iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Šlachta kritizuje soudkyni Langerovou, ženu exministra

Bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a bývalý náměstek celní správy Robert Šlachta se ve své knize Třicet let pod přísahou opřel do manželky exministra vnitra Ivana Langera. Markéta Langerová je členkou soudního senátu, který bude soudit jeden z případů, na němž je vystavěna kauza Vidkun. Šlachta v knize zapochyboval i o předsedovi senátu Martinu Lýskovi, který soudí Vidkun.

Markéta Langerová, manželka exministra vnitra Ivana Langera, soudila na Okresním soudu v Olomouci. Zhruba zhruba rok byla na stáži u Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci. Tam senátu, jehož je členkou, napadl případ dotačního podvodu politika ČSSD Jaroslava Králíka.

Jde o případ, který je součástí obří kauzy Vidkun, v rámci které Šlachtův ÚOOZ zatkl dva policisty z olomoucké krajské policie, hejtmana Jiřího Rozbořila a Langerova přátele – podnikatele Ivana Kyselého. V rámci operace Vidkun si ale Šlachtovci přišli i pro Ivana Langera, provedli o něj domovní prohlídku, ale obvinění mu nesdělili.
Robert Šlachta se kvůli tomu do Markéty Langerové, léta pozitivně hodnocené soudkyně, opřel ve své knize Třicet let pod přísahou. Česká justice získala verzi knihy v textovém souboru.

„Už jsem vám říkal o kauze kolem bývalého politika ČSSD (Jaroslava) Králíka. Tak ta kauza se teď bude v odvolacím řízení soudit u ostravského soudu na pobočce v Olomouci. A pokud jsou mé informace správné, tak do odvolacího senátu byla ustanovena manželka Ivana Langera, soudkyně JUDr. Markéta Langerová. Dokonce prý došlo v posledních dnech ke změně v obsazení toho senátu s tím, že paní Langerová by měla být jeho zpravodajem. To znamená tím soudcem, který kauzu nastuduje a ostatním soudcům v senátu již předkládá nějaké své názory či pohled na věc. Tahle skutečnost ve mně vyvolává obavy o nezávislost olomoucké pobočky soudu,“ nastoupil Šlachta na Langerovou.

A znervóznil ho i předseda senátu téhož soudu Martin Lýsek, který soudí samotnou kauzu Vidkun. „Znervózňuje mne pak i skutečnost, že soudce Lýsek, který kauzu Vidkun začal v Olomouci soudit, odmítl přijmout jako důkaz materiály, které byly zajištěny při domovní prohlídce u Ivana Langera s tím, že údajně nejsou využitelné pro souzenou trestní věc a této se netýkají. Já vím, jaký materiál byl u Langera zajištěný, a jsem si jistý, že s uvedenou kauzou zcela jistě souvisí a určitě měl být jako důkaz použit,“ zapochyboval Šlachta nad soudcem Lýskem. A pokračoval: „Co se týká soudu, který začal v kauze Vidkun, nezbývá mi než i v tomhle případě věřit, že pan soudce Lýsek bude tu pravdu hledat a při hodnocení důkazů nebude nadržovat ani jedné ze stran. A protože tu kauzu znám, jsem přesvědčen, že jiné než odsuzující rozsudky vyslovit nemůže. Je sice pravda, že mě trochu znervózňují některé informace, které v poslední době z Olomouce dostávám, ale přesto, jak jsem již řekl, věřím, že u soudu práce bývalého ÚOOZ a VSZ v Olomouci obstojí a ta pravda se ukáže.“

Česká justice se kvůli těmto výrokům obrátila na předsedu Krajského soudu v Ostravě Petra Nováka, pod nějž olomoucká pobočka soudu spadá, zda nevnímá Šlachtovy výroky jako pokus o ovlivnění nezávislosti soudu. „Předesílám, že předmětnou knihu jsem nečetl, informaci o vydání knihy, jejímž autorem je pan Robert Šlachta, jsem pouze letmo zachytil někde na internetu a nemám ani bližší představu o obsahu knihy,“ začal svoji odpověď Petr Novák.
„Slova pana Roberta Šlachty v uvedených úryvcích nevnímám jako nátlak na rozhodnutí našeho soudu v jím citovaných případech. Každý soudce musí být připraven na to, že může čelit jisté formě tlaku veřejnosti či mínění jiných, více či méně ´poučených´ osob, a každý soudce by měl mít schopnost takový tlak ustát, a zachovat si svou nezávislost a nestrannost. Jako předseda soudu nemám žádné nástroje k tomu, abych zabránil ostrakizaci soudců či soudních senátů krajského soudu, které řeší byť i problematické a mediálně komentované případy,“ odepsal na otázky České justice šéf krajského soudu.

Citované případy byly podle Nováka do příslušných soudních senátů přiděleny v souladu s rozvrhem práce krajského soudu. A po jejich přidělení nedošlo k žádným změnám z hlediska jejich přidělení, a ani v obsazení soudních senátů.
„Pokud jde o tzv. kauzu Vidkun, tato napadla v souladu s platným rozvrhem práce do senátu 29T, jehož předsedou je Mgr. Martin Lýsek. Jedná se o živou trestní věc, tudíž postup soudu v rámci tohoto řízení mi zásadně nepřísluší komentovat. Obecně lze zmínit, že soud odpovídá za úplnost provedení všech důkazů, jež jsou nezbytné k plnohodnotnému objasnění skutkového děje. Soud nemá povinnost provést všechny navrhované důkazy, a pokud soud návrh konkrétního důkazu odmítne, musí ve svém rozhodnutí odůvodnit, proč tak učinil. Nepochybuji o tom, že předseda senátu se se svými povinnostmi náležitě vypořádá,“ uvedl Novák ke kauze Vidkun.

„Pokud jde o tzv. kauzu Králík, tato napadla v souladu s platným rozvrhem práce do senátu 2To, jehož předsedou je JUDr. Michal Jelínek, který jako řídící předseda senátu má nejen pravomoc, ale především povinnost organizovat práci v soudním senátu, což zahrnuje rozdělování nápadu trestních věcí jednotlivým členům senátu, a to s přihlédnutím k jejich rovnoměrnému zatížení. Předmětná věc byla tímto způsobem přidělena soudkyni JUDr. Markétě Langerové, která je členkou toho (tříčlenného) soudního senátu,“ vysvětluje dále Novák.

„Dovoluji si rovněž připomenout, že všichni soudci jsou si vědomi své povinnosti oznámit svou podjatost a rozhodnout o svém vyloučení, a navíc právem vznést námitku podjatosti pochopitelně disponují i osoby, proti nimž se trestní řízení vede. K nastíněným pochybnostem o nepodjatosti, lze zmínit, že podle judikatury ústavního soudu, není vztah podjatosti založen jen na subjektivních pocitech účastníků či soudců, ale musí být tvořen objektivními důvody, s nimiž zákon takový postup spojuje, jinak by mohlo dojít k odnětí obžalovaného jeho zákonnému soudci. (viz např. II. ÚS 105/01 ´Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných je podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, avšak rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.´).

„Pevně věřím, že rozhodnutí soudců v citovaných věcech, ať již jakákoliv, budou přesvědčivá a důsledně odůvodněná, a jako taková přesvědčí veřejnost o nezávislosti, nestrannosti a vysoké odbornosti rozhodujících soudců, kteří byli autorem v knize zmíněni,“ dodal Novák.

Po Šlachtových výrocích bylo podle informací České justice angažmá Markéty Langerové u krajského soudu, i její práce, nadřízenými už po několikáté přezkoumáváno, včetně její práce. Na sklonku června byla stáž ukončena a Markéta Langerová je už nyní právoplatnou soudkyní Krajského soudu v Ostravě – jeho pobočce v Olomouci. (nik), ceskajustice.cz

SENÁTOŘI ČR PROTI BABIŠOVI, DOSTALI NA FRAK U SOUDU EU,

Soud EU odmítl Wagenknechtovu žalobu na Evropskou radu kvůli nevyloučení Babiše z jednání o rozpočtu EU: Druhý nejvyšší soud EU ve svém rozhodnutí uvedl, že pouze členské státy mají pravomoc určit, zda je na zasedáních Evropské rady bude zastupovat hlava státu, nebo předseda vlády. Pouze státy také mohou podle soudu stanovit důvody, proč by je některý z vrcholných činitelů nemohl na zasedáních zastupovat.

Soud Evropské unie označil za nepřípustnou a neopodstatněnou žalobu českého senátora Lukáše Wagenknechta na Evropskou radu, která podle politika z Pirátské strany protiprávně odmítla vyloučit premiéra Andreje Babiše ze svých zasedání o unijním rozpočtu na období 2021-2027. Podle Wagenknechta tak Evropská rada měla učinit kvůli střetu zájmů u českého ministerského předsedy. Unijní soud ale zdůraznil, že pouze členské státy rozhodují o tom, kdo je bude na jednáních rady zastupovat. Wagenknecht se proti usnesení odvolá.

Druhý nejvyšší soud EU ve svém rozhodnutí uvedl, že pouze členské státy mají pravomoc určit, zda je na zasedáních Evropské rady bude zastupovat hlava státu, nebo předseda vlády. Pouze státy také mohou podle soudu stanovit důvody, proč by je některý z vrcholných činitelů nemohl na zasedáních zastupovat.

Wagenknecht poukazuje na to, že podle odůvodnění by mohla žalobu podat pouze Česká republika, o které ale rozhoduje premiér, který je podle senátora ve střetu zájmů. „Nižší tribunál uvádí, že je věcí členského státu, koho posílá na jednání Evropské rady, tedy i někoho kdo porušuje evropské právo. Vzhledem k tomuto odůvodnění podáme odvolání k plénu Evropského soudního dvora,“ napsal ČTK.

Wagenknecht loni v červnu dopisem požádal Evropskou radu, aby Babiše vyloučila ze zasedání z loňského 20. června a z budoucích zasedání věnovaných víceletému rozpočtu EU. Žádost se zakládala na údajném střetu zájmů českého předsedy vlády vzhledem k jeho osobním a rodinným zájmům v podnicích skupiny Agrofert. Tyto podniky jsou příjemci dotací z unijního rozpočtu.

Evropská rada v odpovědi poukázala na to, že Smlouva o EU neměnitelně zakotvuje složení Evropské rady a otázka, zda má ten který členský stát zastupovat hlava státu, nebo předseda vlády, spadá výlučně do působnosti vnitrostátního ústavního práva. Rada konstatovala, že nemůže českého předsedu vlády ze svého jednání vyloučit.

Wagenknecht se s tímto vysvětlením nespokojil a podal k soudu EU žalobu i s poukazem na pravidla o ochraně finančních zájmů EU. Unijní soud však podle své dnešní tiskové zprávy mimo jiné konstatoval, že nebyla splněna podmínka, že žalujícího se opatření požadovaná od Evropské rady musí bezprostředně a osobně týkat.
„Tribunál tedy konstatoval, že žaloba pro nečinnost podaná L. Wagenknechtem – mimo to, že je nepřípustná – je v každém případě zjevně neopodstatněná,“ uvedl unijní soudní orgán.

Podle loňské unijní auditní zprávy, která se týkala dotací ze strukturálních fondů EU, se Babiš nachází ve střetu zájmů a má stále vliv na holding Agrofert, přestože ho v roce 2017 vložil do svěřenských fondů. Právě s poukazem na svěřenské fondy ale Babiš střet zájmů dlouhodobě odmítá.

Babiš na summitech EU zastupuje Česko a může například rozhodovat o výši přímých zemědělských dotací, z nichž může prostřednictvím holdingu Agrofert sám profitovat, upozornil dříve senátor Wagenknecht.

V POLSKU OMEZÍ VLIV MÉDIÍ CIZINCŮ

Polsko se pokusí omezit vliv médií v cizím vlastnictví, slibuje Kaczyński: Polsko se bude snažit vytvořit pravidla, která by v zemi omezila působnost médií v cizím vlastnictví. Řekl to v neděli předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczyński. Podle něj by se tak mělo stát před dalšími parlamentními volbami, které jsou plánovány na rok 2023, uvedla agentura Reuters.

Strana Právo a spravedlnost si dlouhodobě stěžuje, že média v cizím vlastnictví, která v zemi působí, se vměšují do vnitřních záležitostí Polska. V úterý Kaczyński prohlásil, že „média v Polsku by měla být polská“. Obvinění z vměšování se znovu objevila během kampaně před nedávnými prezidentskými volbami. Prezident Andrzej Duda, který ve volbách obhájil mandát, opakovaně zahraničním médiím a médiím v cizím vlastnictví působícím v Polsku vyčítal, že šíří nepravdivé informace.

Na dotaz, zda PiS přistoupí k reformám týkajícím se médií před skončením svého volebního období, Kaczyński polskému veřejnoprávnímu rozhlasu řekl, že věří v brzké zavedení reforem.

„Pokusíme se to provést mnohem rychleji (než do konce našeho mandátu), přinejmenším na legislativní úrovni. Úspěch tohoto procesu je ale spojen s mnoha změnami, které musíme přijmout v naší zemi i v mezinárodních vztazích,“ dodal šéf PiS.

Strana tvrdí, že jakékoli nové zákony budou v souladu s pravidly EU, což by podle Reuters mohlo snahy o snížení vlivu médií v cizím vlastnictví v Polsku zkomplikovat. Straně Právo a spravedlnost je trnem v oku mimo jiné televize TVN, která patří do americké sítě Discovery, či různé regionální listy, z nichž mnohé mají německé vlastníky.
Jeden z představitelů PiS tento týden agentuře Reuters řekl, že mezi zvažovanými možnostmi je odkoupení regionálních novin.

ŽOLDÁCI SI CHVÁLÍ TURKY, DOBŘE PLATÍ

Syrská válka v Libyi. Turci platí lépe než Rusové, tvrdí syrští žoldáci: Válka v Sýrii pokračuje v Libyi. Alespoň to naznačuje přítomnost syrských žoldáků, kteří ve své domovině bojovali na opačných stranách barikády. I v libyjském konfliktu jsou rozdělení. Jedni stojí na straně Turecka, druzí pod patronátem Rusů. Podle Syřanů ale Turci platí lépe než Rusové.

Muhammad a Adnan byli protivníky v syrské občanské válce. Muhammad sloužil Bašáru Asadovi, zatímco Adnan se přidal k rebelům. Osud je však zavál bojovat v jiných válkách, v jiné zemi. V Libyi. Adnan nečekal, když se přidával k Svobodné syrské armádě, že se stane žoldákem ve službách Turecka. Chtěl bojovat proti nenáviděnému Asadovu režimu. Vláda však za pomoci Rusů a Íránu zatlačovala rebely zpět, až jim zůstala pouze enkláva na severu země v Idlíbu, kde vzbouřenci mohli přežít jen za pomoci Turků.

V posledních letech však Adnan nebojoval proti Asadovi, ale proti kurdských milicím, které jsou trnem v oku tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi. „Jsme závislí na Erdoganovi,“ řekl Adnan německému listu Der Spiegel. „Musíme bojovat kdekoliv, kde on chce“.

Erdoganův zájem se neomezuje jen na Sýrii. V jeho zájmu je, aby mezinárodně uznávaná libyjská vláda premiéra Fáize Sarrádže v Tripolisu ustála vojenský nátlak ze strany maršála Chalífy Haftara, který ovládá zbývající části země. Hraje se o kontrolu nad lukrativními ropnými poli. Obě strany konfliktu mají své mezinárodní podporovatele: Sarrádž Turecko či Egypt, Haftar Francii, Saúdskou Arábii a Rusko.

Postřelení jako propustka domů

Libye se proto stala další destinací, kam Turci Adnana poslali. Dali mu atraktivní nabídku. Za každý měsíc, který bude bojovat za Sarrádže, získá 2000 dolarů, mnohem víc než v Sýrii. Žoldák toho ale brzy začal litovat.
Boje v přední linii v Libyi jsou mnohem intenzivnější než v Sýrii. Adnan by rád odešel. Tvrdí, že nemůže, protože Turci a Libyjci umožňují odejít jen těm, co jsou zranění. Někteří Adnanovi kolegové se proto střílí do nohy. Jiní nastupují na uprchlické lodě.

Pomoc přibližně 7 000 syrských žoldáků, podporovaných drony, pomohla libyjské vládě odrazit soustředěný útok Haftarových sil a uhájit hlavní město Tripolis. Haftar se též musel stáhnout ze strategicky důležitých měst na pobřeží.

Pod patronátem Ruska

Podle uniklé zprávy OSN za Haftara bojuje proslulá ruská žoldácká skupina Wagnerovci. Pod její vedení v květnu spadalo 2 000 Syřanů. Mohammed, jeden z těchto syrských žoldáků, ale odhaduje jejich počet na 5 000. Podle něj Asadům režim propouští zajatce ze syrských věznic a posílá je do bitevní vřavy, která zuří v severoafrickém státě. Rusko zapojení syrských i ruských žoldáků do libyjského konfliktu odmítá.

Ruští žoldnéři se léčí na elitních klinikách, vlastní je lidé napojení na Putina

Muhammadovi, který bojoval za již rozpuštěnou proasadovskou organizaci, nabídl velitel 1 000 dolarů měsíčně, pokud bude bojovat za ruské zájmy v Libyi. Muhammad ale nyní přemýšlí, že změní strany, protože Turci platí mnohem lépe, než Rusové. „V Sýrii jsem bojoval pro vítězství. Tady je to jenom o pěnězích, “ říká.
Ne všichni žoldáci jsou však nespokojení. „V Sýrii je smrt všudypřítomná. Ale v Libyi jsou peníze a smrt. To je, proč jsem se rozhodl zůstat,“ sdělil listu The National další syrský žoldák.

Zrádci a zaprodanci

Přítomnost syrských žoldáků v Libyi na obou stranách barikády utváří podle Tareka Megerisho, experta na Libyi z think tanku European Council on Foreign Relations, „bizarní“ dynamiku v libyjském konfliktu. „Syrská občanská válka se odehrává v Libyi,“ řekl Megeris listu The Washington Post.

V Sýrii vzbuzují syrští žoldnéři pobouření. Bojovníci bojující za Turky jsou považováni za zrádce, kteří nechali své spolubojovníky napospas Asadovi a Rusům. A válečníky na straně Rusů Syřané obviňují, že slouží ruským, nikoliv syrským zájmům.

Pro některé syrské mladíky, kteří neznají nic jiného než válku a kteří se potýkají s nedostatek ekonomických příležitostí, však představuje žoldácký život způsob, jak vydělat peníze. Jeden bojovník řekl listu The National, že z peněz získaných z žoldácké činnosti financuje svou rodinu v uprchlickém táboře.

Libyjského konfliktu se účastní i další žoldáci. Mnozí z nich jsou ze Súdánu. Jeden z nich řekl listu Der Spiegel, že je Hafarovy jednotky i Rusové považují jednoznačně za druhořadé bojovníky. Zatímco ruští žoldáci se rychle stáhli, když boje o Tripolis byly neúspěšné, Súdánci zůstali zanecháni napospas vládním silám.

Generální tajemník OSN António Guterres minulý týden kritizoval „bezprecedentní míru zahraničního vměšování“ v Libyi a „dodávky moderní výzbroje žoldákům, kteří jsou zapojeni v libyjských bojích“.

KDE IDENTIFIKOVAT NAKAŽENÉ KORONAVIREM

V domě nelze nakaženého Covidem-19 identifikovat, v práci je to povinnost zaměstnavatele: V kolektivním bydlení nemůže výbor společenství vlastníků zjišťovat o konkrétních lidech, zda nejsou nakažení koronavirem, aby mohl učinit opatření v domě. Naopak zaměstnavatel má prevenční i ohlašovací povinnost a může vyžadovat zdravotní prohlídky při nástupu a činit opatření při výskytu nakažené osoby na pracovišti. V obou případech nesmí být dotčena důstojnost a integrita lidí.

Vyplývá to ze stanovisek Úřadu pro ochranu osobních údajů, jak je vydávají k často kladeným dotazům.
Jednou ze skupin dotazů v souvislosti s rizikem nákazy Covid-19 a správnými postupy ochrany soukromí lidí je kolektivní bydlení: Jakým způsobem je přípustné nakládat s údaji o nákaze mimo nařízené postupy? Může výbor společenství vlastníků požadovat po obyvatelích domu sdělení, že se u někoho z nich vyskytla nákaza, aby mohla být provedena okamžitá dezinfekce všech dotčených prostor domu a spoluvlastníci byli o výskytu nákazy v domě informováni? Je tento postup správný z hlediska zásad uvedených v obecném nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)?, publikuje na svém webu příklady otázek Úřad pro ochranu osobních údajů.

Jak v odpovědi Úřad upozorňuje, k získávání a zpracování osobních údajů v souvislosti s šířením nákazy jsou podle zákona o ochraně veřejného zdraví oprávněny orgány ochrany veřejného zdraví a takové zpracování může probíhat pouze na základě jejich pokynů.

Sdělení by muselo být anonymní bez identifikace

Podle ÚOOÚ se situace v bytovém domě s výborem společenství vlastníků při anonymní žádosti zpracování osobních údajů netýká: „Situace popisovaná v dotazu však nenasvědčuje tomu, že by ze strany výboru společenství vlastníků mělo být zahajováno zpracování osobních údajů obyvatel domu v souvislosti s nakažlivou chorobou. Proto ani žádost výboru společenství o sdělení anonymní informace o výskytu nákazy není a priori porušením povinností při zpracování osobních údajů. Na tuto situaci se obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) nepoužije,“ uvádí Úřad v odpovědi.

Problém se týká jiného nakládání s osobními údaji obyvatel domu, a to dokonce údajů způsobilých vyvolat vážné důsledky pro toho, o kom vypovídají. Použitý postup je třeba posuzovat z hlediska aktuálních společenských norem, upozorňuje Úřad.

Jde právě o předmětnou anonymitu sdělení a identifikaci konkrétní nakažené osoby: „Jinými slovy, anonymita sdělování informací o pozitivním výsledku testování na COVID-19 je považována za vysoce žádoucí a důsledně na ni dbají i státní orgány. Podmínky pro její zachování nejsou na základě výzvy orgánu společenství vlastníků zjevně vytvořeny. Tak by tomu bylo pouze tehdy, pokud by orgán společenství žádal o anonymní sdělení a současně by ujistil, že nebude vyvíjet snahu o identifikaci oznamovatele,“ uvádí doslova ÚOOÚ.

Společenství se však mohou i bez ohlašování nákazy rozhodnout, že společné nebo dotčené prostory vydesinfikují, jako to už učinily orgány mnoha domů nebo objektů kolektivního bydlení.

Zaměstnavatel má naopak ohlašovací povinnost

Jiná situace však nastává na pracovišti, kde jsou práva a povinnosti včetně povinnosti zaměstnavatele zajistit zdraví neohrožující prostředí upraveny zákonem. Může tedy zaměstnavatel v současné situaci zjišťovat údaje o zdravotním stavu zaměstnanců např. při nástupu do práce?, zní další z otázek.

Jak vysvětluje Úřad pro ochranu osobních údajů, zákoník práce obecně ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.

Podle ÚOOÚ je proto v konkrétních situacích je zaměstnavatel povinen postupovat tak, aby předcházel rizikům, odstraňoval je nebo minimalizoval, mluví se o tzv. prevenční povinnosti. „Zaměstnavatel je tedy v situaci ohrožení povinen přijmout potřebná ochranná opatření odpovídající daným okolnostem. Je přirozeně vhodné postupovat v součinnosti s orgány ochrany veřejného zdraví, kterým je také zaměstnavatel v některých situacích povinen ohlásit skutečnosti stanovené právní úpravou,“ uvádí k tomu Úřad.

„Zaměstnavatelé musí také v rámci preventivní povinnosti informovat o rizicích vhodným způsobem ostatní zaměstnance. Takové riziko může spočívat v tom, že na pracovišti se vyskytuje nebo vyskytovala nakažená osoba. Tehdy zaměstnavatel postupuje tak, že učiní veškerá nezbytná opatření. Skutečnosti o konkrétní osobě sděluje zaměstnavatel pouze v rozsahu nezbytném k ochraně zdraví, vždy tak aby nebyla dotčena důstojnost a integrita této osoby,“ uvádí k tomu Úřad. Irena Válová, ceskajustice.cz

FALEŠNÍ ADVOKÁTI

Pokoutní advokáti se přemnožili, je jich plný internet: Pokoutní advokáti neboli vinkláři se podle České advokátní komory přemnožili. Situace dospěla tak daleko, že Česká advokátní komora (ČAK) spustila novou rubriku Deska necti, kde zveřejňuje vybrané „právní šmejdy“. Také podle ministerstva spravedlnosti počet zaznamenaných podnětů na poskytování právních služeb a služeb advokáta bez oprávnění stoupá. Za první měsíce letošního roku obdrželo ministerstvo už 14 oznámení. „Budeme muset přitvrdit,“ komentuje situaci místopředseda ČAK Tomáš Sokol, podle kterého je jich plný internet.

Jak vyplývá z vysvětlení Tomáše Sokola, nejobtížnější je vinklářství prokázat, neboť osoba bez oprávnění poskytovat služby advokáta musí takové služby nabízet opakovaně a opakovaně za úplatu, aby byla postižitelná. Že taková činnost musí být soustavná, aby byla posouzena jako neoprávněné podnikání, judikoval i Nejvyšší soud.

Na to v roce 2017 reagovala Komora návrhem na změnu jednoho ustanovení zákona o advokacii. „Podle něj se fyzická, právnická nebo podnikající osoba dopustí přestupku tím, že, mimo jiné, poskytne právní služby opakovaně a za úplatu, ačkoliv není osobou oprávněnou k jejich poskytování podle § 2 odst. 1 zákona o advokacii. Případně jest delikventem i ten, kdo použije označení advokát, ač k tomu nesplňuje příslušné podmínky. Ale zase se v podstatě bohužel nic moc neděje,“ uvádí k tomu Tomáš Sokol.

„Když mluvím o vinklářích, primárně nemám na mysli ty zoufalce, kteří pokud možno ještě většímu zoufalci poradí, jak se rozvést a případně ho zastoupí u soudu. Eventuálně se hemží v bahnité vodě sporů o to, kdo komu půjčil nebo nepůjčil pár tisícovek,“ vysvětluje Sokol.

Firma chce za zastupování v přestupkovém řízení 80 000

Podle jeho dalších slov jde především o firmy, které nabízejí právní služby, anebo tvrdí, že zprostředkovávají služby advokáta, což deklarují jako spolupráci. „Primárně, i když i zmínění pokoutničí, mám na mysli především rozličné subjekty, namnoze též právnické osoby, které se veřejně hlásí k tomu, že poskytují právní služby případně to z jejich inzerce, namnoze webové, čouhá jako sláma z bot. Holedbají se svými úspěchy, své oběti nazývají klienty, cení tabulky úspěšnosti, a ne zcela nepodobni aktérům dlouholetého psího adopčního programu v ČT Chcete mě? přímo řvou: Vezměte si mě za právního zástupce a nemůžete prohrát. Je jich plný internet. Zkuste se třeba podívat na http://www.indoc.cz/ nebo https://www.zakazrizeni.cz,“ stojí přímo na webu České advokátní komory.

Sdružení Indoc je tak jedním z prvních, kdo se ocitli na Desce necti s podtitulem Pozor na právní šmejdy. Další je firma Legal Assistance a fyzická osoba, kterou advokáti nejmenují kvůli GDPR. Jak vyplývá ze zápisu na Desce necti, firmě Legal Assistance za neoprávněně poskytnuté právní služby při zastupování před obecním úřadem v přestupkovém řízení má nyní někdo podle výzvy zaplatit 80 000 Kč.

Podle Tomáše Sokola lze dokázat, že vinkláři se dopouštějí pokoutnictví opakovaně, horší už je to s úplatou. „To ´opakovaně´ se ještě nějak dokázat dá. S prokazováním úplaty je to horší. Naposledy jsme si to ověřili při jednání na Ministerstvu spravedlnosti dne 21.5. 2020. Potěšující je, že současná situace se nelíbí ani představitelům zmíněného ministerstva, a tak jsme rokovali, co s tím. Jakými prostředky by bylo možné vinkláře účelněji hubit? Není vyloučeno, že dojde i na návrh legislativních změn, ale to si ještě chvíli počkáme,“ komentuje situaci místopředseda ČAK.

Počet podnětů roste

„Vedlejším produktem naší návštěvy je i statistika, kterou nám Ministerstvo spravedlnosti, zastoupené náměstkyní ministryně JUDr. Klárou Cetlovou, poslalo. Ze statistiky plyne třeba to, že v roce 2017 ministerstvo obdrželo 12 oznámení o podezření ze spáchání přestupku dle § 52d odst. 1 zákona o advokacii, v roce 2018 obdrželo ministerstvo 16 takových podnětů, v roce 2019 21 podnětů a za několik měsíců roku 2020 už se sešlo 14 oznámení. Výsledkem je jedno pravomocné rozhodnutí z roku 2018 s uloženou pokutou 39.000,- Kč a jedno obdobné rozhodnutí v roce 2019 s pokutou 24.000,- Kč,“ uvádí ze statistiky Tomáš Sokol.

Jak dále vyplývá z ministerské statistiky, někteří vinklářovi zaplatili, jiní nikoli: „Na dotaz správního orgánu, ať již při výslechu nebo písemný, zda dotčené osoby vinklářovi zaplatily, odpovědělo dle statistiky celkem 53 osob. Kladně tři a v těchto věcech ještě probíhá řízení. Podobně dopadlo i uložení povinnosti předložit doklady o úplatnosti dotčeným osobám, z nichž z 23 dvacetkrát sdělilo, že doklady nedisponují, případně nic neplatily,“ stojí na webu Komory.
Jak stíhat pokoutníky na internetu?

„Kromě jiného ovšem z informací MSp vyplynulo, že to, co pravděpodobně advokáty dráždí nejvíce, to je samotné nabízení právních služeb, nyní již po internetu, ještě nelze stíhat jako přestupek, není-li prokázáno, že právní služba skutečně poskytnuta byla, tedy že na inzerát někdo reagoval, a dokonce nabízenou činnosti i zaplatil,“ uvádí k tomu dále Tomáš Sokol.

Jak ovšem vyplývá z diskuse advokátů na červnovém jednání představenstva České advokátní komory, od roku 2019 je již pouhé nabízení právních služeb bez oprávnění přestupek. „V návaznosti na výše vymezenou problematiku se rozvinula diskuze na téma případných legislativních řešení, jež by zlepšila možný postih vinklářů. JUDr. Žižlavský připomenul, že od 1. 6. 2019 byl zaveden přestupek za neoprávněné poskytování právních služeb v oblasti oddlužení, které poskytuje někdo jiný než advokát a další vyjmenované osoby (většinu těchto služeb poskytují z oprávněných osob advokáti). Přestupkem je nikoli pouhé poskytování služeb, ale již i samotné nabídnutí služby,“ stojí doslova v zápise z jednání představenstva ČAK z 15. června 2020.

Podle Sokola budou na Tabuli necti zatím zveřejňováni jen ti, kteří jsou za své jednání už postižení správním orgánem. „Nevím jak vy, ale já to vidím tak, že budeme muset poněkud přitvrdit. A také že je to i na nás, advokátech, jestli to tady advokáti nebudou mít lehké,“ obrací se Tomáš Sokol k advokátům větou, na jejímž základě podle jeho slov rubrika Deska necti aneb Pozor na právní šmejdy vznikla. Irena Válová, ceskajustice.cz

OBČANSKÉ PRŮKAZY S OTISKY PRSTŮ

Vláda v pondělí projedná zajištění vydávání občanských průkazů a průkazů povolení k pobytu s biometrickými údaji – dvěma otisky prstů a fotografií držitele na bezkontaktním čipu. Ministerstvo vnitra navrhuje uzavření dodatku ke smlouvě se stávajícím dodavatelem dokladů, Státní tiskárnou cenin. Hodnota dodatku by měla podle dokumentu, který má ČTK k dispozici, činit 707 milionů korun do roku 2025, kdy nynější smlouva končí.

Vnitro návrhem na uzavření dodatku reaguje na nařízení Evropského parlamentu, které má vstoupit v účinnost v srpnu příštího roku. Nově vydávané průkazy s biometrickými údaji budou mít platnost nejméně pět a nejvýše deset let. Jejich součástí bude muset být i strojově čitelná část. Splňovat tak budou muset minimální bezpečnostní normy v podobě, jak je stanoví Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).

Průkazy s platností nad deset let budou moci dostávat lidé, kteří už oslavili sedmdesáté narozeniny. Děti mladší šesti let a osoby, u kterých je odebrání otisků fyzicky nemožné, budou od povinnosti poskytnout otisky prstů osvobozeny. Stejně mohou být osvobozeny i děti do 12 let. V případě, že je nemožné otisky odebrat dočasně, měl by být průkaz vydán s platností na rok.

„Vzhledem k tomu, že Ministerstvo vnitra má uzavřenou smlouvu na službu, bylo by nejefektivnější využít stávající infrastruktury a s tím spojené technologické vybavení, včetně hardware a software, aby se docílilo co nejmenší finanční zátěže státního rozpočtu na implementaci požadavků vyplývajících z nařízení (Evropského parlamentu). Ministerstvo vnitra právě z tohoto důvodu preferuje uzavření dodatku ke smlouvě na službu,“ uvádí materiál.

Vnitro loni informovalo, že zvažuje zavedení povinných občanských průkazů pro děti od šesti let. Podle úřadu jde o nejvhodnější variantu, jak zabezpečit identifikaci v souvislosti s rušením rodného čísla jako hlavního identifikátoru při komunikaci s úřady. Jako identifikátor by v budoucnu mohlo sloužit číslo průkazu, ze kterého na rozdíl od rodného čísla nelze vyčíst další osobní údaje. Připravovaný zákon by měl podle dřívějších informací začít platit právě příští rok v srpnu, kdy vstoupí v platnost evropské nařízení o biometrice.

Nařízení Evropská komise navrhla v roce 2018 v rámci protiteroristických opatření. Cílem je znesnadnit padělání dokladů a jejich zneužití pro vstup do EU ze zemí mimo blok. Mezi další navrhovaná opatření patřil snadnější přístup úřadů k elektronickým důkazům a finančním informacím v jiných členských zemích nebo omezení dostupnosti některých chemikálií, aby tyto látky nemohli zneužít teroristé.

DR: KŘEČEK ŘEŠÍ DISKRIMINACI CECHU

Ombudsman: Členství v cechu a soukromém spolku bez práva volit nemusí být diskriminace, není to veřejnoprávní korporace: Soukromý profesní spolek není veřejnoprávní korporace ani komora ze zákona, a proto se na něj přímo nevztahuje antidiskriminační zákon. Byť lze z evropské směrnice dovodit, že diskriminace je zakázána i v soukromých spolcích, občanský zákoník umožňuje zavést členství různých typů včetně členství bez práva hlasovat pro ty, kteří jsou nečinní a rozhodnou se pro tento druh členství.

Uvedl to veřejný ochránce práv Stanislav Křeček v odpovědi na stížnost muže, který se stěžoval na diskriminaci cechu z důvodu věku, protože v rámci senior členství neměl podle stanov spolku právo hlasovat na valné hromadě. Jenže důvodem nebyl věk, ale ukončení činnosti a rozhodnutí člena, zjistil veřejný ochránce práv.

Jak dále ombudsman uvedl, zabýval se případem namítané diskriminace v soukromém profesním sdružení – v cechu řemeslníků vůbec poprvé. „Člen cechu si stěžoval, že cech diskriminuje členy z důvodu jejich vyššího věku. On sám byl důchodového věku a v rámci senior členství neměl podle stanov právo hlasovat na valné hromadě a být volen do většiny orgánů cechu. Považoval to za diskriminaci,“ sdělil k případu ombudsman.

Diskriminovat nesmí ani spolek, i když není komora

Podle veřejného ochránce práv „antidiskriminační zákon vztahuje právo na rovné zacházení také na oblast členství a činnosti v profesních komorách, ale pouze v těch, které jsou charakterizovány jako veřejnoprávní korporace, tedy pouze v zákonem založených profesních komorách (např. Česká lékařská komora aj.)“.

„Cech je naproti tomu svou právní formou spolek, který se zakládá podle soukromého práva. Podle občanského zákoníku mohou stanovy spolku určit členství různého druhu, kdy s různými druhy členství mohou být spojena také různá práva a povinnosti. Antidiskriminační zákon sice na spolek přímo nedopadá, ale Směrnice Rady 2000/78/ES, kterou antidiskriminační zákon implementuje, zakazuje diskriminaci i v oblasti členství v organizacích sdružujících osoby vykonávající určité povolání,“ vysvětlil Stanislav Křeček.

Podle ombudsmana lze tedy z evropské směrnice dovodit, že je diskriminace zakázána i v rámci cechů. V tomto konkrétním případě však na základě ombudsmanem zjištěných informací konstatoval, že jednání cechu nenese znaky diskriminace.

Je legitimní, když o činnosti hlasují aktivní podnikatelé

Jak dále veřejný ochránce práv uvádí, z podkladů ke stížnosti vyplynulo, že ačkoliv se napadané členství jmenuje „senior“, není podle shodného vyjádření Kontrolní revizní komise cechu a Rozhodčí komise cechu vázáno na dosažení určitého věku, ale na ukončení podnikatelské činnosti a na rozhodnutí člena cechu využít tento typ členství. Tak to podle Stanislava Křečka uvádějí i stanovy cechu. Senior členství mělo rovněž několikanásobně nižší členský příspěvek, což souvisí s omezeným rozsahem členství.

„Je sice pravdou, že senior členství je ve srovnání s řádným členstvím méně výhodné, protože je spojeno s omezenými právy, a že tento typ členství budou častěji využívat starší osoby. Přesto se nedomnívám, že takto vymezené senior členství znevýhodňuje starší osoby. Jeho využití je navíc dobrovolné a členové se mohou sami rozhodnout, zda po ukončení podnikání budou pokračovat v řádném členství, nebo zvolí levnější variantu spojenou s omezenými právy. Mohou také mezi jednotlivými druhy členství volně přestupovat,“ shrnuje ombudsman Stanislav Křeček.

Veřejný ochránce práv přitom poukázal i na skutečnost, že cech sdružuje podnikající osoby a jeho cílem je prosperita členů, prosazování jejich zájmů a vzájemná spolupráce v oblastech jejich činností. Hlavní smysl cechu je tedy spojen s podnikatelskou činností. „Je legitimní, když na valné hromadě určující činnost a směřování cechu mohou hlasovat členové, kteří se podnikatelské činnosti aktivně věnují. Na chodu cechu se tak podílejí členové ekonomicky aktivní, k jejichž potřebám byla tato organizace vytvořena. Současně je však ponechána možnost už nepodnikajícím osobám být součástí cechu a zapojit se do jeho činnosti,“ uzavřel případ ombudsman. (ire), ceskajustice.cz

INSPEKCE ŘEŠÍ NAČERNO POSTAVENÝ RYBNÍK KANCLÉŘE MYNÁŘE

Rybník z firmy hradního kancléře opět řeší inspekce životního prostředí: Nové řízení ohledně nedovoleného jímání povrchové vody zahájila Česká inspekce životního prostředí řízení s firmou O.L.G.A. s.r.o., jejímž spoluvlastníkem je hradní kancléř Vratislav Mynář. Je to v pořadí druhé šetření ohledně stejného problému.

Tím je načerno postavený rybník, který slouží mimo jiné k jako rezervoár vody pro zasněžování sjezdovky v tamním skiareálu. „První řízení se týká neoprávněného odběru a akumulace povrchových vod. To stále běží,“ uvedla mluvčí inspekce Radka Nastoupilová. Druhé řízení, které inspektoři zahájili na konci června, má užší záběr - jde jen o nepovolený odběr. „Na akumulaci mezitím subjekt získal povolení,“ vysvětlila Nastoupilová.

Bližší informace nemůže inspekce zveřejnit do doby, kdy budou jednotlivé případy uzavřené. A to zřejmě potrvá.
Standardní postup je takový, že jakmile inspekce rozhodne, může se firma odvolat k nadřízenému orgánu. V tomto případě ministerstvu životního prostředí. To může rozhodnutí inspekce potvrdit nebo zamítnout, případně vrátit k dalšímu projednání.

Trest se pak může pohybovat od finanční pokuty po nařízení uvést věci do původního stavu. Pokud by Vratislav Mynář toto kolo prohrál, má ještě možnost obrátit se na soud. Pro hradního kancléře to zdaleka není první problém, který se jímání povrchové vody ve skiareálu v Osvětimanech týká. Přestože jde o víc než 10 let starou stavbu.
Loni v létě jej například potrestal městský úřad v Uherském Hradišti padesátitisícovou pokutou za to, že rybník postavil bez potřebných povolení. Zároveň ale uznal, že i když jde o černou stavbu, zadržuje vodu a zlepšuje biodiverzitu v dané lokalitě. Proto se pokuta pohybovala na spodní hranici možného.

V té době ještě firma dodatečné povolení stavby neměla. Teď už ho má, proto inspekce zahájila nové řízení.
Mynář vlastní víc firem spojených s podnikáním v Osvětimanech. Inspekce prověřuje firmu O.L.G.A. s.r.o..
„Proti společnosti O.L.G.A. S.K.I. s.r.o. jsme vedli řízení dříve, to je skončené. V současné době další nevedeme,“ potvrdila Nastoupilová. Zmíněné řízení inspektoři uzavřeli loni v létě, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o čtyřicetitisícové pokutě za vypouštění odpadních vod do potoka Hruškovice u sjezdovky.

Mynář zároveň musí vysvětlovat také možné zneužití dotací z Evropské unie.

UKRAJINSKÉ MODERÁTORCE VYPADL ZUB VE VYSÍLÁNÍ

Živý televizní přenos může narazit na řadu obtíží, ukrajinská televizní moderátorka Marička Padalková se však setkala s problémem více než neobvyklým - uprostřed vysílání jí vypadl přední zub.

Moderátorka byla velmi pohotová, zub bez zaváhání schovala do dlaně a bez přestávky pokračovala ve čtení zpráv.
„Popravdě řečeno jsem myslela, že si incidentu nikdo nevšimne,“ napsala později Padalková na instagramu. „Ale podcenili jsme všímavost našich diváků,“ poznamenala moderátorka televize TSN k videu, které na sociální síť umístila.
V příspěvku vysvětlila, že zub jí před časem nešťastnou náhodou zlomila dcera, která si hrála s kovovým budíkem. Zub si moderátorka nechala opravit, v té nejméně vhodné chvíli se jí však uvolnil.

Nejvíce ze všeho prý Padalkovou překvapila velká podpora od diváků pořadu, kteří jí na internetu projevovali sympatie a kterým ona na oplátku vyjádřila svůj vděk. „V každé situaci zachovejte klid. Uvidíme se opět ráno ve vysílání,“ uzavřela moderátorka.

ZPĚVÁK MATUŠ BUDE U PORODU MILENKY

Nechce se mi do toho, ale Lucka trvá na tom, abych byl u porodu, říká Matuš: Bohuš Matuš (46) a jeho partnerka Lucie (17) se těší na svého prvního společného potomka. Pohlaví miminka prý už znají a vybrané mají i jméno. Zpěvák se svěřil s tím, kde budou s miminkem bydlet a jak na těhotenství o devětadvacet let mladší dívky reagovali její i jeho rodiče.

„Jsem moc vděčný pánubohu, že mi dal ten krásný dar, který jsem vždycky chtěl. S Lucinkou se povedlo a jsem moc rád, že budu mít miminko,“ řekl Bohuš Matuš v rozhovoru pro Super.cz.

Zpěvák si nemyslí, že jeho partnerka Lucie je na výchovu dítěte příliš mladá. „Mě osobně měla maminka také v sedmnácti letech, taťkovi bylo tehdy jedenadvacet let, což je hrozně málo. Ale mně je už přes čtyřicet a Lucka to dítě hrozně chtěla. Mohu tomu dítěti něco nadstandardně dát, daří se mi a mám spoustu vystoupení,“ míní Matuš.
Jeho partnerka je prý ode dne, kdy zjistila, že je těhotná, velice šťastná. „To co ji trápilo, úplně vyhnala z hlavy a zkrásněla mi,“ říká zpěvák.

Reakce nejbližšího okolí na těhotenství o mnoho let mladší partnerky jsou podle Matuše velmi pozitivní. „Maminka byla šťastná, i taťka. Je hodně nemocný a je rád, že se dožije vnuka. Maminka Lucie byla samozřejmě také šťastná. Jen tatínek volal Lucince a křičel do telefonu, že mě zabije a podobně. Pak ale řekl, že si dělal srandu. Je to skvělý chlap a miluje děti. Lucinka má brášku, který má roční dítě, tak bude v rodině další miminko,“ pochvaluje si zpěvák.
Sedmnáctiletá přítelkyně Bohuše Matuše je těhotná

Bydlet bude s Lucií a jejich dítětem v nově pronajatém bytě. „Nejraději bychom se samozřejmě přestěhovali k rodičům Lucinky, kteří mají vilu za 25 milionů. Ale to je takový milý pokus o vtip. Já po nikom nic nechci,“ říká Bohuš Matuš.
Pomáhat s miminkem budou prý rády obě babičky. „Moje maminka k nám chodí dvakrát týdně vyprat, pomáhá mi uklízet a podobně. Lucinky maminka k nám chce taky docházet, tak jí pronajmu pokojíček a bude tam s námi,“ plánuje zpěvák. „Přiznám se, že být u porodu se mi moc nechce, ale Lucka na tom trvá, takže nebude zbytí,“ dodal Matuš.