iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Předseda NS SR Šikuta: Situace v justici katastrofická

Někdejší soudce Evropského soudu pro lidská práva za Slovensko Ján Šikuta byl zvolen Soudcovskou radou předsedou Nejvyššího soudu Slovenska. Do funkce ho však musí jmenovat prezidentka Zuzana Čaputová. Z takřka tři hodiny trvajícího grilování před Soudcovskou radou vyplývá, že Slovensko prochází nejen hlubokou krizí justice, znejišťovány jsou i ostatní demokratické instituty včetně práva samotného.

Slovenská vláda chce například zavést trestný čin „ohýbání práva“. „Nejprve bych musel vědět, co to je,“ řekl k tomu někdejší soudce ESLP Ján Šikuta, podle kterého je však situace na Nejvyšším soudu a ve slovenské justici katastrofa a možná přijdou na řadu i prověrky.

Už v době, kdy Ján Šikuta působil jako soudce u Evropského soudu pro lidská práva, přinesla Česká justice v plném znění jeho referát na téma „Doktrína volné úvahy“ z mezinárodní konference k judikatuře ESLP v Praze v roce 2015 před koncem jeho mandátu soudce ESLP.

Obavy ze skupin starých pořádků

Nyní soudce Nejvyššího soudu Slovenska Jána Šikutu zvolila Soudcovská rada Slovenska předsedou tohoto soudu. Na Slovensku musí soudce projít volbou před Soudcovskou radou, soudce ale jmenuje prezident. Prezidentka Zuzana Čaputová vyjádřila s volbou spokojenost s tím, že vyčká na návrh Soudcovské rady. Ján Šikuta je soudcem Nejvyššího soudu od roku 2015.

Soudcovská rada jednala v přímém přenosu a záznam z jednání je stále k dispozici na jejím webu.

Pokud bude Ján Šikuta jmenován předsedou Nejvyššího soudu, jeho situace bude nelehká. Ostatně sám to uvedl před Soudcovskou radou: „Situace na Nejvyšším soudu a v celé justici Slovenska je katastrofická,“ řekl doslova během slyšení před Radou.

To je jistě objektivně fakt. V souvislosti s případem Kočner obvinili slovenští kriminalisté v polovině března celkem 13 soudců z různých úrovní. Čtyři soudci skončili ve vazbě. Mezi obviněnými soudci se ocitla i místopředsedkyně Nejvyššího soudu Jarmila Urbancová.

O poměrech ve slovenské justici vypovídalo samo slyšení před Soudcovskou radou. Někteří soudci projevili obavu, zda je Ján Šikuta natolik osobností a razantní autoritou, že odolá tlaku skupin, které ho budou obklopovat a kterým se nebude chtít narušovat staré pořádky. Rovněž soudci Nejvyššího soudu Jánu Šikutovi vytkli, že se už nestal řídícím předsedou občansko-právního kolegia Soudu. Šikuta na to odpověděl, že ctí princip seniority i fakt, že současný předseda zastává funkci už třicet let.

Vrátit se ze Štrasburku znamená klacky pod nohy

Poté Ján Šikuta sám sebe označil za demokrata, nikoli za autokrata s tím, že demokratické řízení považuje za efektivnější. Posle svých slov by nikdy nechtěl být vedoucím pracovníkem lidí, kteří se bojí. To, že se považuje za slušného člověka, který umí jednat s lidmi, nevylučuje, že umí přijmout kategorické a přísné opatření. „Tuto školu jsem zažil venku. Bohužel na Slovensku se má za to, že dobrý šéf je ten, který křičí, který vyhrožuje a trestá,“ zhodnotil situaci soudce Nejvyššího soudu. Sankce se podle něho mají používat, ale zcela jiným způsobem. Ján Šikuta rovněž zdůraznil, že byl v zahraničí, což je jeho výhod, protože se „tady ničeho neúčastnil“.

Taková odpověď nestačila jeho kolegovi soudci Josefu Mazákovi: Podle jeho slov se Šikuta měl stát předsedou senátu, protože člověk s takovou pověstí ze zahraničí, když přijde na národní soud, tak nemusí bojovat o funkci, oni mu jí jednoduše nabídnou, ale občansko-právní kolegium, které čítá na Nejvyšším soudě Slovenska osmdesát soudců, zřejmě mělo jiný názor. „Dalo by se souhlasit, ale za slunečného počasí. To my nemáme,“ řekl soudce Mazák.

Ján Šikuta mu dal za pravdu s tím, že toto ale na Slovensku neplatí a netýká se to jen justice: „Když někdo přijde ze zahraničí a z vyšších míst, tak jsou to obyčejně klacky pod nohy, víte. Mnohým kolegům ze Štrasburku nabídli funkce nejvyšších soudů, u nás to tak nefunguje,“ řekl Šikuta s tím, že způsob, jak chce dosáhnout obnovy řádného fungování soudu uvedl v úvodu: Majetková přiznání, personální změny, změny legislativy.

„Nabídl jsem plejádu opatření, ale stále to musí být v souladu se zákonem nebo je zákon třeba změnit,“ řekl Ján Šikuta. Je tam víc hráčů, přece každý ví, že předseda soudu sám nemůže nice udělat, to musí být týmová práce a postup podle plánu, který každý musí respektovat,“ řekl Šikuta.

Rotace soudců využitá pro trestnou činnost?

V grilování pak pokračoval soudce Mesároš otázkou na zneužitelnost až trestnost rotace soudců, pokud o nich rozhoduje předseda nebo jiný funkcionář soudu a není založena na rozvrhu práce. „Funguje to na Ústavním soudu České republiky. Tam každý rok na základě rozvrhu práce se mění členové senátu. Aby neustrnuli, aby nedocházelo k rutině. Každý soudce musí umět spolupracovat s každým soudem. Naše heslo je nyní Očista justice, z médií vidíme, že i u nás existují senáty, které jsou sehrané, negativně ve zlém slova smyslu,“ řekl soudce.

Podle Jána Šikuty i tento nástroj, pokud nebude vyjádřením svévole řídícího pracovníka, ale dopředu plánovaný, tak se má použít, ale nikoli živelně v celém procesu. U změny členů senátu vidí hned několik rolí. „Co jsem si přinesl z mezinárodního soudu, je obohacující. Když pracuji s jiným kolegou v senátě, dozvím se jiné názory, jiné myšlenky, jiný pohled na věc, to vše obohacuje.“ Podle jeho názoru je nutné zachovávat při změnách v senátech současně kontinuitu, aby nebyl sestaven pouze z nových členů.“

Kdo rozhodne, že soudce rozhodl v rozporu se zákonem?

Na postoj Jána Šikuty k uvažovanému zavedení trestného činu ohýbání práva, se poté dotázal soudce Majerník: „Vy jste spíše pro disciplinární odpovědnost, nikoli pro trestnou odpovědnost, ale co když soudce rozhodne v rozporu se zákonem, veřejnost to vnímá jako personifikaci justice. Jak častý je podle vás tento jev, kdy soudci rozhodují ve zjevném rozporu se zákonem?“ položil otázku soudce.

Zavedení trestného činu ohýbání práva má ve svém programu slovenská vláda. Institut chce převzít od Německa, jak plyne z analýzy publikované v Právních listech.

Soudce Ján Šikuta začal v reakci hájit právo a jeho systém: „Problém je v tom, kdo řekne, že to rozhodnutí je v rozporu se zákonem? Existuje nějaký soudní systém. Soud v prvním instanci rozhodne. Strana nesouhlasí, jde se k vyššímu soudu, nadřízený soud, řekne, že zákon byl špatně vyložen. Co znamená skutková podstata trestného činu ohýbání práva?

Pohybujeme se na tenkém ledě. Když někdo špatně interpretuje nějaký předpis, ale interpretace není zjevně scestná a ten problém nebyl doposud řešený, pokud by byl řešený, musí být rozhodnutí v souladu s judikaturou, ale neřešených problémů zase až tak moc není, tak i když soudce rozhodne zjevně protizákonně, tak přesto musí stále někdo říci, že rozhodl protizákonně,“ uvedl doslova.

Budou prověrky?

„Vím, že tyto věci jsou v přípravě, ale nějaká autorita musí rozhodnout, že toto je zjevně v rozporu se zákonem. S čím se setkávám, že stejný předpis interpretují různé soudy v okresech a krajích různě. Příčina může být, že předpis není jasně formulovaný, že připouští dvě tři čtyři interpretace. Setkávám se s tím, že různé soudy interpretují stejnou věc diametrálně rozlišně. To by mohlo podle soudce Šikuty být zahrnuto pod nezákonné rozhodnutí, ale zase zde musí být nějaké rozhodnutí vyššího stupně, stanovisko, které to označí za nezákonné rozhodnutí.

„Nejprve bych musel vědět, co je to ohýbání práva, jak je definované“ řekl doslova soudce. „Není pochopitelné přípustné, aby si soudce vykládal zákon, jak chce, neboť je to jeho právní názor, principiálně,“ dodal soudce Ján Šikuta v této části slyšení před Soudcovskou radou.

Podle svých slov hodlá použít jako nástroje očisty slovenské justice zejména zákon o majetkových přiznáních, chce činit personální změny i legislativní změny. V rozhovorech s Jánem Šikutou v médiích už několikrát také zaznělo slovo „prověrky“. Prověrky soudců navrhuje slovenská vláda. Irena Válová, ceskajustice.cz

KONZERVATIVCI V MATOVIČOVĚ VLÁDĚ VYSTRKUJI RŮŽKY, MLUVÍ O POTRATECH

Liberálnější část slovenské společnosti se už od nedávných voleb obávala, co zemi přinese účast konzervativních křesťanů ve vládě. A poslední dny přinesly několik událostí, které je přiměly zpozornět. Na přetřes se znovu dostaly interrupce, práva homosexuálů nebo údajná náboženská nesvoboda, která na Slovensku panuje.

Slovenský ministr se modlil za muže, který cvičil jógu. Poté do něj vstoupil Duch Svatý | (1:22) | video: FB: Ludo Dobsovic
„Najde se dost křesťanů v parlamentu? Mám naději, že to tak bude. Musíme jít krok za krokem,“ napsala v neděli na Facebook poslankyně vládního hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) Anna Záborská, která si stěžuje, že křesťanští poslanci nedokázali za celých třicet let změnit zákon o potratech.

Tedy změnit. Zpřísnit. Interrupce jsou ve slovenské společnosti kontroverzní téma a v minulosti proběhlo už několik pokusů ztížit ženám přístup k umělému přerušení těhotenství. Ani jeden nakonec neuspěl. Nyní se téma dostalo na přetřes nejen díky Záborské. Ta svůj příspěvek mimochodem napsala na Mezinárodní den boje proti homofobii a transfobii, což jsou další citlivé oblasti.

Na možnost, že konzervativní křídlo hnutí OLaNo, kam Záborská se svou Křesťanskou unií patří, bude ve vládě vytahovat hodnotové otázky, upozorňovali slovenští politologové a komentátoři ještě předtím, než vůbec Igor Matovič vyhrál volby a stal se premiérem.„Podle mě bude úspěch, pokud se v mnoha menšinových otázkách udrží status quo. Mám na mysli nejen maďarskou menšinu, ale také ženy a jejich právo na interrupce, nemluvě o párech stejného pohlaví,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz krátce po sečtení volebních hlasů politolog Pavol Baboš.

Ombudsmanka v parlamentu narazila

A už je to, zdá se, tady. Výzva křesťanům totiž není to jediné, co v minulých dnech na Slovensku vyvolalo rozporuplné reakce. Konzervativní naladění poslanců se projevilo také ve chvíli, kdy do parlamentu přišla ombudsmanka Mária Patakyová se svou každoroční zprávou o dodržování lidských práv v zemi. Tu si přišla vůbec poprvé poslechnout prezidentka Zuzana Čaputová.

Její přítomnost podle slovenských médií přiměla obvykle lhostejné zákonodárce si veřejnou ochránkyni práv poslechnout. Kromě situace v povinné státní karanténě nebo ochrany seniorů ombudsmanka mluvila třeba o ztížené dostupnosti potratů během pandemie nebo právech stejnopohlavních párů. Právě to však přineslo rozkol v koalici.

V parlamentním hlasování pro zprávu zvedlo ruku pouze čtyřiatřicet poslanců, mezi nimi hlavně zástupci vládních stran Za lidi a Svoboda a solidarita (SaS) a jen jedenáct členů OLaNO z třiapadesáti. Poslední koaliční partner, tedy Jsme rodina, měl „zásadní výhrady k části týkající se LGBTI lidí“, takže byl proti.

A opozice, kterou tvoří Směr-SD a Kotlebovci-Lidová strana Naše Slovensko, také. Téměř celý klub Směru se zdržel, bývalý premiér Peter Pellegrini nehlasoval. Zato krajně pravicoví kotlebovci byli aktivnější než obvykle. „Zpráva vypadá, jako by ji psala nějaká liberální sorosovská mimovládka,“ prohlásil kotlebovec Milan Mazurek, mimo jiné odsouzený za rasistické výroky.

Parlament tak zprávu ve výsledku odmítl, tedy nevzal na vědomí, což je čistě formální, ovšem velmi symbolický krok. Ombudsmančiny závěry kritizovali kromě neonacistů právě i konzervativní členové OLaNO, mezi nimi Záborská nebo Richard Vašečka. „Cítím tam závan ideologie, která jde podle mého názoru proti ústavě,“ cituje ho Denník N s tím, že se Vašečkovi nelíbí především pasáže o reprodukčních právech žen a interrupcích.

Pěkná hanba, když parlament hlasuje o lidských právech způsobem, ze kterého se nejvíce radují fašisté,“ napsal na Facebooku poslanec SaS Ondrej Dostál s odkazem na fakt, že kotlebovci na konci zasedání tleskali.
Jednání zákonodárců zkritizovala také prezidentka. „I když se zjištěními nemusí všichni poslanci souhlasit, poslechnout si je a vzít tyto informace na vědomí považuji za znak úcty vůči lidem, kteří se na úřad ombudsmanky obracejí. Její úřad a především tito lidé si bez ohledu na ideologické preference poslanců úctu určitě zaslouží,“ uvedla Čaputová.
Bratr, který podlehl okultismu a józe

Liberálnější Slováky překvapil také nový ministr zdravotnictví Marek Krajčí, který se hlásí k baptistům. Stránka „Stydím se za Igora Matoviče“ zveřejnila video z roku 2016, ve kterém Krajčí vypráví, jak do něj na společné modlitbě kdysi na dětském táboře vstoupil Duch svatý.

„Modlili jsme se za jednoho konkrétního bratra a zjistili jsme, že měl co do činění s okultismem, s jógou,“ zní věta, kvůli které se mimo jiné video stalo hitem internetu a námětem mnoha vtipů. Na oficiálním facebookovém účtu resortu zdravotnictví se pak objevilo společné prohlášení několika poslanců Křesťanské unie včetně Záborské, ve kterém se ministra zastávají s tím, že je tato pasáž vytržená z kontextu a že i ministr má právo na svou víru.

Když na sdílení soukromého názoru poslanců státní institucí upozornil server O mediach.com, status zmizel. Předsedkyně konzervativního křídla Matovičova hnutí ostatně patří ke skupině poslanců, která podle serveru Sme do programového prohlášení vlády prosadila pasáž o zřízení úřadu vládního zmocněnce na ochranu svobody náboženství nebo víry.
Záborská v reakci na dění kolem Krajčího také napsala, že chce „skutečnou svobodu náboženství“ a že se se svými kolegy „nechce stydět za svou víru, skrývat ji“. Podle ní právě teď přišel čas jmenovat ochránce práv věřících, protože „Slovensko ho potřebuje“.

Jako zkoušku koaliční čtveřice pak server Aktuality.sk okomentoval také vznik Platformy za hodnotové Slovensko, ve které se spojilo několik poslanců Směru a LSNS, aby společně ochránili „normální, přirozené Slovensko“.

ROZVĚDKA NĚMECKA PORUŠUJE LIDSKÁ PRÁVA, SLEDUJE KOMUNIKACI NA INTERNETU

Hromadné sledování zahraničních komunikací Spolkovou zpravodajskou službou (BND) porušuje podle německého ústavního soudu ústavu a základní lidská práva. Praxe zahraniční rozvědky se proto musí změnit. Zákonodárci mají čas na úpravu do konce roku 2021, rozhodl dnes ústavní soud v Karlsruhe.

Německá rozvědka masově sleduje například internetovou komunikaci, v níž bez ohledu na to, jestli má, nebo nemá konkrétní podezření, pátrá po informacích, které by mohly být relevantní pro bezpečnostní nebo zahraničněpolitické zájmy země a jejích spojenců. Za pomoci různých vyhledávacích filtrů takto každý den pročesává obrovské množství informací.
Sledovat tímto způsobem podle německých zákonů nesmí komunikaci Němců a osob, které jsou v Německu. U ostatních to až na drobné výjimky možné je. Právě proti tomu se u ústavního soudu bránila mimo jiné nezisková organizace Reportéři bez hranic a šest zahraničních investigativních novinářů, kteří postup německé rozvědky považují za porušení listovního tajemství a svobody tisku.

Ústavní soudci jim dnes dali zapravdu. I při sledování cizích zahraničních příslušníků mimo hranice spolkové republiky je podle nich totiž BND vázána základními lidskými právy obsaženými v německé ústavě. Současnou praxí přitom podle soudu rozvědka porušuje právo na listovní tajemství i svobodu tisku. To se týká jak získávání dat, tak jejich dalšího zpracování a také předávání dalším institucím.

Zároveň ale soudci konstatovali, že „přiměřené“ využití nástroje, jakým je sledování zahraniční komunikace, je slučitelné se základními lidskými právy, jak jsou stanovena v ústavě. Poslanci tak zřejmě budou muset upravit příslušný zákon tak, aby nebylo monitorování komunikace plošné, a aby při něm byli chráněni například novináři nebo právníci. Lépe vymezená má být podle ústavního soudu také spolupráce se zahraničními rozvědkami, důslednější pak kontrola BND.
Odborníci už dopředu počítali s tím, že by soudci mohli nynější zákon přinejmenším zčásti shledat protiústavním. Vláda se toho obávala, protože by to podle ní mohlo omezit funkčnost rozvědky, která i díky dosavadní praxi získává řadu informací důležitých pro bezpečnost země.

UNII SOUDCŮ CHCE VÉST NOVOSDAD A HÁJKOVÁ

Soudcovská unie bude mít po šesti letech nového prezidenta či prezidentku. Současná šéfka Daniela Zemanová má za sebou dvě funkční období a již kandidovat nemůže. Zájem vést nepolitické profesní a stavovské sdružení soudců má podle zjištění České justice Tomáš Novosad z Městského soudu v Praze. Kandidaturu serveru info.cz potvrdila také Šárka Hájková z Krajského soudu v Praze. Nové předsednictvo si Unie zvolí na podzim.

Šárka Hájková by jako prezidentka Soudcovské unie usilovala zejména o zavedení funkce emeritního soudce. „Chtěla bych se také zaměřit na to, aby soudy skutečně řešily jen ty věci, u nichž je na místě svěřit je jejich pravomoci, tedy aby nedocházelo ke zbytečnému a někdy až nesmyslnému rozšiřování jejich agendy. Rovněž bych chtěla podporovat využívání alternativních způsobů řešení sporů,“ řekla v rozhovoru pro info.cz.

Tomáš Novosad svůj zájem o vedení Soudcovské unie potvrdil, své představy o případných změnách ale prozradit nechtěl. „K prioritám a plánům se vyjádřím nejprve pro náš časopis Soudce, kde mají ve volebním roce již tradičně kandidáti vyhrazen prostor pro prezentaci,“ reagoval na dotaz České justice.
________________________________________

Seznam prezidentů Soudcovské unie:
1. JUDr. Pavel Šváb (1990–1991)
2. JUDr. Jan Vyklický (1991–1996)
3. JUDr. Zdeněk Novotný (1996)
4. JUDr. Libor Vávra (1996–2002)
5. JUDr. Jaromír Jirsa (2002–2005 a 2005–2008)
6. JUDr. Tomáš Lichovník (2008–2011 a 2011–2014)
7. Mgr. Daniela Zemanová (od 2014)
________________________________________

Kandidaturu naopak odmítli místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala nebo bývalý šéf Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Ten do Unie vstoupil teprve nedávno a nechce si podle svých slov „hrát na spasitele“. „Neuvažuji o tom,“ uvedl.

Ideálním kandidátem by podle Baxy byl někdo, kdo unii povede podobně jako současná prezidentka Daniela Zemanová. „Nic bych zásadně neměnil. Etické otázky, otázky fungování systému, nezávislost soudců to jsou důležité věci. Nebylo by správné, aby byla Soudcovská unie vnímána pouze jako jakási odborová organizace, která vyjednává zvyšování platů,“ řekl Baxa s tím, že by samozřejmě bylo dobré, aby Soudcovská unie získala pro svou práci více soudců. Nyní jich sdružuje asi necelou polovinu.

Roman Fiala, který kandidoval ve vypjatém souboji s Danielou Zemanovou v roce 2017, je podle svých slov nyní až příliš zaneprázdněn. „Ze své vlastní vůle mám od loňska zvýšený nápad na 85 procent,“ řekl České justici. Nejvyšší soud je po odchodu Pavla Šámala na Ústavní soud bez předsedy a tato situace se zatím asi jen tak nezmění, proto je nyní Fiala kromě souzení v zastupující roli reprezentanta soudu. „K tomu jsem podepsal smlouvu, že budu pracovat jako vedoucí autorského kolektivu na druhém díle komentářů k občanskému zákoníku k dědické části, takže vůbec nad tím nepřemýšlím,“ dodal k možné kandidatuře.

Daniela Zemanová České justici už dříve sdělila, že chce být v rámci Soudcovské unie stále aktivní, ale o žádných funkcích neuvažuje. Zájem nemá ani o vedení Městského soudu v Praze. Nového prezidenta či prezidentku si zvolí Shromáždění zástupců Unie. Eva Paseková, ceskajustice.cz

BUDOU VYBÍRAT ŘEDITELE NÁRODNÍ GALERIE

Jiří Přibáň, Josef Pleskot, Marion Ackermann nebo Jiří Jůza. České justici se podařilo zjistit, kdo zasedne ve výběrové komisi pro pozici generálního ředitele Národní galerie. Mluvčí resortu zároveň odmítla variantu, že by se do funkce mohl vrátit odvolaný Jiří Fajt. Výběrové řízení vypsal na pozici generálního ředitele Národní galerie ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) 15. dubna. Rozhodovat bude komise v tomto složení:
________________________________________
Prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc. , Univerzita Cardiff
Prof. Dr. hab. Piotr Oszczanowski , ředitel Národního muzea ve Vratislavi
Dr. phil. Dušan Buran, Slovenská národní galerie
Prof. Dr. Marion Ackermann, Státní umělecká sbírka Drážďany
Prof. PhDr. Marie Klimešová, Ph.D. , historička umění a kurátorka, ff UK
Mgr. Jiří Jůza, Ph.D. , ředitel Galerie výtvarného umění Ostrava
PhDr. Radim Vondráček, Uměleckoprůmyslové museum Praha
Mgr. Irena Chovančíková, Masarykovo muzeum Hodonín
Ing. arch. Josef Pleskot, předseda garanční rady Národní galerie
PhDr. Milena Slavická, historička a kritička výtvarného umění
PhDr. Jiří Machalický, historik umění
Mgr. Dana Schlaicherová, Ministerstvo kultury
Ing. Vlastislav Ouroda, Ph.D. , Ministerstvo kultury
JUDr. Petra Smolíková, Ministerstvo kultury
________________________________________

V souvislosti s odloženým trestním oznámením, které podal bývalý ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) na exředitele Národní galerie Jiřího Fajta se objevily spekulace o jeho opětovném návratu funkce. Skupina Tvrdohlaví , kterou reprezentuje Jiří David, v této souvislosti připravila petici. „ Je-li právem ministra bezdůvodně ředitele příspěvkové organizace ministerstva odvolávat, tak je jistě možné je stejně bezdůvodně i jmenovat, zvláště když důvody jsou nasnadě jako v tomto případě,“ píší autoři petice. Kromě Jiřího Davida petici podepsali např. scénárista a režisér Václav Marhoul, výtvarník František Skála, malíř Petr Nikl nebo sochař Jaroslav Róna.

Resort kultury ale o návratu Fajta do křesla ředitele neuvažuje. „Vzhledem k tomu, že jsme vyhlásili (vypsali) výběrové řízení a vybírat generálního ředitele by měla dle zkušeností, znalostí a manažerských dovedností kandidátů, nikoliv dle politického rozhodnutí ministra či momentální nálady, což byla mimochodem věc, která se ministrům kultury dlouhá léta vyčítala, nemůžeme a nebudeme výběrové řízení teď nenadále rušit. Nebylo by to fér ani vůči lidem, kteří se buď již přihlásili, nebo teprve zvažují, že se do výběrového řízení přihlásí. Panu Fajtovi jsme se omluvili, pan ministr ho považuje za významného odborníka na středověké (gotické) umění v ČR a rád by s ním spolupracoval, bude-li o to zájem i ze strany pana Fajta, což pan ministr již několikrát v minulosti řekl,“ reagovala na dotaz České justice mluvčí ministerstva Michaela Lagronová.

Bývá poměrně běžné, při tak zásadním výběrovém řízení, že jsou dopředu určité konkrétní osobnosti vyzvány k účasti. Předseda garanční rady Národní galerie Josef Pleskot ale tuto variantu odmítl: „Výběrové řízení je koncipováno jako otevřené, jako široce otevřené celé republice i zahraničí, proto nebudou činěny žádné výzvy. Snad lze předpokládat, že Národní galerie je institucí, o kterou stojí za to se manažersky ucházet,“ uvedl. S tím souhlasí i Lagronová. „Nikdo tzv. “předvybraný“ není a skutečně chceme, aby se přihlásilo co nejvíce zajímavých kandidátů, které bude vybírat poměrně prestižně obsazená výběrová komise odborníků,“ dodala. Ministr kultury tak nevyslal odborné veřejnosti žádný signál o tom, kdo by mohl významnou instituci vést.

Národní galerii v od září 2019 vede pověřená generální ředitelka Anne-Marie Nedoma. Ihned po jejím pověření jmenoval ministr kultury garanční radu Národní galerie, jejímž předsedou je Ing. arch. Josef Pleskot. Pověřená ředitelka realizovala několik kontroverzních kroků, které rezonovaly v kulturní obci. Zrušila výstavu finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého (která proběhne v letošním roce v galerii PLATO Ostrava), zrušila všechny výstavní projekty letošního roku s výjimkou projektu Rembrandt, bylo zrušeno vydání 9ti publikací Národní galerie a bez konzultací s odbornými řediteli sbírek prosadila tzv. úspory, což ale znamenalo zrušení výstav. Všech 5 ředitelů odborných sbírek zaslalo pověřené generální ředitelce dopis, ve kterém se mimo jiné píše: „Jako ředitelé sbírek Národní galerie Praha vyjadřujeme svůj nesouhlas s tím, že programové změny týkající se roku 2020, pramenící ze současné pandemie koronaviru, nebyly projednány a schváleny výstavní ani dramaturgickou radou a že jsme alespoň k některým jednáním týkajících se osudu jednotlivých výstav ani nebyli přizváni.“
Termín pro podání přihlášek do výběrového řízení na pozici generálního ředitele Národní galerie je 17. června, ceskajustice.cz

EXPERT ŠPAČEK: DEMONSTRACE NEVKUSU, HAMÁČEK V MIKINĚ

Modrá nebo především červená mikina a svetr ministra vnitra Jana Hamáčka se staly neodmyslitelným symbolem koronavirové krize v Česku. Odlehčený outfit, se kterým se místopředseda vlády ukázal i v modrém provedení po skončení nouzového stavu, však kritizuje odborník na etiketu Ladislav Špaček. Podle bývalého mluvčího prezidenta Václava Havla jde o demonstraci nevkusu, která v lidech během krize vyvolávala jen daleko větší obavy, než bylo nutné.

Hamáček se v neformální modré mikině zúčastnil i úterního setkání s bavorským ministrem vnitra Joachimem Herrmannem v Rozvadově. „Nechápu, co se to s panem Hamáčkem stalo, ale jako ministr, ba místopředseda vlády, působí bizarně,“ řekl iDNES.cz Ladislav Špaček.

„Červená mikina, ve které odehrával tiskovky v době nouzového stavu, evokovala spíše válečný režim a podvědomě vyvolávala daleko větší obavy veřejnosti, než bylo třeba,“ tvrdí uznávaný odborník na etiketu. Hamáček si červenou mikinu oblékl i na jednání s prezidentem Milošem Zemanem, na kterém se minulý týden bavili o tom, proč musí policie hlídat tři pražské komunální politiky.

„Návštěva v Lánech u hlavy státu v mikině korunovala jeho nevkus a pohrdání zavedenými evropskými zvyklostmi,“ myslí si Špaček. Nutno však doplnit, že Zeman na znamení podpory Hamáčkovi dorazil na jednání v červeném svetru.
Místopředseda vlády podle Špačka pochybil i při nedělní debatě u Václava Moravce na České televizi, kam jako jediný z pozvaných politiků dorazil bez kravaty. „Je to demonstrace jakési pseudolidovosti, asi jako (Alexis) Tsipras ze Syrizy v Řecku (bývalý předseda řecké vlády, pozn. red.). Ale ani ten nešel do mikiny. Je to evropská anomálie, demonstrace nevkusu,“ uzavřel Špaček.

ITALKA ŠEREDOVÁ MÁ DITĚ, DCERU

Modelka Alena Šeredová (42) je trojnásobnou maminkou. Po dvou synech se dočkala dcery a na sociálních sítích zveřejnila fotku z porodnice. Otcem miminka je modelčin partner, italský miliardář Alessandro Nasi (46).„Někdy se splní sny. Vítej, princezno,“ napsal novopečená maminka na Instagramu v italštině a češtině k snímku s rukou dcery a prstenem se slovem Mom.

Pod příspěvkem jí začaly hned gratulovat kolegyně Tereza Maxová, Daniela Peštová, Pavlína Němcová, Martina Šmuková, Veronika Kašáková, návrhářka Ivana Mentlová nebo herečky Aňa Geislerová a Nikol Štíbrová.

Holčička přišla na svět trochu dřív. Když modelka oznámila těhotenství, svým příznivcům napsala, že porod ji čeká v červnu. Pro Alenu Šeredovou, která žije s rodinou v italském Turíně, je současná situace s šířením koronaviru náročná. Mrzí ji hlavně to, že si její rodiče, žijící v Čechách, nebudou moci kvůli zavřeným hranicím v dohledné době pochovat svou vnučku.

První vicemiss ČR 1998 Alena Šeredová se v roce 2014 rozešla s fotbalistou Gianluigi Buffonem (41), se kterým má dva syny. Za brankáře se provdala v červnu 2011 na pražském Vyšehradě. V té době už měli tříletého Louise Thomase a ročního Davida Lee. Dohromady se dali v roce 2005.

Po rozchodu kvůli manželově nevěře sama nezůstala. Seznámila se s italským miliardářem a v roce 2016 tvrdila, že Alessandro Nasi je to nejlepší, co ji mohlo v životě potkat.„Bylo velké štěstí potkat muže, kterému je čtyřicet a věkově si tedy vyhovujeme, co nemá špatnou zkušenost z minula, není rozvedený a nemá děti. Je totiž rozdíl, jestli má děti z předchozího manželství muž, nebo žena. My ženy máme poněkud soutěživou povahu,“ prozradila.

Alena Šeredová začala s kariérou modelky ve čtrnácti letech a dodnes příležitostně předvádí. Kromě přehlídkových mol se jí podařilo uspět v televizi v Česku i Itálii a objevila se také v několika filmech. V Itálii se stala celebritou, když se uchytila v tamní televizi v pořadech Torno Sabato a Bubusett.

ČÍNA NABÍDLA ODŠKODNĚNÍ CHOVATELŮM EXOTICKÝCH ZVÍŘAT, UKONČI ČINNOST

Čínská provincie Chu-nan jako první v zemi nabídla lidem, kteří chovají exotická zvířata na maso, že jim vyplatí odškodné, pokud dobrovolně ukončí svou činnost. Právě z čínského tržiště, kde se prodávala divoce žijící a exotická zvířata, se podle mnoha expertů rozšířil do světa nový koronavirus.

Úřady v provincii Chu-nan v pátek zveřejnily plán, jehož cílem je přesvědčit chovatele exotických zvířat, aby přešli na tradičnější odvětví, jako je chov dobytka, pěstování čaje, ovoce a zeleniny či bylin užívaných v čínské medicíně.
Podle listu The Guardian úřady nabízejí chovatelům kompenzace. Ti tak za jeden kilogram kobry, chřestýše či užovky dostanou 120 jüanů (425 korun), za kilogram hlodouna čínského 75 jüanů (265 korun).

Cibetka, která patrně stojí za rozšířením nemoci SARS způsobené jiným typem koronaviru před 20 lety, má hodnotu 600 jüanů (2 100 korun) za kus. Úřady chtějí zajistit chovatelům i další finanční a jinou podporu, včetně přeškolení. Agentura AFP v úterý napsala, že podobný program počítající s odškodněním chovatelů exotických zvířat představila již i provincie Ťiang-si.

Exotická zvířata se nyní nesmí prodávat na jídlo

Chu-nan i Ťiang-si sousedí s provincií Chu-pej, v jejíž metropoli Wu-chanu se koncem loňského roku nový koronavirus objevil poprvé. S nemocí covid-19, kterou způsobuje, od té doby ve světě zemřelo přes 300 tisíc lidí.

Za pandemii si můžeme sami, není to pomsta přírody, říká americký vědec

Organizace bojující za práva zvířat Humane Society International (HSI) uvedla, že Chu-nan a Ťiang-si patří k nejvýznamnějším čínským provinciím, co se týče chovu exotických zvířat. Obchod s těmito zvířaty v Číně má podle odhadů hodnotu 520 miliard jüanů (1,8 bilionu Kč) a zaměstnává 14 milionů lidí, píše agentura AFP.

Čína v reakci na šíření koronaviru v minulých měsících zakázala prodej divoce žijících a exotických zvířat na jídlo. Nadále je ale legální prodávat je na výzkum, tradiční čínskou medicínu, či pokud jsou určeny pro zábavu.

Podle vědeckých poznatků jsou původním zdrojem nového koronaviru netopýři. Z netopýra na člověka se virus patrně přenesl přes nějakého mezihostitele, mohl jím být například chráněný luskoun, jehož maso se v Číně považuje za delikatesu.

NATO BUDE DOPRAVOVAT ZÁSILKY NA KORONAVIRUS DO AFRIKY

NATO pomůže OSN se zajištěním leteckého mostu pro zásilky zdravotnického a ochranného vybavení proti šíření koronaviru v afrických zemích. K dispozici mají spojenci vyčlenit několik letounů pro urgentní přepravu humanitární pomoci. S žádostí se na spojence obrátil úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA).

Aliance podpořila žádost OSN o poskytnutí přepravních kapacit pro urgentní dodávky zdravotnického materiálu a ochranného vybavení do několika afrických destinací. Nasazení konkrétních letounů a počet letů bude řídit alianční Euroatlantické středisko pro koordinaci reakce na katastrofy (EADRCC), na které se úřad OSN s žádostí obrátil.

„Pomoc bude stanovena na základě úzké koordinace mezi úřadem OSN, EADRCC a vrchním velitelstvím NATO na základě dostupnosti strategických leteckých kapacit spojenců a partnerů,“ uvádí se v prohlášení bruselské centrály NATO.
Nízký počet obětí koronaviru v Africe mate odborníky, čekali katastrofu

Aliance už má zkušenosti s leteckými mosty například při humanitárních dodávkách po zemětřesení v Pákistánu v roce 2005 nebo na pro přepravuj jednotek Africké unie v Súdánu a Somálsku. Zásilky tun materiálu už UNOCHA do řady afrických zemí zprostředkovala. Pomyslný letecký most se zásilkami důležitými pro zvládnutí šíření nákazy chce UNOCHA spustit v několika týdnech.

Pro přepravu potřebuje celé spektrum transportních strojů. V žádosti počítá s menšími stroji typu C-130 Hercules, přes dopravní letouny velikosti Boeingu 737 až po obří transportní stroje An-124 Ruslan, které k dodávkám zdravotnického a ochranného vybavení využila v uplynulých měsících řada evropských spojenců včetně České republiky.

Létat se má ze dvou dopravních uzlů - z belgického letiště Liege u Lutychu a také z Dubaje ve Spojených arabských emirátech. Hlavními cílovými destinacemi budou podle žádosti především Accra v Ghaně, Addis Abeba v Ethiopii a jihoafrický Johannesburg. Kromě transportních letounů úřad OSN žádá o poskytnutí letounů vybavených pro přepravu pacientů ve vážném stavu.

V porovnání s Evropou má Afrika zatím překvapivě malý počet zaznamenaných případů i úmrtí v důsledku šíření nového koronaviru. Podle údajů Centra pro kontrolu nemocí Africké unie bylo dosud zaznamenáno 88 tisíc případů nákazy a z toho 2 834 lidí zemřelo.

Aliance má kromě národních vojenských přepravních kapacit k dispozici hned dva programy pro takzvanou strategickou leteckou přepravu, kterou mohou spojenci využívat. Prvním je program SAC (Strategic Airlift Capability) - zahrnující tři transportní letouny C-17 Globemaster, které NATO vlastní NATO a státy je společně provozují.Nejvíce zasaženou zemí je právě Jihoafrická republika, kde je k dnešnímu dni zachyceno přes 16 tisíc případů a 286 obětí. Vzhledem k nesrovnatelně nižší míře testování prakticky ve všech afrických zemích jsou však skutečná čísla pravděpodobně mnohem vyšší a podle některých expertů může vrchol teprve přijít. Světová zdravotnická organizace (WHO) opakovaně varovala, že africké země jsou na epidemii zoufale nepřipravené.

Deset milionů ochranných masek naráz. Němci povolali největší letoun světa

Druhým je pak program SALIS (The Strategic Air Lift International Solution), který dává účastnickým zemím přístup ke kapacitám flotily obřích transportních strojů ukrajinské společnosti Antonov Logistics. V současné době je v programu devítka členských zemí NATO - Belgie, Česká republika, Francie, Německo, Maďarsko, Norsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko, které si na komerční bázi pronajímají letové hodiny strojů. Spojenci mají k dispozici až pět letounů An-124 Ruslan a přístup také k dalším velkokapacitním letounům Il-76 nebo k největšímu transportnímu letounu světa An-225 Mrija.

ČEŠI DOSTANOU KLÍČE K LÉTAJÍCÍM BENZINKÁM, LETECTVO NOVÉ MOŽNOSTI

České letectvo získá brzy přístup ke schopnostem, které by si samo pravděpodobně dovolit nemohlo. Zbrusu nová flotila létajících tankerů pro doplňování paliva za letu, kterou společně pořizuje a bude provozovat šestice spojeneckých zemí včetně Česka, začíná nabírat konkrétní obrysy. První dva z osmi upravených strojů Airbus A-330 dodá výrobce v červnu.

Pro české vzdušné síly a armádu to bude představovat nové možnosti – snadnější výcvik i nasazení v operacích a zahraničních misích. Čeští letci získají pomyslné „klíče ke stojanu“ či lépe „tankovací kartu“ k využití této zbrusu nové flotily. Ta by do roku 2024 měla zahrnovat celkem 8 upravených víceúčelových strojů A-330 pro doplňování paliva za letu, které dosud evropským členům NATO scházejí a musejí se proto spoléhat hlavně na americké kapacity.

Na pořízení a provozu flotily tankerů se podílí šest zemí – Belgie, Německo, Norsko, Nizozemsko, Lucembursko a do loňského října také Česká republika. Společně letouny nakoupí, budou je společně vlastnit a podle svých podílů sdílet letové hodiny i náklady na provoz.

Podle dřívějších informací ministerstva obrany měl český podíl projektu stát jednorázově 594 milionů korun. Každoročně by pak Česko mělo na provoz přispívat zhruba 32 milionů korun a dalších 10 milionů na personál. Náklady za předpokládaných 30 let provozu tak budou zhruba 1,87 miliardy korun. Armáda počítá také s tím, že by podobně jako u letounů včasné výstrahy AWACS v budoucnu zajistila i několik členů posádek tankerů.

Německo jako největší finanční přispěvatel získá 5 500 letových hodin ročně. Nizozemsko pak 2 000 hodin, Belgie 1 000, Lucembursko 200 a Norsko a Česká republika shodně 100 letových hodin ročně. Předpokládané využití má být zhruba 1 100 letových hodin na letadlo za rok, flotila osmi strojů by měla potřeby šestice zemí zcela pokrýt.Tankery boudou kompatibilní pro doplňování paliva většiny strojů, které mají evropské státy NATO ve výzbroji. Od letounů F-16, Eurofighter, Gripen či Tornado přes nastupující nové F-35 až po transportní C-17.

Dnes tankují bombardéry. Létající benzinkou šest kilometrů nad Českem

„Pro české letectvo to přinese řadu výhod. Při výcviku i operacích,“ konstatoval letecký odborník Jan Čadil, šéfredaktor odborného magazínu Letectví + kosmonautika. Čeští piloti gripenů využívají nejčastěji pro výcvik tankování za letu a jeho periodické procvičování, ale také například pro mise při střežení Islandu služeb například italských, švédských nebo amerických tankerů.

„Museli jsme se pokaždé dohodnout s někým, kdo tanker má. V Evropě je jich nedostatek a každý vždy upřednostnil raději své letectvo. Teprve až ta nejposlednější kapacita byla volná,“ popsal zvyklosti Čadil. Čeští letci se tak museli velmi často přizpůsobovat, aby vůbec „nějaký volný tanker“ a potřebný počet jeho letových hodin k výcviku získali. Tankery jsou dlouhodobě operačně velmi vytížené.

To nyní odpadne a plánování bude jednodušší. Účast v programu dává přesně daný počet hodin, na který bude mít Česká republika právo. Navíc nemusí stroje využívat jen pro doplňování paliva stíhačkám.

Létající nemocnice a náklaďáky současně

„Ne všechny hodiny zabere doplňování paliva ve vzduchu. Řada zemí je využije pro transport nákladu i pro lékařskou evakuaci,“ uvedl systémový manažer projektu Jan der Kinderen z alianční agentury NSPA (NATO Support and Procurement Agency), která pořízení letounů zařizuje.

Stroje jsou totiž vybaveny tak, aby nesloužily jen pro doplňování paliva celého spektra letounů, které spojenecké země využívají, ale také pro přepravu jednotek, materiálu či jako létající nemocnice. Stroj je schopen přepravit až 45 tun nákladu nebo 267 cestujících. Ve zdravotnické verzi pak může mít na palubě 6 jednotek intenzivní péče či 16 lůžek.

První dva tankery vstoupí do služby už letos. Jeden ze strojů bude nyní určen převážně k výcviku. Do konce roku však spojenci plánují i první operační nasazení. Kvůli koronavirové krizi se projekt proti původnímu plánu nepatrně zpozdil.
Zatímco první dva zmiňované stroje jsou připraveny k převzetí, na dalších dvou probíhají přestavby a úpravy ve španělském Getafe a před týdnem k nim z výrobních hal ve Francii přibylo i páté. Třetí stroj mají spojenci převzít v říjnu, čtvrtý pak počátkem roku. Všech osm letounů má být ve službě do roku 2024.

Budou pak startovat z nizozemského Eindhovenu (5 letounů) a předsunuté základny v německém v Kolíně nad Rýnem (3 stroje), kde bude jeden letoun od roku 2021 nepřetržitě připraven ke startu ve zdravotnické modifikaci.
Šíření nákazy covid-19 zkomplikovalo i výcvik posádek. Plně vyškolena byla zatím první skupina pilotů a mechaniků. Výcvik dalších pilotů a posádek by měl brzy znovu začít ve středisku výrobce Airbus v španělské Seville.

Dohoda o pořízení nových letounů přišla poté, co Evropská obranná agentura po zkušenostech z leteckých úderů proti režimu libyjského vůdce Muammara Kaddáfího označila vybudování takových kapacit za prioritu. Během náletů na pozice Kaddáfího oddílů se ukázalo, že evropští spojenci byli schopni zajistit jen pětinu tankovacích misí.

Zbytek – tedy celých 80 procent – zajišťovaly Spojené státy. V Evropě mají vlastní významné flotily létajících tankerů pouze Britové a Francouzi. Itálie provozuje čtyři tankery – upravené stroje Boeing 767. Další tankery v součtu několika kusů slouží v Německu, Španělsku či Turecku.

ÚS ZAMÍTL STÍŽNOST DĚDIČKY, ZÁMEK OPOČNO ZŮSTANE STÁTU

Zámek v Opočně na Rychnovsku zůstane ve správě státu, rozhodl Ústavní soud. Zamítl tak stížnost Kristiny Colloredo-Mansfeldové, dcery posledního soukromého majitele, kterou obdržel před třemi lety. Dědička se vyhlášení nálezu nezúčastnila, nedostavil se ani její právní zástupce.

Spor o vydání trvá od roku 1991. Opočno zabavili nacisté, po válce zámek zůstal státu. Stížnost uvádí, že nacistická perzekuce měla rasový motiv. Justice ovšem památku v dubnu 2016 pravomocně přiřkla státu, v únoru 2017 verdikt potvrdil Nejvyšší soud. Důvody konfiskace byly podle pravomocného verdiktu spíše politické. Nacisté Colloredo-Mansfeldy pokládali za „rod ve smyslu rakousko-monarchistickém, jehož mladší členové se hlásí k české národnosti“.

S tím nesouhlasí Colloredo-Mansfeldová, která v ústavní stížnosti mimo jiné namítala, že matce posledního majitele panství Josefa Colloredo-Mansfelda byl majetek ve Francii konfiskován jako Židovce. Je proto otázkou, zda také zabavení Opočna nebylo rasovou perzekucí.

To však nyní odmítl senát Ústavního soudu.

„Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. V souladu s vůlí zákonodárce vyjádřenou v restitučních předpisech přijatých po roce 1989, aby se zmírnily pouze některé majetkové křivdy nastalé v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, vyslovil Ústavní soud již v minulosti názor, že § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, omezil možnost přezkoumávání přechodů majetku odehrávajících se mimo takzvané rozhodné období toliko na nejextrémnější případy bezpráví, jestliže ke konfiskaci majetku ´došlo z důvodu rasové perzekuce´,“ řekla mluvčí Ústavního soudu (ÚS) Miroslava Sedláčková.

Rasovou perzekucí je podle ÚS nutno rozumět jen nejkřiklavější formy rasismu, páchané za 2. světové války zejména formou holocaustu, ale nikoli jiné formy perzekuce z důvodů národnostních nebo politických.

„Nelze pochybovat o zločinnosti konfiskační praxe prováděné nacistickými úřady. Československý stát se v poválečném období snažil odčinit důsledky nezákonných majetkových přesunů z doby nesvobody. Sedm desítek let po skončení války je tato reparace nesmírně obtížná, ne-li nemožná. I proto omezil restituční zákon o mimosoudních rehabilitacích přezkoumávání přechodů majetku předcházejících rozhodnému období na nejextrémnější případy z důvodu rasové perzekuce, jak objasnila i dřívější praxe Ústavního soudu,“ uvedl v nálezu soudce zpravodaj Radovan Suchánek.
Tříčlenný senát však nebyl jednotný, jeho předseda Jiří Zemánek zaujal jiné stanovisko k výroku i odůvodnění nálezu.
Kvůli sporu stát investuje jen do havárií na zámku

Kastelán zámku Tomáš Kořínek nález přivítal. „Budeme čekat na kroky protistrany,“ uvedl. Spory podle něj komplikují opravy Opočna, dosud bylo možné řešit v podstatě jen havarijní stavy.

Soudy se případem zabývaly opakovaně, s několika zvraty. Colloredo-Mansfeldová dokonce zámek po jistou dobu spravovala. Po zásahu Ústavního soudu ale stát v dubnu 2007 objekt znovu převzal do péče.
Poté díky dalšímu nálezu Ústavního soudu dosáhla Colloredo-Mansfeldová obnovy řízení. Padlo však stejné rozhodnutí jako předtím, zámek tedy dosud spravuje Národní památkový ústav.

Opočenský zámek Colloredo-Mansfeldům zkonfiskovali v roce 1942 Němci, po roce 1945 připadl dekrety prezidenta Beneše do majetku státu. Mansfeldové se po válce o majetek začali soudit, v roce 1948 po nástupu komunistického režimu emigrovali do Rakouska.

Kristina Colloredo-Mansfeldová opakovaně upozorňovala, že majetek jejího otce byl za války zkonfiskován kvůli jeho nepřátelství k nacistům. Už před dvanácti lety poukázala na údajnou rasovou perzekuci rodiny.

Zámek v Opočně na Rychnovsku vybudovali na místě středověkého hradu Trčkové z Lípy. Posledním rodovým vlastníkem byl Adam Erdman Trčka, který byl v roce 1634 zavražděn společně s Albrechtem z Valdštejna. Poté byly trčkovské majetky zkonfiskovány a Opočno získal důstojník císařské armády Rudolf Colloredo.

Colloredové na přelomu 17. a 18. století přestavěli zámek v barokním slohu. Opočenský zámek patří mezi nejvíce navštěvované památky v Královéhradeckém kraji. Od roku 2015 ročně překonával hranici padesáti tisíc návštěvníků, loni zůstal těsně pod ní. Zdejší prohlídky nabízejí unikátní obrazárnu a sbírku zbraní.