iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Maláčová: Snížit platy soudcům, žalobcům, ze sto na 68

Maláčová v pondělí oznámila, že navrhne snížit platy ústavních činitelů na čtyřnásobek minimální mzdy. Piráti předložili avizovaný návrh, který by v příštím roce zmrazil platy ústavních činitelů. Strana o tom informovala v tiskové zprávě. Konkurenční návrh ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD), která chce snížit odměny ústavních činitelů na čtyřnásobek minimální mzdy, by se významně dotkl i odměn soudců a státních zástupců, upozornil server Seznam Zprávy.cz.

Podle nálezu Ústavního soudu se soudcům plat snížit může ale pouze za předpokladu, že se opatření bude týkat všech. Stát ale plánuje přidávat například učitelům či důchodcům.

Piráti chtějí, aby Sněmovna jejich novelu projednala zkráceně jen v prvním čtení. Účinný by měl být od začátku ledna. Předseda Pirátů Ivan Bartoš v tiskové zprávě uvedl, že jeho strana považuje za nepatřičné, aby se v současné krizi způsobené onemocněním covidem-19 a souvisejícími opatřeními politikům platy zvýšily.

Společně s poslanci z dalších stran také Piráti připravují legislativu, která by vázala růst platů politiků na celkový vývoj ekonomiky, nikoliv na průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře. „Návrh předložíme, jakmile budou k dispozici potřebná data o stavu ekonomiky,“ uvedl Bartoš.

Maláčová v pondělí oznámila, že navrhne snížit platy ústavních činitelů na čtyřnásobek minimální mzdy. Minimální mzda by se pak podle ní měla automaticky valorizovat podle vývoje mezd. Seznam Zprávy dnes upozornily, že navrhované změny by se dotkly i soudců a státních zástupců. Zatímco zákonodárcům by klesly platy o necelou čtvrtinu, u soudců by se jednalo o 32 procent. Soudci by místo základního měsíčního hrubého platu přes 100.000 korun dostávali 68.400 korun, uvedl server. Stejnou částku by dostávali i poslanci a senátoři, jejichž základní měsíční plat činí 90.800 korun. „Návrh (…) v 1. variantě stanovuje výši platové základny představitelů na úrovni o cca 18,6 % nižší, u soudců se jedná dokonce o cca 32,2 % pokles oproti aktuálně platné výši. Ve 2. variantě se navrhuje dvouletá fixace (2021 a 2022) stávající výše platových základen představitelů státní moci a soudců (a potažmo státních zástupců),“ uvádí se v návrhu.
To, že ve vládě zaznívají názory, podle kterých se má sáhnout na platy soudců, už dříve pro Českou justici připustila ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová serveru řekla, že ministerstvo svůj záměr dostatečně nezdůvodnilo. „Vzhledem k tomu, o jak důležitou a složitou otázku se jedná, je to zcela nedostatečné,“ uvedla. Šéf unie státních zástupců Jan Lata upozornil také na možný rozpor s Ústavou a fakt, že by krok mohl demotivovat zájemce o práci v justici.

Základní měsíční plat prezidenta letos činí 302.700 korun hrubého, předsedové obou parlamentních komor a premiér si měsíčně přijdou na 243.800 korun, místopředsedové vlády na 209.400 korun. Místopředsedové parlamentních komor berou stejně jako ministři 173.200 korun měsíčně, šéfové parlamentních výborů, komisí a delegací 127.800 korun.

REAKCE JUSTICE NA SNÍŽENÍ PLATŮ SOUDCŮ A ŽALOBCŮ

Paní ministryně práce a sociálních věcí, místopředsedkyně ČSSD, Jana Maláčová přešla od slov k činům a předložila k připomínkám plán, jak „snížit platy politiků“. V oficiálním materiálu se však doznává, že toto proklamované snížení platů by se nejvíce dotklo soudců a potažmo státních zástupců. „Návrh (…) v 1. variantě stanovuje výši platové základny představitelů na úrovni o cca 18,6 % nižší, u soudců se jedná dokonce o cca 32,2 % pokles oproti aktuálně platné výši. Ve 2. variantě se navrhuje dvouletá fixace (2021 a 2022) stávající výše platových základen představitelů státní moci a soudců (a potažmo státních zástupců),“ uvádí se konkrétně v návrhu paní Maláčové.

Jakkoliv by se z toho, že byl návrh poslán do připomínek, dalo usuzovat na „zvýšení stupně nebezpečí“ jeho realizace, opak je pravdou. Jedná se spíše než o vážně myšlený krok o záplatu na vetchém politickém šatu paní ministryně.
Nejdříve tedy několik postřehů. Paní ministryně nápad na snižování platů ústavních činitelů neprojednala ani ve vlastní straně, jejíž je místopředsedkyní. Podporu tedy rozhodně nemá ani mezi vlastními poslanci. I kdyby ji ovšem měla, potřebovala by podporu ministrů za ANO, potažmo poslanců tohoto hnutí. A jak víme, v ANO platí, že prsten moci, který vládne všem, má na ruce pan premiér Babiš.

A ten si s paní ministryní již nějakou dobu nemůže přijít na jméno, jejich vztah přerostl až do osobní roviny. Za této situace lze jen těžko předpokládat, že by návrh paní Maláčové získal podporu pana premiéra.

Rozpačitě působí koneckonců i materiál sám, když sice obsahuje úvahy a propočty, které se již nějakou dobu snaží uplacírovat jistá guerilla na ministerstvu práce a sociálních věcí, avšak co se týče preciznosti zdůvodnění, má k přesvědčivosti daleko. V podstatě se v něm dočteme jen to, že v souvislosti s pandemií možná hrozí ekonomické problémy. Tohle rozhodně neobstojí tváří v tvář mohutným hradbám propracované judikatury Ústavního soudu, co se platových podmínek soudců týče.

Návrh neobstojí ani z pohledu naléhavosti potřeby ulevit ekonomice a případné povinnosti soudců a státních zástupců podílet se solidárně na snižování výdajové zátěže státu.

Pan premiér totiž sveřepě trvá na tezi, že půl bilionový schodek rozpočtu je láce, kterou si můžeme jako údajně nejlépe hospodařící stát široko daleko dovolit a ve vládě se svádí nevyhlášená soutěž o to, kdo více přidá důchodcům. Platy se mají zvyšovat například i učitelům a v plánu nejsou ani žádné velké škrty a úspory. Naopak, ekonomičtí ministři mluví o potřebě investovat a podporovat spotřebu. Snižovat tak platy výběrově jen některým, a nejvíce soudcům, to je opět v příkrém rozporu s tím, co setrvale v této věci říká Ústavní soud.

Soudci a státní zástupci tak mohou být, co se týče svých platů, v klidu. Na druhou stranu, tahle debata vždy otevře ve společnosti stavidla populismu, kde plat soudců a státních zástupců bude jen těžko hledat hlasitého a přesvědčivého obhájce. Petr Dimun, ceskajustice.cz

OKAMURA: ZMRAZIT PLATY POLITIKŮ

Do přetahované o platy politiků se zapojil šéf SPD Tomio Okamura. Jeho hnutí předkládá návrh na zmrazení platů politiků. „Doufám, že se občané nenechají oblbnout. Doufám, že náš návrh ostatní strany konečně podpoří,“ řekl ve Sněmovně Okamura. O zmrazení platů vrcholných politiků začali minulý týden mluvit také Piráti a ve středu ho také předkládají.

Okamura reagoval, že jeho hnutí SPD navrhla zmrazení platů politiků již před dvěma lety. „Žádná strana to nepodpořila. Prošel návrh ANO a Pirátů o navýšení platů politiků o deset procent,“ řekl lídr SPD.

Piráti svůj návrh opírají o to, že situace v zemi se kvůli koronaviru změnila. „Řada firem bojuje o přežití, hrozí růst nezaměstnanosti, lidem mnohdy chybí peníze i na základní životní potřeby a máme rekordní schodek rozpočtu ve výši půl bilionu korun. V takové situaci považujeme za nevhodné, aby se politikům zvyšovaly platy. Náš návrh ušetří státu přes půl miliardy,“ uvedl již dříve šéf Pirátů Ivan Bartoš.

Bartoše potěšilo, že návrh Pirátů podpořil Babiš

Potěšilo ho, že sympatie k návrhu Pirátů na zmrazení platů politiků vyjádřil také premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiše.
Ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová navrhuje, aby se platy ústavních činitelů snížily na čtyřnásobek minimální mzdy. Svůj návrh poslala k připomínkám.„Poslancům by se tak plat snížil o cca 22 000. Doufám, že ANO a Piráti to podpoří, zmrazení je pouze ústupová varianta,“ uvedla Maláčová.

SOUDCI NEMOHOU NAHRAZOVAT JINÉ ORGÁNY

NSS: Finanční arbitr není soudem, poskytovat informace podle „106ky“ musí: Finanční arbitr (FA) není soudem, a proto se na něj nevztahuje výjimka z informačního zákona, která soudům umožňuje neposkytovat informace o rozhodovací činnosti s výjimkou rozsudků. Nejvyšší správní soud (NSS) tak vyhověl kasační stížnosti Advokátní kanceláře Nespala, která se po FA domáhala protokolů o jednání FA s Českou pojišťovnou.

Žádosti AK Nespala nebylo FA vyhověno s odkazem na výklad ustanovení zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, podle nichž FA obdobně, jako soud, nemůže poskytovat informace o vlastní rozhodovací činnosti. S argumentací FA se ztotožnil v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí i Městský soud v Praze.

Podle senátu NSS v čele s profesorem Zdeňkem Kühnem se však jedná o výklad nesprávný. „Ve prospěch argumentace stěžovatelky svědčí již prostý jazykový výklad tohoto ustanovení. ‚Rozhodovací činností soudů‘ se jistě nerozumí rozhodovací činnost kohokoliv, ale právě jen soudů,“ uvádí se v rozhodnutí NSS, podle něhož je FA orgánem veřejné moci, který není soudem, byť má jisté atributy nezávislosti.

„Pokud by NSS schválil v textu zákona neukotvený výklad §11 odst. 4 písm. b), stalo by se sousloví ‚rozhodovací činnost soudů‘ zcela neohraničeným. Přinejmenším potenciálně by byla pod něj podřaditelná činnost jakéhokoliv orgánu rozhodujícího o soukromých subjektivních právech a povinnostech,“ upozorňuje NSS a uvádí příklad Českého telekomunikačního úřadu, pozemkového úřadu či katastrálních úřadů.

NSS v rozhodnutí upozorňuje, že zákonodárce mohl před informační povinností „ochránit rozhodování“ i jiných orgánů, což však neučinil a soud jeho roli nemůže nahrazovat. Tohoto deficitu si podle NSS všímá i odborná literatura, která upozorňuje na problém s poskytováním informací o rozhodčích řízeních. Petr Dimun, ceskajustice.cz

LICHTENŠTEJNSKO ZNOVU POŽADUJE ZÁMKY V ČR

Lichtenštejnsko se kvůli vyvlastnění v ČR obrátí na evropský soud: Lichtenštejnsko ve stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku uvádí, že Česká republika porušila vůči lichtenštejnským občanům několik článků Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Nerespektovala například jejich právo na spravedlivý proces, na soukromí a rodinný život, na ochranu majetku či zákaz diskriminace. Uvedl to advokát Vít Makarius pověřený vypracováním stížnosti. Země se na ESPL obrátila kvůli přím o majetek vyvlastněný rodu Lichtenštejnů po druhé světové válce, stížnost vychází ze sporu o zhruba 600 hektarů pozemků u středočeských Říčan.

„V zásadě jde o to, že se Lichtenštejnsku nelíbí, jakým způsobem české soudy a některé další státní orgány zacházejí s lichtenštejnskými občany zde v ČR,“ uvedl Makarius. Podle stížnosti vtahuje Česko Lichtenštejny do sporů s cílem připravit je o jejich majetek. Podnět je podle právníka založen na říčanské kauze, protože v ní již rozhodovaly všechny možné české soudní instance. V tomto případě také nežalovali Lichtenštejnové Česko, ale naopak.

„Není to restituční kauza,“ zdůraznil advokát. Pozemky totiž ČR podle něj knížeti Františku Josefovi II nikdy formálně nevzala. Byl kontinuálně po válce i dál zapsán v rejstřících jako vlastník, byť český stát parcely ovládal. „Po roce 1945 je fyzicky zabral, ale neexistuje k tomu žádný právní titul,“ uvedl Makarius. V roce 2013 dokonce podle něj soud pravomocně určil, že říčanské pozemky patří do dědictví po knížeti a že je získává Nadace knížete z Lichtenštejna. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) však nadaci o rok později zažaloval. Podobně je tomu podle právníka i s pozemky na Praze 10, kde však spor nadále trvá.

Několikasetstránková stížnost Lichtenštejnska k ESLP je podle právníka sice založena na sporu o pozemky u Říčan, její významnou část ale tvoří i kauzy dalších Lichtenštejnů. Vláda se podle něj rozhodla, že případ zahájí na ochranu všech občanů. Další Lichtenštejni ve stejné situaci totiž byli nuceni obrátit se kvůli svým nárokům na soudy po zavedení nového občanského zákoníku v roce 2014. Nový právní předpis totiž zavedl institut takzvaného mimořádného vydržení, což znamená, že se vlastníkem pozemku může stát ten, který ho po léta fyzicky ovládá. „Český stát by tak mohl tvrdit, že není důležité, zda pozemky zabral po právu, ale že je vlastní díky tomuto institutu,“ řekl Makarius. Těchto sporů je podle něj v Česku 33.

Vláda v hlavním městě knížectví Vaduzu uvedla, že se dnes rozhodla podat mezistátní stížnost. Podle Makariuse to není běžné. „Takovýchto mezistátních kauz bylo v celé historii štrasburského soudu pouze 25,“ uvedl. Je to zároveň vůbec poprvé, co si u ESLP na Česko stěžuje jiný stát. Podání stížnosti na Česko podporují i nejvyšší zástupci monarchie včetně vládnoucího knížete Hanse Adama II.

Česko a Lichtenštejnsko jsou země po staletí historicky spjaté. Zámožný rod Lichtenštejnů patřil k nejbohatší tuzemské šlechtě, hlavně na Moravě. Vlastnil mimo jiné Lednicko-valtický areál zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO nebo zámky Bučovice, Plumlov či Velké Losiny.

O dvě třetiny pozemků přišel rod při meziválečné pozemkové reformě, zbylý majetek mu byl zabaven na základě poválečných dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Tehdejší československé úřady konfiskaci provedly s poukazem na to, že se lichtenštejnský kníže František Josef II. přihlásil k německé národnosti a v souladu s tím se během války i choval. Lichtenštejnové ale tvrdí, že vyvlastnění bylo neoprávněné, protože vládnoucí kníže se za Němce neprohlásil a byl hlavou suverénního státu, který za války zachovával neutralitu.

ODEŠEL SPOLUAUTOR STAVEBNÍHO ZÁKONA DR: KADEČKA

Zemřel člen Legislativní rady vlády a spoluautor stavebního zákona Stanislav Kadečka: Ve 44 letech zemřel přední akademik z katedry správního práva Masarykovy univerzity v Brně, advokát a partner kanceláře KVB a člen Legislativní rady vlády Stanislav Kadečka. Byl také jedním z autorů nového stavebního zákona. S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás navždy opustil Stanislav Kadečka,“ oznámila advokátní kancelář na Facebooku.

Ve své odborné činnosti se Stanislav Kadečka dlouhodobě zabýval zejména problematikou samosprávy a tvorby práva, jakož i správních procesů a soudní kontroly veřejné správy. Za svou dlouhodobou činnost a vysokou odbornost v oboru správního práva obdržel v roce 2016 titul Právník roku.

Je autorem monografie Právo obcí a krajů v České republice, komentáře k zákonu o místních poplatcích, vedoucím autorského kolektivu výkladové publikace Správní řád, spoluautorem řady vysokoškolských učebnic správního práva (např. Správní právo procesní) i několika příruček/rukovětí pro orgány územní samosprávy, jakož i hlavním editorem řady recenzovaných sborníků, a dále autorem či spoluautorem více než pěti desítek odborných statí publikovaných v ČR i v zahraničí.

Kromě výše uvedeného byl Kadečka členem Přezkumné komise Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství, rozkladové komise České národní banky, rozkladové komise Ministerstva spravedlnosti a legislativní komise Předsednictva Svazu měst a obcí České republiky. V minulosti byl členem rozkladové komise Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a tamtéž i Pracovní skupiny pro řešení aplikace zákona o veřejných zakázkách. Eva Paseková, ceskajustice.cz

PŘI JEDNÁNÍ SOUDŮ ROUŠKY NEBUDOU

Nošení roušek nebude povinné pro soudce, svědky, znalce a tlumočníky a účastníky soudních jednání. Ministr zdravotnictví to zdůvodnil tím, že soudci si stěžovali, že s rouškami je obtížný výslech svědků. Nevidí jim totiž do tváře. Neplatí také pro moderátory a umělce. Výjimku budou mít znovu děti do dvou let a osoby s poruchou intelektu. Povinné nebudou ani pro sportovce v tělocvičnách, bazény a sauny.

Roušky budou od září povinné i v kadeřnictvích a dalších podobných službách nebo restauracích mimo dobu konzumace, povinné budou pro hosty i obsluhu. V říjnu se budou nosit také ve volebních místnostech. Novinářům to dnes řekli ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) a hlavní hygienička Jarmila Rážová. Znovuzavedení nošení roušek ve veřejných vnitřních prostorách, školách a hromadné dopravě oznámili členové Rady vlády pro zdravotní rizika už v pondělí.

„Pravidla pro používání roušek jsme nastavili tak, aby zahrnovala místa, kde lze předpokládat vyšší riziko nákazy. Často se jedná o veřejné prostory, ve kterých nelze zajistit udržování dostatečného rozestupu,“ uvedl ministr zdravotnictví.
Nošení roušek je podle něj základní nástroj pro omezení šíření nemoci. „Povinnost nosit roušky je naprostým standardem v zemích Evropy,“ dodal. Cílem je podle ministra ochránit rizikové skupiny, jako jsou senioři a chronicky nemocní. Podle Vojtěcha jsou už teď počty nakažených vyšší než v minulých měsících a dá se očekávat, že se začátkem nového školního roku ještě vzrostou.

Mít zakrytá ústa a nos bude od září nutné ve všech obchodech, úřadech, poštách, obchodních centrech nebo v provozovnách poskytujících služby, jako je kadeřnictví, manikúra a pedikúra. Povinné budou roušky také ve školách, kostelích nebo v provozovnách kulturních akcí, jako jsou kina, koncertní sály a divadla.

V hromadné dopravě se nařízení vztahuje nejen na MHD, ale také na meziměstské vlaky a autobusy, taxislužbu nebo zájezdové autobusy. Při konzumaci jídla v těchto dopravních prostředcích si lidé mohou roušku sundat.
„V restauracích a dalších provozovnách stravovacích služeb bude vyžadovaná ochrana dýchacích cest u obsluhy, která přichází do kontaktu s větším množstvím osob. Při pohybu po stravovacím zařízení, tedy mimo dobu konzumace, se tato povinnost vztahuje také na hosty,“ uvedl v tiskové zprávě epidemilog Rastislav Maďar, který vede ministerskou pracovní skupinu pro uvolňování karanténních opatření.

Na vnitřních hromadných akcích budou roušky povinné bez ohledu na počet účastníků. „Z našeho pohledu jsou těmi nejrizikovějšími. Není tam často možné dodržovat rozestupy,“ dodal ministr. Povinné budou roušky také ve všech zdravotnických zařízeních včetně lékáren, dosud to bylo jen v lůžkových zařízeních.

POSLANKYNĚ LEVOVÁ CHCE ODSTRANIT CHAOS V HYPOTÉKÁCH

Poslankyně Levová chce změnu zákona o spotřebitelském úvěru, současná podoba poškozuje věřitele i spotřebitele:
Chaos kolem poplatků za předčasné splácení hypoték nabírá na síle. Zatímco některé banky si podle současných pravidel účtují jen několika set korunové náklady spojené s administrativou, jiné bankovní domy od klientů požadují poplatky v řádu tisíců až desetitisíců korun. Do nich počítají ušlé úroky nebo náhrady vyplacené provize zprostředkovatelům.

Celý trh proto volá po změně zákona, která by pravidla hry zpřesnil a nastavil férové podmínky jak pro spotřebitele, tak pro banky samotné. To se snaží změnit novela zákona o spotřebitelském úvěru poslankyně Jany Levové (SPD), která má ochránit zejména zájemce o nové bydlení i celé odvětví. Nynější právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru totiž vede k omezení dlouhodobých fixací u hypoték, čímž se může významně destabilizovat úvěrový trh.

Nejenže je to v rozporu s trendem ve vyspělých evropských zemích, ale zkrácení fixací hypotéčních úvěrů bankami vede k poškození zájmů věřitelů. Dále se tak může snížit dostupnost bydlení. Narovnání stávající praxe v oblasti předčasně splacených úvěrů či hypoték, která není v souladu s evropskou směrnicí, proto navrhuje poslankyně SPD Jana Levová. Pokud její novela návrh zákona o spotřebitelském úvěru projde legislativním procesem, platit by měla od 1. ledna 2021.
Přesvědčení o naléhavosti řešení vzbudily rovněž reakce některých subjektů, které se na poslankyni Levovou v této souvislosti obrátily. Například Ústav legislativních studií, z.ú., či Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska, z.s., apelovaly na nutnost legislativního zásahu v návaznosti na identifikovaná rizika spojená s akceptací výkladu příslušného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru České národní banky. Potřebu přesnějšího zákonného vymezení vyjádřila i sama Česká národní banka.

Podle Levové je třeba pozměnit zákon o spotřebitelském úvěru tak, aby bylo jeho znění jednoznačné, předvídatelné, a aby tento zákon odpovídal své původní myšlence, neznevýhodňoval postavení poskytovatelů spotřebitelských úvěrů vůči zahraničí, a především v konečném důsledku nepoškozoval spotřebitele.

Jako vhodné řešení se jeví metoda demonstrativního výčtu nahraditelných nákladů, neboť jednak zlepšuje podmínky pro jednotný výklad napříč členskými státy Evropské unie a jednak zvyšuje právní jistotu, neboť staví najisto, že rozsah nahraditelných nákladů předčasného splacení je širší než dle výkladu České národní banky. “Tyto spravedlivě vynakládané částky banky nesou samy, aniž by měly možnost spotřebitelské chování předvídat. Jediný logický důsledek, který lze očekávat, je samozřejmě tendence jednotlivých bank nahrazovat tyto dodatečné náklady jiným způsobem, tedy pravděpodobně zvýšením cen jiných služeb využívaných klienty, či zdražením hypoték a obecně zpřísněním hypotečních podmínek,” říká poslankyně Levová.

Mezi nahraditelné náklady předčasného splacení tak mají patřit zejména náklady, které poskytovatel ještě bude muset vynaložit v souvislosti s obstaráním peněz na spotřebitelský úvěr a náklady spojené s dalším umístěním peněz z předčasně splaceného spotřebitelského úvěru. Nákladem přímo spojeným s předčasným splacením může být případně i část provize vyplacené zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. Odškodnění však musí být vždy spravedlivé a objektivní.

Podle České národní banky je diskutabilní, zda v případě předčasného splacení úvěru jednotlivcem nějaké náklady na umístění peněz bankám vznikají. Poslankyně Levová to však odmítá. „Skutečnost, že tato kategorie nákladů v praxi skutečně vzniká, je zcela nesporná. Motivem k předčasnému splacení úvěru bude zpravidla pokles úrokových sazeb a s tím související snaha spotřebitele o úsporu nákladů, ke kterým se dříve smluvně zavázal. Při poskytnutí úvěrů novému klientovi tak věřitel bude nucen respektovat snížený úrokový výnos,“ uvedla poslankyně.

Současný stav je podle poslankyně nevýhodný nejen pro věřitele, ale především představuje velké riziko pro spotřebitele. V případě zachování současné právní úpravy lze očekávat nejen uvedený pokles nabídky zápůjček s dlouhodobou fixací (které jsou typické pro vyspělou západní Evropu a představují záruku stabilního a předvídatelného trhu), ale též nárůst úrokových sazeb a poplatků.

Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů totiž budou logicky motivováni přenést své nenahrazené náklady spojené s předčasně ukončenými smlouvami na zájemce o spotřebitelský úvěr – spotřebitele.

Zisky výhradně jen zprostředkovatelům

Dalším cílem chystaného zákona je regulovat činnost zprostředkovatelů hypoték, kteří účelově využívají současného znění k zákona čistě ke svým byznysovým aktivitám, čímž ale deformují trh a v podstatě ohrožují i spotřebitele. Současná praxe, podporovaná Českou národní bankou, nahrává v podstatě pouze finančním zprostředkovatelům. “Pokud by nebyla přijata adekvátní legislativní změna, hrozí využívání spotřebitelů ze strany hypotečních zprostředkovatelů za účelem získání provize a hromadné obchodování s refinancováním hypoték, v důsledku čehož může dojít třeba i ke zhoršení dostupnosti bydlení,” dodává Levová.

Velmi nepředvídatelný je v tomto kontextu také vývoj na trhu s nemovitostmi. Sekundární dopady na spotřebitele, které souvisejí s kompenzací ztrát věřitelů vzniklých kvůli předčasným splácením hypotečních úvěrů, však v žádném případě podle odborníků nepovedou k usnadnění řešení dlouhodobě složité bytové problematiky. A navíc, jak prokázaly již minulé ekonomické krize, záchrana ekonomiky musí být podle ekonomů postavena právě na finančním sektoru, který bude podporovat obnovu. Změna zákona o spotřebitelském úvěru, která eliminuje uvedená rizika a povede k ochraně spotřebitele, je proto o to naléhavější v kontextu ekonomických dopadů koronaviru, ceskajustice.cz

HORŠÍ PARKOVÁNÍ AUT V PRAZE, VÍCE MODRÝCH ZÓN

Do modré zóny může i auto psané na nerezidenta, zastal se soud manželů: Další rozšíření modrých parkovacích zón v Praze ukázalo na problém manželů, kteří společně vlastní automobil, ale nemají shodné trvalé bydliště. Na základě rozhodnutí soudu nově stačí, když v oblasti trvale žije jen jeden z nich. Už koncem srpna se Praha 10 připojí do systému zón placeného stání, který funguje v celém širším centru metropole. Aktuálně si tak tisíce místních obyvatel chodí na úřad vyzvednout parkovací oprávnění pro rezidenty, díky kterým budou moci na modrých pruzích v městské části odstavovat svá auta. Mezi žadatele se zařadili i fotoreportér MF DNES Petr Topič s manželkou. S dětmi dlouhodobě žijí v Praze 10 v nájemním bytě.

Rozšíření modrých zón do Prahy 10

• Od 24. srpna začnou v první etapě platit parkovací zóny na Vinohradech a ve Vršovicích. *
• V říjnu se rozšíří i do oblasti Strašnic a ještě o měsíc později i do Malešic.
• Obyvatelé Prahy 10 si mohou vyzvedávat parkovací oprávnění už od 15. července.
• Výdejna oprávnění se nachází na adrese Vršovická 68, 1. patro.
• Žádost lze podat také elektronicky, podrobnosti jsou uvedeny na webu Prahy 10.
• Na přelomu roku by se do systému parkovacích zón měla nově zapojit i Praha 18.

Společně mají auto, které je v technickém průkazu oficiálně vedené na manžela. Jenže ten má trvalé bydliště hlášené na Moravě – na rozdíl od ženy, která je obyvatelkou Prahy 10 oficiálně.

Ve výdejně parkovacích karet na úřadě městské části ve Vršovicích je ale odmítli, přestože manželé argumentovali tím, že vůz je jejich společným jměním, tedy že jej spoluvlastní i žena, která je rezidentka. Zároveň Topičovi poukazovali na to, že podle stávajících pravidel je možné získat parkovací oprávnění i na služební auto, tak proč nechce úřad vydat manželům oprávnění na společné auto vlastní.

„Úředníci však trvali na tom, že si musím změnit trvalé bydliště, nebo přepsat auto na manželku,“ vypráví Petr Topič. Jenže obě varianty jsou administrativně náročné, navíc by auto muselo absolvovat i evidenční kontrolu, kterou přitom prošlo teprve nedávno.

Soud se už zastal obyvatelky Prahy 6

Po dalším naléhání je zaměstnanci úřadu nakonec alespoň odkázali na příslušné oddělení magistrátu, neboť právě hlavní město je provozovatelem systému zón placeného stání. Brzy se ukázalo, že Topičovi nejsou zdaleka jediní, kdo takový problém řeší.

Už dříve se ocitla ve stejné situaci i obyvatelka Prahy 6, které úřad této městské části odmítl vydat oprávnění pro auto oficiálně psané na jejího manžela. Žena následně sice neuspěla se svojí žalobou u Městského soudu v Praze, Nejvyšší správní soud ale loni na podzim dospěl k jinému závěru, předchozí rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí tehdy konstatoval, že právo na vystavení parkovací karty rezidenta pro vozidlo ve společném jmění manželů má i ten z manželů, který není jako jeho vlastník úředně evidován.

„Soud tak vzal v potaz i riziko, že by se manželé mohli účelově přihlásit k trvalému pobytu v různých městských částech jen proto, aby pro jedno vozidlo získali parkovací karty ve více parkovacích oblastech. Takovou skutečnost by ale bylo nutno v konkrétní věci prokázat. Samotné riziko, že by tomu tak mohlo být, však nestačí k upírání vlastnických práv neevidovaných spoluvlastníků vozidel,“ doplnil vysvětlení předseda senátu Nejvyššího správního soudu Filip Dienstbier.
Městský soud otočil

Podle zjištění MF DNES se s takovým výkladem nakonec ztotožnil i Městský soud v Praze. Ten už letos 20. února uložil úřadu Prahy 6, aby žalobkyni vydal parkovací oprávnění, a to „za cenu stanovenou platným ceníkem pro fyzickou osobu, která je vlastníkem vozidla a má místo trvalého pobytu na území městské části Praha 6,“ píše se v rozsudku, který má MF DNES k dispozici.

Je tedy otázka, proč úředníci na výdejně Prahy 10 odmítli ještě před pár dny manželům Topičovým bez okolků parkovací oprávnění vydat. Magistrát to ale vysvětluje tím, že teprve připravuje úpravu pravidel pro vydávání oprávnění na základě verdiktu soudů.

„Konkrétní metodický pokyn pro tuto situaci aktuálně vypracováváme a následně jej budou mít veškeré městské části k dispozici. Rozhodnutí soudu nevnímáme jako negativní,“ tvrdí mluvčí Prahy Tadeáš Provazník a dodává, že město zároveň musí nastavit pravidla tak, aby co nejvíce zamezilo jejich zneužití ze strany žadatelů.

Stačí doložit manželství a vlastnictví vozidla

V každém případě by pro získání rezidentské parkovací karty mělo lidem v takové situaci nyní stačit pouze předložit dokumenty dokládající trvající manželský svazek a vlastnictví vozidla v rámci společného jmění manželů.
Také Petr Topič a jeho manželka nakonec dostali po doložení všech náležitostí od magistrátu souhlasné stanovisko. A na základě toho jim teprve v pátek vydal úřad v Praze 10 i kýžené parkovací oprávnění.

Topič se přesto nedokáže zbavit pachuti z nedávného jednání s úředníky. „Nikde se nedá dohledat, jak v takové situaci postupovat. A správné informace nemají ani zaměstnanci výdejny parkovacích oprávnění. Nejprve tvrdili, že mi nemohou vyhovět, a nakonec se ukázalo, že to žádný problém není,“ uzavřel fotoreportér.

SOUDCE CIHLÁŘ SNÍŽIL ŽENĚ TREST ZA ÚNOS DCERY

Byla ve stresu a zahnaná do kouta, řekl soud. Ženě snížil trest za únos dcery: Za únos a zavlečení pětileté dcery z pražské Uhříněvsi do Rakouska si matka dívky odpyká tři roky vězení. Odvolací soud jí dnes původní trest snížil na polovinu. Zároveň potvrdil dvouleté podmíněné tresty synovi a známému ženy, kteří jí s únosem pomáhali. Verdikt je pravomocný. Všem obžalovaným hrozilo až osm let odnětí svobody. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že odvolací soud přihlédl k tomu, že se žena k únosu dcery odhodlala, když se ocitla v úzkých.

„Je pravdou, že ten skutek tak jak se stal, nese známky vysoké sofistikovanosti, přípravy, promyšlenosti a díky tomu je vysoce společensky nebezpečný. Na druhou stranu obžalovaná nebyla dosud nikdy soudně trestána. Je třeba přihlédnout k té skutečnosti, jak plyne i ze znaleckých posudků renomovaných psychologů, že tak učinila v okamžiku kdy byla ve značném stresu. Byla, jak se říká lidově zahnána do kouta,“ uvedl v předseda senátu Jaroslav Cihlář.
Podotkl, že okolnosti případu nenasvědčují pro to, že by to byla záležitost tak společensky závažná a společensky škodlivá, že by bylo nutné ukládat trest v horní polovině zákonné trestní sazby.

Únos holčičky se stal 16. dubna 2019 na ulici za bílého dne. Provedli ho ženin dvacetiletý syn z předchozího vztahu a její náhodný známý, kterého poznala přes internet. Syn dívku vytrhl babičce, která s ní šla na autobus.
Oba muži pak s dítětem odběhli k autu, kde na ně čekala matka dívky, a společně odjeli do Brna. Odtamtud žena pokračovala jiným autem až na mezinárodní letiště ve Vídni, kde ji s dcerou zadržela policie.

Dvaačtyřicetiletá žena, která dříve byla učitelkou v mateřské školce, byla od svého zadržení ve vazbě. Přiznala se, že dceru unesla. Popřela ale tvrzení obžaloby, že s dítětem plánovala odletět do Keni. Uvedla, že dceru sebrala, aby upozornila na svou rodinnou situaci, a že s ní odjela do Brna proto, aby se tam obrátila na ombudsmanku.

Na vídeňské letiště jela podle vlastních slov pouze vyzvednout kamarádku. Měla však s sebou několik zavazadel a také dceřin cestovní pas. Žena měla s dcerou v době únosu soudně povolený jen asistovaný styk za dohledu sociální pracovnice, a to jednou za 14 dní.Soudní znalec z oboru psychologie dříve uvedl, že dívka má k matce negativní vztah, který je zřejmě zapříčiněný „nevhodnými výchovnými postupy“.