iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

NS Pácal: Odposlechy Nagyové nezákonné. I dr. Ratha?

Odposlechy v kauze Jany Nečasové byly nezákonné, rozhodl Nejvyšší soud: Nejvyšší soud označil za nezákonné odposlechy v případu Jany Nečasové, manželky bývalého premiéra Petra Nečase. Za nepoužitelné označil i odposlechy dalších lidí z kauzy zásahu na úřadu vlády v roce 2013, uvedla Česká televize. V případu se rozhodlo 27. května. Rozhodnutí vydal soudce Jiří Pácal.

„Nemohu poskytovat žádné informace, neboť nemám potvrzeno doručení rozhodnutí všem stranám řízením. Rozhodnutí jsme doručovali včera (ve středu, pozn. red.). Dokud nebudeme mít všechny doručenky, tak veřejnost nemůžeme informovat,“ řekl iDNES.cz mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček.

Nejvyšší soud podle ČT rozhodl, že nezákonné bylo rozhodnutí okresního soudu v Ostravě, který svého času prodloužil odposlechy, ačkoli byly původně povoleny kvůli jiné trestné činnosti, než kvůli které byly později u soudu jako důkazy použity. Rozhodnutí soudu se nejvíce dotkne kauzy zneužití Vojenského zpravodajství.

Nečasová podala k Nejvyššímu soudu dovolání poté, co jí loni pražský městský soud uložil tříletou podmínku a desetiletý zákaz působení ve vedoucích funkcích státní správy v kauze zneužití Vojenského zpravodajství.

Spis zatím zůstane na Nejvyšším soudu, který ještě rozhodne o samotném dovolání někdejší šéfky Nečasova kabinetu.
Podle Jiřího Hynka z ČT státní zástupci s rozhodnutím moc nesouhlasí. Obhájci naopak mají možnost stáhnout dovolání a žádat o obnovu řízení v případu Jany Nečasové. „Poté se bude bojovat o to, zda odposlech byl hlavní důkaz, nebo ne. Tam je to sporné, protože v případě Jany Nečasové odposlech nebyl jediným důkazem,“ uvedl.

Nečasová podle žalobců zneužila Vojenské zpravodajství ke sledování tehdejší manželky premiéra Nečase Radky. Spolu s Nečasovou byli v kauze obžalováni bývalí šéfové rozvědky Ondrej Páleník a Milan Kovanda a bývalý zpravodajec Vojenského zpravodajství Jan Pohůnek. Páleník, Kovanda a Pohůnek dostali podmínky v délce 2,5 let, dvou let a 20 měsíců a zákazy činnosti ve zpravodajských službách a bezpečnostních sborech na osm, sedm a šest let. Všichni tři podali dovolání.

Nečasová čelí obžalobě také v dalších kauzách. V případu možného úniku informací z Bezpečnostní informační služby (BIS), v níž policie obvinila také lobbistu Ivo Rittiga, loni v listopadu pražský městský soud oba nepravomocně obžaloby zprostil. Obžalována byla také z krácení daně kvůli tomu, že finančnímu úřadu nepřiznala dary, například drahé kabelky, které jako ředitelka premiérova kabinetu dostávala.

Zásah kriminalistů na úřadu vlády v roce 2013 vedl nakonec k pádu kabinetu. V nedávném rozhovoru pro server Česká justice.cz Nečas řekl, že šlo o pokus o puč. Policisté a státní zástupci se podle něj snažili svrhnout legitimní a legální vládu politicky motivovaným trestním stíháním.

VYJASNIT STANOVISKA KE KÁRNÉMU ŘÍZENÍ A ZASTUPOVÁNÍ

Michal Mazanec: Vyjádření předsedy Nejvyššího správního soudu k otázce zastupování kárného navrhovatele na jednání kárného soudu: Rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. června 2020 byl zproštěn kárného obvinění předseda Krajského soudu v Plzni JUDr. Miloslav Sedláček. Považuji za potřebné vyjádřit se v souvislosti s tímto řízením k otázce, zda a za jakých podmínek je právně možné, aby se kárný navrhovatel nechal při jednání před kárným soudem zastoupit jinou osobou.

Protože se kárná navrhovatelka – ministryně spravedlnosti – nemohla jednání účastnit, zmocnila pro účast úřednici ministerstva v postavení vedoucí oddělení. Tato skutečnost vyvolala nelibost kárného senátu, což v reakci zřejmě přivodilo jisté roztrpčení v aparátu Ministerstva spravedlnosti.

Je výrazným nedostatkem, že kárný řád (zákon č. 7/2002 Sb.) tuto otázku výslovně neřeší a ponechává ji k výkladu, který není jednoznačný.

Úprava kárného řádu počítá pouze s tím, že kárný navrhovatel bude vyrozuměn o termínu ústního jednání; je na něm, zda se jednání zúčastní. O případné substituci se zákon nezmiňuje, dokonce počítá s tím, že když se navrhovatel k jednání nedostaví, návrh za něj přečte předseda nebo jiný člen kárného senátu.

Potud tedy nelze – čistě po právní stránce – vyvozovat žádný závěr z toho, že ministryně spravedlnosti u jednání osobně přítomna nebyla. Je známo, že v tentýž den probíhalo jednání vlády, na kterém se sice ministr může nechat podle Jednacího řádu vlády zastoupit, výslovně však pouze svým náměstkem, který nadto nemá právo ve vládě na místě ministra hlasovat. Taková úprava zastoupení v kárném řádu chybí, ba není ani zcela jasné, zda takový zástupce, pokud se již na místě kárného navrhovatele objeví, může také disponovat předmětem řízení (resp. kárnou pravomocí).

Přitom je patrné, že omluvitelná neúčast kárného navrhovatele může nastat z praktických důvodů poměrně často, a výslovné úpravy by proto bylo zapotřebí. I v tomto případě by zřejmě účast na jednání vlády měla být právně i společensky akceptovatelným důvodem, pro který by kárný navrhovatel mohl být u soudu zastoupen. Ostatně i o dva dny později, ve středu 17. června 2020, kdy byla nařízena další dvě kárná jednání, probíhalo současně jmenování nových předsedů krajských soudů, ke kterému je na Hrad zvána i ministryně spravedlnosti.

I přes nedostatečnou právní úpravu se v minulosti ministři spravedlnosti v případě nutnosti nechávali při jednání kárného senátu zastupovat, a to nejen svými náměstky. To, kdo bude u kárného soudu jednat v konkrétní věci, je v situaci nedostatečné zákonné úpravy zatím věcí uvážení kárného navrhovatele. Zdá se ale vhodné – i z určitých „protokolárních“ důvodů a s ohledem na závažnost institutu kárného řízení -, aby proti kárně žalovanému vysokému soudnímu funkcionáři intervenovala u soudu osoba s podobně vysokým postavením. Po formálně právní stránce se však podle mého názoru může nechat kárný navrhovatel zastoupit i advokátem: žádné ustanovení zákona tomu nebrání a snad se takové případy v minulosti i staly.

V současné době je v Poslanecké sněmovně v prvním čtení vládní návrh zákona, jímž se mění kárný řád (tisk 683). Zdá se, že je tu reálná možnost vhodným pozměňovacím návrhem upravit také otázky substituce kárných navrhovatelů, které dosavadní zákon pomíjí a novela je v předloženém znění neřeší. Současná právní úprava je podle mého názoru hlavní příčinou názorových střetů a zbytečně vyostřených vyjádření k tomuto tématu. Bylo by proto dobře, kdyby ministerstvo konkrétním návrhem vstoupilo do probíhajícího jednání.

TRUMP CHCE VYHRÁT VOLBY S POMOCÍ ČÍNY?

Americký prezident Donald Trump při loňském jednání požádal čínskou hlavu státu Si Ťin-pchinga, aby mu pomohl obhájit vítězství ve volbách. Píše se to v úryvku z nové knihy bývalého bezpečnostního poradce Bílého domu Johna Boltona, který ve středu zveřejnil list The Wall Street Journal (WSJ). Podle exporadce to nebyl ojedinělý incident.

Světová média si všímají zejména pasáže popisující bilaterální jednání Trumpa s jeho čínským protějškem při loňském summitu G20 v Japonsku. Si prý hovořil o významu americko-čínských vztahů, na což prezident Spojených států navázal komentářem o postojích Demokratické strany.

„Trump pak k mému ohromení stočil konverzaci k nadcházejícím prezidentským volbám v USA, odkazoval na ekonomické možnosti Číny a naléhal na Si, aby zajistil, že vyhraje,“ píše Bolton.Tvrzení je součástí Boltonovy knihy The Room Where It Happened, A White House Memoir (Místnost, kde se to stalo: Memoáry z Bílého domu), v níž bývalý poradce popisuje své více než rok trvající působení v týmu prezidenta.

Dílo má vyjít příští týden, Trumpova administrativa se tomu ale snaží zabránit a tento týden Boltona zažalovala kvůli údajně hrozícímu oslabení „národní bezpečnosti“.

Bolton chtěl původně své memoáry vydat už o několik měsíců dříve a američtí novináři mají už delší dobu výtisky k dispozici. Nově zveřejněný úryvek popisuje řadu aspektů současné americké politiky vůči Číně, přičemž hodnocení je velmi kritické.

„Trumpovy konverzace se Si odrážely nejen nesrozumitelnost jeho obchodní politiky, ale také sloučení osobních politických zájmů a amerických národních zájmů v Trumpově mysli,“ uvádí Bolton.

Během svého působení údajně zažil „nespočet“ konverzací, které dokládají, že Trump se řídil „vzorcem zásadně nepřijatelného chování, které podkopává samotnou legitimitu prezidentského úřadu“.

Čína vyhubovala USA kvůli zákonu odsuzujícím utlačování Ujgurů

Kvůli podobnému jednání, jaké popisuje Bolton, Trump na přelomu roku čelil ústavní žalobě. Proces tzv. impeachmentu za údajné zneužití moci proti němu spustila demokraty ovládaná Sněmovna reprezentantů kvůli jeho telefonátu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Trump v něm od Kyjeva žádal kroky, které mohly poškodit jeho volebního soupeře Joea Bidena, přičemž požadavek spojoval s poskytnutím vojenské pomoci Ukrajině.

Bolton uvádí, že kdyby se demokratičtí zákonodárci nesoustředili jen na dění kolem Ukrajiny, „vyústění impeachmentu mohlo dost dobře být jiné“. Komentátoři ovšem ihned poukazovali na to, že Bolton tehdy během vyšetřování v Kongresu odmítl vypovídat. „Když byl požádán, odmítl, a hrozil žalobou v případě předvolání. Místo toho si to schoval pro knihu. Bolton možná je autorem, ale není to žádný vlastenec“, napsal dnes na twitteru šéf sněmovního výboru pro zpravodajské služby Adam Schiff.

Nově zveřejněný úryvek z knihy dále popisuje údajnou loňskou konverzaci Trumpa s čínským prezidentem o tzv. převýchovných táborech pro Ujgury v čínské provincii Sin-ťiang. „Si vysvětlil Trumpovi, proč v Sin-ťiangu staví v zásadě koncentrační tábory. Podle našeho tlumočníka Trump řekl, že Si by měl se stavbou táborů pokračovat, Trump měl za to, že je to zcela správný postup,“ píše Bolton.

Bílý dům se brání zveřejnění Boltonovy knihy. Ohrožuje bezpečnost, tvrdí

Jeho kniha podle deníku The Washington Post Trumpovi připisuje i řadu dalších šokujících výroků, jako například slova o tom, že by bylo „hustý“ podniknout invazi do Venezuely. V létě roku 2019 prý zase prohlásil, že novináře, kteří odmítají prozradit své zdroje, „by měli popravovat“.

Bílý dům ihned na nově publikovaná tvrzení nereagoval, píše agentura AP. Trumpova mluvčí Kayleigh McEnanyová předtím zopakovala postoj administrativy, že Boltonova kniha „je plná utajovaných informací, což je neomluvitelné“.

DEBATA EXPERTŮ KOLEM POSTOLOPRT, ŽALOBKYNĚ PAVLIŠOVÁ V LOUNECH

Kárný senát k případu Postoloprty: Postup státní zástupkyně byl na hranici provinění: Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zprostil kárné žaloby lounskou státní zástupkyni Radku Pavlišovou, kterou na ní podala ministryně spravedlnosti Marie Benešová za její postup v případu zastupitelů města Postoloprty. Podle kárného senátu nebyl přitom postup Pavlišové správný a ke zprošťujícímu verdiktu došel senát po „bouřlivé debatě“.

Pavlišová, dnes vedoucí Okresního státního zastupitelství v Lounech (OSZ), jako dozorová státní zástupkyně podala na komunální politiky v lednu 2017 žalobu za údajně nevýhodný prodej domu na základě znaleckého posudku, o jehož kvalitě byly pochybnosti od počátku trestního řízení. Chomutovský okresní soud nakonec zastupitele obžaloby zprostil, neboť revizní posudek opatřený soudem tyto pochybnosti potvrdil.

Kárnou žalobu podala Marie Benešová i na státní zástupkyni Ivetu Bollovou, která ve věci vykonávala dohled. Kárný senát projednávání obou věcí spojil do jednoho řízení a hned na počátku vyjádřil pochybnosti o splnění lhůt v případě kárného provinění dohledové státní zástupkyně.

Podle názoru kárného senátu totiž nelze nahlížet na výkon dohledu, pokud není zaveden coby trvalý, jako na trvající skutek. Kárný senát tak nakonec věcně posuzoval jen třetí dohledovou prověrku, kterou Bollová provedla z pokynu náměstka vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Adama Bašného. Ten, jak vyplynulo v řízení před kárným senátem, tento pokyn vydal na základě iniciativy nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana z května minulého roku.

V úvodu svého vyjádření před kárným senátem Pavlišová odmítla, že by kárná žaloba splňovala jednu z podmínek, kdy je výjimečně možné kárně žalovat postup státních zástupců v konkrétním trestním řízení. Podle žaloby totiž měla jako dozorová státní zástupkyně předložit zjevně nezpůsobilý důkaz, a to v podobě již zmíněného znaleckého posudku na cenu nemovitosti.

Pavlišová sice drobné pochybení při zadání posudku připustila, avšak znalec zadání pochopil a metodu zvolil s ohledem na situaci a možnosti. Proti tomuto znalci nestál ani žádný jiný odborný názor. Znalec měl Pavlišovou po podání obžaloby také ujistit, že posudek lze použít pro určení ceny obvyklé. I na základě tohoto dobrozdání byla tudíž přesvědčena o tom, že posudek před soudem obstojí.

Státní zástupce a oprávnění posuzovat znalecký posudek

Že šlo o složitou věc ilustruje podle ní skutečnost, že soudem opatřený revizní posudek musel kombinovat jednotlivé metody oceňování, neboť údaje o prodejích obdobných nemovitostí v dané době a místě nebyly k dispozici.

V době podání obžaloby neměla o posudku pochybnosti a také z praxe jí bylo známo, že i ostatní znalci používají v takové situaci tuto metodu výpočtu ceny. „O důvodnosti svého postupu jsem byla přesvědčena i na základě provedeného dohledu. Můj postup potvrdil i soud, když vydal trestní příkaz, nemohla jsem tedy poté zaviněně pokračovat v páchání kárného deliktu. Soud tím deklaroval, že skutkový stav byl spolehlivě prokázán,“ uvedla v rámci svého vyjádření Pavlišová.

Ta upozornila i na to, že obhajoba sice celou dobu brojila proti posudku a způsobu jeho provedení, přesto nejpregnantnější námitka přišla až s podnětem ministra spravedlnosti Roberta Pelikána po podání obžaloby. „Pokud by obhajoba přišla s relevantním posudkem, nařídila bych revizní posudek a výslech znalce,“ uvedla Pavlišová.

Jakmile byl původní posudek zpochybněn u soudu revizním posudkem a výslechem znalce, již netrvala na dalším dokazování a navrhla zproštění obžaloby. Podle jejího názoru totiž není státní zástupce sám o své vůli oprávněn posuzovat odbornou stránku znaleckého posudku.

Na základě dotazů předsedy kárného senátu Petra Mikeše pak vyplynulo, že Pavlišová se hospodářskou kriminalitou zabývala hned od příchodu na lounské státní zastupitelství. Jen o rok dříve, než dostala na starost případ zastupitelů Postoloprt. Do státního zastupitelství ji přivedl její předchůdce v čele OSZ Radim Dragoun, dnes ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů. Předtím pracovala jako asistentka soudce a problematikou hospodářské kriminality se zabývala za předchozího působení v organizaci Transparency International.

Specialistka na hospodářskou kriminalitu

Dragoun před kárným senátem uvedl, že Pavlišové tento konkrétní případ svěřil, neboť byla podle něj specialistkou na tuto oblast. Pavlišová však ve své výpovědi uvedla, že případ charakteru Postoloprt byl jejím prvním a v předchozí praxi se s oceňováním majetku nesetkala. „Postupně jsem se s tím seznamovala, zkušenosti nabírám v čase. Metodika oceňování nemovitostí, jak dnes už vím, je složitá,“ reagovala Pavlišová na dotaz předsedy senátu, zda jí byly známy metody oceňování majetku.

Uvedla také výslovně, že si nebyla vědoma rozdílu v těchto metodách. „Zjišťovala jsem, zda má všechny náležitosti, ale neposuzovala jsem metodu, to přísluší znalci,“ uvedla na dotaz, jak podrobně se s posudkem seznámila. Předseda senátu v reakci na to Pavlišové citoval z jejího rozhodnutí, kterým zamítla stížnosti obviněných proti trestnímu stíhání. V něm Pavlišová obviněným psala, že ji posudek znalce přesvědčil.

Předsedu senátu tak zajímalo, čím jí posudek přesvědčil, když, jak uvedla, neměla s oceňováním nemovitostí žádné zkušenosti a když se v něm navíc nikde nemluví o ceně obvyklé, ale o ceně podle cenového předpisu. „Domnívala jsem se, že k obvyklé ceně lze dojít i jinými metodami,“ reagovala Pavlišová. Vycházela přitom z praxe, kdy i jiní znalci považují v případě, že nejsou relevantní údaje o prodeji za určité období, cenu zjištěnou za cenu obvyklou.

Jako důvod, proč nepřihlédla ke znaleckým posudkům od bank, na které upozorňovali od počátku obvinění s tím, že jejich odhady odpovídají ceně, za niž nemovitost město nakonec prodalo, Pavlišová uvedla, že nebylo jasné, jaký mají tyto posudky charakter. „Vyhodnotila jsem to tak, že tam byla snaha prodat to za jakoukoliv cenu stávající nájemkyni, která si určila cenu,“ konstatovala.

Tři dohledy

Státní zástupkyně KSZ Iveta Bollová kárnému senátu popsala svůj postup při výkonu celkem tří dohledů v případu Postoloprty. Spis jí byl přidělen v říjnu 2016 na základě podnětu k výkonu dohledu od obviněných. Spis přečetla, zjistila, že dozorová státní zástupkyně postupovala bez průtahů, včas poslala zprávy nadřízených státním zastupitelstvím a vypořádala se s námitkami obhajoby.

Druhý podnět byl iniciován přes VSZ v Praze na základě podnětu k výkonu dohledu od tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Bollová dohled provedla, přestože již byla podána obžaloba a byl dokonce vydán trestní příkaz. Zprávu o výkonu dohledu si tehdy k aprobaci vyžádal náměstek KSZ, který jí zprávu vrátil s příkazem, ať ji ještě doplní o vyjádření se k znaleckému posudku. Závěr zněl, že by se dozorová státní zástupkyně měla zaměřit na vyhodnocení znaleckého posouzení hodnoty nemovitosti.

Třetí dohled byl vykonán v roce 2019 z pokynu VSZ v Praze už po pravomocném rozhodnutí soudu.

U soudu vystoupila jako svědkyně Dita Havlínová, která měla případ Postoloprty na starosti na VSZ v Praze, kdy jí byl přidělen po podnětu k výkonu dohledu od ministra spravedlnosti Roberta Pelikána.

Havlínová ve zprávě pro NSZ konstatovala, že dozorová státní zástupkyně mohla za jistých okolností na základě námitek obhajoby nabýt pochybností ohledně posudku. Nicméně dvakrát byl proveden dohled, který jí mohl v tomto postupu utvrdit. Konstatovala tedy, že dohledová státní zástupkyně se nezabývala dohledovými námitkami a nepostupovala správně.

Obhájce: Žalobkyně se snažila naplnit literu zákona

V závěrečné řeči vyjádřil obhájce Radky Pavlišové Petr Uhl názor, že kárný senát posuzuje jednání státního zástupce, které není postižitelné jako kárný delikt. „Posuzujeme zde postup státního zástupce, který postupoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a snažil se naplnit literu zákona. V zákoně je napsáno, že státní zástupce postupuje nezávisle, posuzování kárného senátu by tedy mělo být obezřetné,“ apeloval Uhl.

Otázka znaleckého zkoumání a posudku je to otázkou odbornou a orgánům v trestním nepřísluší podle Uhla ji hodnotit. Způsob posouzení ceny krystalizoval až v průběhu trestního řízení, přičemž ani obhájce obviněných si ohledně této otázky nebyl jistý a vlastní oponentní posudek obhajoby byl uplatněn až v řízení před soudem. O sporných otázkách má rozhodnout soud, zastavení řízení státním zástupcem přichází jen tehdy, kdy není pochyb o tom, že se skutek nestal, konstatoval Uhl.

Podle obhájce Bollové Vlastimila Rampuly si jeho klientka v případě prvního dohledu vyžádala dostatečné množství informací a podle svého odborného vědomí rozhodla podnět jako nedůvodný. V případě druhého dohledu, který byl vykonáván na základě podnětu ministra spravedlnosti, upozornil, že ministerstvo nemá pravomoc zasahovat do probíhajícího trestního řízení.

V této fázi byla již navíc podána obžaloba, byl vydán soudem i trestní příkaz a také odpory obžalovaných proti tomuto příkazu. Podle tehdy platného stanoviska NSZ nemůže po podání obžaloby dohledový státní zástupce zpochybňovat důvodnost podání obžaloby.

Třetí dohled, který byl vykonán po skončení trestního řízení, byl zcela mimo rámec oprávnění dohledového státního zastupitelství. Přesto byl dohled na příkaz náměstka VSZ v Praze Adama Bašného vykonán a dohledová státní zástupkyně setrvala na svém názoru.

I kdyby ale v tuto chvíli dohledová státní zástupkyně shledala pochybení, neměla podle Rampuly žádný zákonný prostředek nápravy, věc byla totiž skončena zprošťujícím

Zastavení z důvodu promlčení

Kárný senát rozhodl tak, že kárné řízení s Ivetou Bollovou v případě prvních dvou skutků, tedy dvou vykonaných dohledů, zastavil z důvodů promlčení. V případě toho třetího pak kárný senát konstatoval, že bylo vůbec sporné, zda mohl být dohled v této fázi vykonán. Navíc i pokud by bylo shledáno pochybení, nebyl zde možný prostředek nápravy, a tudíž Bollovou kárné žaloby zprostil.

Ohledně kárné žaloby na Radku Pavlišovou byla situace pro rozhodování kárného senátu podle vyjádření jeho předsedy Petra Mikeše mnohem složitější. Kárný senát konstatoval, že postup Pavlišové nebyl řádný. Státní zástupkyně měla reagovat na námitky obhajoby, které zaznívaly.

Znalecký posudek nebyl zpracovaný dobře a státní zástupkyně měla dostatek indicií, aby to mohla při vynaložení minimálního úsilí sama objevit a zjistit jeho vadnost, pokud by se s ním seznámila. Pokud v době rozhodování o stížnostech proti zahájení trestního stíhání toto podezření nemuselo být tak silné, tak v následné fázi už námitky obhajoby byly dostatečně relevantní a bylo na místě na ně reagovat a zvážit procesně relevantní postup, tedy podle §109 vysvětlení znalce a přibrání jiného. K jeho výslechu ve fázi před soudem kárný senát konstatoval, že bylo otázkou, zda by znalec svůj postup vysvětlil jinak, neboť v této fázi řízení mu už nic jiného nezbývalo než setrvat na svém stanovisku.

„Judikatura kárných senátů však dlouhodobě zastává názor, že musíme být zdrženliví v posuzování rozhodovací činnosti státního zástupce nebo soudce, musí jít o naprosto nejflagrantnější porušení povinností, které nelze řešit jinak. Nakonec jsme dospěli k závěru, a porada byla dlouhá a bouřlivá, že jednání nebylo tak závažné a flagrantní, byť se tomuto prahu velmi blížilo,“ konstatoval předseda senátu Mikeš. Klíčové pro rozhodnutí senátu bylo, že Pavlišová nerezignovala na zjištění skutkového stavu a kárný senát jí uvěřil, že se znalcem spornou otázku konzultovala ještě před podáním obžaloby a že ji ubezpečil o ceně obvyklé.

„Uvěřili jsme, že subjektivně byla přesvědčena o tom, že se jedná o cenu obvyklou, a to přestože posudek byl špatný a nebyl odborně podložen. Přihlédli jsme k tomu, že byla pouze rok ve státním zastupitelství a neměla zkušenosti,“ uvedl předseda kárného senátu s tím, že ovšem k pochybení došlo a k jeho nápravě mělo dojít již v soustavě státního zastupitelství.

Kárný senát také odmítl hlavní argument obhajoby, totiž že státní zástupce nemůže zkoumat kvalitu a odbornost znaleckého posudku. Podle kárného senátu i z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že státní zástupce může přezkoumat znalecký posudek, který nemůže nekriticky brát jako nepřezkoumatelný důkazů. Petr Dimun, ceskajustice.cz

BRATR RATHA DLUŽÍ NA NÁJEMNÉM SPOLEČNÉ VILY, RATH NEMÁ NA SPLÁTKU TRESTU

Bývalý hejtman David Rath podle jednoho ze svých advokátů Romana Jelínka nemá peníze na to, aby zaplatil druhou splátku svého peněžitého trestu ve výši pět milionů korun, uvedl deník Právo. Pokud však Rath část neuhradí včas, mohl by mu soud prodloužit jeho trest za mřížemi o 2,5 roku. Rath si ve vězení odpykává sedmiletý trest za ovlivňování tendrů ve Středočeském kraji. Peněžitý trest Rathovi Krajský soud v Praze uložil v takzvané první větvi jeho korupční kauzy. Soud rozdělil desetimilionový peněžitý trest na dvě pětimilionové splátky. První část uhradil letos v únoru.

Podle Práva má Rath zaplatit druhou část do soboty. „Krajský soud v Praze zatím neeviduje žádnou další platbu na úhradu zbývající části peněžitého trestu uloženého Davidu Rathovi,“ sdělila ve středu deníku mluvčí středočeského soudu Hana Černá. Podle jednoho z Rathových obhájců Romana Jelínka nicméně někdejší středočeský hejtman za ČSSD nemá peníze na to, aby stanovený termín dodržel a proto požádal o prominutí zbytku finančního trestu.

„Klient prostě nemá žádné volné finanční prostředky, z tohoto důvodu požádal soud o prominutí zbytku peněžitého trestu nebo o nařízení výkonu exekuce prodeje části nemovitosti, kterou vlastní se svým bratrem,“ řekl Právu Jelínek. Jednat by se podle něj mělo o dům ve středních Čechách, kde hodnota Rathova podílu prý činí zhruba devět milionů korun. Jelínek médiu také uvedl, že Rathův bratr navíc dluží také na nájemném za využívání této vily dalších 2 až 2,5 milionu korun.

Bývalý hejtman Rath uhradil polovinu ze svého desetimilionového trestu

„Skutečně byla podána žádost o upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu. Soud nyní vyčká, zdali bude ve lhůtě zaplacena zbývající část peněžitého trestu, a poté zváží důvodnost podané žádosti a další eventuální postup,“ uvedla Černá.
Pokud by Rath danou částku nezaplatil, může se mu pobyt za mřížemi prodloužit o 2,5 roku. Rath kromě peněžitého trestu dostal sedmiletý trest odnětí svobody. Ten si odpykává na pražské Ruzyni.

Policie Ratha zadržela v květnu 2012 se sedmimilionovým úplatkem, který si nesl v krabici od vína. Pravomocný rozsudek vynesl pražský vrchní soud. V Rathově bytě v úkrytu se pak našlo dalších několik milionů v hotovosti. Exhejtmanovi snížil původně uložený trest 8,5 roku vězení a zprostil ho obžaloby ze čtyř dalších žalovaných skutků. Vedle peněžitého trestu mu uložil zákaz působení ve výkonných funkcích v samosprávě.

VYDÁ ČI NEVYDÁ ČR GINZBURGA DO RUSKA?

ČR může vydat do Ruska dodavatele pro stavbu kosmodromu, rozhodl soud: Česko může vydat do Ruska bývalého dodavatele pro stavbu ruského kosmodromu Vostočnyj Vitalije Ginzburga, rozhodl pražský městský soud. Rozhodnutí zatím není pravomocné, Ginzburg proti němu může podat stížnost.Rusko v aktuálním návrhu žádá o Ginzburgovo vydání proto, že si podle něj vzal v roce 2014 úvěr 100 milionů rublů (asi 34 milionů korun), na jehož splácení použil peníze společnosti Ekonomické programy, ve které působil jako předseda představenstva.

Za použití fiktivních organizací také údajně předložil úřadům falešná daňová prohlášení, čímž podle ruských orgánů způsobil škodu přes 300 milionů rublů (zhruba sto milionů korun). Podle Ruska se podnikatel také dopustil dalšího trestného činu proto, že lidem pracujícím na kosmodromu neuhradil mzdy.

Státní zástupkyně navrhovala, aby soud připustil vydání u údajné zpronevěry a daňových deliktů. Naopak u údajného neplacení mezd podle žalobkyně vydání přípustné není. Soudce Tomáš Kubovec jejímu návrhu vyhověl. „Nejsou zde žádné okolnosti, které by bránily vydání pro tyto dva skutky, protože by byly trestné i podle českého zákona,“ uvedl Kubovec.

Podle Ginzburgovy advokátky Uljany Kurivčakové hrozí v případě vydání muži vážná újma, Rusko by ho také mohlo stíhat kvůli jiným činům, než pro které byl vydán.

Utekl během vyšetřování na svobodě

Muž, který má ruskou a izraelskou státní příslušnost, veškerá obvinění odmítá. Tvrdí, že ho v Rusku čeká politický proces. „Vše, co je v těch papírech, je zfalšované,“ řekl ve čtvrtek prostřednictvím tlumočníka soudu. Obvinění jsou podle něj nezákonná a stíhání je zmanipulované. Upozornil také na to, že ho země chce vydat kvůli činům, které se staly před mnoha lety.

V Rusku byl Ginzburg vyšetřován na svobodě a utekl do zahraničí. Ruské úřady na něj proto vydaly mezinárodní zatykač. Česká policie podnikatele zadržela loni v lednu. Ginzburg je zatím ve vazbě v pražské pankrácké věznici, soud ale ve čtvrtek připustil možnost jeho propuštění z vazby, pokud zaplatí kauci sedm milionů korun.

Trest kvůli stavbě ruského kosmodromu. Manažer jde za korupci do vězení

„Délka předběžné vazby je dlouhá a domníváme se, že by bylo možné ji nahradit peněžitou zárukou,“ vysvětlil Kubovec. Státní zástupkyně si ponechala lhůtu pro případné podání stížnosti proti rozhodnutí.

Soudy už jednou rozhodly, že je vydání Ginzburga do Ruska přípustné. Rusko tehdy žádalo o vydání kvůli dalším trestným činům. Věc nyní posuzuje ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která se rozhodnutím soudů řídit nemusí. Ginzburg ještě podal stížnost k Ústavnímu soudu, který o ní dosud nerozhodl.

Ginzburg v Česku také podal žádost o politický azyl. Ministerstvo vnitra ji sice zamítlo, Městský soud v Praze ale vyhověl stížnosti proti tomuto rozhodnutí. Věc se proto vrátila zpátky na ministerstvo, které dosud znovu nerozhodlo.

DOSTIHY V ASCOTU BEZ KRÁLOVNY BRITŮ

Dorazila i těhotná. Teď Alžběta II. poprvé za 68 let vynechá milovanou akci: Poprvé za 68 let na trůně bude letos britská královna Alžběta II. (94) chybět na závodišti v Ascotu, kde v úterý začala pětidenní série prestižních koňských dostihů. Pořadatelé akci nezrušili, kvůli koronaviru je však bez diváků a panovnice ji bude moci sledovat pouze v televizi na hradě Windsor.

Královna dosud závody v Ascotu nikdy nevynechala, a to ani kvůli těhotenství, projevu v parlamentu či epidemii dětské sedmé nemoci. Panovnice na dostihy jezdí kvůli tomu, že v nich pravidelně nastupují koně z její stáje, stejně jako letos, kdy například ve středu poběží její kůň First Receiver s žokejem Frankiem Dettorim.

Kromě toho je ale Royal Ascot v Británii jednou z nejvíce sledovaných společenských událostí roku, kam vyrážejí příslušníci šlechtických rodů, byznysmeni, celebrity a politici. Všichni musí dodržovat vyžadovaný přísný dress code, který dámám velí obléci společenské šaty a klobouk a pánům žaket.

Účast letos musí oželet i další desetitisíce dostihových fanoušků, kteří už zaplavili sociální sítě svými fotografiemi v luxusních modelech, v nichž letos chtěli do Ascotu vyrazit. Byla mezi nimi například i královnina vnučka Zara Tindallová s manželem Mikem.

Poprvé za 65 let. královna slavila narozeniny bez rodiny a parády na balkoně

Kvůli koronaviru už byly zrušeny dostihy Derby a Oaks v Epsomu na začátku června a předtím také dubnová Velká národní steeplechase či březnový dostihový festival na závodišti v Aintree. Kromě toho Britové přijdou také o další velké sportovní události, jako je tenisový Wimbledon či golfový Open Championship.

Královna musela kvůli opatřením spojeným s pandemií koronaviru oželet také velkolepou oslavu svých 94. narozenin Trooping the Colour. Místo přehlídky v Londýně, kdy mimo jiné sleduje s členy rodiny na balkoně Buckinghamského paláce přelet stíhaček, měla skromnou přehlídku na hradě Windsor, kde pobývá s princem Philipem od 18. března.