iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Rusnok kritizuje Babiše, odmítá super hrubou mzdu

Kritikou nešetří vládu guvernér České národní banky, bývalý premiér a ministr financí Jiří Rusnok. Podle něj je zrušení superhrubé mzdy a tím i snížení daně z příjmu hazard. Zrušením superhrubé mzdy a zavedení dvou sazeb daně z příjmu fyzických osob 15 a 23 procent, které plánuje vláda, přijde stát ročně o 74 miliard.

„Rozdat 74 miliard v době, kdy víme, že naše rozpočty jsou a budou napjaté, je docela hazard,“ řekl Jiří Rusnok v Otázkách Václava Moravce. „Jsou to zbytečně vyhozené desítky miliard korun. Do nekonečně budeme mít deficit 100 miliard korun,“ dodal bývalý premiér a ministr financí.

Podle něj snížení daně z příjmu nepovede k tomu, že by lidé více utráceli a tím podpořili spotřebu, která je jednou z významných složek výkonu ekonomiky. „Velká část lidí ty peníze spíše uspoří, což ekonomiku nenakopne,“ domnívá se guvernér ČNB.

Podle něj je v Česku zdanění příjmů tak nízké, že krok nemá opodstatnění a tato daň by se spíše měla zvyšovat. „To (zrušení superhrubé mzdy) je napořád. To už nikdo nezmění. Vždyť se tu každý předhání, jak budeme daně jenom snižovat. V zemi, ve které už se skoro žádné daně z příjmů neplatí. Pak se divíme, že na něco nemáme,“ uvedl Rusnok s tím, že snižovat by se naopak mělo například sociální pojištění.

Lidé budou platit 15 procent z hrubé mzdy, důchodci dostanou navíc 5 tisíc

S tím souhlasila i ekonomka Danuše Nerudová, rektorka Mendelovy univerzity v Brně, předsedkyně komise pro spravedlivé důchody ministerstva práce a členka nezávislé odborné platformy KoroNERV-20.

„Problém není sazba daně z příjmu, za námi už je jen Rumunsko s desetiprocentní sazbou daně, problém se jmenuje pojistné na důchodové zabezpečení, které máme 28 procent, přitom průměr zemí OECD je zhruba 18,5 procenta,“ míní Nerudová.„Tohle je velká chyba a vláda by se měla soustředit na akutní věci,“ uvedl v České televizi také ekonom, CERGE-EI Filip Matějka.

COVID NAPADL REKTORA BAREŠE V BRNĚ

Rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš má koronavirus. „Onemocnění se zjistilo poté, co jej v sobotu večer oslovila krajská hygienická stanice s tím, že byl ve čtvrtek 27. srpna patrně v kontaktu s nakaženou osobou,“ uvedla mluvčí univerzity Tereza Fojtová.

Rektor podle ní netrpí žádnými příznaky. Obratem se nechal na vlastní náklady otestovat pomocí PCR testu, jehož výsledek byl pozitivní. Do 12. září mu byla nařízena izolace. Masarykova univerzita aktuálně spolupracuje s krajskou hygienickou stanicí na dohledání všech lidí na univerzitě i mimo ni, kteří byli s rektorem v uplynulých třech dnech v kontaktu.

Onemocnění na svém facebookovém profilu potvrdil i sám Bareš. „Bohužel, je to tak. Jsem covid-19 pozitivní. Jdu do 14denní izolace. Zatím bez příznaků. Intenzivně komunikuji a spolupracuji s krajskou hygienickou stanicí stran trasování rizikových kontaktů od 27. srpna a pracuji na změně svého pracovního programu. Izolace je i od rodiny, což zejména má Vikuška nese velmi těžko. Stejně jako já,“ napsal rektor.

VELKÉ PROBLÉMY S COVIDEM V BRAZÍLII

Bolsonarovi navzdory viru roste popularita. Chudí jej mají za zachránce: Brazílie těžce bojuje s koronavirovou krizí. Vysoké počty nakažených bývají dávány do přímé souvislosti s postojem prezidenta Jaira Bolsonara, který problém dlouhodobě zlehčuje. V zemi mu přesto stoupá podpora. A to i v oblastech, jež během posledních prezidentských voleb byly proti němu.

Vše by nasvědčovalo tomu, že popularita brazilského prezidenta Jaira Bolsonara v Brazílii bude na historickém minimu. Reakci na šíření koronaviru provázel chaos. Bolsonaro nebyl ochoten proti „chřipečce“, kterou se sám nakazil, přijmout jakákoliv opatření v obavě, že tak poškodí ekonomiku. Uprostřed zdravotní krize propustil krátce po sobě dva ministry zdravotnictví. Opakovaně se dostával do sporu s brazilskými guvernéry, kteří zaváděli a prosazovali karanténu...

Výsledek? Brazílii zasáhla koronavirová epidemie po Spojených státech nejvíce na světě. V největší jihoamerické zemi s 210 miliony obyvatel se oficiálně infikovalo již 3 622 961 lidí, přičemž 115 309 lidí komplikacím doprovázejícím covid-19 podlehlo. Koronavirová krize má i drtivé socioekonomické dopady. Nezaměstnanost je na 14 procentech.
A přesto je pohled veřejnosti na Bolsonara podle průzkumů nejpříznivější od jeho zvolení. Podle průzkumu agentury Datafolha se podpora prezidenta za poslední dva měsíce zvedla z 34 na 37 procent. Nesouhlas s jeho politikou se snížil ze 44 na 34 procent.

Sám Bolsonaro byl možná z výsledků překvapen. „Pravda, polopravda nebo fake news?“ napsal na svém Facebooku.
Jair Messias Bolsonaro

Podporu hlavě státu nyní vyjadřují i ti, kteří pro něj v prezidentských volbách v roce 2018 nehlasovali. Patří mezi ně Eldiene Matias Maiaová, která žije ve velmi chudém severním regionu Brazílie. „Je to zachránce,“ řekla matka dvou dětí listu The Washington Post. „Nyní jej budu volit. Hrozně nám pomáhá.“

Podobně se vyjadřují i obyvatelé města Guaribas, taktéž ze severu země, jedné z nejchudších oblastí v Brazílii. V roce 2018 98 procent jeho obyvatel volilo proti Bolsonarovi. Nyní by mu ale mnozí dali hlas.

Příčiny Bolsonarovy popularity

Co změnilo jejich názor? Čím si je Bolsonaro získal? Tím, čím si je v minulosti získal levicový prezident Luiz Inácio Lula da Silva (ve funkci v letech 2003–2011), jenž proslul rozsáhlými sociálními programy. Lula zůstává v severních chudých regionech stále oblíbený. Bolsonaro, jehož příznivci se rekrutují z vyšší a střední třídy (armáda, evangelikálové, fiskální konzervativci), měl u chudých ze severu země naopak nejslabší podporu z celé Brazílie.

Jeho vláda však začala pracovníkům v severních regionech, které silně zasáhly ekonomické problémy související s koronavirovou krizí, dávat záchranné balíčky v hodnotě 110 dolarů (2 435 korun) měsíčně. Na severovýchodě země se nespokojenost s Bolsonarovou vládou snížila z 52 na 35 procent, podle agentury Datafolha jasný doklad toho, jakou má vládní pomoc na vnímání prezidenta u veřejnosti.

Brazílie už neuvádí celkové počty nakažených, prokuratura žádá vysvětlení

Jako v jiných latinoamerických státech, i v Brazílii velmi velké množství pracovníků, zvláště těch z nejchudších vrstev, pracuje v neformálním sektoru, kde je třeba se setkávat s lidmi. Opatření, jenž mají za cíl omezit lidský kontakt, pro ně v praktické rovině znamenají hrozbu nulových příjmů. V některých zemích, například v Peru, proto dochází k porušování karanténních omezení a tím tedy k dalšímu síření viru.

Prezidentův požadavek na zachování otevřené ekonomiky, z pohledu jiných států hazardní, nalézá u chudých obyvatel Brazílie sužovaných strachem o své živobytí odezvu. „Nemůžeme zavřít všechno. Život musí pokračovat, i během pandemie. Měníme náš názor na Bolsonara. Lidé by ho nyní volili,“ říká Ira Alves z Guaribasu.

Podle ekonomů oslovených agenturou Bloomberg se brazilské hospodářství poměrně rychle dostává z recese právě díky tomu, že Brazílie nechala určité sektory ekonomiky otevřené. Též pomohla vládní podpora. Ekonomové však varují, že ta je jen dočasná a Bolsonaro na ni nemůže spoléhat donekonečna, pokud nechce nechat zemi zbankrotovat.

LUKAŠENKO NAROZENINY, BOUŘLIVÁ DEMONSTRACE

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko v neděli slavil šestašedesáté narozeniny. A na atmosféře v hlavním městě Minsku to bylo znát. Na náměstí Nezávislosti se měl konat další protest, policie však prostor ohradila zátarasy a vyslala tam hlídky. Do ulic se přesto vydaly desítky tisíc lidí. Policie jich zadržela více než stovku. Protestovalo se i v dalších městech.

„Sašo, vyjdi ven, přišli jsme ti blahopřát,“ skandovali ironicky demonstranti, kteří dorazili třídou Vítězů do blízkosti Paláce nezávislosti. V přístupu k paláci však bránily zátarasy a policejní oddíly. Na záběrech serveru Tut.by je vidět, jak před reprezentační rezidenci Lukašenkovy vlády jedou obrněné transportéry.

Na čele zástupu u zátarasů byli i někteří představitelé opoziční koordinační rady, včetně Maryji Kalesnikavové, která vyzvala lidi, aby nepodléhali provokacím a ustoupili na deset metrů od zábran, což se také stalo.

Lukašenkovi už k narozeninám blahopřál třeba ruský prezident Vladimir Putin, který v telegramu podle oficiálních stránek Kremlu napsal, že Rusko běloruskému vládci vždy nabídne „porozumění a širokou podporu v jeho praktických krocích“ zaměřených na užší rusko-běloruské partnerství.

Rusko-běloruská jednota překoná i „politické a historické zkoušky“, dodává v gratulaci Putin. Po telefonu se pak oba prezidenti dohodli, že se někdy v příštích týdnech setkají v Moskvě. Informovala o tom agentura Reuters s odvoláním na nedělní oznámení Kremlu.

Zdravici Lukašenkovi natočili i obyvatelé běloruského Gomelu. „Celý tvůj život svědčí o tvé nesobecké oddanosti běloruské zemi a tvému národu,“ říkají s oficiálními zeleno-červenými vlajkami v rukou. Na minském náměstí Nezávislosti mezitím vyrostly zátarasy a v ulicích od rána panovalo napětí. Agentura TASS napsala, že se do centra Minsku stáhla vojenská technika z okrajových částí města a přijely tam autobusy se členy speciálních policejních sil OMON.

Několik stanic metra bylo uzavřených a nefungovaly ani další prostředky hromadné dopravy, tisíce lidí se proto do centra města vydaly pěšky. Podle běloruských novinářů demonstranti přicházeli z různých stran, mnohdy tak bezpečností složky obešli.

Nebojácná stařenka hrdinkou Bělorusů. Kvůli vlajce se pere i s policisty

Na místo shromáždění se však mnohdy nedostali. „Všechna hlavní náměstí jsou uzavřená,“ napsal novinář Franak Viačorka. Později dodal, že lidé místo toho vyrazili k prezidentskému paláci. „Jsme tu kvůli tvým narozeninám,“ vzkázali údajně Lukašenkovi.

Podle běloruského ministerstva vnitra policie zatkla 125 účastníků demonstrace. Agentura TASS informovala, že zadržen byl i její zpravodaj. Na místě operují stovky policistů, vojáků i členů speciálních jednotek OMON, kteří do aut pro převoz zadržených donutili nastoupit i hlasitě křičící ženy. Přítomní novináři údajně dostali pokyn, aby se od bezpečnostních složek i demonstrantů drželi dál.

Úřady demonstraci nepovolily a varovaly před použitím síly. „Přesto protestujeme na různých místech města,“ cituje agentura DPA třiatřicetiletou Mariju, která s dalšími ženami přes policejní zátarasy házela dýně, což je znak toho, že dívka nemá zájem o nápadníka. „Diktátor má dnes narozeniny, toto je náš dárek - dýně v tomto případě jsou znakem toho, že jím pohrdáme,“ řekla.

Na hlavní třídě vedoucí k náměstí Nezávislosti demonstranti křičeli „Hanba!“, když příslušníci zvláštních policejních jednotek OMON zatýkali lidi. U sídla běloruské KGB došlo ke krátké potyčce mezi demonstranty a příslušníky OMON.

Podle portálu belarusfeed.com se protesty konaly i v jiných běloruských městech, například v Grodně, Vitebsku nebo v Gomelu. Podle zástupců opozice měla demonstrace uspořádaná v den Lukašenkových šestašedesátých narozenin prezidentovi ukázat, že lidé jsou proti němu a že jeho čas po šestadvaceti letech u moci vypršel.

Současné protesty a stávky ve státních podnicích jsou největší od vyhlášení nezávislosti Běloruska po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Také o dvou předchozích nedělích statisíce lidí na různých místech Běloruska protestovaly proti „poslednímu diktátorovi v Evropě“.

V sobotu Minskem prošel opoziční Pochod žen. Akce podle tamních novinářů dodala protestům nový rozměr. Příslušníci jednotek OMON totiž vůči ženám nezasahovali s takovým násilím jako při předchozích demonstracích.
Demonstrantky tvořily lidské řetězy, objímaly policisty a vlastními těly bránily muže, které chtěli strážci zákona zadržet. A když kordon policistů zablokoval ženám cestu, ty prostě změnily směr.

VOLBY V ČERNÉ HOŘE

Dál na Západ, nebo raději za Rusy a Srby? Černohorci rozhodovali ve volbách: V Černé Hoře v neděli proběhly parlamentní volby. Voliči v nich rozhodovali, zda si dlouholetý vůdce země a současný prezident Milo Djukanović v parlamentu udrží většinu. Proti jeho prozápadně orientované Demokratické straně socialistů (DPS) stojí opoziční koalice Demokratická fronta. Ta chce bližší vztahy se Srbskem a Ruskem.

Volební místnosti se otevřely v 7:00 a zavřely se ve 20:00 SELČ. V malé bývalé jugoslávské republice se 630 tisíci obyvateli má volební právo 540 tisíc voličů. Ti rozhodnou o rozdělení 81 poslaneckých mandátů a zároveň i o složení místních zastupitelstev.

Při hymně budete stát, nebo se nedoplatíte, hrozí Černohorcům vláda

Prognózy výsledků se očekávají už několik hodin po uzavření volebních místností, a to na základě výsledků z jednotlivých volebních okrsků i vlastních předpovědí stran. Proti alianci Rozhodně pro Černou Horu, vedené stranou DPS současného prezidenta Djukanoviče, stojí skupina opozičních stran v čele s koalicí Demokratická fronta. Ta je pro posílení vztahů se sousedním Srbskem a s Ruskem. Její vůdci byli obviněni z přípravy násilného svržení Djukanoviče před minulými volbami v roce 2016.

Podle posledních předvolebních průzkumů by měla DPS vyhrát, a to se ziskem zhruba 35 procent hlasů. To by zřejmě na vládu bez partnerů nestačilo.

Djukanović vede nynější Černou Horu od roku 1990. Pod jeho vedením země v roce 2006 vystoupila ze společného státního svazku se Srbskem a v roce 2017 vstoupila do NATO. Djukanović je stoupencem upevňování vztahů se Západem, kritici však prezidenta obviňují z korupce a ze zapletení do organizované kriminality.

Volby se konaly také na pozadí sporu ohledně zákona o náboženských svobodách, který Černá Hora schválila na konci loňského roku. Kritici jej označují za snahu „ukrást“ majetek srbské pravoslavné církvi, k níž se hlásí většina obyvatelstva.

JUDR. Z: KOUDELKA: SOUD NAD DĚJINAMI

Advokát Lubomír Müller chce otevřít trestní řízení ve věci polenské vraždy Anežky Hrůzové z roku 1899, za kterou odsoudili žida Leopolda Hilsnera. Odmítlo to Ministerstvo spravedlnosti i Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích. Kriminální čin se proměnil, když malé tratoliště krve u podřezané dívky se stalo zdrojem úvah, že šlo o rituální vraždu s cílem získat krev křesťanské panny pro židovské obřady.

Hilsner byl odsouzen k trestu smrti. Ale uznání viny z vraždy se netýkalo motivů. Rakouské soudnictví neuznalo rituální vraždu. Trest změnil na doživotí František Josef I. Jeho nástupce Karel 1918 jej zrušil zcela. Výrok o vině zrušen nebyl.
Proti pověře o rituální vraždě vystoupil Tomáš G. Masaryk. Avšak jako prezident neinicioval nový proces. Snad nechtěl rozdělovat novou republiku. Například odpůrce Masaryka ve věci polenské vraždy byl předseda československého
Ústavního soudu Karel Baxa, jenž zastupoval matku zavražděné a na rozdíl od státního zástupce poukazoval na vykrvení jako motiv vraždy. Hilsnerův obhájce Zdenko Auředníček se po procesu odstěhoval do Vídně, kde zůstal i po vzniku republiky a odmítl Masarykem nabízené místo na Nejvyšším soudu v Brně.

O obnovu procesu nepožádal do své smrti 1928 ani Hilsner. To jej odlišuje od židovského kapitána Alfreda Dreyfuse, jenž byl v rámci antisemitismu ve Francii odsouzen za vlastizradu v roce 1895, ale domáhal se revize procesu, až byl roku 1906 rehabilitován a vrátil se do armády.

Obnova procesu znamená zrušení původního rozsudku s tím, že se znovu rozhodne o vině. Ovšem po 120 letech se nezachovaly důkazy. Povolení obnovy povede k zproštění obžaloby podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného. Jak to tehdy skutečně bylo, již soud nezjistí.

Dějiny jsou plné pochybných soudních výroků. Též nebyl obnoven proces s omladinou z roku 1894 či zrušeno odsouzení politiků Karla Kramáře a Aloise Rašína k trestu smrti roku 1916. Jen jim jako Hilsnerovi poskytl milost císař. Soudy jsou státní orgány, ne nositelé absolutní Boží spravedlnosti a nejsou soudem dějin. Řešit dnešním trestním právem dávné události, smysl nemá. JUDr. Zdeněk Koudelka, ceskajustice.cz

JUREČKA: OPAKOVANÉ PŘESTUPKY TRESTNÝM ČINEM?

Jurečka věří tomu, že hrozba vězení bude dostatečně odrazující pro přestupkové recidivisty Foto: Facebook
Opakované přestupky proti majetku, veřejnému pořádku a občanskému soužití by měly být podle předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky posuzovány jako trestný čin. Šéf lidovců to navrhl jako poslanec v novele trestního zákoníku, který před projednáním ve Sněmovně dostane k posouzení vláda.

„Cílem návrhu je zlepšení ochrany společnosti před méně závažnou kriminalitou prostřednictvím trestního postihu přestupkové recidivy,“ zdůvodnil předlohu Jurečka. Podle něj by jako trestný čin měly být posuzovány přestupky, jichž se pachatel dopustí potřetí během dvou let a za předchozí dva byl pokutován ve správním řízení.

Jurečkova novela se má vztahovat na krádeže, zpronevěry, podvody, poškození cizí věci, výtržnictví i nepřekažení těchto trestných činů. Za ně hrozí podle skutku až tři roky vězení. Jurečka předpokládá, že nepodmíněný trest odnětí svobody bude výjimečným krajním řešením pro soudy. Mohly by využít alternativních trestů podle konkrétních okolností případu od domácího vězení, zákazu činnosti po obecně prospěšné práce.

Jurečka věří tomu, že hrozba vězení bude dostatečně odrazující pro přestupkové recidivisty. S jejich přísnějším trestáním počítalo ministerstvo spravedlnosti v roce 2012, návrh byl ale vládou odmítnut. Dostatečná podle Jurečky není ani novela z roku 2016, která zavedla přísnější správní tresty.

POČET KONCIPIENTŮ KLESÁ, V ADVOKACII VÍCE MUŽŮ

Zatímco počet advokátů roste, počet koncipientů setrvale klesá již od roku 2012. V advokacii také působí více mužů. Zatímco loni jich v advokacii působilo 7 320, žen bylo proti tomu 4 842. Vyplývá to ze statistik, které vypracovala Česká advokátní komora (ČAK).

Zatímco v roce 2012 v advokátních kancelářích působilo 3639 koncipientů, loni jich bylo už jen 2626. Souvisí to mimo jiné s tím, že počet aktivních advokátů stále roste. Ze statistik vyplývá, že zdaleka nejvíce jich působí v Praze. Z celkového počtu 12 162 advokátů jich v metropoli úřaduje 6 290. Naopak v Ústí nad Labem jich je pouze 70.
Statistiky si můžete stáhnout zde.

Nejvíce nových advokátů ČAK evidovala v roce 2014, kdy jich přibylo 703. „ČAK to od advokátů-rebelů schytává za ledacos, posledně i za to, že může za nízký počet zájemců o koncipování ale také o studium práv na univerzitách. Jestli a čím je tato výtka racionálně podložena, necháme na posouzení našich členů. Každý má právo interpretovat počty klesajících koncipientů a důvodů, proč jich není každý rok ke čtyřem tisícům, jak tomu bylo například v roce 2012 (3 639 koncipientů), po svém,“ řekla pro Advokátní deník mluvčí komory Iva Chaloupková.

K advokátním zkouškám se v loňském roce dostavilo 886 koncipientů, což je čtvrtý nejvyšší počet v historii, datující se v případě této statistiky od roku 2006. U zkoušek uspěly tři čtvrtiny z nich, konkrétně 660 koncipientů.
Co se poměru mužů a žen týče, je na tom advokacie opačně, než české soudnictví, kde je žen naopak dlouhodobě více. Počet advokátů, kterým je ročně pozastavena činnost či jsou vyškrtnuti ze seznamu se procentuálně pohybuje stále podobně. Loni šlo o více než 500 advokátů.

Advokáti jsou většinou také poměrně slušně jazykově vybaveni – téměř 8 tisíc jich vládne angličtinou, čtvrtina ze všech advokátů pak umí německy. Statistiky také ukázaly, že relativně dost advokátů neodejde do penze. Více než dvou tisícovkám z nich je nad 60 let a 70 aktivních advokátů má dokonce více, než 81 let.