iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Pád vlády Nečase, Nagyová, Šlachta, novinář Hrbáček

Robert Šlachta: Nečas lže. Byl králem kmotrů, které mu opečovávala jeho milenka: „V jaké zemi jsme to vlastně v době premiérování Petra Nečase žili? Předseda vlády se schovával před vnějším světem pod sukněmi své milenky. Hospodářská a personální politika vlády se tvořila v garáži soudem trestaného šmelináře, který si odseděl několik let v base. Tajná služba šmírovala manželku premiéra na pokyn jeho milenky.

Česko prodělalo zbytečně kvůli Nečasově vládě dvě hospodářské recese, přestože sousední Polsko ekonomicky rostlo i v období finanční krize,“ říká v reakci na rozhovor expremiéra na portálu Česká justice Robert Šlachta. Za pár dní to bude 7 let od zákroku Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) na Úřadu vlády.

V rozhovoru expremiér Nečas tvrdí, že jste si na schůzce s ním řekl o post policejního prezidenta. Když vám nevyhověl, tak jste na tehdejším premiérovi začal pracovat. Co na tato tvrzení říkáte?

Je to lež. Nikdy se nic takového neodehrálo. Expremiér Nečas je odsouzený za křivou výpověď, takže co si o takovém člověku můžeme myslet. Má se mnou dlouhodobý problém, protože jsme rozkryli, co dělala jeho tehdejší milenka, dnes manželka, na Úřadu vlády.
Navíc nutno podotknout, že rozhovor s panem Nečasem vedl Jan Hrbáček, který o mne dlouhodobě píše negativně, takže se sešli dva mí kritici a pěkně si popovídali. Tímto rozhovorem vrcholí dehonestační kampaň pana Hrbáčka.

Chtěl jste být policejním prezidentem, řekl jste si o tu funkci Nečasovi?

Rozhodně ne.

V souvislosti s Janou Nagyovou bývá zmiňováno, že jste dostal nařízeno se ji přijet omluvit s patřičnou kyticí. Stalo se to? Setkali jste se?

Ano, setkali. Celé to začalo tak, že jsme ji chtěli pozvat na výslech. Poslali jsme obsílku, ale za chvíli se nám dostala zpětná vazba z Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), že pan premiér zuří, co jsme si to dovolili ji vůbec pozvat a že mám koupit kytku a jít se jí do Hrzánského paláce (jedna z budov Úřadu vlády, kde obvykle sídlí budoucí premiér před oficiálním nástupem do úřadu. Pak „sedí“ ve Strakově akademii – pozn. red.) omluvit. Já jsem ostentativně řekl, že se nikdy nikomu omlouvat nebudu za to, že děláme, co nám přísluší.

Tehdy jsme prověřovali statisícové odměny asistentky pana premiéra paní Nečasové. On je obhajoval slovy, že „dře jako kůň“. V té souvislosti jsme prověřovali úniky z Úřadu vlády a proto jsme s paní Nagyovou potřebovali mluvit. Klasicky jsme ji pozvali – jako běžného občana – i ten detektiv to tak bral a vrátilo se nám to zpátky, že se mám jít s kytkou omluvit. Tak jsem se s paní Nagyovou potkal, ale s žádnou kytkou, nebo něčím podobným.

A šel jste na Úřad vlády?

Ne, šel jsem do Hrzánského paláce s tím, že se jdu domluvit, že skutečně půjde vypovídat tak, jak bylo v obsílce. Ale skutečně ne s kytkou.

A s kabelkou, jak se říká o některých podnikatelích?

To rozhodně ne.

Potkali jste se někdy osobně s tehdejším panem premiérem Nečasem?

Asi jednou. Tehdy ještě s ředitelem Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). Ale nebylo to o té kauze.
Propojení paní Nagyové a pana premiéra bylo tak silné, že to nemělo obdoby. Úkolování vojenského zpravodajství, sledování tehdejší manželky premiéra a dalších lidí, rozhodování o lidech, kteří mohou k premiérovi a kasírování za to. Seděli jsme nad tím hodně dlouho, jestli to není „jen“ zneužití pravomoci jedné úřednice, ale to od premiéra nešlo oddělit. Takže to nebylo o premiérovi, nebylo to o úřadu vlády, bylo to o úřednici, která se chovala tak, jak se chovala. To, že její chování vedlo k pádu vlády, za to nemůže policie ani Šlachta. To si přeci musí každý uvědomit.

Zásah na Úřadu vlády je vám asi nejvíc z vaší kariéry vyčítán. Za pár dní to bude 7 let. Říká se, že se díky vám dostal k veslu premiér Babiš, že jste zničili zavedené parlamentní pořádky a podobně.

Realizace na úřadu vlády nikdy nebyla o Nečasovi. Nikdy nebyla žádná technika na Úřadu vlády použita. S panem premiérem neměl tento zásah nic společného. Nesmysl je, že bychom něco umetali Andreji Babišovi. Ta kauza začínala v roce 2011. O Babišovi tehdy nebylo ani slova. Ať mi jeden člověk ukáže na propojení Babiše s touto kauzou. My jsme neházeli voličům lístky do uren. Ani jsme nedokazovali trestnou činnost premiéra. Nemluvili jsme o něm. Bylo to o paní Janě Nagyové a její činnosti. To vůbec nebylo o premiérovi. A to, že je byl Nečas s paní Nagyovou propojeni více, než šéf s asistentkou, to přeci není moje vina. Když se člověk podívá na to, co bylo řečeno u soudu, o tom, co, kdo a jak řídil, tak jestli si někdo myslí, že takto má fungovat vláda, to je jejich věc. A jestli se vám, jako novináři, bude líbit, že vás bude třeba sledovat vojenské zpravodajství, protože si to u té služby objednal nějaký úředník, co vás nemá rád, tak to jste velký frajer.

Ale obecně se říká, že Šlachta a jeho důstojníci shodili vládu Petra Nečase.

Ale to říkáte vy, novináři. Proto jsem rád, že jsem to mohl v knížce vysvětlit. Vždy někdo říkal: „Vy jste poslouchali premiéra, vy jste něco…“. Znovu opakuji – o premiéra nikdy nešlo. To, že Nečas měl nějak nastavené rozhodovací procesy, kdo k němu může a kdo ne, což se ukázalo u soudu, tak je čistě jeho věc.

Když se na tu dobu podívám s odstupem času jako občan, tak si kladu zásadní otázky. V jaké zemi jsme to vlastně v době premiérování Petra Nečase žili? Předseda vlády se schovával před vnějším světem pod sukněmi své milenky. Hospodářská a personální politika vlády se tvořila v garáži soudem trestaného šmelináře, který si odseděl několik let v base. Tajná služba šmírovala manželku premiéra na pokyn jeho milenky. Česko prodělalo zbytečně kvůli Nečasově vládě dvě hospodářské recese, přestože sousední Polsko ekonomicky rostlo i v období finanční krize.

Nečas je v podstatě lidsky zbabělý slaboch. Pokud říká, že policie dělala v době jeho premiérování nějaké nezákonné věci a on to věděl či měl o tom jakési indicie, měl jako předseda vlády jednat. V podstatě říká, děly se nezákonnosti a já jsem byl takový “sráč”, že jsem tomu z pozice premiéra jen nečinně přihlížel, protože jsem vystrašený slaboch. Pokud by měl člověk brát vážně jeho vyjádření pro Českou justici, musel by je chápat především jako totální přiznání selhání Petra Nečase v pozici předsedy vlády. Jenže Nečas lže a policie zákon neporušovala.

Nečas nepochopil, že se změnila doba. Premiéři a prezidenti v demokratických zemích dnes již nejsou nedotknutelní. Začaly pro ně platit zákony jako pro všechny ostatní smrtelníky. Vidíme to v posledních letech ve Francii, Itálii, Izraeli a jiných zemích, kde se musí politici zodpovídat před trestními tribunály, pokud se něčeho nezákonného dopustili. Stará garda politiků na to nebyla zvyklá, nelíbí se jí to, brání se, ale není ji to nic platné. Nečas byl králem kmotrů, které mu opečovávala jeho milenka. To nemělo s demokratickou politikou nic společného.

Zákrok jste obhajovali na dnes už legendární tiskové konferenci, kde jste řekli, že bylo zajištěno zlato, peníze apod. Zpětným pohledem, nebyla to chyba? Nebyli jste unáhlení, nejednali jste v emocích?

To jsou naprosto nesmyslné otázky. Přesně to odpovídá tónu Ekonomického deníku a pana Hrbáčka. 150 kg zlata bylo zajištěné, věc je teď u soudu a je to kauza Romana Janouška.

Nad organizací samotné tiskovky jsme seděli velice dlouho se státními zástupci a dalšími lidmi. Když si tu tiskovku teď pustíte a podíváte se, jak jsem na ní mluvil, řekl jsem to, co jsme říkali v jiných případech. Když byl ministrem vnitra Ivan Langer tak říkal, že se Policie a její práce musí prezentovat. Procházeli jsme mediálními tréninky a já nevím čím vším. To, že jsem řekl, že se na akci podílelo 400 policistů a zajistili jsme 150 kg zlata, tak to rezonovalo v médiích. Ale když jsme byli na realizaci třeba tři dny, tak se ti lidé musí točit, proto to číslo bylo tak velké. To už nikdo nereflektoval. Do té doby byly tiskovky dělány stejně. Od té doby už nikdy, protože se to všechno změnilo. Mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták vystoupil, myslím, druhý den po realizaci, a řekl novinářům, dá se říct, že jim nic neřekne. To byl pěkný „průser“. Miroslava Němcová z ODS řekla, že je skandální, že jsme nic neřekli atd. Chtěli jsme tedy udělat tiskovku, kde řekneme, co můžeme a tím to budeme mít odbyto. Kde byla hranice toho, o čem informovat, to nikdo neuměl říct.

Je to krizová komunikace, která se hodnotí zpětně. Jak ji hodnotíte s odstupem času?

Takový „průser“, co byl tam, to jsem už nikdy nezažil. To bylo něco strašného. Člověk něco řekl a nevěděl, jestli to bude moc, nebo málo. Když se na to podívám dnes, tak bych asi nevylezl.

Co si myslíte, o tom, že se nechali úkolovat pánové Páleník nebo Kovanda?

Nechápu to. Pan Kovanda byl opravdu hrdina – voják. Pana Páleníka se nebojím nazvat šíbrem. Byl schopen vyjednávat s každým o čemkoliv. Jestli Jana Nagyová tlačila, že se Páleník musí stát šéfem NKÚ, tak premiér Nečas jí jen odpovídal, že teď politicky není tak silný, aby to prosadil. Proto ho udělali ředitelem státních hmotných rezerv, aby dostal alespoň něco. Takto má fungovat stát? To je přeci strašný. A využíval vojenské zpravodajství i v době, kdy na něm nebyl. To není úplně normální. Každý si to musí vyhodnotit. Teď otázka vám, když teď nějaký policista – čistě hypoteticky vzato „sejme“ premiéra Babiše a Okamura následně vyhraje volby a stane se premiérem, tak za to může ten policista?

Nemůže. Ale sám víte, že jsou mediální zkratky. Já neříkám, že vy za to můžete, ale že se to říká.

Ano a to je i ten důvod, proč jsem psal knihu. Abych to vysvětlil. Média, a vy to víte sám, protože se v mediálním světě pohybujete, většinou píší to, co chtějí jejich vydavatelé.

Opakuji to pořád dokola. My jsme neposlouchali premiéra, nebyla technika u premiéra, nešlo o premiéra. To, že je teď odsouzený za křivé svědectví, to je jiná věc, která nemá s původním případem nic společného. Na druhou stranu jenom to úkolování vojáků, které se potvrdilo a to, že zprávy Bezpečnostní informační služby určené premiérovi se dostávaly kam neměly, to jsou věci, které by v normálním demokratickém státě neměly nikomu procházet. To, že jsme se po sedmi letech posunuli někam jinam a že máme stíhaného premiéra, je další level, se kterým nesouhlasím.

V některých případech je vám vyčítáno, že jste na ÚOOZ postupovali nestandardně. Například se mluví o skryté prohlídce vozidla bez povolení soudce, kterou provedli vaši podřízení v kauze Beretta. Považujete za zákonný operativní prostředek nasazení odposlechu do vozu na základě povolení jen státního zástupce, nikoliv soudce?

Měli jsme povolení státní zástupkyně paní doktorky Bradáčové. Soudkyně nechtěla vydat povolení právě z toho důvodu, že dle jejího názoru nemělo být povolení soudu, ale státního zástupce Teď je to právní bitva, která je až u ústavního soudu, jestli to mělo být tak, nebo tak. Ale my jsme nic nenasadili protizákonně. Bylo to s povolením státního zástupce. Bez toho by to ani nešlo.

Podílel jste se po svém odchodu do civilu na akcích namířených proti únikům z policie v Brně, jak tvrdí svědci? Stýkal jste se kvůli tomu se žalobci Vrchního státního zastupitelství?

To šíří Váš kolega Hrbáček a já bych to označil za bludy a sprosté lži. Já jsem se o akci v Brně, že byla spuštěná, dozvěděl z médií. Byl jsem v autě, na služební cestě na celní správě. Pravda je, že jsem byl na začátku této kauzy. Protože jsem ji ještě na ÚOOZ začal rozpracovávat. V Brně se totiž dlouhou dobu nedařilo nic vyšetřit a my jsme hledali důvod proč. Tehdy to bylo tak, že se podezřelí vždy dostali k informacím o tom, že na ně byla nasazená odposlechová technika. A to byl začátek kauzy Work. Pro mě skončila mým odchodem z ÚOOZ v roce 2016. Od té doby jsem nebyl s nikým v kontaktu, neměl jsem žádné informace a nic jsem neřídil. Jestli někdo dokáže, že jsem měl někde být jinde, něco řídit a měl jsem být nějaký svědek, tak určitě vyvodím jasné důsledky. Lidi si hrají s informacemi a jsou to lidé, kteří donáší informace vašemu panu Hrbáčkovi a tím co mu donáší, hrají svoji hru.

Zajímá mě jedna věc, která se týká Vašeho celního období. Psalo se o tom, že vám vojáci z 601. skupiny speciálních sil sledovali podezřelé.

To byla také kauza, která hýbala mediálním světem Ekonomického deníku. Pak se dostala až na půdu poslanecké sněmovny, kde jsme to vysvětlovali. Odstartoval to únik informací z Generálního štábu Armády ČR. Věděli jsme o jednom prostoru, kde se scházeli podezřelí, ale my jsme nemohli sledovat. Vyplýtvali jsme všechny možnosti sledování. Znám samozřejmě možnosti policie, takže jsem věděl, že ta to také neumí. Ptali jsme se tedy armády jestli to umí nebo neumí sledovat. Ale ne, že to bude sledovat a důkazně dokumentovat. Ale jestli je ten prostor schopen někdo technicky odsledovat. To znamená dostat tu techniku do prostoru, který jsme měli povoleno sledovat a ne provádět faktické sledování a vyhodnocovat záznamy ze sledování.

Kolegové na celní správě napsali žádost na armádu. Ta byla špatně, vojáci ji poslali zpátky, že nic takového nemůžou dělat protože Celní správa si neuvědomuje, že 601. skupina už není policejní orgán, jako byla když byla pod Vojenským zpravodajstvím. Celá věc je teď u soudu. Důležitá informace je ta, že soudkyně připustila veškeré důkazy, které jsou ve spisu.
Advokáti po těch článcích napadali úplně každý provedený úkon. Takže z mého pohledu je důležité, že soudkyně se všemi důkazy souhlasila. Uvidíme, jak to teď dopadne. Kdybychom předložili protokol o sledování vojáky ze 601. skupiny, soudce by podle toho nemohl nikoho odsoudit. Ale nic takového nebylo.

Mě mrzí, že z lidí co na tom pracovali se dělají téměř zločinci. Po vašich článcích se toho chytli politici, paní Černochová, pan Žáček a honili si na tom vlastní triko. O ničem jiném to nebylo. Ale ti lidé pracují pro stát, nejsou zločinci, naopak se ty zločince snaží odhalit. Pokud to rozhodnutí soudu bude, že je to zákonné a bude to odsouzené, tak si myslím, že váš novinář a ti dva politici by se těm lidem z celní správy měli omluvit.

Vy teď prožíváte období, které jste dosud neznal. Jste mimo bezpečnostní složky, kde jste strávil 30 let. Začal po odchodu ze státní služby nový život po životě? Jaké to teď je?

Dá se říct, že do března jsem to úplně nevnímal, protože jsme pracovali na knížce. Jestli se to povedlo, mohou čtenáři posoudit sami. Kniha se prodává nad očekávání dobře, rozjíždíme sérii setkání po republice, na která se moc těším. Pro mě to byla zcela nová a také velice náročná zkušenost, protože žádný spisovatel nejsem. S Pepou Klímou (spoluautorem knihy – pozn. red.) jsme si vyměňovali docela často maily a úplně jsme se neshodovali v tom, jaká je hodnota které informace. Protože jiná je novinářská a jiná policejní.

Od března si ten jiný život uvědomuji. Opravoval jsem domek. Dělám věci, které jsem nestíhal těch 17 let na pražské ubytovně. Pomáhám mámě s tím, co potřebuje. Musím říct, že příjemné, že nad sebou nemám nikoho, kdo by mi organizoval život, což jsem měl třicet let. Druhá věc, která mi hodně vadí, je, že zatím nikam nepatřím. To mě hodně ubíjí. Byl jsem pořád zvyklý na pracovní zápřah a najednou to není.

Politika? Uvidí se během pár týdnů

A co budete dělat do budoucna? Kolega Hrbáček už v září napsal, že půjdete do politiky, že budete asi kandidovat v regionálních volbách, čili krajských. Nedávno o tom psala MF DNES. Půjdete tedy do politiky?

Vážně o tom přemýšlím. Myslím, že během několika týdnů padne konečné rozhodnutí. Čekal jsem také na to, jak se bude kniha prodávat a jak se mnou budou lidé komunikovat. Pro mě je hodně důležité, jak to všechno lidé berou, a taky jak se tváří moje okolí. Politika je pro mě hlavně o lidech, které máte kolem sebe. Možná to bude další směr, kterým buď půjdu, anebo se úplně stáhnu. Ale to, co se psalo, není moc pravda. Když se teď vaši čtenáři podívají zpátky na článek, o kterém jste se zmínil, tak se tam píše, že jednám s Michalem Haškem, regionální strana a já nevím, co všechno. Tak to není pravda. I z toho, co teď psala MF DNES, je pravda tak 30%.

A můžete tedy říct, co je pravda?

Ne, zatím bych to nechal být. Jak říkám přemýšlím, co budu dělat dál.

Vrátil jste se do rodného města, jste mediálně známý, všichni vás pozdraví. Jaký je to pocit?

Já jsem v Praze nikdy nechtěl žít a nežil jsem tam. Proto jsem byl stále na ubytovně. Ne kvůli tomu, že bych nedostal byt. Mohl jsem tam bydlet a za ty roky jsem si mohl sehnat byt. Pořád se někde opakuje, že jsem žil na ubytovně a mluví se o mně jako o asociálovi. Ale o tom to nebylo. Snažil jsem se svou práci dělat od rána do večera a vždycky jsem věděl, že se chci vrátit sem na Moravu. Pohořelice jsou malé městečko, velice příjemné. Lidé mě tu vnímají pozitivně. Odchod byl i jednodušší v roce 2016, díky střetu s ministrem Chovancem kvůli reorganizaci policie. Tehdy jsem říkal, že jeho kroky povedou k odchodu policajtů s historickou znalostí, a tím pádem některé kauzy půjdou k ledu. Teď se ukazuje, že jsem měl pravdu. Nechtěl jsem akceptovat, co vymysleli, a tak jsem raději odešel. Odcházelo se mi lehčeji, protože jsem věděl, že se chci vrátit sem. Mám tu domek, jsem blíž mámě, abych jí pomohl, a budu tu vegetovat a žít. A lidé jsou tu na mě velmi příjemní.

Zmínil jste maminku. Jste teď využívaným synem, co se týče prací okolo domu?

To je jasné. Máma je tu sama, otec zemřel přes osmi lety. I když váš kolega Jan Hrbáček ze mě udělal sirotka, tak jsem jím nebyl. Otec zemřel před osmi, devíti lety. Máma zůstala sama a já se vrátil jako jediný syn. Jeden brácha žije v Praze, druhý ve Švédsku, takže je to na mně. Zahrádka, byt, renovace, opravy… to vše teď doháním. Ale myslím, že každý člověk, který má stárnoucí rodiče, tohle pozná.

Sedíme v hospodě, která je vaším domácím podnikem. Vzpomínám na jedno setkání v Brně, kde jste si chtěl zásadně sednout do rohu zahrádky. Opět sedíme v rohu. Jsou to policejní návyky? Mít krytá záda, vidět na vstup, kdo vychází z toalety.
Je to tím. Sice už nejsem policajt, ale pořád mám nějaké zásady, kterými jsem celou dobu žil. I když si říkám, že už bych to neměl dělat, pořád jedu a dívám se okolo sebe, sedím v rohu místnosti, i když je to třeba zbytečné. Pořád to v sobě mám. Myslím si, že každý, kdo si tímto prošel, se podobných návyků těžko zbavuje.

Vzal jste si z vašeho hojně medializovaného odchodu od policie nějaké ponaučení?

Jsem rád, že jsem nepodlehl atmosféře kolem reorganizace policie ministra Chovance a odešel jsem z ÚOOZ. Ta doba byla velmi těžká. Byl jsem klasický workoholik. Asi největší ranou pro mě byla politizace toho všeho. Já jsem počítal s tím, že musí přijít odchod, už po kauze Nagyová. Dnešním pohledem jsem nějakou dobu ve funkci ředitele ÚOOZ jen přežíval. Zklamání je, že se našlo dost lidí, kteří se ode mne odvrátili, i když jsem je považoval za férové a kamarádské. Když zjistíte, že lidi, se kterými jste obrazně řečeno „žrali“ z jedné misky, si během týdne chodí říkat o fleky politikům, tak to je velké rozčarování. Společně jsme budovali Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a táhli za jeden provaz. ÚOOZ nebyl Šlachta. Ano, dělal ředitele, zajišťoval nějaká nastavení, podmínky, ale Šlachta neposlouchal Nagyovou, neprováděl úkony v kauze Vidkun. To bylo 500 lidí, kteří nějak fungovali sami. A pak najednou odejdete z funkce a zůstanou tři, čtyři lidi, na které se můžete obrátit. To byla pro mě asi po roce 2016 největší rána.

Když jste mluvil o náročnosti práce na knize, je vyprodaná, má úspěch, dělají se dotisky… Ozvali se i lidé, kterým se to nelíbí? A zpětně její vydání hodnotíte jako dobrý krok?

Po roce 2016 jsem o tom vůbec neuvažoval. Zastával jsem názor, že některé věci prostě do médií nepatří, že špinavé prádlo policie by se nemělo prát na veřejnosti K rozhodnutí napsat knihu jsem dospěl až časem, když jsem si uvědomil, že pokud se veřejnost nedozví pravdu o všech těch kauzách jako Bereta, Vidkun, lihová mafie Radka Březiny, kauzách zabývajících se extrémismem, které se dlouhodobě někteří politici a novináři snažili veřejnosti předkládat zkresleně a pokřiveně, bude se na naši práci, tedy práci bývalého ÚOOZ hledět neobjektivně. Ti politici a novináři v čele s prolhaným pisálkem Hrbáčkem se totiž cíleně po dlouhou dobu snaží z obviněných v těch kauzách dělat v podstatě oběti jakési policejní zvůle Šlachty a jeho lidí z ÚOOZ, bagatelizovat jejich trestnou činnost a z poctivých policistů, kteří na těch případech pracovali často bez nároku na mzdu nad rámec pracovní doby, dělat fakticky zločince.

Dalším důvodem pak byla ta skutečnost, že se bezezbytku naplnilo to, co jsme tvrdili, že se stane po Chovancově a Tuhého reorganizaci policie v roce 2016. Chtěl jsem, aby se vědělo, že to co jsme my v té době tvrdili se opravdu stalo. Od policie odešla spousta zkušených policistů, práce na rozpracovaných kauzách se zpomalila či úplně zastavila, nové kauzy nejsou rozpracovávány atd. Pokud vím, už se chystá reorganizace další, která má podle vedení policie a MV zlepšit nedobrý stav na NCOZ a práci na těch nejzávažnějších kauzách. Bohužel já o tomto cíli nejsem objektivně přesvědčen.

Je běžné, že policisté kauzy moc nevysvětlují. Zvlášť pokud nemají povolení od nadřízených. Takže jste spíš nemohl mluvit, ne že vám to nebylo dovoleno.

Ano, máte pravdu. Vezměte třeba rok 2013. To byla Nagyová. Nečas mě nazval gestapákem a já nevím, čím vším. Začal říkat, že můžu za lihovou kauzu, že to je za to, že jsem si řekl o funkci policejního prezidenta a podobné věci. Já jsem šel za policejním prezidentem Martinem Červíčkem, který je dnes senátorem. Víme, že jeho dosazení do funkce policejního prezidenta byla samozřejmě politická volba. Říkám mu Martine, svolejte bezpečnostní výbor poslanecké sněmovny, já přijdu, vše vysvětlím, ukážeme záznam, že Nečas neříká pravdu, a že zákrok byl korektní.

Nikdo na nás nereflektoval, nemohli jsme to nikde vysvětlit. Vždy jsem říkal, že nebudu jako Honza Kubice, že bych šel s nějakou zprávou do parlamentu. Ale v roce 2013 jsem se dostal do stavu, že, abych ten útvar ochránil, tak bych tam šel. Nikdo z vedení policie se mnou mluvit nechtěl, nechtěli nic slyšet. A mám záznamy, že jsem je žádal o to, aby mne vyslechli. Chtěl jsem, aby poslanci věděli, že jsme se nechovali jako gestapo, ani nikdo po nikom nešlapal. Proto jsem udělal krok, který zpětně beru jako zoufalý, kdy jsem 22. 12. 2013 zveřejnil záznam ze zatýkání v Otázkách Václava Moravce.

Myslíte si, že zveřejnění byl dobrý krok? Konzultoval jste ho třeba s mluvčím ÚOOZ Pavlem Hantákem?

Ne. S nikým jsem to nekonzultoval. Mluvčí Pavel Hanták, se o tom dozvěděl, až když byl záznam venku. Byla to má odpovědnost, kterou jsem chtěl nést zcela sám. Vzal jsem všechno na sebe a nikdo do toho nevtáhl. Ani Červíčka, prostě nikoho. Pavel Hanták mi akorát řekl, že z toho bude takový „průser“, že se z toho všichni pos….e. A ono to tak dopadlo. Dostal jsem pokutu. Z dnešního pohledu to byl možná zoufalý krok. Nevěděl jsem, co mám dělat, když nadřízení o tom nechtěli slyšet.

Musel jsem bránit svoje lidi. Policejní prezident na mě dlabal, ministr vnitra taky. Nikdo se mnou nechtěl mluvit, tak co jsem měl dělat?

Čím si to zpětně vysvětlujete? Bylo to tím, že šlo o politicky citlivou věc, tak se tím nechtěli zabývat? Policejní prezident je politická figura. Samozřejmě není politik, ale dosazený politiky a musí se odpovídat ministrovi, nese on hlavu na špalek za celou policii.

Policejní prezident je politická funkce, a i náměstci policejního prezidenta. To říkám dlouhodobě a je to uvedeno i v knize. Byl jsem při tom, když si vládní strany rozdělovaly jednotlivé náměstky na policejní prezídium. Kdo kde bude, kdo bude mít kriminálku, a tak. My jsme z operativních úkonů věděli, jakým způsobem se Martin Červíček do funkce dostal, a kdo za ním stojí. Já si myslím, že u něj nebyla šance uspět, protože se nás zkrátka nemohl zastat, aniž by si nenaštval ty, kteří ho udělali policejním prezidentem. Nutno ale podotknout, že se Martin Červíček coby policejní prezident v řadě jiných případů zachoval velice dobře.

Já jsem spíš myslel, že si vás mohl vyslechnout a vědět.

On si mě vyslechl, ale to bylo všechno. Neudělal nic. Proto jsem já udělal ten kaskadérský kousek s Otázkami Václava Moravce. To, že jsem se nemohl dosud vyjádřit k řadě věcí, byly důvody, proč jsem se rozhodl knihu napsat. Teď mne těší, že je o ni tak velký zájem. Řadu lidí jsem naštval, to je pravda. Někteří mi už i vyhrožovali žalobami, že jsem se o nich zmínil. Ale s tím jsem počítal.

Bylo těžké sehnat nakladatele?

Vyšel článek, že knihu vydává Euromedia, a jejím spoluvlastníkem je přes nějaké investiční společnosti Daniel Křetínský. Tedy člověk, kterého jsem v době, kdy jsem byl policajtem vyšetřoval, mi vydává knihu. Tak to není. Když jsem se domluvil s Pepou Klímou, který u Euromedie dlouhodobě vydává své knihy, bylo logické, že i naše společná knížka vyjde v tomto vydavatelství. Já jsem o fungování knižního byznysu nic nevěděl, a tak jsem se svěřil do rukou odborníka.

Zrovna o Danielu Křetínském je v knížce i psáno, že docházel, a zrovna tak nosil dárky, na Úřad vlády. Já jsem se opravdu s nikým nepáral. No a i přesto, že pan Křetínský je spolumajitel vydavatelství, tak knížka vyšla. Nelituji toho, že jsme to napsali. Ohlas je. Lidi mi píší, že až teď vidí, co jsme prožili, čím jsme procházeli a že dosud vůbec netušili, jak to fakticky bylo v těch kauzách a při reorganizaci v roce 2016.

Samozřejmě počítám s tím, že se někteří zmiňovaní mohou bránit u soudu, jak již avizovali. Musí ale počítat s tím, že pokud půjdou k soudu, tak se budu bránit a budu dokladovat každé slovo, co jsem napsal. Bude na soudu, aby to rozsekl. Dával jsem si pozor hlavně na utajované skutečnosti, abych něco nevyzradil. Řešil jsem to s advokátem a šel jsem po nejzazší hraně, na které jsem ještě mohl být. Chtěl jsem totiž, aby v knížce byly odhaleny věci, které byly dosud skryty nebo byly veřejnosti lživě předkládány a zároveň aby to nebyla žádná Šlachtova zpráva. Někdo napsal, že je pro mě ta kniha moc pozitivní, že to je jako PR, ale já jen odpovídal na otázky novináře Klímy.

Ze začátku se mi nelíbila jeho podmínka, že v té knize bude příloha, a v ní se vůči mě vyjádří všichni lidé, o kterých mluvím. Nakonec tam je, takže se vyjadřuje Ivan Langer a řada dalších. Teď vidím ten nápad Pepy Klímy jako dobrý. Pan Nečas tu možnost měl také a nevyužil jí.

Bývalý ministr vnitra Ivan Langer také vydal knihu. Četl jste ji?

Ne. Kdy?

V roce 2016. V síti se jmenuje. Tak jsem se chtěl zeptat, co si o ní teď, jako spoluautor myslíte.

Já nejsem spisovatel a už žádnou knížku psát nebudu. To slibuji. Určitě. K Ivanu Langerovi můžu říct akorát tolik, že se ke mně vyjadřuje, dehonestuje mne. Ivan Langer byl ministrem vnitra, když jsem nastupoval jako ředitel na ÚOOZ. Ale já jsem to nevnímal tak, že když jsem za něj nastoupil na vysoký post v policie, tak mě vlastní. Takže to, že jsem pak ve Vidkunu měli Ivana Langera, přece nemohlo být tak, že Robert Šlachta poběží a řekne, Ivane Langere, ty jsi byl u toho, když jsem se stal ředitelem, tak bacha, bude se u tebe dělat domovní prohlídka. Policie tak nemůže fungovat. Oni mi dávají za zlé, že mě snad dostal do funkce a já jsem si dovolil proti němu nějak zasahovat. Přeci jestli je ten člověk podezřelý a soud nařídí domovní prohlídku,tak ji zrealizujeme. Policie má sloužit občanům a ne politikům.

Ve většině kauz, kterými jsme prošli, jsou ústavní stížnosti. Zatím se ale žádná nepotvrdila. To, že ÚOOZ jako útvar skončil po kauzách Vidkun a Beretta, mělo za důsledek, že se nevyhodnotily věci, které by se měly vyhodnotit, protože všichni zpracovatelé, kteří tam byli, odešli: To, co je teď u soudu jako Vidkun je light verze, toho, co jsme měli nasbíráno za informace. Mělo by to být úplně jinak a skončit úplně jinak. Mohu jenom litovat, že lidé, kteří tyto informace měli a na těchto kauzách dělali, tak už je nedotáhli. To byl cíl celé reorganizace policie. Už tehdy jsem upozorňoval, že ty kauzy budou přesně takto dopadat.

Odešel jste od policie, děláte domácí práce u sebe, u maminky, napsal jste knihu, máte ještě nějakou práci, ze které financujete svoje aktivity?

Mám výsluhu, měl jsem našetřeno, nemám rodinu, děti, žil jsem na ubytovně. Od příštího týdne začínáme s knihou objíždět nějaké akce, kde o ně mají zájem. Ale já to dělám zadarmo a vůbec nikdo z občanů, kteří na to půjdou, nebudou nic platit.

O výsluze a odměnách u Celní správy jsme psali. Jaká je tedy její výše?

To se dá jednoduše spočítat, ale rozhodně není pravda, že jsem měl nejvyšší odměny u celní správy, aby se mi zvýšila výsluha, jak psal Váš kolega. Když jsem viděl ten žebříček odměn, tak přední místa mně určitě nepatřila. Takže snahy pana Hrbáčka vzbudit závist, že Šlachta má nejvyšší rentu, jsou nesmyslné.

Ekonomický deník se mi dlouhodobě věnuje a já bych chtěl čtenářům jen říct, pokud si to vůbec uvědomují, že od roku 2018 váš redaktor pan Hrbáček o mě napsal 64 článků. Všechny jsou negativní. Z celkového jeho počtu 264 článků, které napsal pro celý Ekonomický deník, tak 64 článků bylo jenom o mě, o ÚOOZ, celní správě. Což je samozřejmě zajímavé. A možná by bylo dobře, kdyby se vaši čtenáři podívali na ty články a zamysleli se, co v nich je pravda a jaký je pak výstup. Jestli to, co ty články tvrdily, je pravda, nebo se to vůbec nějak zakládá na pravdě.

K panu Hrbáčkovi bych jen podotkl, že by bylo dobré se podívat do roku 2012, 13, kdy byla kauza soudce Havlína – a já ni upozorňuji v knížce – na vystupování vašeho pana redaktora Hrbáčka a jeho roli v tomto případu. Hrbáček psal lživé články za určité protislužby. Což bylo naším útvarem zadokumentováno. Proto si musím klást otázku, proč jsem teď já jeho středobodem zájmu. Já to vím naprosto přesně, proč to je a doufám, že to budu schopen brzy dokázat. Vím, že mám mnoho bohatých nepřátel. Ještě bych se krátce vyjádřil k rozhovoru Hrbáčka s Nečasem. Nejsem sice žádný odborník, ale když jsem si jej přečetl, bylo mi zcela jasné, že ten, kdo odpovídal byl fakticky i ten, kdo kladl otázky. Způsob Hrbáčkovy „práce“ je podle mě úplným dnem, kam až může novinář klesnout. Jiří Reichl, ceskajustice.cz

NEČASOVU VÝPOVĚĎ BUDOU SOUDCI ŘEŠIT VEŘEJNĚ

Státní zástupce podal odpor proti trestnímu příkazu, který uznal bývalého premiéra Petra Nečase (ODS) vinným z křivé výpovědi ve prospěch manželky Jany. Znamená to, že trestní příkaz se ruší a soud bude kauzu projednávat v hlavním líčení. Na dotaz ČTK to dnes uvedla mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1 Pavla Hájková. Expremiérovi tak stále hrozí až tři roky vězení. Odpor podá i Nečas, sdělil jeho právník Adam Černý.

Jaký trest soudce Nečasovi uložil zrušeným trestním příkazem, zatím stále není zřejmé. Soud to podle Hájkové nemůže sdělit, protože nemá potvrzení o tom, že příkaz už doputoval ke všem účastníkům trestního řízení. Černý ještě v pátek uváděl, že příkaz nemá k dispozici. Nyní se situace změnila. „Doručeno mám, budeme podávat odpor,“ napsal. To, zda médiím sdělí výši původně uloženého trestu, chce nejprve probrat s klientem. Právník ale tuto informaci pokládá za nepodstatnou, a to vzhledem k podanému odporu.

Nečas podle obžaloby dvakrát nepravdivě svědčil v kauze zneužití Vojenského zpravodajství, a to ve prospěch své současné manželky, někdejší vrchní ředitelky jeho kabinetu Jany (dříve Nagyové). Soudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz tehdy, pokud opatřené důkazy spolehlivě prokazují skutkový stav případu. Obžalovanému smí příkazem uložit například až roční podmíněný trest, až roční domácí vězení, obecně prospěšné práce nebo peněžitý trest.

Kauza Vojenského zpravodajství přispěla v červnu 2013 k pádu Nečasovy vlády. Nagyová o rok dříve nezákonně nařídila zpravodajcům, aby sledovali premiérovu tehdejší manželku Radku. Justice ji za to potrestala tříletou podmínkou a maximálním, tedy desetiletým zákazem působení ve vedoucích funkcích státní správy.

Nečase policie obvinila z křivého svědectví loni v listopadu. Soudnímu senátu totiž opakovaně tvrdil, že se na zpravodajce obrátil sám, protože se obával o bezpečí své rodiny. V odůvodnění verdiktu však zaznělo, že nemluvil pravdu a že jeho verze je v rozporu s nashromážděnými důkazy.

ŠÉF SENÁTU VYSTRČIL CHCE PROVOKOVAT ČÍNU?

Návštěva předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu by porušila normy mezinárodních vztahů a podryla základy budoucí spolupráce mezi Čínou a Českou republikou. Tak v úterý reagovala čínská ambasáda na plán Vystrčilovy cesty koncem srpna. Proti návštěvě se předtím znovu ohradil prezident Miloš Zeman.

„Čína si dovoluje projevit výraznou nespokojenost a nesouhlas s takovým činem,“ uvedl mluvčí čínského velvyslanectví v Praze. Návštěva Vystrčila na Tchaj-wanu by podle něj znamenala otevřenou podporu separatistických sil, což je významný zákrok do čínské suverenity.

Akt by podle čínského velvyslanectví významně porušil základní normy mezinárodních vztahů a bilaterální politické závazky a podryl politické základy budoucí spolupráce mezi Čínou a Českou republikou. Čína podle mluvčího nesouhlasí se zasahováním některých českých politiků do vnitřních záležitostí Číny, chrání svoji suverenitu a územní celistvost.

„Někteří čeští politici však tyto standardní kroky chybně interpretují jako zasahování do vnitřních záležitostí České republiky a tvrdí, že plánují návštěvu Tchaj-wanu, aby ‚chránili českou suverenitu‘. Takové činy vážně porušují základní fakta a mezinárodní morální zásady,“ dodal.

„Předseda Senátu je druhý nejvyšší ústavní činitel, takže je to jeho rozhodnutí, je to na něm, jaký dopad to může mít na naše ekonomické zájmy,“ řekl v úterý novinářům v Hradci Králové Babiš. Podle něj je špatně, pokud se politické rozpory v Česku přenášejí na vztahy k jiným zemím.

Ministr obrany Lubomír Metnar řekl, že schválí žádost o vládní letadlo pro cestu předsedy Senátu na Tchaj-wan. Zatím ji však ministerstvo oficiálně nemá. „Prezident republiky Miloš Zeman konstatuje, že cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan nebyla doporučena prezidentem republiky, předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, předsedou vlády ani ministrem zahraničních věcí,“ zprostředkoval Zemanovo vyjádření mluvčí Jiří Ovčáček.

„Mrzí mě, že jsme se o cestě předsedy Senátu na Tchaj-wan nestihli poradit s ostatními ústavními činiteli a že jí nepředcházela důkladná zahraničněpolitická analýza. Nemohu se ubránit dojmu, že skutečným motivem je vyřizování si účtů se zdejší čínskou diplomacií,“ napsal na Twitteru šéf Sněmovny Radek Vondráček.

Mezi prvními mezi politiky na Vystrčilův záměr reagovala předsedkyně opoziční TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, podle níž je „Tchaj-wan je pro ČR významný obchodní partner, který nám nezištně pomohl“. „Cesta Miloše Vystrčila je proto jednoznačně správným krokem. Zároveň žádám premiéra Babiše, ať poskytne vládní letadlo a nevymlouvá se na rozhodnutí ministerstva obrany. Každý ví, kdo opravdu rozhoduje,“ dodala na Twitteru.

POLICISTÉ HLEDALI PROJEVY HITLERA A NACISTICKÉ KALENDÁŘE

Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu od rána zasahují v Brně a na dalších místech republiky proti lidem, kteří stojí za nakladatelstvím Guidemedia. Uvedl to Deník N. V minulosti nakladatelství vydalo třeba antisemitskou knihu Jedovatá houba nacistického spisovatele Ernsta Hiemera nebo projevy Adolfa Hitlera.

Mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) Jaroslav Ibehej na dotaz ČTK bez detailů potvrdil, že útvar provádí úkony trestního řízení. Podle serveru Deníku N zatím nebyl nikdo obviněn ani zadržen. Policisté se mají zajímat o lidi kolem nakladatelství, protože společnost vydala v posledních letech řadu neonacistických knih. Policie má dotyčné podezírat z podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a z popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

„Mohu uvést, že náš útvar (NCOZ) dnes provádí úkony trestního řízení. Podrobnosti k těmto úkonům uvádět nebudeme. Podávání informací z trestního řízení má vyhrazeno Městské státní zastupitelství v Brně,“ uvedl Ibehej. Mluvčí zastupitelství Ivo Hahn ČTK nezvedal telefon.

Policisté z odboru extremismu a terorismu dnes zasahovali také v pražském obchodě nakladatelství Naše vojsko, které má v nabídce kalendáře pro rok 2021 s portréty osobností nacistického Německa. Uvedl to server iRozhlas.cz.
Případ dozoruje Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5. Jeho mluvčí Aleš Cimbala serveru Novinky.cz řekl, že případ se týká prodeje kalendáře. Kvůli němu podalo několik organizací trestní oznámení.

Kalendář kritizoval i izraelský a německý velvyslanec v ČR. Podle zjištění ČTK je obchod na Andělu v Praze 5 zavřený, policisté byli na místě asi hodinu a půl a odvezli si kalendáře a hrnky s portréty nacistů. Nakladatelství Guidemedia dříve vydalo projevy Adolfa Hitlera a čelilo obžalobě kvůli schvalování genocidy a podpory hnutí směřujícího k potlačení lidských práv a svobod. Loni ho Nejvyšší soud obžaloby zprostil. Vydali také klasické dílo protižidovské propagandy, knihu Jedovatá houba nacistického spisovatele Ernsta Hiemera. Kvůli prodeji této knihy podala letos trestní oznámení Federace židovských obcí.

KASAČNÍ STÍŽNOST ADVOKÁTA ČERNÉHO, ODMÍTNUTÍ ŽALOBY NA ROUŠKY

Advokát Adam Černý bude pokračovat ve sporu s českým státem o trvající plošný zákaz pohybu obyvatel bez zakryté části obličeje rouškou, šátkem nebo šálou s výjimkami. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, který jeho návrh zrušit opatření ministerstva zdravotnictví pro nedostatek zmocnění vydávat plošné předpisy omezující práva a svobody obyvatel odmítl, podá stížnost. „Podám proti rozhodnutí kasační stížnost,“ uvedl advokát na dotaz České justice.

O odmítnutí žaloby Česká justice již informovala.

Advokát Adam Černý podal žalobu 5. května 2020 s tím, že ministerstvo zdravotnictví není zmocněno vydávat celoplošné obecně závazné předpisy omezující práva a svobody obyvatel respektive neurčitého okruhu osob na území celé České republiky.

V odmítacím rozhodnutí Městského soudu v Praze, které má Česká justice k dispozici, je popis způsobu vydávání a neustálého novelizování a měnění předmětného mimořádného opatření o povinnosti chodit s částečně zakrytým obličejem ze 4. května 2020, kterému se advokát přizpůsoboval změnami žalobních návrhů

Hra na babu

Působí to jako hra na babu: Po podání žaloby advokátem ministerstvo zdravotnictví znovu změnilo původní opatření, které doplnilo novými výjimkami, takže advokát opět navrhl doplnit žalobu. Situace se takto opakovala dvakrát. Ministerstvo zdravotnictví nakonec od 5. 5. 2020, kdy byla podána žaloba, změnilo obsah mimořádného opatření zákazu pohybu bez roušky na veřejnosti i ve vnitřních prostorách celkem čtyřikrát.

Přesto plošná povinnost zakrývat si část obličeje ve vnitřních prostorách i venku, dosud stále zrušena nebyla. Jen zákaz pohybu obyvatel všude venku bez roušek byl regulován další výjimkou, a to povolením nemít roušku, nejsou-li přítomny další dvě osoby v okruhu dvou metrů. Česká justice o tomto opatření informovala.

Městský soud v Praze však změnu žalobních návrhů nepřipustil s odůvodněním, že žalované mimořádné opatření bylo zrušeno dalším mimořádným opatřením, takže podle občanského soudního řádu nemohou být výsledky řízení podkladem pro řízení o změně žalobního návrhu, neboť se žádné řízení nekonalo.

„Stručně řečeno, změnou původního návrhu se žalobce domáhá změny předmětu řízení, který však byl ,původním´ návrhem ze dne 5. 5. 2020 vymezen zcela jednoznačně (návrhem bylo napadeno výlučně mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. 5. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-13/MIN/KAN, a také dopad tohoto opatření po dobu jeho platnosti do práv žalobce). Výhrady vůči němu žalobce jen přenesl do dalších opatření návrhy na změnu původního návrhu. Přistoupit na žalobcem požadovanou změnu návrhu spočívající v nahrazení původního předmětu řízení (napadeného OOP) jiným opatřením obecné povahy není podle názoru soudu možné připustit, neboť by šlo o jiný předmět přezkumu, částečně se sice prolínající, avšak účinný v jiném časovém a věcném rámci,“ uvedl k tomu Městský soud v Praze.

Nelze zrušit, co bylo zrušeno a znovu zavedeno

Přesto se senát Městského soudu v Praze k vydávání mimořádných opatření vyjádřil: „Opatření obecné povahy, která jsou v běhu času měněna, jako je tomu v tomto případě, vycházejí z určitého stavu a potřeby ochrany obyvatelstva a prevence před onemocněním COVID – 19 pro daný časový úsek, mající vliv na to, že některá ustanovení opatření jsou měněna v důsledku dané situace. Opatření obecné povahy může být soudem zrušeno proto, aby netrval stav, který z hlediska algoritmů přezkumu (judikovaných Nejvyšším správním soudem – č. j. 1 Ao 1/2005-98) neobstojí a postihuje adresáty opatření. Je-li opatření obecné povahy soudem zrušeno, znamená to jen, že se ruší dopady opatření do práv a povinností adresátů opatření, tedy i případná omezení. Rozhodnutí soudu o zrušení opatření obecné povahy však nemá přímý vliv na právní vypořádání satisfakce za způsobené dotčení práv žalobce či zásahu do jeho práv,“ usnesl se senát Městského soudu v Praze.

Poté Soud poukázal na stávající judikaturu, podle níž „zrušení napadeného opatření obecné povahy jiným k tomu příslušným orgánem představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v neexistenci předmětu řízení“.
V závěru Soud trvá na tom, že nelze zrušit, co bylo zrušeno a zavedeno znovu: „Soud tak nemůže zrušit mimořádná opatření žalovaného, která již byla jednou zrušena. Takto by rušil již jednou zrušené, respektive by jeho výrok bylo možno považovat pouze za deklaratorní.

To však zákonná úprava neumožňuje a tento závěr je podpořen rovněž judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 2634/18). Neexistence napadeného opatření obecné povahy představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení bránící dalšímu pokračování v řízení, a soudu proto nezbylo, než ve výroku pod bodem III takový návrh podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního bez věcného projednání odmítnout,“ uzavřel v usnesení Městský soud v Praze. Irena Válová, ceskajustice.cz

SOUDKYNĚ TREGLEROVÁ Z JABLONCE VAROVALA DCERU PŘED POLICIÍ, NEBYL TO TRESTNÝ ČIN

Pražský vrchní soud dnes pravomocně zprostil viny jabloneckou soudkyni Lucii Treglerovou, která původně dostala roční podmíněný trest za to, že varovala dceru před policejní akcí zaměřenou na její známé. Vyhověl tak odvolání Treglerové. Pokud by trest za zneužití pravomoci potvrdil, žena by přišla o talár. Podle soudu se skutek popsaný v obžalobě sice stal, není ale trestným činem.

„Obžalovaná měla starost o dceru a v některých momentech reagovala způsobem, který lze označit za ne zcela profesionální. Provedené důkazy ale neprokázaly cokoliv, co by naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu,“ uvedl předseda odvolacího senátu Zdeněk Sovák. Zrušený rozsudek stál podle něj na spekulativních úvahách.
Treglerová je civilní soudkyně, vzhledem k malé velikosti jabloneckého okresního soudu ale musela zpracovávat i některé věci v trestněprávní agendě, například povolování odposlechů. V únoru 2016 takto posvětila odposlouchávání mužů, kteří byli podezřelí z drogové trestné činnosti.

O den později zaslala dceři textovou zprávu s výčitkou, že se s těmito muži stýká a že je otázkou času, kdy skončí v kriminále. Podle obžaloby si soudkyně musela být vědoma možnosti zmaření či ztížení účelu trestního řízení. Dcera pak jednomu z podezřelých napsala, že jeho syn je podle její matky „vyhlášenej protiteroristickou centrálou“ a ať si oba dávají pozor.

Treglerová uváděla, že po povolení odposlechů dostala z internetu anonymní zprávu o kontaktech své dcery s podezřelými z odposlouchávaného případu, tu přepsala a ve vzteku dceři přeposlala. Později spolu i mluvily a pohádaly se. Odmítla, že by dceru, kterou pak policie začala na jaře 2016 stíhat, jakkoliv varovala, že ji prověřují. Podle vlastních slov o tom totiž vůbec nevěděla.

„Nic jsem nemařila. Stojím tady jenom proto, že jsem měla dosahovou službu a někdo mi poslal zprávu. Za to já ale nemůžu. Za to, že moje prolhaná dcera si něco vymyslí, za to přece nemůžu být trestně stíhána. Zdvořile žádám senát, aby mě zprostil obžaloby,“ řekla dnes Treglerová soudcům.

Podotkla, že může jen spekulovat, proč jí zprávu někdo poslal anonymně ze speciálního webového rozhraní, aby nebyla nalezena. „Za celou svoji kariéru jsem nařizovala odposlechy na velké drogové kauzy. Nikdy se nedostalo ven vůbec nic,“ zdůraznila.

„Já jsem dceři v podstatě jenom doma vynadala. Bylo jí v té době 29 let, skutečně jsem neměla tušení, s kým se stýká. Byla v té době po závažné operaci mozku a slíbila, že už nic nebere. Proto mě ta zpráva, která mi přišla, tak rozčílila,“ vysvětlila Treglerová, jež je od roku 2018 dočasně zproštěna funkce. Za zneužití pravomoci jí hrozilo až pět let vězení.
Státní zástupkyně trvala na tom, aby soudkyně dostala roční podmíněný trest. Upozorňovala mimo jiné na to, že ve spisu přiloženém k návrhu na povolení odposlechů figurovalo křestní jméno dcery Treglerové. Obhájkyně ale podotkla, že její klientka spis podrobně nestudovala a povolení odposlechů „nakopírovala“ podle dřívějších obdobných dokumentů.

ZÁKULISNÍ BOJE V RADĚ ČT, MÍSTO ZRUŠENÍ POPLATKŮ

Nezdarem skončil pokus poslankyně ANO Barbory Kořanové odvolat Zdeňka Šarapatku z Rady České televize. Tedy zatím. Na jednání volebního výboru Sněmovny chyběli vládním stranám ANO a ČSSD plus komunistům, kteří jejich vládu tolerují, čtyři lidé, a tak hlasování o tomto bodu programu skončilo remízou.

Změnu v radě dohlížející na veřejnoprávní televize navrhla poslankyně za vládní ANO Barbora Kořanová.
„Považuji to za nebezpečný precedens, nemáme tuto kompetenci,“ protestoval šéf poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Diskuse o případném odvolání člena Rady ČT by podle něj mohla být při jednání celé Sněmovny, která radní veřejnoprávní televize volí a před pár dny do rady doplnila Hanu Lipovskou, Lubomíra „Xavera“ Veselého a Pavla Matochu.
„Je to nebezpečný precedens,“ podpořil protest Stanjury místopředseda hnutí STAN Petr Gazdík. Hlasování o vyřazení bodu z programu pak dopadlo 7 ku 7 a koalice se musela zatím smířit s tím, že Šarapatka v radě zůstává,

Kořanová řekla, že důvodem jejího návrhu jsou osobní útoky Šarapatky na ní. Navrhla změnu názvu bodu na doporučení volebního výboru na odvolání člena Rady České televize.

Stanjura připomněl předsedovi volebního výboru Stanislavu Berkovcovi jeho veřejný slib při jednání Sněmovny, že dá při nejbližší příležitosti k dispozici svou funkci, když hodnotil kandidáty do Rady České televize před volbou podle ANO. „Ano, já jsem řekl, že nabídnu svou funkci k dispozici,“ připustil Berkovec a řekl, že o požádal o potvrzení důvěry poslanecký klub ANO, kde ji dostal.

MAJETKOVÝCH TRESTNÝCH ČINŮ UBYLO

Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) eviduje za dobu nouzového stavu 8354 trestných činů krádeže, které byly kvalifikovány v přísnější trestní sazbě. Celkově počet lidí, proti nimž bylo vedeno trestní stíhání pro majetkové trestné činy, za nouzového stavu ve srovnání se stejným obdobím loni poklesl o více než polovinu. V tiskové zprávě to dnes uvedl mluvčí NSZ Petr Malý.

Nejvyšší státní zastupitelství hodnotilo vývoj kriminality během nouzového stavu, vybrané trestné činy, jejich četnost a celkový vývoj.„Za dobu od 12. března do 17. května 2020 bylo spácháno celkem 8354 trestných činů krádeže, které byly kvalifikovány v přísnější trestní sazbě právě s ohledem na vyhlášený nouzový stav. Z tohoto údaje však bylo evidováno 6989 trestných činů spáchaných neznámým pachatelem a 1365 spáchaných známým pachatelem, z nichž 1009 již je ve fázi trestního stíhání konkrétní osoby,“ uvedl Malý.

Výrazně nižší jsou podle mluvčího údaje v případě dalších majetkových trestných činů, a to podvodu, kdy jde o 374 trestných činů, z toho neznámým pachatelem 337, a zpronevěry, kdy jde o 35 trestných činů, z toho osm s neznámým pachatelem.

Celkově podle NSZ počet lidí, proti nimž bylo vedeno trestní stíhání pro majetkové trestné činy, za nouzového stavu ve srovnání se stejným obdobím loni klesl o víc než polovinu. Přesné údaje podle mluvčího nelze s ohledem na rozdílnou metodiku sběru dat a sledované období zjistit.

NSZ za nouzového stavu eviduje i trestné činy související s výskytem a šířením nemoci covid-19. „Bylo evidováno celkem 152 trestných činů šíření nakažlivé lidské nemoci ve fázi prověřování, z toho čtyři pachatelé jsou pro tento trestný čin stíháni, a 11 věcí tohoto trestného činu v nedbalostní formě – jeden pachatel je stíhán,“ uvedl mluvčí.

V přímé souvislosti s nemocí covid-19 bylo podle mluvčího spácháno 39 trestných činů šíření poplašné zprávy, z toho 14 lidí je za tento trestný čin už stíháno. Spácháno bylo také šest trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, šlo o porušení nařízené karantény.

KRITICI: POLICIE V USA SE CHOVÁ JAKO ARMÁDA NA NEPŘÁTELSKÉM ÚZEMÍ

Protesty, které se rozpoutaly v reakci na smrt George Floyda, obnovily diskuzi o militarizaci policie. Američtí policisté získávají prostřednictvím federálních programů vojenské vybavení za prakticky nulovou cenu. Kritici tvrdí, že si policisté začínají osvojovat dualistické myšlení a na demonstranty pohlížejí jako na nepřítele ve válce.

Během posledních několika let získalo asi 8 000 policejních odděleních vybavení v hodnotě 7,2 miliard dolarů. Americká policie má díky vládním programům k dispozici obrněná vozidla z Afghánistánu a Iráku, helikoptéry, útočné pušky, granátomety či brýle nočního vidění.

Zbraně chodí dokonce i těm policejním sborům, které se nacházejí na místech s nízkou kriminalitou. Městečko Morver v Georgii, čítající jen 6 000 lidí, v roce 2013 evidovalo vojenské vybavení ve výši čtyř milionů dolarů. Policejní šéf utvořil vlastní SWAT tým, ačkoliv přiznal, že policie ve městě většinou řešila jen dopravní přestupky.

Na příkladě SWAT týmů lze podle think tanku Constitution Project ilustrovat rozplývání hranic mezi specializovanými silami vojenského typu a běžnou policií. SWAT týmy ve stále větší míře suplují běžnou policejní práci jako je například provádění příkazů k prohlídce u lidí podezřelých z držení drog. Jednotky SWAT však k těmto operacím často přistupují, jako kdyby se jednalo o vysoce rizikové situace, jako je záchrana rukojmích či zneškodnění teroristů.

Někteří bývalí policisté přiznávají, že militarizace policie probíhá i mentálně. Vytváří pocit, že „nejste policista sloužící komunitě, ale voják ve válce,“ cituje Constitution Project jednoho bývalého policejního šéfa.

Minneapolis zvažuje, že kvůli Floydovi a protestům zruší městskou policii

Podobné výtky zaznívají i mezi demonstranty. „Nepotřebují všechno to vojenské vybavení. Vytváří to přístup ‚jdu do válečné zóny‘ i tam, kde to vůbec není potřeba,“ kritizuje dodávky vojenského materiálu policii 28letá Erin Ebbittevoá. Jako další demonstrující i ona požaduje „demilitarizaci policie“.

Podle kritiků policisté vlivem vojenské kultury začínají vnímat svět dualisticky, rozdělený na „my“ a „oni“. Z této perspektivy jsou nepřáteli všichni, kteří se policii vzpírají, to znamená i protestující. Zastánci policie tvrdí, že dodávky vojenského vybavení mají smysl. Díky vojenské technice našli strůjce bostonského bombového útoku z roku 2013. Helma a ochranná vesta zachránila policistu během střelby v nočním klubu v Orlandu na Floridě v roce 2016, uvádí agentura Reuters.

Podle studie z roku 2017 však vojenská vybavenost police také znamená větší nebezpečí pro civilisty. Výzkumníci zjistili, že pokud policejní oddělení obdrželo vojenský materiál, v následujícím roce zemřelo dvakrát tolik civilistů. Podle jiné studie zase policisté připomínající vojáky častěji čelí útokům.

Jak došlo k militarizaci police

Militarizace policie začala v šedesátých letech v souvislosti s Válkou proti zločinu prezidenta Lyndona B. Johnsona a později ještě zesílila v kontextu Války proti drogám zahájené v roce 1971 prezidentem Richardem Nixonem.
Rasové nepokoje ovlivňují dějiny USA. Přehled nejdůležitějších z nich

Klíčovým se stal rok 1996, kdy administrativa prezidenta Bila Clintona odsouhlasila program 1033, jenž umožňuje dodávky vojenského vybavení policejním oddílům i mimo úzký rámec protidrogových operací. Válka proti teroru, kterou Spojené státy zahájily po útocích 11. září 2001, poskytla policejním oddělením další možnosti, jak využít federální granty, které ministerstvo vnitřní bezpečnosti vypisuje k nákupu vojenských zbraní a vozidel.

Podle magazínu Wired se ministerstvo obrany prostřednictvím programu 1033 zbavuje přebytečného vojenského materiálu, za které policie platí jen přepravní poplatky. Wired podotýká, že převážnou část zboží tvoří věci jako jsou rádia či počítače. Jen zanedbatelné množství jsou zbraně.

Podle expertů má program řadu problematických složek. Policie musí dodané vybavení využít aspoň jednou během roku, kdy jej obdržela. Experti za další problematickou složku programu považují nedostatečný výcvik policie, která má k dipozici zbraně, jež využívají vysoce specializované taktické týmy.

Za ten největší problém však odborníci považují nedostatečný dohled nad tím, jak celý program funguje. Vládní agentura Government Accountability Office dohlížející na vládní audity v roce 2017 vytvořila falešné policejní oddělení a požádala o vojenský materiál. Ani ne za týden jej dostala.

Administrativa prezidenta Baracka Obamy v reakci na rasové nepokoje, které propukly ve Fergusonu v roce 2014 v reakci na smrt černošského mladíka Michaela Browna bělošským policistou, se rozhodla pozastavit část nákupu určitého typu vojenského vybavení, například vozidel. Jeho nástupce, Donald Trump, ale v roce 2017 rozhodnutí zrušil.

POLÁCI CHTĚJÍ TRESTAT ŠTROUGALA, ŽE ČR CHRÁNILA HRANICE?

V souvislosti se zločiny na československo-rakouské hranici, které se staly v 60. letech minulého století uvažují vyšetřovatelé z polského Institutu národní paměti, že se obrátí na soud se žádostí o vydání mezinárodního zatykače na někdejšího československého komunistického premiéra Lubomíra Štrougala.

Vyšetřovatelé z polského Institutu národní paměti (IPN) krakovského oddělení IPN chtějí, aby byl Štrougal zatčen a vydán do Polska v souvislosti se zločiny na československo-rakouské hranici, které se staly v 60. letech minulého století.
Tehdy byl nyní pětadevadesátiletý Štrougal ministrem vnitra. Na pondělní článek polského listu Rzeczpospolita upozornil portál aktuálně.cz.

Vyšetřování se týká případů zabití polských občanů, kteří v době komunismu utíkali na Západ přes Československo. Polský prokurátor Wojciech Pardyak připomíná, že podél československo-rakouské hranice pohraničníci vybudovali tři rovnoběžné řady ostnatých drátů.

V prostřední byl elektrický proud o napětí 4 až 5 tisíc voltů. Chyběly tam však cedule varující před nebezpečím smrti po zasažení elektrickým proudem. PN má podle deníku Rzeczpospolita informace, že někteří někdejší čs. pohraničníci s polskými uprchlíky zacházeli brutálně. Jeden z nich vypověděl, že po zásahu jistého Poláka se elektrický proud vypnul, ale pohraničníci místo toho, aby tohoto člověka ze zátarasy sundali, do ní proud znovu pustili, aby ho zabili.

Pardyak se svými kolegy zjistil identitu 31 Poláků, kteří zahynuli na československo-rakouské hranici. Po kremaci byly jejich ostatky uloženy v bezejmenných hrobech v Brně, Českých Budějovicích a Bratislavě. Vypátrat, kolik Poláků přesně při útěku přes Československo zemřelo, je podle Pardyaka nesmírně obtížné, protože v dokumentech československé Státní bezpečnosti jsou jména polských obětí často zkomolená. Z Polska se navíc nejčastěji snažili utéct mladí lidé, kteří ještě nezaložili rodiny, a jejichž nejbližší příbuzní už nežijí.

Nicméně Pardyak tvrdí, že i tak se podařilo shromáždit kompletní důkazní materiál a vyšetřování se dostalo do fáze, kdy se zkoumá, zda je možné pohnat před spravedlnost osoby, které způsobily smrt polských občanů. Český policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) loni v listopadu zahájil stíhání Štrougala, někdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše a exministra vnitra Vratislava Vajnara kvůli střílení na československých hranicích.

Kriminalisté tvrdí, že kvůli nečinnosti trojice funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit čs. hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno.

FRANCOUZ VYSOUDIL 40 TISÍC EUR ZA NUDU V PRÁCI

Francouzský soud se rozhodl přiznat náhradu škody ve výši 40 tisíc eur (1 067 200 korun) muži, který se soudil se svou bývalou firmu kvůli příliš nudné práci. Podle soudu se firma neposkytnutím dostatku aktivit dopouštěla trestuhodného morálního obtěžování. Nuda v práci se podle psychologů stává rostoucím problémem pro zdravotní stav pracovníků.

Frédéric Desnard pracoval v letech 2010 a 2014 pro francouzského výrobce luxusních parfémů Interparfums. Oficiálně byl zodpovědný za „všeobecný servis“, ve skutečnosti byl údajně „chlápek pro všechno“, který např. svým nadřízeným vyzvedával děti z kroužků. Úkoly neodpovídající jeho kvalifikaci jej deprimovaly.

Postupně nedostával už ani ty. „Nikoho nezajímalo, jestli jsem dorazil v devět nebo v deset. Musel jsem koupit nějaké zásoby, pár archů papíru, a pak můj (pracovní) den skončil,“ řekl Desnard, který se cítil odsunutý a zbytečný. Za tuto práci „profesionální zombie“ bral 3 500 eur měsíčně (93 380 korun)

Podle Desnardova lékaře se u něj objevil tzv. syndrom boreout, označující nespokojenost v práci následkem nudy. Christian Bourion, profesor sociální ekonomie na ICN business school, jej definuje jako „syndrom nudy v práci a zdroj značného utrpení, které může vést až k depresi“.

Přesně to se stalo Desnardovi. Deprese u něj vedly k epileptickému záchvatu při cestě autem v roce 2014. Po dopravní nehodě sedm měsíců nepracoval. Firma jej tak propustila za „dlouhou absenci“. Po firmě Interparfums Desnard požadoval odškodné 360 tisíc eur (9 604 800 korun). Podle jeho právníka se firma snažila docílit jeho propuštění, aniž by mu musela platit odškodné.

Odvolávací soud došel k závěru, že „nedostatek aktivit a nuda“ způsobila muži zdravotní potíže a boreout představuje formu trestuhodného morálního obtěžování, napsal francouzský deník Le Dauphiné. Firmě přikázal zaplatit Desnardovi odškodnění ve výši 40 tisíc eur (1 334 000 korun). Potvrdil předchozí rozsudek průmyslového soudu, který se též postavil na stranu Desnarda.

Francouz žaluje bývalého zaměstnavatele. Z nudy jsem měl deprese, tvrdí

„Je to spíš varování společnosti, že jsme neviděli, jak se Desnard nudí,“ komentoval rozhodnutí soudu mluvčí společnosti Jean-Philippe Benissan s tím, že pro firmu je důležitá poměrně nízká částka peněžitého trestu.
Podle listu The Times je boreout poměrně běžným syndromem ve Francii, kde silné odbory znemožňují firmám propustit zaměstnance, jejichž pracovní pozice se stala zbytečnou v důsledku ekonomických či technologickým změn. Takoví pracovníci stále dostávají plat, ale firmy jim nedávají žádnou práci s naději, že sami se rozhodnou rezignovat.

Podle psychologů boreout je rostoucí problém, jenž může mít mimo jiné za následek krátící se dobu života. Studie mezi sedmi britskými úředníky během 24letého výzkumu zjistila, že velmi znudění pracovníci s větší pravděpodobnosti dříve umřou než ti, kteří jsou v práci spokojenější.

Znudění pracovníci jsou podle klinický psycholožky a pracovní konzultantky Sandi Mannové více ohroženi smrtí, protože kvůli depresím a nespokojenosti z práce se pokoušeli zabavit pojídám nezdravého jídla, pitím alkoholu, braním drog či „rizikovým chováním“.

BUDOVA DRUŽBY V BRODĚ, PŘED 5 LETY ZABITO OSM LIDÍ

Budova Družby v Uherském Brodě se pět let po střelbě, při které zemřelo devět lidí, znovu otevřela. Majitel přestavěl patro s restaurací na kanceláře. Tragickou událost, která šokovala celou zem, nyní připomíná jen venkovní pietní místo.
„Chtěli jsme, aby dům byl nenápadný, ničím tu tragédii nepřipomínal. Zazdili jsme proto původní vstup do restaurace a udělali jsme nový v jiné části budovy. Kompletně jsme předělali dispozici patra, zbořili schodiště. Vlastně jsme všechno udělali znovu a zůstaly jen nosné pilíře,“ prohlásil Miroslav Borák, jednatel firmy Borák developmen „Věřím, že jsme domu dali novou duši a že sem lidé budou chodit rádi,“ doplnil.

Před pěti lety, 24. února 2015, zemřelo v restauraci Družba osm lidí. Nejtragičtější střelbu v novodobých dějinách Česka měl na svědomí třiašedesátiletý psychicky nemocný muž. Krátce po obědě vystoupal po širokém schodišti, přišel do restaurace a začal střílet.

Na místě zůstalo sedm mrtvých mužů a jedna žena ve věku od 27 do 66 let. Pachatel pak zastřelil i sebe.
„Když jsem tady byl pár dní po neštěstí, působilo to pochopitelně strašně stísněným dojmem. Uvažoval jsem, co bude s budovou v budoucnu. Jestli se ji podaří proměnit tak, abychom z ní už necítili tu hrůzu, která se tady stala,“ prozradil na slavnostním otevření zrekonstruovaného patra senátor Patrik Kunčar, který byl v době střelby starostou Brodu.
„Místní se hlavně báli, že tady znovu bude restaurace, protože by do ní asi nikdo nechodil. Ale pocity, které jsem tehdy měl, jsou dnes pryč,“ doplnil.

Město za necelý rok po události proměnilo prostranství před Družbou na decentní pietní místo.
Architekti navrhovali další patra i nevšední fasádu Cesta k proměně samotného patra s restaurací byla delší. Uherskobrodská firma usilovala o budovu stojící v blízkosti dnešního akvaparku už v roce 2004. S tehdejším majitelem se ale nedomluvili a jednání obnovili až po deseti letech, kdy se změnil vlastník.

To, co se stalo o pár měsíců později, narušilo naše vztahy a obě strany přemýšlely, jestli tu transakci dokončit. Nakonec jsme usoudili, že dům za nic nemůže, a že budeme radši, když to uděláme my jako brodští obyvatelé a vytvoříme tady něco důstojného,“ upřesnil Borák. Architekti navrhli několik řešení. Ve hře byla i dostavba jednoho až dvou pater, extravagantní úprava fasády a využití pro ambulance lékařů a služby. Nakonec se majitelé rozhodli pro nenápadné řešení, kdy vyměnili okna a změnili barvu fasády.

V přízemí zůstaly obchody, na které byli obyvatelé zvyklí a které zůstaly otevřené i po uzavření restaurace.
Celé patro pak majitelé přestavěli na několik reprezentativních kanceláří. Polovina z nich bude sloužit firmě, zbývající část nájemníkům. Celá rekonstrukce stála 15 milionů korun.

Novému prostoru požehnal brodský děkan Svatopluk Pavlica, který před pěti lety v době tragédie působil ve funkci šternberského děkana na farnosti v Uničově.

„Před jednou hodinou jsem tehdy zaznamenal první zprávu v médiích, že se tady stala tragédie. V té chvíli jsem se spojil s tímto místem a modlil jsem se. Za ty, kteří odešli z tohoto světa, i za ty, kteří si z této události odnesli šrám, který si ponesou do konce života. Chci do tohoto místa vnést boží požehnání, milost i odpuštění,“ pronesl Pavlica.
Současné vedení města věří, že nová podoba budovy dobře zapadne do okolí. V budoucnu by například nedaleko mělo vzniknout nové venkovní koupaliště, které bude navazovat na krytý akvapark.