iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Obviněný pplk. Ratajský o Šlachtovi, Švachulovi, korupci

I. Obviněný exdetektiv ÚOOZ Ratajský promluvil: Šlachta je tragéd, který ublížil nejen policii: "Co se vlastně stalo? Po nástupu Šlachty na ÚOOZ začala vládnout jakási paranoia, která začala vynuceným oznamováním schůzek s bývalými příslušníky, nutností na tato setkání psát úřední záznamy. Posléze následovaly zákazy jakéhokoliv podobného styku," říká Michal Ratajský o zákulisí útvaru.

Před sedmi lety se bývalý důstojník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu podplukovník Michal Ratajský dostal v Brně v rámci utajované operace s krycím názvem Krov do sféry zájmů tamních policistů. Následně byl obviněn z vynášení policejních informací spolu s kontroverzním brněnským podnikatelem Samanem El-Talabanim a dalšími. Odposlechy v této kauze zachytily mimo jiné i hovory El-Talabaniho s vlivným brněnským politikem Jiřím Švachulou. Rozjel se obří korupční případ v Brně, který zasahuje hnutí ANO. Michal Ratajský dnes poprvé v rozhovoru pro Českou justici otevřeně popisuje zákulisí kauzy.

Jste označován za jednoho z šéfů zločinecké skupiny, na kterých pracovali lidé kolem bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty. Posléze se detektivové z ÚOOZ přesunuli pod Národní protidrogovou centrálu a pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vás a další lidi pozatýkali. Vyšetřovatelé tvrdí, že jste měli především obchodovat s informacemi z policie. Jak byste tento příběh, jehož jste součástí, popsal v kostce vy?

Z mého pohledu se jedná trapnou a zoufalou pseudokriminální kauzu, primárně vzniklou z osobní msty a angažovanosti některých aktérů na straně orgánů činných v trestním řízení. Konkrétně bývalých kolegů z ÚOOZ. Zmínil jste protidrogovku, musím vás zklamat. Její kmenoví příslušníci se touto kauzou v životě nezabývali a nic o ní neví. Celý případ dělá dnešní Národní centrála proti organizovanému zločinu, jen některé kroky formalizuje, dejme tomu dočasným převedením některých svých pracovníků pod NPC. To je nezpochybnitelný fakt.

- Jaký má k této kauze vztah bývalý šéf ÚOOZ, léta v Brně sloužící, Robert Šlachta?

Robert Šlachta se sám o jakousi čistku v Brně na jemu podřízeném útvaru dlouhodobě pokoušel. Až s příchodem dostatečně poddajného, a v té době oddaného vedoucího na expozituře v Brně v roce 2014, se mu konečně podařilo ji realizovat. Co se týká jeho předchozího působení v Brně, tak jsem ho zaregistroval, jako mírně řečeno, svérázného šéfa expozitury Národní protidrogové centrály, který měl na starosti specifický druh trestné činnosti – protidrogovou problematiku.

Šlachta se snažil, jak uměl a pamatuji si, že málokdo zdravě sebevědomý a profesně ambiciózní pod ním vydržel. Jakýmsi superpolicistou se stal až příchodem do Prahy a mediálně podpořeným působením ve vedení ÚOOZ. Takže k dotazu: je to můj bývalý nadřízený, po jehož příchodu jsem ÚOOZ okamžitě rychle a rád opustil, a to vzhledem k jeho metodám řízení a práce, kterým jsme se v době, kdy byl na expozituře protidrogovky v Brně, vysmívali a odmítali jakkoliv akceptovat. Proto nás tolik z Brna odešlo. Znali jsme ho. Mimochodem, poznamenal bych, že odchody se netýkaly jenom Brna, po jeho nástupu do čela ÚOOZ opustilo útvar téměř 200 lidí. Což působí velice výmluvně, v souvislosti s tím, kdy on sám si stýská, že s ním pak během jeho hysterického odchodu na konci ÚOOZ v roce 2016 odešlo lidí jen sedm.

- Jakým metodám práce, proč?

No, dříve za vedení Jana Kubiceho jsme se opravdu věnovali daným problematikám a měli ve své činnosti v rámci expozitur či odborů určitou nezávislost, autonomii a samozřejmě také odpovídající zodpovědnost za trestní řízení, která jsme iniciovali a vedli. Toto celé s nástupem Šlachty a jeho loajálních nohsledů skončilo. Ono to celé vychází z osobnostních vlastností Roberta Šlachty, jak jsem měl možnost je poznat a zažít. Naprosto zodpovědně si zde odvažuji tvrdit, že ho považuji za intelektuálně a profesně omezeného nešťastníka, jehož výrazné osobnostní a intelektuální limity se projevovaly v jeho necitlivém a bezohledném působení ve vysoké manažerské policejní funkci ředitele ÚOOZ. Zdůrazňuji, že k tomuto závěru jsem došel již v době mého služebního poměru, nikoliv až dnes či v souvislosti s mým trestním stíháním. Toto je fakt, který tvrdím a stojím si za ním již více než deset let.

Co si pod vašim tvrzeními máme konkrétně představit?

Vůbec jeho pojetí vnímání policejní práce a projevovaná sociální inteligence či manažerské schopnosti neodpovídaly tomu, na co jsme byli do té doby na ÚOOZ v Brně zvyklí a v jakém prostředí jsme pracovali. Prosazoval striktní velitelské vedení, absolutní míru kontroly nad vším, neexistoval žádný prostor pro vyjádření osobního názoru, nebo nedej bože kritiku. Operativní práce pod ním byla téměř nulová, zato rozjel široké používání odposlechů, medializaci kauz apod.
Úplatek v úhrnné výši 14 tisíc korun

- Pojďme tedy přejít k tomu, z čeho jste byl, původně i s brněnským miliardářem Davidem Rusňákem (zetěm ministryně financí za ANO Aleny Schillerové – pozn. red.), obviněný?

Je to takový zajímavý slepenec. V obvinění, které sepsala policie, jsem obviňován z navádění k nezákonným lustracím v policejních databázích. Což je gró, asi devadesát procent těch trestných činů, respektive přečinů. Vazebně stíhán jsem byl díky třem, tzv. úplatkářským trestným činům, které měly v úhrnné výši dosáhnout asi 14 tisíc korun. V současné době je v této věci obviněno celkem 28 lidí, v drtivé většině dosud bezúhonných. A podstatou celé kauzy jsou právě tyto údajně nezákonné lustrace a případně blokace informátorů. Ty se tedy už netýkají mě, ale jiných lidí, policistů, z nichž jsem některé osobně znal.

- Mohl byste tedy popsat konkrétně svou roli v této kauze ze svého pohledu?

Podle spisového materiálu, a v některých médiích akcentované verze, mám být jakousi vůdčí osobou této skupiny – gangu či dokonce mafie v Brně. Byť samotná kvalifikace nějaké činnosti v organizované skupině v obvinění ve skutečnosti není. Je to dáno tím, že jsem se dobře znal s některými z obviněných policistů či dalších osob. Ale ta skupina je tak velká a nesourodá a jsou v ní další různí lidé, známí známých, které ani neznám. Takže je to z mého pohledu taková přefouklá obří bublina.

- Ale ke zjišťování interních informací, jak tvrdí vyšetřovatelé, docházelo, nebo podle vás lžou?

Určitě. Ke kontaktu mezi mnou a policisty docházelo, a to jak ve společenské, tak i v pracovní rovině. Aniž bych se chtěl nějak přeceňovat, v některých oblastech jsem měl díky své policejní minulosti a z povahy své činnosti v civilní sféře, přehled o spoustě poznatků či podnětů a domněnek. O ně jsem se pak rád s bývalými kolegy či kamarády podělil. Proč také ne, když to byla jejich práce a měl jsem v ně důvěru. Otázkou ale je, jestli toto lze vůbec kvalifikovat jako trestnou, a už vůbec jako závažnou trestnou činnost.

- V jiných podobně konstruovaných kauzách, Vidkun, Beretta, probíhaly poměrně dlouho odposlechy. Vyplývá ze spisového materiálu, se kterými jste se mohli seznámit, že probíhala nějaká podobná operativní činnost? Nebo vaše kauza stojí na úředních záznamech, které se vršily a pak, až jich bylo dost, se „šlo“ pro odposlechy? Nemělo to třeba souvislost s kauzou sebevraždy brněnského ex-detektiva Stanislava Švábenského?

Co se týká odposlechů, tak se domnívám, že jsem v nikým nevypsané soutěži o jejich délku vyhrál. Pochybuji, že v Berettě či Vidkunu zasahovaly orgány činné v trestním řízení do práv a svobod dotčených osob v takové míře jako v kauze spojované s mou osobou. Pokud ano, tak tuto prohru rád přijmu a děsím se toho, z čeho všeho museli být podezřelí ti prověřovaní. Co se týká Stanislava Švábenského, tak mohu potvrdit, že prvotní fázi je v naší kauze zmiňován a jeho tzv. zpověď je prvopočátkem. On nebyl můj kolega, my jsme se v práci ani osobně nikdy nepotkali, setkal jsem se s ním pouze na jedné společenské akci expozitury. Vím, že se mě později snažil kontaktovat, ale měl jsem o něm své pochyby, tak jsem na to nijak nereflektoval.

Před svou sebevraždou natočil video, jehož část byla využitá k zahájení úkonů v trestním řízení vůči mé osobě prostřednictvím ÚOOZ. Takže ano, Švábenský v tom jistou roli hraje. Nicméně v této souvislosti bych zmínil, že právě Robert Šlachta ho ve svých slavných memoárech označuje za nevěrohodnou osobu, neboť ho také osočil.

- Jak byly odůvodněny odposlechy ve vaší kauze a jak dlouho trvaly?

Jak jsem již naznačil, otázka odposlechů je velmi zajímavá. Konkrétně v mém případě trvaly neskutečných dva a půl roku s tím, že byly postupně povolovány a prodlužovány celkem čtyřikrát třemi různými soudy. Za své policejní praxe jsem se s něčím takovým nikdy nesetkal. Co se týká zdůvodnění, tak to je kapitola sama o sobě. V doprovodných úředních záznamech jsem mimo jiné označován za riziko pro demokratické zřízení České republiky. Tak asi proto mi později URNA vypáčila dveře.

- Byla při povolování odposlechů dodržována takzvaná místní příslušnost?

Dle mého úsudku samozřejmě nebyla, jak bývalo na Šlachtou vedeném ÚOOZ dobrým „špatným“ zvykem. Povoloval to nejdříve Okresní soud v Olomouci, pak dvakrát Krajský soud v Ostravě. A až poté, co přišlo nařízení, že o odposleších mají rozhodovat pouze místně příslušné soudy, tak až poslední odposlech byl povolen v Brně. Byť to předtím nešlo, protože jsem se to dle policejního orgánu mohl dozvědět, neboť Brno je můj pašalík.
Hodiny odposlechů, ale detektivní práce nula

Vnímám tu jistou paralelu s tzv. kauzou Nagyová, která položila vládu Petra Nečase…

Samozřejmě tu paralelu tady taky vidím. Proto to tady říkám a musím se tomu smát. Nebo mám spíš plakat?

Proč?

Protože podobné paralely nacházím i v dalších kauzách ÚOOZ. Jako například dle mého názoru v kauze Vidkun v Olomouci. Je fakt, že s detaily nejsem úplně seznámen, ale geneze je naprosto identická. Na základě osobní zášti určité skupiny policistů vůči jiné skupině je tu konstruována jakási závažná trestná činnost. Přitom, co se týká operativní činnosti na té naší nebo spíš mojí pseudoskupině, tak spisový materiál prakticky nic takového neobsahuje. Pouze tisíce hodin povolených odposlechů a sledování respektive v konečném důsledku spíše ani ne hodin, protože jich moc použitelných není. Z klasické detektivní práce je tam čistá nula. Prostě nic. Jen ničím nepodložené a nepotvrzené dedukce.

- Vy jste měl podle detektivů shánět nějaké informace pro miliardáře Davida Rusňáka. A měla se na tom podílet i vaše partnerka Tereza Čoupková, která pracovala na Krajském státním zastupitelství v Brně. Jak zní vaše verze příběhu?

Má verze příběhu zní, že je to opět konstrukce, která má působit děsivě a dramaticky. Některé z lustrací jsou dávány do souvislosti s Davidem Rusňákem, ovšem já kategoricky nesouhlasím s tou interpretací zločinnosti těch skutků, které jsou mi kladeny za vinu. Rád bych v této souvislosti poznamenal, že v této věci bylo stíhání Davida Rusňáka, dle mého názoru naprosto oprávněně, podmínečně zastaveno Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. To znamená, že se z jejich pohledu tedy nejednalo rozhodně o nějakou závažnou trestnou činnost a státní zástupce došel k tomuto rozhodnutí překvapivě rychle. V ostatních věcech státní zástupce tak bystrý úsudek již neprojevil. Partnerka pracovala na Krajském státním zastupitelství a asi rok a půl byla pod bedlivým dozorem orgánů činných v trestním řízení, které se snažily své původní podezření nějakým způsobem potvrdit. A délka úkonů na ní nasazených byla také enormně dlouhá. Ona je v této věci nadále trestně stíhaná stejně jako já už přes tři roky, celé prověřování probíhá již sedmým rokem.

- Co tedy měla konkrétně dělat?

Je viněna z toho, že pro mě neoprávněně přistupovala do informačního počítačového systému státního zastupitelství zhruba před deseti lety. Nikoliv tedy v tom dlouhém období prověřování, které policisté intenzivně monitorovali pomocí odposlechů, prostorových odposlechů a sledování.

- V souvislosti s vaší kauzou se olomoučtí žalobci prý zajímali i o svého kolegu z Brna, prý ho nechali odposlouchávat. Podobně tomu mělo dle některých zdrojů být i v případě jednoho ze soudců Nejvyššího soudu. Zaslechl jste tyto informace?

Přesné detaily neznám, protože se to týká doby, kdy jsem u policie již nesloužil a informace z policie v takové míře, jak by si přáli moji vyšetřovatelé, jsem rozhodně neměl. Každopádně část spisového materiálu, který se, ale netýká mě, souvisí s případem, které dozorovalo VSZ Olomouc. A ano, došlo tam k nějakému úniku informací, respektive k několika, což je patrné ze spisového materiálu. Vtipné je, že ten jeden konkrétní únik, který souvisí s činností VZS Olomouc tam paradoxně zmiňován a řešen nijak není, ale podrobnější detaily tohoto příběhu neznám. Bohužel, jinak bych vám to tady rád řekl. Co se týká odposlechu na Nejvyšším soudu, tak o tom nic nevím, to bude asi nějaký jiný zapeklitý případ této ikonické tvůrčí skupiny.

Paranoia mezi policisty

- Vraťme se k Robertu Šlachtovi, jaké jsou vaše vztahy? Vy jste byl zakladatelem a hybatelem uskupení „Bratři v triku“, které se proti Šlachtovi vymezovalo. Co byli tedy Bratři v triku?

Naše vzájemné vztahy žádné nejsou kromě toho, že já ho dlouhodobě považuji za nesoudného a mstivého blba či posléze za užitečného idiota, zatímco on mě za rafinovaného zločince. Žádný přímý osobní vztah s Robertem Šlachtou jsem nikdy naštěstí neměl, poznal jsem ho pouze jako chorobně ambiciózního velitele brněnské protidrogovky, který se posléze stal mým nejvyšším nadřízeným na ÚOOZ. Co se týká „Bratří v triku“, tak k tomuto subjektu se hrdě hlásím, je to takový původně polorecesistický zájmový veteránský spolek, který jsme dokonce později raději i legitimizovali, neboť jsme již věděli o úporné snaze nás diskreditovat. Zakládal jsem to společně s aktivními a bývalými příslušníky expozitury ÚOOZ v Brně a pravidelně jsme se setkávali.

Ano, to nemůžu, a ani nechci popřít, určitým spojovacím elementem v první fázi bylo vymezování se vůči Šlachtovskému vedení útvaru. Ale časem se náplň našich srazů změnila, když jsme přijali další kolegy z jiných expozitur, bezpečnostních složek a oborů. Akce Bratří v triku spočívaly především v pravidelném setkávání a společenské zábavě. Zažili jsme hodně legrace a bývali jsme notně ironičtí jak k systému, tak i k sobě, a samozřejmě i k některým nezúčastněným lidem. Později jsme se začali více věnovat seriózním aktivitám spojeným s veteránským hnutím a střeleckým sportem, protože jen na vysmívání se blbosti jsme to dlouhodobě stavět nechtěli. Ostatně stýkáme se pravidelně dodnes. Společných témat máme stále víc než dost.

- A nevznikla právě tady ta animozita Roberta Šlachty vůči vám?

Obecně si myslím, že problém je spíše v Robertovi Šlachtovi samotném, a ne ve mně. Když jsem jsem v roce 2009 odcházel z ÚOOZ, byl jsem známý tím, že jsem se vůči němu a výsledkům jeho práce od té doby důsledně vymezoval a kritizoval. Upozorňoval jsem ostatní na jeho osobnostní nastavení a charakter jeho práce. Tím jsem se nijak netajil. A to bylo, dle mého názoru, i příčinou mého důkladného rozpracování útvarem, který vedl. O tomto nepochybuji. Samozřejmě naše družná, a z jeho pohledu nekontrolovatelná, profesní socializace i v rámci Bratří v triku mu určitě radost nedělala.

- A kolegy a kamarády pak začali rozpracovávat parťáci. Zaslechl jsem příběh, že dva lidé byli „na pivu“ a jeden z nich pak už druhý den v kanceláři druhý svého parťáka „poslouchal“. A až pak papírově tito vyšetřovatelé přešli pod Národní protidrogovou centrálu…

Ano, v podstatě tomu bylo tak. Musím říct, že takové metody práce mi nejsou nijak blízké a považuji je za profesně a lidsky odporné. Nutno poznamenat, že někteří aktivní policisté, kteří se dobrovolně a rádi účastnili našich bratrských setkání, se pak podíleli na rozpracování případu. Konkrétně jeden z nich, jistý Ondřej Schlezinger, se stal dokonce hlavním zpracovatelem naší kauzy. Co se vlastně stalo? Po nástupu Šlachty na ÚOOZ začala vládnout jakási paranoia, která začala vynuceným oznamováním schůzek s bývalými příslušníky, nutností na tato setkání psát úřední záznamy. Posléze následovaly zákazy jakéhokoliv podobného styku. A později ostrakizace lidí, kteří byli jakýmkoliv způsobem v kontaktu se starými ÚOOZeťáky. Lidí, kteří se, alespoň navenek, odmítali smířit s tím, že by měli sloužit v systému, který vytvářel a vládl mu po svém samozvaný policejní workoholik Robert Šlachta. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

X X X

II. Obviněný exdetektiv ÚOOZ Ratajský promluvil : Šlachta je tragéd, který ublížil nejen policii

"No to jste mi způsobil záchvat smíchu. Saman El-Talabani je korunním svědkem téměř ve všech aktuálních kauzách, které zpracovává brněnské NCOZ, v mém případě protidrogovka a dozoruje VSZ Olomouc. Mimochodem je to i člověk, který byl poměrně nedávno odsouzen za křivé svědectví právě vůči Richardu Ohnoutkovi. Ta věc je po Talabaniovsku zamotaná a složitá, stejně jako osobnost a obsah výpovědí pana Talabaniho, který je jakýmsi žolíkem trestních řízení vedených v Brně.," říká Michal Ratajský.

Před sedmi lety se bývalý důstojník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu podplukovník Michal Ratajský dostal v Brně v rámci utajované operace s krycím názvem Krov do sféry zájmů tamních policistů. Následně byl obviněn z vynášení policejních informací spolu s kontroverzním brněnským podnikatelem Samanem El-Talabanim a dalšími. Odposlechy v této kauze zachytily mimo jiné i hovory El-Talabaniho s vlivným brněnským politikem Jiřím Švachulou. Rozjel se obří korupční případ v Brně, který citelně zasahuje hnutí ANO. Michal Ratajský v rozhovoru pro Českou justici otevřeně popisuje zákulisí kauzy.

Privatizace trestního řízení s žolíkem

- Počkejte ta interakce se mezi Robertem Šlachtou a vámi musela mít nějakou genezi. Přeci jste se nestal podezřelým jen proto, že jste o něm trousil mezi kolegy, že je špatným velitelem útvaru…

Byť už jsem měl v civilu po odchodu z ÚOOZ jinou náplň práce, o činnost a život na útvaru jsem se nadále zajímal, trávil jsem s bývalými kolegy hodně času (některé jsem dokonce i zaměstnával či s nimi jinak spolupracoval) a díky tomu jsem přijímal aktivně či pasivně řadu informací z prostředí ÚOOZ od kamarádů. A nemyslím tím informace z trestních řízení, ale mluvíme o poměrech uvnitř a o působení útvaru. Ty informace jsem pak ochotně a rád předával všem, o kterých jsem se domníval, že by měli zájem je zveřejnit a případně tento stav změnit. Ať už to byli třeba novináři či politici. Zkrátka o dění v policii jsem se i nadále aktivně zajímal a snažil se mít přehled. A Robert Šlachta a jeho suita to samozřejmě moc dobře věděli. Protože jsem se s tím nijak netajil.

Dále musím zopakovat to, co jsem řekl před chvílí, a to že jsem v bezpečnostní branži velice intenzivně působil a působím dodnes, a při této činnosti se kontaktům s příslušníky policie a jiných bezpečnostních složek prostě nevyhnete. No, a pak přišlo to, co nejspíš přijít muselo, a obdobně se tomu tak stalo i v jiných případech. Zaklekli na mě a za velké osobní angažovanosti Šlachtova tehdejšího věrného exponenta, vedoucího expozitury ÚOOZ v Brně Richarda Ohnoutky, dnes náměstka Národní centrály proti organizovanému zločinu, napnuli své veškeré síly a prostředky pro to, aby mě nějakým způsobem na čemkoliv „udělali“, a aby si to udrželi. Svým způsobem si zprivatizovali trestní řízení a pod záminkou jakéhosi urputného boje proti organizovanému zločinu si se mnou pokusili vyřídit účty.

- Korunním svědkem proti vám je za podvod s DPH odsouzený brněnský kontroverzní podnikatel Saman El-Talabani. Shodou okolností je hlavním svědkem také v kauze brněnské politiky, přezdívané Stoka. Jaká je podle vás validita jeho svědectví?

No to jste mi způsobil záchvat smíchu. Saman El-Talabani je korunním svědkem téměř ve všech aktuálních kauzách, které zpracovává brněnské NCOZ, v mém případě protidrogovka a dozoruje VSZ Olomouc. Mimochodem je to i člověk, který byl poměrně nedávno odsouzen za křivé svědectví právě vůči Richardu Ohnoutkovi. Ta věc je po Talabaniovsku zamotaná a složitá, stejně jako osobnost a obsah výpovědí pana Talabaniho, který je jakýmsi žolíkem trestních řízení vedených v Brně.

- Ze spisů vypadá spíš jako vydatný informátor, který se snažil krýt si svůj byznys a svoje záda, když mu hrozil pobyt v arestu…

Informátor zřejmě byl, alespoň podle informací uvedených v médiích i v našem spisu. Já osobně jsem se s ním poznal jen velice povrchně. Setkali jsme se asi čtyřikrát, nebo maximálně pětkrát v životě. A to vždy z jeho iniciativy. Byl vždy slušný a velice milý.

- Navyprávěl toho ale o vás hodně…

O mně ani tak ne, napovídal toho hodně spíš o některých mých bývalých kolezích.

- Myslel jsem o aktérech kauzy Krov, o vás, jako celku…

V určitém smyslu ano. Bez něj by naše kauza asi nebyla tak zajímavá. Ale tato zjevně rozporuplná postava si momentálně hraje svou životní velkou hru.

- Měl El-Talabani měl nějaký užší vztah k Robertu Šlachtovi, nebo jen k Richardu Ohnoutkovi?

Prokazatelně měl blízký vztah s Richardem Ohnoutkou. S ním se stýkal na konci první dekády milénia, pak se jejich vztahy se narušily, nebo dokonce přerušily, kdy výsledkem bylo, že na Ohnoutku podal trestní oznámení. Nakonec se vše, ale v dobré obrátilo a nyní je v jím započatých trestních řízeních zásadním korunním svědkem. A Richard Ohnoutka, mimochodem můj bývalý kolega z expozitury v Brně, je de facto strůjcem prověřování mé osoby. Člověk, který po odchodu z Brna ke Šlachtovi do Prahy personálně a profesně zdecimoval odbor obchodu s lidmi a nelegální migrace, poté stejným způsobem paralyzoval brněnskou expozituru, tak nyní působí i na pozici náměstka NCOZ. Vím, že v současné době má Ohnoutka obrovské problémy i v centrále, kvůli své konfliktní povaze a přístupu k podřízeným, a proto se v podstatě jemu podřízené segmenty na NCOZ personálně a funkčně rozkládají. V nedávné době odešli z centrály tři vedoucí pracovníci na úseku boje proti terorismu, mnozí další příslušníci útvaru zvažují kvůli nesnesitelným pracovním podmínkám odchod. Právě díky konfliktnímu manažerskému destruktivnímu přístupu Ohnoutky.

Mimochodem Ohnoutka byl kvůli vztahům s podřízenými v minulosti několikrát prověřován GIBS. Žel bohu tato šetření vždy byla zastavena na pokyn VSZ v Olomouci, které roky ÚOOZ, dnes NCOZ, kryje záda. Olomoucké VSZ se stalo jakýmsi automaticky dedikovaným státním zastupitelstvím, které nehledě na místní a věcnou příslušnost dozoruje svým specifickým způsobem všechny trestní věci vedené, řízené či týkající se ÚOOZ, případně jejich proxy kulisami, kterými je v našem případě protidrogová centrála.
Stejný modus operandi, jeden soudce vládne všem

- V čem tam, v Olomouci, spatřujete chorobu ve fungování justice?

Aspoň tak jak jsem to já pochopil a zažil během působení v řadách kriminální policie, státní zastupitelství by mělo správně dozorovat a usměrňovat práci policie. Kdežto v jejich případě se tomu tak neděje. Dovolím si tvrdit, že se jedná se o jakousi vyšší formu součinnosti, kdy veškeré navrhované, nebo drtivá většina navrhovaných úkonů, ať už to jsou odposlechy, nebo sledování, jsou automaticky nekriticky schvalovány. A pak jsou v nějaké součinnosti postupně přidělovány a žádány tyto úkony u soudů, kde je pravděpodobnost, že projdou a ty úkony jsou nasazovány, nehledě na zákonný důvod. Mám s tím přímou osobní zkušenost především jako obviněný.

- Bavíme se například o modelu, který zmiňoval expremiér Petr Nečas, o soudci Vicherkovi z Ostravy, který si měl brát víkendové služby na schvalování odposlechů?

Přesně na něco takového narážím. Vicherka neznám, ale modus operandi je mi povědomý.

- Kdy se tedy udělovalo povolení k vašim odposlechům? Také o víkendech?

O našich odposleších se rozhodovalo, a je to vtipné, jak už jsem zmínil, v Olomouci a pak dvakrát v Ostravě, a v poslední fázi v Brně. O víkendu se například rozhodovalo o našem vazebním stíhání. A tento stejný soudce brněnského městského soudu, který povoloval poslední odposlechy, rozhodoval o vazebním stíhání, povoloval domovní prohlídky. Mimochodem stejný soudce rozhodoval i v politické kauze Stoka. Jmenuje se Libor Hanuš.

- Skutečně u vás povoloval odposlechy, domovní prohlídky a rozhodoval i o vazbě?

Ano. Neskutečná náhoda.

- To pak ovšem potvrzuje Petrem Nečasem vyřčené, že ÚOOZ a VSZ v Olomouci, mají své vyvolené soudce, kteří jim jdou na ruku…

Obávám se, že tomu tak opravdu je. Jinak si nedokáži vysvětlit, proč ty požadované úkony nebyly žádány u místně příslušných soudů. Vyšetřující orgán respektive dozorující státní zastupitelství si vždy našlo důvod, kde to chce mít, kde si bude žádat o povolení. V našem případě to mělo být logicky v Brně, vyšetřování měla vést GIBS a dozor patřil do rukou věcně a místně příslušného státního zastupitelství. Rozhodně ne odboru závažné ekonomické kriminality VSZ v Olomouci. Dodnes jsem to nepochopil, zvlášť když v naší kauze vystupují státní zástupci VSZ Olomouc i jako svědci.
ÚOOZ zlikvidoval sám Šlachta

- Vrátím se ještě na skok k Robertu Šlachtovi. Když vás „sbírali“, už byl náměstkem u celníků. Ale já mám z několika zdrojů informaci, že v době realizace akce Krov se měl Šlachta zdržovat na VSZ v Olomouci a na řízení té operace se měl i osobně podílet. Zachytil jste tuto informaci, je to podle vás v pořádku, aby celník řídil policejní realizaci?

Tuto informaci jsem také získal, z vlastního zdroje, a překvapilo mě, že ten zdroj byl blízký Robertu Šlachtovi. A pokud tomu tak skutečně bylo, tak myslím, že jeho angažmá opět dokresluje úzké vztahy vedení ÚOOZ s VSZ Olomouc a úpornou snahu Roberta Šlachty suplovat GIBS, suplovat protikorupční policii, „dělat si“ kauzy, které jeho útvaru věcně vůbec nepříslušely. Ptám se tedy k čemu ta ustanovení o příslušnosti vlastně jsou?! Obecně si myslím, že osobnostní nastavení toho člověka je dost výrazným faktorem jeho stylu práce.

Všimněte si, že skutečně velké tzn. medializované kauzy dělané ÚOOZ za jeho vedení jsou dvojího rázu: buď politického, anebo typu vyřizování si účtů, osobní msty v rámci policie. To jsou dvě základní linie, případně jejich mix. Také si všimněme, že mimo tyto linie o tom útvaru ani nevíme, zda skutečně bojoval s reálným organizovaným zločinem, což mělo být jeho hlavní poslání. Vlastně občas jsme se dozvěděli, že se pokusili i o něco jiného díky bombastickým akcím, které zpravidla po letech skončily trapnou blamáží jako například anarchoteroristé, komanda ČEZu a podobně.

- Co si myslíte o jeho mediálních výstupech, doprovázejících kauzy ÚOOZ?

Intenzívní až hysterická doprovodná mediální kampaň se v posledních letech bohužel stala nedílnou součástí jakéhokoliv trestního řízení vedeného ÚOOZ a významnou měrou se podílela na tlaku a očekávání veřejnosti z výsledku těchto trestních řízení. Ostatně i já sám toto mohu krásně ukázat na kauze úniku informací týkající se mé osoby, kdy jsem se poprvé a podrobně dozvídal o obsahu spisového materiálu z rozhlasu, který jsem poslouchal v cele vazební věznice. Zásadu neveřejnosti trestního řízení jsem asi špatně pochopil. O dopadu takových mediálních kampaní na soukromý život či reputaci zúčastněných se snad více vyjadřovat ani nemusím.

Já bych tady chtěl, na rozdíl od Petra Nečase, včas a stejně otevřeně říct a potvrdit, že co se týká působení superpolicajta Roberta Šlachty, obecně se jedná o člověka, který, dle mého názoru, neměl v té funkci, na tom místě, co dělat. Svým působením v čele ÚOOZ společně se svými dočasnými věrnými nohsledy, které v podstatě korumpoval nemalými penězi daňových poplatníků na odměnách a za vydatné podpory některých spřízněných ambiciózních a manipulovatelných státních zástupců, mohl realizovat své deviantní představy o společenské prospěšnosti, odhalování trestné činnosti a boji s organizovaným zločinem. Tímto se dopustil významného poškození společenského klimatu v České republice, co se týká vnímání prosazování práva a zákonnosti a vůbec pověsti policie jako takové. Především pak ÚOOZ, který svým přístupem a stylem vedení de facto zlikvidoval a totálně dehonestoval.

Více než tři roky čekám na soud

- Hodně tvrdá slova od člověka, který je stíhaný a čeká na soud. Jak čekáváte, že soud vyhodnotí vaši kauzu a vaši účast v ní? Chystáte se přiznat, že jste zjišťoval nějaké informace od policie, státního zastupitelství?

Na soud čekám už více než tři roky a pořád se jaksi nemohu dočkat. Ironicky řečeno, chápu, že je třeba najít alespoň něco, co by alespoň trochu ospravedlnilo délku, rozsah a intenzitu provedeného trestního řízení. Možná je to ode mne bláhové a naivní, ale očekávám, že soud bude také určitě zajímat kontext nejen mně za vinu kladených skutků a způsob, jakým se orgány činné v trestním řízení snažily zajistit poznatky, které hodlají použít jak důkazní prostředky. Trestné činy respektive přečiny, ze kterých jsem obviněn, soudu velmi ochotně a rád vysvětlím a doložím.

Očekáváte, že budete odsouzen?

Pokud bude dozorový státní zástupce z VSZ Olomouc navrhovat trest úměrný charakteru trestné činnosti a společenské nebezpečnosti, stejně jako navrhoval jeho kolega například panu Talabanimu, v jeho trestních kauzách, tak se domnívám, že mohu očekávat přinejmenším omluvu publikovanou na celém internetu a možná i finanční odměnu. Ale teď vážněji. Myslím, že pokud se mi dostane spravedlivého procesu, který posoudí všechny aspekty takto pojatého a vedeného trestního řízení, tak reálně může nastat situace, že k žádnému soudu ani nedojde nebo nijak odsouzen nebudu. Pokud by tomu bylo jinak, tak sebevraždu rozhodně páchat nebudu, nemám proč. Já si rád počkám.
________________________________________
Michal Ratajský (44)
Vystudoval Filozofickou a Přírodovědeckou fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor historie-geografie. V roce 2000 nastoupil ke kriminální policii, od roku 2003 do 2009 působil jako detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu na brněnské expozituře.
Po odchodu do civilu začal mj. podnikat v oboru poskytování bezpečnostních služeb, poradenství a analýz. Zabývá se také provozem střelnic a prodejem zbraní a střeliva
________________________________________

Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

VČASNÁ DIAGNÓZA RAKOVINY PLIC ZNAMENÁ ŽIVOT

Stačí několik málo měsíců a z diagnózy, která mohla znamenat operaci, léčbu a uzdravení se stává verdikt s fatálním koncem. Řeč je o rakovině plic, která v Česku ročně usmrtí asi 5 500 lidí – 85 % z nich jen proto, že se u nich na nemoc přišlo pozdě. Ve stadiu, kdy plicní nádor metastázoval. Plíce nebolí a příznaky choroby lze snadno zaměnit za jiné – méně vážné. Ve Světový den rakoviny plic (1. 8.) na to upozorňují čeští plicní lékaři. Snížit hrozivý poměr pacientů, u nichž se bojuje o co nejdelší přežití, je první na seznamu úkolů plicních lékařů. K jeho splnění vede podle odborníků prevence a včasný záchyt. A tomu by měl už příští rok významně pomoci pilotní program plošného screeningu u rizikové populace těžkých kuřáků.

„Pilotní program včasného záchytu karcinomu plic se bude týkat odhadem 30 000 vysoce rizikových osob, mezi 55. a 75. rokem, co vykouří alespoň jednu krabičku cigaret denně. Na radiologická pracoviště komplexních onkologických center by je k vyšetření za pomoci nízkodávkovaného CT posílali jak plicní, tak praktičtí lékaři. Od tohoto kroku si slibujeme zachycení nádorového bujení včas, a to u významné části rizikové populace. Předpokládáme, že nádor objevíme v první fázi u 650 z nich. Celkově by se screening mohl v budoucnu týkat až 390 000 osob,“ říká prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D., předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP. Podle ní tento nástroj dramaticky zvýší podíl pacientů, u nichž lze nádor v plicích ještě operovat a odstranit – ze současných 15 % až na 50 %. V tuzemsku ročně onemocní téměř 7 000 lidí, v 90 % z nich kvůli kouření, ať už aktivnímu nebo pasivnímu.

Česká republika není jediná, kdo se s problémem pozdní diagnózy rakoviny plic potýká, screening u rizikových skupin proto doporučuje Evropská respirační společnost. Nemoc znamená pro ekonomiku zemí obrovskou zátěž. Podle analýzy The Economist Intelligence Unit, která porovnává politiku

27 evropských států v boji s rakovinou plic, dokonce léčba karcinomu plic stojí více než léčba rakoviny prsu, tlustého střeva a prostaty dohromady. V Evropě výzkumníci odhadují náklady spojené s péčí o pacienty s rakovinou plic na více než 3 miliardy eur ročně.

Léčba rakoviny plic prodělala v posledních letech revoluční změny a pacientům, před nimiž v lepším případě ležel rozsudek 9 měsíců života se otevřela šance na čtyřnásobně delší přežití – v dobré kvalitě. „Díky novým metodám léčby, například zapojením a povzbuzením vlastní imunity člověka – imunoterapií, novým biologickým lékům, které působí na pochody v nádorových buňkách, a především jejich vzájemnou kombinací i se zapojením chemoterapie umíme pacienty s pokročilou fází nemoci léčit tzv. na míru. K tomu je ovšem potřeba důkladného testování již v době stanovení diagnózy – léčba pro konkrétního pacienta musí být vybrána tak, aby léčba zabírala a měnila charakter nemoci na chronickou,“ vysvětluje prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc., z Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno.

Díky důkladným testům je možné předpovědět, jak bude tumor na konkrétní léčbu reagovat, a proto roste i ochota zdravotních pojišťoven tuto drahou léčbu proplácet. Nejen u chemoterapie, ale i v případě imunoterapie a biologické léčby jsou některé léky hrazeny hned po stanovení diagnózy – tedy v první linii. „Plošná implementace nových biotechnologií umožní významně zpřesnit předpověď rizika relapsu časných stadií onemocnění a předpovědět účinnost vybrané léčby. K dispozici budou ‚stovky‘ nových cílených léků, které mohou přímo zasáhnout signální struktury podílející se na vzniku nádoru. Při volbě léčby se tak otevře prostor pro molekulární informatiku a aplikovanou umělou inteligenci. Dojde k průlomovému nárůstu systémové léčby.

Pacienti s nádory, které mají stejné genetické změny, dostanou léky cílené na danou změnu, nezávisle na typu nádoru,“ uvádí prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK VFN a ÚVN Praha. Cestu pacienta s rakovinou plic českým zdravotním systémem sleduje dlouhodobě projekt Lucas (LUng CAncer focuS). V systému už má 2 456 lidí, osm z deseti pacientů má pokročilé nebo metastatické stadium nemoci. Devět z deseti pacientů jsou nebo byli kuřáci. Podle nejnovější analýzy z pracovišť, která přispívají do registru Lucas začínají pacienti s rakovinou plic s léčbou na pneumoonkologických pracovištích v rámci komplexních onkologických center v průměru po 26 dnech od stanovení diagnózy, ale někdy až 43 dní po odhalení nemoci.

„Naším cílem je, aby se od okamžiku stanovení diagnózy do 14 dnů sešel multidisciplinární tým složený z pneumologa, hrudního chirurga, radiodiagnostika, onkologa a radiačního onkologa a rozhodl, jaký postup je pro konkrétního pacienta ten nejvhodnější,“ uvádí prof. Vašáková. „Rozhodnutí o léčebném plánu by mělo probíhat optimálně v sedmi pneumoonkochirurgických centrech, která mají k dispozici všechny odborníky a nejmodernější léky a metody a jsou tak schopny zajistit zejména kvalitní chirurgickou léčbu a navrhnout optimální na míru šitý léčebný postup. A ne na okrajových pracovištích, což se bohužel ještě občas děje.“ Mgr. Markéta Pudilová, Mgr. Veronika Ostrá

VYSOČINA PODPORUJE OBORY UČŇŮ

Kraj Vysočina vyplatí další motivační stipendia v učebních oborech. Ve druhém pololetí na ně dosáhlo 489 žáků
Už desátým rokem podporuje Kraj Vysočina vybrané obory odborného vzdělávání systémem motivačních stipendií a od roku 2013 je podpora vyplácena kontinuálně po celé tři roky studia. Ve druhém pololetí školního roku 2019/2020 dosáhlo na výplatu motivačního stipendia celkem 489 žáků v částce 1 750 000 Kč. Od začátku poskytování podpory na stipendia bylo z krajského rozpočtu vyplaceno už celkem 24 294 000 Kč.

Na výplatu motivačního stipendia u 26 dlouhodobě podporovaných oborů dosáhlo ve druhém pololetí uplynulého školního roku 482 žáků z celkového počtu žádostí o stipendium 1 142 (42,2 %) a vyplaceno bude 1 680 000 Kč. Dále kraj podpoří sedm žáků celkovou částkou 70 000 Kč jako odměnu za prokazatelně dobré výsledky ve studiu u ostatních oborů skupiny H.

Podporovaných oborů motivačních stipendií je podle Pravidel Rady Kraje celkem 26. Jde o tyto obory: modelář, slévač, nástrojař, obráběč kovů, kovář, jemný mechanik, klempíř, malíř a lakýrník, kameník, tesař, zedník, pokrývač, pekař, řezník-uzenář, strojní mechanik, instalatér, elektrikář, elektrikář-silnoproud a od školního roku 2014/2015 obor zemědělec-farmář, od školního roku 2016/2017 montér suchých staveb, autolakýrník a karosář, od školního roku 2017/2018 elektromechanik pro zařízení a přístroje a od školního roku 2018/2019 hutník, krejčí a operátor skladování.

Pro obory skupiny A činí výše základního stipendia 1 000 Kč měsíčně, pro obory skupiny B činí výše základního stipendia 700 Kč měsíčně a pro obory skupiny C činí výše základního stipendia 400 Kč měsíčně. Prospěchové stipendium zůstává stejné, a to 2 000 Kč za pololetí školního roku shodně pro všechny tři skupiny oborů.

Ve II. pololetí školního roku 2019/2020 bude vyplacena „odměna za prokazatelně dobré výsledky ve studiu“ žákům ostatních oborů skupiny H po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky ve 3. ročníku a to jednorázovou částkou 10 000 Kč za předpokladu splnění všech podmínek a současně při splnění podmínky, že po celou dobu studia alespoň ve čtyřech pololetích bude mít žák průměrný prospěch do 2,00 a zbývající 2 pololetí průměrný prospěch do 2,50 (na pořadí nezáleží). Zároveň nebude ve všech pololetích tříletého studia hodnocen ze žádného předmětu stupněm 4 (dostatečný) a z odborného výcviku bude ve všech pololetích hodnocen stupněm 1 (výborný).: Ing. Eva Neuwirthová

VYDAŘENÉ ZÁVODY V NEPOMUKU NA PLZEŇSKU

O uplynulém víkendu se na Nepomuckém trojúhelníku konal 39. ročník motocyklových závodů. I přes to, že bylo vrtkavé počasí, byly to krásné a zároveň letošní jediné české závody ve třídách jízd pravidelnosti historických závodních motocyklů.

Letošní sezóna závodů jízd pravidelnosti historických závodních motocyklů (JPHZM) v Přeboru České republiky pod záštitou Autoklubu ČR čítá bohužel jen jeden závod. Ten se o uplynulém víkendu od 25. do 26. července 2020 odjel v Nepomuku, kde se konal již 39. ročník Nepomuckého trojúhelníku. Na závodiště se díky tomu sjelo téměř dvě stě jezdců, takže byla všechna startovní pole pěkně zaplněná.

Pro většinu závodníků začal víkend již v pátek, kdy se hledalo vhodné místo v depu a hlavně se konaly administrativní a technické přejímky. Bylo vidět, že měli všichni kvůli zrušeným závodům dost času své stroje dobře připravit, takže byl při procházce depem krásný pohled na všechny historické skvosty, které psaly a stále píší historii motocyklového závodění.
I když v pravidelnosti nerozhoduje rychlost v časech na kolo, bylo vidět, že si všichni chtějí závody maximálně užít a také zjistit, jak jim jejich stroje jedou. Během závodů jsme mohli sledovat spoustu pěkných soubojů, kdy bylo možné porovnávat nejen výkony jednotlivých strojů, ale také um závodníků.

Závodní víkend také poznamenalo počasí. V sobotu dvakrát pršelo, takže hlavně druhé tréninky se jely na mokru. Až poslední dvě jízdy měly opět suchou trať, protože bylo dusno a asfalt poměrně rychle osychal. Podobné to bylo i v neděli, kdy se Nepomuk probudil do mokrého rána a pršelo celé dopoledne. Až před závodem sajdkár trať oschla, i když v lesním úseku bylo stále mokro. Poté až do konce nedělního programu bylo slunečno.

Sobotní program patřil dvěma kvalifikačním tréninkům všech tříd, navíc byly závody v Nepomuku zpestřeny závody třídy Jawa Pionýr a vloženými jízdami. Sobotní program musel skončit předčasně kvůli oleji na trati, takže byl poslední trénink třídy Jawa Pionýr zrušen a odložen na nedělní ráno. To byla prakticky jediná komplikace, která poznamenala závodní víkend. Nedělní program začal zmíněným druhým tréninkem třídy Jawa Pionýr a vloženými jízdami a poté už se rozjely závody JPHZM. Ty byly rozděleny na dva bloky - dopolední a odpolední a vyhlášení výsledků bylo vždy až po odjetí dopoledních a odpoledních jízd. Velkým zpestřením jsou také závody kategorie sidecar, které jsou vždy divácky vyhledávané. Ve všech třídách byli také oceněni jezdci s nejlepším závodním stylem, kteří obdrželi cenu diváků.
Tomáš Jenčovský - člen komise SZM za přírodní okruhy

"Podnik v Nepomuku byl kvůli opatřením proti šíření koronaviru jediný v rámci seriálů na přírodních okruzích pod Autoklubem České republiky v této sezóně. Po sportovní i organizační stránce byl na výborné úrovni. Pořádající klub si zaslouží veliké poděkování za to, že v této složité době připravil takto krásné závody. Pevně věřím, že sezóna 2021 již proběhne bez komplikací a kalendář přírodních okruhů bude opět bohatý jako v minulém roce." Ing. Eva Koňáková, mediální zástupce

OSTRAVSKÝ CYKLISTICKÝ TÝM POŠLAPE TISÍCE KILOMETRŮ PRO REBEKU.

Jedeme pro dobrou věc. Na start 8. ročníku Metrostav Handy Cyklo Maratonu se 28. července postaví také osmičlenný cyklistický tým Moravskoslezského kraje. Přesně 2222 kilometrů napříč Českou republikou tentokrát pojede pro svou patronku, 5letou Rebeku Bábovou, která se narodila s rozštěpem páteře. Aby se díky finančně náročné rehabilitaci mohla postavit na nohy.

Závod, ve kterém závodí smíšené týmy zdravých sportovců a sportovců s hendikepem, odstartuje 28. července a potrvá do 1. srpna. Účastníky jsou čtyř nebo osmičlenné cyklistické týmy, v nichž musí být minimálně jeden člověk s jakýmkoli druhem postižení. Náročnou trasu tým musí zvládnout v limitu 111 hodin.

„Cílem není dosáhnout nejlepšího času, i když i o to se budeme samozřejmě snažit, ale hlavně ukázat, že nehendikepovaní i hendikepovaní mohou dohromady tvořit fungující tým, a to nejen při sportovních podnicích. A pomoci člověku, který se řízením osudu potýká s nelehkou situací a navzdory těžkému úrazu či nemoci má vůli žít co nejaktivnější život. A to pětiletá Rebeka rozhodně má. Chceme pro ni vyšlapat peníze, aby jí její rodiče mohli dopřát finančně náročnou rehabilitaci, díky které dělá malá bojovnice velké pokroky,“ uvedl ředitel Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě a kapitán týmu Tomáš Kotyza. Věří, že i v situaci komplikované koronavirem cyklistický tým vše zvládne. „Tak jako v minulých letech, kdy jsme si v některých chvílích sáhli na dno svých sil. V týmu s námi jede i Jiří Zdrálek. Je pro všechny ohromnou inspirací. Dokazuje, že i s hendikepem je možné vést plnohodnotný život, a navíc pomáhat ostatním,“ dodal ředitel krajského úřadu Tomáš Kotyza.

Podpořit krajské cyklisty a Rebeku Bábovou může i veřejnost. Moravskoslezský kraj společně s neziskovou organizací Colliery srdcem připravil doprovodnou akci, do které se může zapojit kdokoli. „Na parkovišti před krajským úřadem v Ostravě budou ve středu 29. července od 7 do 18 hodin v provozu crossfitové trenažéry SkiErg, BikeErg, AssaultBike a také speciálně upravené kolo na ruční pohon HandBike, které si návštěvníci budou moci vyzkoušet. Každý zdolaný kilometr na kterémkoliv trenažéru je směnitelný na koruny, které navýší Rebečino konto pro potřebnou rehabilitaci. Přijďte si zasportovat a pomoci dobré věci,“ pozval Tomáš Kotyza.

V roce 2018 ujel krajský tým 2222 kilometrů dlouhou trasu za 83,5 hodiny. Znamenalo to první místo mezi čtyřčlennými týmy. Celkově tým zaměstnanců Moravskoslezského kraje, který v neskutečném vedru šlapal pro svou patronku Gábinu, skončil na čtvrtém místě. Pro Gábinu na stacionárních kolech šlapala před krajským úřadem také veřejnost. Lidé ujeli 363 kilometrů, což pro Gábinu znamenalo 36 300 korun na další rehabilitaci.

Příběh 2020 – Rebeka Bábová

„Když jsem před pěti lety o sobě poprvé dala vědět, máma s tátou byli jako správní novopečení rodiče nesmírně šťastní. Malinko jsem jim ale zavařila. V 18. týdnu těhotenství mi diagnostikovali rozštěp páteře. Já už tenkrát věděla, že se s tím dokážu poprat, ale jak to říct našim? Dnes vím, že to byly zbytečné obavy. I když jsem postižena těžkou vývojovou vadou, narodila jsem se těm nejúžasnějším rodičům na světě. Jejich každodenní péči jim vracím alespoň svým vytrvalým bojem s nepřízní osudu.

Nereptám a cvičím, neodmlouvám a beru vážně každé rehabilitační doporučení. Jsem na světě opravdu šťastná, i když to občas sakramentsky bolí. Říkají, že jsem bojovnice. Asi po tátovi, třebaže dva metry třicet do výšky nikdy neskočím. Stačí, když se jednou budu moci postavit na vlastní nohy a udělat krok, dva. Anebo tisíc? Sama to zatím nedokážu, ale jednou … jednou určitě ano. Mám totiž kolem sebe hromadu lidí, kteří mi pomohou. Třeba i jednu cyklopartičku, které budu při řádění na své tříkolce držet pěsti, až pojede 111hodinový závod kolem Česka.“

Malá Rebeka, jejíž prognózy záhy po narození (ba i před ním) zněly neblaze, zabojovala, jak by to nedokázal leckterý dospělý. Zlověstné předpovědi, že bude nastálo upoutaná na lůžko, se naštěstí nenaplnily. Díky své houževnatosti a každodenní píli dnes nejenže stojí a chodí s oporou, ale obratně ovládá svou milovanou tříkolku. Má za sebou nejednu operaci a před sebou jakbysmet. A přesto se stále usmívá.

Organizátoři Metrostav handy cyklo maratonu našli cestu, jak lidem, jako je Rebeka, v jejich nelehkém boji alespoň malinko pomoci. Letos pořádají už osmý ročník cyklistického maratonu o délce 2222 km s limitem pro dojetí 111 hodin. Myšlenkou projektu je představit veřejnosti, že lidé s hendikepem i bez něj nejenže mohou dělat, ale dělají společné aktivity.

Na startovní čáře stojí cyklistické týmy, které vždy tvoří vedle zdravých také alespoň jeden hendikepovaný závodník. Největším fanouškem každého týmu je pak jeho patron, člověk po těžkém úrazu či nemoci.

V závodě napříč Českou republikou, jehož dva z průjezdních bodů trasy v Moravskoslezském kraji jsou Hukvaldy a Linhartovy, 28. 7. – 1. 8. 2020 pojede i osmičlenný tým Moravskoslezského kraje, rozhodnutý „vyšlapat“ pro svou patronku Rebeku potřebné rehabilitační procedury.

Navíc fanoušci týmu budou moci ve středu 29. 7. 2020 od 7.00 do 18.00 hodin před budovou krajského úřadu „ŠLAPAT PRO REBEKU“ na crossfitových strojích neziskové organizace Colliery srdcem a našlapané kilometry směnit na koruny, které navýší Rebečino konto na tolik potřebné rehabilitace. PhDr. Miroslava Chlebounová, PR specialista