iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Gibs odložila šetření Šlachty, celníci a zneužití vojáci

Šlachta lhal poslancům o nasazení armádních specialistů na sledování podezřelých: Bývalý náměstek a šéf odboru pátrání celní správy Robert Šlachta neinformoval poslance „přesně a úplně“ o předání informací ze sledování, které v roce 2018 prováděla pro celníky nezákonně prostějovská 601. skupina speciálních sil. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) přitom případ odložila a navrhla kázeňsky potrestat vojáky, kteří byli ke sledování celníků zneužiti.

Kauzou se bude zabývat i sněmovní komise pro kontrolu GIBS. Česká justice navíc zjistila, že Šlachta popisoval poslancům tajnou operaci celníků jinak, než se ve skutečnosti odehrála.

Někdejší šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta má velký problém. Jeho odbor pátrání v červnu 2018 zneužil při operaci s krycím názvem Richard ke sledování podezřelých z obchodování s padělanými cigaretami elitní vojáky z prostějovské 601. skupina speciálních sil, což zákon neumožňuje. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) ale případ závažného zneužití armádní jednotky odložila a navrhla paradoxně kázeňsky potrestat vojáky, kteří byli ke sledování celníků zneužiti.

Prověřování a vyšetřování celníci započali už v květnu 2017 a už od té doby bylo povoleno sledování i odposlechy některých podezřelých. Utajovaná operace celníků s vojáky se odehrála v rozmezí tří dnů, od 13. do 15. června 2018.

Trestní řád jasně konstatuje, která ozbrojená složka může poskytovat takzvanou součinnost. Z paragrafu 158 d) trestního řádu, o který se žádost Celní správy dále opírá, a který konkrétně upravuje sledování, pak vyplývá, že se na takovéto operaci může podílet jen a pouze policejní orgán. Tím 601. brigáda z Prostějova také rozhodně není. Výčet policejních orgánů v armádě stanoví paragraf 12 trestního řádu a jsou jimi pouze Vojenská policie a Vojenské zpravodajství, pokud vyšetřuje trestnou svých příslušníků.

Také další ustanovení trestního řádu jednoznačně stanoví, která bezpečnostní složka je takzvaným policejním orgánem a tudíž se může podílet na sledování. Tuto právní analýzu Ekonomického deníku potvrdil předloni vyjma oslovených právníků i dnes již zesnulý vedoucí Katedry trestního práva pražské Policejní akademie František Novotný. „K vašemu dotazu, zda umožňuje trestní řád v rámci takzvané součinnosti dle paragrafu 7 trestního řádu, aby se na úkonech sledování osob a věcí podílely podle paragrafu 158 d) i jiné subjekty mimo policejních orgánů, vám sděluji, že trestní řád tuto možnost nepřipouští. K policejním orgánům viz paragraf 12 odstavec 2) trestního řádu,“ konstatoval František Novotný.

Nasazení vojáků odporovalo normám

Poté, co na porušení zákona upozornil Ekonomický deník, případ se dostal na stůl sněmovního výboru pro obranu i pro bezpečnost. Následně začala okolnosti nasazení armádních specialistů zkoumat Stálá komise pro kontrolu činnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických komunikací. Osmnáctého června se objevil na stránkách komise dokument z jejích posledního zasedání.

V něm se mimo jiné konstatuje, že Šlachta o případu poslancům neříkal pravdu. „Žádost odboru Pátrání Generálního ředitelství Cel v Brně o součinnost 601. skupiny speciálních sil Armády ČR při sledování objektu v Havířově během trestního řízení v akci ´Richard´ i realizované ´součinnostní cvičení´ odporovalo procesním normám i normám pro operativně-pátrací činnost Generálního ředitelství cel.

Bývalý zástupce generálního ředitele Generálního ředitelství cel plk. Mgr. Robert Šlachta neinformoval při svém vystoupení na 13. schůzi stálé komise dne 21. 3. 2019 členy komise přesně a úplně o předání informace a fotodokumentace pořízené příslušníky 601. skupiny speciálních sil Armády ČR o realizaci sledování objektu v Havířově ve dnech 14. – 15. 6. 2018 formou ´součinnostního cvičení´,“ usnesla se komise.

Kauzu navíc z jejího popudu prověří i komise pro kontrolu GIBS. „Komise doporučuje předsedovi stálé komise o skutečnostech ve shora uvedeném odst. 1 písm. a) a b) tohoto usnesení informovat generálního ředitele Generálního ředitelství cel. Stálé komisi pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů v rámci její kontrolní činnosti provést kontrolu trestního spisu čj. GI-4635-68/TČ-2018-842080 a postupu GIBS, oddělení Ostrava, vůči příslušníkům Generálního ředitelství cel a Armády ČR,“ stojí v usnesení, které je ke stažení zde.

Desítky akcí s vojáky Kvůli podezření z nezákonného sledování přišel náměstek celníků Robert Šlachta vypovídat na Stálou komisi pro kontrolu činnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vloni na přelomu zimy a jara. Šlachta z azavřenými dveřmi komisařům sdělil, že na jejich žádost přinesl celý spis k akci Richard. Včetně žádostí, které byly povoleny jak soudem, tak státním zastupitelstvím. Dokumenty byly odtajněny, nicméně byly neveřejné, protože v té době ještě probíhalo vyšetřování. Poslanci se dozvěděli, že spis byl zahájen 4. dubna 2017. „Jednalo se o trestnou činnost distribuce neokolkovaných cigaret ve velkém, které byly dováženy z Polska a distribuovány na území České republiky. Při akci byly nasazeny masivně technické prostředky odposlechu a sledování, odposlechy a výpisy telefonů a e-mailů, což bylo povoleno soudem a sledování osob a věcí státním zástupcem,“ řekl Šlachta poslancům z kontrolní komise.

Úkonů bylo pod

e vyjádření Šlachty povoleno hodně. Poslancům předložil k nahlédnutí spis, který byl ve dvou šanonech s tím, že záleží na tom, co všechno budou chtít vidět. „Podle jeho názoru bude komisi zajímat sledování vietnamského občana, který byl jeden z podezřelých a v současné době je ve vazbě. Spolupráce s armádou na této adrese trvala dva nebo tři dny,“ zapsali si komisaři. Šlachta také potvrdil, že celníci získali od státního zástupce povolení ke sledování, přestože celní správa od vypuknutí skandálu tvrdí, že o sledování nešlo, že vojáci prováděli „jen“ součinnostní cvičení.

Šlachta dále řekl, že celní správa s armádou spolupracuje docela často a podotkl, že jde o desítky případů. „Nicméně v současné době jsou vztahy narušeny, a to zejména kvůli úniku informací, celní správa umí sledovat ve městě, ne ve volném prostoru, a ani na to nemá techniku, která stojí půl, nebo tři čtvrtě, nebo milion korun na jednu akci. Příslušníci 601. se umí zakopat na 24 hodin, nikdo je nepozná. Tyto specialní jednotky se od sebe učí navzájem, což je efektivnější,“ tvrdil Šlachta poslancům. Kde se chtěli armádní specialisté zakopat ve vilové čtvrti v Havířově, ve které pro celníky sledovali podezřelého, už ale poslancům neřekl.

Poslanec Petr Dolínek se pak Roberta Šlachty zeptal, proč byla tato operace povolena. „Plukovník Šlachta k tomu sdělil, že to povoleno nebylo. Dříve byla 601. skupina pod Vojenským zpravodajstvím, poté byla v roce 2015 vyčleněna zvlášť. Kolega plukovník Petr Mašek, s nimž se

poté až všechno skončí, kázeňsky srovná za to, že napsal onu žádost, bez toho, že by si uvědomil tuto souvislost, napsal ji naprosto nesmyslně. Armádou byla žádost odmítnuta, ale s tím, že spolupráce s armádou pokračovala v tom, že nikdo nikoho nesledoval, nenasazoval na lidi, ale prostor nám ´načetli´ a byli poté u mě. A lidi plukovníka Maška byli při předání těch informací od vojáků. Bylo to o tom, co v prostoru jsme schopní či nejsme schopní, jak ten prostor načíst,“ sdělil dále komisařům. A podotkl, že tyto otázky jsou mimo mandát této komise s tím, že to budou celníci vysvětlovat na GIBSu.
Poslanec Petr Sadovský se následně Šlachty zeptal, jestli může potvrdit, že 601. skupina nepřišla do styku s žádnými údaji z odposlouchávání nebo sledování, a zda zajistili pouze technické prostředky, zmapovali a připravili prostor a pak si Celní správa vše zajišťovala sama. A tady Robert Šlachta nemluvil pravdu.

Odpověděl, že nikdy nebyla ve spise žádná informace od 601. skupiny. „Že by na technice tohoto útvaru byl nafocen byť jeden člověk, jedno auto, jedna osoba, že by někdo něco takového poskytl. Šest měsíců tam bylo sledování a dva dny tam měla být armáda, co by tam sledovali dva dny? Po této poradenské nebo technické výpomoci nebo co tam dělali, technici celní správy byli schopní tu kameru namontovat do prostoru, kamera, lidi i prostředky byly z celní správy,“ tvrdil před poslanci z kontrolní komise Robert Šlachta.

Podřízený tvrdí, bylo to sledování

Z nepravdivé argumentace Šlachtu ovšem usvědčil jeho podřízený Pavel Litavec, který vypovídal u Krajského soudu v Brně v kauze pašovaných cigaret jako svědek. „Zhruba někdy na jaře, duben – květen 2018, za mnou přišla moje vedoucí Romana Pavelcová s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. brigády v Prostějově, kteří by nám pomohli se sledováním zájmového objektu, který byl tipován jako sklad neznačených cigaret a tabáku, jednalo se o objekt rodinného domu… … Byli jsme přijati velitelem speciální jednotky v Prostějově, kdy jsme mu řekli naše požadavky s tím, že byl požadavek, jestli by nám nemohli být nápomocni při sledování objektu vytipovaného rodinného domu, kdy by nám potvrdili to, co už jsme věděli, že se jedná o sklad cigaret a že tam zajíždějí konkrétní auta, o kterých jsme už měli povědomí, která auta dělají návozy cigaret. Potvrdit nebo vyvrátit to měli tím, že v rámci součinnosti s touto brigádou nám velitel řekl, že jako součást jejich výcviku by nám mohli sledování objektu provést,“ potvrdil Litavec jako svědek u soudu, že se vojáci podíleli na sledování.

A pokračoval: „Bylo dohodnuto datum, kdy tato součinnost proběhne, přesně si datum nepamatuji, probíhalo to tak, že jsme dostali konktaktní telefon na člověka, který bude řídit skupinu 601. skupinu v Prostějově, kteří když se dostavili do prostoru, tak dali vědět, že tam jsou. My jsme zahájili odposlech naživo těchto osob a vyhodnocovali jsme telekomunikační provoz a komunikaci podezřelých online. Z výsledků tohoto vyhodnocování jsme potom rozhodli, jestli tito příslušníci 601. brigády provedou obhlídku objektu nebo ne. Pokud si dobře pamatuji, k žádnému velkému závozu v době nasazení 601. brigády nedošlo, pouze nám potvrdili drobné rozvozy vozidly, o kterých jsme už před nasazením této skupiny věděli, že rozvozy a závozy provádějí… …Jakým způsobem obhlídku provedli příslušníci 601. brigády, to se můžu jen domnívat, pravděpodobně se rozmístili tak, aby viděli na vrata rodinného domu, pak nám zavolali, že přijelo takové nebo takové auto.“

Litavec pak soudu potvrdil, že vojáci udělali ze sledování zájmového objektu záznam, který poskytli celníkům. „Z tohoto nasazení této složky jsme dostali asi čtyřstránkovou zprávu o jejich nasazení, byla to jakási svodka o jejich činnosti na této akci. Ve svodce bylo, že tam přijeli tehdy a tehdy, v takovém a takovém času, kdy na základě telefonátu provedli obhlídku zájmového objektu se zjištěním takovým nebo bez žádného zjištění. Svodka jelikož potvrzovala jen to, co už jsme dávno věděli, to znamená, že nám potvrdila to, že se v daném objektu nachází sklad s cigaretami a že závozy a rozvozy cigaret jsou prováděny vozidly, o kterých už jsme věděli, takže jsme ji ze začátku dali do spisu, pak zřejmě z důvodu duplicity nebo nevím jakého, byla ze spisu vytažena,“ prohlásil Litavec.

Mnohem zajímavější je ovšem ještě jedna z posledních částí Litavcova svědectví před soudem. A totiž to, že když na nezákonnou operaci upozornil Ekonomický deník, Litavcova nadřízená Romana Pavelcová mu nařídila, ať svodku ze sledování vojáky ze spisu „vytáhne“. „Jakmile se zjistilo, že spolupráce s 601. brigádou byla nezákonná, jejich nasazení nebylo v souladu se zákonem, tak mě vedoucí požádala, abych jí to ze spisu dal, vytáhl jsem to ze spisu a dal jsem jí to,“ řekl Litavec.

Státní zástupkyně se posléze Litavce zeptala jestli žádost o pomoc při sledování ve spisu nějakým způsobem evidoval, respektive její výsledek. „Žádost o nasazení 601. skupiny jsem ve spise neměl, ani jsem ji neviděl. Výstup, který mi dali, tak jsem dal do pomocných materiálů, ale když pak za mnou přišli, že jim to mám dát, tak jsem jim to dal. V pomocném materiálu se to neeviduje,“ uvedl dále Litavec. Podle jiné jeho výpovědi šlo o několik stránek formátu A4 s operativními informacemi a fotografiemi aut.

Na další otázku žalobkyně pak Litavec usvědčil Šlachtu ještě z další lži, když ten před poslanci tvrdil, že se k vojákům nedostaly žádné informace z vyšetřování. „Jaké informace jste poskytoval armádě, respektive vašemu kontaktu?“ dotázala se žalobkyně Litavce. „Překlady zájmových hovorů, které směřovaly k tomu, jestli k domu přijede nebo nepřijede auto. Informace o času, místo bylo dané, říkal jsem jen informace z přeložených hovorů,“ konstatoval u soudu dnes už bývalý celník Pavel Litavec.

Není to poprvé, co celní správa o tajné operaci Richard lhala. Reportér České justice požadoval po celnících podle zákona o poskytování informací kopii dopisu, v němž Šlachta vojákům za pomoc při sledování děkuje. Celní správa kopii dopisu poskytnout odmítla s tím, že neexistuje. „Kopie děkovného dopisu veliteli 601. skupině speciálních sil z Prostějova zástupce generálního ředitele GŘC a ředitele sekce 03 Pátrání Roberta Šlachty k akci Richard BN-8351120/TS-7/2017 –Richard, GŘC neposkytne, a to z důvodu neexistence informace. Dopis od zástupce generálního ředitele GŘC a ředitele sekce 03 Pátrání Roberta Šlachty adresovaný veliteli 601. skupiny speciálních sil z Prostějova neexistuje,“ odpověděli celníci na žádost o vydání kopie dokumentu.

Česká justice následně Šlachtův děkovný dopis získala. Nebyl adresován 601. skupině ale přímo náčelníkovi generálního štábu Aleši Opatovi. A jeho existenci potvrdil nakonec před soudem i šéf pátrání celníků z Brna Petr Mašek. „Ano, to je pravda. Navrhoval jsem znění dopisu, ale tady to skutečně podepisoval plukovník Šlachta,“ potvrdil Petr Mašek před senátem Krajského soudu v Brně.

Šlachta na grilu

Robert Šlachta s autorem textu odmítá komunikovat. Ve své knize Třicet let pod přísahou o akci s vojáky píše: „Zkraje dubna 2017 jsme zahájili trestní řízení proti skupině osob, převážně Vietnamců, pro trestný čin padělání a pozměňování ochranné známky a krácení daně a poplatku a podobné povinné platby. Šlo o to, že v jednom brněnském baru prodávali velké množství padělaných a nekolkovaných cigaret. Při sledování, které jsme měli povolené Městským a později Krajským státním zastupitelstvím, jsme se ale dostali do slepé uličky. Podezřelí prodávali ve velkém množství nekolkované cigarety v otevřeném prostoru, mezi obcemi, na silnicích, kde byl minimální provoz vozidel. Tím pádem kontrolovali okolí, nemohli jsme se k nim přiblížit a jejich trestnou činnost dokumentovat. Dokumentace spočívala ve fyzickém sledování a fotografování předávek cigaret. Proto jsme požádali o pomoc armádu, a byli jsme moc rádi, že nám vyhověla. 601. skupina speciálních sil je zaměřena na rekognoskaci ve volném terénu. Umějí natipovat místa, odkud je možné sledování provádět i s možností skrytého přiblížení a kde se dají pro sledování vybudovat záchytné body, odkud je potom sledování prováděno. Rovněž mají techniku, která je pro celní správu nedostupná a také naprosto zbytečná při většině jejích činnosti. Podobný případ předávek byl zaznamenán poprvé a bylo by velmi neefektivní nakupovat drahou techniku, pokud by potom zůstala nevyužitá.“

A pokračuje: „Strašně jsme si vážili toho, že se nám podařilo prakticky během jediného dne získat všechny nutné podpisy, včetně tehdejší ministryně obrany Karly Šlechtové, a že vojáci mohli jít hned do akce. Že jsme žádost formulovali špatně, to jsme později otevřeně přiznávali, a že si armáda tuhle akci přeformulovala do podoby nějakého ´cvičení´, to jsme nevěděli vůbec, dokud to nezmínil nový ministr obrany Lubomír Metnar při interpelacích v Parlamentu. Ale jsme zase u stejné otázky jako už v téhle knize mockrát: Co je důležitější? Chytit a usvědčit zločince, nebo slovíčkařit a vozit se po formálních nedostatcích? Ta spolupráce přinesla jasné ovoce: koncem listopadu 2018 bylo na základě důkazů zadrženo víc než deset osob vietnamské i české národnosti a pět z nich zůstalo ve vazbě. V červenci 2019 bylo devět z nich obviněno a v říjnu s nimi začalo u Krajského soudu v Brně přelíčení. A pozor: nejsou to žádní troškaři! Státu způsobili neodvedením spotřební daně škodu přes dvacet milionů korun, výrobci pak porušením práv k ochranné známce přes jeden a půl milionu!“

Josef Klíma, který rozhovor s Robertem Šlachtou sepsal, pak respondentovi nahrál: „Jenže právě ty formální nedostatky pak mohou šikovně využít advokáti a pohřbít vaši poctivou práci“: „Taky to zkoušeli. Na říjnovém líčení Krajského soudu vyslýchali naše příslušníky celní správy jako svědky obhajoby. Mělo se prokázat, že důkazy, které jsme získali při sledování podezřelých, jsou nezákonné. Pozvali všechny, kteří s touto kauzou měli cokoli společného, ale už po výpovědích prvních příslušníků celní správy předsedkyně senátu zamítla požadavky na výpovědi dalších a uznala veškeré předložené materiály jako důkaz. Takže tahle snaha chytit nás na formalitách nevyšla. GIBS rovněž v říjnu konstatovala, že v rámci celní správy nedošlo k žádnému porušení právních norem. I na základě tohoto usnesení předsedkyně senátu odmítla všechny námitky obhájců, že jsme postupovali nezákonně,“ řekl Klímovi Šlachta.

A popsal také svým pohledem dění na sněmovní komisi: „Na začátku února 2019 jsem se společně s kolegou Petrem Maškem účastnil prvního vysvětlování ve stálé komisi pro kontrolu odposlechů a musím říct, že toto sezení opět nezklamalo mé očekávání z poslanců. Na straně jedné většina z nich nevěděla, co se tam má vůbec řešit, když už se kauzou zabývá kompetentní orgán, a to GIBS. Tím pádem by se mělo, podle jejich názoru, počkat na výstup generální inspekce. Na straně druhé pan poslanec (Pavel) Žáček, který si tuto kauzu vzal jako svatou válku proti Šlachtovi, si nenechal vysvětlit ani základní pojmy z tohoto případu a pořád si mluvil svoje. Já byl na tomto jednání naprosto klidný, protože už jsem zažil několik podobných, a naštval mě až tím, když požadoval vyslechnout na této komisi i naše příslušníky. To jsem ho odkázal do jistých mezí, aby si uvědomil, k čemu má tato komise kompetenci a k čemu ne. S tím byla schůze přerušena. Je přerušena vlastně dodnes a nikdo se k ní již nevrací.“ Jenže komise se k tajné operaci Richard vrátila a Šlachtovy argumenty nepřijala.

K operaci Richard pak ještě Šlachta podotkl: „Potěšilo mě jedině to, že podobná kauza se už dlouho v Brně nezpracovávala, a mrzelo mě, že místo aby se lidem, kteří na ní obětavě dělali, poděkovalo, ještě jsou dehonestováni a vtahováni do vyřizování nějakých osobních účtů. Začal jsem uvažovat o odchodu, protože komunikovat s některými poslanci mi už začalo dělat velké problémy a jako příslušník jsem jim nemohl říct svůj názor.“

Případ pašování cigaret byl v první instanci nepravomocně odsouzen. Soud se v rozsudku nezákonností sledování vojáky zabývá velmi útle. Po rozsudku padla odvolání, takže bude tuto kauzu řešit ještě Vrchní soud v Olomouci. Jeden z obhájců Vít Dubový ke sledování celníků s vojáky před časem České justici řekl: „Je to jedna z absurdit této kauzy, jejich účast je přiznaná a zdokumentovaná šetřením GIBS, poznatky, které takto nelegálně získala celní správa jsou v kauze zásadní a dále používané pro žádosti o další a další povolení sledování a odposlechů – a soud se dosud nevyjádřil tak, že by mu to vadilo. Soud měl už dávno konstatovat nelegálnost takto získaných důkazů a takové nelegální důkazy vůbec neprovádět.“Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

JUDr. HALBICH DOSTANE ZA LIDOVÝ DŮM 16,8 MILIONU

Nejvyšší soud přiznal právníkovi Halbichovi odměnu ve sporu o Lidový dům: Právník Václav Halbich dostane 16,8 milionu korun za práci, kterou odvedl pro ČSSD ve sporu o Lidový dům, rozhodl Nejvyšší soud. Sociální demokracie peníze před 20 lety uložila do soudní úschovy, nebylo totiž jasné, komu odměna náleží. ČTK to zjistila z rozsudku na úřední desce. Podle sociální demokracie rozhodnutí potvrdilo, že ČSSD postupovala správně, když peníze složila do úschovy, sdělila mluvčí vládní strany Eva Gregorová.

Halbichova žaloba mířila jednak na ČSSD, jednak na společnost Alba, které postoupil svou pohledávku vůči sociálním demokratům advokát Zdeněk Altner. Právě Altner podepsal s ČSSD smlouvu o zastupování ve sporu o stranické sídlo. Notář Halbich tvrdil, že ke kontraktu později přistoupil společně s dalším právníkem Zdeňkem Hájkem a že za odvedenou práci nedostal zaplaceno.

U pražských soudů Halbich dlouho nemohl dosáhnout úspěchu. Altner v případu vystupoval jako svědek a Halbichovy zásluhy popíral. Notář podle něj poskytoval jen dílčí konzultace. Někdejší předseda ČSSD a nynější prezident Miloš Zeman vypověděl, že pro něj byl jediným partnerem Altner.

V roce 2009 Halbich našel zastání u Ústavního soudu, který zkritizoval justici za formalistické hodnocení smluv a konstatoval, že by bylo „zcela absurdní“, kdyby se Halbichovi nedostalo odměny. Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze však právníkovi ani poté nevyhověly.

Nejvyšší soud nyní plně odkázal na stanovisko ústavních soudců. Pražský rozsudek zrušil a sám rozhodl tak, že nahradil souhlas společnosti Alba s vydáním peněz z úschovy Halbichovi. V úschově podle všeho zůstává dalších asi 16,8 milionu korun, na které uplatňují nárok dědicové zemřelého advokáta Hájka.

Mluvčí ČSSD Gregorová ČTK sdělila, že rozhodnutí NS dalo ČSSD za pravdu mimo jiné v tom, že se jí řízení o Halbichově žalobě netýká a neměla být jeho účastníkem. „Rozhodnutí je také potvrzením, že ČSSD postupovala správně, když poté, co v roce 2000 mezi doktory Altnerem, Hájkem a Halbichem vznikl spor, komu má být odměna za právní služby vyplacena, nepřevedla na účet doktora Altnera celou částku odměny, ale složila dvě třetiny do soudní úschovy,“ dodala.
Altner od sociálních demokratů žádal další stamiliony korun. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze z března 2016 měla ČSSD zaplatit právníkovi v souvislosti se zastupováním ve sporu o Lidový dům odměnu 18,5 milionu korun a smluvní pokutu, která od podání žaloby do vynesení rozsudku činila 318 milionů korun. Téhož roku Altner zemřel. Loni pak ČSSD uspěla s dovoláním ve sporu s jeho dědici.

Nejvyšší soud spor vrátil prakticky na začátek, opět by měl rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 1. Podle rozsudku Nejvyššího soudu nebylo smluvní ujednání o odměně za právní služby dostatečně určité.

NOVOU PŘEDSEDKYNÍ MS V PRAZE JUDr. POKORNÁ, PŘEDSEDKYNĚ OS PRAHA 10?

Za čtvrt roku se může stát Jaroslava Pokorná, předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10, jednou z nejvlivnějších postav tuzemské justice. Vyhrála výběrové řízení na šéfku největšího soudu v zemi, jímž je Městský soud v Praze. O jejím jmenování rozhodne prezident. Pokorná je soudkyní 34 let, novináři ji však nikdy nezpovídali. Dosud také nebyla veřejně dostupná žádná její fotografie.

„Děkuji za váš zájem, ale ráda bych náš rozhovor odložila a posečkala na dobu po mém jmenování do funkce. Poté bychom se domluvili na jeho formě,“ vzkázala Jaroslava Pokorná v druhé polovině června, když ji autor článku požádal o interview. Krátce před tím Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že vyhrála výběrové řízení na post předsedy Městského soudu (MS) v Praze.

„Byla nejlépe připravená, její záměry spojené s výkonem funkce předsedkyně Městského soudu v Praze byly srozumitelné a realistické, přičemž zná dokonale prostředí a problematiku řízení justice,“ sdělila iDNES.cz Martina Stašková z ministerstva.

Závěrečné stanovisko výběrové komise nechce resort poskytnout s odůvodněním, že se s ním musí nejprve seznámit prezident republiky, který nového šéfa městského soudu do funkce jmenuje. O významný post se ucházelo pět zájemců – tři současní místopředsedové MS, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 a už zmíněná vítězka „tendru“ Jaroslava Pokorná, která vede Obvodní soud pro Prahu 10.
Kdo chtěl být předsedou MS v Praze:

JUDr. Simona Bradáčová, místopředsedkyně Městského soudu v Praze pro civilní úsek
Mgr. Jan Kadlec, místopředseda Městského soudu v Praze pro trestní úsek
Mgr. Aleš Sabol, místopředseda Městského soudu v Praze pro správní úsek
JUDr. Jaroslava Pokorná, předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10
JUDr. Michal Princ, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1

„Ve výběrovém řízení soutěžilo pět kolegů, se kterými se znám, co oni jsou v justici, nebo co já jsem v justici. Odmítal jsem ty kandidáty komentovat předem a stejně tak je nechci komentovat teď. Každý z nich nabízel nějakou mimořádnou kvalitu a zase třeba něco, co dělá jinak, než bych si přál. Ale kdyby se to nemělo změnit, tak nemá cenu dělat výběrové řízení. Já jsem v pohodě. Vyhrál ten, kdo možná třeba jen ten den byl u komise víc ve formě, nevím, s členy komise jsem nemluvil. Doufám, že paní kolegyně Pokorná bude jmenována do funkce co nejdřív, abychom mohli začít jednat o tom, co připravit. Krátce poté, co skončí můj mandát, totiž končí ve funkci dva velmi důležití místopředsedové,“ řekl iDNES.cz šéf Městského soudu v Praze Libor Vávra.

Komise, která vybírala nového šéfa MS v Praze:

Mgr. Michal Franěk, náměstek ministryně spravedlnosti – předseda komise
JUDr. Klára Cetlová, náměstkyně ministryně
JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu
Mgr. Luboš Dörfl, Ph.D., předseda Vrchního soudu v Praze
JUDr. Ljubomír Drápal, předseda Krajského soudu v Praze

„Členy komise ustavené za ministra Roberta Pelikána (resp. jeho nástupce Jana Kněžínka) ministryně Marie Benešová neměnila,“ informoval mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

„V případě výběrového řízení na předsedu Městského soudu v Praze jsme nezaznamenali vůči způsobu výběru žádné výhrady – od členů výběrové komise ani od neúspěšných uchazečů. Předpokládáme tedy, že výběr proběhl spravedlivě a zvítězila paní doktorka Pokorná jako nejlepší z uchazečů,“ uvedla prezidentka Soudcovské unie (SU) Daniela Zemanová.
„Senzace nečekejte.“

O osmapadesátileté Jaroslavě Pokorné lze najít ve veřejných zdrojích jen minimum informací. Vedle stručného profesního životopisu snad jen to, že v uplynulých letech podala na několik podřízených kvůli jejich prohřeškům kárnou žalobu. „O žádný rozhovor jsem nikdy nebyla požádána,“ vysvětluje šéfka obvodního soudu.

Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie ČR

„Skutečnost, že není veřejně známá, je v případě nových předsedů krajských soudů častá – většinou se jimi stávají předsedové okresních soudů nebo místopředsedové krajských soudů, což jsou většinou veřejnosti – alespoň v celostátním měřítku – nepříliš známé osoby. Předsedové krajských soudů by však v každém případě měli se sdělovacími prostředky komunikovat. Pevně věřím, že nastávající paní předsedkyně bude mít na věc stejný názor,“ míní prezidentka SU Zemanová.

V průběhu písemné komunikace s iDNES.cz o sobě Jaroslava Pokorná napsala alespoň několik vět. „Žádné mimořádné věci, zajímavé pro čtenáře, však nečekejte. Můj dosavadní profesní život byl naplněn obyčejnou soudcovskou prací a poté k tomu manažerskou prací, bez nějakých senzací,“ připsala do jednoho z e-mailů.

Právnickou fakultu Univerzity Karlovy vystudovala v polovině 80. let a soudit začala na konci roku 1986. „Od samého počátku se věnuji občanskoprávní agendě, kterou soudím dosud. Žádné kauzy související s politikou jsem nikdy nerozhodovala. Poprvé mi byl vstup do KSČ nabídnut již na právnické fakultě a poté v roce 1987. Nejednalo se však o žádný tlak, ale o velmi decentní nabídku. Do KSČ jsem nikdy nevstoupila. Jak vyplývá z mého životopisu, justičním funkcionářem jsem se stala hluboce po roce 1989.“

Konkrétně v červnu 1998, kdy získala pozici místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1. V květnu následujícího roku přešla na Prahu 4. Tento soud později osm let vedla. Šéfkou Obvodního soudu pro Prahu 10 je od února 2015.
„Ve své soudcovské činnosti jsem nezažila žádné tlaky politické, společenské nebo mediální. S korupcí v justici jsem se nikdy ve svém okolí nesetkala. Nikdy jsem nebyla kárně stíhaná. Během své kariéry jsem se věnovala přednáškové činnosti, vzdělávání justičních čekatelů, asistentů soudců a vyšších soudních úředníků. V justiční samosprávě jsem nikdy nepůsobila,“ doplnila. Dotaz na to, jaké má záliby a jak tráví volný čas, nechala bez odpovědi.

Předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 Jaroslava Pokorná

„Má pověst přísného a náročného člověka. Možná je to dobře, protože ono je to někdy potřeba. Proto se mi líbí ta výběrová řízení a (časově) omezené mandáty, protože se mají střídat období velkorysého budování a pak jistého úklidu a srovnání té situace. Tím neříkám, že ona není vizionář, to tedy je. Ale myslím, že jako žena je podstatně důslednější,“ myslí si Vávra.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová už poslala do Strakovy akademie návrh na jmenování Jaroslavy Pokorné předsedkyní pražského městského soudu. Z vlády dokumenty zamíří k prezidentu republiky. Pokud Miloš Zeman na návrh kývne, ujme se Pokorná funkce 1. října letošního roku.

Vávra chce vést Soudcovskou unii

„Doufám, že se budu stěhovat jen o patro. Když jsem odcházel (v roce 2011) z Obvodního soudu pro Prahu 1 sem, tak jsem vyházel asi tři popelnice starých publikací, samozřejmě tříděných. Teď toho nebude tolik, to bude jeden rudl. Psané knihy už nemají v právu zdaleka takovou váhu. Všechno máme v informačních serverech,“ říká Libor Vávra.
Patří mezi nejcitovanější justiční činitele v Česku. K médiím je vstřícný. Možná i proto, že v mládí chtěl být novinářem. „Asi mi nedělá potíže mluvit. Teď je otázka, jestli je to dobrá, nebo špatná vlastnost,“ usmívá se.

Předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra je členem jednoho z odvolacích senátů Za jeho sedmiletého působení zůstal Městský soud v Praze velmi otevřenou institucí. Vávra tvrdí, že v tomto směru jen navázal na své předchůdce – Petra Beneše a Jana Sváčka.

„Mimochodem já jsem byl první tiskový mluvčí Městského soudu v Praze. Bylo to někdy v roce 1994. Přijel jsem z nějakého školení v Nizozemí a nadšeně jsem vyprávěl, že tam mají tiskové mluvčí. Tehdejší předseda soudu Beneš se usmál a druhý den mi přišel papír, že mě tím pověřuje,“ vzpomíná.

Soudit nepřestal ani během výkonu funkce předsedy soudu. V současnosti je členem jednoho z odvolacích trestních senátů. „Počítám s tím, že budu na zdejším soudu pokračovat jako odvolací soudce. Je jen otázka, do jakého senátu budu od 1. října zařazen, to nějak předjednáváme. Takže pokud jde o odbornou agendu, tam jsem si vcelku jist,“ rýsuje svou budoucnost.

Libor Vávra v září 2013, kdy předsedal Obvodnímu soudu pro Prahu 1

„A asi před třemi týdny jsem se rozhodl, že zkusím v říjnu kandidovat na prezidenta Soudcovské unie, což je něco, co jsem dělal před osmnácti lety (ve funkci byl v letech 1996 až 2002, poté zůstal čestným prezidentem, pozn. red.). Chci zkusit, jestli mám té organizaci, kterou mám rád a která mě vychovala, ještě na oplátku co nabídnout,“ dodává.
Spekulacemi o možném angažmá na Nejvyšším či Ústavním soudu se zabývat nechce. „To jsou hypotetické řeči. To by mi tu nabídku někdo musel dát. Slyšel jsem o tom v kuloárech spoustu řečí, ale ptají se mě na to jenom novináři.“

NSZ ZEMAN PŘIŠEL K ROZUMU, NEPODÁ SPRÁVNÍ ŽALOBU NA BABIŠE

NSZ nepodá správní žalobu kvůli údajnému střetu zájmů Babiše: Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nepodá správní žalobu proti rozhodnutí Středočeského krajského úřadu ohledně údajného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO). Neshledal závažný veřejný zájem, uvedl dnes mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) Petr Malý. Organizace Transparency International ČR a senátor Lukáš Wagenknecht (za Piráty), kteří podněty k podání správní žaloby podali, rozhodnutí vnímají jako doklad postupného převzetí a ovládnutí státu Babišem.

Premiér čelil podezření, že v rozporu se zákonem o střetu zájmů stále ovládá média spadající pod holding Agrofert. Krajský úřad loni dospěl k názoru, že přestupek se nestal a řízení pravomocně zastavil.

„Zákon opravňuje nejvyššího státního zástupce napadnout žalobou rozhodnutí správního orgánu výhradně k ochraně závažného veřejného zájmu. Smyslem zákonné úpravy není revidovat individuální přestupková řízení a uložené sankce. Samotný fakt, že se v daném případě jedná o významného představitele veřejné moci, nezakládá závažný veřejný zájem na soudní přezkum správního rozhodnutí,“ uvedl Malý.

Přestupkové řízení o střetu zájmů zahájil proti předsedovi vlády černošický městský úřad, pod nějž spadají Průhonice, kde Babiš žije. Podnět podala právě Transparency International. Tvrdila, že Babiš ovládá holding Agrofert i po převedení do svěřenských fondů a vlastnictvím médií porušuje zákon. Premiér ovládání médií vždy odmítal.

Černošický městský úřad Babišovi za přestupek uložil loni v lednu pokutu 200.000 Kč. Premiér se odvolal, krajský úřad v březnu rozhodnutí zrušil a věc vrátil do Černošic k novému projednání. Městský úřad loni v srpnu rozhodl napodruhé stejně. Babiš se znovu odvolal a krajský úřad jako odvolací orgán řízení pravomocně zastavil loni v září. Následně podněty k podání správní žaloby podala Transparency International ČR a Wagenknecht.

„Pavel Zeman byl jediný, kdo v této fázi mohl tento případ k soudu dostat, a on to odmítl. Přijde mi absurdní, že v tom nevidí závažný veřejný zájem,“ řekl ředitel Transparency International ČR David Ondráčka. „Pokud Babiš postupně ovládá stát, tak se ptám, jestli může státní zástupce jít proti těmto zájmům,“ dodal.

Podle Wagenknechta nejvyšší státní zástupce nerespektuje rozhodnutí Ústavního soudu, který se podrobně věnuje požadavkům zákona o střetu zájmu právě v kontextu veřejného zájmu. „Soud explicitně konstatoval, že v případě zákona o střetu zájmů jde o postup zákonodárce stanovující potřebná omezení při provozování a vlastnictví sdělovacích prostředků, která sledují veřejný zájem na férovém vedení politické soutěže jako neoddělitelné součásti politického života demokratického právního státu,“ uvedl senátor.

Aktuálně se v České republice zjevně není možné dočkat stanoviska nezávislého soudu ohledně střetu zájmů premiéra, podotkl Wagenknecht. „Podle mého názoru je to viditelný dopad převzetí státu, jehož jsme v posledních letech svědky,“ doplnil.

Mluvčí NSZ zdůraznil, že daný případ se týká výhradně posouzení údajného střetu zájmů v mediální oblasti, nikoliv u čerpání dotací. „Aktuální rozhodnutí nejvyššího státního zástupce nepodat správní žalobu ve věci údajného střetu zájmů nesouvisí s probíhajícím trestním stíháním předsedy vlády Andreje Babiše v trestní věci označované jako kauza Čapí hnízdo,“ uvedl Malý.

Babiš už dřív uvedl, že věc byla vyprovokovaná na základě udání „zkorumpované neziskovky Transparency International a udavačů z Pirátů“. Oprávnění nejvyššího státního zástupce podat správní žalobu k ochraně veřejného zájmu je podle mluvčího naprosto výjimečnou pravomocí, kterou lze využít právě a jen v závažných případech. V minulosti ji nejvyšší žalobce využil například v případech fotovoltaických elektráren.

V USA TRESTAT NEPOSLUŠNÉ VOLITELE

Nejvyšší soud USA: Státy mohou trestat „neposlušné“ volitele: Nejvyšší soud USA rozhodl, že americké státy mohou potrestat členy prezidentského sboru volitelů, kteří poruší svůj závazek hlasovat pro kandidáta, jenž obdržel většinu hlasů v daném státu. Napsal to server televize CNN, podle níž tak sbor volitelů, který formálně volí amerického prezidenta, přichází před značně vypjatými volbami opět do popředí zájmu.

Prezidentské volby v USA jsou nepřímé, což znamená, že američtí voliči nevolí rovnou prezidenta, ale takzvané volitele, kteří nakonec mezi sebou rozhodnou o budoucí hlavě státu. V USA panuje zvyklost, že všichni volitelé vyslaní jednotlivým státem hlasují pro kandidáta, který u nich získal největší počet hlasů.

V roce 2016 však deset volitelů vůli voličů nevyslyšelo. Například tři volitelé vyslaní státem Washington na severozápadě USA dali hlas někdejšímu ministru zahraničí Colinu Powellovi namísto demokratické kandidátky Hillary Clintonové a jeden hlasoval pro význačného domorodého aktivistu, který protestuje proti výstavbě čtvrté fáze ropovodu Keystone. Místní nejvyšší soud jim za to udělil pokutu ve výši 1000 dolarů (23.615 korun).

Právníci se však dlouhodobě přeli, zda americká ústava skutečně dovoluje státům trestat volitele, kteří se rozhodnou hlasovat jinak, než jak se vyslovili voliči jejich státu. Profesor práva z Harvardovy univerzity Lawrence Lessig proto podal stížnost k nejvyššímu americkému soudu, aby tuto otázku konečně vyřešil.

Lessig se domnívá, že možnost potrestat volitele by mohla mít nežádoucí následky. Státy by si pak totiž mohly teoreticky schválit ještě přísnější zákony, jež by místním volitelům například zakazovaly hlasovat pro jakéhokoliv kandidáta, který nezveřejnil svoje daňová přiznání.

Soud však jednomyslně rozhodl, že státy mohou „neposlušné“ volitele dohnat k odpovědnosti. Podle právního experta CNN Stevea Vladecka přitom není tento verdikt překvapivý, protože opačným rozhodnutím by soud volitelům přiznal možnost hlasovat, pro koho chtějí, což by mohlo vyvolat ústavní krizi.

Ta však podle Lessiga hrozila i do nynějška, protože tato otázka nebyla jasně vyřešena. Lessig proto rozhodnutí soudu přivítal, ačkoliv s ním nesouhlasí. „Samozřejmě se nedomníváme, že soud vyložil ústavu správně. Jsme ale rádi, že jsme dosáhli našeho prvořadého cíle – tato nejistota byla odstraněna. To je pokrok,“ napsal harvardský profesor ve vyjádření.
Případy „přeběhlíků“ ve sboru volitelů jsou historicky velmi vzácné. Podle ministra spravedlnosti státu Washington Roberta Fergusona dosud hlasoval volitel proti vůli většiny ve svém státu 165krát, což představuje méně než jedno procento všech dosud odevzdaných hlasů volitelů. Na 71 volitelů tak učinilo v letech 1872 a 1912, kdy zemřeli kandidáti, kterým svůj hlas původně přislíbili. Za poslední století přitom žádný volitel vyslaný za kandidáta, který volby nakonec vyhrál, nedal svůj hlas poraženému.

Do sboru volitelů vysílá každý stát tolik osob, kolik má zástupců v Kongresu USA. K tomu v něm zasedají rovněž tři volitelé za federální správní okrsek District of Columbia, v němž leží metropole Washington. Celkový počet hlasů ve sboru je tedy 538, pro zvolení prezidentem je potřeba si jich zajistit nejméně 270.

ODMĚNY DOSTANOU VŠICHNI ZDRAVOTNÍCI

Odměny za dobu epidemie covidu-19 by měli dostat všichni zdravotníci, kteří byli v té době v nemocnicích a pracovali na plný úvazek, ne jen ti starající se přímo o nakažené novým typem koronaviru. Shodli se na tom včera premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) se zástupci zdravotnických odborů. Stát by to mohlo vyjít zhruba na deset miliard korun, řekl novinářům po jednání Vojtěch. Dotační titul by měl jeho úřad připravit nejlépe do konce července, doplnil Babiš.

Podle předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníkové by zdravotníci, kteří pečovali o pacienty s onemocněním covid-19, měli dostat mimořádné odměny ve výši 40.000 korun. Zaměstnanci, kteří ošetřovali pacienty, aniž věděli, zda jsou nakažení, nebo ne, by měli mít nárok na odměnu maximálně 30.000 korun, ostatní by pak měli obdržet maximálně 10.000 korun.

„Musíme vycizelovat technické parametry, kolika lidí by se to týkalo, aby to bylo skutečně u těch zdravotníků, kteří byli v té době v nemocnicích, pracovali na plný úvazek. O tom ještě musíme vést debatu i s odbory, o těch skutečných číslech lidí, kterých by se to týkalo. Pokud bude shoda s ministerstvem financí, dotační program připravíme,“ řekl Vojtěch.
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) novinářům dnes odpoledne řekla, že s premiérem o věci jednala. Podmínkou podle ní je, že Sněmovna schválí novelu zákona o státním rozpočtu pro letošní rok, jež zvyšuje plánovaný schodek na 500 miliard korun. Peníze by pak šly buď z rozpočtové rezervy, nebo z programu pro veřejný sektor, řekla Schillerová.

Vojtěch připomněl, že ve Sněmovně jsou připraveny pozměňovací návrhy KSČM k vládní rozpočtové novele, které mimo jiné mají přiřknout z rozpočtové rezervy 500 milionů korun na odměny zdravotníků v sociálních službách a 1,25 miliardy pro zdravotníky v nemocnicích. „Ta částka by se tedy tím pádem musela zvýšit tak, jak jsme se dnes dohodli, aby šla napříč všemi zdravotníky, kteří byli v té době v nemocnicích a pracovali,“ dodal ministr.

„Všechno bude záležet na tom, kolik hodin zaměstnanci v jednotlivých nemocnicích odpracovali. Dotační titul se bude skládat z toho, jak skutečně péči v nemocnicích poskytovali nebo jestli zabezpečovali jednotlivé provozy v nemocnicích,“ řekla Žitníková. „Dotkne se to jak zdravotnického, tak provozního personálu,“ dodala. „Všichni, kteří v té době pracovali v nemocnicích, něco dostanou,“ doplnil Martin Engel, předseda Lékařského odborového klubu-Svazu českých lékařů.
Podle Babiše jde o obdobu toho, jak byly vyřešeny odměny pro pracovníky v sociálních službách. Těm vláda schválila odměny za práci v době epidemie v květnu, podle druhu činnosti a rizika nákazy by měli získat 40.000, 20.000 a 10.000 korun za měsíc. Celkem na to kabinet vyčlenil 5,2 miliardy.

Vojtěch připomněl, že od 1. července platí kompenzační vyhláška, která mění letošní úhrady pojišťoven za zdravotní péči. Má zohlednit výpadek péče od března do května a zároveň kompenzovat vyšší náklady, které měly nemocnice s péčí o pacienty s covidem-19, část peněz přidává také na odměny zdravotníků v první linii. Na zdravotní péči vyhláška počítá s 354 miliardami korun, původně bylo pro letošní rok schváleno 346 miliard.

NĚMECKO CHCE ZVÝŠIT ÚHRADY ZA DLOUHODOBOU PÉČI

Vládní koalice stran CDU/CSU a SPD by měla od příštího roku zvýšit úhrady za poskytování dlouhodobou institucionální péči. Navýšení by mělo kompenzovat alespoň růst cen, a vzrůst tak o několik málo procent. Navrhnout to chce poslanec Spolkového sněmu za CDU a šéf Zdravotnického výboru Erwin Rüddel.

Rüddel podle deníku Deutsches Ärzteblatt zdůraznil zejména nepoměr, v jakém se zvyšovaly úhrady za domácí péči (v Německu jde o takzvanou Ambulante Pflege, jde ale o obdobu domácí péče v České republice) v neprospěch institucionální (v českém významu ústavní) péče. Podle něho je třeba se nyní zaměřit na institucionální péči, jinak hrozí, že poskytovatelé budou navyšovat kapacity právě u domácí péče, protože je finančně zajímavější. „Ale pro zdravotní a sociální systém také výrazně dražší,“ upozornil Rüddel.

Poslanec CDU rovněž varoval před narůstajícím počtem těch, kteří na dlouhodobou péči přispívají ze svého, což je podle něho nepřípustné. Stát podle Rüddela musí zvýšit peníze, které plynou ošetřovatelskému personálu. Je to v zájmu celé společnosti, a tak by ošetřovatelé neměli být financováni přímo z příspěvků pacientů, respektive klientů ústavní péče.
Do systému je tak podle politika nutné dostat více peněz. Rüddel naráží na to, že zdravotní pojišťovny nemusí hradit de facto lékařskou péči těm, kteří ji „spotřebovávají“ v rámci institucionální péče. „To znamená, že prostor zde je,“ uvedl Rüddel, který rovněž zdůraznil, že by si dovedl představit rozšíření státního financování soukromé ošetřovatelské péče.
Je nutné systém zreformovat, míní CDU i FDP

Německá vládní koalice už měla diskusi o financování ošetřovatelské péče na stole, jenže kvůli propuknutí koronavirové pandemie ji musela odložit. Podle mluvčího Spolkového ministerstva zdravotnictví ovšem zatím není jasné, jak koronavirus ovlivnil objem finančních prostředků v sociálním systému. Jasněji by v tom mělo být na podzim. Podle toho se pak bude v koalici jednat nejen o možném rozšíření financování soukromé ošetřovatelské péče z veřejných zdrojů, ale i o celkové reformě ošetřovatelského systému, respektive systému ústavní péče.

K Rüddelovu návrhu se vyjádřili také opoziční poslanci Spolkového sněmu. Expertka na sociální politiku Zelených Kordula Schulz-Ascheová vyjádřila naději, že úhrady dlouhodobé péče budou navýšeny alespoň tak, aby došlo ke kompenzaci cenového růstu. „My tyto plány sice vítáme, považujeme je ale za nedostatečné,“ uvedla pro Deutsches Ärzteblatt.
Zelení podporují okamžité snížení podílu příspěvků na institucionální ústavní péče z vlastních kapes klientů a naopak preferují, aby byla zcela hrazena z veřejných zdrojů. Současně ale nechtějí, aby se z veřejných zdrojů rozšiřovala úhrada soukromé ošetřovatelská péče. To podle nich není dlouhodobě udržitelné ani sociálně spravedlivé.

Naopak poslanci Svobodných (FDP – Freie Demokratische Partei) větší státní příspěvek soukromým poskytovatelům institucionální péče podporují. Podporují také reformu institucionální péče, která podle nich nabrala velké zpoždění. Nedovedou si ale představit, že by se tato reforma obešla bez hluboké změny v systému financování, jak pro Deutsches Ärtzeblatt uvedla předsedkyně frakce FDP ve Spolkovém sněmu Nicole Westigová.

Za zdravotní péči si v Německu připlácí každý pátý pojištěnec

Pokud jde o úhrady zdravotní péče, osmdesát procent německých pojištěnců v rámci systému zákonného zdravotního pojištění (GKV) má svou péči hrazenu zcela. Zbylá pětina pak využívá možnosti připlácet si za nadstandardní služby. Týká se to například volby kvalitnějších naslouchadel, vložek do bot nebo protéz. Vyplývá to z nejnovější zprávy Asociace německých zdravotních pojišťoven – GKV Spitzenverband. Za rok to dělá v průměru 117,75 eur (asi 3150 korun) na osobu.

Zpráva vychází z hodnocení údajů o dodatečných nákladech, uhrazených v loňském roce. Zohledňuje celkem 29 milionů případů poskytnutí lékařské péče s objemem výdajů asi 8,6 miliardy eur (kolem 230 miliard korun). V necelých šesti milionech případů došlo k hrazení dodatečných nákladů nad rámec pojištění v celkové výši bezmála 700 milionů eur (asi 18,5 miliardy korun).

„V některých případech je velmi obtížné rozlišovat mezi tím, co je ještě lékařsky nezbytné, a proto financováno solidárně, a tím, co už je součástí nějakých nadstandardních služeb. Toto vymezení je pro nás vždy výzvou,“ uvedl ve zprávě Gernot Kiefer, místopředseda GKV Spitzenverband. Petr Musil, ceskajustice.cz

NOVĚ NEMOVITOSTI BEZ DANĚ Z NABYTÍ

Poslanci zrušili daň z nabytí nemovitosti, zachovali daňové odpočty u hypoték: Zrušení daně z nabytí nemovitosti, která je 4 procenta z kupní ceny nemovitosti, schválili drtivou většinou poslanci. Spory ve Sněmovně vyvolal návrh vlády omezit daňové odpočty úroků u hypoték. Prošel ale návrh poslance ODS Vojtěcha Munzara na zachování odpočtu, podpořili ho i Roman Sklenák a Václav Votava z ČSSD a část KSČM. Zákon nyní posoudí Senát.

„Lidi zajímá, zda si budou moci odečíst úroky. Neměli bychom rušit možnost odpočtu úroků,“ řekl Votava, který také navrhoval pozměňovací návrh a zachování daňové odpočty úroků u hypoték Hlasováním dvou sociálních demokratů se podle ministryně financí bude zabývat vládní koalice.„Jsou to peníze, které zůstanou lidem. Byla to daň velmi nespravedlivá, takže je to dobrá zpráva,“ řekla po hlasování ministryně financí Alena Schillerová.

Zrušení daně z nabytí nemovitosti se bude týkat všech převodů, kde účinky vkladu nastaly v prosinci 2019. Když se později rozhodne nemovitost prodat, nebude platit daň z příjmu jen v případě, že ji vlastnil alespoň deset let, dosud je to pět let. To má přispět k omezení spekulativního pořizování nemovitých věcí.„Vítám zrušení daně z nabytí nemovitosti. Bude motivovat lidi k pořízení vlastního bydlení,“ uvedl poslanec opoziční ODS Jan Skopeček.

Poslanci kývli na Munzarův návrh a snížili úhrnnou částku úroků, o které se snižuje základ daně ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti, a to z 300 tisíc korun na polovinu, tedy na 150 000 Kč.
„Z toho jsem trochu ne smutná, ale překvapená,“ řekla Schillerová. Je to totiž jedna z mnoha výjimek, které by podle ní měly skončit. Odvolala se na to, že zrušení výjimek požaduje i prezident Miloš Zeman. Daňové odpočty u úroků z hypoték měly podle návrhu vlády zůstat jen do konce roku 2021.

VÝZKUM VĚDCŮ LÉKAŘSKÉ FAKULTY V PRAZE

Vědci 1. LF UK odhalili struktury řídící biorytmus pohybu v mozcích myší: Výzkumníci z Fyziologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK) pod vedením profesora Jaromíra Myslivečka popsali, které oblasti mozku jsou u myší zodpovědné za řízení biorytmů pohybové aktivity. Vědci tak přispěli k poznání, na které struktury v mozku pro ovlivnění těchto biorytmů působit.

Biorytmy, nejčastěji cirkadiánní (24hodinové) rytmy jsou savcům včetně lidí vrozené a probíhají i ve zcela neperiodickém prostředí, například ve stálé tmě. „Jde o rytmy ovládané mozkem, konkrétně v oblasti hypotalamu, a poháněné ‚centrálními hodinami‘, které se řídí hlavně střídáním dne a noci. Těmito hodinami jsou suprachiasmatická jádra, která řídí většinu biorytmů, především spánek a bdění, ale právě také pohyb – chůzi či běh. Alespoň tak o tom doposud vědci uvažovali. Náš tým přišel na to, že tomu tak není. Jako první jsme potvrdili, že muskarinové receptory M4 zasahují do biorytmů lokomoce, tedy do pohybu v rámci biorytmické aktivity,“ vysvětluje vedoucí výzkumu prof. MUDr. Jaromír Mysliveček, Ph.D., z Fyziologického ústavu 1. LF UK, kde jeho vědecký tým analyzoval chování myší v absolutní tmě.

Svět to ví díky nim

„Myš je noční zvíře a dominantní část své pohybové aktivity, jakými jsou pátrání po potravě nebo prohledávání okolí hnízda, provádí po setmění. Sledovali jsme jejich chování v přirozeném prostředí při střídání světla a tmy, poté byly myši vystaveny trvalé tmě a pomocí hodinového světelného pulsu jsme zjišťovali změny jejich pohybových biorytmů. Poznání, že suprachiasmatické jádro hypotalamu tento biologický cyklus přímo neřídí, je velmi zajímavé pro další vědecké uvažování a možné ovlivnění biorytmů do budoucna,“ dodává člen vědeckého týmu doc. MUDr. Vladimír Riljak, Ph.D.
Výzkum českých fyziologů ocenil vědecký svět, když v červnu 2020 jejich práci publikoval prestižní časopis Brain Structure & Function, což je podle Web of Science žebříčků první časopis v kategorii Anatomie a morfologie.

„Potvrdili jsme, že pohybová aktivita a její proměny během dne a noci jsou řízeny souhrou několika struktur v centrálním nervovém systému – především talamem a striatem –, nikoliv centrálním pacemakerem. Naše práce odhalila, že tento rytmus ovládají M1 a M4 muskarinové receptory, které jsou v těchto oblastech mozku bohatě zastoupeny a běžně v centrálním nervovém systému plní řadu úloh, například ovlivňují chování. Jejich roli v řízení biorytmů pohybové aktivity ale dosud nebyla věnována velká vědecká pozornost,“ dodal prof. Mysliveček.

Vědci mají nyní v rukou nové informace o tom, na jaké struktury v mozku cílit, aby mohli s biorytmy terapeuticky pracovat například u duševních nebo spánkových poruch. Petra Klusáková, DiS.,oddělení komunikace 1. LF UK

SKONČILO ZASEDÁNÍ ČBK

Biskupové Čech, Moravy a Slezska se sešli 6. a 7. července na 123. plenárním zasedání ČBK na Velehradě. Jednání se účastnili i předsedové konferencí vyšších řeholních představených. Po celou dobu byl zasedání biskupů přítomen i apoštolský nuncius v ČR arcibiskup Charles D. Balvo.

Biskupové se během jednání věnovali ekonomickým otázkám, investování a hospodaření v diecézích a organizacích, které spadají pod vedení ČBK. Zabývali se oblastí pastorační péče neslyšících v České republice, jejíž cílem je vizuální zpřístupnění mluveného a psaného slova a vychází z principu evangelizace a pastorace jazykem a v jazyce neslyšících.

Arcibiskup olomoucký Jan Graubner, předseda ČBK a biskup delegát pro charitu a sociální služby představil aktivity Charity ČR v době koronaviru. Biskupové vyjádřili velké uznání a poděkování všem pracovníkům Charit za jejich práci a velké nasazení v době pandemie. Věnovali se také podnětům z komisí a pracovních skupin např. pro katolickou výchovu, novou evangelizaci či liturgické komise. Biskupové rozhodli, že vzhledem k uvolňování protiepidemických opatření je možné se znovu vrátit k liturgické praxi, jaká byla před zavedením omezení. „Omezující opatření je třeba nadále respektovat tam, kde je místní civilní autority vyhlásí z důvodu většího výskytu onemocnění,“ stojí mimo jiné ve sdělení ČBK.

Členové ČBK hovořili také o nadcházející událostech, konkrétně o setkání předsedů Rady evropských biskupských konferencí (CCEE), které se bude konat letos od 25. - 27. září v Praze na Arcibiskupství pražském. Hovořili i o přípravách na návštěvu ČBK ad limina, která proběhne v březnu 2021 ve Vatikánu a na národní pouť na Tetín, která se uskuteční u příležitosti výročí 1100 let od zavraždění svaté Ludmily 11. září 2021.

Zástupci konferencí vyšších řeholních představených, sr. Krista Chládková a arciopat Prokop Siostrzonek, informovali o aktivitách, které proběhly v řeholních komunitách k 70. výročí od Akce K. Na připomínku k Akci Ř je naplánována pěší pouť zasvěcených osob ke sv. Zdislavě v Jablonném v Podještědí na 27. září.

Na jednání ČBK byli pozvání i zástupci Radia Proglas, ředitel Mons. Martin Holík a šéfredaktor Pavel Mikšů a předseda Českého náboženského střediska v Římě P. Roman Czudek, který informoval přítomné o stavu rekonstrukcí a oprav poutního domu Velehrad v Římě a situaci v Papežské koleji Nepomucenum v Římě. Monika Klimentová