iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Prymula: Čelíme druhé vlně covidu, budou těžké případy

V Česku je druhá vlna koronavirové epidemie. Za 14 dnů až tři týdny může být stejně vysoký počet hospitalizovaných jako na jaře, řekl v Otázkách Václava Moravce epidemiolog Roman Prymula.„Pokud bereme explozivní nárůst, u nemocných ho zatím nevidíme. Je ale zřejmé, že tam je čtrnáctidenní až třítýdenní zpoždění. V posledních dnech máme nárůst deset denně. Tento trend logicky přinese počty (těžkých průběhů nemoci, pozn. red.), které jsme tady měli na jaře,“ řekl Prymula v ČT.

„Pokud by u nás epidemie pokračovala takto explozivně, můžeme dojít na hranici kapacity lůžkového systému,“ řekl Prymula. Upozornil na to, že lůžka nejsou po republice rozprostřena rovnoměrně, problém tak může přijít už dřív. Na hranici limitů by se podle něj ČR mohla dostat na konci října, pakliže by nezavedla žádná opatření.

Současná nařízení jsou podle Prymuly snad dostatečná k oploštění křivky, klíčová je ale osobní zodpovědnost lidí a nošení roušek. Pokud by se to za zhruba tři týdny nepovedlo, mohla by se v nemocnicích znovu otevřít i covidová oddělení, řekl dále Prymula. Lidé by se alespoň měsíc měli vyhnout oslavám, aby se rostoucí křivku nakažených podařilo snížit. K poklesu ale podle něj navzdory současným opatřením nedojde.

Třeba zavírání základních škol nyní není podle Prymuly na místě. Vhodné by ale bylo, aby učitelé dostali respirátory FFP2, děti zase měly i ve třídě roušky. Dále by se podle epidemiologa mohl stanovit maximální limit pro pořádání hromadných akcí.

Druhá vlna již podle Prymuly začala, považuje to však spíše za formalitu. „Je to komplexní věc, za kterou mají zodpovědnost vlastně všichni,“ řekl Prymula a vyjmenoval vládu, média i samotné lékaře. Do poloviny října je podle Prymuly reálné dostat se ke kapacitě 40 tisíc testů na koronavirus denně. Nyní jsme podle něj na asi 18 tisících. Zapojit by se ale měla akademická sféra, která pomáhala už na jaře. Tato čísla se ale týkají samotného klinického testování. Kapacity odběrových míst jsou podle Prymuly o něco menší.

Nemáme přehled, kdo je v karanténě

Předseda praktiků Petr Šonka poukázal na to, že hygiena nestíhá. „Máme informace od pacientů, že se jim hygiena ozývá až pátý či šestý den po kontaktu,“ uvedl předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka. Ocenil práci hygieniků, dodal ale, že je zjevné, že jsou na hranici svých možností. Poukázal také na nedostatečnou komunikaci mezi hygieniky a praktiky. „Děláme nějaké rozhodnutí o karanténě pouze na základě ústního sdělení pacienta,“ kritizoval.

Připomněl také, že statistiky o počtech lidí v karanténě jsou podhodnocené. A to připustil i Prymula. „Jsou tam (ve statistikách, pozn. red.) osoby, které jsou v karanténě na základě nařízení hygieny, nebo kterým praktici vypsali eNeschopenku se štítkem karanténa,“ potvrdil. Ze systému tak vypadnou studenti, lidé na home office či OSVČ.
To přitom může být problém v souvislosti s blížícími se volbami. Jak totiž upozornil Michal Bláha z Hlídače státu, třeba takzvaná drive-in volební místa budou moci použít jen lidé s nařízenou karanténou.

MINISTR ZAORÁLEK: ZRUŠENÍ ROUŠEK CHYBA

Zrušení srpnového nařízení o opětovném nošení roušek byla chyba. V pořadu Partie televize Prima to přiznal ministr kultury Lubomír Zaorálek. Sociální demokracie podle něj bude v pondělí na vládě prosazovat obnovení krizového štábu. Vládu však hájí – neselhala, klíčové jsou nízké počty nakažených.

„Udělali jsme chybu. Udělali jsme v tu středu 19. srpna (kdy vláda zrušila povinné roušky poté, co je ministr zdravotni Adam Vojtěch zavedl rozhodnutí, se kterým také nesouhlasím,“ řekl Zaorálek. „Vznikl pocit, že situace je klidnější, že to máme pod kontrolou,“ připustil v pořadu Partie.

Dodal ale, že premiéra Andreje Babiše „trochu chápe“. On sám totiž mluvil s důchodci, kteří říkali, že je roušky otravují. Držet nastavená omezující opatření je podle něj těžké, připomenul, že řada lidí si covid přivezla z dovolené.

Ohradil se však proti tvrzení, že Česká republika současnou situaci nezvládá. Podle počtu potvrzených případů za 14 dní na 100 000 obyvatel je totiž ČR třetí nejzasaženější EU, horší situace je jen ve Španělsku a Francii. „Je to takové tvrzení. Jak se to měří? V Česku je důležité to, že máme dobrý zdravotnický systém,“ míní Zaorálek. Řekl, že si myslí, že hygiena přes léto zaspala, nemocnice však stále mají kapacity.

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek oponuje, že odpovědnost nese vláda, ne hygienici. Hlavní problém podle něj není ani tak v rouškách, jako v nefungující chytré karanténě, malých testovacích i trasovacích kapacitách a celkové nepřipravenosti země. „Musí zasedat krizový štáb, který aplikuje již připravené krizové scénáře. Ty se ale bojím, že připravené nejsou,“ řekl Kalousek.

„Vláda v létě nedělala nic. Chová se populisticky a jen reaguje na situaci, nemá plán,“ dodal. Lidi, kteří mají chytrou karanténu na starost, označil za „nemehla“. Přímo jmenoval premiéra Babiše a ministra zdravotnictví Vojtěcha.
V sobotu přibylo v Česku 1 541 nakažených, nárůst je opět rekordní

„Bylo to ustoupení veřejnému mínění, já s tím souhlasím,“ řekl Zaorálek. Sám je podle svých slov zastáncem aktivace krizového štábu. To ale odmítá premiér Andrej Babiš, odmítá třeba i pomoc policie při trasování. „Tuhle debatu vedeme, zvedáme to (téma obnovení krizového štábu, pozn. red.) neustále,“ řekl Zaorálek. Připomněl, že o obnovení štábu již hovořil i ministr vnitra Jan Hamáček. Znovu prý budou ministři ČSSD prosazovat toto téma na pondělním zasedání vlády.

Vládu však brání. Klíčové podle něj je, že stále zůstává nízký počet hospitalizovaných. Těch je nyní 297, z toho 69 v těžkém stavu. Ještě před týdnem bylo 214 hospitalizovaných, před dvěma týdny 153. Připustil ale, že Slovensko pravděpodobně Čechům v pondělí omezí vstup na jejich území. To již v uplynulých dnech udělalo Dánsko a Švýcarsko
Německo pak označilo za rizikovou Prahu.

RUSKO VYŠLE VÝSADKÁŘE NA CVIČENÍ DO BĚLORUSKA

Rusko vyšle jednotky své elitní výsadkářské divize ze Pskova na společné cvičení do Běloruska. V neděli to oznámilo ruské ministerstvo obrany. Taktické cvičení pod názvem Slovanské bratrství-2020 se bude konat od 14. do 25. září na běloruském polygonu Brestskij a ruští výsadkáři se po jeho skončení vrátí domů, zdůraznilo ministerstvo obrany ve svém prohlášení.

Ruští výsadkáři se přemístí do Běloruska po železnici. Celkem se společného cvičení zúčastní kolem 300 vojáků a 70 kusů bojové a speciální techniky. Podle původního plánu se mělo v Bělorusku v druhé polovině září uskutečnit společné cvičení Slovanské bratrství za účasti běloruských, ruských a srbských ozbrojených sil. Tyto manévry se konají od roku 2015 střídavě na území jedné z účastnických zemí. Loni se uskutečnily v Srbsku, v roce 2018 v Rusku.

Letos srbský ministr obrany Aleksandar Vulin oznámil, že Evropská unie vyzvala Bělehrad, aby se plánovaného cvičení v Bělorusku nezúčastnil. V důsledku toho se srbská vláda rozhodla zmrazit veškerá vojenská cvičení se všemi státy na šest měsíců. Začátek cvičení byl pak o týden předsunut, původně byl stanoven na 21. září. Společné bělorusko-ruské vojenské cvičení proběhne za vyhrocené situace v Bělorusku, kde už přes měsíc pokračují protesty proti autoritářskému režimu prezidenta Aleksandra Lukašenka.

V RUSKU REGIONÁLNÍ VOLBY

Ruští voliči v neděli hlasují v místních volbách, které jsou vnímány jako velký test pro vládnoucí prokremelskou stranu Jednotné Rusko. Hlasování rozhodne o složení řady regionálních parlamentů a městských rad, zároveň se také konají volby části gubernátorů a doplňovací volby do Státní dumy, dolní komory parlamentu.

Hlasování přichází poté, co byl 20. srpna hospitalizován opoziční vůdce Alexej Navalnyj. Ten je v současné době v nemocnici v Berlíně a němečtí experti uvedli, že byl s největší pravděpodobností otráven. Spolupracovníci Navalného obviňují ruského prezidenta Vladimira Putina, že dal k otravě opozičníka příkaz, což Kreml rezolutně odmítá. Navalnyj před místními volbami podporoval klíčové soupeře Jednotného Ruska, které označil za „stranu podvodníků a zlodějů“.

Tým Navalného vyzýval Rusy, aby hlasovali takticky a podpořili ty kandidáty, kteří mají největší šanci porazit politiky z prokremelské strany. V některých oblastech se jedná o lidi přímo spojené s Navalným, v jiných regionech o komunisty či nacionalisty. Spolupracovníci Navalného se domnívají, že tato kampaň mohla být důvodem útoku na opozičníka.

Na příští rok jsou v Rusku plánovány parlamentní volby a mezi voliči roste nespokojenost se stranou Jednotné Rusko kvůli nepopulární důchodové reformě, klesajícím příjmům a korupci.

Rozložení voleb dává prostor pro manipulaci

Prokremelská strana utrpěla před rokem v regionálních volbách ztráty, ve většině regionů však dokázala parlamentní křesla obhájit. Volby v Moskvě byly silně zpochybňovány a vyvolaly masové protesty. Ruská volební komise kvůli koronavirové krizi dovolila tentokrát voličům hlasovat v pátek a v sobotu předčasně, neděle je ale pro desítky milionů voličů hlavním hlasovacím dnem.

Na kolegy Navalného zaútočili maskovaní muži, otrávili je neznámou látkou

Otevřeno je více než 56 tisíc volebních místností, které jsou rozprostřeny přes jedenáct časových pásem. Rozložení voleb do tří dnů kritizovala opozice, protože podle ní je v takovém případě větší prostor pro případnou manipulaci hlasování. Podle agentury DPA jsou noví gubernátoři voleni v 18 regionech, v 11 dalších hlasují voliči o složení místních parlamentů a ve 22 městech rozhodují o nové podobě městských rad. V dalších oblastech se volí poslanci Státní dumy.

JAK JEDNAT FIRMY V DOBĚ COVIDU

Jak vyplývá ze stanoviska ÚOOÚ, zaměstnavatel, který se ocitá ve střetu svých povinností s právy zaměstnanců, může vyzvídat o potenciálně nakaženém „dovolenkáři“ pouze obecnější formou: „Odpovídající jsou například formulace typu, zdali země, ve které zaměstnanec strávil dovolenou, není aktuálně na seznamu zemí označených jako rizikové, zda byly plněny požadavky orgánů ochrany veřejného zdraví z toho případně vyplývající či jestli si není vědom toho, že by přišel do styku s nákazou,“ uvádí se ve stanovisku k otázce.

Podle ÚOOÚ se počítá s tím, že tyto údaje o zaměstnanci jsou ukládány: „Zároveň je třeba dodržet zásadu omezení uložení údajů na dobu nezbytně nutnou. Není důvod, aby údaje týkající se možné nákazy byly zaměstnavatelem evidovány dlouhodobě. V úvahu je třeba brát i charakter pracoviště,“ uvádí úřad.

V Německu je povinnost zapsat se v hospodě

Zaměstnavatelé mají v údajné pandemii Covid-19 ztíženou pozici. Jak už dříve Česká justice informovala, restaurace nebo podniky, kde se shromažďují lidé, nesmějí svévolně, bez zákonného oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví shromažďovat údaje o svých hostech a návštěvnících akcí, a to ani kvůli zaměstnancům.

Naopak čeští zaměstnavatelé mohou disponovat jen informací o eventuálním nakaženém nebo nemocném zaměstnanci kvůli ohlašovací povinnosti ze zákona. Jak ovšem plyne z posledního stanoviska ÚOOÚ, nesmějí takové informace konkrétně vyhledávat, nepřiměřeně zjišťovat a nedůvodně shromažďovat. O zákazu shromažďovat údaje o hostech v českých hospodách Česká justice rovněž informovala. Irena Válová, ceskajustice.cz

KANCLÉŘ KURZ: V RAKOUSKU DRUHÁ VLNA EPIDEMIE

V Rakousku začala druhá vlna koronavirové krize. Uvedl to v neděli rakouský kancléř Sebastian Kurz. V sobotu země ohlásila znepokojující počet 869 nově nakažených, v neděli bylo nových infekcí 463. Kurz je přesvědčen, že denní přírůstek případů v Rakousku brzy dosáhne tisícové hranice.

„Jsme svědky začátku druhé vlny,“ uvedl v prohlášení kancléř a apeloval přitom na občany, aby dodržovali společenské odstupy a další opatření, která mají zabránit šíření nemoci covid-19.
Rakouská vláda v pátek oznámila, že kvůli šíření covidu zpřísní pravidla nošení roušek. Lidé si budou muset ústa a nos znovu zakrývat v obchodech, v provozovnách služeb, na úřadech či ve školách.

JUDr: VIK PROTI ALKOHOLU SOUDCŮ

Soudci nesmí pít. Nejlepší etický kodex je slušné vychování: Alkohol je metla lidstva a výlety, možná cestování obecně, by snad museli zakázat zákonem. Někdo se na výlet autem nejspíše posilní, jako třeba soudci a místopředsedové Lehká nebo Petr, někdo si zas vyrazí na pořádný výlet jako soudce a místopředseda Bernard. Tam není potřeba jezdit ani s alkoholem, stačí pořádná dávka emocí a nadšení pro sport.

Nehodlám hodnotit, co se stalo, jak se stalo a jestli se vůbec něco stalo. V advokátních kruzích platí, že co způsobuje narušení důvěryhodnosti a důstojnosti advokacie, je kárné provinění. Ukázkový příklad je opilý advokát, který tropí výtržnosti. Když tak učiní třeba v Marylandu, je to celkem jedno, pokud se však opije ve svém domovském městě, může si veřejnost jeho chování spojit s advokacií a to už kárný prohřešek je.

Ve vztahu ke zmiňovaným soudcům a jejich veřejným stanoviskům k jejich jednání lze jen připomenout, že by stačila obyčejná lidská slušnost a vychování. Soudci nepotřebují žádný etický kodex. Stačí, když pochopí, že jsou na ně kladeny z hlediska veřejnosti v otázce morálního profilu zcela jiné limity než na ostatní. Tím by se minimálně tři případy vyřešily.
Paní ministryně má ďábelský vkus, třeba na jednoho klienta, a škarohlídové by tvrdili, že i ďábelskou volbu kadeřníka. Upřímně ale paní ministryně hlavně dokazuje, že je profesionál. Veškeré její postupy jsou totiž kvalifikované a dokáže vždy vytáhnout podstatu věci. Nejenže kárné žaloby a rozhodnutí o pozastavení vždy obstojí, a tady jde o jiné výtečníky než o tři shora zmíněné, ale navíc evidentně chápe, o co ve věci jde, a když už něco podepíše, její rozhodnutí vychází z toho, že právu rozumí.

Máme neuvěřitelné štěstí, že se u nás stávají ministry spravedlnosti reální právníci, kteří – bez ohledu na sympatie k nim – o právu něco vědí, a podle toho jejich rozhodování vypadá. Malinká výjimka s třináctidenní ministryní spravedlnosti potvrzuje pravidlo. Naštěstí paní Malá dokázala i takovému řediteli zeměkoule, jako je náš ministerský předseda, že v čele právnického resortu musí být někdo, kdo tomu rozumí, protože běžný politik tomu prostě nerozumí. Ostatně srdce každého obhájce musí zaplesat nad odůvodněním v nově podané stížnosti pro porušení zákona v kauze Zadeh. Ať je ovlivňování svědků cokoliv, opravdu se nejednalo o organizovanou zločineckou skupinu.

I když je to možná poznámka politická, lze po krvi lačnící veřejnosti ve všech korupčních, rasových a podobných eskapádách jenom připomenout, že nic se v jejich zemi nezmění, pokud oni sami nebudou nejen chodit k volbám, ale také když nebudou usilovat o věci veřejné, když se na nich nebudou veřejně podílet a pracovat na nich i víc než na zahrádce svého domku. Každý jeden z nich a pořád.
A teď už uvidíme, co dodá v právu příští týden, Václav Vlk, cwskajustice.cz

SOUDKYNĚ HÁJKOVÁ DO ČELA UNIE?

Kandidátka na šéfku Soudcovské unie Šárka Hájková: Není na místě platově postihnout soudce v podstatě exemplárním způsobem: Po dokončení studií pracovala jako konzultantka na Nejvyšším kontrolním úřadě, poté od roku 2002 až do roku 2011 soudila na Okresním soudu v Mladé Boleslavi. Poté přesídlila na Krajský soud v Praze, na jehož civilním odvolacím úseku působí do současnosti. Mnoho let je Šárka Hájková aktivní členkou Soudcovské unie a nyní se rozhodla kandidovat na její prezidentku. Česká justice ji v této souvislosti, podobně jako dalším kandidátům, položila několik otázek.

Z jakého důvodu jste se rozhodla kandidovat na prezidentku Soudcovské unie

Činnost Soudcovské unie považuji za vysoce prospěšnou a smysluplnou. Její členkou jsem již 19. rokem, prakticky svůj celý soudcovský život. Z této doby jsem strávila 9 let jako členka Republikové rady, 3 roky jako viceprezidentka SU a nyní již třetím rokem vedu Kolegium pro sociální záležitosti. Velmi dobře znám interní prostředí SU. Stejně tak si troufám říci, že jsem za ta léta načerpala řadu zkušeností a poznatků – v oblasti řízení, interní i externí komunikace, řešení různých problémů, prosazování záměrů SU i mediální prezentace. A myslím, že jsem i osvědčila, že dokážu problémy nejen identifikovat a hovořit o nich, ale právě i nalézt řešení, realizovat je a prosazovat. Rozhodla jsem se tedy toto vše zúročit a využít ku prospěchu našeho stavovského spolku. A také bych chtěla dovést do zdárného konce projekt, který považuji za své „unijní dítě“ – emeritního soudce.

Co by mělo být klíčovou agendou pro další funkční období nového prezidenta či prezidentky Soudcovské unie?

Myslím si, že klíčové musí být to, co možná vypadá jako klišé, ale v žádném případě není. Míním tím veškeré dílčí kroky vedoucí k jedinému cíli – k budování důvěryhodné, srozumitelné a transparentní justice, mající nejvyšší možnou odbornou úroveň. A především nezávislé justice. Nechci zažít to, co se děje v Turecku nebo v sousedním Polsku, tj. snahy o podrobení soudnictví politickým tlakům a zájmům. Nezávislá justice je jedním z nejdůležitějších atributů fungující demokracie. A často také poslední pojistkou proti zvůli jakéhokoliv původu. Přála bych si, aby tento názor zapustil ve všech sférách naší společnosti hlubší kořeny. Pokud by k tomu Soudcovská unie pod mým případným vedením přispěla, považovala bych to za obrovský úspěch.

Jaký máte názor na návrh ministryně práce Jany Maláčové na snižování platů v justici a to poměrně drakonicky o 32 procent? Jak budete před veřejností i politiky případně platy v justici obhajovat?

Já bych si nejprve dovolila nastolit dvě jiné otázky: co stát, potažmo občan, očekává od soudce jako osobnosti a profesionála? A jaká má funkce soudce specifika? Odpověď na první z nich podle mého názoru zní, že soudce má být špičkový právník, který disponuje nejen výbornou znalostí hmotného a procesního práva, ale i schopností je vykládat a aplikovat. Člověk s nadhledem a s vysokou mírou pochopení a lidskosti, který si za všech okolností udrží nestrannost a nezávislost. Člověk, který má odvahu, umí se rozhodnout a své rozhodnutí si obhájit. A jeho práce má, na rozdíl od jiných profesí, řadu zvláštností. Nejen že musí mít vysokoškolské vzdělání. To má koneckonců ledaskdo. Ale musí projít

náročným výběrovým řízením, složit snad nejtěžší profesní právnickou zkoušku, musí se celý život neustále vzdělávat. Naopak nesmí, kromě několika výjimek stanovených zákonem, vykonávat žádnou jinou výdělečnou činnost. I ve svém soukromém životě se musí chovat tak, aby neohrozil důstojnost a důvěryhodnost své funkce – je prostě soudcem kdekoliv, kdykoliv a za jakýchkoliv okolností. Jeho plat neodráží zvýšené pracovní úsilí, soudci nelze přiznat odměnu nebo bonus, plat je prostě daný zákonem. A když soudce čerpá dovolenou nebo je v pracovní neschopnosti nepřesahující šest týdnů, tak nejen že jej nikdo nezastoupí, dokonce mu práce za dobu jeho nepřítomnosti ještě přibude v podobě nových kauz. K dovršení všeho je soudce, jako profesionál permanentně řešící problémy, pod setrvalým psychosociálním tlakem. O to větším, že svá rozhodnutí nesděluje nějaké bezejmenné mase, ale konkrétním jedincům, prostě z očí do očí.

Takže se bavíme o platu pro vysoce specifickou a extrémně zatíženou profesní skupinu. Skupinu, od níž se (zdůrazňuji, že právem) mnohé očekává. Ale které je, právě za účelem vyvážení všech těchto specifik a zejména za účelem zajištění její nezávislosti, nezbytné nastavit odpovídající a hlavně dlouhodobě stabilní způsob odměňování. A zasahovat do něj jen naprosto výjimečně, dochází-li současně k restrikcím v odměňování i u ostatních příjmových skupin, a nikoliv jen proto, že jde o projev politické vůle. Což jsou pravidla, která už opakovaně definoval Ústavní soud. A v současném návrhu nebyla respektována.

Konečně chci zdůraznit, že je mně i mým kolegům soudcům jasné, že nežijeme ve vzduchoprázdnu. Jsme součástí české společnosti a měli bychom s ní sdílet „dobré i zlé“. I po finanční stránce. Ale tato solidarita je již obsažena v současné konstrukci platu soudce, který se odvíjí od průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře. Tj. poklesne-li tato mzda, odrazí se to bez dalšího na soudcovských platech. Takže vůbec není na místě platově postihnout soudce v podstatě exemplárním způsobem. Navíc, když ještě neexistuje ani žádné objektivní zhodnocení dopadů pandemie na státní rozpočet, ani jakákoliv seriózní prognóza ekonomického vývoje. Jsme zároveň tak malou profesní skupinou (něco přes 3000), že restrikce našich platů představuje naprosto zanedbatelnou, z pohledu objemu státního rozpočtu prakticky nerozpoznatelnou, úsporu, kterou na sobě daňový poplatník ani nepocítí.
Takže ne, s navrženou změnou výpočtu platů nemohu souhlasit. Neodráží a nebere v úvahu to, co jsem popsala. Jedná se prostě buď o ryze populistické gesto či součást nějaké politické strategie.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová uvedla, že platy v justici podle ní „neodpovídají realitě“ a že rozevírají „nebezpečně a nespravedlivě nůžky ve vztahu k ostatním sférám“. Jak vnímáte toto vyjádření?

Slova paní ministryně vnímám jako politické vyjádření. Neztotožňuji se s ním. Proč, to plyne z mé předchozí odpovědi. Ale přes názorový nesoulad bych s paní ministryní o této záležitosti velmi ráda diskutovala, vyslechla si její argumenty a pokusila se ji přesvědčit o těch svých.

Jak hodnotíte etický kodex soudců, který vznikl na Nejvyšším soudu pod vedením nového předsedy Petra Angyalossyho?

Etika je velké a nyní velmi rezonující téma. Což je podle mého názoru zcela na místě. Ale přiznám se, že nejsem přesvědčena o potřebě zvláštního etického kodexu za situace, kdy ve velké míře totéž obsahuje zákon o soudech a soudcích. Navíc i Soudcovská unie má už řadu let Etické zásady chování soudce, k nimž vznikl i Soubor dilemat chování soudce, což je soubor eticky sporných situací a jejich řešení. Takže který kodex má být ten „správný“? Není také jednoznačné, jakým způsobem by mělo uvnitř justice dojít k přijetí kodexu. Ve výsledku si myslím, že je potřeba všechny tyto otázky v rámci justice více prodiskutovat, včetně detailního projednání samotného textu, stejně tak jako vyjasnit účel existence kodexu a případný postup pro jeho schválení.

Jste příznivcem myšlenky zřízení Nejvyšší soudcovské rady?

Ano, jsem. Soudní moc přece také (kromě rozhodování konkrétních kauz v rámci své soudní pravomoci) nezasahuje do chodu moci výkonné či zákonodárné. A přesto je tou první z nich spravována. Což je paradox. Zvlášť z toho úhlu pohledu, že stát, často jednající prostřednictvím ministerstev, tedy i ministerstva spravedlnosti, je běžně účastníkem soudních řízení. Prostě soudci by měli sami spravovat chod věcí soudních. A bude-li nám to činit potíže, můžeme pak naříkat jen sami na sebe. Vím, v českých luzích a hájích je tradiční model správy soudnictví právě ten ministerský. A od léty zakořeněných tradic se upouští jen nerado, velmi zvolna či dokonce nikdy. I s tímto vědomím bych apelovala na politiky, aby přistoupili k uvedené myšlence a nastolili plnou rovnováhu moci zákonodárné, výkonné a soudní. Konečně by tak naplnili materiální ústavněprávní rámec principu dělby moci, který je v tomto směru už celá desetiletí „prázdnou nádobou“. Určitě by se tím nezpronevěřili myšlence právního demokratického státu, právě naopak. Vždyť tím, že se to dosud nestalo, jsme už bezmála výjimkou. A v evropském kontextu je na to poukazováno čím dál tím víc.

Prezident Miloš Zeman při posledním jmenování soudců mluvil o tom, že při kárném řízení se soudcem Alexandrem
Sotolářem zvítězila „soudcovská solidarita“. Existuje taková solidarita a jak se případně projevuje?

Předně chci poznamenat, že jen kárný žalobce, v tomto případě předseda Městského soudu v Praze, kárně obviněný soudce, ve věci rozhodující kárný senát, případně ten, kdo četl celý spis či alespoň rozhodnutí, vědí, co se v kauze Alexandra Sotoláře skutečně odehrálo a jaké byly důvody verdiktu. My všichni ostatní, bez výjimky, máme pouze neúplné informace, navíc jen z doslechu. To je moc málo na to, aby bylo možné věc objektivně zhodnotit. Takže o vítězství čehokoliv bych si ve zmíněném případu vůbec netroufla mluvit.

Jinak pevně doufám, že soudcovská soudržnost existuje. Ovšem mám na mysli tu pozitivní, ve smyslu: bude-li někdo nedůvodně napadat práci kolegy či soudní systém, útočit na principy fungování justice, budu je bránit. Taková solidarita je maximálně žádoucí. A v minulosti se už i projevila – podporou kolegů, kteří čelili mediálním útokům či dehonestujícím výrokům politiků ve vztahu k jimi vydaným rozhodnutím, nyní i mezinárodní podporou (včetně ekonomické) tureckých a polských soudců. Solidarita naopak nesmí přicházet ke slovu v takovém kontextu, jaký byl naznačen v otázce. To by šlo o solidaritu falešnou, jež by poškozovala zájem na fungování očistného mechanismu, tj. kárného řízení. Eva Paseková, ceskajustice.cz

V NĚMECKU KOMUNÁLNÍ VOLBY

Na západě Německa se konají komunální volby, oči k nim upírá celý národ: Obyvatelé západoněmeckého Severního Porýní-Vestfálska od rána vybírají nové zástupce vedení okresů, měst a dalších obcí. Jindy běžné komunální hlasování ale nyní vyvolalo pozornost na celoněmecké úrovni, protože se stalo prvním velkým testem před nadcházejícími parlamentními volbami a před výběrem stranických kandidátů na kancléře. Celostátní volby Němce čekají v říjnu příštího roku.

Volební místnosti se v této nejlidnatější německé spolkové zemi, kde žije osmnáct milionů obyvatel, otevřely v 8:00. Na čtrnáct milionů oprávněných voličů může hlasovat do 18:00. Krátce po uzavření volebních místností se očekávají první odhady, výsledky pak v noci na pondělí. Velká pozornost se upírá na tamního zemského premiéra Armina Lascheta z Křesťanskodemokratické unie (CDU), který by rád po končící kancléřce Angele Merkelové převzal otěže německé vlády.

První krok na této cestě ho čeká v prosinci, kdy si CDU chce zvolit nové vedení. A úspěch v komunálních volbách by mu v jeho úsilí mohl pomoci.

Podle průzkumů je sice CDU favoritem, zřejmě ji ale čekají ztráty postů v největších porýnských a vestfálských městech.
Německá SPD má kandidáta na kancléře, do voleb půjde ministr financí Scholz

Propad podle sondáží čeká i sociální demokraty SPD, kteří přitom na volby hodně sázeli. Chtějí totiž využít to, že v srpnu jmenovali svým kandidátem na kancléře nynějšího vicekancléře a ministra financí Olafa Scholze. Naopak ekologická strana Zelení se může těšit na růst vlivu v komunální politice. V devíti z jedenácti vybraných měst Severního Porýní-Vestfálska průzkum stanice WDR slibuje Zeleným zisk nejméně dvacet procent, v Cáchách pak dokonce sedmatřicet procent.

Toto město s bohatou historií, které leží u hranic s Nizozemskem a Belgií, je navíc rodištěm zemského premiéra Lascheta. Jeho CDU zde sondáž slibuje druhé místo s rozdílem jedenáct procentních bodů.

V USA OBČANSKÉ DOMOBRANY

USA na hraně povstání, ulice plní po zuby ozbrojené bojůvky: Ulice amerických měst začínají připomínat bitevní pole. Na demonstracích se čím dál častěji objevují příslušníci občanských domobran a polovojenských jednotek ozbrojení poloautomatickými puškami. Dva měsíce před prezidentskými volbami padají slova o občanské válce.

David Kilcullen je jedním z největších světových odborníků na potírání povstání, teroristů a guerillového boje. Muž, který je považován za architekta úspěšné vojenské strategie při potlačování vzpoury proti americké okupaci Iráku v roce 2008, přišel letos v létě se znepokojivým varováním.

Spojené státy jsou podle něj v situaci, kterou manuály CIA označují jako „počáteční fázi povstání“. Povstání (insurgency) definuje jako „organizaci podvratných akcí a násilí s cílem získat či změnit politickou kontrolu nad určitým územím“.

Počáteční fázi povstání je podle něj možné chápat jako budování podhoubí, organizační fázi vzpoury. „Může to zahrnovat zárodečnou činnost ze strany různých skupin. Organizaci, výcvik, hromadění zdrojů a budování veřejné podpory,“ popisuje australský expert stav, v němž jsou nyní ulice některých amerických měst.

Lidé se nechtějí hádat. Chtějí se rvát

Amerika má za sebou bouřlivé léto. Smrt černocha George Floyda pod kolenem bělošského policisty zažehla masové protesty proti policejní brutalitě a systémovému rasismu. Na některých místech protesty přerostly v rabování, žhářství a potyčky s policií.

Chaos v ulicích se stal živnou půdou pro pravicové i levicové extremisty. Američané se mydlí tyčemi a transparenty, v Portlandu létají Molotovovy koktejly. Demonstrace v posledních týdnech přitáhly různé paramilitární skupiny a domobrany připravené vyplnit bezpečnostní vakuum. Policie totiž často zůstává stranou.

Samozvaným strážcem zákona byl i sedmnáctiletý Kyle Rittenhouse, který koncem srpna během protestů ve městě Kenosha zastřelil dva lidi. O pár dní později sympatizant Antify zastřelil v Portlandu stoupence Donalda Trumpa. K činu se doznal v rozhovoru s novináři, krátce poté ho při zatýkání zastřelili policisté.

Podle poslední statistiky projektu Armed Conflict Location & Event Data Project se do protestů po smrti George Floyda zapojilo dvacet militantních skupin. V červnu experti napočítali sedmnáct případů, kdy se krajně pravicové bojůvky postavily demonstrujícím. V červenci už to bylo sto šedesát případů.

„Polarizace naší společnosti dosáhla fáze, kdy čím dál více lidí vyhledává konfrontaci. Už jim nestačí, že na své protivníky křičí, chtějí je napadnout,“ uvedl pro The Washington Post historik a expert na extremismus Mark Pitcavage. „Naše společnost není jen hluboce rozdělená – je čím dál více konfrontační.“

Občanské milice mají v USA dlouhou historii sahající až do války o nezávislost. V 90. letech po zpackaném zásahu FBI proti sektě Davidiánů přišel boom paravojenských organizací, které se rozhodly čelit vládě ve Washingtonu se zbraní v ruce. Za revolucionáře proti federální tyranii se považoval i Timothy McVeigh, který před čtvrtstoletím vyhodil do povětří budovu federálních úřadů v Oklahoma City. Při atentátu zemřelo 168 lidí.

Dnes mezi nejznámější paramilitární skupiny na krajní pravici patří Boogaloo Bois, Oath Keepers, Patriot Prayer či Three Percenters. Z hlediska organizace i ideologie to jsou značně nesourodá uskupení. Někteří jejich členové se označují za libertariány, jiní prosazují nadřazenost bílé rasy a touží rozpoutat rasovou válku.

Extremisté v havajských košilích, kteří chtějí občanskou válku

Často šíří konspirační teorie o „hlubokém státu“, sabotujícím vládu Donalda Trumpa a fanaticky se staví proto jakémukoliv omezení držení zbraní zaručenému druhým dodatkem ústavy. Právě ten dává Američanům i právo zakládat milice. Spojuje je přesvědčení, že progresivní levice se jim pokouší ukrást jejich rodnou zemi.

„Bratři, první výstřely už padly,“ objevilo se po smrti Trumpova příznivce v Portlandu na Twitteru milice Oath Keepers. „Občanská válka je tady. Dáme Trumpovi ještě jednu šanci označit to za marxistické povstání a potlačit ho, jak mu to ukládá jeho povinnost. Pokud ji nesplní, splníme my tu svou.“

Divoký západ, ale bez šerifa

Na druhé straně barikády si největší pozornost vysloužila čistě černošská bojůvka Not Fucking Around Coalition (NFAC). Vznikla teprve koncem loňského roku, ale hlásí se k ní už přes 3 500 lidí. Často to jsou bývalí vojáci.

V čele stojí veterán, rapper a nezávislý kandidát na prezidenta (před čtyřmi roky posbíral 47 hlasů) známý pod přezdívkou Grand Master Jay. Jeho milice nemá žádné vazby na hnutí Black Lives Matter, které podle něj ve svých snahách o mírumilovné řešení rasové otázky zcela selhalo.

„Jsme černá milice. Neprotestujeme, nedemonstrujeme. Nejsme tady proto, abychom zpívali a skandovali,“ řekl v červenci časopisu Newsweek.

Členové NAFC s poloautomatickými puškami byli v posledních týdnech viděni, jak pochodují na demonstracích v Louisville v Kentucky, kde policisté v březnu zastřelili černošskou zdravotnici Breonnu Taylorovou. Jen pár metrů od nich stály „vlastenecké milice“ v čele s vousáčem, který si říká Zuřivý viking.

Reportér stanice ITV situaci ve městě popsal jako ukázku toho, co se stane, když policie uvolní prostor paramilitárním jednotkám. „Soupeřící milice zcela ovládly město. Bylo to jako scéna z Divokého západu. Ale bez šerifa,“ vylíčil napjatou atmosféru britský novinář.

Horký podzim

Lze namítnout, že střelné zbraně jsou nedílnou součástí americké společnosti. Zprávy o šílených střelcích řádících ve školách, kinech a obchodních domech jsou už rutinou.

Současná vlna násilí je však jiná. Je to zlověstný plod politické a kulturní války cloumající Spojenými státy. Nejradikálnější projev rozdělení současné Ameriky na stoupence a odpůrce současného prezidenta i prohlubujících se příkopů mezi republikány a demokraty ve Washingtonu.

Vyhrocení nálad podporují média i sociální sítě. Členové „vlasteneckých milic“ na nich označují stoupence levice jako parazity, ti zase o svých nepřátelích mluví jako o krysách. Náctiletého střelce z Kenoshy někteří nacionalisté označují za národního hrdinu. Zastal se ho i Donald Trump (Zabili by ho. Trump hájí mladíka obviněného ze střelby do protestujících).

V PÁKISTÁNU ZNÁSILNILI ŽENU U SILNICE

Pákistánci zuří po znásilnění matky u dálnice. Její vina, uvedla policie: V několika pákistánských městech se v sobotu konaly druhým dnem demonstrace proti tomu, jak policie vyšetřuje případ znásilnění ženy u dálnice. Hlavní vyšetřovatel prohlásil, že si za to může oběť sama, protože neměla jet autem v noci a měla zvolit rušnější silnici.

Matce dvou dětí pozdě v úterý večer došel na silnici nedaleko Láhauru benzín. Zavolala telefonicky policii a požádala o pomoc. Než ale policisté přijeli, dorazili dva ozbrojení muži, vyvedli ji i děti z auta a ženu znásilnili u silnice.

Policejní inspektor provincie Paňdžáb, kde se incident stal, v sobotu řekl, že policie už s pomocí DNA oba viníky identifikovala a zahájila po nich pátrání. Účastníci demonstrací ale požadují propuštění hlavního vyšetřovatele přiděleného k případu. Vinu připsal oběti, když řekl, že měla zvolit jinou silnici, necestovat za tmy a ujistit se, že má dost benzinu. Dodal, že nabyl dojmu, že si žena myslí, že je Pákistán pro ženy stejně bezpečný jako třeba Francie, což je země pobytu znásilněné.

V Peru během pandemie zmizelo přes tisíc žen. Mohly být oběťmi domácího násilí

V Islámábádu na sobotní akci přišlo několik set lidí, někteří s francouzskými vlajkami a další s nápisy Pověste násilníky.
V Láhauru byly mezi stovkami účastníků hlavně ženy, další protesty se konaly v Karáčí a Péšávaru.

Ochránci lidských práv poukazují delší dobu na to, že v Pákistánu přibývá násilí spáchaného na ženách. Aktivistky tvrdí, že Pákistán už tak omezuje prostor ženám. „A teď policie říká, že jsme za svou bezpečnost odpovědny my samy,“ řekla Jamna Rehmanová, která byla na demonstraci v Islámábádu.

HEREČKA STUDENKOVÁ JDE PO KRÁSE U ODBORNÍKŮ

Zdena Studenková o sebe dbá. Nemíní hrát stokilové domácí hospodyňky: Slovenská herečka Zdena Studenková (66) nemá problém přiznat, že občas využije služeb odborníků na klinice krásy. Říká, že v 21. století by bylo směšné zapírat zákroky, které jsou na ženách často vidět. Ona sama se ale udržuje hlavně kvůli své profesi.

Patříte k ženám, které jsou pořád krásné. Co pro vás znamená krása?

Ta krása mě neopouští, protože jsem jednoduše herečka. Herečka, která se rozhodla, že nebude hrát stokilové domácí hospodyňky. Ale stále hraji velké dramatické postavy a je třeba trošku dbát na zjev a na to, aby člověk ze svého typu až tolik nevyšel. Takže díky bohu, že to tak ještě drží.

Jste jedna z mála známých žen, které se nebojí přiznat, že využívají pomoc na klinikách krásy.

Ono je to ve 21. století strašně směšné tvářit se, že toto jednoduše nepatří k lidem, k ženám, k tomu, aby si člověk nějakým způsobem potvrdil svoje sebevědomí, anebo měl lepší pocit ze života. Takže nějaké předsudky? Mě se to vůbec netýká a nemíním to ani řešit. Vždy říkám: Promiňte, ale co je mi do toho, co si kdo o mně myslí? (smích)

Když se podíváte na kolegyně, na kterých je to na první pohled vidět, říkáte si, proč ty estetické zákroky zapírají?

Je mi to jedno. To je jejich problém. Jsem člověkem, o kterém je veřejně známé, že jednoduše mluví pravdu. Jsem i typ herečky, která poví svůj názor do všech rozhovorů, protože si myslím, že je to trošku povinnost, aby herci, kteří jsou v první linii, utvářeli názory a v tu chvíli je třeba mluvit pravdu. Proč bych tedy i o sobě neříkala pravdu? Proč bych si měla hrát na šedý průměr?

Máte někoho, kdo by vás po léta inspiroval? Třeba Marlene Dietrichová?

Ne, nemám takový vzor, to v žádném případě. Ale mým velkým vzorem byla moje máma, která byla prostá žena. Byla to úřednice, ale vždy byla upravená, učesaná, pěkně oblečená. Šila si sama, neměla peníze na to, aby nakupovala. Je to o tom, jak byla nastavená jako žena, a to je velmi důležité. Když je člověk nastavený, že je trochu německá povaha, jako jsem já, že jsem důsledná, záleží mi na věcech, tak je to pak snazší. Jsou možná i typy lidí, kteří to mají komplikovanější nebo se musí do toho trochu nutit, ale myslím si, že veřejné osoby a veřejně známí lidé by měli trošku dbát o to, jak působí na své okolí.

Zdena Studenková a Branislav Kostka (Bratislava, 31. srpna 2020)

Kterou z rolí, jež máte ve svém repertoáru, byste se ráda zapsala do paměti českých diváků? A teď rozhodně žádnou nenaznačuji. Která je vaše oblíbená?

Ach, no vy určitě mluvíte o nějakém filmu. To už nemusím, já už jsem zapsaná! (smích) Komedie S tebou mě baví svět je přeci komedií století. Ale já bych spíše ráda mluvila o tom, co hraji v divadle. Je to spousta krásných rolí a jednou z mých milovaných je postava Leny Riefenstahlové, kterou pro mě napsala Valéria Šulcová.

Je to o Hitlerově kameramance, která byla výjimečnou osobností navzdory tomu, že měla nálepku fašistická kameramanka. Ale byl to fénix, žena, která se nikdy nedala pokořit a vždy vstala z popela a vzlétla dále. Byla to žena, která začala jako herečka, jako tanečnice, potom začala být režisérkou a kameramankou. Ona naučila celý svět, jak se vlastně má snímat sportovní odvětví, olympiáda. Když byla v roce 1936 olympiáda v Berlíně, ona vymyslela způsob natáčení.

Jak šel čas s Andělem s ďáblem v těle, herečkou Zdenou Studenkovou

Po válce, když ji zbavili majetku, veškerého statusu, tak jako dvaašedesátiletá si udělala potápěčské zkoušky a začala točit podmořský svět. Potom se vydala do Amazonie a žila tam půl roku s kmenem, který tam ona sama poprvé objevila. Takže pro mě to z poloviny byl muž v ženských šatech, ale jednoduše umělec, objevitelka a inovátorka, která se dožila sto dva roků.

Která divadelní hra vás coby diváka nejvíc uchvátila?

Nedokážu říct, která jediná, protože jako divadelnice jsem viděla strašně moc her. Vždy v určitém období vašeho života vás něco uchvátí, protože se s tím chcete ztotožnit. A říkám si: Ach, kdybych toto hrála já, to by bylo úžasné! Takže je spousta krásných rolí, o kterých jsem si ve svém životě řekla, že bych je mohla hrát i já a možná, že i lépe. Ale netroufám si říct, která hra mě tak nejvíc poznamenala. Možná, že ještě přijde.

Co na sobě máte nejraději, když se na sebe podíváte do zrcadla?

Už jsem dnes dostala takovou otázku. Bylo by směšné říkat, že můj nos, protože ten nemám ráda. Myslím si, že mám v pořádku oči. Nejen že nejsou škaredé, ale vždy se dívám na lidi přímo a jsem čitelná v tom, zda jsem upřimná, jestli to myslím tak, nebo tak. A to je velmi, velmi důležité.

HEREČKA WINSLETOVÁ LITUJE NATÁČENÍ S REŽISÉRY POLANSKÝM A ALLENEM

Kate Winsletová: Lituji spolupráce s Woodym Allenem a Romanem Polanskim: Kate Winsletová se veřejnosti omluvila za to, že v minulosti natáčela filmy s režiséry Romanem Polanskim a Woodym Allenem. První z nich znásilnil nezletilou dívku, k čemuž se přiznal a byl odsouzen, druhý je dlouhodobě obviňován dcerou Dylan, že ji zneužíval, ačkoliv mu to nikdy nebylo prokázáno.

Britská herečka se za oba filmaře v minulosti stavěla, tento týden však nečekaně prohlásila, že lituje faktu, že je její jméno umělecky spojováno s muži, kteří nemají čistý kredit a jsou spojováni s pohlavním zneužíváním nezletilých.

„Říkám si dnes, co jsem to sakra dělala, že jsem točila s Woodym Allenem a Romanem Polanskim? Nemůžu uvěřit, že jsou ti dva muži neustále tak vysoce cenění ve filmové branži; a tak dlouho. Je to neuctivé! A musím dnes převzít zodpovědnost za fakt, že jsem pracovala s oběma. To nemůžu vrátit. Trápím se výčitkami, ale co jiného můžu dělat, než pravdivě tomu všemu čelit?“ svěřila Winsletová americké edici magazínu Vanity Fair.

„Život je krátký a já bych ráda udělala to nejlepší, pokud mám jít dobrým příkladem svým dětem a mladým ženám,“ dodala čtyřiačtyřicetiletá Winsletová, která má s manželem Nedem Rocknrollem sedmiletého Beara, z předchozích manželství pak šestnáctiletého Joa a sedmnáctiletou Miu.

BASKETBALISTÉ PRAHY ROZDRTILI PARDUBICE

Beksa neponechala nic náhodě :1. kolo Kooperativa NBL 2020/2021. USK Praha – BK JIP Pardubice 69:99 (14:33, 32:51, 50:78): Dino Repeša si určitě představoval poněkud jiný vstup do utkání i sezóny. Pražané na úvod působyli poněkud rozpačitě a po čtyřech minutách prohrávali 2:12. Ani po oddechovém čase se to nezlepšilo a skóre narostlo až na 2:19. Přílišný respekt ze soupeře, ustrašenost, nepřesnost a nepozornost znělo halou.

Po první čtvrtině hrozivé skóre 14:33, i když Pardubicím pomohlo šest trojek. Domácí fans hlasitě podpořili domácí a ti se začali postupně herně zvedat. Jenže soupeř na nic nečekal a nechtěl si situaci komplikovat. Poločas 32:51, přestože druhá čtvrtina skončila smírem 18:18. Nejlepším střelcem domácích byla v tu dobu nová tvář USK Kolář s 10 body. Beksu táhl především Dunans a Merešš. Třetí dějství skončilo rozdílem osmadvaceti bodů a bylo jasné, že Pardubice si dnes výhru odvezou. Poslední čtvrtina na tom už nic nezměnila. Beksa měla dnes celkem šest dvouciferných střelců oproti třem na straně USK a jednoznačně si výhru zasloužila.

Domácí může těšit, že si své první minuty i body v Kooperativa NBL připsali Dalibor Vlk (2002) a Marcel Bátovský (2001).
Nejužitečnějším hráčem utkání byl vyhlášen Dunans, který dal 18 bodů, 7 doskoků a 10 asistencí..
Ken Scalabroni (trenér BK JIP Pardubice): „Samozřejmě jsem spokojen s dnešní výhrou, tady není lehké hrát a vyhrát. Tým vstoupil do utkání velmi soustředěný, asi nejvíce za posledních pár utkání. Hráli jsme intensivně, kvalitně a předvedli jsme solidní dva poločasy. Zasloužili jsme si vyhrát. Na druhou stranu je to jen jedno utkání. Každá mince má dvě mince a to každý trenér ví. Musíme zůstat nohama na zemi a ve středu hrát se stejnou kvalitou, intensitou a koncentrací. “

Dino Repeša (trenér USK Praha): „Samozřejmě gratuluji soupeři i trenérovi k zasloužené výhře. Pro ně to bylo možná nejlepší zápas, ale pro nás nejhorší. Co já pamatuji, co zde trénuji, to byl nejhorší zápas. Včetně utkání proti Nymburku. Samozřejmě to nejde tak lehce říct, protože soupeř vám určuje mantinely kam vás pustí. V přípravě jsme válčili na doskoku a vyhrávali tuhle statistiku o 3 až 4 doskoky. Dnes jsme na doskoku prohráli o 13. To je pro celou sezónu klíčový aspekt. My se musíme pokusit o maximum korekcí do středečního utkání a začít znovu.“ M. Šob