iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

NS odmítl dovolání NSZ ke stíhání exnáměstka Grygárka

NS ke stíhání Grygárka: Dovolání NSZ nemůže nahrazovat řádné, ale ani mimořádné opravné prostředky: Zastavení stíhání Libora Grygárka, bývalého náměstka vrchního státního zástupce v Praze, je definitivní. Nejvyšší soud odmítl dovolání nejvyššího žalobce Pavla Zemana. „Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání Nejvyššího státního zástupce je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl,“ stojí v odůvodnění předsedy senátu Jana Bláhy. Podle Grygárka je postup Nejvyššího soudu důkazem, že řízení v jeho věci bylo součástí pokusu „rozmělnit blamáž z monstrózního policejního zásahu“. Po státu nyní bude žádat odškodnění za nespravedlivé trestní stíhání.

Detektivové někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se v tomto případu několik let pokoušeli dokázat, že Libor Grygárek pomáhal jako státní zástupce pomáhal přikrýt podezřelé ekonomické transakce vlivného pražského lobbisty Romana Janouška. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí o zastavení stíhání Grygárka, uvedl, že žalobci z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci nepředložili vůči Grygárkovi pádné důkazy. Usnesení Nejvyššího soudu vůbec nešetří dovolatele – Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.

Nejvyšší soud – v obecné rovině vázán rozsahem a důvody podaného dovolání považuje za potřebné zmínit tři významná hlediska, která musel při svém rozhodování respektovat. „Prvním z těchto hledisek je zákonná úprava samotné podstaty dovolání, jeho významu a širšího účelu opravného řízení. Jeho základním smyslem je řešení a zobecňování právních otázek zásadního významu a vytváření judikatury, nikoli bezprostřední účel v podobě nápravy naprosto všech (tedy jakýchkoli) vad napadených rozhodnutí nebo řízení jim předcházejícího. Právo na dovolání totiž jde nad rámec ústavně zaručených procesních oprávnění (není ústavně zaručeno ani v Ústavě České republiky, ani v Listině základních práv a svobod, ale ani v závazných mezinárodních smlouvách),“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Soud Zemanovi v usnesení vzkázal, že z toho mimo jiné vyplývá, že dovolání nemůže nahrazovat nejen žádné opravné prostředky, ale ani další dva mimořádné opravné prostředky (stížnost pro porušení zákona a obnovu řízení). „Obdobně Nejvyšší soud musel mít na zřeteli, že i dovolání a rozhodnutí o něm znamená průlom do právní moci rozhodnutí, a proto zpravidla narušuje stabilitu konečného a vykonatelného (někdy dokonce již vykonaného) rozhodnutí soudu. V konkrétním případě proto musí převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tak tomu bude pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát, takže není možno trvat na právní moci, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování,“ osvětluje usnesení první významné hledisko posuzování Zemanova dovolání.

Druhým hlediskem pak je omezení Nejvyššího státního zástupce k podání dovolání v neprospěch obviněného, jak bylo přesvědčivě vyjádřeno v respektované judikatuře jednak Ústavního soudu (srov. jeho nález ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 2832/18), jednak Nejvyššího soudu (srov. jak jedno z jeho prvních usnesení ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, tak jedno z jeho posledních usnesení ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 7 Tdo 425/2018). „V podrobnostech stačí odkázat na argumentaci rozvedenou shora v odstavci připomenout nosnou judikaturní myšlenku, že ´základní práva obviněného ve smyslu čl. 4, čl. 90 Ústavy … chrání obviněného jakožto slabší procesní stranu, a Nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně dovolat´, a jen dodat, že Nejvyšší soud nemohl od tohoto hlediska odhlížet, přestože dovolatel námitku tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudě nižších stupně explicitně neformuloval. Z celkového obsahu a vyznění jeho podání je však zjevné, že se skutkovými zjištěními soudů, učiněnými po předběžném projednání obžaloby, evidentně nesouhlasil,“ zdůvodnil Nejvyšší soud druhé hledisko.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu

Třetím hlediskem je celková doba trestního stíhání obviněného. Nejvyšší soud musel ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/05, přihlédnout i k tomu, že trestní stíhání Libora Grygárka, přestože se měl dopustit prvního skutku v době od 20. 1. 2009 do 31. 8. 2012 a druhého skutku v době od 17. 12. 2009 do 11. 5. 2010, bylo zahájeno až dne 6. 12. 2013. Obžaloba byla na Grygárka podána u Obvodního soudu pro Prahu 4 teprve 15. 2. 2018 (tedy po více než čtyřech letech), po dalších peripetiích Městský soud v Praze rozhodl o zastavení jeho trestního stíhání usnesením ze dne 11. 7. 2019. Toto rozhodnutí se pak stalo pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze 24. 10. 2019. „Celková doba trestního stíhání obviněného tak činila téměř šest let, aniž by mu na ní bylo možno přičítat jakékoliv zavinění (například v podobě obstrukčního jednání, jímž by se snažil úkoněm trestního řízení vyhýbat, trestní řízení prodlužovat, apod.). Lze tak souhlasit s názorem obou soudů nižších instancí, že další prodlužování trestního stíhání, které shledaly nedůvodným, by zbytečně a v tuto dobu i neoprávněně zasáhlo do práv obviněného, jenž se po pravomocném skončení trestního stíhání a rozhodnutí příslušného orgánu České advokátní komory vrátil k výkonu advokacie,“ popsal Nejvyšší soud třetí hledisko.

Tvrzení obžaloby

Obžaloba o Liboru Grygárkovi tvrdila, že se v postavení náměstka Vrchního státního zástupce v Praze v úmyslu opatřit Romanu Janouškovi neoprávněný prospěch, spočívající v tom, že okolnosti získání a nakládání s peněžními prostředky zajištěnými ve Švýcarské konfederaci nebudou předmětem trestního řízení v České republice, omezí se možnosti švýcarských orgánů činných v trestním řízení objasnit jimi šetřené podezření z praní špinavých peněz, týkající se Janouška a dalších osob. A tak mělo podle obžaloby dojít ke zrušení zajištění předmětných peněžních prostředků na bankovních účtech a v bankovní schránce ve Švýcarské konfederaci.

Grygárek měl podle obžaloby, poté, co se dozvěděl o žádosti o právní pomoc švýcarského federálního státního zastupitelství a o jejím obsahu, ve svém záznamu ze dne 14. 12. 2008, „povahu žádosti o právní pomoc nepřiléhavě bagatelizoval, ve věci vyřizování předmětné žádosti o právní pomoc využil svých oprávnění vůči řediteli odboru závažné hospodářské a finanční kriminality a o věci se nechal dále informovat, a ačkoliv zjistil, že dožádaný policejní orgán zcela důsledně nesplnil pokyn státního zástupce Zbyňka Egera ze dne 16. 12. 2008, a nereagoval ani na požadavek, aby se policejní orgán vyjádřil k jím dříve vedeným jednáním s orgány švýcarské konfederace v této věci, k obsahu jednání a aby sdělil, zda pro švýcarské orgány v rámci policejní spolupráce již dříve byla provedena lustrace k osobě Romana Janouška a jeho matky, na tyto zjevné nedostatky v postupu policejního orgánu a na neúplné splnění pokynu státního zástupce dne 20. 1. 2009 ani nikdy později nijak nereagoval“.

„Současně záměrně neučinil žádná opatření, tedy nedal pokyn policejnímu orgánu ani státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze ani poznatky nepředal jinému státnímu zastupitelství k vydání takového pokynu, aby bylo zahájeno trestní řízení k prověření důvodného podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, ačkoliv si byl vědom, že k tomu je jako státní zástupce povinen. Čímž vědomě porušil povinnosti státního zástupce uložené zákonem, přičemž tyto povinnosti měl jako státní zástupce. Pro svůj osobní vztah k Romanu Janouškovi záměrně neinicioval trestní řízení, jehož předmětem by bylo objasnění a ověření okolností získání a nakládání s peněžními prostředky, které byly zajištěny švýcarským federálním státním zastupitelstvím, jakož i dalších souvisejících okolností. Svým nekonáním Janouškovi zajistil, že okolnosti získání a nakládání s předmětnými peněžními prostředky nebudou z iniciativy státního zastupitelství předmětem trestního řízení v České republice, a významným způsobem omezil možnosti švýcarských orgánů řádně objasnit jimi šetřené podezření z praní špinavých peněz. Přičemž nezahájení trestního řízení v České republice tak bylo jednou z podstatných příčin toho, že švýcarské orgány naopak v březnu 2011 rozhodly o zrušení zajištění, čímž se peněžní prostředky v celkové hodnotě 197 564 456 korun (počítáno podle kurzu v době zajištění) dostaly do volné dispozice Romana Janouška,“ je napsáno v obžalobě.

Vůbec žádné důkazy

Nejvyšší soud ve svém usnesení oproti obžalobě i textu dovolání zkonstatoval, že provedené Městskému soudu v Praze umožňovaly, aby v neveřejném zasedání již při předběžném projednání obžaloby posoudil, zda skutek popsaný obžalobou je zločinem, případně přečinem, zneužití pravomoci úřední osoby. „Jestliže dospěl k závěru, že žalované jednání obviněného zákonné znaky tohoto zločinu (příp. přečinu) nevykazuje, nelze takový závěr považovat za nesprávný. Žádný z provedených důkazů totiž nesvědčí o tom, že by obviněný jakkoliv zasahoval do práce policejních orgánů, zpracovávajících odpověď švýcarským kolegům, že by jim dával jakékoliv pokyny, že by je v jakémkoliv směru ovlivňoval, nebo dokonce na ně činil nátlak,“ stojí v odůvodnění rozhodnutí.

Nejinak tomu podle Nejvyššího soudu bylo, i pokud jde o státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, kteří se spolu s Grygárkem na zpracování konečné písemné verze odpovědi Švýcarska podíleli. „I proto nelze dovozovat, že by povahu žádosti švýcarských orgánů o právní pomoc ´nepřiléhavě bagatelizoval´, že by ´na zjevné nedostatky v postupu policejního orgánu … nijak nereagoval´, že by „záměrně neučinil žádná opatření´, nebo že by „vědomě porušil povinnosti státního zástupce´, jak státní zástupce v podané obžalobě tvrdil. Ostatně taková argumentace je v rozporu se zjištěním, že to byl sám obviněný, kdo navrhl, aby původní koncept žádosti byl doplněn o požadavek, aby ředitel policejního orgánu byl výslovně dotázán, zda v rámci policejní spolupráce (Interpolu) byla provedena lustrace k osobě JUDr. Romana Janouška a jeho matky. Takovou aktivitu by zcela nepochybně nevyvíjel, pokud by jeho úmyslem bylo jmenovanému pomoci,“ zkonstatoval senát Jana Bláhy.

Žádnou právní relevanci nebylo možné přiznat ani argumentu dovolatele, že „v závěrech soudu prvního stupně již ovšem nebylo vůbec zohledněno, že následně došlo v České republice právě i z popudu státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, iniciujícího výkon dohledu, k zahájení úkonů trestního řízení, v jeho rámci byla právní pomoc realizována a dokonce došlo i ke vznesení obvinění Romana Janouška pro trestný čin podílnictví, ze kterého Janouška obvinila Národní centrála proti organizovanému zločinu“. „Nejen, že dovolatel tento argument blíže nerozvedl (např. údajem o době, v níž se měl Roman Janoušek uvedeného trestného činu dopustit), ale již ze samotného čísla jednacího (zejména z letopočtu) lze usuzovat, že se jedná o záležitost, k níž mělo dojít s odstupem několika let od výše popsaného skutku pod bodem I,“ lze se dočíst v usnesení Nejvyššího soudu.

Další skutek, pro který byl Grygárek obžalován, mělo být, že v rámci dohledu, se měl dopustit údajného zhacení vyšetřování kauzy úvěrového podvodu, jenž se týkal jeho známého – někdejšího sklářského magnáta Jana Součka. S tím si měl Grygárek v předmětné době roku 2009 často telefonovat.

„Další otázkou pak bylo, zda oba soudy nižších instancí vyřešily správně problematiku promlčení trestního stíhání ohledně skutku pod bodem II. obžaloby. Ponechá-li se stranou, zda důkazy opatřené v přípravném řízení svědčí pro závěr, zda se tento skutek vůbec stal způsobem v obžalobě popsaným, ani Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že jde o skutek, který se již v minulosti stal předmětem prověřování v rámci kontrolních mechanismů uvnitř soustavy státního zastupitelství, a že to byl sám Nejvyšší zástupce, kdo dospěl k závěru, že toto jednání obviněného nelze posuzovat ani jako kárné provinění,“ zapsal předseda senátu Nejvyššího soudu.

Už proto senát Nejvyššího soudu překvapilo, že v podané obžalobě bylo takové jednání Grygárka právně kvalifikováno jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby. „Bez ohledu na tuto skutečnost se Městský soud v Praze při předběžném projednání obžaloby zabýval uplatněnou námitkou obviněného, že jeho trestní stíhání pro tento skutek je promlčeno. Své úvahy a závěry v tomto směru formuloval v odstavcích odůvodnění svého usnesení, kde přesvědčivě vysvětlil, proč považuje trestní stíhání obviněného pro tento skutek za nepřípustné a proč je namístě trestní stíhání zastavit. Vrchní soud v Praze se v odůvodnění svého usnesení s úvahami a závěry soudu prvního stupně plně identifikoval. Jelikož ani Nejvyšší soud neshledal důvody cokoliv na nich k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce měnit, z důvodu procesní ekonomie na ně odkazuje,“ je zaznamenáno dále v usnesení.

Odškodnění pro Grygárka?

Čtvrtou otázkou pro Nejvyšší soud bylo, jestli Vrchní soud v Praze zatížil své rozhodnutí vadou, pokud při rozhodování o opravném prostředku, podaném státním zástupcem v neprospěch obviněného, neodstranil vytýkané vady v usnesení soudu prvního stupně. Třebaže k tomu měl právě na podkladě stížnosti státního zástupce vytvořeny náležité procesní podmínky. „Ani tomuto argumentu dovolatele však Nejvyšší soud nepřisvědčil, neboť z obsáhlého a zevrubného odůvodnění usnesení soudu druhého stupně je zjevné, že na všechny stížnostní námitky státního zástupce reagoval a přesvědčivým způsobem se s nimi vypořádal,“ vypíchl Nejvyšší soud. Proto na toto usnesení Vrchního soudu Nejvyšší soud opět z důvodů procesní ekonomie v plném rozsahu odkázal.

„Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů dospěl k závěru, že dovolání Nejvyššího státního zástupce je jako celek zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání,“ uzavřel předseda senátu Nejvyššího soudu Jan Bláha.

„Nejvyšší soud tak zcela správně vůbec neshledal důvod k věcnému projednání tohoto dovolání, neboť se jednalo pouze o diletantský a předem k neúspěchu odsouzený pokus toliko oddálit nebo alespoň rozmělnit blamáž z monstrózního policejního zásahu, jehož jsem byl také obětí, který vedl k pádu vlády a úplnému překreslení politické mapy v České republice a s objektivním a nezaujatým výkonem trestní spravedlnosti neměl vůbec nic společného. Pavel Zeman byl totiž společně s Ivo Ištvanem a Robertem Šlachtou přímým aktérem tohoto svévolného a bezprecedentního zneužití policie a státního zastupitelství k osobním, mocenským a velmi pravděpodobně i politickým zájmům,“ reagoval Grygárek v tiskové zprávě, kterou zaslal České justici. Nejvyšší státní zástupce podle něj v dovolání v podstatě požadoval na Nejvyšším soudu, aby Městskému soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, že nemají respektovat platné a účinné ustanovení trestního řádu umožňující soudům veřejně vůbec neprojednávat obžalobu. Grygárek nyní bude stát žádat o náhradu za majetkovou i nemajetkovou újmu kvůli nespravedlivému stíhání. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

ÚS POKÁRAL SOUDCE, MLADÍK MĚL NÁROK NA OBHÁJCE

Byl chudý, měl nárok na bezplatného obhájce, pokáral justici Ústavní soud: Ústavní soud zkritizoval justici za to, že nepřiznala muži z chudých poměrů právo na bezplatnou pomoc obhájce. Zrušil rozhodnutí Okresního i Krajského soudu v Ostravě. V nálezu dostupném na webu soudu stojí, že právo na obhajobu mají lidé z nemajetných i majetných poměrů.

„Ze všech indicií plynoucích ze spisového materiálu je zřejmé, že se stěžovatel zatím nikdy ve svém životě neocitl v situaci, kdy by byl schopen si nutnou výživu a živobytí obstarat zcela sám, natož pak si vydělávat finanční prostředky navíc, z nichž by bylo možno hradit náklady obhajoby,“ rozhodl Ústavní soud (ÚS).

Právní pomoc zdarma pro chudé se rozšíří. Nárok vznikne i migrantům

Mladík byl v létě 2016 zadržen pro podezření z ublížení na zdraví a výtržnictví. Tehdy mu bylo 17 let. O nároku na bezplatnou obhajobu, kdy náklady hradí stát, rozhodovaly soudy tři roky, nakonec návrh zamítly. To, že mladík zrovna neměl dost peněz na právníka, prý automaticky neznamená, že má nárok na bezplatnou obhajobu. Rozhodující jsou obecné výdělkové schopnosti a možnosti, případně jestli mu v práci nebrání zdravotní stav.

V ústavní stížnosti poukazoval pisatel na to, že zákon sice sociálně slabým přiznává nárok na bezplatnou obhajobu, soudy jej ale v praxi značně omezují. Pro zcela nemajetné lidi je navíc velmi obtížné předložit listiny k prokázání své situace.

Podle čtvrtečního nálezu ÚS má být jediným významným hlediskem pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu zjištění úplné nebo částečné neschopnosti obviněného hradit její náklady. Obviněný potřebuje mít zajištěnu efektivní obhajobu právě v době trestního řízení, nikoli někdy v budoucnu. „Náklady na realizaci práva nemajetného obviněného nemůže nést toliko obhájce, který s převzetím jeho obhajoby z dobré vůle souhlasil,“ konstatoval ÚS.

Z nálezu plyne, že mladík žil od dětství v chudobě. V roce 2006 jej město Vsetín s rodinou vystěhovalo do vesnice desítky kilometrů daleko, kde dostali k užívání dům ve špatném stavu. Otec posléze od rodiny odešel a děti byly v roce 2008 odebrány z péče matky a umístěny do dětského domova. Chlapec se do péče matky vrátil v roce 2012, ale v roce 2016 mu byla opět nařízena ústavní výchova.

Dokončil pouze základní školu. Při zahájení trestního stíhání byl stále v ústavní výchově, poté mu zemřeli oba rodiče. Pracoval na brigádách, kterými si vydělával na jídlo v době svých útěků z ústavní péče. Při zadržení byl vůbec poprvé zaměstnán, a to jako montážní dělník na dálnici po dobu asi jednoho týdne.

ČT POSLALA MS OBÁLKU S PŘÍLOHAMI, ROZTRHLA SE, POŠTA JI NEDORUČILA, VINA ČT?

ČT nemusí platit půl milionu Vitáskové kvůli roztržené obálce, pošta ji nedoručila: Česká televize (ČT) zatím nemusí vyplatit bývalé šéfce Energetického regulačního úřadu Aleně Vitáskové půl milionu korun. Dnes o tom rozhodl odvolací senát. Soud ženě požadované odškodné za nemajetkovou újmu původně přiznal, protože ČT na žalobu zdánlivě nijak nezareagovala. Ukázalo se ovšem, že televize poslala reakci s 300 stranami příloh v obálce, která se roztrhla, a Česká pošta ji proto soudu vůbec nedoručila.

Předseda odvolacího senátu pražského městského soudu Tomáš Novosad označil vzniklou situaci za kuriózní. „Z objektivních důvodů nebyly splněny podmínky k vydání rozsudku pro uznání. Soud prvního stupně to ale samozřejmě nevěděl,“ konstatoval. Takzvaný rozsudek pro uznání proto zrušil a vrátil spor k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
„Rozsudky pro uznání jsou na místě jen tam, kde žalovaný subjekt nerespektuje příkaz soudu, vyhýbá se řízení, prodlužuje ho. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že lze použít spíše jen výjimečně,“ dodal Novosad.
Vitásková podala žalobu letos 30. dubna. Obvodní soud zaslal televizi 7. května do datové schránky výzvu, aby se v třicetidenní lhůtě k žalobě vyjádřila. Když od ČT žádnou odpověď neobdržel, vydal v červnu rozsudek pro uznání – zákon totiž v obdobných případech předpokládá, že žalovaný s vymáhaným nárokem souhlasí.

Veřejnoprávní televize se odvolala a u pražského městského soudu dnes doložila, že ve sporu nebyla pasivní. „Došlo k tomu, že Česká pošta zásilku poškodila a nedoručila,“ konstatoval právník ČT. Na poznámku soudce, že televize možná zásilku špatně zabalila, zareagoval právník tím, že soudu ukázal rozcupovanou obálku z hnědého papíru. „Pošta s ní zacházela tak, že zůstala otevřená a roztrhaná ze všech stran,“ podotkl. Tvrdil, že s ohledem na objemnost příloh nebylo možné zaslat reakci datovou schránkou.

ČT odnesla svou zásilku na poštu 4. června, tedy čtyři dny před vypršením lhůty. Až když obdržela rozsudek, podle nějž měla uhradit Vitáskové 500.000 korun a také náhrady soudního řízení, zjistila, že zásilka vůbec nebyla doručena kvůli poškození. Následnou reklamaci ze strany ČT vyřídila pošta jako nedůvodnou, doplnila televize.

Vitásková požaduje půl milionu za výroky, které pronesl 8. ledna 2018 moderátor Událostí. Konkrétně řekl: „Škoda až dvě miliardy korun kvůli nezákonně vydaným licencím na provoz fotovoltaických elektráren na Chomutovsku. Olomoucký vrchní soud se začal zabývat odvoláním v případu, ve kterém je obžalováno osm lidí včetně Aleny Vitáskové, bývalé šéfky ERÚ. Ta měla připustit přidělení licencí elektrárnám, které ale neměly nárok na vyšší výkupní ceny elektřiny.“
Podle Vitáskové byly výroky nepravdivé a neoprávněně zasáhly do jejího práva na ochranu osobnosti. V dnešním rozhovoru pro server SeznamZprávy k tomu řekla, že tím, kdo připustil vydání licencí, nebyla ona, ale její předchůdce v čele instituce Josef Fiřt. „Já jsem přišla na úřad o víc než půl roku později. V tom týdnu, kdy se ta nepravda odvysílala, si mnozí mnuli ruce, že mi soud potvrdí rozsudek. Takže jsme podali na televizi žalobu,“ uvedla.

Vitásková také serveru sdělila, že celkovou škodu, kterou jí podle ní způsobil trestním stíháním stát, vyčíslila na více než 200 milionů korun. „Čekáme, jak se stát k požadavku na mé odškodnění postaví. Pokud nijak, samozřejmě to půjde k soudu,“ řekla.

Fotovoltaická kauza se týkala solárních elektráren Zdeněk Sun a Saša Sun, které patří do impéria Zdeňka Zemka. Obžalobě čelila vedle dalších lidí od roku 2013 i Vitásková. Soud jí napoprvé poslal do vězení na 8,5 roku, justice ji ale nakonec loni pravomocně osvobodila. Vitásková jakékoli pochybení odmítala a stíhání označila za součást účelové kampaně s cílem poškodit ERÚ i ji osobně, ceskajustice.cz

EU: EXEKUTOŘI NEBUDOU STÁTNÍ ZÁSTUPCI

Šéf Mezinárodní unie soudních exekutorů: Nevidím žádný argument pro to, aby exekutoři fungovali jako státní
zaměstnanci: Klíčovou věcí u exekutorů je důvěra veřejnosti v jejich činnost, říká v rozhovoru pro Českou justici belgický šéf Mezinárodní unie soudních exekutorů (UIHJ) Marc Schmitz. Při své návštěvě České republiky představil premiérovi i poslancům zkušenosti s vymáháním pohledávek v evropských státech.

Při své návštěvě Prahy jste se setkal s premiérem Andrejem Babišem. O čem jste spolu hovořili?
Hovořili jsme zejména o reformách a nových úpravách týkajících se soudních exekutorů, zejména o teritorialitě. Diskutovali jsme o tom, zda by mělo být volným právem věřitele vybrat si svého soudního exekutora, nebo zda by měl fungovat princip jeden exekutor, jeden dlužník nebo jaké jiné principy by se daly uplatnit.

U nás v Poslanecké sněmovně i mezi odbornou veřejností je to vysoce aktuální téma. Došli jste k nějakým závěrům?
Můžeme pracovat víceméně na základě doporučení, které dáváme členům naší unie a vycházíme ze standardů, které se ve většině evropských zemí uplatňují. Jde zejména o princip volného výběru soudního exekutora, který pracuje jako OSVČ, nikoliv jako státní zaměstnanec. Na základě celosvětových zkušeností můžeme potvrdit, že v případě, kdy soudní exekutor funguje pod tlakem konkurence, tak jeho efektivita jde výrazně nahoru. Pokud chcete mít kvalitní služby při vymáhání pohledávek, musíte umožnit povolání soudního exekutora jako soutěž. Je důležité si uvědomit, že věřitel by měl mít možnost vybrat si sám svého exekutora, protože si nedovedu představit situaci, že by měl věřitel ve formě např. větší společnosti, která poskytuje služby, ať to jsou poskytovatelé telefonních služeb, nebo jiných, jako jsou třeba energie, jednat se stovkami soudních exekutorů, kteří by byli příslušní pro jednotlivé dlužníky. Pro velké věřitele je pak jednodušší se obrátit na nějaké inkasní společnosti, což přináší rizika v tom, že tyto společnosti nejsou a ani nemohou být pod takovou kontrolou, jako je systém soudních exekutorů, pokud je zakotven v legislativě a přísně kontrolován. Pokud do své země chcete např. přitáhnout i zahraniční investory, je potřeba jim nabídnout možnost efektivního vymáhání jejich pohledávek. V opačném případě se investoři vzdávají své investice. Rovněž jsme nadnesli téma rozdělování pohledávek státních institucí, jako jsou daňové úřady nebo úřady, které vybírají příspěvky na sociální pojištění a podobně. Uvedli jsme příklady, jak to funguje jinde.

Jak to tedy funguje jinde v Evropě? Hovořil jste o výhodách soukromých soudních exekutorů. Jaké jsou jejich nevýhody?

Nejprve se podívejme na systém soudních exekutorů či jiných vymáhajících subjektů v podobě státních zaměstnanců. Mohlo by se zdát, že taková osoba je na nákladech levnější. Nicméně není tomu tak, protože taková osoba stojí výplatu a odvody na souvisejících poplatcích a tyto náklady pak zaplatíme všichni. V případě soukromých exekutorů toto platí pouze zúčastněné subjekty. Další nevýhodou u státních vymáhacích subjektů je to, že jejich vzdělávání je poměrně slabé. Ať už je to v Německu, v Rakousku nebo v Itálii, kde exekutor pracuje jako státní zaměstnanec. Dalším tématem, na které se můžeme podívat jsou nástroje, se kterými exekutoři v různých pozicích pracují. Jsou-li exekutoři státní zaměstnanci, většinou mohou zabavovat jen movitý majetek. Pokud jsou exekutoři OSVČ, mají většinou celou škálu prostředků, se kterými mohou pracovat. Ať to jsou postihy movitých a nemovitých věcí, bankovních účtů, nebo například mezd. Ve státech, kde jsou exekutoři samostatnými úředními osobami, nikoliv zaměstnanci státu, rovněž vykonávají další povinnosti jako je mediace, předsoudní vymáhání, mimosoudní vymáhání atd. Což v případech, kdy jsou exekutoři stáními zaměstnanci, tak se neděje. A posledním, nejdůležitějším, argumentem je, že pokud pracuji soukromý exekutor, jsem podnikatelem a mám tudíž zájem na tom, abych poskytoval co nejlepší služby v nejvyšší kvalitě. Získám tím pádem více zákazníků a mám motivaci v tom, abych si vydělal více peněz.

Pokud pracuji jako zaměstnanec státu, vždy závisím na tom, jaký je rozpočet, který je určený pro mou činnost. A prakticky v žádném státě, kde jsou exekutoři státními zaměstnanci, na jejich činnost není vyčleňována nějaká velká suma a tím je jejich činnost omezená. Jsou tam velice malé investice, které by byly činěny ve prospěch nějakého zlepšování situace v oblasti vymáhání. To samé je případ zemí, kde je vymáhání prováděno prostřednictvím soudů. Soud má svůj rozpočet a z toho vyčleňuje určitou část, která jde do vymáhání pohledávek. A tato část není nikdy prioritou v rozpočtu. Priorita je v rozhodovací praxi. Mohu udat příklad z nejmenované země, ve které jsem pracoval. Na soudu neměli rozpočet na to, aby doručovali rozhodnutí dlužníkům, protože prostě došly prostředky. Takže museli počkat do začátku dalšího roku, aby vůbec mohlo dojít k doručení rozhodnutí dlužníkům. Stejný případ je např. s dopravou. Pokud mám na soudu jedno auto a soud nemá prostředky na koupi dalšího, mohu využít své vlastní auto, ale bohužel bez kompenzace za jeho použití nebo musím počkat, až na mě přijde s autem řada. U podnikatele je možnost získávání více a více klientů na základě svobodného výběru exekutora a tím možnost získat více případů a z vymožených peněz provádět investice. Investovat do lidí, investovat do vybavení úřadu, IT, provádět svou práci lépe a mít možnost tohoto růstu třeba i pro své zaměstnance.
Podle prezidenta Mezinárodní unie soudních exekutorů Marca Schmitze se princip tzv. sněhuláka jinde neosvědčil Foto: archiv

A jak vnímáte nástroje na kontrolu činnosti exekutorů. Nemá stát rozsáhlejší možnosti, jak své exekutory kontrolovat?

Samozřejmě v obou případech, jak státních, tak soukromých soudních exekutorů potřebujete mít silnou zákonnou oporu v tom, abyste jejich činnost mohla kontrolovat, např. v disciplinárních řízeních. Standardně je např. ze strany státních exekutorských komor prováděna přísná kontrola. Pak existují externí orgány, které provádí kontrolu nad soudními exekutory, např. ministerstva. Musíte mít silný legislativní rámec, musíte kontroly provádět pravidelně a je potřeba, aby soudní exekutoři měli např. vázané účty pro prostředky klientů, které nepochybně máme i v ČR. A kontrolovat, zda peníze připadají věřitelům. Periodicky exekutor musí podávat zprávy svým kontrolním orgánům o tom, jak jsou prostředky vypláceny. Takže např. v Pobaltských zemích, kde mají také systém soukromých soudních exekutorů, mají přímo IT systém, který u jednotlivých případů dokáže individuálně vyselektovat jednotlivá plnění. Není to jenom Pobaltí, ale např. i Portugalsko a tímto způsobem je striktně omezena možnost korupce. A je to i způsob kontroly ze strany orgánů, které hlídají ochranu dat a soukromí. Takže soudní exekutor má tímto způsobem soudní, trestní a disciplinární odpovědnost. Mám občanskoprávní i trestní odpovědnost a jako podnikatel jsem velice opatrný na to, s čím si zahrávám. Disciplinární řízení provádí většinou orgány zcela nezávislé na orgánech exekučních.

Toto téma je v ČR předmětem velmi vypjatých politických debat. Jaké je vnímání exekutorů v očích veřejnosti v evropských zemích?

Je potřeba mít vždy dobrou organizaci a důvěru veřejnosti. Je to zkušenost, která je potvrzena z mnoha zemí, se kterými pracujeme. Dá se říct, že kde fungují soukromí exekutoři, tak se postupně systém státních zaměstnanců jako vymáhajících subjektů zcela vytratil. Protože všichni věřitelé jdou ve finále za exekutorem, který je podnikatelem. Nevidím žádný argument pro to, aby exekutoři fungovali jako státní zaměstnanci.

V Belgii, odkud pocházíte, funguje institut jakési před exekuční mediace, kdy exekutor může zasílat kvalifikovanou předžalobní výzvu k zaplacení dluhu. Mohl byste to fungování popsat?

V první řadě máme systém předsoudního vymáhání, což je jakýsi přátelský způsob upomenutí dlužníka a uvědomění ho ze strany exekutora bez toho, aby v této fázi byl jakkoliv zainteresován soud. Pak existuje ještě jedna možnost, kterou máme v Evropě jako celkem unikátní, ale ta funguje pouze v případech obchodních vztahů. V první řadě dostane soudní exekutor od věřitele kopii dané faktury a dostaví se k dlužníkovi, kterému předloží formulář, ve kterém má možnost ve lhůtě jednoho měsíce možnost pohledávku rozporovat. Ve chvíli, kdy uběhne měsíc a pohledávka na základě doručené faktury není ze strany dlužníka rozporovaná, což je zhruba 80% případů, soudní exekutor doplní listiny o protokol, ve kterém uvede, že dlužníkovi byla faktura doručena a s tímto protokolem pošle podklady na komoru. Tam ve lhůtě 4 dnů vydají rozhodnutí, které je postaveno zcela na roveň rozhodnutí soudu. Hlavním argumentem pro tento postup je zejména to, že se jedná o nerozporované pohledávky. Soud by měl rozhodovat o těch sporných. Tím pádem dochází k extrémnímu odbřemenění soudu. Protože tento postup je velice úspěšný a byl vyhodnocen jako velice účelný, diskutuje se momentálně v parlamentu o tom, že by se rozšířila možnost jeho využití z obchodních případů, kdy na obou stranách sporu vystupují podnikatelé, i na případy kdy se jedná o spotřebitele. Tady se odráží vysoká důvěra v profesi soudních exekutorů. Protože např. v Holandsku je možné, aby až do výše 25.000 Eur rozhodoval exekutor. Což samozřejmě podléhá velmi přísným disciplinárním postihům, ale odráží to intenzitu důvěry v profesi soudních exekutorů.
Tento postup byl ale napaden u belgického ústavního soudu.

Je dobré se podívat na to, kdo tento postup napadl. Byli to advokáti, kteří tím pádem přišli o poměrně velkou část své práce při zastupování klientů u soudu. Ústavní soud ty argumenty zcela rozcupoval. Ústavní soud při tom rozhodování použil poměrně nevybíravá slova na účet advokátů, kterým víceméně vzkázal, že jejich profesní úroveň je velmi vzdálená úrovně soudních exekutorů. A je to i z těch důvodů, že soudní exekutor musí vyvažovat práva jak věřitelů na získání svých pohledávek, tak i základní práva dlužníků.

V ČR je velkým tématem i to, aby Exekutorská komora nevedla centrální registr dlužníků, ale aby registr spadal například pod ministerstvo. Jaké jsou zkušenosti jinde?

U nás funguje také centrální registr zabaveného majetku a vznikají další a další registry, které jsou všechny kompletně pod záštitou exekutorské komory. Ve většině evropských zemí tyto registry vede komora. Např. v Holandsku ho vede komora, ale jeho vznik financovala vláda. Totéž je třeba v Maďarsku, nebo Pobaltských zemích. Tam to jde ruku v ruce s IT vývojem. Ale v podstatě všude je pod záštitou exekutorské komory. Např. v Portugalsku vede systém komora, ale dává přístup kontrolním orgánům, aby do systému mohly nahlížet a sledovat vedení jednotlivých případů.

Zase se dostáváme k tématu důvěry. Několikrát jste tu hovořil o digitalizaci nebo elektronizaci celého procesu. Jak důležité téma je to právě pro exekutory?

Pracujeme na elektronizaci intenzivně, nicméně jsme si velmi dobře vědomi toho, že lidský kontakt je důležitý. A často se stává, že jsme v podstatě jediným styčným bodem lidského prvku mezi dlužníkem a celým systémem spravedlnosti. Protože dlužník často nejde k soudu, nezná soudce, nedokáže si přečíst a porozumět tomu, co je uvedeno v rozhodnutí. Takže dost často plníme úlohu jakéhosi sociálního pracovníka, který dlužníkovi vysvětluje, co se po něm vlastně chce.
Digitalizace se zároveň týká různého digitálního majetku. V dnešní době např. dobře známe bitcoiny, které mají svou hodnotu, mohou být zabaveny, ale v podstatě v tuto dobu nikdo netuší, jakým způsobem by se to mělo dělat.

Jakou činnost Mezinárodní unie soudních exekutorů (UIHJ) byste coby její šéf vyzdvihl? Jak exekutory postihla pandemie koronaviru?

Jako největší úspěch vidím to, že jsme v roce 1952 začínali s sedmi zeměmi a v dnešní době sdružujeme 93 organizací z 89 zemí světa, takže jsme jedna z největších mezinárodních organizací, která spolupracuje se Spojenými národy, s Evropskou centrální bankou, se Světovou bankou a podílíme se na mnoha projektech. Co se týče epidemie Covid-19, tak situace pro nás byla samozřejmě naprosto bezprecedentní. Život, hlavně ekonomický, se prakticky zastavil. Po celou dobu jsme se snažili od našich členů sbírat informace o tom, jak ve které zemi reagují na nastalou situaci, jakým způsobem omezují aktivity exekutorů, jakým způsobem jsou např. omezeny aktivity soudů. V souvislosti s tím jsme vydali stanovisko, ve kterém jsme našim členům rozeslali s určitými doporučeními. Naprosto jsme respektovali to, že je potřeba exekuční aktivity za karantény omezit, popř. i zastavit, ale na všechny členské země jsme apelovali, aby ta omezení neprotahovala, protože pak to způsobuje další a další zpomalení, ne-li zastavení ekonomického života v té dané zemi.
Nosnou myšlenkou našich doporučení bylo to, aby se z věřitelů dneška nestali dlužníci zítřka. Myšlenka, že věřitelé své peníze potřebují dostat zpět, aby se následně sami nedostali do platební neschopnosti a také proto, aby se neobraceli do sféry nějaké šedé ekonomiky. A s přihlédnutím k tomu, že soudní exekutor je také člověk a dokáže porozumět ztíženým podmínkám. Je třeba mít na vědomí to, že většina věřitelů nejsou obrovské společnosti, ale třeba malí podnikatelé, kteří mají třeba jen pár zaměstnanců a sami se pak dostávají do druhotné platební neschopnosti. Helena Sedláčková, ceskajustice.cz

OPATŘENÍ ŽALOBCŮ KE KORONAVIRU

Na státní zastupitelství musí kvůli osobnímu podání do podatelny nebo kvůli osobní výpovědi do protokolu podatelé chodit znovu jen s rouškou a při příchodu se desinfikovat. Jednotlivá státní zastupitelství tak realizují celoplošné nařízení. Některá státní zastupitelství mají kromě toho vlastní opatření, například dodržení distance dva metry od pracovníka úřadu nebo prohlášení o bezinfekčnosti či vstup po jednom a čekání na ulici.

Úřady většinou nabízejí jiný způsob komunikace.
Stejně jako při jarním vyhlášení nouzového stavu i nyní upravilo Nejvyšší státní zastupitelství styk s podateli zvenku. Podmínky přijímání osobního podání na podatelnu nebo podání ústně do protokolu, jak je stanovuje NSZ, jsou tyto: „Podatel vstupuje do budovy Nejvyššího státního zastupitelství pouze s použitím ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének. Podatel po vstupu do budovy užije dezinfekci na ruce.“

Odmítne-li se podatel podrobit uvedeným vstupním opatřením, nebude mu umožněn vstup dále do budovy Nejvyššího státního zastupitelství, uvádí k tomu úřad. Kromě toho NSZ upozorňuje, že na „Nejvyšší státní zastupitelství je možné se v současné době obrátit i jinými způsoby, které jsou oproti osobnímu kontaktu i nadále upřednostňovány tak, aby se v co největší možné míře zamezilo nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2.“

KSZ v Praze: Udržovat odstup dva metry

Ještě přísnější je Krajské státní zastupitelství v Praze, které v opatření zavedlo pro osobní podatele podmínku dodržení vzdálenosti dva metry od pracovníka úřadu. „Při jednání je nutno, aby se podatel vyvaroval bezprostředního osobního kontaktu s pracovníky státního zastupitelství a v zájmu prevence udržoval vzájemný odstup cca 2 metrů a dbal pokynů pracovníka státního zastupitelství, pokud se jedná o vlastní průběh osobního jednání (určení místa při jednání a pohybu v budově státního zastupitelství).“

Krajské státní zastupitelství rovněž doporučuje dopředu se k osobní návštěvě objednat a využít nabízené kontakty, které jsou zde.

Opatření s totožným textem publikuje Krajské státní zastupitelství v Plzni. Žádné zvláštní opatření naopak nezavedlo Městské státní zastupitelství v Praze. Znamená to, že v úřadu platí celoplošné nařízení o povinnosti nosit zakrytá ústa a nos.

Ani Krajské státní zastupitelství v Brně a Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové nezavádějí zvláštní opatření a platí pro ně celorepublikové nařízení. Zvláštní opatření nezavedlo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem
KSZ v Ostravě: Vstup po jednom, čekání na ulici, prohlášení

Naopak vlastní systém přijímání podatelů zavedlo Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Podatelé smějí do budovy jen po jednom, ostatní musí vyčkat na ulici před budovou. Kromě toho musí podatel vyplnit prohlášení o zdravotním stavu. Podmínky pro přijímání osobního podání na podatelnu nebo podání ústně do protokolu: Podání činí vždy jen jedna osoba, ostatní podatelé vyčkají před budovou, podatel vstupuje do budovy Krajského státního zastupitelství pouze s použitím ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének, podatel po vstupu do budovy použije dezinfekci na ruce, podatel vyplní „Prohlášení o zdravotním stavu“, uvádí se na webu úřadu.

Jen velmi krátkou instrukci pro podatele vydalo Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích. „Při vstupu do budovy s účinností od 1. září 2020 musí každý, kdo není zaměstnancem příslušného státního zastupitelství, ve všech prostorách objektů státního zastupitelství při kontaktu se zaměstnanci státního zastupitelství používat ochranné prostředky dýchacích cest (nos a ústa) a to respirátor, roušku, ústenku, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének a před jednáním použít desinfekci na ruce umístěnou u vstupu do budovy,“ uvádí se v opatření.

Vlastní opatření mají také obě vrchní státní zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci publikovalo 8. září 2020 s platností od 1. září 2020 jednoduchá opatření spočívající v povinnosti zakrýt si ústa a nos a při vstupu použít desinfekci.
VSZ v Praze: V řízení před soudem sepisují ústní podání soudy

Vrchní státní zastupitelství v Praze naopak nikdy nezrušilo režim, který zavedlo od 1. června 2020. Opatření obsahují kromě povinného zakrytí úst a nosu, desinfekce a povinnosti podvolit se měření teploty také instrukce, jak dále postupovat a na které telefonní číslo se osobním podáním obrátit. Kromě toho VSZ v Praze veřejnost upozorňuje, kdo a za jakých okolností v trestním řízení sepisuje ústní podání.

„V této souvislosti se rovněž poukazuje na znění § 59 odst. 2 trestního řádu, podle kterého v přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je sepisují okresní soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je výjimečně sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně,“ uvádí na svém webu Vrchní státní zastupitelství v Praze. Přehled opatření i kontaktů lze zjistit z nového portálu úřadu státního zastupitelství verejnazaloba.cz., ceskajustice.cz

EU K PORÁŽENÍ ZVÍŘAT

Advokát soudu EU podpořil zákonnost rituálního porážení zvířat: Belgický zákon zakazující rituální porážení zvířat bez omráčení tzv. halál porážení je v rozporu s právem Evropské unie a měl by být zrušen. Doporučil to advokát Soudního dvora EU, podle něhož unijní země nemohou přijímat normy, které omezují svobodu vyznání. Rituální porážky praktikují přes odpor ochránců zvířat židé a muslimové, jejichž organizace se kvůli zákonu obrátily na justici.

Pro soud, který by měl verdikt vynést na podzim, není stanovisko advokáta závazné, většinou se jím však řídí.
Ve vlámském regionu Belgie platí od roku 2017 zákon zakazující porážky zvířat bez omráčení. Několik židovských a muslimských spolků se kvůli němu obrátilo na belgickou justici, která vznesla dotaz k unijnímu soudu.

Podle jeho generálního advokáta Gerarda Hogana by soudci měli prohlásit, že předpisy jsou v rozporu s Listinou základních práv EU. Hogan dnes konstatoval, že listina zajišťuje svobodu vyznání a „právo projevovat náboženské vyznání nebo přesvědčení bohoslužbou, vyučováním, prováděním úkonů a zachováváním obřadů“ a to „navzdory zbytečnému utrpení, které je způsobováno zvířatům v rámci rituální porážky bez předchozího omráčení“.

Židovské a muslimské rituály zahrnují usmrcování zvířat ostrým nožem, když jsou při vědomí. Zatímco stoupenci této tradice tvrdí, že jsou zvířata takřka okamžitě mrtvá a netrpí, ochránci zvířat mají většinou opačný názor. Zástupci belgické nevládní organizace GAIA označili dnešní vyjádření advokáta za zklamání a dali najevo naději, že soud k jeho názoru nepřihlédne, ceskajustice.cz

PRYMULA ŽIVNOST NA VÝROBU MATERIÁLU, PODNIKAT NEBUDE

Zastánce plošného nošení roušek, epidemiolog Roman Prymula, má od června v obchodním rejstříku jako živnostenskou činnost zapsanou mimo jiné výrobu lékařských a dentálních nástrojů a potřeb a výrobu zdravotnického materiálu. Někteří lidé to vidí jako střet zájmů. Sám Prymula ubezpečuje, že roušky ani dezinfekci nyní vyrábět nehodlá.

Kvůli návratu povinného nošení roušek , které se od čtvrtka rošířilo do všech vnitřních prostor budov v celém Česku, začali lidé opět skupovat roušky, respirátory, antibakteriální gely i přípravky na posílení imunity.

Pod střechou se rouška nosí, venku nikoli, přiblížil Vojtěch nová pravidla

Samotní senioři od 60 let dostanou od státu jeden respirátor třídy FFP2 a pět roušek zadarmo, všichni ostatní si je musí ušít, nebo koupit. Zaznívají proto hlasy, že jde o velký byznys.

Lidé poukazují na to, že i vládní zmocněnec pro výzkum ve zdravotnictví Roman Prymula má kvalifikaci na to, aby mohl podnikat ve výrobě zdravotnických materiálů, která spadá do seznamu činností zaregistrovanou v obchodním rejstříku.
„Odcházel jsem z ministerstva a tak jsem si to zaregistroval, abych eventuálně mohl něco dělat. Teď jsem ale na úřadu vlády, takže nebojte se, dezinfekci ani roušky vyrábět nehodlám. Nepřipadá to v úvahu,“ vyloučil možný střet zájmů na dotaz redakce portálu iDNES.cz Prymula.

Bývalý náměstek ministra zdravotnictví a předseda České vakcinologické společnosti si zapsal živnosti do rejstříku 17. června tohoto roku. Kromě výroby lékařských a dentálních nástrojů a potřeb mezi nimi je výzkum a vývoj a ostatní vzdělávání.

Odvolání kvůli údajnému střetu zájmů

Kvůli údajnému střetu zájmů musel Prymula skončit ve funkci ředitele fakultní nemocnice Hradec Králové v roce 2016. Z pozice ho kvůli údajnému zamlčování soukromých aktivit a příjmům, které z ní plynuly, okamžitě odvolal tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Šéf hradecké nemocnice Prymula končí. Kvůli obchodům s firmou své dcery

„Vzhledem k tomu, že jako ředitel nemocnice rozhodoval o nákupech farmaceutických a zdravotnických prostředků, jejichž dodavatelé zároveň spolupracovali s jeho soukromou společností Biovomed s. r. o., došlo k flagrantnímu střetu zájmů,“ stálo v prohlášení.

Ve společnosti figurovala na postu jednatelky a společníka Prymulova dcera Karolína, od 12. listopadu roku 2013 do 4. prosince v roce 2018. Prymula se bránil, že konflikt zájmů byl při jeho odvolání jen zástupný problém, za Němečkovým rozhodnutím viděl osobní spor.

Jméno Karolíny Prymulové nyní s firmou propojeno podle obchodního rejstříku není, figuruje jako jednatelka MEDIMUN s. r. o.. Společnost dle svých webových stránek prodává doplněk stravy s kyselinou hyaluronovou, který je však dlouhodobě nedostupný, a zaměřuje se na technologii pro výrobu dezinfekce.

Rozhodování o vakcínách

Už v roce 2012 se Prymulovo jméno objevilo v souvislosti s analýzou, v níž se právníci z Ligy lidských práv tvrdě pustili do českého systému očkování. Prymulu tehdy obvinili z toho, že od výrobců vakcín pobírá odměny, provádí pro ně výzkum a působí jako jejich poradce. Epidemiolog se ale proti těmto informacím ohradil.

Zastala se ho tehdy i místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová. „Profesor Prymula je mezinárodně uznávanou osobností. Vydává množství publikací s velkým dopadem, podílí se na řadě studií a legislativa, které je stále přijímána z tohoto pohledu, brání bohužel těmto odborníkům, aby vyhověli podmínkám. Je to podobné jako výběrová řízení ve zdravotnictví. Když existuje jediné unikátní zařízení, tak se těžko hledá konkurence,“ řekla.

TRUMP VĚDOMĚ ZLEHČOVAL HROZBU COVID-19

Trump přiznal, že vědomě zlehčoval pandemii. Chtěl zabránit panice: Americký prezident Donald Trump se na jaře přiznal novináři Bobu Woodwardovi, že vědomě zlehčoval hrozbu plynoucí z pandemie koronaviru. Obsah rozhovoru se dostal na světlo až nyní a Trump kvůli němu čelí v USA masivní kritice. Prezidentský kandidát demokratů Joe Biden například prohlásil, že chování prezidenta v době pandemie nemoci covid-19 hraničí se zločinem.

„Chtěl jsem to vždycky zlehčovat. Pořád to rád zlehčuju, protože nechci vytvořit paniku,“ řekl prezident 19. března Woodwardovi v rozhovoru pro jeho novou knihu nazvanou Rage, která má vyjít příští úterý a jejíž úryvky se dostaly do amerických médií.

Na začátku února přitom Trump v jiném rozhovoru zdůrazňoval, že koronavirus je „smrtící záležitost“, „více smrtící než třeba vážná chřipka“. Před veřejností se ovšem v březnu vyjadřoval jinak.

Biden ve středu večer prohlásil v televizi CNN, že Trumpovo počínání v souvislosti s koronavirem je „odporné“. Zatímco prezident podle něj věděl o skutečném nebezpečí nákazy, sám si ani nenasadil roušku. „Je to téměř zločin,“ řekl Biden. Trumpovi podle něj „šlo jen o to zajistit, aby neklesl akciový trh a jeho bohatí přátelé nepřišli o peníze“, uvedl bez důkazů či bližších podrobností.

Biden prezidentovi dále vyčetl, že před koronavirem kapituloval: „Vůbec nic neudělal.“ Jeho počínání je podle něho důvodem, „proč nemáme důvěru v jeho vedení“.Trump svůj postoj ke koronaviru znovu obhajoval ve středu v televizi Fox News. „Jsem vůdcem této země a nechci vidět paniku,“ řekl.

Jestli nevyhraje Trump, čeká USA další 11. září, tvrdí bin Ládinova neteř

Podle něj se jeho dobré vůdcovství naopak projevilo včasným zákazem vstupu do země lidem z Číny a Evropské unie, čímž údajně zachránil mnoho životů.„Odvedli jsme neskutečnou práci,“ pochválil krizový management své vlády.
Mluvčí Bílého domu Kayleigh McEnanyová ve středu řekla, že Trumpova tehdejší prohlášení zlehčující povahu pandemie měla za cíl šířit důvěru a klid v čase těžkých výzev. „Prezident nikdy o covidu americké veřejnosti nelhal,“ prohlásila.

MALÁČOVÁ: DÁT RESPIRÁTORY I POSTIŽENÝM

Maláčová navrhne, aby vláda poslala respirátor a pět roušek i postiženým: Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová navrhne vládě, aby balíček s jedním respirátorem a s pěti rouškami dostali i lidé se zdravotním postižením. „Nejen skupina 60+ patří k ohroženým! S rouškami a respirátory nesmíme zapomenout na statisíce lidí se zdravotním postižením,“ uvedla ministryně a místopředsedkyně ČSSD na Twitteru.

Ministři schválili, že uvolní pro seniory nad 60 let 3 miliony respirátorů FFP 2 a 15 milionů roušek. Ty dostanou občané poštou. Na jednoho seniora nad šedesát let to vychází na jeden respirátor a pět roušek. „Česká pošta je na to připravena a uděláme to neprodleně,“ řekl v pondělí večer po jednání vlády na tiskové konferenci premiér Andrej Babiš.

„Ten slib se musí opravdu realizovat. A my navrhneme, aby byl realizován ještě ve větším počtu těch distribuovaných respirátorů, protože jeden respirátor stačí skutečně tak na cestu z pošty domů,“ reagovala ve Sněmovně na rozhodnutí vlády šéfka opoziční TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

Odborná konzultantka lékáren Benu Ivana Lánová na dotaz ČTK uvedla, že životnost jednorázové roušky je tři až čtyři hodiny, životnost respirátoru pak osm až maximálně 12 hodin.

Podle vicepremiéra Jana Hamáčka a stranického kolegy Maláčové, šéfa ČSSD bude Česká pošta balíčky pro seniory distribuovat podle dat z registru obyvatel. Podle Českého statistického úřadu žilo v ČR ke konci loňského roku 2,78 milionu lidí starších 60 let, kteří mají mít podle rozhodnutí vlády nárok na jeden respirátor a pět roušek od vlády. Akce má stát 15 milionů korun.

BIATLONISTKA KOUKALOVÁ S KOUKALEM JEN PŘÁTELÉ

Koukalová oznámila rozchod s manželem. Rozvod je už jen formalita, uvedla: Bývalá biatlonistka Gabriela Koukalová oznámila přes sociální sítě rozchod s badmintonistou Petrem Koukalem. Rozvod je pak podle ní už jen formalitou. „Ukázalo se, že naše představy o partnerském životě jsou odlišné,“ napsala. Olympijská medailistka doplnila, že odluka nastává po vzájemné dohodě a věří, že s Koukalem zůstanou přáteli.

„Občas se stane, že se společná cesta dvou lidí rozdělí, a pak je načase pokračovat cestou jinou, vlastní. To je nyní i náš případ, můj a Petrův. Jako partneři jsme se rozešli již před několika měsíci a žádost o rozvod je tak ‚pouze’ formálním krokem,“ začala Koukalová příspěvek na Facebooku.

„Ukázalo se, že naše představy o partnerském životě jsou odlišné. Možná jsme to pochopili až pozdě právě proto, že jsme na začátku našeho vztahu kvůli náročnému sportovnímu programu nesdíleli stejnou domácnost a netrávili spolu tolik času. Věřím, že si ze společného času, přeci jenom šest let není krátká doba, neseme nejen důležitou životní zkušenost, ale především mnoho pozitivních zážitků a pěkných chvil,“ dodala.

Prozradila také, že jako dva rozumní lidé spolu mluví a sportovkyně doufá, že se i po oficiálním rozhodnutí odejít z manželství, dokážou domluvit a pokračovat v přátelském duchu. Nyní by se Gabriela Koukalová ráda soustředila především na svou rodinu a práci, která ji čeká.

O problémech v manželství sportovců se spekulovalo už delší dobu. Petr Koukal například nedoprovázel svoji manželku na přímé přenosy StarDance, kde biatlonistka tančila. Tenkrát ho omlouvala a také mu po vyřazení poděkovala za podporu.

Bývalý badmintonista, účastník tří olympiád, vlajkonoš z Londýna 2012 Petr Koukal po hrách v Riu ukončil kariéru a své zážitky ze sportu, z boje s rakovinou i ze života s Gabrielou vydal v biografii Petr Koukal.

S Gabrielou Soukalovou spolu žili od roku 2014. Svatbu měli v květnu 2016 v pátek třináctého. Sňatek do poslední chvíle před veřejností tajili, konal se v nedostavěném gotickém chrámu v Panenském Týnci. Biatlonistka Gabriela Koukalová, rozená Soukalová, se stala jako první zástupce biatlonu v historii Sportovkyní roku. Má dvě medaile z olympiády v Soči, velký křišťálový globus za celkové vítězství ve Světovém poháru, vyhrála na MS závod ve sprintu. Přiznala, že léta trpěla anorexií. V 29 letech ukončila kariéru.

Gabriela Koukalová:

Milí přátelé, ráda bych Vám něco sdělila.

Občas se stane, že se společná cesta dvou lidí rozdělí, a pak je načase pokračovat cestou jinou, vlastní. To je nyní i náš případ, můj a Petrův. Jako partneři jsme se rozešli již před několika měsíci a žádost o rozvod je tak „pouze“ formálním krokem. Ukázalo se, že naše představy o partnerském životě jsou odlišné. Možná jsme to pochopili až pozdě právě proto, že jsme na začátku našeho vztahu kvůli náročnému sportovnímu programu nesdí...leli stejnou domácnost a netrávili spolu tolik času. Věřím, že si ze společného času, přeci jenom šest let není krátká doba, neseme nejen důležitou životní zkušenost, ale především mnoho pozitivních zážitků a pěkných chvil. Vzhledem k tomu, že jsme dva rozumní lidé a mluvíme spolu, doufám, že se i po oficiálním rozhodnutí odejít z manželství, dokážeme domluvit a pokračovat v přátelském duchu. Nyní bych se ráda soustředila především na svou rodinu a práci, která mě čeká. Věřím, že to pochopíte a budete nám oběma držet palce. Krásný večer všem*