iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Fanatický prokurátor Urválek poslal na smrt dr. Horákovou

V těchto dnech v celé ČR i v zahraničí všichni slušní lidé včetně politiků vzpomínají na doktorku Miladu Horákovou, kterou poslal na smrt fanatický prokurátor Josef Urválek a později soudce. V roce 1968 se snažila pomáhat lidem v Brně mladá advokátka, která se představovala Doktorka Urválková… Poté k tomu dodala: Nebude Vám to vadit? Jsem manželkou jednoho ze synů dobře známého Josefa Urválka, prokurátora a soudce z doby komunistického režimu.

Advokátka Urválková byla dlouhá léta členkou advokátní komory. Dnes už jako advokátka nepracuje a v advokátní komoře není vedena. Ale během své činnosti pomohla mnoha lidem.

Komunistický prokurátor Státního soudu a později soudce je známý jako fanaticky hovořící prokurátor z vykonstruovaných procesů v dobách stalinismu v 50. letech 20. století, například s Miladou Horákovou. Neblaze proslul jako jeden z nejkrutějších a nejbezohlednějších představitelů československé komunistické justice, spojených s politickými procesy 50. let. Nesl přímou zodpovědnost za několik desítek justičních vražd.

Narodil se 28. dubna 1910 v Českých Budějovicích a zemřel 29.11.1979 v Praze. Byl to syn Františka Urválka, strojvedoucího státních drah, a jeho manželky Marie, rozené Trochové. Roku 1929 maturoval na místním gymnáziu a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Promoval 2. července 1934 z rukou profesora Funka s dobrým prospěchem, přičemž vyznamenání dostal z práva a řízení trestního. Dne 4. června 1938 se oženil s Vlastou, rozenou Koudelkovou, která tehdy učila češtinu a francouzštinu na gymnáziu ve Strakonicích. V letech 1940 a 1946 se jim narodili synové Petr a Jan.

V letech 1930–1938 byl členem sociální demokracie a podle vlastních vzpomínek (z roku 1968) spolupracoval během studií s komunistickými studenty. V listopadu 1933 neúspěšně kandidoval do funkce starosty studentského spolku Všehrd. Národní politika o této volbě mj. napsala: „1061 mladých právníků se jich [voleb] zúčastnilo a z nich 719 odevzdalo hlasy kandidátu odstupujícího výboru a dosavadnímu místostarostovi Jindřichu Smolkovi. Komunistický kandidát Josef Urválek obdržel 334 hlasy, 8 hlasů bylo neplatných“, nicméně hned o několik dní později byli na Urválkovu žádost nuceni zveřejnit opravu: „Není pravda, že komunistický kandidát Josef Urválek, je pravda, že Josef Urválek není komunistou a nebyl komunisty kandidován“.

Po osvobození vstoupil do KSČ a v letech 1945–1948 pracoval opět na českobudějovickém státním zastupitelství jako veřejný žalobce Mimořádného lidového soudu a v letech 1946–1947 jako náměstek národního prokurátora. V té době se jako žalobce účastnil retribučních procesů se zrádci a kolaboranty, například s Radolou Gajdou (navrhoval doživotí, rozsudek zněl na 2 roky), s představiteli protektorátního Vládního vojska, generály Janem Obručníkem a Liborem Vítězem (pro Obručníka žádal trest smrti, odsouzen byl na doživotí, propuštěn po 20 letech; Vítězovi navrhoval „trest přiměřený jeho vině“, rozsudek zněl na čtyři roky), a s bývalým ministrem obrany Františkem Machníkem (u soudu osvobozen).

Vrchol jeho kariéry nastal po komunistickém převratu v únoru 1948. Od února do dubna 1948 pracoval jako referent v oddělení revize retribuce na Ministerstvu spravedlnosti. Poté byl pověřen vedením státního zastupitelství v Českých Budějovicích a ustaven zmocněncem pro reorganizaci soudnictví v tomto kraji. Od února 1949 stanul v čele krajské prokuratury v Českých Budějovicích. Od konce 40. let byl z Českých Budějovic pravidelně povoláván ke Státnímu soudu, kde působil jako prokurátor v procesech celostátního významu (Milada Horáková a spol., Rudolf Slánský a spol.). Jako prokurátor schválil obžalobu Ludvíka Frejky, Rudolfa Margoliuse, Eugena Löbla, u soudního líčení pak byl hlavním žalobcem mimo jiné např. Rudolfa Slánského, Ludvíka Frejky aj.

V roce 1953 se stal (oficiálně pro své zásluhy) předsedou československého Nejvyššího soudu, kde dále pokračovaly politické procesy, mj. s bývalým předsedou tohoto soudu Ivanem Dérerem. Jako předseda senátu zde vedl hlavní líčení např. ve věci Marie Švermové. Na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 4. března 1963 byl uvolněn z funkce předsedy Nejvyššího soudu a pracovně umístěn ve Vědeckovýzkumném ústavu kriminalistiky na Generální prokuratuře. (Oficiálně odešel na vlastní žádost ze zdravotních důvodů.

Na jaře 1968 se jeho aktivity v 50. letech dostaly pod přísnou veřejnou a stranickou kritiku. Samotný Urválek v té době vypracoval stanovisko ke své činnosti na žádost Pillerovy komise a poskytl také rozhovor Rudému právu. Odmítal přijmout osobní odpovědnost za nezákonnosti, vinu svaloval především na další aktéry, zejména Státní bezpečnost a prezidenta Klementa Gottwalda. Jeho postoje vyvolaly ostrou kritiku reformních komunistů, např. Zdeňka Mlynáře[22] a bývalého politického vězně Ivana Holého.

Spolu s Helenou Válkovou, která je dnes poslankyní, je podepsán pod článkem „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem“, který vyšel ve čtvrtletníku Prokuratura na jaře 1979.
Téhož roku zemřel; údajně spáchal sebevraždu. Historik Oldřich Tůma k tomu uvedl: „Běžně se to uvádí, nikdy jsem nezaznamenal žádné pochybnosti. I když já tedy podrobnosti neznám a myslím, že ani známy nejsou.“ Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.

Citát:

„Co tedy, proboha, po mně chcete, abych udělal? Vy si myslíte, že si mám sáhnout na život? Ne, nemohu a nebudu skákat z petřínské věže, to není možné. Kdybych to, pane redaktore, udělal, vzal bych na sebe celou vinu, potvrdil bych svou vinu a já ji necítím, tu má někdo jiný. V tom je rozpornost celé situace tehdejších let i dneška. “
Josef Urválek, 1968

PŘEDSEDA SENÁTU VYSTRČIL: HORÁKOVÁ SE OBĚTOVALA PRO PRAVDU

Pro političku Miladu Horákovou byly pravda, poctivost a spravedlnost hodnotou cennější než její život. Na pietním aktu k uctění památky obětí komunismu na pražském Újezdě to řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil. Spolu s místopředsedou Sněmovny Petrem Fialou připomněl, že komunistická strana podporuje současnou vládu.

Pietní akt doprovázel zvukový záznam výroků ze soudního procesu s Miladou Horákovou a dalšími obžalovanými. Zazněla například řeč tehdejšího prokurátora Josefa Urválka a slova soudce, když vynášel rozsudek smrti. „Obětovala svůj život za pravdu, poctivost a spravedlnost,“ řekl Vystrčil novinářům k památce Milady Horákové, která se stala obětí justiční vraždy.

„My si připomínáme zrůdnost komunistického režimu jako celku a těch popravených bylo téměř 250,“ uvedl. Řekl také, že současná KSČM se dostatečně nedistancovala od toho, co se stalo v 50. letech. „Ještě smutnější je, že tato komunistická strana dneska podporuje současnou vládu,“ dodal.

„Důležité je připomínat si oběti komunismu i z toho důvodu, aby se už totalita neopakovala,“ řekl předseda ODS a místopředseda Sněmovny Fiala. „Komunistický režim je zločinný režim všude na světě a je potřeba si to připomínat,“ řekl novinářům. Také on poukázal na to, že o podporu nynější KSČM se opírá současná vláda.

Nedělejte z Milady světici, přála si sestra popravené hrdinky Horákové

Političku popravenou komunistickým režimem v sobotu připomněla projekce portrétu Horákové na budovu sídla Komunistické strany Čech a Moravy v centru Prahy. Konala se od půlnoci do 05:35, tedy v době, kdy se Horáková před desítkami let připravovala na smrt a psala poslední dopis svým nejbližším.
Podle Paměti národa za komunistického režimu od roku 1948 do roku 1989 bylo spácháno 248 justičních vražd. Dalších 282 lidí zahynulo při pokusu o přechod hranice a nejméně 7 tisíc ve věznicích.

DOKTORKA HORÁKOVÁ BOJOVNÝ TYP

Bojovná, v názorech nesmlouvavá, ale také příjemná a starostlivá. Rodina Milady Horákové netoužila budovat okolo komunisty popravené političky kult osobnosti. „Nechci, aby se z mé sestry dělala nějaká světice. Byla normální, zdravě myslící člověk,“ vzpomínala mladší sestra Horákové Věra.

Když Miladě Králové – budoucí Horákové - náhle zemřeli oba sourozenci, sama byla v podstatě ještě dítě. Bylo jí sotva 13 let a relativně bezstarostná léta pro ni rázem skončila. Nejstarší dcera Čeňka a Anny Králových Marta (o tři roky starší než Milada) a bratr Jiří (o sedm let mladší) zemřely na septickou spálu, kterou komplikoval zánět mozkových blan.
Nemoc, na kterou se začátkem 20. století bohužel umíralo poměrně často.

Obě děti zemřely v rozmezí pouhých několika hodin 7. a 8. června roku 1914. Rodičům tak zůstala jen Milada. „Vždycky byla bojovný typ, Milada jim v té době hodně pomáhala,“ líčila Věra Tůmová, sestra, která se narodila, když bylo Miladě čtrnáct.

Tragédie prožitá na prahu dospívání Miladu nepochybně výrazně ovlivnila. Jinak bojovný a výbušný otec byl zoufalý a zamlklý, maminka se nervově zhroutila.
Inspirativní ženy

Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny?

Jak o Miladě Horákové napsala historička a spisovatelka Zora Dvořáková, „bolestný citový prožitek ji přivedl k poznání, že nesmí jen odevzdaně přihlížet k utrpení druhých, že se nesmí chovat nezúčastněně, že lhostejnost nesmí určovat její jednání a že vždy musí podat pomocnou ruku.“

Masarykovská rodina

Ale zpět k úplným rodinným kořenům Milady Horákové. Její otec Čeněk Král se narodil v roce 1869 do mlynářské rodiny z Hodkova u Zruče nad Sázavou. Maminka měla původ v kutnohorské truhlářské rodině.

Navázat na obživu svého otce mladý Čeněk nechtěl. Měl dobrý prospěch na gymnáziu, ovšem rodiče jej dali vyučit obchodníkem. Působil jako disponent v českobudějovické továrně, která vyráběla tužky. Jeho zvídavá a zároveň rebelská povaha jej přivedla do zástupu horlivých sympatizantů Tomáše Garrigua Masaryka a odpůrců rakouské monarchie.

Miloval divadlo a společnost a už coby student v posledních letech 19. století chodil na manifestační vlastenecké akce a pokud mu to práce umožnila, i v pozdějších letech na veřejných akcích podporoval Masarykovy ideály a jeho Českou stranu pokrokovou.

Vražda jako divadlo. Před 70 lety poslal soud Horákovou na smrt

Svůj život spojil s usměvavou Annou Velíškovou. Mladému manželskému páru se na Královských Vinohradech v Praze, v domě v dnešní Rumunské ulici, nejdříve narodila dcera Marta a poté – den po Štědrém dnu roku 1901 – Milada. Otec, který měl v rodině velkou autoritu, jako obchodní zástupce českobudějovického výrobce tužek cestoval po světě. Maminka se starala o domov, do kterého přibyl ještě malý Jiří. Na prázdniny se jezdilo k prarodičům do hodkovského mlýna. Doma se Miladě říkalo „Miládka“, a to i když už dávno nebyla malým dítětem.
Za protesty vyhazov ze školy

Po zmiňované smrti obou sourozenců krátce před začátkem první světové války se pozornost rodičů logicky soustředila na Miladu, ovšem v roce 1915 se narodila Věra. Porod byl však velmi těžký, maminka Anna za něj málem zaplatila životem. Milada v té době studovala gymnázium a později vzpomínala, jak často chodila sadem Grébovka (tehdy Gröbovy sady), přičemž v jedné ruce měla knihu a druhou tlačila kočárek.

Hlavně v posledních dvou letech světové války se Milada Králové účastnila vášnivých studentských diskuzí i protirakouských manifestací, což jí způsobovalo nejeden problém ve škole. „Sestra byla určitě daleko razantnější, cílevědomější a vzdělanější. Ale obě jsme byly spíše po otci. Ten byl daleko impulzivnější než maminka. Jako oktavánka pak také na žádné protirakouské demonstraci nechyběla. Vystudovala gymnázium na Slezské, z předešlé školy ji vyloučili právě za účast na demonstracích,“ přiblížil vzpomínky Miladiny sestry Věry spisovatel Miroslav Ivanov.
Milada Horáková umírala čtvrt hodiny, zjistili historici

Z dívčího reálného gymnázia v Korunní ulici byla těsně před dostudováním za účast na nepovolené květnové demonstraci roku 1918 vyloučena, později přešla na dívčí lyceum ve Slezské ulici, kde odmaturovala v červnu 1921.
Milada ráda studovala jazyky, učila se ale i hrát na klavír a milovala výpravy do přírody. Sport v oblibě neměla, za to našla zalíbení v tanci.

Po maturitě měla Milada původně namířeno na medicínu, ovšem otec ji přesvědčil, že má jít studovat práva. K lékařům a medicíně prý neměl důvěru kvůli smrti Marty a Jiřího. A právě při četbě v univerzitní knihovně se Milada Králové seznámila s jistým Bohuslavem Horákem. Spolu se začali toulat staroměstskými uličkami.
Manžel Milady Horákové uprchl jako dřevorubec

Bohuslavovi učarovaly nejen Miladiny modré oči, ale také její sečtělost a zvídavost. „Milada někdy dovedla být velmi přísná. Je pochopitelné, že jsem s Miladou vždy a ve všem nemohla souhlasit, ale byla absolutně nesmlouvavá,“ uvedla Věra Tůmová. Promoce se Milada Králová dočkala v roce 1926.

Netrvalo dlouho a přišla svatba, po které se stala Miladou Horákovou, jejíž jméno se posléze nesmazatelně zapsalo nejen do československé historie. „Nechci, aby se dnes z mojí sestry dělala nějaká světice. Byla normální, zdravě myslící člověk. Někdy dovedla být velmi přísná. Její muž sám sebe dobrovolně postavil na druhou kolej, velmi si ji vážil,“ uvedla sestra Věra v rozhovoru pro časopis Mladý svět v roce 1990.

Politická a veřejná dráha Milady Horákové

•První zaměstnání našla v pražském Ústředním sociálním úřadu pod vedením význačného politika Petra Zenkla, který ji přivedl do Čs. strany národně socialistické.

• Angažovala se v ženských organizacích, usilovala o rovná práva.
• Po odtržení pohraničních oblastí takzvaných Sudet na podzim 1938 organizovala pomoc rodinám, které museli okupované území opustit.
• Hned z počátku okupace zbytku českých a moravských zemí v březnu 1939 se zapojila do odboje, především v organizaci Politické ústředí v Petičním výboru Věrni zůstaneme. Zařizovala konspirační byty, pomáhala rodinám zatčených vlastenců apod.

• V červenci 1940 byla i se svým manželem zatčena gestapem. Dva roky strávila ve vyšetřovací vazbě, další dva roky v Terezíně a na podzim 1944 byla odsouzena na osm let vězení v německých kriminálech. Do vlasti se vrátila 20. května 1945.

• Posléze se stala poslankyní, pracovala pro Svaz osvobozených politických vězňů a Radu československých žen.
• Odmítala výhradní orientaci Československa na Sovětský svaz a dostávala se do stále tvrdších konfliktů s komunistickými politiky. Ti ji nakonec z některých funkcí vyštvali, poslaneckého mandátu se vzdala po smrti Jana Masaryka.

• Přestože ji k tomu přátelé nabádali, odmítla odejít do emigrace.
• V září 1949 byla zatčena Státní bezpečností a posléze ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzena k trestu smrti. Ten byl vykonán 27. června 1950.

MINISTRYNĚ SR KOLÍKOVÁ: TRESTNĚ STÍHAT SOUDCE, CO ROZHODOVALI SVÉVOLNĚ

Slovensko chce trestně stíhat soudce za svévolné rozhodování případů: Slovensko plánuje od příštího roku trestně stíhat soudce, kteří by rozhodovali svévolně. Politici, soudci či úředníci by nově pod hrozbou stíhání zase neměli přijímat nenáležité výhody ani bez poskytnutí protislužby. Novinářům to ve čtvrtek oznámila ministryně spravedlnosti Mária Kolíková. Očistu justice či boj proti korupci zařadila nová slovenská vláda premiéra Igora Matoviče mezi své priority.

Nově by slovenští soudci mohli čelit hrozbě trestního stíhání, pokud úmyslně a svévolně rozhodnou projednávané případy v rozporu se zákonem nebo s rozhodovací praxí soudů. „Považujeme to za tak vážné soudcovské pochybení, že by to mělo mít trestněprávní rovinu,“ řekla Kolíková. Zmíněnou úpravu připravilo slovenské ministerstvo podle německého modelu.

Na základě rakouského vzoru zase Bratislava podle předlohy zakáže veřejným činitelům, tedy i úředníkům, přijímat či žádat v souvislosti s jejich funkcemi výhody, včetně dárků, v hodnotě nad 100 eur (2670 korun).

„Na první pohled nevinné přijímání pozorností, dárků, pozvánek na kulturní a sportovní akce, ´sponzorování´ oslav a podobně jen proto, že osoba zastává pracovní pozici s důležitými pravomocemi, odporuje elementárním standardům etiky a morálky,“ uvedlo ministerstvo. V současnosti jsou v zemi trestné ty případy, ve kterých existuje prokazatelná souvislost mezi poskytnutím či převzetím úplatku a jednáním například úředníků v rozporu s předepsanými povinnostmi.

Slovenská policie letos v březnu v rámci největší justiční kauze v novodobých dějinách země obvinila 13 soudců a další osoby z korupce či maření spravedlnosti. Mezi obviněnými je také podnikatel Marian Kočner, který podle dřívějších informací komunikoval s představiteli slovenské justice a ovlivňoval rozhodování soudů. Kočner také čelí obžalobě z objednání předloňské vraždy novináře Jána Kuciaka, který o kontroverzních aktivitách tohoto podnikatele psal.

Od připravovaného zákona si Kolíková slibuje také jednodušší zajišťování majetku osob podezřelých například z trestných činů či daňových deliktů. Nová právní úprava by měla ulevit policii a prokuratuře, jež se zaměří na odhalování trestné činnosti a záležitosti ohledně zajištěného majetku bude mít na starosti zvláštní úřad.

ZPRONEVĚRA, EXPREMIER FRANCIE VE VĚZENÍ

Francouzský expremiér François Fillon je i se svou manželkou Penelope vinen v případu zpronevěry veřejných prostředků při fiktivním zaměstnávání členů rodiny. V pondělí o tom rozhodl soud. Fillonovi uložil pětiletý trest vězení, z toho tři roky s podmínkou. Fillonová dostala tříletý podmínečný trest. Kromě toho musí každý z manželů zaplatit pokutu 375 tisíc eur (přes deset milionů korun).

Skandál kolem podvodnému fiktivního zaměstnávání manželky Penelope otřásl v roce 2017 šancemi konzervativce Fillona na úspěch v prezidentských volbách, což otevřelo cestu k vítězství centristickému kandidátovi Emmanuelu Macronovi. Soud 66letého Fillona usvědčil, že zneužil veřejné prostředky k vyplácení odměn své ženě a dětem za práci, kterou nevykonaly. Čtyřiašedesátiletá Penelope Fillonová byla označena za komplice.

Rodina se podvodným zaměstnáváním podle francouzské justice od roku 1998 obohatila dohromady o více než milion eur (skoro 27 milionů Kč). Skandál propukl tři měsíce před prezidentskými volbami v roce 2017, kdy o podezřeních psala francouzská média. Fillon byl původně pokládán za favorita voleb, ale nakonec skončil až třetí. Politik, který v letech 2007 až 2012 zastával funkci premiéra, po skandálu opustil francouzskou politiku.

Proti rozsudku se oba manželé chtějí odvolat. Televize BFMTV citovala jejich advokáty, kteří trest označili za „velmi přísný“ a „nespravedlivý“. V případu byl odsouzen ještě komplic a bývalý poslanec Marc Joulaud, který bude ve vězení tři roky. Také musí zaplatit pokutu ve výši 20 tisíc eur (půl milionu korun).

Samotný soudní proces se konal od února do března a v centru pozornosti byla právě role Fillonové. Soud měl určit, zda se v jejím případě jednalo o aktivity související s tradiční rolí partnerky zvoleného politika, nebo o placenou práci. Podle obžaloby šlo o podvodné praktiky.

Fillonová u soudu vysvětlovala, jak se už před mnoha lety rozhodla podporovat kariéru svého manžela tím, že pracovala jako asistentka poslance. Její práce prý spočívala hlavně v reportování o místních záležitostech ve Fillonově volebním okrsku, vyřizování pošty, setkávání s občany a v přípravě projevů.To jí údajně umožnilo pružnou pracovní dobu a vychovávat pět dětí na venkovském sídle Fillonových. Podrobnosti příslušných pracovních smluv podle ní určoval manžel.

Macron chce prověřit nařčení z nátlaku

Obžaloba však poukazovala na neexistenci skutečných důkazů o její práci, včetně absence výkazů o dovolených. Její mzda dosahovala až devítinásobku té minimální.

Prokurátor Aurélien Létocart argumentoval tím, že „setkávání s voliči, vyprovázení dětí do školy, chození na nákupy nebo čtení pošty není zamýšleno jako placená práce“.

Létocart dále poukázal na to, že Fillon měl „hluboký pocit beztrestnosti, jistoty, že jeho postavení každého odradí od toho, aby ho zažaloval“. Přístup Fillona, který „učinil z bezúhonnosti svou obchodní značku“, byl podle Létocarta cynický.
François Fillon trval na tom, že zaměstnání jeho ženy bylo skutečné a s poukazem na dělbu moci tvrdil, že justice nemůže zasahovat do toho, jak si zákonodárce zorganizuje práci ve své kanceláři.

Macron podle agetury Reuters před několika dny vyzval justici, aby prověřila nařčení, že na vyšetřovatele Fillonova případu někdo vykonával nátlak. „Jakékoli pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti orgánů spravedlnosti je nutné rozptýlit,“ stálo v prohlášení Elysejského paláce.

VAROVÁNÍ PRO MACRONA, ÚSPŘECH SLAVÍ ZELENÍ

Výsledky nedělních komunálních voleb ve Francii označují komentátoři za neúspěch pro prezidenta Emmanuela Macrona a jeho centristické hnutí Republika v pohybu (REM). Velký úspěch naopak slaví zelení.

Macron, který se nachází v polovině mandátu, chtěl etablovat své uskupení, jež vzniklo teprve před čtyřmi lety, především ve velkých městských aglomeracích. Už před zveřejněním konečných výsledků je však jasné, že města jako Lyon, Marseille, Bordeaux a Štrasburk ovládla opoziční strana Evropa Ekologie-Zelení (EELV). Křeslo pařížské starostky obhájila socialistka Anne Hidalgová s podporou Zelených.

„Ohromující výkon Zelených v neděli možná přesvědčí Macrona, aby ve své politice kladl větší důraz na životní prostředí, pokud chce posílit svou podporu na levici,“ komentovala hlasování agentura Reuters. „Ekologie je oblastí, kde je Macron vnímán jako ten, kdo pro ni nic neudělal,“ řekl Frédéric Dabi, ředitel společnosti pro průzkum veřejného mínění Ifop.

Macronova strana, která šla do komunálních voleb poprvé, neměla své kandidáty ve všech obcích a v některých případech podporovala místní politiky z levice či pravice.

V přístavním městě Le Havre jasně zvítězil premiér Édouard Philippe. Populární Philippe, který byl starostou Le Havru už v letech 2010 až 2017, se tak možná opět vrátí do normandského města, pokud ovšem místo sebe nepověří výkonem úřadu starosty někoho jiného. Macron má v pondělí s Philippem jednat i o jeho budoucnosti. Spekulovalo se, že ho zbaví funkce, aby po volebním neúspěchu posílil svou pozici.

Podpora Macrona se nyní pohybuje kolem 40 procent, což je mírně více, než před pandemií covidu-19. Mluvčí vlády Sibeth Ndiayeová však připustila, že výsledky REM jsou slabé, a zdůraznila, že zapouštění kořenů na místní úrovni „vyžaduje čas“.

Zelení kandidáti ovládli velká města jako Marseille, Lyon, Štrasburk a Bordeaux často s podporou oslabené Socialistické strany, která má podobně jako Republikáni své zástupce ve vládě.

Zelení tak navázali na úspěch z loňských voleb do Evropského parlamentu, v nichž získali 13 procent hlasů a skončili třetí. „Je to neuvěřitelná zelená vlna,“ konstatoval jejich europoslanec Yannick Jadot.

Národní sdružení ovládlo Perpignan

Symbolické vítězství v komunálních volbách slaví i krajně pravicové Národní sdružení (RN). Formace Marine Le Penové zvítězila v jihofrancouzském Perpignanu, kde se Louis Aliot stane vůbec prvním starostou RN ve městě s více než 100 tisíci obyvateli. I Národní sdružení se v posledních letech snaží klást větší důraz na ekologická témata.

Pařížskou starostkou zůstane socialistka Higaldová, která jasně porazila konzervativní kandidátku Rachidu Datiovou. Higaldová je v čele francouzské metropole od roku 2014 a po víkendovém úspěchu patrně bude ve funkci i v době pařížských olympijských her v roce 2024. Kandidátka Macronova uskupení Agnés Buzynová skončila podle předběžných výsledků s odstupem třetí.

Nedělní druhé kolo komunálních voleb ve Francii poznamenala rekordně nízká, pouze čtyřicetiprocentní volební účast, což způsobily obavy a komplikace související s pandemií. Voliči museli mít roušky, dodržovat rozestupy a museli si přinést vlastní propisovací tužky. Podle Macrona nízká volební účast „není příliš dobrá zpráva“.

V neděli lidé volili starosty a radní v přibližně 5000 městech. První kolo, které přineslo konečné výsledky ve 30 000 většinou malých obcí, se konalo už 15. března, tedy v době, kdy pandemie explodovala. Kritici Macronovi vyčítali, že jeho konání vůbec povolil.

STAROSTA VARŠAVY VĚŘÍ PO PRVNÍM KOLE VE VÝHRU

Polská volební komise zveřejnila výsledky nedělních prezidentských voleb. Při téměř stech procentech sečtených hlasů je jasné, že se ve druhém kole utkají současná hlava státu Andrzej Duda a varšavský primátor Rafal Trzaskowski. Ten prohlásil, že ze součtu všech opozičních kandidátů vyplývá, že má šanci vyhrát. Duda ovšem nyní získal ještě více hlasů než před pěti lety.

„Většina Poláků chce změnu. Pokud sečteme výsledky opozičních kandidátů, vyhráli jsme ve většině regionů. Máme velkou šanci vyhrát tyto volby, jsem přesvědčený, že je vyhrajeme,“ řekl po prvním kole varšavský starosta.
Do druhého kola polských prezidentských voleb postoupili Duda a Trzaskowski

Prohlásil také, že vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) a její prezident „slíbili silný, čestný stát“. „Ovšem ukázalo se, že tento stát je dramaticky slabý, což dokazují osudy mnoha lidí, kteří jsou opuštění,“ míní Trzaskowski.

Duda při téměř všech sečtených volebních okresech dostal 43,67 procenta hlasů, Trzaskowski 30,34 procenta. Třetí skončil nezávislý publicista a televizní moderátor Szymon Holownia se 13,85 procenta hlasů.

Politolog Marek Migalski portálu onet.pl řekl, že klíčové ve druhém kole bude, koho podpoří voliči tohoto nováčka v polské politice. Názorově blíže má k Trzaskowskému než k Dudovi a už dříve naznačil, že primátora polské metropole podpoří.

Trzaskowski i Duda se hned v pondělí vydali na další cesty po Polsku s cílem přesvědčit další voliče. „Potřebná je rovnováha, a ne monopol jednoho uskupení,“ řekl Trzaskowski na shromáždění v Plocku severozápadně od Varšavy.
Pro konzervativce z PiS je udržení Dudy na postu prezidenta klíčové proto, aby dál mohli prosazovat svůj volební program. Tato strana v posledních letech ovládla klíčové posty ve veřejném životě v Polsku a její vláda se dostala do sporů s Evropskou komisí kvůli obavám z porušování principů právního státu a z porušování hodnot EU.

V pondělním rozhovoru pro Polský rozhlas dal Duda najevo, že bude hájit konzervativní hodnoty. Tvrdí například, že pro většinu Poláků je nepřijatelné, aby homosexuální páry mohly adoptovat děti. Rodina má mít podle něho takovou podobu, jaká je v polské ústavě, tedy že jde o svazek muže a ženy.

Znovu také dal najevo odpor proti hnutí za posílení práv leseb, gayů a transsexuálů, které polští konzervativci nazývají „ideologie LGBT“. Tvrdí, že tato ideologie je zatahována do škol, kdežto rodiče mají právo na výchovu dětí v souladu s tradičními hodnotami.

„Připomíná mi to moje dětství, kdy nás ve škole učili určitou ideologii a doma se říkalo něco jiného,“ dodal prezident, který se narodil v roce 1972 a dětství tedy prožil za socialismu. Polákům nyní slibuje investice a pokračování programů zaměřených na rodinu. „Chci pokračovat ve své prezidentské misi,“ řekl.

Ve druhém kole se Duda podle všeho bude snažit na svou stranu získat voliče Krzysztofa Bosaka, kandidáta krajně pravicového uskupení Konfederace (Konfederacja). Bosaka v neděli podpořilo 6,75 procenta voličů.
Duda dostal víc hlasů než před pěti lety

Předsedu Polské lidové strany (PSL) Wladyslawa Kosiniaka-Kamysze volilo 2,37 procenta voličů a kandidát polské levice Robert Biedroń, který se jako jediný významnější polský politik otevřeně hlásí ke své homosexualitě, získal 2,21 procenta hlasů.

Biedroń oběma úspěšnějším kandidátům na tiskové konferenci vzkázal, že doufá v pokračování levicového programu. „Zvolme za dva týdny takového polského prezidenta, který bude také mluvčím levice a voličů, kteří doufají v progresivní, otevřené, tolerantní a udržitelně se rozvíjející Polsko. V Polsko, které nikoho nevylučuje a nikoho neopouští,“ řekl podle serveru TVN24.

Jourová se pustila do polského prezidenta kvůli slovům o LGBT coby ideologii

Dodal, že takovým prezidentem se nyní zdá být Trzaskowski, který sice nereprezentuje levici, ale možná jí bude umět naslouchat. Server také upozorňuje, že Duda dostal ve volbách zhruba stejné procento hlasů jako vládní strana PiS v loňských parlamentních volbách, takže narazil na své limity.

Bývalá premiérka Beata Szydłová na druhou stranu poukázala na to, že Duda v neděli získal o devět procent více hlasů než v prvním kole prezidentských voleb před pěti lety, což podle ní znamená, že „Poláci pozitivně hodnotí jeho mandát“.
Hlasovat přišlo 64,4 procenta voličů. To je pro první kolo prezidentských voleb nejvyšší volební účast od roku 1995, kdy
činila 64,70 procenta. Tehdy do druhého kola postoupili Lech Walesa a Aleksander Kwaśniewski.

MAĎARSKO ZADRŽELO ČECHA, POMÁHAL UPRCHLÍKŮM PŘES HRANICI?

V Maďarsku zadrželi českého občana, který se pokoušel pomoci šesti Syřanům překročit maďarsko-rakouskou hranici. V pondělí o tom informovaly maďarské úřady. Podle zástupkyně českého velvyslance v Budapešti Ireny Götzové nejde o první takový případ, který se týká někoho z Česka.

Policie muže zadržela v blízkosti maďarsko-slovinsko-rakouského trojmezí poté, co do svého auta nechal nastoupit šestici migrantů. Údajně si od každého z nich vzal tisíc eur (26 780 korun) za to, že jim pomůže dostat se do Vídně.
Zástupkyně českého ambasadora Götzová řekla, že v případě Čechů, kteří se z podobných důvodů dostanou do problémů s maďarským zákonem, velvyslanectví prostřednictvím českého ministerstva zahraničí informuje rodinu zadrženého. Žádný takový případ ale ještě nebyl uzavřen, dodala.

Konzervativní maďarský premiér Viktor Orbán učinil z tvrdého přístupu proti migrantům jeden z pilířů své politiky. V roce 2015 během vrcholící migrační krize, kdy přes Maďarsko do západní Evropy přešly statisíce běženců, jeho vláda nechala na jižní hranici postavit s plot s žiletkovým drátem.

Později zřídila takzvané tranzitní zóny, v nichž žadatelé o azyl, včetně rodin s malými dětmi, přebývali v nákladních kontejnerech. Tuto praxi často kritizovali ochránci lidských práv v Maďarsku i v zahraničí.
Maďarským úřadům vytýkali například to, že migranti, jejichž žádosti o azyl byly zamítnuty, ale kteří čekali na vyřízení odvolání, nedostávali dostatek jídla. Maďarsko se v květnu rozhodlo zóny zrušit poté, co unijní soud v souvisejícím verdiktu pobyt v nich označil za zadržování bez zákonného důvodu.

Orbán dlouhodobě kritizuje občanské organizace, které sponzoruje americký finančník maďarského původu George Soros. Podle maďarského premiéra se stavějí proti antiimigrační politice jeho vlády a prosazují Sorosovy cíle. Nevládní skupiny takové tvrzení odmítají.

ČR SE OHRADÍ PROTI REZOLUCI O BABIŠOVI

Česká republika se ohradí proti rezoluci k možnému střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, kterou nedávno drtivou většinou schválili poslanci Evropského parlamentu. Na pondělním jednání o tom rozhodla vláda. V předkládací zprávě vláda píše, že tímto aktem podle ní částečně dochází k vměšování se do vnitřních a politických záležitostí členského státu.

Dokument vypracovala ministerstva spravedlnosti a financí. Vláda podle něj souhlasí s tím, že obecně jakákoli rezoluce je politickým stanoviskem Evropského parlamentu.

„Nejedná se o žádné odborné posouzení problematiky, ale o proklamaci politického charakteru, což deklarují sami zástupci Evropského parlamentu,“ píše se ve zprávě. Premiér Babiš se hlasování nezúčastnil. „Nebyl jsem přítomen projednávání bodu,“ sdělil v SMS zprávě serveru iDNES.cz.

Vyřešte si střet zájmů. Europoslanci schválili rezoluci kritizující Babiše

Podle unijní rezoluce přitom stále kontroluje holding Agrofert a zároveň má vliv na rozdělování evropských peněz v Česku, což „zpochybňuje nezávislý a objektivní výkon jeho funkce”.

Pokud audity Evropské komise prokážou střet zájmů, měl by se podle europoslanců premiér buď vzdát veřejných funkcí, zbavit veškerého spojení s Agrofertem nebo by firma neměla přijímat dotace z evropských peněz.

Europoslanci také vyzvali české úřady, aby začaly účinně řešit konflikt zájmů vrcholných politiků, Evropskou komisi pak k nulové toleranci vůči zneužívání peněz z rozpočtu Evropské unie.

Česká republika se teď proti unijnímu postupu ohrazuje. „Jakékoli ‚vítání‘ vyšetřování v konkrétní věci a vyjádření ve smyslu, že má česká justice postupovat nezávisle, představuje přímý politický nátlak na konkrétní trestní řízení v členském státě,“ shodla se vláda. Evropský parlament chce zároveň s tím požádat o zaslání veškerých materiálů, na jejichž základě byla unijní rezoluce přijata a které by měly tvořit odborný základ pro její příjetí.

PUTINŮV TEXT O VÁLCE, DRÁŽDÍ HISTORIKY NĚMECKA

Ruská ambasáda v Berlíně poslala německým historikům email s textem ruského prezidenta Vladimira Putina o druhé
světové válce. Podle ambasády jej mohou použít jako zdrojový materiál pro další historické bádání. Badatele ruská opovážlivost rozčílila, mluví o zásahu do akademických svobod.

Ruský prezident napsal článek vydaný v angličtině ku příležitosti 75. let ukončení druhé světové války. V něm ostře kritizuje Mnichovskou dohodu a opětovně obhajuje dohodu mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem o rozdělení Polska jako strategickou nutnost.

Když německým historikům přišel od ruské ambasády email s přiloženým Putinovým textem, překvapilo je to. „Myslela jsem si, že to je vtip,“ řekla stanici Deutsche Welle profesorka východoevropské historie Anke Hilbrennerová.

Julii Obertreisovou, historičku specializující se na dějiny východní Evropy, nepobouřil ani tak samotný Putinův kontroverzní výklad historie, jako poznámka na konci emailu. V ní velvyslanectví vyjadřuje přesvědčení, že Putinův text vzbudí „velký zájem“ mezi německou akademickou obcí, a doporučuje historičce, aby jej použila pro své vlastní budoucí odborné články o historii.

Historička zveřejnila email na svém twitterovém účtu. „Už žádné vědecké texty na téma (druhé světové války) bez citace Putina?“ napsala k němu. Email považuje za „neakceptovatelný pokus“ ruské ambasády ovlivňovat vědeckou svobodu.
Julia Obertreis@JuliaObertreis

„Shledávám velmi zvláštním a iritujícím, že ambasáda pošle text napsaný prezidentem (dané) země akademikům v hostující zemi a ještě si dovolí naznačovat, že text může být užitečný v psaní budoucích historických knih,“ neskrývá rozhořčení historik Martin Aust z Bonnské univerzity.

Hilbrennerová už ví, co s poslaným textem bude dělat. Použije jej jako „zdrojový materiál pro (popis) Putinova zneužívání historie a jeho neohrabaných a nestydatých pokusů donutit historiky, aby mu sloužili“.

Ruská ambasáda hájí email s tím, že Putinův článek už „způsobil velké vlny v německých médiích a v německé společnosti“. Ambasáda proto považovala „za vhodné“ poskytnout článek všem specialistům zainteresovaným v tématu, aby si mohli udělat vlastní úsudek a „nebyli odkázáni na vnější hodnocení“.

Podle akademiků je nutné odmítnout Putinova tvrzení, že polské vedení si za anexi Polska může samo, jako „zcela neopodstatněnou“ teorii. Polští političtí představitelé dlouhodobě odmítají Putinovo ospravedlňování anexe Polska jako „stalinistický historický příběh“ a „propagandu totalitního státu“.

Němečtí historici nicméně částečně souhlasí s Putinovou kritikou rezoluce Evropského parlamentu z roku 2019, podle níž druhá světová válka byla zahájena po rozdělení sfér vlivu mezi nacistickým Německem a SSSR.
Putin odsoudil rezoluci jako „nestydatou lež, která staví „nacistické agresory“ a Sovětský svaz na stejnou úroveň. Němečtí historici jsou ve svých vyjádřeních opatrnější, též ale vnímají rezoluci jako „problematickou“ a „matoucí“.

MACRON NEOVLÁDL PAŘÍŽ

Neděle se stala novým termínem pro komunální volby ve Francii. Původně se měly konat v březnu, byly však zrušeny kvůli koronaviru. Prezident Emanuela Macron si přál se svou vládní stranou ovládnout metropoli, to se mu ale nepodaří. V Paříži obhájila svůj úřad socialistická starostka Anne Hidalgová.

Jeho vládní straně Republika v pohybu (REM) hrozí, že nezíská ani jedno velké město, uvedla agentura Reuters. Macron před rokem doufal, že místní volby pomohou ukotvit jeho mladou centristickou stranu ve městech po celé Francii, včetně Paříže, před novým soubojem o Elysejský palác.

Minimálně hlavní město se mu však ovládnout nepodaří. Socialistická starostka Paříže Anne Hidalgová v druhém kole komunálních voleb svůj úřad obhájila, a zajistila si tak druhé funkční období. Podle odhadů zveřejněných po uzavření volebních místností získala přes 50 procent hlasů.

Volby jako test pro Macrona

Zhruba 35 000 starostů po celé zemi vytváří místní politiku v otázkách sahajících od územního plánování přes vzdělávání až po životní prostředí. Rozhodování voličů obvykle určují místní faktory, volby ale také dávají Francouzům příležitost podpořit či potrestat šéfa státu v polovině mandátu.

„Máme vládu, která je zcela odtržena od reality,“ řekla agentuře Reuters Pařížanka Naouel, která je voličkou pravicové opozice. V metropoli se zdá, že socialistická starostka Anne Hidalgová je na cestě k pohodlnému vítězství. A Paříž nepředstavuje pro Macrona jediné zklamání, poznamenal Reuters.

První kolo hlasování, v němž voliči vybírali vedení 35 000 měst a obcí, poznamenala v neděli 15. března rekordně nízká účast. Kvůli obavám z koronaviru přišlo volit jen 44,7 procenta voličů. O dva dny později začala v zemi platit přísná karanténní opatření, která se od května postupně uvolňují. Nyní Francie podle americké Univerzity Johnse Hopkinse eviduje skoro 200 000 nakažených a více než 29 780 mrtvých s nemocí covid-19.

V prvním kole se podařilo zvolit vedení radnic více než 30 000 obcí, a tak dnes zbývá vybrat starosty a zastupitele už jen v 5000 obcí, jasno není například o vedení Paříže.Úřady veřejnost ujišťují, že konání voleb je bezpečné. Jít volit podle francouzského premiéra Édouarda Philippea nyní nepředstavuje větší riziko, než jít na nákup. Nicméně v poledne byla účast patnáctiprocentní, zatímco v roce 2014 byla téměř dvacetiprocentní.

SOUDCI ZRUŠILI PODMÍNKU EXŠÉFOVI VAŇKOVI

Miliony za PR byly v pořádku, očistil soud exšéfa majetkového úřadu: Soud zrušil dvouletý podmíněný trest Miloslavu Vaňkovi, který jako bývalý ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) podle obžaloby uzavřel nadbytečné smlouvy o mediální spolupráci s akciovou společností E-Centrum a způsobil tak škodu přes sedm milionů korun. Chtěl zlepšit mediální obraz úřadu, odůvodnila rozhodnutí soudkyně.

Odvolací senát zrušil Vaňka obžaloby z porušování povinnosti při správě cizího majetku, který mu na podzim 2018 uložil Městský soud v Praze. Podle předsedkyně odvolacího senátu Kateřiny Jonákové bylo ze všech svědeckých výpovědí zřejmé, že právě Vaněk se na úřadu staral o to, jak ÚZSVM působí na veřejnost. „Bylo plně v jeho kompetenci usilovat o pozitivní mediální obraz úřadu,“ uvedla.

Prvoinstanční soud vyčítal podle Jonákové bývalému generálnímu řediteli to, že nepostupoval podle pravidel při zadávání veřejných zakázek. Smlouvy však svými částkami nepodléhaly zákonu o veřejných zakázkách.

„Nalézací soud mylně považoval nevypsání výběrového řízení za nezákonný postup,“ prohlásila. Dodala, že se ani neprokázalo, že by smlouvy byly předražené. Znalecký posudek totiž podle ní neurčil, kolik je obvyklá cena za podobné služby. „Znalec v tomto ohledu selhal,“ uvedla.

Devětašedesátiletý Vaněk, kterému hrozilo až dvanáctileté vězení, vinu v případu od počátku odmítal. V pondělí u soudu uvedl, že se ho celé trestní stíhání velice dotklo a že mu velice vadí zpochybňování jeho loajality. Za celé své dlouholeté působení v úřadu se podle své výpovědi nedopustil jediného výrazného pochybení. Podle Vaňka společnost E-Centrum výrazně pomohla například při sporu s firmou na výrobu krevní plazmy Diag Human či v uplatnění českého nároku v případu Mostecké uhelné společnosti.

Vaněk vedl ÚZSVM od roku 2003 až do roku 2014, kdy na funkci rezignoval. Vyšetřovatelé tvrdili, že od března 2005 do března 2014 opakovaně zneužil své pravomoci, když uzavíral smlouvy s firmou E-Centrum. Ta měla úřadu poskytovat poradenství v komunikaci s veřejností a médii, podle žalobců se ale služby kryly s činností komunikačního oddělení a neměly pro úřad žádný přínos.

ČÍŇANÉ MOHOU DO ZEMÍ EU, LIDÉ USA A RUSKA NE

Země Evropské unie se v sobotu předběžně shodly na seznamu mimounijních států, jejichž obyvatelé budou moci od středy cestovat do EU. Na takzvané zelené listině 19 zemí nejsou Spojené státy a Rusko, je tam naopak Čína. Evropský blok chce společný seznam aktualizovat podle vývoje koronavirové nákazy každé dva týdny.

Evropská unie uzavřela své vnější hranice v březnu, kdy se v unijních zemích začala rychle šířit koronavirová nákaza. V té době také začaly kontroly na vnitřních hranicích mezi unijními státy, které v červnu členské země až na výjimky postupně zrušily. Evropská komise jim zároveň doporučila, aby od příštího týdne začaly postupně povolovat vstup i lidem z mimounijních zemí v závislosti na vývoji nákazy.

Velvyslanci členských států se po několika složitých jednáních shodli na seznamu, který v sobotu podle chorvatského předsednictví EU získal potřebnou většinu hlasů. Pokud jej v pondělí na dálku formálně potvrdí zástupci vlád, budou moci od středy létat do unijních zemí Australané, Číňané, Japonci, Kanaďané či Korejci. Na seznamu figuruje také Alžírsko, Gruzie, Maroko, Nový Zéland, Rwanda, Thajsko, Tunisko a Uruguay. Patří tam i malé evropské státy Andorra, Monako, San Marino a Vatikán a také dvě balkánské země Srbsko a Černá Hora.

Právě státy západního Balkánu, které komise zmiňovala v doporučeních mezi prvními, byly jedním z předmětů sporů mezi velvyslanci, z nichž někteří varovali před ne zcela příznivým vývojem nákazy v tomto regionu. Hlavním kritériem pro to, aby se konkrétní země dostala na seznam, má být počet nově nakažených, který by neměl přesáhnout průměr EU. Ten činí v současnosti 16 nakažených na 100 000 obyvatel za dva týdny.

Koronavirus se prokázal u 10 milionů lidí, epicentrem je Latinská Amerika

Na základě tohoto požadavku zatím nebudou moci do EU cestovat například Američané, Rusové či Brazilci. Washington dal přitom tento týden najevo, že chce vyjednávat o vzájemném otevření hranic s evropskými zeměmi v příštích týdnech.
Právě reciproční povolení vstupu pro své občany požaduje evropské společenství jako další kritérium pro začlenění na seznam.

Unijní země se snaží oživit turistický ruch, který tvrdě zasáhla jarní koronavirová omezení. Odvětví spojená s turistikou tvoří asi desetinu hrubého domácího produktu (HDP) EU a některé státy apelovaly na rychlejší otevření hranic většímu počtu mimoevropských turistů.

Řada zemí však v obavách z druhé vlny nákazy vyzývá k opatrnějšímu postupu. I proto se z původně zvažovaných až pěti desítek zemí zúžil první seznam na necelou dvacítku. Jeho případné rozšiřování budou zástupci zemí EU vyhodnocovat na základě aktuálních epidemiologických údajů každé dva týdny. Kontroly hranic jsou výhradně pravomocí členských států a pokud by některá unijní země se seznamem nesouhlasila, může teoreticky postupovat na vlastní pěst.

PAUŠÁLNÍ DAŇ, ŽIVNOSTNÍCI ZAPLATÍ VŠE NAJEDNOU VČETNĚ ODVODŮ

Živnostníci a podnikatelé s ročním příjmem do 800 tisíc korun budou moci od roku 2021 platit pouze jednu paušální daň složenou z minimálního odvodu na zdravotní pojištění navýšeného minimálního odvodu na sociální pojištění o 15 procent a daně 100 korun. Návrh schválila vláda. Musí to ještě potvrdit parlament.

O rozhodnutí vlády informovala jako první ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Jana Maláčová. „Schváleno, limit 800 tisíc a bude se rušit superhrubá mzda. Po letních prázdninách půjde vládní návrh,“ napsala iDNES.cz Maláčová.

Schillerová navrhovala roční limit příjmů milion korun a s návrhem na zrušením superhrubé mzdy dosud otálela.
Počítala s tím, že o paušální daň budou moci žádat neplátci DPH s ročním příjmem z podnikání do milionu korun, a protože ČSSD mluvila o hranici příjmu 600 tisíc, výsledkem je dohoda vládních stran na limitu 800 tisíc korun. „Došlo ke koaličnímu kompromisu, politika je o kompromisech,“ řekla Schillerová.

Paušální daň nebude povinná, ale dobrovolná. Pro příští rok její výše vychází na 5 740 Kč měsíčně. Podle ministerstva by měla živnostníkům ušetřit peníze i čas. S přihlášením k paušální daní již ale nebude moci živnostník uplatňovat daňové slevy a úlevy, jako je například bonus na děti nebo sleva na manželku.

„Drtivá většina živnostníků a podnikatelů vnímá současnou povinnost tří různých odvodů jako časově a administrativně náročnou. Snížení administrativní zátěže a právní jistota přinese živnostníkům nejen méně stresu, ale také více času na živnost,“ uvedla již dříve ministryně Schillerová.

Schillerová řekla, že podle jejího odhadu o paušální daň bude žádat přibližně 120 tisíc lidí.

Maláčová ještě v neděli říkala, že se nová paušální daň už od ledna 2021 nestihne. „Souhlasím s podporou malých živnostníků, zjednodušení jejich života, ale nemělo by to zase rozvíjet ještě více nůžky mezi zdaněním živnostníků a zaměstnanců. Tam je ten rozdíl v řádu několika desítek násobků,“ řekla v pondělí Maláčová.

„Já budu přece jen apelovat, aby se to snažili zvládnout,“ řekla Schillerová na adresu ministerstva práce a sociálních věcí. „Věřím, že se to zvládne,“ uvedl i vicepremiér Karel Havlíček. Živnostníci na to podle něj čekají.
„Tam je objektivní problém s IT systémy na MPSV. Pokud chceme, aby to fungovalo, tak by bylo rozumnější účinnost odložit. Není to v rovině politické, ale čistě technická věc, kterou do konce roku podle mých informací vyřešit nejde,“ uvedl předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček.

Kompenzační bonus pro lidi pracující na dohodu

Na vládě uspěla Schillerová i s návrhem na kompenzační bonus ve výši 350 korun denně kvůli opatřením vlády proti šíření koronaviru pro lidi pracující na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, kteří platí sociální odvody.

Kompenzace má být za období od 12. března do 8. června. Lidé, jichž se to bude týkat, by tak mohli získat celkem přes 31 tisíc korun. Pracující na dohodu, kteří budou chtít kompenzace za omezení v době epidemie koronaviru, budou na rozdíl od živnostníků či malých firem k žádosti muset přiložit doklad od zaměstnavatele.

„Finanční správa zvládla už Pětadvacítku, kompenzační bonus pro OSVČ, pro malá eseróčka, takže zvládne i toto,“ řekla Schillerová. Kvůli finančnímu paušálu i kompenzačnímu bonusu bude chtít vicepremiérka mimořádnou schůzi Sněmovny, aby bonus mohl být schválen ve zrychleném režimu ještě před tím, než politici odjedou na letní prázdniny.

Česká správa sociálního zabezpečení na konci března evidovala 222 600 takzvaných „dohodářů.“ Zhruba polovina z nich měla vedle toho ještě zaměstnání, druhá polovina byla odkázaná na příjem z práce na dohodu.

Protože živnostníci pracující na dohodu nedosáhli na kompenzaci pro OSVČ, budou moct podle Schillerové nárok vznést zpětně. „Je logické, že budou žádat o podporu pro OSVČ, která je vyšší, 500 korun na den,“ uvedla Schillerová.
Opatření bude stát zhruba 1,7 až dvě miliardy korun ze sdílených daní, z toho obce přijdou zhruba o půl miliardy. Ministryně proto navrhne vrátit obcím 50 korun na jednoho obyvatele.