iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Trumpa zatkne Interpol? Írán ho viní za smrt Solejmáního

Írán požádal Mezinárodní organizaci kriminální policie (Interpol) o pomoc při dopadení a zadržení amerického prezidenta Donalda Trumpa a několika desítek dalších lidí. A to kvůli lednovému útoku v Bagdádu, při kterém přišel o život íránský generál Kásem Solejmání. Trumpovi nicméně zatčení nehrozí.

O vydání zatykače v Íránu v pondělí informovala agentura AP. Interpol, který sídlí v Lyonu, se zatím nevyjádřil. Byť amerického prezidenta s velkou jistotou nezatknou, postup Íránců svědčí o přetrvávajícím vysokém napětí v americko-íránských vztazích poté, co Trump v roce 2018 rozhodl o odstoupení USA od mezinárodní dohody o íránském jaderném programu.

Teheránský prokurátor Alí Kásímehr řekl, že Trump a dalších třicet lidí, jimž Írán připisuje spoluúčast na atentátu z 3. ledna, čelí obvinění z „vraždy a terorismu“. Nikoho kromě amerického prezidenta prokurátor nejmenoval, avšak ujistil, že řízení bude trvat i po skončení Trumpova prezidentského mandátu.

Podle AP není pravděpodobné, že by Interpol vyhověl íránské žádosti, protože k jeho zásadám patří nevměšovat se do žádných záležitostí politického charakteru. Solejmání stál v čele jednotek Kuds íránských revolučních gard, řídil operace v zahraničí a běžně jezdil do Iráku. Zabit byl při útoku na bagdádském letišti na příkaz prezidenta Trumpa. Ten později prohlásil, že jeden z nejmocnějších Íránců chtěl zaútočit na čtyři velvyslanectví Spojených států.

V íránských městech se konaly mohutné smuteční průvody a íránská vláda pohrozila odvetou. Nakonec provedla raketový útok na americké vojáky sloužící v Iráku. Američané pak přiznali, že jedenáct jejich vojáků utrpělo zranění.

BABIŠ ODMÍTL VÝZVU OPOZICE, VYŘADIT ZE STAVBY DUKOVAN RUSKO

Premiér Andrej Babiš odmítl výzvu opozice, aby byli ze soutěže o stavbu pátého bloku jaderné elektrárny Dukovany předem z bezpečnostních důvodů vyřazeni Rusové a Číňani. „Nebude to naše vláda, která bude vybírat dodavatele. O tom tendru bude rozhodovat hlavně příští vláda. Není jednoduché vyřazovat někoho dopředu,“ řekl iDNES.cz Babiš.
„Mě překvapilo, jak razantně vystoupil premiér, že nikoho vyřazovat nebude, že to má udělat nějaká další vláda na konci toho tendru,“ řekl předseda Pirátů Ivan Bartoš.

Dostavba Dukovan: Rusko a Čína jsou rizikem, stojí ve vládní strategii

„Pro mě je výsledek té schůzky takový rozpačitý, neúplný, nemám pocit, že bychom se úplně shodovali napříč celým spektrem, sociální demokraté nebyli vůbec přítomni. Z mé strany zazněl jasný požadavek a výzva k tomu, aby vláda měla odvahu vyloučit některé z potenciálních dodavatelů ještě před tím, než vůbec zakázku vypíše,“ uvedla předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová ke schůzce s premiérem Babišem a s lídry všech opozičních stran na téma tendru na stavbu pátého bloku jaderné elektrárny v Dukovanech.

„Pan premiér se vyjádřil zásadně proti takovému postupu. Říká, že z jeho pohledu je nechat soutěžit úplně všechny možné dodavatele,“ řekla po schůzce Pekarová Adamová. „Pro nás je zásadní, aby takto strategickou zakázku nedostavovali ani ruští, ani čínští dodavatelé. S tímto jsme u pana premiéra příliš neuspěli,“ uvedla šéfka TOP 09.
Paralelu vidí u zbraní pro armádu. „Také nechceme vyzbrojovat naši armádu takovým zbožím, které pochází od našich nepřátel, ale firem ze zemí, které patří do okruhu našich spojenců,“ prohlásila. Přístup premiéra podle ní je, že toto bude rozhodovat až budoucí vláda a nechť ona případně rozhodne o vyloučení některých dodavatelů.

„My jsme na to poukazovali. Nedávno proběhla konference Naše bezpečnost není samozřejmost. Je to skutečně závažná otázka, zda stát, který si do navrhovaných smluv dal možnost zasahovat do toho výběrového řízení, by měl toto udělat dopředu jako jasné, zcela transparentní gesto, nebo zda by to měl udělat až někdy na konci, když budou soutěžící seřazeni. My jsme toho názoru, že by se to mělo stát na začátku, dokonce to řekl i pan Míl, to je šéf celého výboru, který připravuje dostavbu jaderných zdrojů. Názor pana premiéra byl poměrně jiný,“ řekl šéf Pirátů Ivan Bartoš.

K tomu, že nemá být předem nikdo vyřazován, se podle Pekarové Adamové a podle šéfa Pirátů klonili ještě předseda KSČM Vojtěch Filip a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. Předseda ČSSD Jan Hamáček na schůzku nedorazil.
„Byla to věc, o které hovořil pan ředitel ČEZ. Mluvil zejména o možnosti získání výhodnější ceny, ale já si myslím, že pokud je jasné, že k vyřazení by mělo dojít ze strategických a bezpečnostních důvodů, tak je to otázka zcela lichá,“ namítl předseda Pirátů.

„To jednání bylo místy věcné, místy věcné nebylo, ale to základní je, že všechn politické strany vyjádřily přesvědčení, že je třeba rozvíjet jadernou energetiku, že je třeba dostavět Dukovany,“ řekl předseda ODS Petr Fiala. Stát musí mít možnost vyřadit ze soutěže uchazeče, u kterých shledá bezpečnostní nebo strategické riziko. „Byli jsme ujištěni, že takové záruky obsahuje jak rámcová dohoda, tak to předpokládá celý ten proces. Otázka je a tam shoda nepanuje, kdy se ty bezpečnostní záruky mají uplatnit,“ řekl lídr občanských demokratů.

V PAŘÍŽI TÁBOR UPRCHLÍKŮ, UPOZORŇUJE NA TĚŽKÝ ŽIVOT UPRCHLÍKŮ

Humanitární organizace Lékaři bez hranic (MSF) zřídila v noci na úterý v centru Paříže provizorní tábořiště. Ubytovala v něm zhruba 75 nezletilých migrantů. Právě na jejich nelehký osud chtěli MSF a několik dalších organizací svou akcí upozornit, informovaly světové agentury.

Stanové městečko se přes noc objevilo v parku nedaleko náměstí Republiky (Place de la République) v centru francouzské metropole. Ve stanech se ubytovali především mladíci ze západní Afriky, kteří se ve Francii ocitli v právním vakuu. Ačkoli tvrdí, že jim ještě nebylo 18 let, úřady je prohlásily za zletilé. Proti tomu podali migranti odvolání, o kterém ale úřady rozhodují šest až osmnáct měsíců.

Úterní akcí chtěli Lékaři bez hranic a další čtyři organizace upozornit na těžký osud těchto mladých migrantů, kteří často musí žít na ulici. Podle MSF je nyní v Paříži a jejích předměstích na ulici nebo v různých ubytovnách asi 300 migrantů mladších 18 let. Francouzské úřady v roce 2016 zlikvidovaly velké tábořiště migrantů u přístavního města Calais.

Migranti už zase plují do Evropy. Dvě lodě hledají ve Středomoří přístav

Značná část jeho obyvatel se následně přesunula do Paříže, v jejíchž okrajových částech začaly vznikat provizorní stanová městečka.Také ta úřady postupně likvidovaly a jejich obyvatele převážely do azylových center. Po několika týdnech až měsících od zničení ale tábory často vznikají znovu, byť na jiném místě metropole

KOSOVSKÝ PREZIDENT POPŘEL VÁLEČNÉ ZLOČINY

Kosovský prezident Hashim Thaçi v pondělí v televizním projevu k národu popřel, že by se dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti během bojů kosovských povstalců proti Srbsku na konci 20. století. Prezident také prohlásil, že by okamžitě odstoupil a šel by se hájit, pokud obvinění z válečných zločinů oficiálně připustí zvláštní tribunál pro Kosovo v Haagu.

Rozhodování o přípustnosti obvinění z válečných zločinů oficiálně může podle agentury Reuters trvat haagskému soudu i několik měsíců. Minulý týden ve středu prokurátor zvláštního tribunálu pro Kosovo oznámil, že Thaçi je mezi deseti osobami, které jsou obžalované z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Týká se to téměř stovky vražd, mizení lidí, pronásledování a mučení Srbů, kosovských Albánců, Romů a také politických odpůrců.

„Pokud se obvinění potvrdí, okamžitě podám demisi jako váš prezident a budu čelit obvinění,“ řekl Thaçi v televizi. „Nebudu čelit obžalobě za svým stolem,“ dodal podle agentury AFP. „Možná jsem udělal politické chyby v době míru, ale válečné zločiny jsme nespáchal nikdy!“ zdůraznil podle agentury Reuters. Ta připomněla, že obžalobu vznesenou prokurátorem má ještě posoudit speciálně pověřený soudce, který bude mít několik měsíců na to, aby rozhodl, zda je obvinění dost silné na to, aby bylo možné postavit kosovského prezidenta a další obžalované před soud.

Velel povstalecké armádě

Dvaapadesátiletý Thaçi patřil za ozbrojeného boje proti srbským silám v letech 1998 a 1999 k velitelům povstalecké Kosovské osvobozenecké armády (UÇK). Vedle něj je ve skupině obžalovaných rovněž bývalý předseda kosovského parlamentu a vůdce opoziční Demokratické strany Kosova (PDK) Kadri Veseli, který také patřil k velitelům povstaleckých oddílů.

Kosovského prezidenta Thaçiho obvinili z válečných zločinů

Tribunál pro Kosovo byl po mnoha odkladech a silném nátlaku mezinárodního společenství na kosovské představitele schválen v roce 2015. Má soudit bývalé velitele povstalců z (UÇK), která koncem 90. let vedla ozbrojený boj za odtržení tehdejší jihosrbské autonomní oblasti Kosovo.

Thaçi kvůli obžalobě hned ve středu zrušil svou účast na konzultacích, při nichž se měl v sobotu ve Washingtonu setkat se srbským prezidentem Alexandarem Vučičem za zprostředkování amerického zmocněnce Richarda Grenella. Diskutovat se mělo o ekonomických otázkách včetně možnosti obnovy rozhovorů o normalizaci vztahů Srbska a Kosova.

NĚMECKO POVEDE EU

Německo se ve středu na půl roku chopí vedení Evropské unie s cílem co nejdříve dospět k dohodě o společném záchranném fondu. Ten má rozdělit celkem 750 miliard eur. V ekologických tématech by se mohlo spojit s Francií a „zatlačit“ na zbytek Evropy. Mezi bruselskými politiky a diplomaty budí německé předsednictví EU očekávání silné vůdčí role a snahy o sjednocení v době hospodářské krize.

Unijní činitelé a diplomaté se shodují na tom, že na nejlidnatější zemi EU Německo, která je zároveň nejsilnější ekonomikou bloku, vyšlo rotující předsednictví v době, kdy unie potřebuje vyvést z krize způsobené zejména pandemií covidu-19.

„Obecná očekávání vkládaná do německého předsednictví jsou extrémně vysoká,“ řekl listu Financial Times německý šéf nejsilnější europarlamentní skupiny lidovců Manfred Weber.

Uvolňujme pozorně, vyzývá Merkelová. Za měsíc chce volný pohyb po Evropě

Zatímco končící chorvatské předsednictví podle diplomatů i kvůli karanténním opatřením nesehrálo příliš aktivní roli, Německo bude patrně mnohem viditelnější. Kancléřka Angela Merkelová již dala najevo, že by ještě v červenci ráda viděla dohodu o 750 miliardách eur (asi 20 bilionů korun), které Evropská komise doporučuje poskytnout ekonomikám zasaženým koronavirovým výpadkem.

Základ projektu tvoří německo-francouzský návrh a právě společná snaha obou zemí podtržená pondělní schůzkou Merkelové s prezidentem Emmanuelem Macronem podle diplomatů předznamenává aktivní ráz německého předsednictví.

„Vyjednávání o fondu a o budoucím rozpočtu může z velké části stát na Německu, protože (předseda Evropské rady Charles) Michel vůbec nemá silnou pozici,“ řekl jeden z diplomatů. Třetina pomoci EU Španělsku a Itálii, Česku 19 miliard eur. Babiš nesouhlasí Michel, jehož hlavním úkolem je zprostředkování kompromisů mezi lídry členských zemí, podle něj přestal být aktivní po dosud posledním fyzickém summitu v únoru, kdy skončilo ještě „předkrizové“ dohadování o sedmiletém rozpočtu neúspěchem.

Angela Merkelová, jejíž politice podle mnoha bruselských činitelů dodala koronavirová krize nový impulz, proto může sehrát aktivnější roli než jaká běžně hlavám předsednických zemí náleží.

Kancléřka sice patří k těm unijním lídrům, kteří s ohledem na koronavirus prosazují opatrnější návrat k osobním jednáním, podle diplomatů si však Německo uvědomuje nemožnost dosáhnout shody na zásadních tématech prostřednictvím videokonferencí. Proto se od července začnou postupně sjíždět ministři opět k dříve běžným jednáním do Bruselu. Již v týdnu před summitem naplánovaným na 17. a 18. července budou osobně jednat šéfové diplomacií unijních států.
Nižší daně a více ekologie. Němci mají plán na oživení ekonomiky

Německá vláda mezi své další priority vedle dokončení brexitových rozhovorů či digitalizace ekonomiky řadí také boj proti klimatickým změnám. Zatímco Evropská komise považuje klimatickou šetrnost za zásadní kritérium pro čerpání peněz ze zmíněného záchranného fondu, vlády některých zvláště východoevropských zemí včetně té české mají k této věci rezervovanější přístup. Berlín však dal najevo, že hodlá aktivně prosazovat rychlý přechod k ekologicky odpovědnému hospodářství i za pomoci unijních peněz.

„Pokud jste Německo a máte jako spojence Francii, určitě můžete posunout věci kupředu,“ míní analytička bruselského institutu European Policy Centre Sophie Pornschlegelová.

Cíle německého předsednictví jsou v oblasti ekologie dva: zprostředkovat do konce roku shodu členských zemí na zpřísnění emisních cílů pro rok 2030 a dohodnout se na normě, která stanoví podmínky, jak do poloviny století dosáhnout takzvané uhlíkové neutrality, tedy rovnováhy mezi emisemi uhlíku a jejich pohlcováním z atmosféry.

EPIDEMIOLOG MAĎAR: ROUŠKA V HORKU VĚTŠÍ RIZIKO NEŽ NÁKAZA

Aktuálně není nutné vyžadovat roušku povinně u všech a za všech okolností, míní epidemiolog a šéf pracovní skupiny ministerstva zdravotnictví pro rozvolňování Rastislav Maďar. V rozhovoru upozornil na zdravotní komplikace kvůli nošení roušek či možnosti omezení pohybu v ohnicích nákazy. Těmi jsou nyní Karvinsko a Frýdecko-Místecko v Moravskoslezském kraji.

Roušky jen v metru a na vnitřních akcích v Praze, Karvinsko opatření zpřísní

Proč roušky v metru zůstávají povinné a třeba v tramvaji nebo autobuse ne?

Prostory v podzemí vnímáme jako rizikovější. Navíc jsou poměrně dost klimatizované a dochází v nich ke značné cirkulaci vzduchu. V Praze vidíme stabilní situaci – co se týče počtu obyvatel, tak je množství nakažených poměrně nízké. Proto jsme dospěli k názoru, že v nadzemní dopravě, kde velká část nemá klimatizaci, není rouška nutná. Dokonce jsme zjišťovali, kolik prostředků bez klimatizace je a není. Jako epidemiologové jsme dospěli k závěru, že možnost nějakých zdravotních komplikací, třeba pocitů mdloby či nedostatku kyslíku by bylo daleko větší, než nákaza virem. To nás vedlo k tomu, že jsme to zatím zkusili udělat takhle.

Kdy jste o tom rozhodli, že roušky v metru necháte?

Řešili jsme to do poslední chvíle. Ještě v neděli svolával ministr zdravotnictví videokonferenci, kde jsme se dohodli na této variantě. S tím, že situaci vyhodnotíme za dva týdny. Praha je do budoucna určité riziko v tom, že je v ní vyšší koncentrace lidí. Samozřejmě do ní zamíří i více cizinců nebo pendlerů za prací. I Češi hodně cestují právě do Prahy, takže se situace z regionů bude přelévat do hlavního města.

V neděli v Česku přibylo přes 300 nakažených, nejvíc od dubna

Ale v tento okamžik si skutečně myslíme, že zdravotní komplikace z povinného nošení roušky by byly daleko větší. Kdo chce, ať si ji dá. Kdo nechce a může udržet odstup dva a více metrů, ať si ji nedává. Je lepší třeba nejezdit přeplněnými spoji a počkat si na další. Nyní není nutné vyžadovat roušku povinně u všech a za všech okolností.

Říkáte, že situaci vyhodnotíte za dva týdny. Takže je možné, že pak roušku odloží i cestující v metru?

Přesně tak. Každé dva týdny vyhodnocujeme, co jaké rozvolnění a opatření přinese. Či zda se situace zhoršila, nebo naopak.

Co očekáváte, že přinesou dva týdny zpřísnění opatření v okresech Karviná a Frýdek-Místek, kde je nyní ohnisko nákazy?
V tu dobu by mělo být ukončeno plošné testování. Kdo bude pozitivní, tak bude v karanténě a doufáme, že nové případy už nebudou přibývat. Pracovníci pak budou mít povinné testy. Tohle by nám mělo pomoci dostat situaci pod kontrolu. Nechceme, aby se lidé trápili, jestli na koncert do Prahy přijel někdo z Karviné.

Padla možnost, že dojde k omezení cestování do práce a na nákupy. Je to ale až poslední varianta.
Rastislav Maďaro situaci na Karvinsku

Pro ohniska v Moravskoslezském kraji neplatí středeční rozvolnění, naopak se tam opatření zpřísňují. Mohou být ještě přísnější?

Mohou. I na videokonferenci padla hypotetická možnost, že dojde k omezení cestování do práce a na nákupy. Omezení pohybu je ale až poslední varianta ze všech. Logicky z pohledu epidemiologů je to sázka na jistotu. My však chceme zasahovat do života lidí co nejméně, snažíme se reagovat flexibilně podle aktuální situace v ohniscích. V tom chceme pokračovat nadále.

V jakém momentě byste k takto razantnímu opatření přistoupili?

Máme desetibodovou stupnici. Kdyby se například Karviná dostala na úroveň osm, tak by se o omezení pohybu minimálně diskutovalo. Ale zatím se pohybujeme někde na šesti bodech. Hodně záleží, čím je nárůst způsobený. Jestli jsou to bezpříznakové případy, drží se to mezi rodinnými příslušníky, či se to rozšiřuje mezi lidi, kteří nemají s OKD nic společného. To by byl velmi významný a zhoršující faktor vedoucí k tomu, že bychom museli postupovat přísněji.

Na čem by ještě záleželo?

Samozřejmě také na počtu hospitalizovaných během karantény. V případě růstu bychom museli zavést významnější opatření. Časem by se to už nemuselo týkat jen Karvinska, ale celého kraje. Pokud nebude docházet ve větší míře k hospitalizaci, tak bychom do života lidí nechtěli vstupovat. Procesy, plošné testování nebo chytrou karanténu máme nastavenou tak, abychom nemuseli k nějakému dalšímu omezení přistupovat.

Máme už před virem trochu „náskok“?

Už ze začátku máme oproti viru časovou ztrátu. Cokoliv nastane, tak se projeví třeba až za čtyři až šest týdnů. Cokoliv vidíme teď, nastalo před deseti až čtrnácti dny. Proto neustále říkáme, že je tady pořád křehká rovnováha a vyhráno ještě zdaleka není. Každý se musí chovat zodpovědně. To však nejde nařizovat všem povinně.

Nešlo třeba na Karvinsku udělat nějaká opatření už dříve?

Očekávali jsme, že se tam situace bude zhoršovat. Proto se koncem minulého týdne rozhodlo o plošném testování, tedy i jiných dolů kromě Darkova. Měli jsme indicie, že se tam vyskytnou nakažení a že budou nakažení i rodinní příslušníci. Ve své podstatě jsme chtěli jít naproti tomu, abychom to včas podchytili. Mohli jsme se tvářit, že se tam nic neděje až do chvíle, než by se to rozšířilo třeba do rizikových částí komunity. Proto jsme se rozhodli, že bude lepší plošné testovaní, ať se to podchytí. Čísla by měla poměrně rychle klesnout. V rámci dolu by se to už nemělo šířit.

Nebojíte se, že nákazu zpátky do dolů dotáhnou pendleři?

Měli by mít negativní testy, a to opakovaně.

Pokud by situace v dole byla neudržitelná, hrozilo by uzavření OKD?

To je další věc, kterou nikdo vyloučit nemůže. Já si však myslím, že to není řešení. Je jednoduché doly zavřít, ale pokud se podíváme do Polska, kde doly zavřely, tak to má obrovské dopady na celý region i zaměstnanost. Proto si myslím, že tato varianta je úplně poslední možnost. Situaci sledujeme pečlivě každý den a myslíme si, že se nákaza nedostane do větší části republiky a podaří se nám ji zastavit.

Takže pokud se nákaza udrží v tomto bodě, bude to v pořádku?

Bude to dobré. Protože bychom podobnou situaci mohli řešit znovu na podzim a není přece řešení všechno zakazovat a zavírat. Když vidíme, že to nevede k vysokému počtu mrtvých a hospitalizovaných, tak není třeba něco zavírat. Je to o tom, nějak se s virem naučit soužít.
Jde o lokální ohnisko nákazy, komentuje Prymula nové šíření koronaviru

Kdy byste řekli, že je tady druhá vlna?

Záleží, kde a kolik by stouplo nakažených. Nynějších tři sta nakažených horníků a jejich rodiny je vlastně menší epidemiologické riziko, než kdyby nám přibylo třeba padesát lidí, kteří se vrátili z různých částí republiky. Každý takový by kolem sebe mohl tvořit nové ohnisko nákazy. To by byla druhá vlna. Co teď vidíme na Karvinsku je řekněme doznívající první vlna. Často ani někteří horníci a jejich rodiny nevěděli, že jsou nakažení. Kdyby se nám to rozjelo celoplošně, to by bylo mnohem horší. Rovněž pro mě by druhou vlnou bylo, kdyby si to lidé začali vozit zvenku. Jestli na podzim přijde nějaká druhá či třetí vlna, ještě uvidíme. To nemůže nikdo vědět.

Ještě nedošlo k úplnému rozvolnění. Kdy nastane?

Ve své podstatě už nic velkého nezůstalo. Zbývají nám už jen jednotlivosti, které budeme řešit postupně. Do dvou týdnů se vyhodnotí situace v Moravskoslezském kraji, zda je nadále nutné zachovat všechna současná opatření nebo je možné je uvolnit. To se skutečně dozvíme až za dva týdny.

SLEVA DO LÁZNÍ 4 TISÍCE

Vláda schválila vouchery na úhradu pobytu a procedur v českých lázních, které budou moci lidé využít od července. Lidé budou mít nárok na lázeňskou slevu 4 tisíce korun. Podmínkou je, že dotyčný v lázních stráví minimálně šest nocí a vybere si pět procedur. Poukazy budou moci využít lidé, jimž už bylo 18 let, kteří platí zdravotní pojištění. „Od 1. července budou občané využívat tuto slevu v lázních,“ řekla po jednání vlády ministryně pro místní rozvoj za ANO Klára Dostálová.

Ministryně zatím počítá s tím, že program bude platit pro lázeňské pobyty do konce letošního roku. Vláda původně uvažovala o poukazu za 10 tisíc korun na jakýkoliv typ dovolené. Návrh nepodpořili zaměstnavatelé.
Vouchery na pobyt v lázních budou moci získat zájemci od 1. července například prostřednictvím ministerských webových stránek. Slevy hostům, kteří přijedou na lázeňský či wellness pobyt nabízí i město Karlovy Vary. „Slevy nelze sčítat,“ řekla Dostálová.

Ministerstvo připravuje ke schválení i podporu pro hotely, které byly kvůli koronavirovým opatřením uzavřeny. Program COVID - ubytování, z něhož by hotely mohly dostat 200 až 400 korun na pokoj a noc, by měla posoudit vláda 6. července, řekla Dostálová. Peníze by mohly hotelům pomoci s rozjezdem a překonáním následujících měsíců.

SPOR O DĚTI, ROZDÍLNÉ NÁZORY, JAKÉ BUDE ŘEŠENÍ?

„Dudlíková agenda“ začíná být významná. Spory o děti vedou společensky silní: Agenda rodinná a rozhodování o dětech nabývá společenského významu. Už není vnímána jako podřadná, naopak v ní dochází ke specializaci tak, jak je tomu ve třech senátech Krajského soudu v Praze. Vždy v ní jde o emoce, o vztahy blízkých a o budoucnost celých rodin. V obvodu Krajského soudu v Praze takových případů loni napadlo přes 14 000, takřka stejný počet byl dvanácti okresními soudu a krajským soudem rozhodnut.

Jaký bude další osud Stálé konference českého práva po vyhlášení pandemie a po řadě vládních opatření? Budou se právní profesionálové setkávat nadále jen na internetu? Taková rozhodnutí musel činit zakladatel Stálé konference českého práva Karel Havlíček v důsledku vládou vyhlášené krize a omezení společenských a odborných akcí. „Korovirová krize, pandemie a panhysterie zasáhla. Lidstvo poprvé v dějinách vidí, jak vetřelec útočí v přímém přenosu a teprve v budoucnu historie posoudí, jaké šrámy na těle i na duši opatření zanechala,“ řekl v úvodu Středočeského právnického dne v rámci sympozia na téma Péče o nezletilé z pohledu soudní praxe právník Karel Havlíček.

Nejde o peníze, ale o osudy

Téma vybrali sami soudci tří odborných senátů Krajského soudu v Praze, kteří se současně stali lektory a někteří i přednášejícími. Odbornou část proto uvedl předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal několika poznámkami k „dudlíkové agendě“. Tak bývala opatrovnická agenda některými nazývána a podceňována. Podle jeho slov se zde sice nerozhoduje o velkých penězích, avšak rozhoduje se o lidských osudech a o budoucnosti celých rodin.

Za pravdu mu dal místopředseda Krajského soudu v Praze Roman Šebek ve svých „poznámkách a postřezích“. Podle jeho slov je tato agenda více lidská, než odborná a je společensky významná. „Z hlediska soudců byla ještě donedávna vnímána jako agenda podřadná, úmorná. A ona úmorná je. Veřejnost ji ale vnímá jinak,“ uvedl soudce. Dnes jsou podle něj specializovaní kolegové více slyšet i vidět.

Podle Drápala má tato agenda některé zvláštnosti, které je nutno zdůraznit, ne všechny jsou přínosné. Pohybuje se v ní například mnoho znalců a bez posudku už dnes takřka nelze rozhodnout. Roman Šebek uvedl, že znalecké posudky případ v drtivé většině nikam neposunou, znalců je málo, lhůta šest měsíců není dodržována a znalec obvykle odpoví, že oba rodiče jsou způsobilí k výchově dětí.

Ani soudce není okoralý

Podle místopředsedy Krajského soudu v Praze Romana Šebka je v této agendě žádoucí hodnotový přístup, naprosto nežádoucí jsou obstrukce a nepřípustně formalizovaný výklad materiálního práva, naopak je nutné zasadit zákon do všech souvislostí, jak ostatně opakovaně uvádí judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu. „V této agendě by se věci neměly od odvolacího soudu vracet,“ řekl s tím, že řešením je včasné rozhodnutí. Proto by měl soudce někdy rozhodovat i razantně, což je emočně náročné. „Soudce musí být psychologem v soudní síni nebo poslat rodinu na mediaci, což je sice kvalitní, ale dlouho to trvá,“ řekl Šebek.

„Jde o emoce, city, vztahy blízkých osob, měl jsem rád rodiče, ale teď mám jen mámu nebo tátu. Významná je empatie, která ale nese riziko vyhoření. Jsou situace, kdy ale musí soudce do vztahů říznout,“ uvedl s tím, že pokud soudce vydá rozhodnutí, adresáti „jsou pod vnímáním, že to asi jinak nejde“.

Také podle Ljubomíra Drápala jde o emocionální agendu. „Ani soudce není okoralý,“ řekl Drápal s tím, že by to chtělo více vyváženosti v okruhu těch, co rozhodují. A mezi těmi převažují ženy – soudkyně. „Chtělo by to také muže,“ řekl předseda KS v Praze, kterému chybí v rozhodování ještě jedna věc: Laický prvek. Lepší je podle něj rychlé rozhodnutí, než prvotřídní, pomalé a pozdě přicházející.

Důraz na rychlost potvrdil i další z přednášejících předseda senátu Nejvyššího soudu Lubomír Ptáček, když hovořil o otázce stále diskutovaného dovolání v rodinných věcech. Je žádoucí, aby se někdo po pěti letech od soudu dozvěděl, že měl studovat jinou školu?, položil otázku soudce Nejvyššího soudu.

Když řízení brzdí účastníci

Jenže často řízení brzdí a zpomalují obstrukcemi návrhy na předběžná opatření a odvoláváním se sami účastníci řízení, jak vyplynulo z přednášky soudkyně Krajského soudu v Praze Kateřiny Frankové. „Pokud nedojde k rychlému rozhodnutí, dojde k zakonzervování stavu a ani výkonem rozhodnutí se rodič ničeho nedomůže. Často řízení zpomalují sami účastníci,“ uvedla.

Podle další soudkyně Krajského soudu v Praze Jany Boudové Zvěřinové mohou sami účastníci přispět ke zkrácení. Například respektem k místní příslušnosti, která se v této agendě odvozuje od bydliště, nikoli od trvalého pobytu, uvedla soudkyně s tím, že nedávno soud řešil případ babičky, která pečovala o děti, o které se rodiče soudil v Českých Budějovicích, až otec bez vědomí matky rozhodl, že nejlepší bude, když zůstanou u babičky a odvezl je do působnosti Krajského soudu v Praze. Babička podala žalobu, soud se prohlásil nepříslušným, babička se odvolala a táhlo se šest měsíců, než se věc dostala k příslušnému soudu.

Podle soudkyně se často stává, že v procesu neúspěšný rodič podává návrh na změnu opatrovníka, což je sice opět neúspěšné, ale věc to prodlouží, argumentuje podjatostí, což se zase řeší ve správním řízení. Soudkyně Boudová Zvěřinová upozornila i na řetězení předběžných opatření a odvolávání se účastníků, které je velmi časté a podávané blanketně. Podle soudkynějde o věc důvěry v rozhodování soudů: Přála bych si důvěru v rozhodování, není na místě stále polemizovat s rozhodnutím soudců, protože všichni jsme v jednom právním rámci,“ řekla na závěr svého vystoupení.
Kladno, Praha-západ, Praha-východ

O jak rozsáhlou a obsáhlou agendu vůbec jde? To v číslech předvedl za obvod Krajského soudu v Praze místopředseda soudu Roman Šebek. Podle jeho slov za rok 2019 byl u celkem dvanácti okresních soudů a u KS v Praze nápad celkem 14 290 věcí a vyřízeno bylo 14 333 věcí. Drtivá většina věcí byla rozhodnuta, zbytek byl zastaven
K datu 31. 12. 2019 byla rozpracovanost 4 842 případů a k 31.5.2020 to bylo 5 560 věcí, což je způsobeno omezenou funkcí soudů. Nejvyšší rozpracovanost mají soudy v Kladně, Praha – východ a Praha západ.

Podle soudce Šebka u této agendy záleží na místě, místních okolnostech, skladbě obyvatelstva. „Je zřejmé, že v Praze – východ a Praze – západ jsou satelitní městečka, stěhují se tam bohatí lidé, podnikatelé, lidé, kteří dosahují svých cílů, jsou průrazní a promítá se to i do řízení a způsobu, jak ho vedou,“ řekl doslova. Irena Válová, ceskajustice.cz

SOUDCE PEJCHAL O ŘEŠENÍ ÚKOLŮ EVROPSKÉHO SOUDU

Soudce Pejchal: Svoboda žádá osobní odvahu a statečnost, ale také dávku laskavosti k druhým: Se svobodou se musí umět zacházet a mnohokrát se s ní nedokáže vypořádat nejen propuštěný vězeň, ale ani mladý člověk poznamenaný tyranskou výchovou, říká soudce Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) zvolený za Českou republiku Aleš Pejchal.

Jak ve Štrasburku „přežil“ šíření Covid-19? Co říká na opatření vlád a na reakci obyvatel? Proč podle něho evropská Úmluva o lidských právech a základních svobodách může mít vliv na Afriku, ale zřejmě už ne na Asii? A rozhodují soudci ESLP podle regionálního klíče nebo dokonce právních škol či bloků?

Jak tráví soudce Evropského soudu pro lidská práva dobu vládních opatření ve Štrasburku proti šíření nemoci Covid-19?
Francie nebyla v České republice dávána zrovna za vzor zvládání infekce, od 15. června mohli Francouzi a rezidenti mohou od 15. června do ČR jen s testem nebo s karanténou. Jaká je situace ve Francii z vašeho pohledu?

Francie je nádherná a také velká země, obdařená oceánem i mořem, velehorami, náhorními plošinami i úrodnými nížinami a samozřejmě kouzelnými městy, městečky či vesnicemi. Posuzování, co do rozlohy asi osmkrát většího státu, než jsou Čechy a Morava dohromady, prizmatem menší středoevropské republiky nemůže být jiné než zavádějící. Problémy s infekcí byly především v Paříži nebo v Alsasku, kde žiji, ale taková Bretaň nebo Okcitánie na tom byly relativně velmi dobře. Režim karantény v celé Francii byl o malinko volnější než v České republice, např. roušky jsou povinné jen ve veřejné dopravě a doporučené v obchodech a restauracích, kde je lidé také nosí.

My s manželkou jsme na tom byli a jsme, i když v Alsasku, velice dobře. Již pátým rokem nebydlíme ve Štrasburku, ale v malém domku ve vesničce asi 25 km vzdálené od alsaské metropole. Vlastně přímo v naší obci jsme prakticky žádná opatření nepocítili. Asi dva měsíce jsem pracoval toliko na dálku, po internetu. Musím konstatovat, že vedení Evropského soudu pro lidská práva vše zvládalo výborně. Nadále jsme soudili, především méně složité věci, buď písemně elektronicky anebo pomocí pečlivě zabezpečených videokonferencí. Dokonce elektronicky proběhla i volba nového prezidenta ESLP. Nyní už třetí týden normálně pracujeme v soudní budově a mimo své kanceláře v budově používáme roušky.
To jsou však především vnější znaky tohoto opravdu nezvyklého způsobu života. Vnitřní život dostal úplně jinou šanci. Měl jsem jedinečnou možnost přemýšlet o věcech, na které jinak tak zvaně není čas. Tříbil jsem si názory a docházel, docela spokojeně, k závěru, že epidemie – ne epidemie nemusím nic podstatného měnit.

Promítlo se v této souvislosti už nějak jednání vlád a omezování nebo dokonce přechodné rušení některých práv a základních svobod u Soudu? Myslím stížnostmi nebo návrhy?

Země přijaly opatření takřka na úrovni válečných stavů – zákaz vycházení, svobodného pohybu, zákazy shromažďování, omezení vlastnického práva, práva na spravedlivý proces, a dokonce zákaz uzavírání sňatků, stále je omezeno právo na vzdělání.

Žádná taková stížnost se mi na pracovním stole prozatím neobjevila. A i kdyby ano, tak bych se stejně o ní veřejně nemohl bavit, dokud by ve věci nebylo rozhodnuto. Soudce se vyjadřuje posouzením určitého konkrétního případu formou rozsudku anebo rozhodnutí. Pouze velice obecně mohu podotknout, že takové posouzení bývá velmi často založeno i na hledání rovnováhy mezi veřejným zájmem, který byl nebo měl být Vysokou smluvní stranou (státem) chráněn a zásahem do individuálních práv a svobod jednotlivce, který ona zmíněná ochrana způsobila či mohla způsobit. Sama si pak můžete dosadit jednotlivé prvky této, řekněme rovnice, jako je právo na život či zákaz nelidského nebo ponižujícího zacházení na straně jedné a právo na svobodu či ochranu soukromí na straně druhé. Každý individuální případ je jiný a zobecňovat soudce ve své úvaze může toliko v případě, kdy dojde k závěru, že se jedná o hluboké systémové selhání v rámci dané komunity, obvykle státu.

Některé země derogovaly, tedy oznámily přechodné omezení nebo dokonce suspendování, některá práva a svobody. K tomuto kroku vyzvala i sama Rada Evropy s tím, že Evropský soud pro lidská práva k derogaci při rozhodování stížnosti přihlíží. Česká republika nic neoznámila, ačkoli právě tato země práva zaručená občanům podle Úmluvy o lidských právech a základních svobodách omezila, porušovala nebo zrušila.

Jak velký význam nebo vliv obecně má při rozhodování vás soudců o stížnosti proti státu derogace, kterou stát učinil?

Článek 15 Úmluvy, to je ten, o kterém hovoříte, dává právo Vysoké smluvní straně v případě války nebo jiného veřejného ohrožení státní existence odstoupit od některých závazků, které je Vysoká smluvní strana jinak povinna podle Úmluvy plnit. I když však jde o právo, nikoli povinnost, pak na druhé straně je určitě férové od jednotlivých vlád říci svým občanům ve formě oznámení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že za dané konkrétní situace není z těch a těch důvodů (například, aby dokázala plnit jiné závazky, od kterých odstoupit nelze) schopna plnit některé závazky vyplývající z Úmluvy. A opět se uchýlím k zásadnímu konstatování, teprve konkrétní případ na soudcově stole soudci dovolí posoudit, zda vláda udělala dobře či špatně, že ono Úmluvou dané právo využila a od některých závazků odstoupila či naopak, že daná situace ono odstoupení nevyžadovala nebo dokonce ani neumožňovala.

Osobně mě až vyděsil postoj části veřejnosti v této debatě o konfliktu různých práv, kde právo na zdravotní péči soupeří s právem na svobodný pohyb nebo na s právem užívat majetek či s právem shromažďovacím. Z veřejné debaty je zjevné, že část veřejnosti se rychle vzdá těchto staletí se vyvíjejících práv výměnou za bezpečí. Že obětuje právo na spravedlivý proces, právo na vzdělání a právo uzavřít manželství proto, aby byli ochráněni staří lidé v domovech důchodců, jak své myšlení demagogicky hájí.

Proč podle vás lidská práva a základní svobody zakořenily v České republice tak mělce? Zatímco ve Velké Británii nebo ve Francii je jejich porušování téma na titulní strany novin?

Pojďme se bavit především o lidské svobodě. To je velice ošemetný stav, jenž vyžaduje osobní odpovědnost za vlastní život, mnohdy i s notnou dávkou odvahy a statečnosti, a přitom zároveň chce i dostatek ohleduplnosti a laskavosti k druhým, ponejvíce těm slabším. Je bez diskuse pohodlnější svěřit se do péče někoho jiného, jenž za vás takzvaně převezme odpovědnost. Platíte však tu největší možnou daň za tuto péči, ztrácíte vlastní svobodu. Když se v českém právním řádu hovoří o období od roku 1948 do roku 1989 jako o době nesvobody, pak tento právní termín je tím nejtvrdším a zároveň nejpřesnějším pojmenováním oněch let.

Se svobodou se musí umět zacházet. Mnohokrát bylo v literatuře, ale i ve faktografických studiích popsáno, jak nesmírně to má na svobodě těžké propuštěný vězeň po mnoha letech strávených za mřížemi, jak se nedokáže orientovat v životě nejen bývalý otrok, ale i mladý člověk, jenž byl tvrdě až tyransky vychováván svými rodiči a kolikrát si vůbec neumí vytvořit vlastní názor kromě bezmezné nenávisti. Zkrátka ona přerušená či zakázaná svoboda po mnoho desítek let zanechá na komunitě nesmazatelnou stopu. I když už třicet let žijeme jinak, příliš mnoho toho bylo v minulosti přetrháno a zničeno. Na rozdíl od vámi zmíněné Francie či Velké Británie, kde například spousty rodových vlastníků má po staletí nepřetržitou odpovědnost k témuž rodovému jmění, jako jsou třeba nejen vinice, ale i pastviny a lesy. Smutné na tom však je, že oba tyto státy podpisem jedné dohody v roce 1938 odstartovaly problémy se svobodou v naší zemi. Leč nechci plakat nad minulostí a zahleďme se daleko dále do lidské historie a řekněme si naopak do budoucnosti společně s člověkem, jenž to v životě také neměl vůbec lehké, tedy s Marcem Tulliem Cicerem: „O nomen dulce libertatis!“ (Ó sladké jméno svoboda!)

Naopak na konci února, před vyhlášením nouzového stavu v ČR, jste získal ohlas mezinárodně a nutno férově říci i v České republice svým disentem k rozsudku N.D. a N.T. v. Španělsko: Afričané slézající hraniční plot v Melille, které vrátilo Španělsko do Maroka, aniž vstoupili na území, mají podávat stížnosti u Afrického soudu pro lidská práva, nikoli si stěžovat na jiném kontinentu. Vyplývá to ze zásady férovosti v mezinárodních vztazích podle Vídeňské úmluvy,“ shrnula váš disent Česká justice.

Upozornil jste, že stěžující si Afričané nepocházejí z členských států Úmluvy, jejichž občané platí Evropský soud pro lidská práva jako předpoklad samotné existence ochrany práv. Není opravdu načase, aby se Afrika i Asie zcela emancipovaly, co se týče lidských práv a svobod a jejich pojetí?

Vždy jsem zastával názor, že soudce promlouvá k problému svým rozsudkem. V daném případě jsem kromě akceptování znění rozsudku vyjádřil i poněkud odlišný názor ve svém souhlasném stanovisku. V zásadě by ono stanovisko mělo stačit, ale budiž, pojďme se bavit o vámi naznačeném tématu poněkud více. Na počátku pouze jedna faktická poznámka. Oni stěžovatelé přelezením hraničního plotu na španělské území vstoupili. Čili případ se skutečně Španělska týkal. Já se však ve svém souhlasném stanovisku zabýval především příčinami tohoto vstupu i chováním samotných stěžovatelů a došel jsem k závěru, že jejich stížnost nemusí splňovat kritéria přijatelnosti a že by se jí ESLP nemusel v meritu vůbec zabývat. Mým záměrem nebylo jenom vyjádření mých poněkud odlišných názorů na danou problematiku, ale přál jsem si, aby se tímto úhlem pohledu v budoucnu zabývali nejen moji kolegové soudci, ale i odborná veřejnost v členských zemích Rady Evropy. Zdá se, že se mi to docela podařilo.

V otázce velice správně naznačujete, že Evropský soud pro lidská práva není nějakým celosvětovým „pánembohem“, jenž řeší všechny křivdy spáchané na lidech, ale v celosvětovém měřítku je obyčejným regionálním soudem pro téměř celou Evropu. Bělorusko totiž pod jeho jurisdikci nespadá.

Jestliže tvrzenou motivací většiny afrických žadatelů o azyl v některé z evropských zemí jsou špatné poměry v jejich domovské zemi z hlediska ochrany lidských práv a základních svobod, pak dle mého názoru, by se logicky tito žadatelé měli nejdříve obrátit na příslušný „regionální“ africký soud pro lidská práva, tedy na Africký soud pro lidská práva a práva národů se sídlem ve městě Arusha v Tanzanii. Tento soud má přímou jurisdikci v otázce porušování Africké charty práv člověka a národů některým ze států, jenž tuto chartu ratifikoval. Je to obdobné jako když se například Mexičan obrací na Meziamerický soud pro lidská práva, jenž sídlí v hlavním městě Kostariky, San José.

Nuže, jak vidíte, Afrika emancipovaná v otázce ochrany lidských práv a základních svobod je. Nezastírám, že Africká charta se trochu liší od Evropské úmluvy, ale to je naopak v pořádku. Byla vytvořena pro Afriku nikoli pro Evropu.
Můžeme se samozřejmě bavit o funkčnosti ochrany lidských práv a základních svobod v Africe, ale to už je zcela jiná otázka.

Evropa nepochybně může nabídnout Africe své dlouholeté zkušenosti s interpretací vlastní Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, může daleko úžeji s Afrikou spolupracovat v této otázce, nabídnout i finanční prostředky či vynikající odborníky atd. Je však z mého hlediska nepřípustné, aby Evropa ve velkém řešila potíže afrických občanů na evropské půdě. Jak k tomu přijdou daňoví poplatníci ze všech členských zemí Rady Evropy?

Vždyť pouze díky jim má Evropský soud pro lidská práva prostředky na svoji činnost. Bez poskytovaných finančních příspěvků z členských států Rady Evropy se celý evropský mezinárodní systém ochrany lidských práv a základních svobod zhroutí jako domeček z karet, to snad není zapotřebí vysvětlovat. Ale nejde jen o ekonomiku. Pro zdravý život kterékoli lidské bytosti je nesmírně důležité umět si vyřešit své vlastní potíže sám, a pokud to není možné, pak prostřednictvím institucí, za které je sám z hlediska své státní příslušnosti odpovědný. To je psychologicky důležité pro každého člověka, jemuž nejsou slušnost či férovost cizími pojmy.

Za svůj poměrně dlouhý život jsem měl možnost se potkat s mnoha i africkými právníky a vždy mne tato setkání obohacovala. I tím, že jejich kultura, tradice i pohled na svět je odlišný od pohledu českého, portugalského, anglického či ruského. Rovnoprávná spolupráce je fantastická věc, pocit závislosti na někom je zničující. Závislost nikoho z neštěstí nevyvede, spolupráce naopak může přinést blaho.

S Asií je tomu trochu jinak. Pokud obyvatelé asijských států prostřednictvím svých vlád upřímně nevyjádří (a teď cituji z preambule Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) „svou hlubokou víru v ty základní svobody, které jsou základem spravedlnosti a míru ve světě a které jsou nejlépe zachovávány na jedné straně účinnou politickou demokracií a na druhé straně společným pojetím a dodržováním lidských práv, na němž závisí…“, pak těžko můžeme očekávat na tomto kontinentě obdobný systém ochrany základních svobod jako je v Evropě. Smiřme se však s tím, že Indové či Číňané uvažují a asi i budou uvažovat poněkud odlišněji, možná více kolektivně, než Češi a Moravané.

Tři měsíce poté, na konci května, vaši kolegové soudci odmítli jako nepřijatelnou stížnosti Syřanů proti Belgii kvůli neudělení víza s velmi podobných důvodů:

Úmluva o lidských právech a svobodách je smlouva regionální, není univerzální a neplatí na všech ambasádách světa, Úmluva je nástroj smluvních států a obyvatel v jejich jurisdikci. Je nebývalé, že soudci se případem odmítli zabývat a vymýšlet, proč Belgie porušila nebo neporušila Úmluvu z takřka totožných důvodů, které jste uváděl v únoru ve svém disentu.

Je možné, že váš disent měl nakonec vliv na budoucí rozhodování
soudu?

Nechci spekulovat o tom, zda jsem na někoho měl či neměl vliv prostřednictvím svého publikovaného názoru. Je však pravdou, že moje souhlasné stanovisko řadu kolegů soudců zaujalo. Měl jsem na něj skutečně zajímavé ohlasy. Asi nejvíce mě potěšila reakce mé španělské kolegyně Maríe Elósegui, pro níž byl případ N.D. a N.T. obzvláště citlivý.

Za dobu, co jste zvoleným soudcem, mění se nějak myšlenková schémata soudců, vyvíjí se jejich „světonázor“? Je „směr“ rozhodování Soudu udán různými právními školami (systémy) jednotlivých soudců? Nebo snad dokonce bloky vytvářenými zeměpisně podle země původu soudce?

Ovlivňuje rozhodování soudců mezinárodní politická situace? Tedy globalizace a regionalizace a soupeření o budoucí mocenská centra? Krize od tzv. migrační až po krizi hospodářskou?

Tak to jsou otázky pro budoucí přinejmenším dizertační práci, ne-li pro nějaké ještě rozsáhlejší dílo. Pojďme začít od toho nejpodstatnějšího, a to jsou lidé. Oněch 47 soudců se samozřejmě liší nejen tím z jakého prostředí, právní kultury pocházejí, ale i prostě lidsky. Měl jsem možnost a čest několik let spolupracovat v jedné sekci s anglickým soudcem Paulem Mahoney, nyní je také již několik let mým kolegou v sekci další anglický soudce Tim Eicke. Oba velice zajímaví lidé, ale naprosto povahově odlišní.

Jsme tu směs praktiků z různých justičních oblastí, tedy soudci, prokurátoři či advokáti, ale početně jsou mezi námi zastoupeni také ryzí akademici. Já jsem tu například jediný bývalý větší zaměstnavatel (v advokátní kanceláři jsem zaměstnával až 25 lidí) a je úžasné konfrontovat v některých případech moje zkušenosti se zkušenostmi celoživotních zaměstnanců. Jsou zde lidé liberálnější, a naopak velice konzervativní. Možná jste si například všimla, že občas píši svoje disenty s polským kolegou Krzysztofem Wojtyczekem a že tyto disenty jsou obvykle konzervativního charakteru.

K nějakému střetávání právních škol tu nedochází, ale čas od času je v některých případech nesmírně důležité, aby národní soudce velmi přesně popsal právní systém své země kolegům, jejichž právní kultura je značně odlišná. Je naprosto přirozené, že německá soudkyně či německý soudce má blízko ke kolegyni či kolegovi z Rakouska, stejně jako já se velice často shodnu se svojí slovenskou kolegyní Alenou Poláčkovou. Ale o žádných blocích z hlediska zeměpisného se spekulovat nedá.

O soudcích se ale také nedá hovořit jako o nějakém kompaktním celku, neboť přicházejí a odcházejí v různou dobu. A i tomu sebelépe připravenému to trvá alespoň jeden rok než se tzv. zaběhne a zase v onom posledním roce devítiletého mandátu každý přemýšlí zcela přirozeně o další životní etapě, která bude následovat.

Abych to v krátkosti shrnul, ona pestrost a různorodost je pro soud, dle mého názoru, vynikající, a naopak spojnice v podobě nerozsáhlé a přehledné Úmluvy je potřebným tmelem pro různé právní kultury a tradice. Jsem proto bytostně přesvědčen, že konzervativní přístup k textu Úmluvy je zcela nezbytný pro přesvědčivost a srozumitelnost rozsudků a rozhodnutí soudu. Irena Válová, ceskajustice.cz

PORADY ADVOKÁTŮ S KLIENTY VE VĚZNICÍCH BUDOU STŘEŽIT KAMERY?

Může poradu advokáta s jeho klientem ve věznici monitorovat Vězeňská služba (VS) prostřednictvím průmyslové kamery? Takovou otázku řešily dva správní soudy, přičemž ten krajský dospěl k závěru, že to možné je a zákonu to neodporuje. Třetí senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s Jaroslavem Vlašínem však jeho rozhodnutí minulý týden zrušil a vrátil mu věc k novému projednání.

Případ se týká žaloby osoby ve výkonu trestu na nezákonný zásah, kterého se měla VS dopouštět tím, že při jednání odsouzeného se svým právním zástupcem ve věznici Valdice byl údajně kamerou, umístěnou v místnosti určené k takovým poradám, pořizován záznam. Tím měl být porušen zákon o výkonu trestu, který zapovídá u takových porad přítomnost třetí osoby. V žalobě se požaduje také odstranění kamer z poradních místností.

Podle VS jsou kamery v této místnosti čistě kvůli zajištění bezpečnosti, aby mohli příslušníci v případě potřeby včas zasáhnout. Navíc systém nemá odposlech a rozlišení kamer umožňuje číst text maximálně do 40 cm od kamery, přičemž ty jsou vzdáleny od stolu 170 cm. KS tak na základě těchto informací dospěl k závěru, že tímto služba vyloučila možnost záznamu průběhu jednání v návštěvní místnosti, který by podle soudu nebyl technicky možný.

Tvrzení žalobce ohledně softwarových možností rozlišení záznamů označil soud za pouhé spekulace. Žalobce navíc neřešil záležitost prostřednictvím státního zastupitelství, které vykonává dozor nad zákonností ve věznicích a nestěžovali si ani další jiní vězni a jejich advokáti. KS tedy žalobu zamítl.

S takovým rozhodnutím se však odsouzený, ani jeho advokát nesmířili a podali kasační stížnost. Tu shledal NSS důvodnou a rozhodnutí KS v Hradci Králové zrušil.

Podle NSS musí KS odpovědět na otázku, jaká je přímá souvislost mezi tvrzeným nezákonným zásahem a zákonem o výkonu trestu. Ten totiž výslovně nezakazuje při poradě odsouzeného s advokátem pořizování záznamu obrazu či zvuku, zapovídá toliko přítomnost třetí osoby. „Bez úvahy o tom, zda kamera vůbec může zasáhnout do práv žalobce a jakým způsobem (za jakých podmínek) by se tak mělo stát, ovšem nelze posoudit, zda bez ohledu na její technické parametry, je žalobcem namítané jednání žalované nezákonným zásahem, před nímž je nutné žalobce chránit,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí NSS.

Pokud krajský soud dojde k závěru, že zákon o výkonu trestu mohl být přítomností kamer v místnost porušen, musí se zabývat technickými parametry systému. Pak je důkazní břemeno na VS, která musí prokázat, že technicky systém nezákonný zásah neumožňuje. „Ani z podstaty věci jistě nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby vždy před kontaktem s advokátem prověřoval technické parametry kamer, které jej snímají, resp. zaznamenávají,“ dodává k tomu NSS.

KS také podle NSS dospěl k závěru, že nemohly být pořizovány záznamy z kamer, aniž by ovšem takové tvrzení podpořil jakýmkoliv dokazováním. I toto pochybení má KS napravit, včetně posouzení otázky, zda k nápravě nemohlo dojít jinou cestou, například již zmíněným využitím stížnosti státnímu zastupitelství. Petr Dimun, ceskajustice.cz

EXEKUTOŘI RADÍ LIDEM, POMOC ŽÁDAJÍ I ÚČETNÍ

Exekutorská komora odpověděla od ledna 450 dotazů, kvůli složitosti exekučního řádu se ptají i účetní: Službu, která byla zavedena zejména pro sociálně slabé, využívají i účetní, ale i další osoby, které jsou dotčené exekucí. Exekutorská komora provozuje na své náklady on-line poradnu na svém webu každé úterý od 9-12 hodin a od začátku roku odpověděla na 450 dotazů. Odpovědi jsou složité tak, jak složité exekuční řízení. Exekuční řád je komplikovaný a judikatura rozkolísaná.

Jak to funguje? V konkrétní den se na webu objeví formulář, kde tazatel vyplní své jméno, ale také musí identifikovat, z jaké pozice se ptá a jaké je jeho postavení v řízení nebo jaký je jeho vztah k povinnému nebo oprávněnému. Poradnu původně určenou sociálně slabým, totiž využívají všichni.

Kdo je na druhé straně?

„Online poradna Exekutorské komory ČR je určena především neznalým účastníkům řízení a sociálně slabším vrstvám obyvatelstva; většinou tedy těm, kteří se v komplikovaném exekučním řízení nevyznají a nemohou si dovolit jinou kvalifikovanou právní pomoc. Dotazy pokládají jak oprávnění a povinní, tak i jiné, exekučním řízení dotčené, osoby. Často se tak setkáváme například s dotazy mzdových účetních, kteří potřebují poradit v oblasti provádění srážek ze mzdy a podobně,“ uvedla na dotaz České justice mluvčí Komory Lenka Desatová.

Protože dotazy se samozřejmě opakují, vyhotovila Komora sekci nejčastěji kladených otázek:. „Exekutorská komora ČR analyzovala nejčastější dotazy a umístila je přímo na webovou adresu bezplatné online poradny. Mnozí tazatelé se tak mohou dozvědět odpověď na svůj problém okamžitě i bez nutnosti položit dotaz,“ upozorňuje mluvčí. „Kvalifikované odpovědi zpracovávají exekutorští koncipienti a kandidáti v rámci vzdělávání, dále se dotazy zabývají právníci Exekutorské komory ČR. Jedná se tedy o osoby detailně seznámené s právní problematikou exekucí,“ dodává mluvčí na dotaz, kdo „sedí na druhé straně.

Komplikované řízení, rozkolísaná judikatura

Při pročítání nejčastěji kladených dotazů se však v mnohdy kostrbatých odpovědích a právních formulacích nebo citacích zákonů může tazatel snadno ztrácet. Člověk neznalý práva a neschopný číst právo a rozumět mu, nemusí vůbec pochopit, co je mu sdělováno.

S tím souhlasí i mluvčí Komory. „Odpovědi skutečně mohou někdy na první pohled působit komplikovaně. Jedná se však o problém, který je bohužel dán nesmírnou komplikovaností exekučního řízení. Vždyť samotný exekuční řád byl od svého vzniku v roce 2001 novelizován již více než 50krát. Mnohými novelizacemi prošel také občanský soudní řád upravující jednotlivé způsoby provedení exekuce. Už jen z toho plyne poměrně značná komplikovanost exekučního řízení, která je dále často prohlubována rozkolísanou judikaturou. Pro náležité obsažení problematiky, na kterou se tazatel ptá, je proto nutné nahlížet na věc komplexně tak, aby předaná rada mohla být tazateli skutečně ku prospěchu,“ uvádí k dotazu České justice.
„Z odezvy, kterou máme, nicméně vyplývá, že odpovědi jsou většinově přijímány kladně. V případě, že někdo odpovědi nerozumí, může v poradně položit doplňující dotaz. Lze dodat, že Exekutorská komora ČR dlouhodobě usiluje o vytvoření nového moderního a jednoduchého exekučního řádu, který by byl srozumitelný pro účastníky řízení i ostatní osoby. K tomu však bohužel neexistuje politická vůle a namísto toho se setkáváme neustále s dalšími a dalšími dílčími novelizacemi, která nadále znesnadňují již tak složité exekuční řízení,“ dodává k tomu mluvčí Komory.

Nejbližší vysílání příští úterý

Od ledna takto Komora odpověděla 450 dotazů: „Naši poradci zodpověděli v rámci online poradny od začátku roku 2020 již téměř 450 dotazů. Od roku 2017, kdy tyto služby začala Komora poskytovat, bylo přibližně 3.000 dotazů. Je třeba doplnit, že poradna je zpřístupněna každé úterý od 9:00 – 12:00 hodin, prostřednictvím webového formuláře. Exekutorská komora ČR přitom na sebe bere veškeré náklady na technické a personální zajištění online poradny,“ uvádí k on-line poradně mluvčí Komory Lenka Desatová. Irena Válová, ceskajustice.cz