iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

ÚS Rakouska: Část opatření proti covid-19 neústavní

Část opatření, která rakouská vláda přijala v boji s šířením koronaviru, byla neústavní. Rozhodl o tom ve středu rakouský ústavní soud. V rozporu se základním zákonem bylo mimo jiné nařízení o zákazu vycházení, kvůli jehož porušení padly tisíce trestních oznámení. Pokuty, které už lidé zaplatili, bude muset stát potrestaným nejspíš vrátit, informovala agentura APA.

Za neústavní označil rakouský soud nařízení, na základě kterého směli lidé do veřejných prostor a hromadné dopravy vstupovat jen v případě, že šli do práce, chtěli poskytnout pomoc nemocnému, vyřídit neodkladné záležitosti jako nákupy potravin či léků nebo se vydali na procházku s rodinným příslušníkem. Nařízení platilo od poloviny března do konce dubna.

Podle ústavních soudců by bylo přípustné zakázat vstup na určitá přesně popsaná místa či do určitých regionů, není ale možné vydat obecný zákaz, jak učinila v březnu vláda kancléře Sebastiana Kurze.

Soud zdůraznil, že ustanovení týkající se omezení pohybu nelze nadále aplikovat. Úřady tak budou muset zastavit tisíce správních řízení. Pokuty, které už lidé za porušení zákazu volného pohybu zaplatili, bude muset podle agentury APA stát nejspíš vrátit.

Ministr zdravotnictví Rudolf Anschober v reakci na rozhodnutí ústavního soudu uvedl, že ve vztahu k zaplaceným pokutám co nejdříve přijme rozhodnutí, které vyjde občanům vstříc. Na tom, jak přesně by měla vláda nyní postupovat, se ale neshodují ani ústavní právníci, které oslovila agentura APA.

Do rozporu s ústavou se podle soudu dostala rakouská vláda také při uvolňování koronavirových opatření. Za „neoprávněnou diskriminaci“ označili soudci to, že se po Velikonocích mohly otevřít jen obchody do 400 metrů čtverečních prodejní plochy, hobby markety a zahradnictví, ostatní obchody ale musely zůstat zavřené až do konce dubna.
Za vítězství Kurzovy vlády lze podle agentury APA naopak označit rozhodnutí o ústavnosti takzvaného zákona o opatření proti covidu-19, kterým rakouská vláda obešla starší zákon o epidemiích. Vyhnula se tím tomu, aby musela platit odškodnění podnikům, které svým rozhodnutím na řadu týdnů uzavřela.

ODPOSLECHY A NÁZORY SOUDCŮ VS A NS

Vrchní soud v Praze: Úsilí o zjištění objektivní pravdy za každou cenu vede k nezákonnostem a svévoli: Soudy nemohou nahrazovat zákonodárce a případné nedostatky právní úpravy, vycházející z předpokladu racionálního zákonodárce, nelze klást k tíži obviněných, proti kterým je vedeno trestní řízení. Takovou zásadou se mimo jiné řídil senát Vrchního soudu v Praze (VS) v čele s Lubošem Vlasákem, když na konci června odmítl použití tzv. prostorových odposlechů v trestním případu údajného tunelování pražského Dopravního podniku. Česká justice má rozhodnutí k dispozici.

Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Adama Borguly a dvou údajných poškozených proti zprošťujícímu rozhodnutí Městského soudu v Praze (MS), kdy zčásti toto rozhodnutí MS potvrdil. Přiklonil se také k názoru, že záznamy o sledování podle §158d, odstavce 3 nelze použít v jiné trestní věci. Jedná se o sledování osob a věcí, které musí povolit soudce, neboť je při něm zasahováno do nedotknutelnosti obydlí a narušováno soukromí a obecně řečeno jde o tzv. prostorové odposlechy.

Povolení ke sledování bylo z věci Grygárek

V této konkrétní věci žádal státní zástupce Borgula o použití výsledků sledování z hotelu Ventana z března roku 2012, výsledků sledování jedné z kanceláří, které v AK MSB Legal používali advokáti David Michal a Karolína Babáková a z monitoringu zásilek z této advokátní kanceláře, obojí z roku 2015. Úkony povoloval Okresní soud v Ostravě a Praha-západ v jiné trestní věci, která se původně, na svém počátku týkala možného podezření ze „sabotáže“, v níž měl figurovat i bývalý náměstek VSZ v Praze Libor Grygárek.

Aktuální rozhodnutí o nepřípustnosti takto získaných materiálů jako důkazů v jiné trestní věci opřel Vlasákův senát primárně o dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS), obdobné rozhodnutí senátu 2 To VS ve věci Synecký z února letošního roku a o komentářovou a odbornou literaturu.

Vrchní soud v Praze v červnovém rozhodnutí připomněl, že Nejvyšší soud již v roce 2018 nezpochybnil úvahu vrchního soudu o nepoužitelnosti takto získaných materiálů jako důkazů v jiné trestní věci, než pro kterou bylo vydáno soudem povolení. A to, když rozhodoval o stížnosti pro porušení zákona, s níž se na něj obrátil tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán v neprospěch Iva Rittiga, Davida Michala, Tomáše Jindry a Jany Nečasové. Pelikán tehdy ve své stížnosti napadl i to, že VS zpochybnil použití záznamů o sledování z jiné trestní věci. /

„Současně je nezbytné zdůraznit, že § 89 odst. 2 tr. ř. skutečně hovoří o obecné použitelnosti důkazu a je nezbytné zohlednit i toto hledisko. Ovšem při zvážení závažnosti zásahů do ústavně zaručených práv se jeví úvaha vrchního soudu o speciálním ustanovení § 158d odst. 10 tr. ř. vcelku přiléhavou“, konstatoval k tomu tehdy NS v rozhodnutí 3 Tz 8/2018.
Lata zastával názor o nepoužitelnosti, potom otočil

Pokud Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí ještě nevyslovil jasný názor ohledně použitelnosti záznamů podle §158d, odstavce 3, pak podle Vrchního soudu v Praze lze na věc aplikovat aktuální rozhodnutí NS z konce května ve věci 4 Pzo 9/2019. „Tento závěr NS ČR dle soudu odvolacího lze vztáhnout i na tento případ,“ uvádí se v odůvodnění rozsudku Vlasákova senátu.

Ten dále připomíná rozhodnutí jiného senátu VS z února letošního roku, který také odmítl použít tzv. prostorové odposlechy povolené soudem v jiné trestní věci jako důkaz.

Z odborné a komentářové literatury poukazuje VS na původní komentář k trestnímu řádu od státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) Jana Laty, toho času prezidenta zájmového spolku státních zástupců Unie státních zástupců (USZ). Lata v původním znění svého komentáře z roku 2017 výklad o nepoužitelnosti takto získaných materiálů zastával, aby jej překvapivě v roce 2019 změnil v opak.

Analogie v neprospěch je nepřípustná

Zdrojem úvah VS je pak i debata, kterou svými odbornými texty na toto téma vede vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, profesor Jiří Jelínek. Ten je kritikem současné úpravy a zastává kategorický názor o nepoužitelnosti prostorových odposlechů v jiné trestní věci, než pro kterou byly soudem povoleny.
Vlasákův senát se tak ve svém rozhodnutí přiklonil k názoru již zmíněného senátu 2 To VS, i podle něj nelze záznamy pořízené podle §158d, odstavce 3 použít v jiné věci, než pro kterou byly soudem povoleny.

„Pokud jde však o povolení soudcem dle § 158d odst. 3 tr. řádu, vzhledem k jazykovému výkladu ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu je použití v jiné trestní věci nepřípustné. Analogie podle trestního řádu sice obecně přípustná je, avšak nikoli v neprospěch obžalovaných. Ve veřejném právu je analogie brána jako nevhodný nástroj, eventuální nedostatky právní úpravy vycházející z předpokladu racionálního zákonodárce nelze klást k tíži jedince, resp. osob obviněných, proti kterým je vedeno trestní řízení,“ uvádí se ve zdůvodnění rozhodnutí.
Má-li trestní řád zvláštní úpravu, jde o res specialis

VS připomíná, že soudy nemohou nést odpovědnost za obsah zákonné normy, v tomto případě trestního řádu, jehož znění je výsledkem schvalovacího procesu Parlamentu ČR. „Povinností soudu je pak řídit se platným zněním zákona, tedy tr. řádu a správně jej aplikovat při své činnosti. Konečně nelze opomenout, že trestní řád až do 30.6.2008 neumožňoval použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v jiné trestní věci dle § 88 tr. řádu než v které byl povolen a teprve novelou trestního řádu č. 177/2008 Sb. účinnou od 1.7.2008 to zákonodárce výslovně za splnění zákonných podmínek umožnil, kdy zároveň však zákonodárce stejnou změnu neučil ve znění již tehdy platného ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu, kdy ustanovení § 158d tr. řádu je v trestním řádu účinné od 1.1.2002 a bylo zavedeno novelou tr. řádu č. 265/2001 Sb.,“ uvádí VS.

Pokud se státní zástupce domáhá, aby tyto odposlechy byly provedeny jako důkaz s odkazem na ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu, které obecně stanoví, co může sloužit za důkaz, upozornil VS na speciální úpravu v trestním řádu. „Pokud trestní řád má speciální úpravu, která jazykovým výkladem znamená nepoužitelnost důkazů za určitých podmínek, tak jak to vyjádřil zákonodárce v ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu, je nutno vycházet z této úpravy, neboť ve vztahu k obecné úpravě v § 89 odst. 2 tr. řádu jde o vztah res specialis,“ konstatuje se v rozhodnutí VS.

Zásadu nelze obětovat účelovosti ani účelnosti

A opět Vlasákův senát opakuje zásadu, kterou již vyslovil ve svém rozhodnutí druhý senát VS v únoru letošního roku. „V tomto případě je nutno dát přednost zásadě řádného zákonného procesu dle ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu, který má i ústavní dimenzi (§ 8 odst. 2 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) před zásadou zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností. Úsilí o zjištění objektivní pravdy za každou cenu, tedy i za cenu porušení zákonných limitů by totiž vedlo k nezákonnostem a nepřípustné svévoli orgánů činných v trestním řízení. Proto nelze zásadu bez řádného zákonného procesu obětovat účelovosti a účelnosti trestního stíhání, resp. použití „invazivních“ prostředků, mezi které bezpochyby prostorový odposlech patří,“ zdůraznil VS.

Vlasákův senát však také zároveň připustil, že soudní praxe je v tomto nejednotná a upozornil na odlišné rozhodnutí VS v Olomouci. „Odvolací soud si je vědom, že tento odlišný výklad ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu může odstranit vedle novelizace příslušného ustanovení tr. řádu také jednotící stanovisko Nejvyššího soudu ČR a pokud do doby opětovného rozhodnutí v této trestní věci to Nejvyšší soud ČR učiní, bude se samozřejmě tímto nalézací soud řídit. To platí rovněž, pokud by se daným výkladem zabýval ve svém rozhodnutí Ústavní soud ČR,“ konstatuje se ve zdůvodnění rozhodnutí z 30. června. Petr Dimun, ceskajustice.cz

SPORY ROMŮ V PŘEROVĚ

Pod palbou ostré kritiky se ve středu pozdě odpoledne ocitlo vedení Přerova před sálem plným obyvatel města. Po nedávných potyčkách dvou znesvářených rodin olašských Romů se konala veřejná beseda o bezpečnosti ve městě.
Na veřejné slyšení v Městském domě přišlo několik stovek lidí. Mimo jiné jim vadilo, že město nechalo spory řešit olašským králem a zástupce rodin, které za potyčkami stojí, si představitelé města kvůli řešení konfliktu pozvali na jednání na radnici.

Část Přerovanů v bouřlivé diskusi namítala, že k řešení potyček na veřejnosti slouží zákony, které mají platit pro každého.

„Kdybychom to udělali my, na zákusek na město byste nás asi nepozvali, co?“ kritizoval jeden z přítomných.
Vedení města si za postupem stojí. „Je něco jiného, když se porvou dva lidé na zábavě, než kdy se znesváří dvě romské rodiny. Ta rodina má dvacet třicet členů a je těžké na ně preventivně zapůsobit. Pokud si se zástupci rodin promluvíme, může to zapůsobit i na zbylou část rodiny,“ řekl radní Petr Vrána (ANO).

„Snažili jsme učinit maximální opatření tuto situaci řešit. Museli jsme jim dát jasně najevo, že jejich jednání je nepřijatelné a má trestněprávní účinky. Nemyslím si, že to bylo špatně. Bylo to řešení, které jsme považovali za nejlepší,“ doplnil primátor Petr Měřínský (ANO).

Ve čtvrtek odpoledne se navíc magistrát ohradil proti zmíněnému popisu pohoštění během jednání se zástupci romských rodin, který mezi lidmi nadále ve velkém koluje.„Není to pravda. Nedostali ani kávu, ani zákusek, jen vodu a k ní rázné varování,“ uvedla mluvčí města Lenka Chalupová.

Policie vyšetřuje sedm lidí, ale i komentáře z diskusí

Podle Martina Crhy z odboru služby pořádkové policie krajské policie jsou v Přerově i nadále posíleny hlídky.
„Vzali jsme síly a prostředky, které se přesunuly do Přerova. Nejde však o dlouhodobé opatření, síly a prostředky mohou chybět jinde. Chystá se také zřízení oddělení hlídkové služby, které bude umístěno v prostorách nádraží,“ uvedl Crha.
Incidenty, které vyvolaly v Přerově velké emoce, se odehrály minulý týden. Šlo o spory v cukrárně u náměstí T. G. Masaryka a v Bratrské ulici, kde jedna skupina Romů házela po druhé v noci z oken věci a bylo poškozeno několik aut. V obou případech zasahovaly desítky policistů včetně těžkooděnců.

Podle přerovské policejní mluvčí Miluše Zajícové dosud nebyl nikdo obviněn, prověřováno je však sedm lidí.
„Na základě vlastních získaných poznatků se také zabýváme komentáři na sociálních sítích a v případě, že zjistíme jakékoliv protiprávní jednání, budeme postupovat a řešit je v souladu se zákonem,“ řekla mluvčí.

Dění vadí i části místních Romů

Vyřizování účtů mezi dvěma olašskými rodinami odsoudila i část samotných přerovských Romů.
„To, co udělali, už je přes čáru. Je to pro nás špatná vizitka, když se něco takového stane - navíc dvakrát po sobě. Distancujeme se od takového jednání, protože to vrhá špatné světlo i na nás ostatní,“ řekl před několika dny serveru Denik.cz jeden z přerovských Romů Ivan Kandráč, který spolupracuje s neziskovou organizací a městem.
„Bojíme se toho, jak se bude situace dál vyvíjet - nechceme žádné nepokoje. Není to jen můj názor, ale i ostatních, kteří se na mě obracejí,“ dodal.

V 93 LETECH ODSOUZEN DOZORCE SS DEVE V NĚMECKU

V 93 letech soudili dozorce SS jako mladistvého. Za podíl na smrti 5 232 lidí: Soud v Hamburku ve čtvrtek uznal vinným třiadevadesátiletého nacistického dozorce, který za druhé světové války sloužil v koncentračním táboře Stutthof. Bývalému příslušníkovi ozbrojené organizace SS udělil za podíl na smrti 5 232 lidí dvouletý podmíněný trest. V době spáchání části činů totiž nacistovi bylo sedmnáct let, takže byl souzen na základě trestního práva pro mladistvé.

Soud někdejšího dozorce Bruna Deye odsoudil za napomáhání vraždě v 5 232 případech a za napomáhání pokusu o vraždu. Činy spáchané od srpna 1944 do dubna 1945 se staly v bývalém koncentračním táboře Stutthof u Gdaňsku na území dnešního Polska.

Spravedlnost dohnala dozorce v 92 letech, nacistům pomohl zabít tisíce lidí

Výše trestu vychází z toho, že obžalovanému v roce 1944 bylo sedmnáct let, a soud proto aplikoval tehdejší zákon pro mladistvé.Prokurátor požadoval tříletý trest. Podle prokuratury v době, kdy Dey ve Stutthofu sloužil, bylo v táboře nejméně 200 lidí zavražděno v plynové komoře a na pět tisíc dalších zemřelo kvůli nelidským podmínkám. Na začátku procesu loni v říjnu Dey uvedl, že coby dozorce ve Stutthofu nepracoval dobrovolně. V roce 1944 byl jako pekařský učeň povolán k Wehrmachtu, ale protože nebyl způsobilý k nasazení na frontě, převeleleli ho k ostraze koncentračního tábora.

U soudu vypověděl, že sice v táboře slyšel lidi křičet v plynových komorách a vídal vozy s mrtvými těly převáženými ke spálení, osobně se však na žádném násilí nepodílel a ze své služební zbraně ani jednou nevystřelil. Ve své závěrečném vyjádření u soudu se Dey tento týden omluvil za roli, jakou sehrál v nacistickém vyhlazovacím systému.
Podle agentury Reuters ale slova pečlivě vážil tak, aby svým vyjádřením nepřiznal jakoukoli osobní odpovědnost za konkrétní zločiny. „Chci se omluvit všem lidem, kteří museli projít oním pekelným šílenstvím,“ řekl.

Stutthof původně od roku 1940 sloužil jako tak zvaný pracovně-výchovný tábor, kterým prošly desetitisíce Poláků a občanů Sovětského svazu, internováni v něm ale byli i političtí vězni, lidé podezřelí ze zakázaných homosexuálních styků nebo Svědkové Jehovovi.

Od poloviny roku 1944 do Stutthofu mířily tisíce Židů z Pobaltí či polští civilisté zatčení po potlačení varšavského povstání. Součástí zařízení byla i plynová komora, mnoho vězňů bylo zavražděno zastřelením či pomocí fenolových injekcí do srdce. Tisíce lidí vyhladověly k smrti. Do konce druhé světové války zemřelo v tomto táboře, jeho pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 tisíc lidí.

Ředitel izraelského Centra Simona Wiesenthala Efraim Zuroff ve čtvrtek řekl, že podmíněný trest za podíl na smrti více než pěti tisíc lidí je výsměch přeživším holokaustu. „Jsme rádi, že byl odsouzen, ale verdikt nás rozladil, protože je v jistém smyslu urážkou přeživších,“ citovala Zuroffa agentura AP.

Podle něj není omluvou pro spáchané zločiny ani to, že Deyovi na konci světové války ještě nebylo ani osmnáct let. „Neznamená to, že nevěděl, co se v táboře děje,“ zdůraznil Zuroff. „On se teď bude cestou domů smát a pokračovat v dosavadním životě. Přeživší se budou muset vrátit ke svým nočním můrám,“ řekl v rozhovoru s agenturou DPA.

Německo po usvědčení dozorce z vyhlazovacího tábora Sobibor Johna Demjanjuka v roce 2011 vystupňovalo úsilí o stíhání dalších lidí, kteří se na nižších úrovních na hromadném zabíjení podíleli třeba i nepřímo. O každém z procesů, které od té doby začaly, média vždy píší, že by mohl být vzhledem k vysokému věku stíhaných lidí jedním z posledních.
Zuroff ale dnes poukázal na to, že ani vysoký věk někdejších nacistických zločinců by neměl vést justici k tomu, aby od stíhání upustila. „Nezaslouží si žádný soucit, protože ani oni žádný soucit se svými oběťmi neměli,“ řekl.

Demjanjukův případ byl pro německou justici klíčový i kvůli tomu, že tehdy soud přistoupil na argumentaci obžaloby, podle níž není třeba předkládat důkazy, že se obžalovaný přímo podílel na zločinech. K odsouzení za napomáhání vraždě stačí prostý fakt, že dotyčný v táboře pracoval a nijak nezakročil. Precedens později posloužil i při odsouzení dozorce z Osvětimi Oskara Gröninga v roce 2015.

SENÁTOŘI CHTĚJÍ ZBRANĚ NA OBRANU

Senát chce posílit nutnou obranu, odpůrci mají návrh za věcně nesprávný: Zpřesnit a rozšířit podmínky uplatnění nutné obrany zejména v domácím prostředí má novela senátora STAN Zdeňka Hraby, kterou dnes horní komora v prvním kole podpořila. Podle kritiků by změny, které výslovně počítají s možností použití zbraně, znamenaly zásadní odklon od současného pojetí. Zamítnutí se jim ale nyní prosadit nepodařilo.

Novelu nyní projedná senátní ústavně-právní výbor, dostal na to tři měsíce. Předseda výboru a někdejší žalobce Miroslav Antl (za ČSSD) uvedl s odkazem na expertní stanoviska, že návrh je věcně nesprávný a představuje „mix americké, německé a slovenské právní úpravy“. „Není třeba přijímat jiné úpravy, natož je skládat dohromady z více zdrojů,“ dodal Antl.

Hraba novelu hájil s tím, že změny mají podle něj posílit postavení obránce proti útočníkovi podle úpravy, která platí na Slovensku. „Navrhuje se zavedení jakési privilegované nutné obrany, která bude svědčit obránci na půdě jeho obydlí proti útočníkovi, jenž se do tohoto obydlí neoprávněně dostal za použití násilí, pohrůžkou násilí nebo lstí,“ uvedl senátor.
Není podle Hraby možné vyžadovat po obránci v mezní situaci, aby ji náležitě zhodnotil a zvolil vždy přesně adekvátní prostředky obrany. „Je proto nutno explicitně umožnit možnost a oprávněnost i velmi razantní obrany, která útočníka odradí, a to i za cenu jeho zranění či usmrcení,“ uvedl senátor. Zjevně nepřiměřená obrana, tedy například úmyslné usmrcení útočníka, má ovšem zůstat nadále trestné.

Za nutnou obranu se má podle novely považovat výslovně jednání v silném rozrušení, které útok způsobil, zejména v důsledku zmatku, strachu nebo leknutí. Nově má být za nutnou obranu uznáno jednání, pokud někdo při ochraně života, zdraví nebo majetku „použije fyzické síly, včetně použití zbraně, proti tomu, kdo násilím, pohrůžkou použití násilí nebo lstí neoprávněně vnikne do obydlí jiného, jestliže obránce při tom nezpůsobí úmyslně smrt jinému“.

Novela byla připravována v době zvyšujícího se počtu vloupání do rodinných domů v okolí Prahy. Obdobná slovenská úprava se podle senátora osvědčila, případů použití zbraně v obydlí jeho obráncem byly řádově desítky. Mediálně nejznámějším je případ herce a politika Milana Kňažka, který v roce 2017 postřelil ve svém obydlí útočníka.

V NĚMECKU VÍCE PENĚZ NA VÝZKUM LÉKU PROTI COVIDU-19

Německo ztrojnásobuje objem peněz na výzkum vakcíny proti koronaviru: Spolková ministryně pro vzdělání, vědu a výzkum Anja Karliczecková (CDU) oznámila, že chce na vývoj prostředků proti koronaviru či nemoci Covid-19 poskytnout 45 milionů eur (asi 1,2 miliardy korun). Peníze by měly směřovat do bezmála devadesáti projektů, z nichž některé už byly v uplynulých týdnech zahájeny.

„Pochopení biologie viru a jeho distribučních kanálů je klíčem k nalezení účinných terapií a dalších možných opatření k omezení šíření viru,“ zdůraznila podle deníku Deutsches Ärzteblatt Karliczeková. Podle ní je třeba také řádně prozkoumat, jak politická rozhodnutí a další doporučení v souvislosti s pandemií ovlivnila „každého člověka i naši společnost jako celek“.

Zajímá nás nejen medicína, říká Karliczeková

Spolkovou vládou financované projekty se podle Karliczekové zaměřují nejen na samotnou medicínskou stránku hledání účinných látek proti koronaviru, ale mají daleko širší vědecký záběr. „Od základního výzkumu přes klinické studie až po analýzu etických, právních a sociálních otázek, které s pandemií souvisí,“ dodala politička.

Finálních devadesát projektů bylo vybráno z více než 500 návrhů. Podle Karliczekové nezávislí odborníci vybírali ve zrychleném procesu, protože právě rychlost je to, co hraje ve hledání účinných látek velkou roli. Nově alokované prostředky doplňují peníze, které už ministerstvo nasměrovalo do oblasti vývoje vakcín a na jejichž základě se už v rámci univerzit rozjely čtyři výzkumné projekty.

Mezi podpořeními projekty je například i takový, který pracuje s infekcí koronavirem za co nejpřirozenějších podmínek. Jiný výzkumný tým se pak zaměřuje na zkoumání lidských kmenových organoidů (miniaturizovaná a zjednodušená verze orgánu vyráběná in vitro ve třech rozměrech, která vykazuje realistickou mikroanatomii), které reprodukují plicní tkáň. Vzniká tak spolehlivý 3D model, pomocí kterého lze následně zkoumat komplexní interakce mezi různými typy buněk plicní tkáně.

Další studie si pak klade za cíl prozkoumat účinnost léčby pacientů s Covid-19 plazmou od lidí, kteří už infekci prodělali a dokázali si vytvořit protilátky. Jiné výzkumné týmy se třeba věnují otázce, které faktory ovlivňují závažnost onemocnění Covid-19. Zkoumají vliv genetiky na průběh nemoci, například zda jsou pro infekční proces nebo závažnost nemoci relevantní krevní skupiny.

Závody o vakcínu

Německo je jednou z významných zemí světa, které věnují značné úsilí nejen nalezení vakcíny, ale i léků na Covid-19. Mimo jiné za tímto účelem asi před měsícem německá vláda rozhodla o majetkovém vstupu do biotechnologické společnosti Curevac, kde stát získá 23 procent akcií. Za podíl zaplatil 300 milionů eur (asi 8 miliard korun), a to prostřednictvím státem vlastněné rozvojové banky KfW (Kreditanstalt für Wiederaufbau) a navýšením základního kapitálu.
Cílem tohoto kroku je především poskytnutí finanční garance společnosti na získání vakcíny proti koronaviru, kterou Curevac začal vyvíjet už letos v lednu. Stát nemá v plánu nijak hovořit do obchodní ani jiné politiky Curevaku, vstup do firmy má však podle spolkového ministra hospodářství Petera Altmaiera (CDU) z hlediska průmyslové politiky země velký význam. Z případného úspěchu biotechnologické firmy by prý mělo prospěch nejen Německo, ale i celá Evropa. Ta by tím podle Altmaiera získala větší nezávislost při vývoji a výrobě vakcín proti koronaviru na světových mocnostech, jež vývoj vakcíny rovněž náležitě hmotně podporují.

Německo se ale pojišťuje i na jiných frontách. Už dříve se ještě spolu s Francií, Itálií a Nizozemskem dohodlo na uzavření smlouvy s britskou farmaceutickou společností AstraZeneca na dodávku nejméně 300 milionů dávek antikoronavirové vakcíny. Spolkové ministerstvo zdravotnictví v čele s Jensem Spahnem (CDU) rozhodnutí zdůvodnilo tím, že vakcína by mohla být dostupná ještě letos a že Německo nechce zůstat pozadu za jinými státy. „Mnoho zemí si už vakcíny s předstihem zajistilo. Evropa ale dosud ne. Rychlé a koordinované jednání skupiny členských států vytváří přidanou hodnotu pro všechny občany Evropské unie v krizi, které čelíme,“ uvedl před více než měsícem Spahn.

Ve světě momentálně probíhají doslova závody o to, kdo bude mít jako první účinnou vakcínu, která bude dostupná pro co nejširší masy lidí. Na celém světě se v tomto závodě snaží zvítězit kolem 160 výzkumných týmů a už více než dvacet kandidátů na vakcínu se zkouší v rámci klinických testů na pacientech. V čele pelotonu se zřejmě nyní nachází tým vědců z Oxfordské univerzity, který spolupracuje s AstraZenekou. Časopis Lancet přinesl počátkem tohoto týdne informaci, že kandidát na vakcínu vzbudil zhruba u čtvrtiny testovaných pacientů silnou odpověď imunitního systému a výsledky naznačují, že nedošlo k žádným neočekávaným vedlejším účinkům a potenciální vakcína se vyznačuje „podobným bezpečnostním profilem“ jako předchozí typ experimentální vakcíny. Petr Musil, ceskajustice.cz

EXŠÉF INVESTIČNÍHO ODBOR HRADCE KRÁLOVĚ KMONÍČEK NA 5 LET DO VĚZENÍ

Za zmanipulování tendru na nemocnici v Náchodě dostal šéf odboru pět let: Bývalý šéf investičního odboru Královéhradeckého kraje Emil Kmoníček má jít na pět let do vězení kvůli pokusu zmanipulovat tendr na přestavbu nemocnice v Náchodě. Soud naopak zprostil obžaloby hejtmanova externího poradce Lubomíra Červinského. Podle soudu neměl za rozhodování o zakázce konečnou odpovědnost. Rozsudek není pravomocný.

Obžaloba vinila Lubomíra Červinského, externího poradce tehdejšího hradeckého hejtmana Lubomíra France z ČSSD, z toho, že upravil podmínky veřejné soutěže na přestavbu Oblastní nemocnice Náchod, aby je splnila jen stavební firma Metrostav.

Druhý obžalovaný, někdejší vedoucí odboru investic Královéhradeckého kraje Emil Kmoníček, měl dokumenty podepsat bez kontroly a navíc parametry tendru přednostně poskytnout právě Metrostavu (více v článku Půjde to podle scénáře, sliboval úředník souzený kvůli tendru na nemocnici). Za zneužití pravomoci úřední osoby a zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky oběma hrozilo až dvanáct let vězení.

Soud se zabýval druhým a třetím tendrem na přestavbu nemocnice v Náchodě. V první soutěži ještě obžalovaní nefigurovali. Právě kvůli jejímu neúspěchu si kraj v září 2014 Červinského najal. Skutky uvedené v obžalobě však nebyly dokonané, kraj totiž musel druhou soutěž za 1,19 miliardy korun vypsanou v červenci 2015 zrušit kvůli chybám. Třetí tendr později zrušilo nové vedení kraje, a to kvůli pochybnostem, když případ začala šetřit policie.

Odpovědnost je na úřednících a radě kraje

Zatímco Kmoníček dostal pět let ve věznici s ostrahou a pětiletý zákaz činnosti v nevolených orgánech územních samospráv, Červinského soud osvobodil, neboť podle něj nebylo prokázáno, že skutky uvedené v obžalobě spáchal.
„Mohlo to být, jak uvádí obžaloba, ale stejně tak to mohlo být, jak popisuje obžalovaný Červinský. Za takových okolností nemáme možnost rozhodnout jinak. On byl pouze poradce, ale odpovědnost za rozhodování je na úřednících a radě kraje,“ zdůvodnil rozhodnutí předseda senátu Miroslav Mjartan.

Vynesení rozsudku se účastnil pouze Červinský, ten však verdikt nechtěl komentovat a odkázal na svého advokáta. Podle něj se případem Červinského neměl soud vůbec zabývat.

„Můj názor je, že státnímu zastupitelství a policii nepřísluší to, aby se vyjadřovali k tomu, jakým způsobem samosprávy nastavují tvrdost kritérií v rámci veřejných zakázek. Jestliže vám zabaví počítače a mobily a nenajdou jediný důkaz, pokládám to za zcela absurdní. Navrhovali jsme, aby vůči našemu klientovi nebyla ani podána obžaloba. Z našeho úhlu pohledu je smutné, že k tomuto rozhodnutí orgány dospějí po několika letech a klienta to prakticky zcela zničí,“ sdělil po vynesení rozsudku Červinského advokát Petr Drapák.

Poradce konal na přání hejtmana

Soud podle něj rozhodl v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy v pochybnostech pro obžalovaného. Podle soudu Červinský sice navrhoval kritéria, která omezovala okruh účastníků v tendru, ale činil tak na základě přání hejtmana France.

„Červinský byl ve funkci poradce hejtmana a věci, které zpracovával ve formě návrhů byly schváleny hejtmanem Francem, který nám zde výslovně uvedl, že prosazoval právě ta přísnější kritéria. Současně je třeba si uvědomit, že obžalovaný Červinský coby poradce dával výstupy lidem, kteří o tom měli rozhodnout a toto bylo děláno formou doporučení případně formou k diskuzi a podobně. Obžalovaný Červinský žádné výkonné, rozhodovací ani nařizovací pravomoci vůči pracovníkům kraje neměl a současně před nimi nic nezatajoval,“ řekl v odůvodnění rozsudku Mjartan.

Upozornil také, že 1,5 roku trvající odposlechy nepřinesly důkazy o tom, že by byl Červinský napojený na Metrostav.
„Tato souvislost prokázána nebyla. Podle názoru soudu zde minimálně došlo k přerušení příčinné souvislosti. Pokud by obžalovaný jednal s úmyslem docílit prospěch, muselo by být z odposlechů něco zjištěno, případně by muselo být zjištěno nějaké heslování nebo kryptogramy. Nic takového zjištěno nebylo,“ řekl. Obžaloba tvrdila, že muži záměrně nastavili podmínky dvou tendrů tak, aby zúžili okruh firem, které se mohly o zakázku za více než miliardu korun ucházet.

„Kvalifikační podmínky zahrnovaly reference v podobě jedné přestavby zdravotnického zařízení za provozu za nejméně 550 milionů korun a dvou staveb za nejméně 250 milionů bez DPH, vše s třídou energetické náročnosti B,“ stojí ve spisu.
Takové reference má podle obžaloby v Česku jen Metrostav ze zakázek v Motole, Kladně a Příbrami. Konkurence je mít nemohla. V zemi vznikly v požadovaném období už jen tři zdravotnické stavby nad 550 milionů, ale žádná z nich v třídě B. Firmy navíc musely mít řadu osvědčení a odborníky, kterých je v Česku naprosté minimum.

Podle žalobce vše řídil osvobozený Červinský

Státní zástupce Jiří Viesner však s názorem soudu nesouhlasí. Podle žalobce měl vše řídit právě Červinský a zajistit, aby kvalifikační předpoklady zvýhodňovaly firmu Metrostav, která se o zakázku ucházela ve sdružení se společností VCES. V případě Červinského se proto na místě proti rozsudku odvolal, u Kmoníčka si ponechal lhůtu na odvolání. Rozsudek proto není pravomocný.

„Podle našeho názoru důkazy, které byly předestřeny, svědčí o tom, že i pan Červinský se dopustil trestné činnosti. Dopustil se jí právě tím, že organizoval pana Kmoníčka,“ řekl k odvolání státní zástupce Jiří Viesner.
V případu Emila Kmoníčka žalobce zvažuje odvolání kvůli tomu, že soud nevyhověl návrhu státního zastupitelství na uložení peněžitého trestu. Mjartan to však odůvodnil tím, že nebylo prokázáno, že by Kmoníček na zvýhodnění Metrostavu profitoval.

UPRCHLÍCI V NĚMECKU ZNÁSILNILI 18 LETOU DÍVKU

Německý soud potrestal uprchlíky za hromadné znásilnění osmnáctileté dívky: V jihoněmeckém Freiburgu skončil soud s jedenácti muži, kteří byli obžalovaní z hromadného znásilnění osmnáctileté dívky. Deset z nich dostalo tresty do výše pěti a půl roku ve vězení. Větší část pachatelů tvořili uprchlíci ze Sýrie, znásilnění proto před dvěma lety vyvolalo v Německu zemi bouřlivou debatu o kriminalitě imigrantů.

Mezi obžalovanými je osm Syřanů, Iráčan, Alžířan a Němec. V době činu jim bylo 18 až 30 let. Pro osm obžalovaných žádala prokuratura víceleté tresty vězení, pro dva další podmíněné tresty za napomáhání a jednoho muže navrhla zprostit viny. Podle německého zpravodajského kanálu Tagesschau obžalovaní buď popírali svou vinu nebo se k záležitosti vůbec nevyjadřovali.

Pachatelé znásilnili osmnáctiletou dívku před diskotékou ve Freiburgu. Dívka předtím vypila drink s rozpuštěnou extází. Podle doktora byla zcela bezbranná a neměla šanci znásilnění vzdorovat. Muži zadržovali oběť dvě a půl hodiny. Po činu utekli. Vyšetřovatelé je později usvědčili pomocí stop DNA.