iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudcům chybí řádný sazebník na odškodnění lidí

Michal Hala: Tak jsem vysoudil miliony aneb Spravedlnost je spravedlnost: Tak jsem vysoudil miliony. Dva. Tedy necelé. Alespoň jsem si to spolu s celou republikou přečetl v novinách. Všem, jejichž obzory nekončí u matematiky pro zvláštní školu nabízím trochu jiný pohled na nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci mých nároků z nezákonného trestního stíhání ve věci údajného držení dětské pornografie.

Díky této kauze těžko hovořit o nějakém mém soukromí či intimitě, a tak nemám problém se přiznat, že prvním důvodem, proč vznikl tento text, je důvod terapeutický. Člověk si prostě potřebuje zanadávat. Druhým důvodem je mé přesvědčení, které jsem u soudu opakovaně prezentoval. Že snad nejde jen o mne a o kauzu držení dětské pornografie. Že rozhodnutí soudu bude i jakýmsi vzkazem ostatním, kteří se ocitli, či mohou ocitnout v mém postavení. A to jsme dle mých truchlivých zkušeností my všichni.

Samé „nevysvětlitelné náhody“

Úvodem malé shrnutí faktů. Nezákonné stíhání v kauze držení dětské pornografie vzešlo z nezákonného stíhání v kauze dálničních odpočívadel. K jeho naprosté nedůvodnosti jsem měl možnost se na tomto fóru již podrobně vyjádřit.
Dětská pornografie měla být nalezená na 3,5“ disketách a šlo o rozrastrované malé náhledy, které dle vyjádření soudního znalce sexuologa nemohly sloužit k erotické stimulaci. Soudní znalec kybernetik došel k závěru, že souborový systém prastarých disket je snadno editovatelný. Jednoduše řečeno: nikdy nikdo věrohodně neprokáže, kdo a kdy na diskety soubory nahrál. Tím se také „vysvětlilo“ proč u některých souborů byla data z doby, kdy jsem seděl ve vazbě a opravdu jsem na rozdíl od policie neměl možnost se soubory nakládat.

Domovní prohlídka je zdokumentována pouze rozmazanými fotkami pořízenými soukromým mobilním telefonem jednoho z policistů, protože jakousi nevysvětlitelnou náhodou zásahové jednotce selhala veškerá technika. Ke klíčovému úkonu rozpečetění datových nosičů a otiskování dat nebyl, opět jakousi nevysvětlitelnou náhodou, přizván můj obhájce, který byl jinak zván k rozbalování všech nesmyslů, které policie „napytlovala“.

A nevysvětlitelnou náhodou protokol o tomto „úkonu“ nebyl téměř čtyři roky součástí spisového materiálu a „našel se“ až před podáním obžaloby. A co čert nechtěl, je na něm o rok posunuté datum. A aby těch náhod nebylo málo: stejná série obrázků se později našla i u obviněného detektiva, který upozornil na nezákonnosti při zahájení kauzy odpočívadel. Jak je to všechno možné? Na to si, světe div se, nikdo z policistů, kteří byli v rámci odškodňovacího řízení slyšeni jako svědci, nevzpomíná.

Pro zachování objektivity je nutno uvést, že tyto okolnosti nebyly pro rozhodnutí ve věci samé pro trestní soudy podstatné. Soudy vyšly ze zcela elementární skutečnosti, která však musela být zřejmá jak policii, tak státní zástupkyni ještě před zahájením trestního stíhání: neexistuje jakákoli spojitost mezi mnou a daty na oněch disketách. Soudy se tak podivnými náhodami nezabývaly, přes to, že svědci ochotní svědčit o tom, že o podivné náhody ve skutečnosti nešlo, čekali na chodbě. Nicméně: byl jsem osvobozen a vznikl tak onen pro odškodnění potřebný „odpovědnostní titul“.

Relativní hodnota peněz

Postoj škůdce, tedy České republiky zastoupené ministerstvem „Spravedlnosti“ (ty uvozovky mají, jak dále uvedu svůj smysl), a posléze ÚZSVM, za který se ona „Spravedlnost“ v odškodňovacích sporech schovává, nemohu označit jinak než jako cynický. Můj právní zástupce Jan Szewczyk je otrlý muž, ale i on se vztekal, když ministerstvo v jednom a tomtéž pamfletu napsalo, že nějak nemůžou najít trestní spis, tudíž za obhajobu mi nedají ani korunu, nicméně (aniž by viděli spis a věděli o co jde) věc „srovnali s jinými obdobnými“ a došli k závěru, že se mi nic až tak hrozného nestalo. Zkuste o tom přesvědčit moji tehdy jedenáctiletou dceru, které uvědomělí spoluobčané připínali na skříňku školní šatny články z Blesku, že táta je pedofil.

Za imateriální újmu a průtahy ve věci, která se vyšetřovala až se promlčela, jsem dostal 300.000,- Kč. Za čtyři roky a dva měsíce brutální dehonestace mi částka, kterou člověk s nadprůměrnými příjmy dokáže vydělat za několik měsíců přišla opravdu neadekvátní. A tak jsem se začal soudit. O náklady obhajoby, ušlý zisk a imateriální újmu. V médiích jsem byl prezentován jako blázen, žádající stamiliony. Jenže peníze, dle mého přesvědčení, mají relativní hodnotu. Zvláště mají-li plnit funkci satisfakce. Pro každého z nás je těch 300.000,- Kč něco jiného. Bezdomovci změní život, člověk s vyšším příjmem, jak řečeno, je vydělá za několik měsíců, miliardář je těžko postřehne.

A zkuste si prosím upřímně odpovědět: pokud byste prožili to, co jsem byl spolu s celou svou rodinou donucen prožít já: přišlo by vám „odškodnění“ například ve výši vašeho měsíčního příjmu jako adekvátní a spravedlivé?

Panu soudci Bělohlávkovi zjevně ano. Ten, jak avizoval (a musím uznat, že v tom byl naprosto konzistentní a předvídatelný), vycházel z judikatury a hledal srovnání. Já jsem zase konzistentně tvrdil, že žádný srovnatelný případ neexistuje a že je to snad dobře. Bohužel. Snaha držet se judikatury vede k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 2 vychází z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2. My to tady u nás prostě tak děláme.

Lamborghini, žebřiňák a rybník

Logika takovéhoto „srovnávání“ pak vede k tomu, že jak Lamborghini, tak žebřiňák mají čtyři kola. A hodíte-li do rybníka čtyři kamínky, pak i rybník má čtyři kola. Ponechávám na úvaze laskavého čtenáře, k jakým závěrům dojdete, srovnáváte-li Lamborghini, žebřiňák a rybník. Pan soudce Bělohlávek se s tím spokojil a došel k závěru, že oněch 300.000,- Kč plnění od ministerstva je naprosto v pořádku a nepřiznal mi ani o haléř více.

Inu nelenil jsem, začal jsem googlit a počítat. Padesát měsíců života. Kolik si tak za padesát měsíců vydělá z eráru státní zástupkyně Jahodová, která na počátku tohoto svinstva stála a která je nadále nadána pravomocí rozhodovat o našich životech? No, přibližně 6 milionů. Jaké výsluhy platíme my, daňoví poplatníci, onomu policistovi, který si dnes na nic nevzpomíná? No, asi půl milionu. A mě „Spravedlnost“ poslala tři sta tisíc. Kašlu na to, jak budu vypadat. Ale věřím, že minimálně na tomto fóru mají čtenáři povědomost třeba o tom, kolik stojí školné na soukromé škole. A jak dlouho za tři sta tisíc budu moct té holce s dětstvím zpestřeným „výstřižkovou službou“ to školné platit.

Život doslova pod psa

V rámci onoho srovnávání jsem soudu doložil řadu případů, kdy za osobnostní újmy dle mého názoru nesrovnatelně menší byly přiznány kompenzace vyšší, a to i řádově. Nemyslím ani tak případy z jiných zemí EU, které moji újmu staví přibližně na roveň polití horkým čajem v letadle Ryanair. Ale i noha zlomená pádem na zledovatělý pražský chodník má cenu vyšší, konkrétně 753.000,- Kč. Poškození cti bulvárem má dnes cenu milionů. Nechci touto úvahou nijak zlehčovat například utrpení paní Dagmar Havlové. Pokud ovšem za zveřejnění jedné sprosté a podlé lži jí byla přiznána kompenzace 4 miliony Kč, pak věřím, že můj požadavek na zhruba desetinásobnou kompenzaci ospravedlnitelný je.
Pokud je známo, jednalo se o jeden lživý článek. V mém případě těch lživých článků bylo přes osm set. Je přitom významné, že zatímco v prvním případě byl původcem té lži bulvár, v mém případě to byla „elitní“ policie a „elitní“ VSZ Praha, které v očích veřejnosti požívají (jakkoli neprávem) nesporně vyšší autoritu.

Za neméně důležitou pak považuji skutečnost, že v osobnostních sporech „celebrity vs. bulvár“ je stát prostřednictvím moci soudní arbitrem sporů dvou soukromých subjektů a přiznávány jsou miliony.

Tam, kde je škůdcem a stranou sporu stát zastoupený mocí výkonnou a (opět při vší úctě) kdy škody jsou nesrovnatelně větší, jsou přiznávány statisíce. To je zcela proti principu judikovanému ústavním soudem, že tam, kde stát dohlíží sám na sebe, měl by být přísnější. Ba co hůř. Pokud soudy svými rozsudky v podstatě verifikují částky přiznané ministerstvem, pak je to de facto škůdce, kdo určuje výši odškodnění. To považuji za nejen nespravedlivé, ale i za nemorální.

A ke srovnání ještě dvě perličky. Upozornil jsem i na případ občanského aktivisty Luďka Maděry, který dle soudu „utrpěl pocity frustrace a nedůvěry v právní stát“ tím, že mu kancelář prezidenta republiky odmítla sdělit výši platů svých zaměstnanců. Za to byl odškodněn částkou necelých 50.000,- Kč. No nevím. Opět při vší úctě. Co jsem tak asi utrpěl já? Ale veřejné ocejchování pedofilem prezentované spolu s fotkou a plným jménem je u nás tedy pětkrát či šestkrát závažnější než mediálně populární „bitva“ s panem kancléřem Mynářem.

A ještě příběh jezevčíka Mildy. Ne, nezbláznil jsem se úplně. Jen jsem soudu připomněl, že Hasičský záchranný sbor bez mrknutí oka zaplatil 376.000,- Kč za záchranu jezevčíka, který uvízl v nepřístupném terénu. Život psa má tedy v našem „právním“ státě vyšší cenu než život člověka. Úsloví „cítit se pod psa“ či „život pod psa“ dostalo pro mne osobně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 nový rozměr.

Dotuj své stíhání

Neméně tristní je pak bilance týkající se nákladů obhajoby. Odškodňovací zákon totiž počítá s náklady dle advokátního tarifu. Na tomto fóru asi nemusím vysvětlovat, že reálně zaplacené náklady ve srovnání s advokátním tarifem vytvoří ve vaší kapse solidní díru. V případě mojí pornogate je to asi 350.000,- Kč. Ano, počítáte správně. Oněch 300.000,- „bolestného“ nepokryje ani reálně zaplacené náklady na obhajobu. Nemohl by se tím někdo, třeba paní a páni poslanci začít zabývat, když už na té „Spravedlnosti“ je jim tohle ústavním soudem posvěcené okrádání chudáků srdečně jedno?
Ušlý zisk, který tvoří většinu těch mých „vysouzených milionů“, pak dle mého názoru není žádným odškodněním. To jsou peníze, které mi náš milý stát ukradl a teď mi je tedy milostivě vrací. Bystřejším jistě neuniklo, že je to náhrada příjmu, a tudíž je budu muset (pokud se jich někdy dočkám) tvrdě zdanit a že toto zdanění bude nepoměrně vyšší než v době, kdy zisk unikal.

Tu největší „pecku“ si však pan soudce nechal na závěr, ve zcela nepovšimnutém výroku o nákladech řízení o odškodnění. Tento pokus zjistit, zda žijeme v právním státě, mne na posudcích a nákladech právního zastoupení stál zhruba opět oněch osudných 300.000,- Kč. Soud došel k závěru, že jsem konec konců neuspěl a mám je nést sám.
Je tedy v našem „právním“ státě třeba vynaložit 300.000,- Kč na to, abyste se dozvěděli, že 300.000,- Kč za doživotní cejch pedofila, který minimálně v očích internetových diskutérů dodnes mám, je vlastně úplně v pořádku. Zcela mimo můj rámec chápání je fakt, že soud mi přiřkl (skoro a jenom) ušlý zisk přesně podle znaleckého posudku (zde jsem byl úspěšný na 100 %), nemalé náklady na tento posudek však nikoli.

Vzkazy veřejnosti

Myslím, že toto je první významný vzkaz. Třeba paní Aleně Vitáskové, panu Vladimíru Smejkalovi a dalším a dalším, kteří stejně jako já posloužili, co pokusní králíci našeho „osvobozeného“ státního zastupitelství. Ten vzkaz je jasný, stručný a krutý: nesuďte se. Nemá to smysl. Buďte rádi, že jste živí.

Ještě nebezpečnější vzkaz však posílá soudce Bělohlávek policii a státnímu zastupitelství. V závěrečném návrhu jsem apeloval na soud, aby tento rozměr vzal v potaz. Nesoudil jsem se jen o peníze. Chtěl jsem se hlavně dozvědět, jestli to, co jsem byl spolu s celou svou rodinou donucen prožít, jestli to, co mi nenávratně změnilo život a připravilo mne o vše, o co chlapa v produktivním věku připravit můžete, je jaksi „v pořádku“. Jestli je to běžné.

Odpověď je nasnadě. Jestli za to přináleží „běžné“ odškodné, pak to „běžné“, „dovolené“ a „v pořádku“ je.
Zatímco média za nejpodstatnější považují ony „miliony pro Halu“, já tu podstatu vidím právě v tomto. Prozatímní výsledek mých sporů se státem znamená, že zahajovat nezákonné trestní stíhání na základě důkazů opatřených v jiném nezákonném a od počátku nedůvodném stíhání je běžné. Opatřovat tyto důkazy v rozporu s trestním řádem je dovolené. Doplňovat do spisu klíčové dokumenty budící oprávněně dojem podvrhu, nadto po čtyřech letech stíhání, je v pořádku. Vše jsou jen nevysvětlitelné náhody. Mučit nezletilé děti veřejným zostouzením jejich rodičů se dovoluje. To vše musíte snést, protože jste „jen“ trestně stíháni. Absolutní nefunkčnost institutu dozoru a dohledu nad trestním stíháním je v pořádku.

Spravedlnost je spravedlnost
A kdyby to všechno náhodou v pořádku nebylo, dostane se vám přeci odškodnění.

To vám pak z ministerstva „Spravedlnosti“ napíší, že oni páchají škody tak často, že už na to mají tabulku. Podle té tabulky, když někomu urazí ruku, dají mu pět korun. A aby to bylo „spravedlivé“, nemůžete vy za utrženou nohu dostat víc jak šest, no možná sedm korun. Tak se začnete soudit. Stojí vás to peníze. Všechno to prožíváte znovu. Sedíte tam jako na vlastním pohřbu a posloucháte tam z úst svědků vlastní nekrology. A co je snad vůbec to nejhorší: celou dobu posloucháte, že se vám vlastně vůbec nic nestalo. A dokažte opak. Cynické úsměvy právničky státu si budu pamatovat do smrti.

A pak vám pošlou jednu měsíční výplatu.
A pak to celé sečtete zjistíte, že jste minimálně 300.000 v mínusu.
Inu, spravedlnost je spravedlnost, Máchale.
PS: Nesuďte se.
Omlouvám se všem, jejichž jména jsem v článku zmínil. Nejde o snahu parazitovat na jejich utrpení. Michal Hala, ceskajustice.cz

BABIŠOVA VLÁDA LIDEM Z H-SYSTÉMU NEPOMŮŽE, KDYŽ TO SLIBOVALA?

Konkurzní správce H-Systemu chce po družstvu 21 milionů za nájem: Dvaadvacet milionů korun za nájem bytů a pozemky v Horoměřicích za poslední tři roky, požaduje u soudu konkurzní správce zkrachovalého H-Systemu Josef Monsport po bytovém družstvu Svatopluk. První část žaloby otevřel v úterý okresní soud pro Prahu-západ. Ta se týká osmi bytových domů, tedy zhruba šedesáti bytů. Soud případ odročil na listopad.

S tím ale nesouhlasí bytové družstvo ani obyvatelé Horoměřic, kterých k úternímu líčení dorazila zhruba dvacítka. Nesouhlas většina obyvatel vyjadřovala různými hesly napsaných na papíře. „Soudci buďte také lidi,“ zněl jeden z nápisů. V podobném duchu byly i další. „Státe, berou nám domovy,“ poutali na chodbě obyvatelé, kteří se nakonec do soudní síně nedostali, a tak celé jednání strávili na chodbě.

Jediný zástupce obyvatel, který se do místnosti vešel držel po celou dobu jednání jasné heslo: „Stát dal povolení, my dostavěli, teď máme platit nájem.“ Znalci už začali oceňovat domy, které si pak budou moci zřejmě obyvatelé koupit zpět.

„Teď jsme všichni nervózní, co s námi udělají. Zatím nic nevím a jen čekáme na verdikt za kolik si to budeme moci koupit potřetí. Zatím žádný odhad nemáme,“ uvedla pro MF DNES obyvatelka Horoměřic Milena Drdácká.

Podle ní by se cenu domu měli lidé dozvědět v nejbližších dnech. „Teď to někdy přijde. Nespravedlivý je, že si dělali fotky toho, co jsme tam udělali my. V tom jsou přitom naše peníze, my to postavili. Je to na hlavu,“ povzdechla žena, které v domě vyrostly děti. „Je tam spousta důchodců, kdo jim půjčí. Je to celé psychicky náročné. To už bylo soudů a stání. Z toho se nedá utéct a hlavně nemám ani kam,“ dodala Drdácká.

Při úterním líčení soud vyslechl návrh obžaloby. Žalobkyně Jana Mrázová zdůraznila, že cenu za nájemné stanovil soudní znalec. „Předpokládám, že znalci jsou schopni se v rámci svého výsledku vyjádřit. Nejedná se o částku, kterou by si sám žalobce určil,“ řekla u soudu žalobkyně Mrázová.

Monsport žádá nájemné za poslední tři roky, tedy za 2016 až 2018. Nájemné za předešlá léta jsou již promlčená.
Částka je příliš vysoká, říká obhájce

Podle obhájce bytového družstva je však částka vysoká. „Znalecký posudek nijak nerozporujeme. Máme za to, že znalec neměl při vytváření posudku komplexní informace. Zjevně opomíjí a neví o skutečnosti, že hodnota nemovitostí je snížena. Žalovaný postavil v místě chodníky a také zavedl silnice. O to by měla být cena snížena,“ uvedl obhájce Tomáš Šulek.

Rovněž podotkl, že lidé si zřejmě budou muset koupit domy už potřetí. „Žaloba by měla být zamítnuta. Ze strany konkurzního správce nebyl vznesen požadavek, že by obyvatelé měli platit nějaké nájemné.“

Soud případ odročil na 3. listopadu. V dalších jednáních promluví před soudem svědci a soudní znalec, který cenu za nájemné stanovil. Soud rovněž bytové družstvo vyzval, aby konkretizovala výhrady ke znaleckému posudku. „Paní soudkyně v podstatě rekapitulovala, co jsme předložili. Soudům bych poslal vzkaz, že by měli být k lidem lidštější,“ řekl po skončení soudu předseda družstva Martin Junek.

„Teď jen čekáme, co si na nás zase konkurzní správce vymyslí. Po H-Systemu nám zbyla jen hrubá stavba, zbytek jsme si sami dostavěli. Teď čekáme až se nám ozvou na kolik náš dům ocenili. V tuhle chvíli nic nevíme. A odstěhovat se můžeme maximálně pod most. Nám důchodcům nikdo ani nepůjčí,“ řekl MF DNES Richard Stadler, který žije v domku v Horoměřicích dvacet let.

Kauza H-System

Ústavní soudci loni v říjnu odmítli stížnost družstva Svatopluk na verdikt Nejvyššího soudu, podle něhož mají někdejší klienti H-Systemu domy v Horoměřicích vyklidit. Ústavní soud uvedl, že současní uživatelé na ně nemají nárok.
Společnost H-System uzavřela po založení v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Na podzim roku 1997 zkrachovala a dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu celkem o miliardu korun. Majoritní akcionář Petr Smetka si za vytunelování firmy odpykal 12 let za mřížemi. Lidé si však byty a domy sami dostavěli na vlastní náklady, ovšem bez souhlasu konkurzního soudu.

SOUDY NEMAJÍ SEZNAMY PŘIJATÝCH DOKUMENTŮ, MŮŽE DOJÍT KE ZTRÁTĚ

Podatelny soudů nevedou seznamy přijatých dokumentů. Zatímco u datových schránek existuje archiv, u fyzické podatelny nic takového žádný předpis neukládá. Dokumenty se pouze zakládají do spisu. Na Českou justici se obrátila advokátka, které se takto „ztratilo“ podání na jednom z krajských soudů. Podle ministerstva se situace zlepší s novými nástroji v rámci elektronizace justice.

Informační systémy, které mají soudy k dispozici, neobsahují funkčnost potřebnou

k vedení evidence dokumentů tak, jak ji předjímá zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví
a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Příčinou tohoto stavu je skutečnost, že aplikační software, který soudy používají, byl vyvinut před více než dvaceti lety. „Zapracování požadované funkčnosti do těchto aplikací není aktuálně možné z řady podstatných důvodů, mezi něž patří zejména reálná predikce životnosti těchto aplikací a zároveň náklady na provedení potřebných dílčích úprav, které by se dle předběžného odhadu dodavatelských firem pohybovaly v desítkách miliónů korun. Uvedený požadavek je součástí vývoje nových informačních systémů v rámci projektu elektronizace justice, který aktuálně probíhá,“ odpovědělo ministerstvo advokátce, která si stěžovala kvůli ztrátě dokumentu.

Soudy jsou v případě elektronických nástrojů pouze koncoví uživatelé a objednávky modulů, formulářů a dalších nástrojů zajišťuje Ministerstvo spravedlnosti. „Co se týče vedení seznamů fyzických podání, elektronické nástroje, které má soud k dispozici obsahují modul sloužící k vyznačování fyzicky došlé pošty, ale zatím není využíván, protože není zcela funkční,“ řekl České justici mluvčí ústeckého krajského soudu Jiří Barč. Podle něj je ztráta dokumentů reálná, byť k ní dochází v praxi velmi zřídka. „I v případě elektronické evidence fyzicky došlých podání je třeba, aby doručený dokument některý ze zaměstnanců soudu zaevidoval a případně převedl do elektronické podoby, fyzická podání přichází na soud různými cestami (osobní doručení, pošta, hromadné zásilky apod. ) a je tedy možné, že při těchto prvních úkonech na soudu dojde nedopatřením ke ztrátě přijaté písemnosti. V takovém případě se jedná o prosté lidské selhání, které nelze vyloučit ani v případě lepšího evidenčního systému. Je však pravdou, že funkční evidenční systém by mohl v takových případech pomoci s dohledáváním v případě reklamací,“ dodává Barč.

Mluvčí dalších krajských soudů potvrzují, že evidenci dokumentů žádný obecný předpis neukládá, každý soud má však svůj interní systém. „I „fyzická“ podání do podatelen našeho soudu evidujeme. Způsob pak záleží na
příslušné agendě a řídí se vnitřními předpisy,“ řekla České justici mluvčí Městského soudu v Praze Markéta Puci.
„Podání doručené osobně je označeno podacím razítkem a bez zbytečného odkladu předáno příslušnému oddělení. Podatel obdrží na kopii listiny podací razítko jako potvrzení o převzetí listiny soudem, pokud kopií nedisponuje, může podatelnu požádat o její vyhotovení. Protože se jedná o činnost, kde figuruje lidský faktor, nelze samozřejmě zaručit stoprocentní bezchybnost, ale prakticky k takovým událostem nedochází,“ uvedla mluvčí Krajského soudu v Praze Hana Černá.

Podle mluvčí Krajského soudu v Ostravě Kláry Krystynové ke ztrátám dokumentů v praxi nedochází. „V případě, že je zde podáno osobně podání, tak na stejnopis podání se dostane razítko s datem podání. Daný stejnopis podání si bere osoba, která podání provedla. Při tvrzení ztráty daného podání na soudě stačí doložit stejnopis a lhůty zůstanou zachovány (v den podání),“ reagovala na dotazy České justice, ceskajustice.cz

NSZ ZEMAN NEPODÁ ŽALOBU NA BABIŠE

Šéfžalobce Zeman: Babiš je ve střetu zájmů, žalobu ale nepodám: Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman odmítl podat správní žalobu proti rozhodnutí Středočeského krajského úřadu ohledně střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Ve verdiktu ale napsal, že rozhodování úřadu bylo nesprávné. Krajský úřad ve správním řízení posuzoval Babišův přestupek proti zákonu o střetu zájmů.

„Po prostudování všech relevantních podkladů lze dospět k závěru, že obviněný z pozice zakladatele a obmyšleného svěřenského fondu a na podkladě pravidel fungování svěřenského fondu v jeho Statutu disponuje prostředky, díky nimž fakticky a nepřímo (prostřednictvím svěřenského správce a Rady protektorů) vykonává v obchodních korporacích provozující média rozhodující vliv....Rozhodnutí správního orgánu je nesprávné,“ cituje autorka článku z dokumentu ze 17. července, který podepsal Zemanův podřízený, státní zástupce Zdeněk Snášel.

Zeman své rozhodnutí nepodat žalobu zdůvodnil minulý měsíc tím, že pro tento postup neshledal závažný veřejný zájem. Samotný fakt, že se v daném případě jedná o významného představitele veřejné moci, podle něj nezakládá závažný veřejný zájem na soudní přezkum správního rozhodnutí.

V úterý k tomu doplnil, že se státní zastupitelství nesmí nechat ovlivnit veřejným očekáváním či poptávkou. „Pokud by tomu tak bylo, přestalo by postupovat nestranně,“ napsal.

Babiš není ve střetu zájmů, nezasahuje do médií, rozhodl Středočeský kraj

„Musím vycházet ze znění zákona, který mi říká, že mohu podat správní žalobu, je-li dán závažný veřejný zájem. V tomto směru mám za to, že pokud bych v podobném případě jakéhokoliv jiného občana České republiky nepodával správní žalobu, tak ji nemohu podat ani v případě ministerského předsedy, neboť bych mu tím sjednal nevýhodu před zákonem,“ vysvětlil.

Zeman připomněl, že podle stejné zásady rovnosti občana před zákonem postupoval i v premiérově trestní kauze Čapího hnízda, kde rozhodl v premiérův neprospěch, když zrušil rozhodnutí o zastavení jeho stíhání. „Pokud bych býval rozhodnutí státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze nezrušil, tak bych mu (Babišovi) tím sjednal výhodu před zákonem,“ podotkl.

Správní řízení se týkalo údajného Babišova přestupku proti zákonu o střetu zájmů. Premiér čelil podezření, že stále ovládá média spadající pod holding Agrofert. Krajský úřad ale loni dospěl k názoru, že přestupek se nestal a řízení pravomocně zastavil. Nejv ního rozhodnutí,“ vysvětlil tehdy mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý, proč Zeman žalobu nepodal.

Premiér ovládání médií vždy odmítal. Bránil se tím, že holding Agrofert vložil do svěřenského fondu. Podněty k podání správní žaloby podala nezisková organizace Transparency International ČR a senátor Lukáš Wagenknecht (za Piráty). O případu informoval server Neovlivní.cz.

SOUDCI SR SE RADÍ O KOČNEROVI, ROZSUDEK AŽ V ZÁŘÍ?

Slovenský soud verdikt nad obžalovanými z vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové vynese až 3. září. Rozsudek v nejsledovanějším procesu v novodobých dějinách Slovenska se přitom očekával ve středu. Senát se podle mluvčí soudu v Pezinku Kataríny Kudjákové bude ještě radit o připravovaném rozsudku.
Pro obžalované, mezi kterými jsou objednavatel a zprostředkovatelka Kuciakovy vraždy, jakož i vrahův pomocník, žádá obžaloba shodně 25 let vězení. Všichni tři, Marian Kočner, Alena Zsuzsová a Tomáš Szabó, vinu popírají a obhájci navrhují jejich osvobození.

Kočner je obžalován z toho, že si objednal Kuciakovu vraždu ze msty za to, že novinář poukazoval na jeho rozsáhlou ekonomickou trestnou činnost, což mohlo Kočnerovi překazit vstup do politiky. Vrah zastřelil Kuciaka a Kušnírovou 21. února 2018 v jejich domě ve Velké Mači nedaleko Trnavy; policie těla našla o čtyři dny později na základě upozornění od příbuzných.

Kočner je obžalován z toho, že si objednal Kuciakovu vraždu coby pomstu za to, že novinář upozorňoval na jeho rozsáhlou ekonomickou trestnou činnost, což mohlo kontroverznímu podnikateli překazit vstup do politiky.
Dvojnásobná vražda otřásla Slovenskem i tamní politickou scénou. Po největších protivládních demonstracích od listopadu 1989 byl nucen rezignovat dlouholetý premiér Robert Fico, jehož strana Směr-sociální demokracie letos nenavázala na řadu vítězství v parlamentních volbách a odešla do opozice.

V červnu slovenské sociální demokraty po vnitrostranickém rozkolu opustila více než čtvrtina poslanců v čele s bývalým předsedou vlády Peterem Pellegrinim. Ke zprostředkování Kuciakovy vraždy se již dříve doznal Zoltán Andruskó, který s policií při vyšetřování spolupracoval a loni přistoupil na trest 15 let vězení. Po zahájení procesu letos v lednu další z obžalovaných Miroslav Marček před soudem přiznal, že to byl on, kdo zastřelil novináře i jeho přítelkyni a dříve také jednoho podnikatele. Za to byl tento bývalý voják zatím nepravomocně letos v dubnu odsouzen k 23 letům vězení.

„Chtěla bych se obžalovaných zeptat, proč si dovolili sáhnout na život našich dětí. Rovněž mají děti. Kdo jim dal právo pro jejich špinavé peníze a praktiky toto udělat?“ uvedla letos v lednu při začátku procesu matka Kušnírové Zlatica, která se během své emotivní výpovědi rozplakala.

„Je to případ nevinných mladých lidí toužících žít ve svobodném prostředí. Nelze říct, že jde o případ, s nímž jsme se setkali. Dosud jsme to viděli spíše ve filmech, kterými nás zaplavují komerční televize,“ prohlásil prokurátor Vladimír Turan v červenci v závěrečné řeči.

Kočner hledal bílého koně. Chtěl na něj hodit vraždu Kuciaka, znělo u soudu

„Nejsem světec, ale nejsem ani vrah,“ hájil se o týden později ve své závěrečné řeči Kočner, který proces přirovnal k procesu s Miladou Horákovou.

U soudu jeden ze svědků mimo jiné vypověděl, že na Kočnerovu objednávku zorganizoval sledování Kuciaka a dalších reportérů. Prokuratura se opírala rovněž o zajištěnou komunikaci mezi Kočnerem a Zsuzsovou a také o údaje o pohybu mobilních telefonů obžalovaných, které podle ní svědčí o schůzkách některých z nich po Kuciakově vraždě.

„Skutek jsem nespáchala a jsem nevinná,“ prohlásila Zsuzsová, která podle obžaloby za peníze objednávku na vraždu od Kočnera převzala. Její obhájkyně, podobně jako Kočnerův advokát, poukazovala na údajné nesrovnalosti v důkazech předložených obžalobou. Expolicista Szabó, kterého jeho bratranec a střelec Marček při dřívějším přiznání viny označil za svého řidiče při vraždě, také před soudem trval na své nevině. Specializovaný trestní soud se sídlem v Pezinku nedaleko Bratislavy, kde se proces koná, se na Slovensku zabývá nejzávažnějšími kriminálními kauzami.

V NĚMECKU SE NARODILO MÉNĚ DĚTÍ

V Německu klesá porodnost. Více než třetina Němců má zahraniční původ: Německo se potýká s klesající porodností. V porovnání s předchozím rokem se narodilo méně dětí. Porodnost klesá i mezi obyvateli cizího původu, kteří mívají více dětí než Němci. Velkou roli v propadu porodnosti hraje rostoucí vzdělání žen. Absolventky škol chtějí využít své znalosti a odmítají mít děti před tím, než naplní svoje pracovní ambice.

Za rok 2019 se v Německu narodilo 778 100 dětí. Podle nejnovějších statistik spolkového statistického úřadu je jich o 9 400 méně než v předchozím roce. Celková míra porodnosti klesla z 1, 57 na 1, 54. Pouze v Bavorsku a Brémách zůstala míra porodnosti na stejných hodnotách. Ve zbylých čtrnácti spolkových zemích poklesla.

Statistiky celkové míry porodnosti v Německu vylepšují obyvatelé původně cizího původu, kteří v průměru mají více dětí než Němci. Avšak i nich poklesla míra porodnosti z 2,12 na 2,06. Míra porodnosti u Němců bez započtení obyvatel cizího původu je 1,43.

V průměru si němečtí rodiče pořizují první dítě ve svých 30,1 letech. Před deseti letech byl průměrný věk 28,8. Němky mají po Italkách dítě nejpozději v rámci Evropské unie. Německá porodnost je však v kontextu porodnosti EU průměrná.
Svět v roce 2100: Devět miliard obyvatel, Nigérie lidnatější než Čína

Německé ženy odkládají rodinu, protože mají spoustu dalších možností, jak se realizovat v životě, zvláště v oblasti práce. „Hledání perfektní práce a perfektního partnera jsou rozhodující faktory, proč ženy odsouvají mateřství po několik let,“ řekla stanici Deutsche Welle hamburská gynekoložka Christine Biermannová. Jedna ze čtyř žen ve věku 45 až 54 let ve městech na západě Německa nemá děti vůbec. Většinou se jedná o akademičky, které investovaly spoustu času do kariéry.

V Německu hodně žen studuje. „Po ukončení svých studií chtějí dobrou práci. To vyžaduje mobilitu. Je to výzva pro plánování rodiny. Potřebujeme více zaměstnaneckých míst, která umožní lidem, aby pracovali z domova či na částečný úvazek, aby pak mohli pracovat oba rodiče,“ vysvětluje Philipp Deschermeier z německé Společnosti pro demografii.
Martin Bujard, ředitel výzkumu v německém Institutu pro výzkum populace (BiB), podotýká, že Německo od roku 2010 bylo svědkem pozitivního trendu zvyšující se porodnosti. V roce 2015 míra porodnosti stoupla o padesát šest novorozenců na tisíc žen více než v předešlém roce. Takový poměr reprodukce byl naposledy v letech 1982.
Porodnost a imigrace

Aby Německo zabránilo ubývání populace a nahradilo stárnoucí a odcházející generace, potřebovalo by míru porodnosti 2,1 dětí na ženu. Taková čísla však Německo nezaznamenalo od sedmdesátých let.

Každý třetí Němec bude mít za 20 let imigrantské kořeny, míní tamní expert

Německou populaci udržuje při životě rozsáhlá imigrace. Imigranti z jihoevropských, východoevropských a blízkovýchodních zemí mají v průměru více dětí než běžný Němec. „Jistým způsobem Německo profituje z ekonomických krizí v jižních a jihovýchodních zemích EU,“ tvrdí Deschermeier.

Více jak čtvrtina Němců (26 %) má cizí původ. Podíl lidí s cizím původem v německé populaci se podle spolkového statistického úřadu v roce 2019 zvýšil na 21, 2 milionů. Jedná se o nejpomalejší nárůst od roku 2011. I u imigrantů platí přímá úměra mezi vyšším vzděláním a menším počtem dětí.

Přibližně 13, 8 milionů (65 %) obyvatel Německa zahraničního původu pochází z jiné evropské země, z toho 7, 5 milionů z blízkých států Evropské unie. Po Evropanech tvoří největší migrační skupiny Asiaté (4,6 miliony lidí), po kterých následují lidé z Blízkého východu (3,2 miliony lidí). Skoro jeden milion lidí je z Afriky. 11,1 milionů (51 %) lidí zahraničního původu má německé občanství. Z nich více jak polovina (51 %) má německé občanství již od narození.

KDO BUDE PRODÁVAT DÁLNIČNÍ ZNÁMKY?

SFDI vybral jako distributora elektronický dálničních známek konsorcium Česká pošta + Čepro: Favorit splnil svoji roli a byl vybrán pro distribuci elektronických dálničních známek. Státní fond dopravní infrastruktury oznámil, že ve výběrovém řízení vybral konsorcium Česká pošta+Čepro. Sítí poboček České pošty je zcela splněna jedna z podmínek – pokrytí míst nad 10.000 obyvatel. Čepro zase díky své síti čerpacích stanic pokryje hlavní silniční tahy. Cena zakázky nebyla zveřejněna, ale z předcházejících materiálů vyplývá, že by se měla pohybovat okolo 400 milionů korun bez DPH. Vítězné konsorcium firem zvítězilo s provizí 2,3 % za distribuci. Maximum stanovené v zadávací dokumentaci bylo 3,3 %.

Přibližně polovinu současných nákladů na prodej papírových dálničních známek by měla stát distribuce elektronických dálničních známek pro rok 2021. Uvádí to Státní fond dopravní infrastruktury, který dnes oznámil, že vítězem tendru se stalo sdružení Česká pošta a Čepro. „Současná odměna z prodeje papírových dálničních známek je 4,6 %. Ve výběrovém řízení jsme nově u elektronických zastropovali výši odměny na 3,3 %, vítěz pak nabídl 2,3 %,“ uvedla za SFDI ředitelka Sekce pro správu finančních zdrojů Lucie Bartáková.

Jednou z podmínek tendru bylo zajištění kamenných prodejen v obcích nad 10 000 obyvatel, celkem tedy více než 305 obchodních míst s minimální otevírací dobou od 5:00-23:00 v pracovní dny. Díky společně podané nabídce České pošty a Čepra bude síť poštovních poboček rozšířena ještě o vybrané čerpací stanice.

Podle mluvčího projektu Elektronické dálniční známky Martina Opatrného nelze celkovou výši úhrad přes fyzickou distribuci v tuto chvíli nelze přesně odhadnout. „Stát zavádí zcela nový systém a bude záležet na chování zákazníků, zda upřednostní elektronický, nebo fyzický nákup. Stát ale fakticky zaplatí jen skutečné prodeje e-známek,“ upřesnil mluvčí. Z dřívejších materiálů ale vyplývá, že se postupem času předpokládá odklon od fyzického prodeje k prodeji přes internet nebo aplikace v telefonech.

Online prodejce lístků Ticket Art a provozovatel jeho konkurence TicketPortal – společnost IRSnet patřící do holdingu Agrofert, Zásilkovna, síť prodejen Albert, ČAPPO – České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (sdružující čerpací stanice ČEPRO, MOL Česká republika, OMV Česká republika, Shell Czech Republic, UNIPETROL RPA), sdružení firem Česká pošta, Autoklub České republiky a MTX (zabývající se mj. vývojem elektronické palubní jednotky či přestavbou policejních aut) a jako poslední MotionWise Solutions UG se sídlem v Berlíně, za kterou však stojí čeští inženýři. To je seznam firem, které v únoru a březnu projevily zájem o účast v tendru na provozování prodejních míst elektronických dálničních známek.

Kdo se o prodej zajímal?

Mezi firmami, které byly účastny předběžných konzultaci, je většina těch, které které není nutné představovat. Dosud málo známou firmou je však MotionWise, která má sídlo v Berlíně, ale podle dohledatelných údajů jsou za ní čeští inženýři a byznysmeni. I propagační video je natáčeno v Praze s autem s pražskou registrační značkou. Firma se na se na webu a sociálních sítích prezentuje jako startup MotionPass, který umožní platit veškeré poplatky napříč Evropou přímo z ovládacího panelu vozidla připojeného do internetu a propojeného s platební kartou či aplikací. MTX, která do tendru půjde a Autoklubem ČR a Českou poštou (ta známky prodává nyní) byla více známa jako Metalex a za komunismu spadala pod Svazarm.

Zabývala se především úpravou aut pro motorsport. Přestavby aut jí zůstaly i nyní. specializuje se například na úpravy vozidel pro potřeby Policie. Prodává také zahraniční dálniční papírové i elektronické dálniční známky a palubní jednotky pro elektronické mýto. Dalšími zájemci jsou prodejci lístků na sportovní a kulturní akce, kteří mají vybudovánu prodejní síť a lidé jsou v ní zvyklí vyzvedávat své vstupenky. Jednou z nich je firma z holdingu Agrofert – IRSnet, která provozuje TicketPortal a druhou její konkurent TicketArt.

Nabídku nakonec podali tito zájemci: konsorcium Autoklub Bohemia Assistance, a.s. a MTX spol. s r.o., konsorcium CzechToll s.r.o. a Sky Toll a.s., konsorcium Česká pošta, s.p. a ČEPRO, a.s., GECO, a.s. Jiří Reichl, ceskajustice.cz

KRAJE CHTĚJÍ POSÍLIT ZDRAVOTNICTVÍ

Kraje chtějí soutěžit o 35 mld. korun na posílení zdravotnictví: Kraje se hodlají co nejrychleji zapojit do čerpání 35 miliard korun, které mají v příštích třech letech přijít do českého zdravotnictví z EU v souvislosti s bojem proti koronaviru nového typu. Jde o peníze na rychlé projekty, protože ke konci prosince 2023 mají být už i vyúčtovány, řekl ČTK hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD). Využity mohou být na stavby i přístrojové vybavení. Přípravu krajů na čerpání tohoto balíku peněz dostal Netolický během včerejší videokonference regionálních lídrů za úkol spolu s hejtmanem Zlínského kraje Jiřím Čunkem (KDU-ČSL).

„Prostředky jsou určeny nejen pro kraje, ale i fakultní nemocnice. Systém je nastaven tak, že kdo je připravenější, má větší šanci peníze získat, protože proinvestovány mají být včetně výstavby nejpozději do konce roku 2023,“ uvedl Netolický. Rozhodnutím vlády z minulého týdne se mají peníze podle hejtmana Pardubického kraje investovat do zdravotnictví, sociálních služeb a kyberbezpečnosti. Celkem půjde o 47 miliard korun.

„Výhoda je, že jsou uznatelné i náklady od 1. února letošního roku, tedy od počátku pandemie. Všechny projekty musí mít souvislost s bojem proti koronaviru, se zvýšením zdravotní a další bezpečnosti,“ uvedl Netolický. Kraje, které budou schopny rychle soutěžit, budou podle něj ve výhodě. Na peníze by mohly dostat už rozpracované velké projekty, ale i zatím nerozpracované menší investice, soudí.

Videokonference hejtmanů se podle pověřeného šéfa Asociace krajů Jiřího Běhounka (ČSSD) zúčastnila jako zástupkyně premiéra Andreje Babiše ministryně financí Alena Schillerová. Hejtmanům řekla, že jednání o financích EU určených na posílení zdravotnictví v době epidemie budou pokračovat, sdělil Běhounek ČTK. Další konferenci hejtmanů svolal na příští týden. Nová vládní zdravotní rada, které je členem, se podle něj sejde zřejmě až po vládních prázdninách, tedy po 17. srpnu.

ZEMŘELA MANŽELKA HERCE KRAMPOLA, HANA

Ve věku 59 let zemřela Hana Krampolová, manželka herce Jiřího Krampola. Dlouhodobě se potýkala se zdravotními problémy. Zprávu o skonu manželky populárního herce přinesl server Blesk.cz. Bývalá učitelka v mateřské škole zemřela doma v bytě blízko Staroměstského náměstí. Hana Krampolová měla v minulosti potíže s prášky i alkoholem, a také psychické problémy, kvůli zesláblému organismu několikrát skončila v nemocnici. Podle herce za stav jeho manželky nemohl alkohol, ale svou roli sehrála zranění z minulosti.

Problémy Hany Krampolové podle jejího muže začaly, když jí umřela maminka, na které lpěla. Do toho si rozdrtila rameno a musela na operaci. V roce 2017 dostala Hana Krampolová epileptický záchvat a odvezli ji do nemocnice na pražském Karlově náměstí, kde si ji nechali. Loni několikrát skončila v psychiatrické léčebně a zkolabovala také na dovolené v Tunisku. Hana Krampolová byla čtvrtou manželkou Jiřího Krampola, se kterým se vzali v únoru 1993.

ZLODĚJI Z ČR VYKRÁDALI V NĚMECKU HOTELY

Německá policie dopadla čtveřici Čechů, kteří se v Sasku vkrádali do hotelů: V rukou německé policie skončili čtyři muži z Česka, kteří jsou podezřelí z toho, že se od loňského listopadu do letošního února vloupali do šesti hotelů a penzionů v Sasku. Na svých internetových stránkách o tom informovala saská policie.

Čtveřice mužů se vkrádala do saských hotelů a penzionů v blízkosti českých hranic. Šlo o ubytovací zařízení na známých výletních místech, jako je například Oybin nebo Jonsdorf nedaleko Žitavy. Muži ve věku od 20 do 24 let údajně způsobili škodu za nejméně 1,23 milionu korun.

Není vyloučené, že mají muži na svědomí i podobné trestné činy jinde v Sasku, Bádensku-Württembersku a ve Švýcarsku. Hlavního podezřelého policie dopadla 6. července v Bavorsku. Byl na cestě ze Švýcarska, kde podle všeho kradl. Nyní je ve vyšetřovací vazbě. Díky spolupráci s českou policií se podařilo vypátrat i ostatní tři podezřelé. Trestní vyšetřování dosud stále probíhá.