvedenou prací spokojen a plnou moc 21. července roku 2014 těmto advokátům vypověděl.

Měsíc na to pak ministerstvo spravedlnosti zahájilo s Ivem Halou řízení o zrušení zvláštního povolení insolvenčního správce a Robert Pelikán se v něm osobně angažoval z pozice prvního náměstka tehdejší ministryně Heleny Válkové. V říjnu pak náměstek Pelikán rozhodl o zrušení Halova zvláštního povolení, tedy povolení vést bankroty velkých společností. A ještě před tím, než došlo vyrozumění Halovu právnímu zástupci, utekla tato informace do týdeníku Respekt, kterému ji Pelikán osobně potvrdil.

Ivo Hala proti Pelikánovu rozhodnutí podal rozklad a namítl Pelikánovu podjatost, protože pro něj předtím pracoval. A také kvůli sporu o nezaplacené více jak dvousettisícové palmáre Robert Pelikán pak po odchodu Heleny Válkové už jako ministr Halův rozklad v září 2015 zamítl. Argumentoval mimo jiné tím, že Hala nedodal ministerstvu ze zákona nutný bezpečnostní certifikát.

Robert Pelikán ovšem v dokumentu k rozkladovému řízení striktně popřel, že by měla jeho kancelář Vrána & Pelikán s Halou spor o peníze a tvrdil, že s právní kanceláří už nemá nic společného. „Podotýkám, že v době zahájení řízení jsem již společníkem advokátní kanceláře nebyl, neboť jsem svůj podíl prodal smlouvou z 29. 7. 2014. Za dobu mého působení v advokátní kanceláři k žádnému konfliktu či sporu nedošlo,“ tvrdil Pelikán předsedovi rozkladové komise.

Tvrzení a realita

Otázky zaslané Ekonomickým deníkem Robertu Pelikánovi.

Když se o případ začal Ekonomický deník zajímat, zjistil alarmující skutečnosti. Například to, že Pelikán ve střetu zájmů skutečně byl. Navíc i dnes opakovaně, tvrdí, že ho s Ivo Halou žádné smluvní vazby nepojily. „Pro pana Halu jsem nikdy nepracoval, ostatní otázky tak nejsou relevantní,“ zareagoval na první dotazy Ekonomického deníku. „To by mne překvapilo. Zastupoval jsem tehdy dlužníka, tj. ECM. Nevybavuji si, že bych měl nějaké zmocnění od insolvenčního správce. Je to ovšem sedm let. V roce 2014 už jsem v kanceláři nebyl,“ pokračoval Pelikán v komunikaci s Ekonomickým deníkem. „Tak ještě jednou a pomaleji: 1. ECM a insolvenční správce ECM jsou dvě různé osoby.Tu první jsem skutečně zastupoval, tu druhou, pokud si vybavuji, nikdy ne. 2. Svůj podíl jsem převedl už v červnu 2014, jak si můžete ověřit z příslušného notářského zápisu uvedeného ve sbírce listin; převod podílu nenabývá účinnosti až zápisem do obchodního rejstříku. 3. Nějaké podobné nesmysly, jaké tu teď píšete vy, namítal pan Hala v námitce podjatosti, se kterou jsme se řádně vypořádali pod kontrolou správního soudu; můžete si to na ministerstvu vyžádat,“ uzavřel komunikaci s Ekonomickým deníkem Robert Pelikán.

Jenže Ekonomický deník získal tři dokumenty, které usvědčují Roberta Pelikána v lepším případě z fatální ztráty paměti, v horším pak z uvedení nepravdy. Prvním je zápis z insolvenčního rejstříku z 28. dubna 2014. V zápisu ze 46. věřitelského výboru dlužníka společnosti ECM se jednoznačně píše, že advokátní kancelář Vrána & Pelikán zastupuje insolvenčního správce, tedy Ivo Halu. „Zástupce insolvenčního správce informoval členy věřitelského výboru o sporu s Českou exportní bankou. Jde o spor o platnost „Charge Deed“ v němž je insolvenční správce zastoupen advokátní kanceláří Vrána & Pelikán.“

V zápisu ze 46. věřitelského výboru dlužníka – společnosti ECM – se jednoznačně píše, že advokátní kancelář Vrána & Pelikán zastupuje insolvenčního správce, tedy Ivo Halu. Ekonomický deník proto poslal Robertu Pelikánovi odkaz na tuto listinu. Ten pouze odpověděl: „No vidíte, tak na to jsem už úplně zapomněl,“ a přiložil smajlík.

Dalším, a ještě tvrdším důkazem, pak je oznámení advokátní kanceláře Vrána & Pelikán o změně právního zástupce, kterým se po Robertu Pelikánovi stala advokátka Lucie Oršulová. „V těchto řízeních jste udělil plnou moc JUDr. Robertu Pelikánovi Ph.D. Jak jsme vás opakovaně informovali, vzhledem k tomu, že si JUDr. Robert Pelikán nechal pozastavit výkon advokacie, je nutné, aby byla plná moc pro zastupování udělena znovu,“ napsala insolvenčnímu správci Ivo Halovi advokátka Lucie Oršulová z advokátní kanceláře Vrána & Pelikán 7. března 2014.

Advokátka Lucie Oršulová z kanceláře Vrána & Pelikán píše Ivu Halovi o změně právního zástupce, kterým se po Robertu Pelikánovi stala ona. „V těchto řízeních jste udělil plnou moc JUDr. Robertu Pelikánovi Ph.D. ,“ napsala.

V únoru 2014 si totiž Roberta Pelikána přivedl na ministerstvo financí ministr Andrej Babiš a udělal z něj ředitele právní sekce, výkon advokacie si tedy kvůli tomu pozastavil. Post na financích pak zastával do června 2014, kdy se po roztržce ministryně spravedlnosti Heleny Válkové s náměstkyní Hanou Marvanovou stal Marvanové nástupcem.

Dalším důkazem, který se podařilo Ekonomickému deníku zajistit v nedávné době z ministerstva spravedlnosti je pak emailová komunikace Lucie Oršulové s Ivo Halou, ve které advokátní kancelář Vrána & Pelikán řešila neproplacené služby za právní zastupování insolvenčního správce Ivo Haly. „Pro potřeby schůzky považuji za nesporné, že vaše advokátní kancelář mne zastupovala, ale podmínky uváděné na jednotlivých fakturách jsou odlišné od těch, které jsem měl dohodnuty s JUDr. Pelikánem,“ napsal nástupkyni Roberta Pelikána Ivo Hala, kterému za krátký čas Pelikán odebral zvláštní povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce.

Emailová komunikace nástupkyně Roberta Pelikána Lucie Oršulové s Ivo Halou, ve které advokátní kancelář Vrána & Pelikán řešila neproplacené služby za právní zastupování insolvenčního správce.

Ministerstvo: Pelikán se neangažoval

Ministerstvo spravedlnosti nicméně tvrdí, že správní řízení s Ivem Halou probíhalo podle litery zákona a bez osobního angažmá Roberta Pelikána. „Řízení bylo zahájeno dne 6. 8. 2014 doručením oznámení o zahájení řízení týkající se zrušení zvláštního povolení. Podepsal jej tehdy ředitel insolvenčního odboru, do jehož působnosti tato agenda spadala. Obecné povolení panu Mgr. Halovi zaniklo na základě jeho vlastní žádosti,“ sdělila Ekonomickému deníku Andrea Šlechtová z tiskového oddělení ministerstva. Podle zdrojů z resortu, které Ekonomický deník oslovil, ale toto tvrzení neodpovídá realitě. „Nepodepsal to ředitel insolvenčního odboru, ale tehdy buď ředitel legislativního odboru nebo ředitel sekce legislativní, kam spadaly insolvence. Samostatný insolvenční odbor byl vytvořen až k 1. lednu 2016, dřív dohled vykonávalo insolvenční oddělení legislativního odboru a předtím justiční oddělení,“ řekli Ekonomickému deníku úředníci z ministerstva.

Podle Andrey Šlechtové z tiskového oddělení ministerstva pak ze spisu i z jeho historie nevyplývá, že by tehdejší náměstek Robert Pelikán ve věci osobně působil. „Důvodem pro zahájení řízení bylo to, že Ivo Hala nesplňoval podmínky pro výkon zvláštního insolvenčního správce. Povinnost mít bezpečnostní prověrku zavedla novela zákona o insolvenčních správcích a stanovila pro splnění této povinnosti přechodné období. Ale i přesto svou povinnost nesplnilo insolvenčních správců mnohem více. Se všemi z nich bylo zahájeno řízení o zrušení zvláštního povolení, Ivo Hala byl jedním z nich,“ tvrdí Šlechtová.

Uvedené skutečnosti stran možné podjatosti oznámil pak podle Šlechtové ministerstvu spravedlnosti až Ivo Hala v rámci stížnosti, kterou podal v průběhu řízení. „Rozhodnutí vydal Petr Jäger, tehdejší náměstek pro úsek mezinárodní a ústavněprávní. Robert Pelikán nebyl v tomto řízení oprávněnou úřední osobou,“ podotkla Šlechtová.

Oslovení úředníci ministerstva ale tvrdí, že ani tato informace z resortu není validní. „Není to pravda. V prvním stupni rozhodoval první náměstek ministryně Robert Pelikán, který toto prvostupňové rozhodnutí podepsal. O zrušení povolení tedy rozhodoval on, svoji podjatost neoznámil, ta se řešila až v řízení o rozkladu po odvolání Ivo Haly což vyplývá ze správního spisu,“ konstatoval zdroj Ekonomického deníku z ministerstva spravedlnosti. A dodal, že tehdejší ministryně spravedlnosti Válková Pelikánovo prvostupňové rozhodnutí zrušila a ve věci nechala rozhodnout právě náměstka Jägera. A to právě kvůli riziku možné podjatosti.

Ekonomický deník se pokusil oslovit i bývalého insolvenčního správce Ivo Halu, ale bohužel bez úspěchu.

Podjatost v popisované věci přitom jasně stanoví správní řád. „Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit,“ stojí ve 14 paragrafu citované normy.
Zjištění Ekonomického deníku proto zavdávají jednoznačnou a silnou pochybnost o tom, zda Robert Pelikán postupoval při svém rozhodování nepodjatě, dodržel zákonem mu stanovené podmínky a neřešil popisovanou věc s osobním zaujetím.

0 bodů pro soudce

Popisovaný příběh není jediným stěží uvěřitelným z dílny Roberta Pelikána na ministerstvu spravedlnosti. Na další podobný upozornil tento týden server Hlídací pes. Vyprávět by o tom mohli předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš a jeho podřízený Jan Sváček. Bývalý dlouholetý předseda Městského soudu v Praze, ale také dvojnásobný neúspěšný kandidát na ústavního soudce, vyhrál v září 2014 podle serveru s přehledem konkurs na trestního místopředsedu Vrchního soudu v Praze. Získal 39 bodů z 50 možných. Pro jeho jmenování byli čtyři členové výběrové komise, kteří Sváčkovi dali třikrát desítku a jednou devítku. Proti byl jen pátý člen komise, který do zápisu doplnil nulu.
Oním pátým členem komise byl tehdejší náměstek ministryně spravedlnosti Heleny Válkové Robert Pelikán.

Bylo to sice poněkud křiklavé, ale na výsledku konkursu by Pelikánův nesouhlas neměl nic změnit – šlo o vnitřní věc justice. A tak se také k věci zpočátku stavěla ministryně Válková.

Pelikán svůj nesouhlas podle týdeníku Euro zdůvodnil tím, že Sváček je bývalý člen KSČ a tyká si s lobbistou Tomášem Hrdličkou. Tak to také mělo být uvedeno v zápise z výběrového řízení.

Pak se do záležitosti vložila politická moc. Konkrétně šéf ANO a tehdejší ministr financí Andrej Babiš. „Svým“ Lidovým novinám poskytl rozhovor, v němž řekl: „Sdělil jsem paní ministryni, že hnutí ANO má ke jmenování negativní stanovisko.“

V tu chvíli už se podle serveru Hlídací pes mocenský střet rozehrál bez servítků. Přímé vměšování politické moci do justiční samosprávy bylo na světě a přestalo jít o Jana Sváčka a více či méně relevantní důvody k jeho nejmenování. Ve stejnou dobu, kdy se proti jmenování postavil Andrej Babiš, se objevilo prohlášení tří neziskovek, Nadačního fondu proti korupci a iniciativ Vraťte nám stát a Veřejnost proti korupci. Sváčka nejmenujte, vyzývaly ministryni Válkovou.
„Ta si vzala čas na rozmyšlenou, který se prodlužoval na týdny. Bylo zřejmé, že se ministryně svému náměstkovi a předsedovi strany neodvažuje postavit. Tehdy mimochodem poprvé zazněly úvahy o jejím odvolání, pokud si troufne soudce Sváčka jmenovat. Na to a následný nástup Pelikána do funkce si ovšem resort měl ještě pár měsíců počkat,“ napsal Hlídací pes.

V listopadu kauzu uzavřel sám Jan Sváček. Nejprve ministryni Válkové nabídl, že pokud ke kauze potřebuje cokoli osvětlit, je jí k dispozici. Když získal dojem, že Válková ke jmenování odvahu nenajde, sám se místa vzdal.
Co bylo dál? Předseda Vrchního soudu Jaroslav Bureš věc otevřeně označil za bezprecedentní politický atak na justici. Řekl, že v dobách, kdy byl ministrem spravedlnosti, nebylo možné, aby náměstek kontroloval ministra. Ozvala se i Soudcovská unie a Kolegium předsedů krajských soudů, které Babišův výrok označilo za populistické gesto. Podle zdrojů z justice pak ministr Robert Pelikán zvažoval, že podá kárnou žalobu na předsedu soudu Bureše. Nakonec ji ale nepodal.
Otevřené nepřátelství mezi Janem Sváčkem a Robertem Pelikánem mělo dohru zkraje roku 2018. Andrej Babiš pronesl kvůli své kauze Čapí hnízdo známé výroky o trestních řízeních na objednávku. Na jeho hlavu se snesla kritika jeho politických oponentů, na ministra Pelikána potom zevnitř justice. Za to, že k věci mlčí. A byl to právě Jan Sváček, který do deníku Právo napsal na Pelikánovu adresu tato slova:

„Jakkoli se snažím pochopit toto jednání, ke kterému je vázán politickou loajalitou ke svému nadřízenému, jako soudce se musím proti takovému vašemu postoji ohradit, neboť tím byla hrubě znevážena nezávislost soudní moci.“ Pelikána vyzval, aby uvedl konkrétní zmanipulovaná trestní stíhání, jinak ať odstoupí. „V opačném případě očekávám vyvození politické i osobní odpovědnosti za to, že se svým postojem dopustil znevážení nezávislé soudní moci,“ napsal Jan Sváček.
„Co z kauzy Sváček vs. Pelikán, tedy z mocenského střetu mezi ´dravci z ANO´ a nezávislou justicí zbylo? Zjištění, že proti síle politického kartelu nezmůžou nic jakákoli vnitřní pravidla, pokud se je politici rozhodnou neuznat. Nezávislost soudní moci, reprezentovaná v tomto případě výběrovou komisí, je jen na papíře. Kauza rovněž položila základ k odmítnutí jakéhokoli posilování soudcovské samosprávy,“ uzavřel druhý roztodivný příběh Roberta Pelikána server Hlídací pes. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

SOUDCI NEMOHOU BRÁNIT STÁTNÍ ÚŘEDNÍKY

NSS: Není úkolem správních soudů, aby bránily státní úředníky nad rámec zákona: Správní soudy nemohou posuzovat efektivitu a účelnost změn, které provádí vláda ve státní službě, ani nemohou suplovat vůli zákonodárce a poskytovat úředníkům vyšší míru ochrany, něž jakou mají ze zákona. Stejně tak nelze z politické příslušnosti dovozovat diskriminaci a zvláštní ochranu v řízení před soudy obrácením důkazního břemene. Rozhodl tak Nejvyšší správní soud (NSS), který minulý týden zamítl kasační stížnost bývalého náměstka Ministerstva zemědělství (MZ) Jiřího Jirsy.

Jiří Jirsa byl z pozice náměstka odvolán 28. února 2018 s účinností od 19. března téhož roku a přeřazen na vedoucího oddělení správy budov MZ s měsíčním platem 76 tis. Kč. Jirsa se proti odvolání z funkce bránil jak odvoláním k nadřízenému orgánu v rámci státní služby, tak posléze správní žalobou u Městského soudu v Praze (MS), která byla v říjnu minulého roku zamítnuta.

MS, s odkazem na rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2019 (č. j. 8 Ads 301/2018), posuzoval, zda k systemizaci a souvisejícím změnám došlo zákonným způsobem, zda sledovaly legitimní cíl a zda nejsou dány konkrétní okolnosti svědčící o účelovosti zvoleného postupu či o šikanózním nebo diskriminačním jednání ze strany služebních orgánů. Vázán předchozí judikaturou tak neposuzoval, zda zvolená organizační struktura byla efektivní a zda neexistovala vhodnější varianta.

Legitimní cíl systemizace soud dovodil z e-mailu ministra zemědělství zaměstnancům, v němž uvedl, že personální změny činí na základě přání předsedy vlády, který žádá úspory a organizační změny. Naopak Jirsa ničím nedoložil, že hlavní důvod systemizace byl svojí povahou diskriminační, kdy měli být primárně odejiti vedoucí činitelé z jiných politický stran. MS také odmítl tvrzení, že by byl nezákonný postup vlády měnit již jednou schválenou systemizaci.

Minulý týden pak NSS rozhodnutí MS potvrdil, když odmítl Jirsovu kasační stížnost.

Podle NSS má vláda jako vrcholný orgán výkonné moci pro uplatnění vlastní představy o podobě, efektivitě a nákladnosti organizace státní služby vytvořen široký prostor, v jehož rámci může rozhodovat také o snížení celkového počtu státních zaměstnanců a jejich představených. Zákon o státní službě neposkytuje jistotu zachování stávajícího služebního místa: v případě schválení nové systemizace umožňuje změnit služební zařazení státních zaměstnanců i služební poměr z organizačních důvodů ukončit. V tom se podle názoru NSS zákon o státní službě neodlišuje od zákona o vojácích z povolání, podle něhož musí být voják propuštěn ze služebního poměru, pokud pro něho není v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení. Také podle zákoníku práce může být dána výpověď zaměstnanci pro nadbytečnost.
„Nejvyšší správní soud přitom nepovažuje za potřebné zaujímat v tomto směru striktnější přístup oproti pracovněprávní oblasti ani s ohledem na jeden z účelů zákona o státní službě, jenž spočívá v zajištění vyšší nezávislosti státní služby na politické moci, čehož se domáhá stěžovatel v příslušné kasační námitce. Jestliže totiž zákonodárce i při vědomí uvedeného cíle zákona o státní službě umožnil schvalovat novou organizaci služebních úřadů a v návaznosti na ni snižovat počet služebních míst představených a dalších státních zaměstnanců obdobným způsobem jako v pracovněprávních vztazích, pak i správní soudy musejí platnou právní úpravu respektovat a nemohou poskytovat širší ochranu těmto osobám před ztrátou jejich dosavadního postavení v hierarchii státní služby,“ konstatuje se v rozhodnutí senátu ve složení Jiří Palla (předseda) a soudců Aleše Roztočila a Petry Weissové.

NSS přisvědčil MS v tom, že nepříslušní správním soudům, aby posuzovaly vhodnost a efektivitu konkrétních zvolených řešení systemizace, jinak by vykročily ze svých pravomocí. Mají pouze zjišťovat, zda byl dodržen zákon a změny nebyly činěny účelově. „Nicméně nastavení jednotlivých aspektů organizační struktury státní služby představuje jeden ze způsobů vládnutí, při němž vrcholný orgán výkonné moci může realizovat svou vlastní představu o optimálním a hospodárném výkonu působnosti služebních úřadů a případně pružně reagovat na změny, které nastaly po schválení předchozí systemizace. Do této úvahy nepřísluší správní justici s výjimkou excesů zasahovat, neboť v opačném případě by si přisvojila roli rozhodovat s konečnou platností o způsobu organizace státní služby, což je výsostná pravomoc exekutivy,“ stojí v odůvodnění NSS.

Podle NSS byl postup vlády v roce 2017 při schvalování systemizace na rok 2018, kdy byla natřikrát do konce roku měněna, sice nevhodný, ale zákonný. Zákon takový postup nezapovídá, ani nestanovuje žádnou lhůtu, s jakým předstihem má být systemizace na další rok schválena.

Problém nespatřuje NSS ani v tom, že systemizaci na rok 2018 schvalovala vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny. Ústavní soud (ÚS) sice v nálezu z 9. února 2010 (Pl. ÚS 6/07) podle NSS stanovil jisté meze pro rozhodování takové vlády, avšak ty se vztahují podle NSS jen na rozhodnutí zásadní a nevratná. „Takovou povahu ani přesah do zákonodárné moci však proces schvalování systemizace služebních a pracovních míst nemá, neboť se jedná o standardní a výlučnou pravomoc vrcholného orgánu moci výkonné, která je odpovědná za řádný výkon působnosti všech služebních úřadů z hlediska jejich personálního a finančního zajištění. Navíc systemizace se schvaluje jen na roční období, a i po nabytí účinnosti ji lze změnit, byť jen v zákonem stanovených případech. Nejedná se tedy o exekutivní akt značného významu bez možnosti jeho nápravy,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí NSS.

NSS nepřisvědčil Jirsovi ani v tom, že by tehdejší systemizace byla vedena záměrem zbavit se politicky „nevhodných“ osob ve vedení úřadů, ani že by byl on sám diskriminován z důvodu svého politického přesvědčení. K takovému tvrzení nebyly podle NSS ve stížnosti předloženy žádné důkazy a není podle soudců ani možné postupovat podle §133a OSŘ a přenést důkazní břemeno. Na politické přesvědčení či příslušnost k politické straně nelze totiž toto ustanovení podle NSS aplikovat, vztahuje se pouze na diskriminaci z důvodu náboženství či světonázoru. A i pokud by to možné bylo, pak jsou soudci toho názoru, že by nemohlo být toto ustanovení využito. „Odlišná právní úprava důkazního břemene obsažená v tomto ustanovení totiž neznamená, že by žalobce mohl zůstat v řízení nečinný a jen tvrdit, že došlo k diskriminačnímu jednání. Tato osoba musí v soudním řízení nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ní nebylo zacházeno obvyklým, tedy neznevýhodňujícím způsobem, přičemž neprokáže-li toto tvrzení, nemůže v řízení uspět. Ve skutečnosti totiž důkazní břemeno ani v tomto případě neleží výlučně na žalovaném, a i žalobce nese své břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Teprve pokud tato břemena strana žalující unese, je následně věcí strany žalované prokázat svá tvrzení, že k diskriminaci nedošlo,“ uvedli k tomu soudci. Petr Dimun, ceskajustice.cz

S VOJTĚCHEM ODCHÁZÍ I NÁMĚSTEK VRUBEL

Po odchodu ministra Vojtěcha končí náměstek Filip Vrube 23.9.2020: Po rezignaci ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha končí ve funkci politický náměstek Filip Vrubel. Informoval o tom na sociální síti LinkedIn. Jeho odchod a také odchod vedoucího ministrova kabinetu Petra Jaremy potvrdila ČTK ředitelka odboru komunikace s veřejností a tisková mluvčí Gabriela Štěpanyová, která rovněž ve funkci končí. Vojtěch oznámil veřejně svou rezignaci v pondělí, téhož dne jmenoval prezident Miloš Zeman jeho nástupcem Romana Prymulu (za ANO).

Vrubel napsal, že rezignaci předal ministrovi v úterý. „Jsem přesvědčen, že každý ministr má mít možnost přivést si své náměstky. Svou práci v nejbližších dnech dokončím a předám kolegům,“ uvedl.

Právník Vrubel, který se specializuje na zdravotnické právo a farmacii, byl zaměstnancem ministerstva už v letech 2008 až 2013. Poté působil jako náměstek ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv. V roce 2018 byl jmenován do správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny a začal působit jako externí poradce ministra Vojtěcha. Od března 2018 byl jeho náměstkem.

Věnoval se zavádění e-receptů a lékového záznamu, segmentu lékáren a revizi systému cen a úhrad léčiv.
Druhým tzv. politickým náměstkem ministra je Alena Šteflová, bývalá šéfka české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO). Ministr má také čtyři odborné náměstky. Sekci legislativy a práva ministerstva vede Radek Policar, který jediný zůstal po odchodu Vojtěchova předchůdce Miloslava Ludvíka (ČSSD).

Náměstkyní pro ekonomiku a zdravotní pojištění je od roku 2018 Helena Rögnerová. V březnu nastala výměna na postu hlavního hygienika, který je také náměstkem ministra. Odejít musela Eva Gottvaldová a nahradila ji Jarmila Rážová. Od září letošního roku nastoupil nový náměstek pro zdravotní péči Aleksi Šedo. Jeho místo dříve zastával současný ministr Prymula, který musel odejít kvůli chybějící bezpečnostní prověrce.

V době působení ministra Vojtěcha se vyměnili také ředitelé Státního zdravotního ústavu, Státního ústavu pro kontrolu léčiv a dalších ministerstvem zřizovaných institucí. Obměnila se rovněž většina ředitelů fakultních nemStátní zástupce zastavil stíhání Jakeše, Štrougala i Vajnara

Státní zástupce zastavil stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích. Dnes to uvedl šéf Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jan Lelek. Někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš letos v červenci zemřel. Bývalý předseda vlády Lubomír Štrougal a exministr vnitra Vr

atislav Vajnar pak podle Lelka trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.
„Usnesení o zastavení trestního stíhání bylo doručeno obhájcům obviněných a nyní je doručováno poškozeným. Rozhodnutí tedy dosud nenabylo právní moci,“ doplnil Lelek.

Jakeš zemřel ve věku 97 let, Štrougalovi bude v říjnu 96 let a Vajnar měl minulý týden 90. narozeniny. Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil jejich stíhání loni v listopadu. Mužům kladl za vinu zneužití pravomoci, za což jim hrozilo dva až deset let vězení.

Stíhání iniciovala svým trestním oznámením Platforma evropské paměti a svědomí, která se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. Obvinění se opíralo o nově nalezené archiválie, které podle kriminalistů dokazují, že státníci měli informace o střelbě na hranicích a že přímo dávali pokyny ministrům, jaké právní předpisy mají přijmout.
ÚDV tvrdí, že kvůli nečinnosti trojice funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit československé hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. K roku 1976 vztahuje policie počátek trestné činnosti proto, že tehdy vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž každému člověku zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti.

Jakeš i Štrougal byli členy předsednictva KSČ. Vajnar měl jakožto federální ministr vnitra v kompetenci upravovat nařízeními a rozkazy práva a povinnosti příslušníků Pohraniční stráže, a to včetně oprávnění užít zbraň.

PRÁVO NELZE BRÁT DO VLASTNÍCH RUKOU

Soud vzkázal ČAK ve věci vinklaření: Když orgány selžou, nelze vzít právo do vlastních rukou: Městský soud v Praze potvrdil předběžné opatření, kterým se České advokátní komoře (ČAK) nakazuje odstranit z webu některé části článku, kterým Komora varovala před vinklářstvím webu Indoc. Komora podle soudu článkem o Indocu s ikonou zloděje s pytlem na zádech bere spravedlnost do svých rukou, když orgány činné v trestním řízení selhávají, a bez respektu k presumpci neviny. ČAK bude ve sporu pokračovat, neboť pro vyhodnocení protiprávního jednání Indocu nepotřebuje úřední rozhodnutí, napsala Komora v reakci na rozhodnutí soudu.

O sporu České advokátní komory, který začal nesmlouvavým bojem proti vinklářství s použitím nevybíravých výrazů a zavedením rubriky Deska (Ne)cti Pozor na právní šmejdy!, kam Komora zařadila rovněž web Indoc, Česká justice opakovaně informovala.

Web sdružení Indoc v reakci na Komoru podal návrh na předběžné opatření se zákazem publikování článku a rovněž se vyjádřil k jednání Komory. Podle webu Indoc advokáti usilují o monopol a také se mstí, a tím ohrožují osobnostní práva a dobrou pověst Indocu. Advokát Tomáš Sokol naopak za Českou advokátní komoru uvedl, že v rámci garantované svobody slova a šíření informací má právo na názor každý.

Městský soud v Praze však 13. srpna 2020 předběžné opatření s částečnými úpravami usnesením potvrdil. Komora o tom informuje na svém webu, kde rovněž zveřejnila usnesení Městského soudu v Praze v úplném znění.
Komora nerespektuje presumpci neviny kvůli bezzubosti práva

Jak vyplývá z usnesení Městského soudu v Praze, také soud shledal rozhodnutí v kolizi různých práv za stěžejní: „Za stěžejní odvolací soud považuje otázku řešení kolize svobody projevu (a práva na informace) na straně jedné a ochrany osobnosti na straně druhé,“ stojí v usnesení.

„Otázka neoprávněného poskytování právních služeb je bezesporu závažnou otázkou veřejného zájmu a diskuse o ní jistě přípustná, nikoli však jakákoli,“ uvedl dále Městský soud v Praze.

Podle soudu existuje už v článku České advokátní komory rozpor, když tvrdí, že web Indoc je podezřelý z neoprávněného podnikání, ale současně píše, že sleduje, k čemu orgány činné v trestním řízení dospějí. „Současně se odpůrkyně ani nezdráhá uvést navrhovatele podnikající jako sdružení INDOC na Desce (ne)cti s podtitulem Pozor na právní šmejdy! s ikonou zloděje s pytlem peněz na zádech. Čtenář tak musí získat celkový dojem, že navrhovatelé nejsou jen podezřelí, ale že jsou pachateli. Odpůrkyně tak sama navrhovatele odsuzuje, bere spravedlnost do svých rukou, bez respektu k presumpci neviny,“ uvádí v usnesení doslova soud.

„Ani se takovým záměrem netají. V Článku 2 tyto své kroky a tento svůj záměr zdůvodňuje s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu bezzubostí práva a nečinností policie (které se nechce pro účely posouzení skutku neoprávněného podnikání prokazovat takovou ptákovinu, že právní služby jsou poskytovány soustavně a za peníze), jakož i tím, že ani po přijetí novely zákona o advokacii v roce 2017, ke které došlo přičiněním odpůrkyně a při které bylo doplněno ustanovení § 52d [podle § 52d odst . 1 písm. a) se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že poskytne právní služby opakovaně a za úplatu, ačkoli není osobou oprávněnou k jejich poskytování podle § 2 odst.,“ pokračuje v odůvodnění soud.

S odkazem na NS: Živnostenský zákon je oprávnění k právním službám

Naopak navrhovatelé podle Městského soudu v Praze „osvědčují (příloha 9), že orgány činné v trestním řízení se jejich činností jako neoprávněným podnikáním opakovaně zabývaly se závěrem, že zde nejde o neoprávněné podnikání a že činnost je vykonávána na základě živnostenských oprávnění a nejde o právní služby podle zákona o advokacii, jakož i to (příloha 11), že Policie ČR usnesením ze dne 27. března 2013 odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu neoprávněného podnikání, kterého se činností v rámci sdružení INDOC měla dopustit navrhovatelka c), kdy orgán činný v trestním řízení uzavřel s odkazem na usnesení Nejvyššího soud u č. j. 5 Tdo 209/ 2011-35, že zvláštním právním předpisem ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o advokacii, na základě kterého vzniká oprávnění poskytovat právní služby, je i živnostenský zákon“.

V citovaném předmětném rozhodnutí šlo podle usnesení o poskytování právních služeb realitní kanceláří. Městský soud v Praze k tomu dále dodává: „Odvolací soud k tomu podotýká, že v rozhodnutí v jiné věci (5 Tdo 1406/2014) Nejvyšší soud konstatoval, že přestože zastupování v řízení před správními orgány je nepovinné a zmocněncem nemusí být výslovně advokát a ani není vyloučeno opakované zastupování stejnou osobou, nic to nemění na tom, že jde-li o právní služby poskytované soustavně a za úplatu, pak je jejich výkon zákonem o advokacii svěřen specifickým subjektům. Popsané jednání tak může za splnění všech zákonných podmínek naplňovat znaky přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. Zákoníku.“

Když OČTŘ selžou, nelze vzít právo do vlastních rukou

Poté se soud vrací zpátky k případu Indoc, který navrhl zásah proti advokátní komoře: „Každopádně ve vztahu k navrhovatelům žádné takové odsuzující rozhodnutí neexistuje a odpůrkyně to nesporuje (přičemž je zřejmé, že navrhovatelé na trhu působí již řadu let) a je třeba v souladu s ústavními zásada mi ctít presumpci jejich neviny. Tu Články svým vyzněním nerespektují,“ uvádí soud.

„Zásah je zde o to vážnější, že je na stránkách odpůrkyně jako autority, u které lze očekávat úctu k právu a jejíž prohlášení tak má z povahy samé větší dopad než sdělení jiných subjektů. Je tedy způsobilé vyvolat závažnější újmu (připomíná se, že odpůrkyně uzavírá, že navrhovatelé porušují zákon, hovoří o klientech navrhovatelů; jako o obětech a že rozhodně nikomu nedoporučuje si od nich nechat radit či dokonce se ve své právní věci zastupovat). Vážnost zásahu do osobnostních práv navrhovatelů umocňuje kontext Článků, který ve své podstatě vyzývá k braní spravedlnosti do svých rukou, když orgány činné v trestním řízení selhávají,“ uvádí doslova Městský soud v Praze ve svém usnesení, v jehož závěru odůvodňuje, které pasáže článku České advokátní komory nadále ČAK nesmí publikovat.
ČAK: Na hodnocení protiprávního jednání nikdo nepotřebuje razítko

Jak vyplývá ze stanoviska, které k rozhodnutí soudu zveřejnila Česká advokátní komora, na jejím právním názoru se nic nezměnilo: „V této souvislosti ČAK sděluje, že ve sporu bude pokračovat, neboť se domnívá, že k tomu, aby někdo hodnotil jednání někoho jiného jako protiprávní, nepotřebuje úřední rozhodnutí o tom, že takovým jednáním byl spáchán přestupek nebo trestný čin,“ uvádí Komora na svém webu.

„Česká advokátní komora se domnívá, že to, co osoby vystupující pod adresou INDOC uvádějí jako svoji činnost spočívající v právním poradenství a zastupování před ÚOHS, je poskytováním právní služby nad rámec běžné občanské výpomoci. A k tomu nejsou tam uvedené osoby, jež nejsou advokáty, oprávněny. Činí-li tak opakovaně a za úplatu, mohlo by jít o přestupek nebo o trestný čin. To ale musí posoudit příslušné orgány,“ stojí v prohlášení které k tomu vydala Komora. Irena Válová, ceskajustice.cz