iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

V SR kádrování soudců, majetek, umění, spolehlivost

Zavedení prověrek majetkových poměrů soudců a jejich spolehlivosti, změny při obsazování členů ústavního soudu a jeho fungování či zřízení nejvyššího správního soudu navrhlo slovenské ministerstvo spravedlnosti v rámci rozsáhlých změn ve fungování justice. Právě reforma soudnictví s cílem dosáhnout obnovu důvěru lidí v právní stát patří k hlavním záměrům nové vlády premiéra Igora Matoviče, která nastoupila do úřadu po únorových parlamentních volbách.

„Je to klíčová změna, která znamená reformu důležitých justičních institucí pro zavedení systémových opatření, abychom udělali očistu justice,“ řekla dnes novinářům o připravovaných změnách ministryně spravedlnosti Mária Kolíková. Koalice má ve sněmovně potřebnou většinu, aby prosadila návrh reformy, která si vyžádá změny ústavních zákonů.
Změny se dotknou také soudní rady, která například volí šéfa nejvyššího soudu a podává návrhy na jmenování soudců. Soudní rada bude podle Kolíkové prověřovat majetková přiznání soudců včetně jejich účtů. V případě pochybností by mohla zahájit prověrku obecné spolehlivosti soudce.

Prověrky soudců dříve zrušil ústavní soud, podle Kolíkové ale oproti předchozí právní úpravě došlo ke změnám, nově by se na prověrkách například neměl podílet Národní bezpečnostní úřad.

Ústavní soud zase bude muset v projednávaných případech zaujmout jednoznačný postoj. Opakovat by se tak neměla situace, že ústavní soud nerozhodne, zda je zákon v souladu s ústavou nebo nikoliv, protože žádný z návrhů na rozhodnutí nezíská potřebnou většinu. S tímto výsledkem skončilo například hlasování ústavních soudců v roce 2014 ve věci zákona ohledně zákazu dvojího občanství.

Reforma justice počítá také s tím, že v jednom volebním období by nemělo dojít k obměně většiny ústavních soudců. V případě, že by parlament zase nezvolil kandidáty na ústavní soudce, o nových soudcích ústavního soudu by rozhodovala hlava státu z navržených kandidátů. Loni byla činnost slovenského ústavního soudu zhruba dva měsíce paralyzovaná, protože sněmovna nezvolila potřebný počet kandidátů na soudce.

Nově by ústavní soud již neměl posuzovat, zda obecné soudy mohou rozhodovat o uvalení vazby na obviněné soudce. Například v největší korupční kauze v historii slovenského soudnictví, ve které policie letos v březnu obvinila 13 soudců, ústavní soud nepovolil následné rozhodování Specializovaného trestního soudu o návrhu prokurátora vazebně stíhat většinu ze zmíněného počtu obviněných. Ministerstvo spravedlnosti hodlá také prosadit zřízení nejvyššího správního soudu, který by kromě jiného místo ústavního soudu posuzoval některé volební stížnosti.

MINISTRYNĚ BENEŠOVÁ PODALA STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA

Benešová otevřela 37 let starý případ „novodobého gestapa“: Ministryně spravedlnosti Marie Benešová podala stížnost pro porušení zákona v kauze ženy, která v roce 1983 při domovní prohlídce označila příslušníky Sboru národní bezpečnosti za „novodobé gestapo“. Obviněná žena poté musela podstoupit psychiatrické léčení. Benešová žádá, aby Nejvyšší soud rozsudek zrušil. Benešová ve stížnosti žádá, aby Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona, zrušil rozsudek Okresního soudu v Příbrami z roku 1983 a sám znovu rozhodl.

V červenci 1983 se v ženině bytě kolem poledne odehrávala domovní prohlídka zaměřená na literaturu Svědků Jehovových. Když příslušníci sáhli do zásuvky s dětskými knihami, ženina dcera se rozplakala, což matku silně rozrušilo.
Žena proto pronesla slova „novodobé gestapo“. Za impulzivní výrok o se hned začala omlouvat, přesto skončila před Okresním soudem v Příbrami s obžalobou za útok na státní orgán. Komunistická justice z ní poté udělala případ pro psychiatry, uložila jí ochranné léčení v ambulantní formě.

Znalci v odborném posudku však nezjistili žádnou duševní chorobu v pravém slova smyslu. Ženu však označili za neurotičku se sklonem k psychosomatickým poruchám, která by bez náležité léčby mohla být nebezpečná. Příbramský soud tak ženě uložil ambulantní psychiatrické léčení, které trvalo do roku 1986.

Úředníci nevěří ženě, která byla v gulagu. Chtějí potvrzení s razítkem

Podle stížnosti Benešové nebyl ženin výrok trestným činem. Prohlídka zaměřená na náboženskou literaturu
představovala zásah do svobody vyznání a náboženství, kterou formálně zaručovala jak tehdejší ústava, tak mezinárodní úmluvy. Z dnešního hlediska byla prohlídka jednoznačně protiústavní, míní Benešová. Stížnost poukazuje také na ženino silné rozrušení z dceřina pláče.

„Pokud za těchto okolností obviněná pronesla ojedinělý výrok ‚novodobé gestapo‘, za který se vzápětí omluvila, nelze v jejím jednání shledat trestný čin přinejmenším pro absenci společenské nebezpečnosti,“ stojí ve stížnosti, podle které také soud dostatečně nezdůvodnil nutnost ochranného léčení.

SOUDCI V BRNĚ ZPROSTILI OBŽALOBY VITÁSKOVOU

Soud v Brně zprostil Vitáskovou obžaloby ze zneužití pravomoci kvůli jmenování Vesecké: Krajský soud v Brně jako odvolací soud zprostil obžaloby bývalou šéfku Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alenu Vitáskovou. Státní zastupitelství ji mimo jiné vinilo ze zneužití pravomoci, když jmenovala místopředsedkyní úřadu bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou. Podle rozhodnutí brněnského soudu skutek nebyl trestným činem. Brněnský soud také zrušil loňský rozsudek jihlavského soudu, který Vitáskové loni za to podruhé uložil podmíněný trest. Rozhodnutí brněnského soudu je pravomocné.

Vitásková stála v čele úřadu sídlícího v Jihlavě v letech 2011 až 2017. Vesecká byla místopředsedkyní od listopadu 2014 do června 2015. Podle obžaloby neměla bývalá nejvyšší státní zástupkyně Vesecká odpovídající nejméně sedmiletou praxi v oboru, proto bylo její jmenování v rozporu s energetickým zákonem.

„Nebyly naplněny formální znaky přečinu zneužití pravomoci. Bylo prokázáno, že jednání obžalované směřovalo především k zajištění řádného chodu Energetického regulačního úřadu. Bylo to primární pohnutkou, proč to obžalovaná celé dělala,“ uvedla v odůvodnění rozhodnutí předsedkyně odvolacího senátu Halina Černá.

Podle žalobkyně se Vesecká v praxi věnovala především násilné trestné činnosti a oborníkem v energetice nebyla. Podle obhajoby Vesecká práci řádně vykonávala, byla přínosem pro úřad a energetický úřad tímto získal renomovaného odborníka.

„Moji jedinou pohnutkou a zájmem, proč jsem jmenovala doktorku Veseckou místopředsedkyní, byl, aby úřad byl v oblasti právní řízen zkušenou manažerkou. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych tím porušovala energetický zákon,“ uvedla Vitásková. Uvedla, že Vesecká měla dlouholetou praxi a jako nejvyšší zástupkyně mohla podávat dovolání ve všech oblastech, třeba i v energetice. Energetický úřad byl podle ní tehdy navíc zatížený žalobami i podáváním žalob a chyběly mu asi dvě desítky právníků.

Žalobkyně pro Vitáskovou navrhovala trest 42 měsíců vězení, obhajoba zproštění viny.

Jihlavský soud Vitáskové uložil podmíněný trest ve věci už v listopadu 2018, Krajský soud v Brně ale rozsudek po odvolání zrušil a věc vrátil do Jihlavy. Jihlavský soud loni v listopadu původní rozsudek zopakoval, ve věci tak znovu rozhodoval odvolací brněnský soud.

Státní zastupitelství Vitáskovou vinilo i z porušení povinnosti při správě cizího majetku. Škoda v podobě vyplacené mzdy a odvodů ani podle rozsudků jihlavského soudu však nevznikla, i když jmenování Vesecké podle nich nebylo platné. Pro úřad fakticky pracovala, proto jí náleží odměna.

SOUDCE SOTOLÁŘ NESPÁCHAL TRESTNÝ ČIN

Manipulování s protokoly? Soudce Sotolář nespáchal podle policie trestný čin: Trestní oznámení na soudce, který čelí kárnému řízení, podal v únoru Nadační fond proti korupci Policie se rozhodla, že nebude stíhat soudce pražského městského soudu Alexandra Sotoláře za manipulování s protokoly z případu opencard. Podle ní totiž nespáchal trestný čin. Dnes to uvedl Ondřej Trčka z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Trestní oznámení na soudce, který čelí kárnému řízení, podal v únoru Nadační fond proti korupci. O skutečnosti, že policie neshledala v Sotolářových úpravách protokolů trestný čin, informovala Česká justice již minulý týden, kdy tato informace zazněla u kárného senátu Nejvyššího správního soudu v Brně.

Protikorupční fond spatřoval v Sotolářově počínání dva trestné činy: padělání veřejné listiny a zneužití pravomoci. Fond tvrdil, že z protokolů z hlavního líčení a z nahrávek jeho průběhu vyplývá záměrné zkreslování výpovědí obžalovaných i svědků, a to v neprospěch stíhaných politiků. Obrátil se proto na státní zastupitelství, které podnět postoupilo Národní centrále proti organizovanému zločinu.

„Mohu sdělit, že v předmětné trestní věci policejní orgán Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu skončil prověřování a dne 24. 6. 2020 rozhodl tak, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a je na místě odevzdání věci ke kárnému projednání Nejvyššímu správnímu soudu,“ napsal Trčka.

Kárný soud již Sotolářův případ začal řešit, a to na základě žalob, které na soudce podal jeho nadřízený Libor Vávra a ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Sotolář uznal, že existují rozdíly mezi zvukovým záznamem z jednací síně a protokolem. Vyloučil ale, že by byly cíleně v neprospěch obžalovaných. Jeho advokát řekl, že protokoly byly jen místy zestručněny a že nešlo o zlý úmysl. Veřejné projednávání žalob bude pokračovat 14. července.

Benešová, která Sotoláře dočasně postavila mimo službu, žádá, aby byl zbaven funkce soudce. Podle ní mimořádně závažným způsobem porušil své povinnosti a narušil důvěru v nestrannost soudu a ve spravedlivé rozhodování. Předseda pražského městského soudu Vávra navrhl mírnější potrestání – zbavení funkce předsedy senátu. Sotolář před časem přešel řešit odvolací agendu a jako prvostupňový předseda senátu už pouze dokončoval své dřívější neuzavřené kauzy.

Sotolář v kauze opencard dvakrát uznal bývalého pražského primátora Tomáše Hudečka (dříve TOP 09) a další někdejší radní vinnými z porušování povinností při správě cizího majetku. Dal tak za pravdu obžalobě, podle níž radní v roce 2012 neoprávněně zvýhodnili firmu Haguess, kterou magistrát oslovil jako jedinou v jednacím řízení bez uveřejnění. Vrchní soud oba Sotolářovy rozsudky zrušil a případ mu odebral. Nová soudkyně radní osvobodila. Podle pravomocného verdiktu nerozhodli svévolně, ale na základě odborných stanovisek.

OMBUDSMAN O JÍZDNÍCH ŘÁDECH

Ombudsman: Zrušení papírového jízdního řádu železnice může být nespravedlivé, ale není diskriminací: Nevydání tištěného jízdního řádu zakládá podezření, že se dráhy mohly dopustit diskriminace lidí z důvodu věku. Ne každá nespravedlnost je ale diskriminace. Zrušení papírového jízdního řádu lze ospravedlnit v souladu s antidiskriminačním zákonem, protože dráhy sledují legitimní cíle: úspory a elektronizaci. Kromě toho lze informace zjistit jinak, než jen na internetu, třeba na nádraží. Dráhy na letošní papírový jízdní řád mimo jiné nenašly nakladatele.

Způsob života lidí a získávání informací mění elektronizace a digitalizace tak, jak před generacemi měnily životy lidí například elektrifikace a železnice. Někteří lidé fakt, že jejich „starý svět“ odchází, považují za diskriminaci z důvodu věku. Tak tomu bylo i v případě zákazníka Českých drah pana A., který si u veřejného ochránce práv stěžoval, že dopravní firma letos nevydala tištěný jízdní řád.

„Reaguji na Váš podnět týkající se jízdního řádu pro železniční dopravu. Považujete za diskriminační zejména vůči seniorům, že jízdní řád pro rok 2020 nebyl vydán v tištěné podobě,“ píše ombudsman. Poté panu A. vysvětluje, že diskriminace je jen takové jednání, které je zákonem zakázáno. „Diskriminací přitom není každá subjektivně pociťovaná nespravedlnost. Za diskriminaci se považuje jen takové jednání, které je popsáno a zakázáno zákonem.“ Jde o první letošní stížnost s právními větami, kterou vyřizoval veřejný ochránce práv Stanislav Křeček.

Množství starších lidí chce hledat spoje v papírovém řádu

Podle veřejného ochránce práv rozhodnutí dopravců nevydat tištěný jízdní řád „lze vnímat jako zdánlivě neutrální opatření, které může mít vliv na přístup části společnosti k informacím o dopravě“. „V případě, že tyto informace má nyní cestující čerpat zejména z webových stránek, může vznikat podezření na nepřímou diskriminaci z důvodu věku,“ uvádí ombudsman Stanislav Křeček.

„Podíl seniorů s přístupem k internetu stoupá, od roku 2010 se podle dat Českého statistického úřadu ztrojnásobil z 13 % na 39 % v roce 2019. Lidé nad 65 let však zůstávají skupinou, která využívá internet ve značně nižší míře než mladší lidé. Část starších lidí, která byla v minulých letech zvyklá vyhledávat dopravní spojení v tištěném jízdním řádu, tedy skutečně může být touto změnou znevýhodněna,“ shrnuje ombudsman.

Informace pro cestující jsou bez pochyb součástí služeb železnice veřejnosti, ze které nesmí být nikdo vyloučen. „Ne každé nepřímo diskriminační jednání je ovšem automaticky zakázané. Nepřímou diskriminací není, pokud daná praxe sleduje legitimní cíl a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné,“ vysvětluje Stanislav Křeček.
Ztrátovost, nedohodli se, nezájem

Jak plyne z popisu případu, důvodů, proč dráhy nevydaly papírový jízdní řád, je více: „Z veřejně dostupných zdrojů není zcela jasné, proč České dráhy a Správa železniční dopravní cesty tištěný jízdní řád už nevydávají. Důvodem může být ztrátovost jeho prodeje, jak se v podnětu sám zamýšlíte. Jednou z příčin může být i fakt, že dopravců na českých železnicích je nyní více a nedošlo mezi nimi k domluvě na řešení této věci. Vydání tištěného jízdního řádu totiž není povinností, která by pro dopravce vyplývala z právního předpisu. Správa železniční a dopravní cesty, která původně chtěla jízdní řád vydat, nicméně v listopadu 2019 oznámila, že od plánu odstupuje pro nezájem nakladatelství,“ předkládá úvahy ombudsman.

Kromě úspory prostředků podle ombudsmana elektronizace vede k šetření času většiny uživatelů dopravních služeb. Prostřednictvím elektronického jízdního řádu si uživatelé také rovnou mohou zakoupit jízdenku a podle ombudsmana nelze pominout ani to, že využívání webových aplikací namísto tištěných materiálů je ohleduplnější k životnímu prostředí. „Z mého pohledu tedy existuje legitimní cíl pro nevydávání tištěného jízdního řádu,“ uvádí ke stížnosti veřejný ochránce práv.

Kde se zjistí jízdní řád? Na nádraží

Ombudsman rovněž posuzoval, zda i lidé bez internetu mohou získat jízdní řád. Zjistil, že ano – po telefonu nebo na nádraží. „Chápu, že situaci vnímáte jako nevýhodnou pro lidi staršího věku a oceňuji, že jste mě na ni upozornil. S ohledem na výše uvedené úvahy se nedomnívám, že by nevydávání tištěného, resp. knižního jízdního řádu zakládalo nepřímou diskriminaci z důvodu věku. Tuto praxi dopravců totiž lze v souladu s požadavky antidiskriminačního práva ospravedlnit,“ uzavírá podnět veřejný ochránce práv, kterého nyní čeká další podobné téma: Telefonní budky. Jak Česká justice informovala, ombudsman hodlá prověřit záměr Českého telekomunikačního úřadu zrušit od příštího roku veřejné telefonní budky.
________________________________________
Právní věty:
1.Součástí služby přepravy osob na železnici je také informační servis pro cestující. Přístup k dopravním informacím ve veřejné dopravě lze proto zahrnout pod oblast poskytování zboží a služeb určených veřejnosti.
2.Rozhodnutí dopravců nevydat tištěný jízdní řád lze vnímat jako zdánlivě neutrální opatření, které může mít vliv na přístup části společnosti k informacím o dopravě. V případě, že tyto informace má nyní cestující čerpat zejména z webových stránek, může s ohledem na statistická data o přístupu českých domácností k internetu vznikat podezření na nepřímou diskriminaci z důvodu věku.

3.Uvedenou praxi dopravců lze v souladu s požadavky antidiskriminačního práva ospravedlnit, pokud směřuje k úspoře finančních prostředků a k podpoře elektronizace (praxe má legitimní cíl), přispívá k dosažení těchto cílů (praxe je vhodná), v jejím důsledku nejsou nadměrně dotčeny oprávněné zájmy znevýhodněných, protože dopravní informace je stále možné čerpat z jiných zdrojů (praxe je proporcionální) a pokud není k dispozici jiné, stejně vhodné a méně omezující opatření vedoucí k dosažení sledovaných cílů (praxe je nezbytná).
________________________________________
Irena Válová, ceskajustice.cz

NĚMECKÝ ŘÁD NA OLOMOUCKU ŠKOLU NEDOSTANE

Ves si oddechla, za miliony opravenou školu soud v restituci znovu nevydal: Budova základní školy v Dlouhé Loučce na Olomoucku zůstává ve vlastnictví obce. Ženská větev Německého řádu, konkrétně Česká provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské, která se o svůj někdejší majetek s obcí soudila, neuspěla ani u odvolacího soudu.

Budova základní školy v Dlouhé Loučce na Olomoucku, které se v rámci církevních restitucí domáhá Ženská větev Německého řádu. Vesnice přitom do oprav školy investovala už 25 milionů korun. | foto: Stanislav Heloňa, MAFRA
Německý řád, dříve známý jako Řád německých rytířů, bojuje o školní budovu v rámci takzvaných církevních restitucí. Stejně jako u většiny soudně vymáhaného majetku však zatím nevychází z právní bitvy vítězně. Ani u odvolacího soudu Milosrdné sestry neuspěly s argumentací, že poválečná konfiskace majetku se vztahovala výhradně na mužskou linii řádu, ne na jeho ženskou větev.

„Ztotožnili jsme se se závěry okresního soudu. I kdyby Milosrdné sestry nebyly součástí Německého řádu a nebyly jim nemovitosti zabaveny podle příslušných dekretů, tak tato nemovitost přešla ze zákona na obec. Tento přechod nemohly jakékoli další zákony zvrátit, to znamená, že se ho nemohl dotknout ani zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi,“ řekl předseda senátu olomouckého krajského soudu Jaromír Synek. Zda sestry Německého řádu měly v době zabavování majetku právní subjektivitu, či nikoli, tak krajský soud, na jehož verdikt upozornil Deník, vůbec neřešil.

„Toto nebylo pro naše rozhodnutí nutné, protože ani v jedné variantě nemohl žalobce uspět,“ vysvětlil soudce Synek.
Spor může dojít až do Štrasburku Starostovi Dlouhé Loučky Ladislavu Koláčkovi se s verdiktem krajského soudu ulevilo, ale jako vítěz se podle něj obec cítit nemůže. Sestry Německého řádu ještě mohou podat dovolání k Nejvyššímu soudu.
„Částečně nám spadl kámen ze srdce, myslím si ale, že zástupci řádu budou bojovat, dokud budou mít naději,“ podotkl Koláček s tím, že svou prognózu vyvozuje ze známějších kauz spojených s „německými rytíři“.

Těmi jsou hlavně soudní spory o hrady Sovinec nebo Bouzov. V případě Bouzova, o který se soudí mužská linie řádu, rytíři neuspěli ani u Ústavního soudu, ale chystají se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Dlouhou Loučku zažalovala o budovu školy ženská větev řádu v prosinci 2015, okresní soud se případem začal zabývat až po čtyřech letech.

„Se žalobou vůbec nikdo nepočítal, překvapilo nás to. Od té doby žijeme v nejistotě,“ přiznal starosta Koláček.
Vesnice do oprav školy investovala už 25 milionů Základní škola sídlí ve vesnici ve dvou budovách a obě mají za sebou nákladné rekonstrukce. Ta, o kterou se Německý řád soudí, slouží k výuce druhého stupně, navíc je v ní i školní kuchyně a jídelna.

„Budova je po kompletní rekonstrukci. Investovali jsme do ní už 25 milionů korun. Pokud bychom soud prohráli, neumím si představit, jak by to tady fungovalo a jestli by nám řád investice nahradil,“ polemizuje Koláček. Reakci České provincie Milosrdných sester se MF DNES nepodařilo získat. „Nebudeme se k situaci vyjadřovat,“ sdělil jejich mluvčí Mikoláš Černý.

Na svém webu řád v minulosti ubezpečoval, že mu nejde na prvním místě o objekt, ale o základní vzdělávání. Navrhoval, že by zástupci řádu vstoupili do vedení jako zřizovatelé školy. Na podobném principu provozují němečtí rytíři církevní gymnázium v Olomouci a konzervatoř v Opavě.

Řád chce na Moravě zpět nemovitosti či lesy

Kromě školy v Dlouhé Loučce a známých hradů Bouzov a Sovinec žádá Německý řád o navrácení i dalšího historického majetku na Moravě a ve Slezsku – zámku Bruntál, lázní Karlova Studánka a řady nemovitostí v Opavě a okolí. Zpět chce i 13,5 tisíce hektaru pozemků, hlavně lesů. O většinu někdejšího majetku bojuje mužská linie řádu, provincie sester podala přes deset žalob.

O majetek přišli němečtí rytíři už v roce 1938, krátce po odtržení Sudet od Československa.

Z rozhodnutí Adolfa Hitlera byl tehdy Německý řád zrušen jako nepřátelský třetí říši a nemovitosti byly zabaveny či převedeny na nové vlastníky. Po válce byl tento majetek konfiskován na základě Benešových dekretů. Zástupci řádu se dnes před soudy mimo jiné snaží vyvrátit tvrzení, že němečtí rytíři s nacisty kolaborovali, tvrdí, že byli naopak perzekvováni.

Rozsahem největší díl majetku žádá v restitucích Římskokatolická církev. Olomoucká arcidiecéze dostala zpět už téměř všechny z požadovaných 50 900 hektarů pozemků, z toho drtivá většina jsou lesy. Pokud jde o budovy, žádala diecéze o 491 nemovitostí, vydáno jí bylo zatím 289 budov.

„V naprosté většině se jedná o hájenky a další provozní budovy související s lesním a zemědělským hospodařením. Výjimku tvoří například Arcibiskupský zámek v Kroměříži, přilehlá Podzámecká zahrada se stavbami, které se v ní nacházejí, a další související objekty, například Biskupská mincovna nebo Knížecí dům,“ popsal mluvčí Arcibiskupství olomouckého Jiří Gračka. Kvůli vydání Květné zahrady, která se zámkem těsně souvisí, podala arcidiecéze žalobu, soudy o ní ještě nerozhodly.

ÚŘEDNÍCI DO VĚZENÍ ZA RESTITUCI

Úředníky z kauzy Bečvářův statek soud potrestal šesti a sedmi lety vězení: V případu restituce tzv. Bečvářova statku soud nepravomocně potrestal dva bývalé úředníky sedmi a šesti lety vězení, třetímu uložil podmíněný trest. Obžaloba trojici viní z toho, že nezákonně přiřkli Emilii Bednářové náhradní pozemky za nemovitosti původně patřící Bečvářovi. Podle státního zastupitelství způsobili škodu nejméně 1,4 miliardy korun.

Soud nepravomocně potrestal bývalého referenta pražského pozemkového úřadu Jana Horáka a jeho nadřízenou Evu Benešovou sedmi a šesti lety vězení. Třetímu obžalovanému, Petru Chmelíkovi, uložil roční podmínku s dvouletým odkladem.

Obžalovaní vinu odmítají. Čtvrteční rozhodnutí, ve kterém soud rozhodl i o zabrání některých pozemků, není pravomocné. Podle verdiktu mají Horák s Benešovou navíc každý zaplatit peněžitý trest 4,5 milionu, Chmelík pak 800 tisíc korun. Úředníci se hájí tím, že jednali v dobré víře a nechybovali úmyslně. Podle svých advokátů vycházeli z čestných prohlášení předložených restituenty a o oprávněnosti restituce neměli pochyb.

Podle předsedkyně trestního senátu Jany Miklové Horák zcela rezignoval na to, aby zjistil veškeré relevantní skutečnosti pro rozhodnutí, jeho nadřízení pak podle ní slepě důvěřovali konceptům, které Horák připravil. Státní zástupce viní úředníky z několika rozhodnutí z let 2009 až 2012. Bednářová a v některých případech i další restituenti na jejich základě obdrželi lukrativní pozemky jako náhradu za to, že jim stát nevrátil statky po Janu Marii Bečvářovi ve Strašnicích a na Žižkově.

Horák a Benešová se podle státního zástupce dopustili trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, za což jim hrozí až dvanáctileté tresty. Chmelík je obžalován z maření úkonu veřejného činitele z nedbalosti, které se trestá až pětiletým vězením.

Bednářovou označil Horák za neteř po Janu Marii Bečvářovi, ačkoli měla nárok pouze na dědictví po jeho bratru Josefu Bečvářovi, který ji uvedl v závěti. Další restituenti zase mohli dědit pouze po jeho sestře. V několika případech nemovitosti původně vlastnili všichni tři sourozenci, a dědicové tak měli dostat pouze dvě třetiny nároku, někdy patřily pouze Janu Marii Bečvářovi, a neměli je obdržet vůbec.

Chybu objevil Metrostav

Restituenti po sourozencích Bečvářových získali řadu pozemků v Praze v odhadované hodnotě tří miliard korun. Když žádali také pozemek na Žižkově, na kterém postavila bytový komplex firma Metrostav, zjistili právníci Metrostavu, že Bednářová není příbuznou původního majitele. Jejich zjištění v roce 2014 potvrdilo ministerstvo zemědělství. Metrostavu musí za zabrané pozemky Horák s Benešovou nahradit za pozemky a zmařené stavební záměry zhruba 20 milionů korun.

Pozemkový úřad určil Bednářovou jako vlastníci sporných pozemků v roce 2012. Když se její nárok ukázal jako sporný, pokusil se úřad svá rozhodnutí zvrátit tím, že je prohlásil za nicotná. Bednářová se obrátila na pražský městský soud, jenž jí dal letos v březnu za pravdu, rozhodnutí úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řešení.
Lukrativní pozemky Lesů ČR převzali jejich právníci. To je náhoda, tvrdí

Senát tehdy dospěl k závěru, že postup úřadu byl účelovým obcházením zákona, zároveň ale také uvedl, že Bednářová „s pravděpodobností hraničící s jistotou“ nebyla podle zákona o půdě oprávněna k získání pozemků. Nejvyšší správní soud ale ve středu rozhodnutí zrušil, městský soud se tak bude žalobou zabývat znovu.

Stát se vrácení pozemků domáhá několika civilními žalobami. Pokud čtvrteční rozhodnutí nabude právní moci, mohl by o zrušení rozhodnutí o vlastnictví pozemků usilovat ještě další cestou - povolením obnovy řízení podle správního řádu.

CELNÍCI OPĚT KONTROLUJÍ NELEGÁLNÍ ODPAD

Celní správa ukončila intenzivní celorepublikovou, téměř měsíční kontrolní akci s názvem „PLAST III“. Cílem bylo odhalit a zajistit nelegální přepravu biologického a zdravotnického odpadu v souvislosti s COVID 19.

Po rozvolnění opatření v jižní a západní Evropě měla celní správa obavy, že může docházet k nelegální přepravě biologického a zdravotnického odpadu na území České republiky. Toto podezření se potvrdilo při kontrole Celního úřadu pro Zlínský kraj, který počátkem června takovou přepravu z Itálie odhalil.

Účelem kontrolní akce bylo zintenzivnění kontrol na pozemních komunikacích se zaměřením kromě jiného na odhalení infekčního materiálu. Pět set hlídek útvarů mobilního dohledu zkontrolovalo celkem 226 dopravních prostředků a v patnácti případech zjistilo porušení právních předpisů v oblasti přepravy odpadů.

V devíti případech bylo Českou inspekcí životního prostředí nařízeno odstavení vozidla a vysloven zákaz jízdy. Vozidla převážela jiný druh odpadu (místo granulátu k druhotnému zpracování - směsný odpad, stavební suť, komunální odpad atp.), než který přepravci uváděli v předložených dokladech, popř. nepředložili žádné dokumenty k nákladu. Nejvíce frekventovanými oblastmi, kde byla zaznamenána nelegální přeprava odpadů, jsou Plzeňský (3), Ústecký (2), Karlovarský kraj (2) a Královéhradecký kraj (1) a Hl. m. Praha (1).

Následným šetřením Ministerstva životního prostředí bylo rozhodnuto o navrácení odstavených vozidel včetně nákladu do země původu. Podezření celníků se naštěstí nepotvrdilo a odpad obsahující zdravotnický či biologický materiál z nejvíce zasažených oblastí do České republiky nesměřuje. Plk. Ing. Martina Kaňková, tisková mluvčí

SKORO PĚTISTOVKA BROWNFIELDŮ ČEKÁ NA OSTRAVSKU NA REVITALIZACI

Na území Moravskoslezského kraje je skoro 500 identifikovatelných objektů splňujících kritéria pro označení brownfield. Jejich databázi spravuje a pravidelně aktualizuje krajská společnost Moravskoslezské Investice a Development (MSID), která má mimo jiné za cíl napomoci jejich revitalizaci, a to s využitím evropských, státních nebo krajských zdrojů.
„Jedním ze specifik našeho kraje jsou právě pozůstatky průmyslových aktivit, se kterými se musíme ještě pořád vyrovnávat. Regenerace a využití těchto území, areálů nebo objektů vnímá Moravskoslezský kraj jako velmi důležité. Revitalizací brownfieldů se totiž snižuje další zabírání zelených ploch. Využívání brownfieldů pak přispívá k rozvoji podnikání a zvyšuje atraktivitu lokality,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák.

Regenerace brownfieldů jsou často finančně velmi nákladné, a tak se obce i soukromí vlastníci snaží získat prostředky z Evropské unie, od státu nebo od krajů. Například Ministerstvo pro místní rozvoj ČR do poloviny června přijímalo žádosti o dotaci na regeneraci brownfiledů, které budou následně sloužit veřejnosti. „Právě o tuto podporu od státu je zájem žadatelů z našeho regionu enormní. O dotaci se hlásí obce i soukromníci, kteří se aktivně snaží prostředky získat.

Často ale získaná podpora náklady projektů nepokryje, a tak velká část žadatelů ani neuspěje. Pomoci se snaží také Moravskoslezský kraj, obce si mohou zažádat o příspěvek na projektovou dokumentaci nebo o pomoc v rámci podpory znevýhodněných oblastí regionu,“ řekl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro regionální rozvoj Jan Krkoška s tím, že se na pomoc při revitalizaci a regeneraci brownfieldů v Moravskoslezském kraji specializuje společnost MSID. Disponuje podrobnou databází brownfieldů, která čítá téměř 500 objektů a ploch, a která obsahuje o jednotlivých brownfieldech komplexní informace.

MSID také aktivně komunikuje s vlastníky a společně se snaží nalézt možnosti vhodného využití brownfieldů i financování projektů. „Jednáme nejen s žadateli, ale i s poskytovateli financí, a snažíme se docílit rovnováhy mezi oběma stranami. Pravidelně se zapojujeme i do připomínkování a nastavování podmínek již existujících dotačních titulů. Za Moravskoslezský kraj také připravujeme komplexní podklady pro vznik a nastavení nových dotačních programů souvisejících právě s brownfieldy,“ řekl statutární ředitel MSID Tomáš Kolárik a dodal, že společnost MSID vypracovala letos v dubnu analýzu, která shrnuje největší úskalí této oblasti a navrhuje pro ně řešení. Analýza vychází z celkových výsledků i zpětných vazeb žadatelů o dotaci a má zvýšit úspěšnost žádostí. Součástí této analýzy jsou například konkrétní návrhy na změny dotačních podmínek, které bývají často nejasné a žadatelům ztěžují situaci.

„Využívání brownfieldů chceme posílit také studiemi proveditelnosti a zastavovacími studiemi, které jsme začali vytvářet. Snažíme se všechny možnosti co nejlépe propagovat, například formou videí z dronu, který nám také pomáhá lépe danou lokalitu mapovat. Tuto problematiku chceme obcím i soukromým subjektům přiblížit také formou konferencí, seminářů, workshopů se studenty nebo odbornými exkurzemi,“ sdělil ředitel MSID Tomáš Kolárik. Mgr. Nikola Birklenová,
tisková mluvčí

NA OSTRAVSKU DO PODZEMÍ, TECHNOTRASA NABÍZÍ DALŠÍ LÁKADLO

V Nízkém Jeseníku mohou výletníci navštívit nově otevřený Flascharův důl, který je součástí Technotrasy. V dole z přelomu 19. a 20. století se těžila břidlice, jedním z lákadel je možnost na vlastní oči vidět oderskou břidlicovou vrásu. Flascharův důl, který je u města Odry, bude přístupný až do 1. listopadu, od kdy bude důl kvůli zimování netopýrů a dalších vzácných živočichů uzavřený. Otevře se pak zase na jaře.

„Unikátní projekt Technotrasa sdružuje tři desítky technických atraktivit. Vloni k nim přibyla takzvaná Krajina břidlice, která turistům v Nízkém Jeseníku nabízí hned několik zajímavostí. Od Muzea břidlice v Budišově nad Budišovkou, přes Břidlicové naučné stezky až k nově otevřenému Flascharově dolu u Oder,“ uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro cestovní ruch a regionální rozvoj Jan Krkoška a připomněl, že Technotrasa letos získala ocenění jako nejlepší produkt cestovního ruchu v republice. Dodal, že Flascharův důl je jedním ze dvou zpřístupněných břidlicových dolů v celé České republice.

Návštěvníci Flascharova dolu si prohlédnou dvě horizontální štoly, které jsou vzájemně propojeny 18metrovým větracím komínem. Součástí prohlídkového okruhu je i několik vytěžených komor. Flascharův důl odhaluje vrásnění, které vznikalo zhruba před 350 miliony let. K vidění je čelo břidlicové vrásy, které horotvorné procesy demonstruje.

Flascharův důl se nachází na Veselském kopci nedaleko Oder, přístupný je vždy od středy do neděle od 9 do 17 hodin. „Výletníky čeká k samotnému dolu příjemná procházka. Svá auta musí nechat na parkovišti v Odrách, například u návštěvnického centra Katovna. Na takzvané Veselské stezce je čekají krásné výhledy na Oderskou kotlinu, u Jahnovy vyhlídky se pak napojí na značenou naučnou stezku a dojdou až k Flasharově dolu. Celá trasa má necelých dva a půl kilometru, takže ji zvládnou i děti,“ řekl náměstek hejtmana kraje Jan Krkoška s tím, že Moravskoslezský kraj podpořil Krajinu břidlice a Flascharův důl celkem 213 tisíci korun.

„Tak, jak jsou už lidé u Technotrasy zvyklí, návštěva i této atraktivity je zážitková. Návštěvníci si vyzkoušejí stříhat břidlici, osahají si původní nástroje, zažijí absolutní tmu v podzemí a následně i osvětlení dobovým kahanem. Čeká je chlad podzemí ozvučený nepřetržitým kapáním vody a věřím, že nezapomenutelné zážitky,“ řekl náměstek hejtmana kraje Jan Kkrkoška a upozornil, že prohlídka dolu bude po domluvě možná i bezbariérově, obě patra dolu budou pro vozíčkáře nebo pro rodiny s malými dětmi přístupná i z povrchu. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

NA OSTRAVSKU SE TOČÍ CELOVEČERNÍ HOROR HRANA ZLOMU

Tvůrci celovečerního filmu Hrana zlomu si pro své natáčení vybrali také lokality z Moravskoslezského kraje. Ve snímku hrají hlavní role ostravští herci v čele se Štěpánem Kozubem. Kraj na film přispěl 450 tisíc korun.
„Moravskoslezský kraj podpořil 10 produkcí, mezi které rozdělil celkem 5 milionů korun. Filmaři musí v regionu utratit minimálně dvojnásobek krajského příspěvku, alespoň část snímku se tak musí natáčet právě u nás. Náš region je pro natáčení filmů čím dál více zajímavější, také je skvělé, že se na plátnech objeví místní umělci.

Kromě vycházející hvězdy Štěpána Kozuba ve filmu hrají i Alena Sasínová-Polarczyk, skvělá Pavla Gajdošíková nebo Petr Panzenberger,“ uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje Jan Krkoška a dodal, že premiéra filmu je naplánovaná na příští jaro.

Hrana zlomu je žánrově vyhraněný film na pomezí hororu a thrilleru. Sleduje dvě disfunkční rodiny v hluboké vztahové krizi, které propojí nečekané dramatické okolnosti. Scénář právě vznikajícího filmu si podle autora Lynchovsky pohrává s divákovou schopností vytvářet si domněnky na základě neúplných informací a instinktivním škatulkováním hlavních postav na oběti a pachatele.

Pro režiséra Emila Křižku jde již o druhou spolupráci s hercem Štěpánem Kozubem. Ten za hlavní roli v předchozím společném filmu Ruchoth Raoth získal v roce 2018 hlavní hereckou cenu na festivalu nezávislých hororových filmů v Las Vegas.

Film Hrana zlomu se v těchto dnech natáčí hlavně v Ostravě a v Rožnově pod Radhoštěm. „Produkci jsme pomáhali tipovat vhodné lokace a na nich i na několika dalších pak předjednávali možnosti natáčení. Předávali jsme kontakty na příslušné lidi na lokacích a městských obvodech,“ popsala spolupráci s produkcí Hana Vítková z Moravskoslezské filmové kanceláře, která funguje při krajské destinační společnosti Moravian-Silesian Tourism.

„Česká kinematografie má bohatou žánrovou tradici, ale dnes od ní ustupuje. Filmem Hrana zlomu chceme ukázat, že i v českém prostředí může vzniknout kvalitní a divácký žánrový film, který bude mít úspěch i v zahraničí. Emil Křižka je samorost a velký objev pro český film a jsme rádi, že právě jeho projekt vzniká pod naším labelem Bionaut Dark, v rámci kterého jsme minulý rok vyrobili seriál #martyisdead a připravujeme další žánrové filmy,“ řekl producent filmu Vratislav Šlajer.

Vedle Vratislava Šlajera se produkce ujal Jakub Koštál z Bionautu, v týmu jsou také střihač Andy Fehu či kameraman polského původu Ryszard Perzynski. Film Hrana zlomu podpořily Státní fond kinematografie a Moravskoslezský kraj. Na výrobě se spolupracuje s Moravskoslezskou filmovou kanceláří a Zlín Film Office. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí