iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudce Sotolář: Manipulaci s protokoly zafixovánu v hlavě

Soudce Sotolář k manipulaci s protokoly: Měl jsem to zafixováno v hlavě, dělal jsem to po paměti: Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) ve středu projednával kárnou žalobu předsedy Městského soudu v Praze (MS) Libora Vávry a ministryně spravedlnosti Marie Benešové na soudce MS Alexandra Sotoláře. Toho oba kární žalobci viní, že pozměňoval protokoly z hlavního líčení v případu Opencard, a to v neprospěch obžalovaných. Ministryně Benešová požaduje, aby kárný senát Sotoláře zprostil funkce soudce a dočasně mu pozastavila výkon funkce soudce.

Vzhledem k možné podjatosti se z projednávání kárné žaloby na soudce Sotoláře vyloučili dva členové kárného senátu: předsedkyně senátu Miluše Došková a státní zástupce Michal Hanych. Doškovou se Sotolářem pojí dlouhodobá osobní známost, Hanych jako důvod uvedl, že se v mezidobí stal vedoucím oddělení ekonomické kriminality Městského státního zastupitelství v Praze.

Do jeho aprobační kompetence tak spadá i trestní řízení, které je vedeno na základě trestního oznámení na Sotoláře, podaného Nadačním fondem proti korupci. A jak zaznělo u kárného senátu, policie již ukončila vyšetřování a věc předala státnímu zastupitelství s tím, že se podle ní trestný čin nestal, nicméně nelze vyloučit možnou kárnou odpovědnost Sotoláře.

Jako obhájce si soudce Sotolář zvolil svého kolegu, někdejšího místopředsedu Městského soudu v Praze pro trestní úsek Bohuslava Horkého, dnes soudce Vrchního soudu v Praze (VS), který je od července přidělen na stáž k Nejvyššímu soudu.

Vávra odmítl přetíženost

První kárný žalobce, předseda MS v Praze Libor Vávra, odkázal při svém přednesu kárné žaloby na její písemné znění. Pouze reagoval na vznesené písemné repliky kárně žalovaného.

Předně odmítl jeho tvrzení o přetíženosti, která měla způsobit průtahy v podobě několikaměsíčních prodlev při zakládání protokolů do spisu. Sám soudce Sotolář totiž podle Vávry požádal, aby mohl řešit prvostupňovou i odvolací agendu, přičemž při nápadu mají všichni soudci MS v Praze zajištěno, že jim v průměru napadá co do objemu stran i počtu obžalovaných stejně věcí. Přetížit jej nemohla ani práce v evidenčním senátu, který má za úkol vybírat právně zajímavá rozhodnutí s precedenčním přesahem.

Druhého kárného žalobce, ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, zastupoval ředitel odboru dohledu a kárné agendy Ministerstva spravedlnosti Jan Převrátil. Ten upozornil, že soudce Sotolář ani nepopírá, že k úpravám a posunům v protokolaci došlo a že byly výsledkem jeho činnosti, což přitom samo o sobě naznačuje porušení povinnosti soudce.
Pokud soudce Sotolář na svoji obhajobu tvrdí, že tím nesledoval významové posuny a že výpověď je vždy nutné hodnotit v celku a kontextu, pak podle Převrátila ani to neobstojí, neboť je nejprve nutné zachytit odpovídající znění výpovědi pro její následné hodnocení.

A pokud soudce popírá, že by tyto úpravy činil v neprospěch obžalovaných a hodnotí, který zásah do protokolace je či není v jejich neprospěch, pak to opět spadá až do fáze hodnocení všech důkazů, které byly u soudu reálně provedeny. Nelze podle Převrátila souhlasit ani s tím, že by upravené výpovědi neměly vliv na rozhodnutí samé.
Soud je podle obhájce poddimenzován

Sotolářův obhájce Horký nejprve polemizoval s Vávrovým tvrzením, že by Sotolář nebyl jako soudce přetížený. Agenda MS v Praze patří podle něj totiž svým charakterem k té nejobtížnější a v trestní agendě se jedná oproti ostatním soudům o násobně častější složitou hospodářskou trestnou činnost.

Coby dlouholetý soudce MS v Praze, jehož byl i místopředsedou, Horký konstatoval, je soud je jako celek dlouhodobě poddimenzován. V případě soudce Sotoláře pak uvedl, že měl na starosti skutkově i právně mimořádně obtížné věci a mnohasetstránkové rozsudky u něj nebyly výjimkou, nikdy však proto, že by opisoval pasáže z trestního spisu.
Obhajoba podle Horkého nezpochybňuje, že k zásahům do protokolů došlo a že je učinil soudce Sotolář coby předseda senátu. Není ani sporu, že tak učinil po dlouhé době. Odmítl však, že by tak soudce činil se zlým úmyslem poškodit obžalované a se záměrem odargumentovat své již dopředu připravené rozhodnutí ve věci.

Horký také upozornil, že se pořizování zvukových záznamů z hlavního líčení dostalo do trestního řádu proto, aby se nahradila protokolace písemná, prováděná samotným soudcem. Mělo to přinést odbřemenění soudců, bohužel ale ministerstvo podle Horkého nedalo soudům odborný aparát, který by si protokolace zasloužila. A původní záměr, že protokolaci budou dělat vyšší soudní úředníci či asistenti, skončil u bývalých zapisovatelek. Ty ale nemají ani čas, aby se s věcí seznámily, přečetly si obžalobu, neznají kontext a často se i v průběhu líčení mění. Při dřívější protokolaci předsedou senátu tak byly výsledkem poloviční protokoly oproti situaci dnes.

Horký dále upozornil na to, že soudce Sotolář nečinil jen úpravy v neprospěch obžalovaných a v celkovém objemu nejsou jeho zásahy nijak rozsáhlé. Důležité je podle něj i to, že ačkoliv strany řízení měly finální protokoly před vyhlášením prvního rozsudku v září 2016, nenamítly nesprávnost protokolace. A jiným způsobem, než z důvodu námitek vůči protokolaci, neměl možnost Sotolář do protokolů zasáhnout a napravit případné nesprávnosti, jinak by to byla svévole. Strany dokonce se čtením protokolů souhlasily i při změně senátu, a ani tehdy nevznesly vůči nim námitku.

Dezinterpretace výpovědí

A dokonce ani VS v Praze podle Horkého při prvním kasačním rozhodnutí v roce 2018 nekonstatoval úmyslnou manipulaci s protokoly, ale „dezinterpretaci výpovědí svědků“. Deformace v protokolaci vytýká senátu soudce Sotoláře až druhé rozhodnutí VS. Což ohodnotil Horký jako zvláštní názorový posun svých kolegů na VS, ale protože zároveň věc senátu soudce Sotoláře odňal, znemožnil mu tak možnost nápravy. Ve věci také VS opakovaně rozhodoval o námitkách podjatosti vůči soudci Sotolářovi, ale nikdy nedošel k závěru o manipulaci s protokoly

„Proč by pan doktor Sotolář upravoval protokoly v neprospěch obžalovaných? Snad proto, aby vyhověl státnímu zástupci, že by ho státní zástupce uplácel? Tomu snad nikdo nevěří. Že by snad pozbyl svéprávnost, a že by tak tvrdošíjně trval na své pravdě? Pak je ale na místě řízení o způsobilosti soudce, nikoliv kárné řízení o vědomé manipulaci s protokoly v neprospěch obžalovaných,“ uzavřel Horký s tím, že není pochyb o tom, že se soudce Sotolář kárného deliktu nedopustil.
Ve své výpovědi soudce Sotolář odmítl, že by protokoly upravoval se záměrem, aby odpovídaly předem vytvořené představě o výsledku. Vyloučil, že by chtěl obžalovaným uškodit, proti čemuž podle něj svědčí i to, že část obžalovaných byla jeho senátem obžaloby zproštěna

Zmínil, že věc byla původně v senátu jiného soudce, který rozhodl o vrácení věci k došetření, aniž by bylo provedeno dokazování. Zásahem VS byla věc tomuto soudci odňata a napadla jeho senátu. Opakovaně byly také neúspěšně vznášeny námitky podjatosti vůči němu, neboť již rozhodoval v jiné, „úřednické“ větvi případu, kde rozhodl o vině a byly tak pochybnosti jeho nestrannosti.

Zachycení „toho podstatného“

Případ trval rok, provázelo jej rozsáhlé dokazování, přičemž současně soudil i jiné rozsáhlé případy. Protokoly z hlavního líčení z let 2015 a 2016 čítají několik tisíc stran a nemohly být podle Sotoláře vyhotovovány bezprostředně po jednacím dni, a dokonce ani v časovém sledu, jak probíhalo jednání soudu.

A protože se průběžně do spisu vkládaly nové listiny, jevilo se nakonec vhodné z důvodu přehlednosti, aby protokoly byly do spisu vloženy najednou, tudíž s velkým časovým odstupem. Audiozáznamy z líčení byly ale stranám předávány bezprostředně po jednání, popřípadě následující den.

Podle soudce Sotoláře je smyslem protokolů o hlavním líčení, aby zachytily „to podstatné, co by mohlo vést k rozhodnutí ve věci“, přičemž doslovná protokolace je podle něj výjimkou, stanovenou trestním řádem pro případ, kdy o to strany výslovně požádají. K tomu ovšem nedošlo, tudíž k doslovné protokolaci nebyl důvod.

Podle Sotoláře byly v přepisech protokolů od zapisovatelek chyby. Ty byly způsobené tím, že úřednice se snažily o doslovný přepis výpovědí, ale neměly znalost případu, a tak nemohly rozhodnout, co je pro věc podstatné. Protokolujícím se také stávalo, že ne vždy se podařilo vše odposlechnout a v přepisech to pak bylo vyznačeno. Z kontextu ale bylo podle Sotoláře možné zpětně usoudit, co mělo být zaznamenáno. „Došlo k doplnění po paměti, z kontextu,“ uvedl Sotolář.
Při odpovědích na dotazy později přiznal, že tak činil, aniž by si poslechl audiozáznam. „Já osobně mám za to, když jsem se probíral doslovným přepisy, které jsou součástí kárné žaloby, tak úpravy mají racionální důvody, aby byla zachyceno, o co ve výpovědi šlo,“ vysvětloval soudce. „Musím připustit, že ačkoliv jsem měl snahu co nejvýstižněji vyjádřit výpovědi, ne vždy se mi to podařilo, rozsudek ale nemohl obsahovat doslovné přepisy, musel obsahovat to podstatné. To mi nevytýkal ani Vrchní soud v Praze v prvním rozhodnutí. Vytknuté vady nebyly ovšem vedeny jakýmkoliv záměrem v neprospěch obžalovaných,“ pokračoval Sotolář.

Obhajoba podle soudce Sotoláře dostávala průběžně i pracovní verze přepisů protokolů, ačkoliv to nebývá běžné, ale jevilo se to z pohledu průběhu řízení jako praktické. Zároveň byli advokáti upozorněni, že protokoly budou ještě dopracovány. I v tom byl podle něj postup soudu transparentní.

Navíc není podle Sotoláře v rozsudcích pozměněnými pasážemi argumentováno, pro rozhodnutí tyto pasáže nebyly klíčové a nemohly obžalovaným ani věcně přitížit. To podstatné pro rozhodnutí samé bylo podle Sotoláře doloženo jinými důkazy než výpověďmi. Rozpory v protokolaci nerozporuje podle něj ani první rozhodnutí VS v Praze, a v tom druhém důvodem bylo podle něj zmíněno jen nesprávné hodnocení důkazů.

Kontroly po nocích i o víkendech

Na dotazy členů senátu pak soudce Sotolář uvedl, že protokoly kontroloval „průběžně, jak mi to čas dovolil, dělal jsem to po nocích, víkendech či dovolených“. Činil tak „po paměti, zčásti z poznámek, které jsem si dělal, se zohledněním textu přepisu a tomu, co konkrétní části předcházelo a co následovalo“. Připustil sice velký časový odstup úprav od proběhlého líčení, ale odmítl, že by úpravy byly dělány najednou, do spisu byly najednou jen vloženy.

„Když jsem si to zpětně uvědomil, tak se stala chyba, k posunu skutečně došlo. Kdybych věděl, jaký význam je jim přisuzován, tak bych tomu věnoval pozornost. Měl jsem něco zafixováno v hlavě, byl jsem o tom přesvědčen, máte za to, že to patří do odpovědi na určitou otázku, když procházíte ty předchozí protokoly, tak to tam doplníte. Když jsem si to zpětně procházel, tak jsem zjistil, že to sice bylo řečeno, ale jindy. Rozhodně ale vylučuji, že by úpravy byl prováděny tak, aby posunuly význam toho, co bylo řečeno, musí se vždy posuzovat celek výpovědi a její kontext. Zásah nebyl udělán se záměrem něco měnit, příslušná část výpovědi se jevila nesrozumitelnou. Mohla v tom hrát roli únava, menší pozornost, něco jsem přehlédl, neupravil jsem to nejvýstižněji, nedělal jsem to vědomě, byl jsem přesvědčen, že úpravy věcně sedí,“ uvedl na svoji obhajobu soudce Sotolář.

Ohledně dotazu na v protokole změněnou výpověď bývalého primátora Tomáše Hudečka, kdy měl Sotolář oproti audiozáznamu doplnit, že se měl Hudeček seznámit s posudky, Sotolář uvedl, že tak učinil kombinací jeho dvou výpovědí. „Jednalo se o dva posudky právní kanceláře a dva znalecké posudky z oboru ekonomie. V té rekapitulaci obsahu jeho výpovědi bylo shrnuto, co bylo součástí i jeho spontánní výpovědi. Na audiozáznamu uvedl, že se s nimi neseznámil, v závěru ale připustil, že je mohl mít v ruce, ale nebyl si vědom, že by v nich něco vyhledával. Zapisovatelka uvedla do protokolu nedokončenou větu, formulačně věta neodpovídala audiozáznamu,“ vysvětloval kárnému senátu Sotolář. Na doplňující dotaz však opět uvedl, že nikdy neslyšel audiozáznam, ale měl za to, že při studiu předchozích výpovědí to zaznělo. „Já jsem fyzicky neměl kapacitu poslouchat audiozáznamy, přiznám se, že jsem nečetl ani všechny protokoly, úpravy jsem prováděl jen tam, kde to bylo nutné. Audiozáznam jsem nepovažoval za nutné si pustit, nebylo to významné pro věc. Ano, přiznávám zpětně, když jsem konfrontován s tím, jak je to vnímáno, měl jsem to udělat a záznam si pustit,“ uvedl.

Oprávnění zasahovat do protokolu

Na dotaz svého obhájce pak uvedl, že tato změna v protokolu o výpovědi Hudečka byla pro něj z pohledu zákona příznivější, tudíž nejednalo se o změnu v neprospěch obžalovaných, jak tvrdí kárná žaloba.

Své oprávnění zasahovat do znění protokolu opírá Sotolář o §55 trestního řádu. Zákon podle něj řeší situaci předcházející podpisu protokolu a situaci následující po podpisu. Za obsah protokolu odpovídá podle Sotoláře předseda senátu a z toho podle něj vyplývá také oprávnění pro jeho úpravu. Tedy docílit stavu, aby byl úplný a přehledný, aby odpovídal skutečnosti. Po podpisu protokolu o námitkách procesních stran rozhoduje senát. Opět zopakoval, že námitky nebyly vzneseny ani k pracovní verzi protokolu, ani k jeho finální verzi.

Vedoucí soudní kanceláře ve své výpovědi uvedla, že se pouze doslechla o dodatečných úpravách v protokolu. V tomto případě jí soudce Sotolář poslal jím verifikované protokoly do spisu v balíku najednou, během dvou dnů. Připustila, že i v jiných případech se stává, že se protokoly zakládají do spisu

První ze svědkyň z řad zapisovatelek uvedla, že jí přepis trval v tomto případě dlouho. Líčení v případu trvala i 8 hodin a byly to podle ní složité věci, v nichž zaznívalo mnoho odborných výrazů. Přepis tak mohl trvat i několik měsíců, přičemž zapisovatelky musely upřednostňovat jiné případy, kde padl rozsudek. „Některý soudce to podle mne ani nečte, pan Sotolář byl naopak pečlivý a trval na podrobnostech. Když jsem něčemu nerozuměla ze záznamu, do přepisu jsem učinila otazníky, vyžlutila jsem to či učinila poznámku, že není rozumět. Spoléhali jsme na pana Sotoláře, že té věci více rozumí,“ uvedla. Že přepis protokolů ve věci Opencard trval často i měsíce potvrdila před kárným senátem i další ze zapisovatelek.
Další z úřednic označila ve svědecké výpovědi případ Opencard za „nejhorší případ za dvacet let, co jsem zažila u soudu“. Bylo podle ní obvyklé, že se překračovala pracovní doba a jednalo se často bez přestávek. Jednou to dospělo až tak daleko, že se musela v průběhu líčení jednoduše zvednout a odejít, neboť soudce Sotolář jednal i po konci pracovní doby, a přestože ho upozornila, že musí ten den vyzvednout vnoučata. Tento neotřelý způsob řešení jí přitom poradil místopředseda soudu pro trestní úsek.

Jednání soudu v případu provázely podle ní zmatky. „My jsme mu posílaly protokoly obratem, ty on pak posílal vedoucí kanceláře, ta je pak po roce, po dvou zakládala do spisu. Byly pořád samé stížnosti od obhájců, pak nám dovolil posílat i pracovní verze. Nikdy v jiném případě jsem neposílala pracovní verze,“ uvedla svědkyně. Podle ní podobně chaoticky postupoval soudce Sotolář i v jiných případech. A také v nich posílal opravené protokoly najednou a s časovým odstupem. „To, že posílal opravené protokoly najednou, to se netýkalo jen případu Opencard, bylo to obvyklé,“ uvedla svědkyně.
Jednání kárný senát včera pozdě odpoledne přerušil a bude v něm pokračovat 14. července. Části jednání se účastnili mezi veřejností i exprimátor Tomáš Hudeček a radní Eva Vorlíčková, kteří v případu figurovali jako obžalovaní a které nový senát MS v Praze již pravomocně letos zprostil obžaloby. V průběhu výpovědi soudce Sotoláře však s nesouhlasným kroucením hlavy jednací síň opustili. Petr Dimun, ceskajustice.cz

PŘEDSEDA KS V HRADCI Dr: LANŽHODSKÝ: SOUDCE DOPLŇOVAT Z VLASTNÍCH LIDÍ

Předseda KS v Hradci Králové Vladimír Lanžhotský: Nejvhodnějším způsobem doplňování soudů je vybírat z „vlastního dorostu“: Podle výběrové komise Ministerstva spravedlnosti má nový předseda Krajského soudu v Hradci Králové Vladimír Lanžhotský plán personální obměny krajského soudu i kariérního rozvoje soudců a umí velmi dobře komunikovat s lidmi. Česká justice se ho proto zeptala na to, jaké priority má ve své funkci.

V jaké kondici je Krajský soud v Hradci Králové a soudy v jeho obvodu?

Kondice východočeské justice je velmi dobrá. Trestní úseky krajského soudu a většiny okresních soudů jsou z hlediska délky řízení na předních místech v republice. Podle stejného kritéria si pak dobře stojí i civilní a insolvenční úsek krajského soudu a výtečných výsledků dosahují některé okresní soudy i v civilní, opatrovnické a exekuční agendě. Okresní soud ve Svitavách je již přes dvacet let na pomyslných stupních vítězů v trestní agendě, Okresní soud v Náchodě v agendě civilní
.
Můžete nám přiblížit, s jakým programem jste kandidoval? Jaké změny z pozice nového předsedy chystáte?

Mým cílem je udržet výborné výsledky na úseku trestním, velmi dobré na úseku civilním a vylepšit výsledky úseku správního soudnictví. Velmi si vážím práce dosavadního pana předsedy JUDr. Jana Čipery. Mám na co navazovat a přebírám závazek spravovat východočeskou justici v době jejího příznivého stavu. V záměrech jsem nesliboval žádná revoluční, v dohledné době nerealizovatelná řešení. V personální oblasti čeká krajský soud brzy odchod řady soudců z důvodu věku. Chci proto realizovat tzv. stáže především služebně mladších soudců okresních soudů u soudu krajského, jednak s cílem profesního růstu soudců, jednak pro snadnější budoucí doplňování krajského soudu.

Jak nahlížíte na otázku samosprávy soudů. Jste stoupencem modelu Nejvyšší soudcovské rady?

Prvkem samosprávy jsou v současné době soudcovské rady. U našeho soudu je dlouholetá tradice spolupráce vedení soudu se soudcovskou radou, a to i nad rámec vyplývající ze zákona o soudech a soudcích. Zástupci soudcovských rad se kupříkladu účastní všech porad vedení soudu. Velmi dobrý pocit jsem měl ze zapojení soudcovských rad do tvorby etického kodexu. Soudcovské rady považuji za jediného skutečného reprezentanta soudců vzešlého z voleb. A současně vnímám, že aktuálně chybí politická vůle ke zřízení Nejvyšší soudcovské rady, pročež chybí i motivace hovořit o způsobu jejího ustavení, složení, o jejích kompetencích atd.

Vyhovuje současná „justiční mapa“ potřebám společnosti i justice? Pokud by se měla podle vás změnit, tak jak konkrétně?

Soustava a obvody působnosti soudů již dlouhou dobu neodpovídají územně správnímu členění státu, navíc jsou zde značné rozdíly ve velikosti soudů stejného stupně. Současně jistě nelze říci, že by právě organizace soudů byla příčinou kupř. nepřiměřené délky některých řízení. Jsem nakloněn změně justiční mapy, ale musí jí předcházet důkladná příprava, založená na analýze současného stavu.

Jste stoupencem čekatelského principu výběru soudců, anebo byste systém více otevřel kandidátům zvenčí?

Na základě mých dosavadních zkušeností jsem přesvědčen, že nejvhodnějším způsobem doplňování soudcovského stavu je doplňování z „vlastního dorostu“, tedy zevnitř justice. Jsem zastáncem čekatelského principu. To ale vůbec neznamená uzavření systému pro uchazeče zvenčí. Jsem si vědom potřeby otevřít justici i v otázce vstupu do soudcovské funkce. Justice však musí mít zachovanou možnost uchazeče o soudcovský post poznat po delší dobu, umožňující úsudek o jeho schopnosti vypořádat se s každodenní enormní zátěží. Takový úsudek nelze učinit jen na základě výsledku výběrového řízení, byť by jeho součástí byl test aplikace práva, případová studie, ústní pohovor, psychologické vyšetření apod. Několikaměsíční testování v justičním prostředí a obvyklém pracovním zápřahu je nenahraditelné.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová nám nedávno v rozhovoru řekla, že soudce by měl být univerzální. podle ní by méně vytížení soudci z trestního úseku mohli přecházet na civilní úsek. Dovedete si to představit?

Otázka univerzálnosti, specializace a zastupitelnosti soudců není vůbec nová. Především na menších soudech a při náhlých a nepředvídatelných událostech je občas zapotřebí, aby letitý zkušený soudce vypomohl v jiné agendě. U některých soudů jsou soudci, kteří více agend – a to třeba i trestní a civilní – vykonávají současně po dlouhou dobu. Takže ano, představit si to dokážu. Nikoliv však jako věc obvyklou, pravidelnou. Ostatně vyhláška ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu naopak předpokládá zavedení specializací.

Myslíte si, že je na místě hovořit o případném zmrazení platů v justici kvůli ekonomické krizi?

K možnosti úpravy soudcovských platů se v minulosti opakovaně vyjadřoval Ústavní soud, jasně se vyjádřil k povaze soudcovských platů. Vycházeje z jeho rozhodovací praxe jsem přesvědčen, že nenastaly předpoklady pro jakýkoliv zásah do odměňování soudců.

Jak by se podle vás měla řešit otázka postavení administrativního justičního aparátu a jeho platových podmínek?

Administrativní pracovníci justice jsou dlouhodobě nedoceněni. Je pravdou, že v posledních letech došlo k pozitivnímu posunu, platové podmínky by však měly být takové, aby justice mohla konkurovat jiným zaměstnavatelům, nebo alespoň těm ze státní sféry. Mám za to, že kromě posílení rozpočtových prostředků na platy justičních zaměstnanců, je potřebné novelizovat katalog prací, aby přiléhavěji reflektoval všechny pracovní pozice ve výkonu soudnictví i ve správě soudů.
Jste členem Soudcovské unie?
Členem Soudcovské unie nejsem.
________________________________________
Kdo je JUDr. Vladimír Lanžhotský Ph.D. ?
Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1986 – 1991.) Po dokončení studia nastoupil jako justiční čekatel. Po absolvování přípravné služby a složení odborné justiční zkoušky byl 10. 1. 1995 jmenován do funkce soudce a přidělen k Okresnímu soudu v Břeclavi a od 1. 1. 1997 přeložen k Okresnímu soudu ve Svitavách. Dne 1. 2. 1999 byl přeložen ke Krajskému soudu v Hradci Králové, kde se stal předsedou odvolacího senátu a od 1. 8. 2013 působil jako místopředseda pro občanskoprávní úsek. Je mu 52 let.
________________________________________
Eva Paseková, ceskajustice.cz

SOUDCI ŘEŠÍ POLICISTY, NEZÁKONNĚ ZASÁHLI PROTI UPRCHLÍKŮM

NSS: Soud se musí zabývat postupem policie při přesunu Afgháncům: Krajský soud v Hradci Králové se musí meritorně zabývat žalobou proti policii, která podle Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) nezákonně zasáhla proti pětici nezletilých Afghánců. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud (NSS), řekla Petra Sedláčková z OPU. Původně krajský soud žalobu OPU odmítl a vůbec se její podstatou nezabýval. OPU žaluje policii kvůli tomu, že přemístila cizince do zařízení pro dospělé, aniž by vydala rozhodnutí, a nedala jim možnost seznámit se s výsledky posouzení kostního věku.

OPU v žalobě namítá, že je nezákonné umístit cizince do zařízení, jehož podmínky neodpovídají zákonu, tedy do takového, které nesplňuje podmínky pro zajištění nezletilých cizinců. Ti se do Česka dostali v lednu.

OPU podala žalobu i proti samotnému zajištění policií. Krajský soud ji zamítl, NSS tento rozsudek i rozhodnutí policie v případě jednoho z pětice cizinců zrušil. O dalších čtyřech případech ještě soud nerozhodl. „Soud zdůraznil, že ve věci tak mimořádné, jakou je zbavení osobní svobody osoby, která může být nezletilou, je nutné klást důraz právě na zjištění věku, a to rychlou, ale i adekvátní metodou. Soud upozorňuje, že lékařská metoda použitá v daném případě je méně přesná než jiné novější metody. Zároveň kritizuje práci krajského soudu, který ‚vůbec neřešil‘ pluralitu výsledků vyšetření kostního věku dle různých metod,“ uvedla Sedláčková.

OPU se podle Sedláčkové snažil Afgháncům pomoci podle práva, avšak ti po otevření hranic po koronavirové epidemii odešli do zahraničí za svými příbuznými. „Po propuštění ze zařízení jsme jim poskytli komplexní právní poradenství. Problematická v tu chvíli bylo, že se nám nepodařilo prokázat před českými soudy jejich nezletilost. Z toho důvodu se jejich případem odmítl zabývat Orgán sociálně-právní ochrany dětí a nebylo možné jim zajistit podmínky adekvátní jejich věku, především umístění do zařízení pro děti. Pětice Afghánců se zřejmě rozhodla pokračovat na své cestě za příbuzným, ztratili jsme s nimi kontakt,“ uvedla Sedláčková. Doplnila, že Afghánci utekli ze země kvůli tomu, že jejich rodiny jsou tam pronásledované, a kvůli tomu se tam nemohli ani vrátit.

KORONAVIR, ZAMEZIT CYTOKINOVÉ BOUŘI

Nadějí pro léčbu COVID-19 je zamezit rozvoji cytokinové bouře: Vědci z 1. lékařské fakulty a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy sdružení v Centru nádorové ekologie (CNE) zjistili, že jejich výzkum nádorového mikroprostředí zřejmě pomůže i pacientům s onemocněním COVID-19. Napomohla jim v tom znalost biologie molekuly interleukinu-6 (IL-6) a její významné role ve spuštění cytokinové bouře, v jejímž důsledku nemocní s COVID-19 umírají. Jako jedni z prvních vědců na světě publikovali již v dubnu 2020 přehledový článek, kde tuto souvislost představili a nastínili také možnosti, jak cytokinové bouři zabránit a pacienty s COVID-19 léčit. Navíc se ukazuje, že tato terapie by mohla pomoci i při dalších diagnózách, kde cytokinová bouře zabíjí.

„Při zkoumání nádorového prostředí jsme už před mnoha lety zjistili, že IL-6 je jednou z hlavních molekul, které se podílejí na výměně informací v buněčném nádorovém mikroprostředí. Pokud je zastoupen v hojném množství, může nádor více metastazovat, přičemž IL-6 ovlivňuje další průběh onemocnění ve prospěch tumoru, na který pacient umírá,“ vysvětlil hlavní vědecký koordinátor CNE a přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc.

Spolu s dalším členem týmu CNE a vedoucím laboratoře Invazivity nádorových buněk PřF UK v BIOCEV doc. RNDr. Janem Brábkem, Ph.D., získali na počátku koronovirové pandemie první biochemická data čínských a italských pacientů s COVID-19 a propojili je se znalostmi o IL-6, což ale do té doby vědecký svět nepovažoval za důležité. „V publikovaných datech o pacientech z Wu-chanu a Locarna jsme si všimli vysoké hladiny IL-6, kterou navíc vykazovali také nemocní s MERS a SARS. Začali jsme tedy předpokládat, že se tato molekula podílí na smrtelných komplikacích v terminální fázi onemocnění COVID-19. Náš článek ale nechtěly vědecké časopisy zpočátku vůbec otisknout, tak neobvyklá se jim původně naše představa zdála,“ dodává prof. Smetana s tím, že od otištění jejich výzkumu vyšly už stovky prací na dané téma. Možnostmi ovlivnění závažných stavů během COVID-19 pomocí IL-6 se nyní zabývají vědci v celém světě.
Základní princip a naděje na léčbu

Cytokinová bouře je složitý a nejednotný soubor jevů provázející těžká virová onemocnění se závažnými projevy. Vedle původce COVID-19 viru SARS-CoV-2 způsobuje bouře terminální stavy například u MERS, SARS či těžké chřipky. Poškozuje plíce, ale i další vnitřní orány, třeba játra a ledviny. Jakou roli v této nebezpečné bouři hraje IL-6? „IL-6 je molekula naprosto potřebná k tomu, aby byla zahájena imunitní odpověď, která je nutná k potlačení infekce. Pokud je ale antigenu mnoho a průběh onemocnění je těžký, tělo ‚zhloupne‘ a začne vyrábět daleko více IL-6, než je potřeba. K tomu se s nebezpečnou nadprodukcí přidají i další producenti cytokinů. Pod tíhou tohoto nadbytku ve výsledku přestane být organismus správně regulován a pacient zemře. Pokud ale zabráníme produkci IL-6 nebo znemožníme receptoru, aby IL-6 rozpoznal, nemusí cytokinová bouře vůbec nastat, případně ji lze zmírnit,“ doplnil prof. Smetana.

Jeden z léků, který se v uvedeném zablokování IL-6 ukazuje jako funkční, představuje tocilizumab – monoklonální protilátka proti receptoru pro IL-6, která se používá v revmatologii. Jde však o biotechnologicky připravené léčivo, tudíž je velmi nákladné a jeho výroba je náročná. Tomu odpovídá i vysoká cena přípravku.

Doc. Brábek s prof. Smetanou však jako první ve světě upozornili, že patrně ještě mnohem nadějnějšími léky pro blokování cytokinové bouře, a tím i akutního syndromu dechové tísně a mortality u pacientů s COVID-19 a pneumonií, jsou umělé analogy estrogenu bazedoxifen a raloxifen. Také tyto látky dokážou blokovat receptor pro IL-6. Navíc díky funkci selektivních regulátorů estrogenového receptoru mají i velmi značný přímý protivirový účinek.

Je pozoruhodné, že o tři měsíce později dospělo k obdobnému závěru 33členné vědecké evropské konsorcium Exscalate4CoV, které s pomocí kombinace 120petaflopové výpočetní síly a in vitro testů analyzovalo 400 000 kandidátních molekul proti COVID-19. Výsledným vhodným lékem byl vybrán právě raloxifen.

Umělé analogy estrogenu, poměrně levné léky bez zásadních nežádoucích účinků, se podávají ženám s postmenopauzální osteoporózou. Vědci nyní zvažují možnost klinické studie u pacientů s COVID-19, jak potvrdil doc. Brábek, právě nyní pro tuto studii vzniká v ČR klinický protokol. Sám navíc kontaktoval ředitele NIH/NIAID (Národního ústavu pro alergie a infekční onemocnění) v USA prof. A. Fauciho a inicioval preklinické testování těchto látek ve zmíněném americkém ústavu. Petra Klusáková, DiS., oddělení komunikace 1. LF UK

ULOVENÁ ZVĚŘ DOKLÁDÁNA FOTOGRAFIÍ

Novela mysliveckého zákona změní myslivost, ulovení zvěře se bude dokládat fotkou v aplikaci na mobilu, plány lovu se stanoví podle reálných škod: Ministerstvo zemědělství připravilo novelu mysliveckého zákona, jehož cílem je hlavně redukovat počty spárkaté zvěře. Důvodem je potřeba snížení škod, které zvěř způsobuje v zemědělství a na lesních porostech, zejména na stromcích vysazených na holinách po suchu a kůrovci. Myslivci přitom budou využívat elektronický systém Evidence myslivosti. Novelu mysliveckého zákona dnes schválila vláda.

Novela mysliveckého zákona připravená Ministerstvem zemědělství má především usnadnit lov spárkaté zvěře. Myslivci budou například mnohem jednodušším způsobem dokládat úlovky. Budou moci využít mobilní aplikaci v telefonu, s jejíž pomocí vyfotí ulovenou zvěř. Fotky pak během 24 hodin pošlou mysliveckému hospodáři, který je po kontrole přepošle státní správě myslivosti (obec s rozšířenou působností) k evidenci.

„Podle současných zákonů musí myslivci jednou měsíčně odevzdávat papírové hlášení o lovu. Oproti tomu bude aplikace v telefonu a elektronická evidence administrativně jednodušší, levnější a prakticky stále aktuální,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Systém Evidence myslivosti pod správou Ministerstva zemědělství bude také obsahovat kompletní myslivecké plánování a informace o škodách způsobených zvěří. Orgány státní správy myslivosti budou mít možnost průběžně z elektronických hlášení vyhodnocovat plnění plánu lovu a případně zasáhnout do mysliveckého hospodaření. Prostřednictvím elektronické evidence budou spolu komunikovat a vést veškerou administrativu myslivci, státní správa, veterinární správa a policie.

Skutečný stav lesa bude zjišťovat Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. „Pokud by byl někde les nadměrně poškozený, nařídí orgán státní správy myslivosti zvýšení lovu. Za nesplnění plánu mohou být myslivci nebo myslivecké spolky pokutováni až do výše 200 tisíc korun. Stejně vysokou sankci budou muset zaplatit, pokud opakovaně nesplní opatření ke snížení stavu zvěře, které jim nařídí orgán státní správy myslivosti,“ uvedl ministr Toman.

Ministerská novela je také reakcí na už schválenou poslaneckou novelu zákona, která by měla začít platit od listopadu 2021. Ta například po myslivcích vyžaduje, aby ulovení zvěře složitě dokazovali takzvanými markanty (odříznutými částmi ulovené zvěře). Počítá také s tím, že by plán lovu musely stanovit obce s rozšířenou působností. Vycházely by přitom z posudků, které by musela zajistit a zaplatit státní správa vždy jednou za pět let pro každou honitbu zvlášť. To by při počtu přibližně 5 700 honiteb v ČR znamenalo náklady kolem 1,7 miliardy korun.

MZe chtělo novelou také maximálně otevřít možnosti lovu. Nově se tak umožňuje lov v noci, během sklizně nebo s pomocí noktovizorů (zařízení pro lov v noci). Ministerská novela by měla začít platit rok poté, co ji schválí poslanecká sněmovna. Od té chvíle by byla také zrušena všechna nákladná ustanovení posledního poslaneckého návrhu. Vojtěch Bílý, tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství

MIMOŘÁDNÁ OPATŘENÍ NA TÁBORECH BEZ POTÍŽÍ

V sobotu 27. června odstartovaly první letošní letní tábory. Už teď na prahu prázdnin lze říct, že pionýrských táborů bude v roce 2020 o něco méně a budou zajištěny trochu jinak, než jsou děti i rodiče zvyklí. Zážitky, které si z nich táborníci odnesou, by ale měly být stejně jedinečné jako v předchozích letech.

Těší se všichni

Ještě v květnu nebylo zcela jisté, zda letní tábory proběhnou. Zpráva o jejich povolení proto potěšila nejen pionýrské skupiny, které tábory pořádají, ale pochopitelně i děti a rodiče. Například v sobotu ráno na Hlavním nádraží v Praze, kde se k odjezdu scházeli účastníci letního tábora Pionýrské skupiny Záře, rodiče částečně žertovali, že se nemohou dočkat, až děti odjedou. I na dětech ale bylo vidět, že se na tábor opravdu těší. To dokreslují i slova hlavního vedoucího tábora, Jakuba Mareše: „Tábor chystáme už od listopadu, v březnu už víceméně finišujeme. A najednou přišla ta nejistota, která byla ze všeho nejhorší. Jsme moc rádi, že nakonec můžeme jet.“

Pionýrské tábory v číslech

Na řadě pionýrských táborů jsou letošní mimořádná opatření zaváděna bez zásadních problémů, čemuž pomáhá skutečnost, že základny často mají stálé zázemí vyhovující vyhlášce o zotavovacích akcích. Některé pionýrské skupiny přesto přijaly těžké rozhodnutí tábor nepořádat. „Pionýrům zkrátka není vlastní brát pravidla na lehkou váhu, balancovat na jejich hraně nebo dokonce za ní,“ vysvětluje předseda Pionýra Martin Bělohlávek a dodává: „Častým důvodem pro nepořádání táborů bylo také neuvolnění některých vedoucích ze zaměstnání. To je z hlediska ekonomiky asi pochopitelné.“

Celkem tak z hlášenek táborů vyplývá, že v souladu s původními odhady bude oproti loňsku táborů i jejich účastníků přibližně 80 %. Citelně ubylo hlavně putovních táborů, u kterých dlouho nebylo jasné, zda vůbec a za jakých podmínek budou moci proběhnout. Nicméně zájem o tábory je stále – ty, které se konají, mají zaplněnou kapacitu. Pionýrských táborů tak letos bude přes 280 a táborníků přibližně 17 300.

Letos bez návštěv

Táborových aktivit a her se opatření (jako užívání dezinfekce apod.) dotknou minimálně. Na to, jaké zážitky a dobrodružství táborníky čekají, v podstatě nebudou mít vliv. Výraznějším zásahem přímo do programu je ale doporučení zrušit individuální návštěvy, návštěvní dny (často tradičně spojené se zvláštním programem pro rodiče) i výlety – zkrátka minimalizovat kontakt s okolním světem. To se dotýká i zástupců medií, které letos pionýři výjimečně na tábory nezvou. Zprávy o letní činnosti bude Pionýr přesto pravidelně poskytovat. Jakub Kořínek

OSTRAVSKO CHCE BÝT PŘIPRAVENO NA DALŠÍ PANDEMII, HLEDÁ VIZIONÁŘE

Podpořit inovativní nápady a talentované lidi, kteří s nimi přicházejí. Vytvořit inspirativní prostředí pro rozvoj jejich aktivit a být tak „chytře“ připraven na eventuální další pandemickou situaci. To je cíl projektu Zdravá myšlenka Moravskoslezského kraje pro rok 2020, který rozjíždí Moravskoslezský kraj ve spolupráci s ostravským Impact Hubem. Ten dlouhodobě v regionu působí jako líheň start-upů.

Projekt navazuje na předchozí ročníky akceleračních programů pro podnikatele, kterými kraj stimuloval rozvoj podnikavosti v oblasti chytrých řešení. Nové výzvy, které přinesla pandemie koronaviru, chce kraj řešit i prostřednictvím individuálního akceleračního programu šitého na míru nejen podnikatelům, ale i dalším lidem přicházejícím s nápady řešení krizových epidemiologických situací a jejich dopadů na bázi chytrých technologií.

„Pandemie koronaviru nám ukázala sílu a důležitost nových technologií i nutnost nového způsobu uvažování. Do budoucna proto chceme být ještě lépe připraveni a umět rychle a operativně reagovat na jakoukoli podobnou situaci. Naši podnikatelé a firmy prokázali, že mají talent postavit se takovým výzvám. My jim proto chceme poskytnout servis k tomu, aby své myšlenky, nápady a zlepšováky zdokonalili a posunuli je k reálné praxi,“ uvedl náměstek hejtmana pro dopravu a chytrý region Jakub Unucka.

Dodal, že hlavním cílem projektu bude vybrat deset nejlepších konkurenceschopných projektů zaměřených na chytré technologie, které reagují na zvládání krizových a kritických situací zdravotnické infrastruktury. Prostor dostanou i projekty a nápady, které pomáhají chránit zdraví a řeší také následné sociální a ekonomické dopady na život obyvatel Moravskoslezského kraje.

„Jsem opravdu vděčná za možnost navázat na naši úspěšnou spolupráci s Moravskoslezským krajem z minulých let. Podpora ekosystému podnikatelského prostředí, o kterou kraj dlouhodobě usiluje, jde ruku v ruce s naším know-how. Rozvoj nadějných projektů skrze akcelerační programy patří k našim klíčovým aktivitám. Moravskoslezský kraj je plný talentovaných lidí. Těším se, až objevíme další, “ dodává Markéta Pavlíková, koordinátorka programu za Impact Hub.
Projekt „Chytrá myšlenka“ má několik fází. Od mapování trhu a nastavení mantinelů, přes sběr dat, hledání aktivních podnikatelů a práci s nimi až po fázi akcelerace. První praktické výsledky „Zdravé myšlenky“ by se měly projevit už na podzim. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

SALA TERRENA BRUNTÁLSKÉHO ZÁMKU OPĚT REPREZENTATIVNÍ.

Sala terrena bruntálského zámku dlouhá léta chátrala, po dvou letech prací je tento zahradní objekt kompletně zrekonstruován. Unikátní historická památkově chráněná budova, která se nachází v zámeckém parku bruntálského zámku, bude sloužit k pořádání různých akcí a k odpočinku. Obnova saly terreny a revitalizace jejího nejbližšího okolí přišla na téměř 38 milionů korun.

„Saly terreny bývaly svého času oblíbeným místem paláců a zámků. Sloužily k reprezentativním účelům a díky napojení na zámecké parky byly velmi populární. V našem regionu podobných zahradních sálů moc nemáme, a tak bylo na čase salu terrenu v Bruntále obnovit. Věřím, že se tento prostor stane vyhledávaným místem pro konání kulturních a společenských akcí nebo třeba i svateb. Rozhodně to bude místo, které bude stát za návštěvu, a které všem nabídne příjemné prostředí,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a připomněl, že Zámek Bruntál byl v roce 2002 vyhlášen národní kulturní památkou.

„Budova saly terreny dlouhodobě chátrala, taky se na jejím stavu nepříznivě podepsaly nevhodné úpravy, ke kterým docházelo ve druhé polovině minulého století. Proto jsem moc rád, že se kompletní rekonstrukcí podařilo sale terreně vrátit její původní charakter. Například členění nižší terasy je shodné s původním secesním. Na vyšší terase je pak obnovena dlažba z pískovcového kamene,“ sdělil náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči Lukáš Curylo a doplnil, že rekonstruována byla i střecha věžičky, v jejímž vrcholu je nová hrotnice s plechovou makovicí.

„Kromě budovy saly terreny se obnovy dočkaly i pěšinky, zpevněné plochy a zeleň. Přímo v sale terreně se lidé mohou těšit na příjemné posezení v kavárně nebo také lapidárium s kamennými prvky a torzy soch. Střešní terasy budou využívány pro konání akcí nebo společenských setkání, také zde bude prostor k odpočinku,“ řekl náměstek hejtmana kraje Lukáš Curylo s tím, že součástí projektu bylo také vybudování hygienického zázemí pro návštěvníky.
„Zprovozněním saly terreny nabízí bruntálský zámek širší spektrum možností. Kromě muzejních sbírek, zámeckého mobiliárního fondu, obrazárny s díly mistrů 16. až 18. století nebo zámecké knihovny si teď návštěvníci užijí i atmosféru krajinářského zámeckého parku, se kterým je sala terrena propojena malou terasou,“ řekla ředitelka bruntálského muzea Jitka Koščáková.

Stavební práce trvaly včetně nutných technologických přestávek necelé dva roky. Zhotovitelem rekonstrukce byla společnost FICHNA-HUDECZEK. „Během prací se musely řešit nečekané okolnosti, jako například nedostatečné hloubky původních základových konstrukcí nebo nevyhovující statika stávající nosné ocelové konstrukce věžičky na nižší terase. Všechny tyto komplikace se v rozumném čase podařilo vyřešit, a tak můžeme říci, že jsou nyní dokončeny opravy všech historických částí celého bruntálského zámku. Celý projekt včetně vnitřního vybavení přišel na 37,7 milionů korun, tři čtvrtiny nákladů, tedy 28,2 milionu korun pokryly evropské zdroje, zbytek zafinancoval kraj,“ řekl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro finance, investice a majetek Jaroslav Kania.

Pro veřejnost bude sala terrena otevřena pouze do konce června, současně se totiž pracuje na celkové revitalizaci zámeckého parku. Od příští sezóny bude sala terrena přístupná veřejnosti ve stejné otevírací době jako celý zámek.
Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

VZNIK MUSEA, VYHOTOVIL IDEOVOU STUDII V OSTRAVĚ

Moravskoslezský kraj se zavázal vytvořit inspirativní studii pro vznik nového muzea v Ostravě. MUSEum+ bude nová příspěvková organizace státu, která vznikne v Dolních Vítkovicích. V říjnu minulého roku se na tom podpisem memoranda shodly Ministerstvo kultury ČR, Moravskoslezský kraj, statutární město Ostrava a Dolní Vítkovice. Studie je hotová, zástupci kraje ji předají ministrovi kultury na setkání, které se uskuteční pravděpodobně už 17. července 2020.
„Splnili jsme slib, ideovou studii máme na stole. Tento materiál je důležitým podkladem pro další kroky, které budou směřovat k realizaci a vzniku nového muzea.

Tento projekt náš region obohatí o unikátní výstavní a vzdělávací instituci a zároveň pomůže zachránit vysoké pece 4 a 6, které jsou součástí národní kulturní památky Dolní Vítkovice. MUSEum+ totiž vznikne jejich kompletní revitalizací,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a dodal, že studii předá ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, když se opět všichni aktéři projektu v Dolních Vítkovicích setkají.

Ideová studie říká, že MUSEum+ má být moderní infrastrukturou, která bude udržitelně využívat kulturní dědictví. „Plně se ztotožňuji s vizí studie, která říká, že se nové muzeum stane klíčovým článkem regionálního rozvoje, a že bude svou náplní zlepšovat životní podmínky. MUSEum+ významně přispěje ke zvyšování vzdělanosti a bude mít dopad na atraktivitu i ekonomický rozvoj regionu a zaměstnanost,“ řekl hejtman kraje Ivo Vondrák.

Ideovou studii proveditelnosti pro Moravskoslezský kraj zpracovala jeho akciová společnost Moravskoslezské Investice a Development (MSID). Na vytvoření dokumentu se podílel mezinárodní tým odborníků, mimo jiné prof. Peter Weibl, který je mezinárodně respektovanou autoritou v oblasti muzejnictví a moderního umění: „MUSEum+ je dokonalým příkladem budoucnosti muzeí… Tento nový typ muzea vyžaduje i jinou architekturu a atmosféru, která je kombinací prostoru pro relaxaci a laboratoře, ale především je založen na participaci veřejnosti. MUSEum+ se může stát skvělou učební infrastrukturou. Popis MUSEa+ zdůrazňuje kreativitu, inspiraci a informace určené pro všechny generace a věkové skupiny,“ napsal ve svém posudku teoretik umění, ředitel významných muzejních institucí Peter Weibl.

MUSEUM + bude vystavovat sbírkové předměty, které jsou zatím uložené v depozitářích muzeí a nejsou běžně přístupné veřejnosti. MUSEUM+ přinese přidanou hodnotu i pro ostatní instituce Ministerstva kultury. Kromě sdílení sbírek bude pracovat na konceptech vzdělávání a podílet se i na výzkumu. Velkým benefitem bude jeho moderní pracoviště pro digitalizaci, konzervaci a restaurování sbírkových předmětů. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

NA OSTRAVSKU DOHODA SE SEDMI PODNIKY, SNÍŽENÍ NEGATIVNÍCH ODPADŮ

Dobrovolnou dohodu o snižování negativních dopadů činnosti na životní prostředí uzavřel kraj už se sedmi podniky v regionu. Společnost BorsodChem MCHZ je jedním z nich. Vyhodnocení roku 2019 potvrdilo, že kraj i chemička své závazky splnily. „Pojem společenská odpovědnost už dávno není jen pojmem na papíře. Jsem rád, že velké podniky působící v našem kraji vnímají potřebu vstřícnosti i odpovědnosti.

Naše dobrovolné dohody nás i průmyslové podniky zavazují k aktivitám nad rámec zákona. Je to jedna z cest, jak zmírnit zatížení životního prostředí v regionu,“ vysvětlil hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a doplnil, že Moravskoslezský kraj o zlepšení životního prostředí usiluje dlouhodobě. A to nejen dohodami s podniky, ale také podporou čisté mobility, přeshraničním jednáním s Polskem nebo výměnami starých kotlů za ekologické.

„Nejcitelnějším problémem je v našem regionu čistota ovzduší. Máme ověřeno, že jedním ze způsobů, jak tuto oblast zlepšit, je také důraz na odprašování. Na nadlimitní čistění silnic šlo vloni z krajské kasy skoro 27 milionů korun, díky kterým bylo ze silnic v naší správě sesbíráno přes pět tisíc tisíců tun prachu a nečistot různých frakcí. To jsou dvě stovky plně naložených náklaďáků, což opravdu není malé množství. Tento náklad by jinak vířil vzduchem, což není hezká představa,“ řekl hejtman kraje Ivo Vondrák a dodal, že kraj také přispívá na výměny kotlů, ozdravné pobyty pro děti, monitoring ovzduší, krajský úřad pak pokračuje v minimalizaci negativních dopadů provozu na životní prostředí. To všechno nad rámec zákonných povinností.

Závazky dobrovolné dohody splnila podle oficiálního vyhodnocení také společnost BorsodChem MCHZ. Zavázala se například, že bude každoročně investovat 20% všech svých investičních prostředků do ekologických a bezpečných řešení. „Nejvíce prostředků jsme vynaložili na projekt modernizace výroby čiřené a demineralizované vody z říční vody, na který šlo přes 2 miliony eur. Usilujeme tak o efektivní hospodaření s přírodními a energetickými zdroji,“ vysvětlil jednatel společnosti BorsodChem MCHZ Vladimír Karkoška. Dodal, že společnost v minulém roce rovněž vynaložila přes dva a půl milionu korun na údržbu a výsadbu zeleně a na údržbu komunikací v areálu. Splnila také závazky spolupráce se středními a vysokými školami, přispěla na ozdravné pobyty dětí a dodržela i všechny další závazky dobrovolné dohody. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí

NA KARLOVARSKO MILIONY Z ŘEŠENÍ EKOLOGICKÝCH ŠKOD

V Karlovarském kraji se budou realizovat další dva projekty na zahlazení škod vzniklých těžbou hnědého uhlí. Jedná se o revitalizaci vodní nádrže v Novém Sedle a o přípravu území pro výstavbu rodinných domků v Starém Sedle. Na svém 49. zasedání to schválila a doporučila meziresortní komise řešení ekologických škod jmenovaná vládou ČR.

Peníze na tyto akce půjdou z programu na odstranění ekologických škod vzniklých před privatizací hnědouhelných těžebních společností v Ústeckém a Karlovarském kraji. „Celkem oba projekty získají cca 90 milionů korun včetně DPH. Ministerstvo financí po obdržení veškerých podkladů pro přípravu zadávacího řízení zahájí práce. Předpokládáme, že samotná realizace prací by mohla začít v průběhu roku 2021. Máme z toho velkou radost, protože se tak z oblastí zasažených těžbou stanou další příjemná místa našeho kraje, která se mohou stát výletním cílem, nebo si tady lidé vybudují nové bydlení,“ uvedl Karel Jakobec, krajský radní pro oblast životního prostředí, zemědělství a energetiky.

Předpokládané náklady projektu „Revitalizace vodní nádrže Malá Anna“ v Nové Sedle by měly dosáhnout 16 milionů korun včetně DPH. Díky revitalizaci by mělo dojít k úpravě dna, hráze, funkčních objektů, odtokového potrubí a v okolí se vysází zeleň.

Druhým podpořeným projektem je „Příprava území pro výstavbu rodinných domů“ v Starém Sedle v části Pod lesem. V tomto případě se počítá s náklady 74 miliony korun včetně DPH. Cílem projektu je zasíťování lokality pro následnou výstavu 48 rodinných domů.

Karlovarský kraj v programu tzv. 15 miliard, v současné době díky RE:STARTU 18 miliard, má v realizaci ještě výstavbu Lesoparku v Chodově a přípravu území pro výstavbu rodinných domů v Novém Sedle. „Letos by pravděpodobně měla proběhnout již 5. aktualizace Koncepce řešení ekologických škod, která umožní obcím zahrnutým do tohoto programu, zařadit a následně realizovat nové projekty na svém území v souladu s podmínkami programu,“ doplnil Karel Jakobec. Mgr. Jana Pavlíková, tisková mluvčí