iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Miliarda AK Muzikáře od vlády, Maláčová: Politici šetřit

Mimořádný výkon právníků Muzikáře. Získali veřejné zakázky za více než miliardu korun: Advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges, dnes Skils, získala veřejné zakázky za víc jak miliardu korun. Vyplývá to z šetření České justice a Ekonomického deníku. Kancelář, jejíž nejviditelnější figurou je vedoucí partner Karel Muzikář, je známá svými dobrými kontakty na řadu kontroverzních politiků mnohých polistopadových garnitur. Před soudem zastupuje i současnou vládu v kauze, kterou si mnozí spojují se snahou neplatit náhradu škody osobám, poškozeným vládními opatřeními proti šíření koronaviru. Prozatím neúspěšně.

Advokátní kancelář známého právníka Karla Muzikáře Weil, Gotshal & Manges, po odchodu amerického partnera přejmenovaná na Skils, získala zakázky od státu, krajů a municipalit za víc jak jednu miliardu korun. Vyplývá to z šetření České justice a Ekonomického deníku. Pro srovnání, za takovouto sumu by se dalo pořídit zhruba 10 lokomotiv nebo 50 počítačových tomografií.

V předloňském roce patřila advokátní kancelář Karla Muzikáře v top „desítce“ mezi čtyři, které získávají nejvíce zakázek z veřejných peněz, přes 42 milionů korun. Skils poskytují státu a municipalitám právní poradenství, analýzy a zastupování ve sporech. Ve srovnání s konkurencí je tato advokátní kancelář podle posledních údajů z obchodního rejstříku jako jediná ve ztrátě a v České republice odvedla naprosto zanedbatelnou daň z příjmu právnických osob, která činila 0,03 procenta z tržeb.

Původem americká advokátní firma Weil, Gotshal & Manges odešla z českého trhu počátkem loňského roku. Celou pražskou kancelář převzal se všemi právníky, klienty a rovněž s identifikačním číslem, její vedoucí Karel Muzikář spolu s dalšími partnery.

Česká justice a Ekonomický deník už několik měsíců prověřují zakázky advokátních kanceláří se státem a veřejným sektorem. S ohledem na počty advokátů a koncipientů mezi nimi v počtu a objemu vede právě advokátní kancelář Karla Muzikáře.

Tato advokátní kancelář se přitom stává často tématem pro různé spolky, které na ni narážejí při svých aktivitách. Například Miroslav Patrik ze spolku Děti Země tvrdí o jejich službách, že nejsou příliš efektivní. „Tato advokátní kancelář s abnormálně vysokými sazbami překvapivě chrlí velký počet vyjádření a navíc ve velkém rozsahu. Navíc při porovnání těchto podání v rámci jedné kauzy se část textu (významově) opakuje v navazujícím podání, takže se uměle zvyšuje nejen počet podání, ale i jejich rozsah,“ uvádí Patrik.

V dopravě jako doma

Významnou část služeb poskytuje advokátní kancelář Karla Muzikáře zejména v resortu dopravy. První zprávy o jejím angažmá ve státní firmě České aerolinie se začaly objevovat před patnácti lety. V době vážných hospodářských potíží měly aerolinky v čele s Jaroslavem Tvrdíkem na to, aby zaplatily částku převyšující 330 milionů korun za poradenské a konzultační služby. Z interního auditu tuzemských aerolinií, který zjišťoval sumu peněz zaplacenou za tyto služby v roce 2005, kdy ČSA skončily ve ztrátě 496 milionů korun vyplynulo, že Weil, Gotshal & Manges v tomto roce ČSA „radila“ za víc jak 39 milionů korun. Drahé konzultační služby pak audit predikoval jako zátěž aerolinií i v budoucnosti, což se ukázalo jako pravdivý odhad.

„Firma v minulosti vydala desítky až stovky milionů korun za poradenské služby, které by si měl umět dělat každý management sám,“ upozornil v Lidových novinách analytik společnosti Atlantik FT Jan Schiesser. Nad výší prostředků za poradenské služby se tehdy pozastavil i tehdejší člen dozorčí rady aerolinií a náměstek ministra financí Eduard Janota. „Rozhodně jsem byl vždycky proti tomu, aby každému rozhodnutí managementu stála za zády konzultační firma,“ prohlásil Janota.

Další zprávy o nadprůměrné schopnosti dostat se ke státním zakázkám v roce 2007 a výš se objevily v roce 2011. Dva roky po odchodu Aleše Řebíčka z ministerstva dopravy se ukázalo, jak fungovala zakázka na právní služby čtyř kanceláří za téměř půl miliardy korun. Státu měla přinést velké úspory. Ministerstvo si nejčastěji vybíralo tu nejdražší z nich – už zmiňovanou advokátní kancelář Weil, Gotshal & Manges. Dalšími kontrahujícími kancelářemi byly Jansta, Kostka & spol., AK Kříž Bělina a AK Hartman, Jelínek, Fráněk a partneři.

Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) stála hodina služeb Weil, Gotshal & Manges 4800 korun, o 1300 korun více než u ostatních tří firem, s nimiž mělo v rámci velké zakázky ministerstvo uzavřenou smlouvu.
Nejdražší advokátní kancelář v této zakázce získala od ministerstva a a jím dřízeného Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) ze všech peněz největší část: z celkové hodnoty 272 milionů korun fakturovala 209 milionů korun, tedy na 43 541 hodin práce, napsal v roce deník Mladá fronta Dnes.

Kontrakty přes miliardu

Česká justice a Ekonomický deník se proto pokusily zakázky advokátní kanceláře Karla Muzikáře zmapovat v globálu. Několik měsíců jsme zjišťovali za pomoci novinářských dotazů a žádostí podle zákona o poskytování informací, na jaké kontrakty tato advokátní společnost dosáhla a kolik za své služby získala zaplaceno. Došli jsme k ceně převyšující miliardu, jak ukazuje následující tabulka.

Zakázky advokátní kanceláře Karla Muzikáře se státem

Ústecký kraj (smlouva ze 17. 5. 2006) 210 854 983,- bez DPH
Dopravní podnik hl.m. Prahy (smlouvy od 2009 do 2012) 32 361 672,- s DPH
Magistrát hl.m. Prahy (smlouvy 2016-2018) 4 029 498,- (neuvedeno zda s DPH či ne)
České dráhy (arbitráž se Škoda Transporation) 48 100 000,- miliónů s DPH
Ministerstvo financí 385 413 697,- (neuvedeno zda s DPH či ne)
Ředitelství silnic a dálnic (dohledáno z přehledu poradců v letech 2013-2019) 248 495 047,- s DPH
Ministerstvo dopravy (pouze smlouvy od 2016) 3 437 276,- s DPH
Ředitelství vodních cest ( smlouvy 2007-2019) 75 800 581 ,- s DPH
Státní zemědělský a intervenční fond 290 000,- bez DPH
Ministerstvo vnitra (od 2013) 208 120,- s DPH

Údaje byly získány na základě novinářských dotazů a žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Některé instituce údaje s DPH neposkytly.

Údaje v tabulce ale nejsou zdaleka kompletní, protože některé instituce komplikovaly získání informací poplatky za jejich zjištění a zkompletování, jako například ministerstvo financí nebo pražský magistrát. Česká justice a Ekonomický deník proto procházely i různé archivní zdroje, aby byla celková zjištěná suma co nejvíce odpovídala realitě. Práce na sběru těchto informací trvala přes čtvrt roku a obnášela desítky komunikací s různými institucemi.

Snažili jsme se získat mimo jiné údaje o takzvaných člověkohodinách a člověkodnech, aby bylo možné vyhodnotit efektivitu vynaložených státních financí. Právě tyto položky se v drtivé většině dotazů stávaly nejproblematičtějšími. Snažili jsme také získat hodnocení poskytovaných služeb. Některé instituce ale na tyto otázky neodpověděly vůbec nebo zpracování těchto požadavků zpoplatnily.

Při svém pátrání zpravodajské portály Česká justice a Ekonomický deník došly také k tomu, že celková výše smluv, fakturovaných veřejným institucím či jimi řízeným subjektům advokátní kanceláří Karla Muzikáře, bude dosud zjištěnou už zmiňovanou miliardu korun výrazně přesahovat.

Hodinová sazba za služby právníka, fakturovaná advokátní kanceláří Karla Muzikáře klientům z řad státních institucí, se šplhá ke čtyřem tisícům korun bez DPH, jak už jsme uvedli ministerstvu dopravy v minulosti fakturovala 4800 korun. Ke 4 tisícům korun se blíží ceny například u dvou kontraktů na ministerstvu dopravy. Tam vyšla v jednom případě hodina služeb na 3900 korun bez DPH, ve druhém pak na 3840 korun bez DPH.

Tato sazba za hodinu práce advokáta není podle zjištění České justice a Ekonomického deníku v právnické obci příliš obvyklá. Ceny, soutěžené v posledních letech, totiž takové výše ani zdaleka nedosahují.

V kraji a na ministerstvu spokojenost

Jednorázově nejvyšší sumu za své služby, jak vyplývá z posledních zjištění, inkasovala advokátní kancelář Karla Muzikáře v Ústeckém kraji. „Kraj uzavřel v roce 2006 s advokátní kanceláří Skils (dříve Weil, Gotshal & Manges) mandátní smlouvu, která je výsledkem řádného (otevřeného) zadávacího řízení, jehož se kromě zmíněné advokátní kanceláře zúčastnilo 7 dalších uchazečů,“ sdělila Magdaléna Fraňková z Krajského úřadu Ústeckého kraje.

Na základě uzavřené smlouvy kraj uhradil společnosti Skils za poskytnuté služby od roku 2006 celkem 209 milionů korun bez DPH. „Efektivitu právního poradenství lze hodnotit jako velmi vysokou. Advokátní kancelář Skils významně přispěla k pozitivnímu vyřešení mnoha zásadních problémů v oblasti krajské dopravy, jimž kraj v minulosti čelil a které mohly mít zásadně negativní dopady na krajský rozpočet. Jako příklad lze uvést soudní spory s dopravci v hodnotě mnoha miliard korun, v nichž byl kraj zcela úspěšný. Dále lze zmínit realizaci veřejných zakázek na zajištění veřejné autobusové dopravy pro roky 2007 – 2014 a 2015 – 2024 v celkové hodnotě cca 28 miliard korun. Velmi významné bylo i právní poradenství při řešení závažných krizí v krajské dopravě,“ uvedla dále Fraňková. S ohledem na vývoj DPH od roku 2006 nebylo možné přesně dopočíst celkovou sumu s DPH.

Také na ministerstvu dopravy byli s poskytnutými službami advokátní kanceláře Karla Muzikáře spokojeni. „Bylo dodáno dílo, které bylo předmětem objednávky, tzn., že došlo ke splnění předmětu plnění, v případě smlouvy bylo splněno poradenství. V obou případech se jedná o témata, která byla ve své době veřejně adresována a s jejichž výsledky byla veřejnost seznámena. Zák. 416/2009 Sb. byl od té doby následně novelizován a v případě infringementu s ČR v oblasti životního prostředí bylo dosaženo dohody Evropskou komisí a nalezeno i legislativní řešení na národní úrovni. Obě plnění byla převzata bez vad a reklamací,“ sdělil na základě zákona o poskytování informací mluvčí ministerstva jakub Stadler.
Portály Česká justice a Ekonomický deník se znalostí věci a dřívějších vztahů advokátní kanceláře Karla Muzikáře s ministerstvem dopravy, zejména v souvislosti s plnění mandátní smlouvy z éry ministra Aleše Řebíčka, požádaly o komplexní údaje o všech zakázkách. Kvůli slovně-právní přetahované je ale ministerstvo dopravy do vydání článku dosud neposkytlo.

Efektivita služeb s otazníkem

Při zkoumání kontraktů advokátní kanceláře Karla Muzikáře zpravodajské portály Česká justice a Ekonomický deník oslovily i spolky Transparency International, Oživení a Děti Země, které se zabývají efektivitou vynaložení státních peněz, zda popisované zakázky nevybočují z rámce cenou či jejich efektivitou a přínosem pro zadavetele. Aktivněji a konkrétněji zareagoval spolek Děti Země, konkrétně jeho šéf Miroslav Patrik.

Ten v rámci komunikace zaslal rovněž řadu dokumentů. „Z výše uvedeného přehledu (doklady viz přílohy) je zřejmé, že tato advokátní kancelář s abnormálně vysokými sazbami překvapivě chrlí velký počet vyjádření, a navíc ve velkém rozsahu (obvykle žalovaný napíše 1-3 vyjádření, nikoliv 5 či dokonce 10). Navíc při porovnání těchto podání v rámci jedné kauzy se část textu (významově) opakuje v navazujícím podání (může to být v průměru až 15-20 % textu), takže se uměle zvyšuje nejen počet podání, ale i jejich rozsah. Výsledkem pak je to, že si tato advokátní kancelář s vysokými sazbami účtuje značné částky za vykazovaný pracovní čas, který podle Dětí Země kvalitě textů neodpovídá. Přitom právní názory této advokátní kanceláře lze psát podstatně stručněji a navíc není nutné ´jinými slovy´ opakovat velkou část obsahu předchozích podání,“ zkonstatoval šéf Dětí Země Miroslav Patrik.

Připomněl i aféru na ministerstvu dopravy z roku 2007. „V rámci ´právního balíčku´ za 450 milionů korun účtovala za své právní služby státním institucím 4 800 korun za hodinu bez DPH a zbývající tři AK (AK Jansta, Kostka & spol., s AK Kříž a Bělina a s AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři) částku 3500 korun na hodinu bez DPH. Například AK Stránský & partneři si v roce 2013 v zakázce pro Ředitelství vodních cest účtovala kolem 1300 korun na hodinu (bez DPH), nicméně v roce 2016 už to bylo 2750 korun na hodinu bez DPH,“ analyzuje vývoj cen Patrik.

„Dnes bychom od advokátní kanceláře Karla Muzikáře čekali sazbu kolem 5500 korun na hodinu… …Odhadujeme, že v rámci správního práva může jejich sazba patřit mezi ty nejvyšší. Možná je dokonce až dvakrát vyšší, než bývá průměr. Přitom podle nás jejich právní služby v rámci správního (i soudního) práva této vysoké sazbě neodpovídají,“ uzavřel Patrik analýzu služeb advokátní kanceláře Karla Muzikáře.

Stát výkon nezajímá

„Nezlobte se, na otázky nelze seriózně odpovědět ze dvou důvodů. Jednak neevidujeme samostatně právní službu pro stát a státní podniky a dalo by dost velkou práci analyzovat, o jaké subjekty jde (zejména v případě podniků se státní účastí). Jen si myslím, že jich mnoho nebude, mají dost striktní kritérium pro výběr advokátních kanceláří. Totiž cenu. Výkon je obvykle moc nezajímá,“ odpověděl na otázky Tomáš Sokol z advokátní kanceláře Brož, Sokol, Novák. Ceny jeho kancelář určuje podle vnitřních pravidel, která jsou podle Sokola obchodním tajemstvím. „Jen na okraj, cestovné je samostatnou nákladovou položkou,“ uzavřel Tomáš Sokol.

Další z top desítky – advokátní kancelář PRK poskytuje právní služby státu, ministerstvům, institucím a státním firmám v minimálním rozsahu. „PRK se zpravidla neúčastní výběrových řízení na poskytování právních služeb, a to především z toho důvodu, že hlavním či jediným kritériem ve výběrových řízeních je cena právní služby. Nabízené ceny právních služeb se často dostávají pod hranici nákladovosti. Naše kancelář se dlouhodobě zaměřuje na vysokou kvalitu právních služeb a s tím pochopitelně souvisí i vyšší personální náklady… …Nabídkové ceny právních služeb, které se ve veřejných zakázkách na právní služby pohybují pod hranicí 2000 korun za hodinu a často i pod hranicí 1000 korun za hodinu nemohou tyto náklady pokrýt. Pro kancelář našeho typu není zásadně přijatelné poskytovat právní služby prostřednictvím juniorních právníků a bez náležité kontroly kvality,“ zareagoval Robert Němec z advokátní kanceláře PRK. A dodal „Naše advokátní kancelář nemá zvláštní sazbu, kterou by účtovala za práci pro stát. Práci účtujeme zpravidla na základě standardních hodinových sazeb, jejichž výši nezveřejňujeme. Obecně platí, že výše sazby závisí na senioritě a specializaci konkrétního právníka, respektive advokáta, což odráží nejen vyšší přidanou hodnotu jednotlivých právníků, ale zpravidla také vyšší efektivitiu práce. Je logické, že specialista na konkrétní právní oblast je schopen poskytnou kvalitní právní poradenství mnohem efektivněji než méně zkušený nebo méně specializovaný kolega.“

V případě největší české advokátní kanceláře Havel & Partners právní poradenství pro stát činí ročně 5 až 6 % z obratu (tj. Cca 50 až 60 milionů korun). Do této částky je započítaná veškerá práce pro kraje, města a obce, státní podniky, státem nebo městy ovládané organizace apod. Kancelář má ale 142 advokátů a 77 koncipientů. „Naše kancelář pro stát ročně realizuje vysoké desítky až nízké stovky zakázek (záleží na tom, jak budeme vnímat pojem „zakázka“ – tou může být např. i krátké právní stanovisko za jednotky tisíc korun,“ zareagoval na otázky partner advokátní kanceláře Josef Hlavička.

Hodinová sazba se liší a je vždy stanovena na základě kombinace různých kritérií. Sazby u jednotlivých zakázek si lze podle Hlavičky dohledat ve veřejném registru smluv. „Oproti sazbám v soukromé sféře je hodinová sazba o cca 20-40 procent nižší…. …Podíl práce pro stát na celkovém obratu kanceláře skutečně spíše zanedbatelný, takže naše kancelář na něm není nijak závislá. Zároveň nicméně dlouhodobě nesouhlasíme s tím, že by hlavním kritériem při výběru advokátní kanceláře ve veřejném sektoru měla být cena. Klíčové soudní spory vám nevyhraje a desítky milionů neušetří ten nejlevnější advokát, ale ten nejlepší,“ uzavřel za Havel & Partners Josef Hlavička.

„Veškerá naše spolupráce s veřejným sektorem je dostupná v registru smluv. Objem spolupráce s veřejným sektorem činí zhruba čtvrtinu celkového objemu práce naší kanceláře… …Hodinovou sazbu ovlivňují především tři faktory – obor práva, objem a dlouhodobost práce. Záleží na každém individuálním vztahu a každá spolupráce se liší,“ odpověděla na otázky Anna Trachtová z advokátní kanceláře Rowan Legal.

Portály Česká justice a Ekonomický deník samozřejmě oslovily i advokátní kancelář Karla Muzikáře Skils. Kancelář na otázky nezareagovala ani po druhé urgenci. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

MALÁČOVÁ NAVRHUJE SNÍŽIT PLATY POLITIKŮ, ODVÍJET OD MINIMÁLNÍ MZDY

Snížení platů politiků navrhuje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD. "Navrhnu snížení platů poslanců, senátorů a ministrů. Jejich ocenění by mělo být svázáno s minimální mzdou," oznámila ve Sněmovně Maláčová. Podle ministryně musí politici společnosti ukázat, že se bude šetřit. „A že začneme u sebe. Platy poslanců, senátorů i ministrů proto nově mají být odvozeny od minimální mzdy

„Je nejlepší měřítko, které zobrazuje hospodářskou kondici České republiky,“ zdůvodnila Maláčová, proč se platy politiků mají odvíjet právě od minimální mzdy. Detaily svého návrhu představí Maláčová v příštích dnech. Platová základna, z níž se vypočítávají platy politiků, by podle ní měla být ve výši pětinásobku minimální mzdy. Aktuální výše minimální mzdy je 14 600 korun.

Minimální mzda se naposledy zvýšila letos v lednu o 1250 korun na 14 600 korun. Zvedla se i v lednu 2019. S minimální mzdou, za kterou pracuje asi 150 000 lidí, stoupá i zaručená mzda, která představuje nejnižší výdělek podle odbornosti a náročnosti práce a týká se širšího okruhu zaměstnanců.

Nyní se platy politiků odvozují od průměrného platu v nepodnikatelské sféře.

Šéf poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek řekl, že Piráti již dříve navrhli, aby byly platy politiků navázány na průměr platů v celé ekonomice. A sociální demokracie to nepodpořila, uvedl Michálek.„Když někdo neví, čím by zaujal, přijde s otázkou platů ústavních činitelů,“ řekl šéf ODS Petr Fiala. Nevidí žádný důvod k tomu, aby to Sněmovna řešila.

ÚS: PACIENT PRÁVO NA SPRÁVNOU LÉČBU I NA ODSTRANĚNÍ BOLESTI

Nejen na správnou léčbu, ale i na zmírnění utrpení a odstranění bolesti má pacient právo, které je chráněno Listinou základních práv a svobod, konstatoval Ústavní soud (ÚS) v 15 let starém případu. ÚS zároveň vyslal zdravotnickým zařízením signál, že není podle pravidel oboru praxe, kdy trpící pacient, který je přijímán do zařízení v pátek, je operován až v pondělí.

Senát v čele s předsedou Vladimírem Sládečkem, soudcem Tomášem Lichovníkem a soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem posuzoval případ pacientky, která byla v roce 2005 přijata v pátek s obtížemi do Nemocnice s poliklinikou v Karviné – Ráji. Než byla v pondělí operována, měla trpět nesnesitelnými bolestmi, za něž se domáhala po nemocnici odškodnění.

Okresní soud v Karviné nejprve její žalobu v roce 2008 zamítl s tím, že „samotná bolest není a nemůže být poškozením zdraví“, což mu následně ještě tentýž rok vytkl odvolací Krajský soud v Ostravě. Karvinský soud ve věci opětovně rozhodl až po devíti letech v roce 2017, kdy opět žalobu zamítl s tím, že žalobkyně neprokázala zdravotnickému zařízení postup proti pravidlům oboru. Proti rozhodnutí podala žalobkyně opět odvolání, kdy poukazovala jak na nekvalitně vedenou a nečitelnou zdravotnickou dokumentaci k jejímu případu, tak na rozpor rozhodnutí prvoinstančního soudu s výpověďmi 11 svědků. Krajský soud v Ostravě však odvolání zamítl a z formálních důvodů odmítl dovolání i Nejvyšší soud.
Podle názoru výše zmíněných ústavních soudců však tímto postupem soudy porušily základní práva stěžovatelky, zaručená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a rozhodnutí obecných soudů zrušil.
________________________________________
„Ústavní soud tedy shrnuje, že z hlediska ústavnosti hodnocení důkazů nelze v daném případě stěžovatelce jako žalobkyni přičítat k tíži neunesení důkazního břemene, jestliže se na nemožnosti zjistit skutečný stav věci výrazně podílela nemocnice neúplným a nesprávným vedením zdravotnické dokumentace. Dále jde o věcné srovnání a adekvátní hodnocení stížností stěžovatelky na přetrvávající silné bolesti, potvrzené četnými, na sobě nezávislými svědeckými výpověďmi a tvrzení žalované nemocnice o postupu lege artis. K poznámce lékaře, citované ve vyjádření vedlejší účastnice, že „bolest je to, co přivádí pacienta do nemocnice“, lze uvést, že pacienti bezpochyby přicházejí do nemocnice především za tím účelem, aby byli bolesti zbaveni. Pokud se tak nestane, a důkazy svědčí o pochybení nemocnice, umožňuje právní řád postiženým následnou satisfakci, i když pouze ve formě finanční. Rovněž je notoricky známo, že je-li pacient hospitalizován v pátek, až na výjimky je operován nejdříve v pondělí. Postup lege artis však musí být nepochybně stejný v pracovních dnech i ve dnech pracovního klidu.“ – z nálezu I. ÚS 3937/18 z 28. dubna 2020
________________________________________
Soudu prvního stupně ústavní soudci vytkli, že „mechanicky a nekriticky vycházel hlavně ze znaleckých posudků, konvenujících žalované nemocnici a výrazně potlačil další zjištění a důkazy, ke kterým ve věci došlo, a které svědčí o opaku“.

Soud totiž podle nich chybně postavil logiku svého rozhodnutí na tom, že úspěšně provedenou operací dostálo zdravotnické zařízení zásady správné léčby, podle pravidel medicínského oboru. Žalobkyně ale podle ústavních soudců nevedla spor o to, zda ji řádně operovala, ale zda to bylo včas a její léčba byla správná. „Ústavní soud je přesvědčen, že součástí postupu lege artis je také řádná, včasná a účinná pomoc a úleva pacientovi od bolesti. Na tom nic nemůže změnit ani okolnost, že hlavním účelem operace je odstranit příčiny obtíží, což se nakonec (po přeložení stěžovatelky na gynekologické oddělení a stanovení správné diagnózy) zdařilo. I sekundární účel léčby, tedy co nejrychlejší odstranění nebo výrazné zmírnění utrpení pacienta, je třeba z hlediska práva na zdraví a jeho ochranu presumovat jako ústavně žádoucí a odpovídající smyslu a účelu mimo jiné čl. 31 věty první Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na ochranu zdraví,“ napsali ústavní soudci do svého nálezu, který byl zveřejněn minulý týden. V řízení před obecnými soudy přitom podle ústavních soudců bylo předloženo dost důkazů o tom, že žalobkyně bolestmi do provedení operace trpěla, navíc to bylo konstatováno i některými přizvanými znalci.

Ústavní soudci také podrobili kritice názor odvolacího soudu, podle něhož nemohl přezkoumat „věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit“.

„Závěr, zda zdravotnické zařízení postupovalo či nepostupovalo v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, je závěrem právním, a tudíž v kompetenci nezávislého soudu a znalecký posudek může být jen skutkovým podkladem (nejčastěji jedním z více podkladů) pro právní závěr o postupu „(non) lege artis“,“ konstatuje se v nálezu.

„Soud musí hodnotit celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování jeho závěrů. Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, bez dalšího důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle svého vnitřního přesvědčení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou i právní správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek konstrukce soudní moci akceptovat již proto, že by eliminoval roli soudní moci a ve svém důsledku ochranu vůči státu při plnění jeho povinnosti chránit zdraví jedince,“ uvádí se dále v nálezu.

Podle ústavních soudců se měla v případu uplatnit také zásada obrácení důkazního břemene, neboť bylo prokázáno pochybení nemocnice při vedení zdravotnické dokumentace. Pochybil i Nejvyšší soud, který měl možnost věcně posoudit dovolání stěžovatelky, ale neučinil tak. „Proto se ve věci uplatnila judikatura Ústavního soudu, podle níž absence racionálního zdůvodnění názorů obecných soudů v jejich rozhodnutích zakládá porušení práva na spravedlivý proces, a to kvůli libovůli a nepřezkoumatelnosti takových závěrů,“ konstatovali ústavní soudci v nálezu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

JANSTA PRODAL PODÍL V ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘI JANSTA KOSTKA

Předseda České unie sportu (ČUS) Miroslav Jansta od konce dubna nevlastní podíl v advokátní kanceláři Jansta, Kostka. Bude v ní však dále působit jako společník. ČTK o tom dnes informoval řídící společník kanceláře Jakub Kotrba, který nyní vlastní 46procentní podíl. Většinový podíl, 51 procent, získal podle Kotrby Tomáš Chrenek, který v kanceláři jako advokát pracuje od roku 2015. Jansta spolu s dalšími lidmi čelí stíhání v kauze rozdělování sportovních dotací.

„Zcela jsme předali vedení kanceláře mladším kolegům, se kterými řadu let spolupracujeme. Jsou plni energie, díky které budou dále pokračovat v práci, kterou jsme začali před 25 roky. Těší mě, že jsme se domluvili nejen na obchodním modelu, ale i na další spolupráci, díky které budeme v kanceláři jako spolupracují advokáti nadále působit,“ uvedl Jansta. Kromě Kotrby a Chrenka je vlastníkem také právník Jan Nemanský, kterému zůstal tříprocentní podíl.

„V činnosti kanceláře se nic nemění, ani struktura klientů, ani nabízené služby, ani silná sestava advokátů. Těšíme se na další spolupráci s našimi kolegy, otci zakladateli, a věřím, že navážeme s Tomášem Chrenkem a ostatními kolegy na jejich úspěšnou práci v minulých letech,“ sdělil Kotrba.

Podle serveru iRozhlas.cz stojí za změnou ve vlastnictví kanceláře Janstův zdravotní stav. Jansta podle webu odmítl, že je za prodejem jeho trestní stíhání. V kauze sportovních dotací je kromě Jansty obžalován například i bývalý předseda Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta nebo někdejší náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová. Obvinění podle kriminalistů nezákonně ovlivňovali rozdělování ministerských peněz určených na činnost sportovních organizací. Všichni stíhaní vinu odmítají.

Advokátní kancelář podle iRozhlasu uzavřela několik smluv se státem, letos například s Ředitelstvím silnic a dálnic. Podle serveru také poskytovala poradenství Českým drahám a pražskému dopravnímu podniku.

PROBAČNÍ SLUŽBA OBNOVUJE PROVOZ, PROBLÉMY S NÁRAMKY

Provoz Probační a mediační služby (PMS), která v březnu kvůli koronaviru uzavřela pro veřejnost všechna svá střediska, se vrací do běžného režimu. Úředníci si už sjednávají s odsouzenými osobní schůzky. Na dotaz ČTK to dnes uvedl mluvčí služby Martin Bačkovský. Nouzový stav podle něj pozastavil vykonávání obecně prospěšných prací. Plnění dalších alternativních trestů kontrolovala PMS namátkově, a to buď telefonicky, nebo vizuálně na větší vzdálenost. Elektronický monitoring domácích vězňů fungoval bez omezení.

„V době koronavirové krize jsme omezili přímý osobní kontakt s klienty, ale naši činnost jsme nezastavili. Nyní již fungujeme téměř ve stejném rozsahu jako před krizí, když nám to umožňuje poloha střediska. Pokud jsme například v budově státního zastupitelství nebo soudu, které mají ještě nějakým způsobem provoz omezen, respektujeme to a naši práci přizpůsobujeme této situaci,“ popsal mluvčí.

Při schůzkách s klienty nyní úředníci používají roušky, rukavice a dezinfekci. Na doporučení hygieniků zatím neprovádějí kontroly na alkohol a omamné látky, Bačkovský ale odhadl, že toto omezení už potrvá jen v řádu týdnů. Pozastavené zatím zůstávají také skupinové probační programy. PMS by je chtěla obnovit v červnu.

Za nouzového stavu neumožňovaly tři čtvrtiny z celkového počtu 1754 poskytovatelů obecně prospěšných prací výkon tohoto alternativního trestu. V těchto případech informovala PMS o vzniklé překážce jak odsouzené, tak i příslušné soudy.
V uplynulých týdnech také musela PMS řešit problém s izraelským dodavatelem elektronických náramků pro domácí vězně. Už v lednu informovalo ministerstvo spravedlnosti o tom, že firma SuperCom nedodala objednanou novou sadu 120 náramků a že kvůli tomu hrozí přechodné omezení monitoringu. Nyní Bačkovský uvedl, že SuperCom objednané náramky s více než půlročním zpožděním doručila. „Při kontrole dodávky jsme bohužel zjistili, že velké množství zařízení vykazuje nedostatky ve funkcionalitách. Proto nelze dodávku akceptovat a uplatňujeme reklamaci,“ sdělil. O dalším postupu chce PMS jednat s ministerstvem spravedlnosti.

O OŠETŘOVNÉ UŽ POŽÁDALO 200 TISÍC ZAMĚSTNANCŮ

O ošetřovné kvůli zavřeným školám už požádalo 197 820 zaměstnanců, uvedlo v úterý ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle šéfky resortu Jany Maláčové by nárok na tuto podporu měl zůstat i po otevření škol. Ministryně to chce zajistit úpravou zákona o odkladu sociálních odvodů, o kterém by ve středu měla jednat Sněmovna. Podobný návrh už tam však minulý týden neuspěl.

Kvůli zavřeným školám mohou ošetřovné pobírat rodiče žáků do 13 let i starších školáků s postižením. Dostávají ho i rodiče dětí ze zavřených školek. Vláda nařídila uzavřít školy kvůli koronavirové nákaze 11. března. Postupně se otevírají. Od 25. května se do nich budou moci vrátit žáci prvního stupně. Ve skupině jich bude smět být nejvýš 15. V červnu budou moci do škol po menších skupinkách starší školáci. Otevírají se i mateřské školy, o jejichž uzavření rozhodli provozovatelé.

Ošetřovné činí za březen 60 procent základu příjmu a od dubna 80 procent. Stát ho bude vyplácet nejdéle do konce června. Podle údajů ministerstva práce vyplatila ČSSZ v březnu na ošetřovném 283 milionů korun, v dubnu téměř 691 milionů a v květnu zatím 247 milionů.

Odhadované měsíční výdaje od dubna po zvýšení částky činily 3,5 miliardy. Podle odhadů resortu měl stát vyplácet kvůli uzavření škol a jiných zařízení peníze 181 000 lidí a dalším 5000 z jiných důvodů. „K 11. květnu ČSSZ eviduje celkem 197 820 žádostí o ošetřovné z důvodu uzavření škol,“ uvedlo v úterý ministerstvo.

Pro získání peněz musí rodiče dokládat potvrzení od školy či školky o jejím uzavření. Podle poslankyně Pirátů Olgy Richterové tento doklad po otevření nezískají, a o ošetřovné přijdou. Maláčová po resortech školství a zdravotnictví žádala pravidla, kdo z dětí do otevíraných škol či školek může a kdo by neměl. Podle toho by se ošetřovné vyplácelo. Podle ministrů zdravotnictví Adama Vojtěcha a školství Roberta Plagy se
školy plně neotvírají a účast v nich není povinná.

Záležet bude na rodičích. Pokud potomka do školy nepošlou, ošetřovné jim zůstává. Vicepremiérka Alena Schillerová v pondělí řekla, že „školy jsou de facto vyřešené a zbývají školky“, o řešení ale vláda nerozhodla.
„Vláda stále nevyjasnila, zda rodiče, jejichž děti nebo členové domácnosti jsou v rizikových skupinách, mají i nadále možnost čerpat ošetřovné. Jasné rozhodnutí o tom, jak to s ošetřovným má být, vláda už několik týdnů odkládá,“ uvedla Richterová.

Podle Maláčové by se nárok na ošetřovné mohl upravit ve Sněmovně, a to pozměňovacím návrhem vládních poslanců k normě o odkladu odvodů. Schillerová řekla, že by se nejdřív mělo vyjasnit, zda je takové doplnění do zákona vůbec potřeba a zda by mělo podporu.

Podobný návrh už Sněmovna odmítla

Podle platného zákona o úpravách zabezpečení kvůli epidemii se počítá s ošetřovným na dobu, „po kterou trvalo uzavření zařízení nebo školy z důvodu mimořádného opatření při epidemii“. Podle poslankyně ČSSD Kateřiny Valachové by tak beze změny na ošetřovné neměli nárok rodiče, kteří by potomka do otevřené školky či školy neposlali. Dopadlo by to i na ty, jejichž děti by se nevešly do školní skupiny.

Valachová navrhla ustanovení doplnit před týdnem do zákona o ochraně zaměstnanců, jimž firma dluží mzdu. Proti tomuto přílepku byla většina poslanců ANO. Zdržela se většina sociálních demokratů i komunistů a také poslanci ODS, TOP 09 a SPD. Pro byla vedle dvou zákonodárců ČSSD většina Pirátů, lidovci a STAN. Zákon o odkladu sociálních odvodů by měli poslanci projednávat ve středu ve stavu legislativní nouze, tedy zrychleně. Žádný pozměňovací návrh o ošetřovném zatím na webu Sněmovny nebyl.

NA PLATY LIDÍ NA HRADĚ V KRIZI 20 MILIONŮ

Jsou místa ve státní správě, kterých se koronavirová krize nedotkne. Sněmovní rozpočtový výbor nyní schválil zvýšení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky pro příští rok o téměř dvacet milionů korun, zjistil portál iDNES.cz. Ještě loni na podzim, kdy se nevědělo, že Česko koronavirová krize zasáhne, bylo naplánované, že kancelář prezidenta získá pro příští rok zhruba 404,9 milionu korun.

Ve středu ale sněmovní výbor schválil pro kancelář hlavy státu částku o téměř dvacet milionů vyšší. Kancelář by tak pro příští rok měla hospodařit s částkou 422,8 milionu. „Návrh rozpočtu je shodný s návrhem ministerstva financí. Vychází ze střednědobého výhledu. Do zvýšených výdajů jsou zahrnuty prostředky na financování podílu EU u projektu „Podpora biodiverzity a obnova krajinné struktury v Lánské oboře II,“ snažila se napřed obhájit výši rozpočtu prezidentské kanceláře předsedkyně sněmovního rozpočtového výboru Miloslava Vostrá (KSČM).

Rozpočet s deficitem nebudu vetovat, ale mělo by se škrtat, myslí si Zeman

Po upozornění, že ještě na podzim byl střednědobý výhled pro Kancelář prezidenta republiky zcela jiný, přiznala: „Do návrhu byl zapracován nárůst prostředků na platy zaměstnanců, včetně příslušenství, stejně tak tomu je i u ostatních kapitol, a již zmiňovaný podíl EU.“

Schválení zvýšení rozpočtu pro kancelář hlavy státu okamžitě vyvolalo kritiku. „Firmy a podnikatelé, z jejichž daní veřejná sféra žije, trpí existenční úzkostí. Dramaticky snižují své náklady, aby přežily,“ řekl pro iDNES.cz například šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek.„Poslanci vládní koalice a tato vláda se přesto chovají, jako by žádná krize neexistovala a dál nás čekal jenom růst,“ dodal.

VLÁDA K MILIARDOVÝM ZAKÁZKÁM, PALERMO V ČR, KRITIKA ZÁKONA O ZAKÁZKÁCH

Proti vládnímu návrhu změny zákona o veřejných zakázkách vystartoval šéf poslaneckého klubu TOP 09 a exministr financí Miroslav Kalousek a po něm i další opoziční politici. „To jsou velká vrata k miliardovým rozkrádačkám,“ napsal na Twitteru Kalousek před mimořádnou schůzí Sněmovny, na níž budou poslanci zákon schvalovat. Podle Piráta Jakuba Michálka jde o jasně „prokorupční návrh“.

Dalším podvodem vlády je zákon o zadávání veřejných zakázek, který by umožňoval vládní nákupy bez výběrových řízení na neomezenou dobu. Hrozí, že tu vznikne skutečné "Palermo", o kterém Andrej Babiš tak často mluví.

Vláda tvrdí, že navržená novela zákona o veřejných zakázkách jí má pomoci zadávat veřejné zakázky na výrobu ochranných prostředků proti šíření koronaviru ve zjednodušeném řízení i po skončení nouzového stavu. Jenže návrh je koncipován mnohem šířeji.

Zadavatel nebude muset podle vládního návrhu v případě jednacího řízení bez uveřejnění ověřovat kvalifikaci. Vláda tvrdí, že když na trhu existuje jen jeden dodavatel, lze požadavky na kvalifikaci považovat za nadbytečné. Zadavatel podle návrhu vlády nebude muset vyloučit vybraného dodavatele, který nemá zaknihované akcie.

“Protikorupční vláda předkládá ve stavu legislativní nouze superkorupční návrh: “Zhasněte, chceme krást rychleji!” Pokusíme se tomu zabránit. Pokud by to vládní koalice přece jenom schválila, nedoporučuji nikomu platit daně. Financovat organizovaný zločin je trestné,“ napsal na Twitteru Kalousek.

Později na tiskové konferenci prohlásil, že novela je cestou, jak dodatečně legalizovat rozkrádání, k němuž podle něj došlo za nouzové stavu na ministerstvu zdravotnictví. O stejné věci je přesvědčen i šéf poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.

Michálek: Zákon bychom napadli u Ústavního soudu

Tomu oponoval šéf komunistů Vojtěch Filip poukazem na fakt, že nový zákon nemůže působit zpětně. Michálek zdůraznil, že když vládní koalice s podporou komunistů zákon jako buldozer protlačí, napadnou ho Piráti u Ústavního soudu.
„Aby bylo jasno o co jde. Pokud zadavatel nemusí řešit kvalifikaci dodavatele, budou klidně vyhrávat velké zakázky anonymní garážovky, bez zkušeností, referencí, co to neumí, klidně v insolvenci,“ kritizuje také vládní návrh David Ondráčka z nevládní organizace Transparency International.

Legislativní peklo, už za korupční hranou, řekl Gazdík

„To, co vláda posílá do Sněmovny, je legislativní peklo,“ řekl místopředseda hnutí STAN Petr Gazdík. Vládě se podle něj zalíbilo nakupovat bez pravidel. „Každý poslanec, který pro to zvedne ruku, bude podezřelý z korupce,“ prohlásil také na tiskové konferenci hnutí Starostové a nezávislí Gazdík.

V případě, že bude chtít vláda nakupovat od českých firem, nemusí nic v zákoně měnit. „Toto je už za korupční hranou,“ prohlásil místopředseda STAN.

Šéf lidovců Marian Jurečka označil za nemožné, aby takový návrh projednávala ve stavu legislativní nouze. „Podle mě to vůbec nepatří do stavu legislativní nouze,“ řekl ve Sněmovně Jurečka. „Zákon je napsán tak, aby dal podhoubí možné korupci,“ prohlásíl předseda hnutí SPD Tomio Okamura. „Vůbec nechápu, proč vláda chce, aby o zakázky soutěžily firmy, které nemají jasné vlastníky“, řekl před poslanci Okamura.

ANO vzdalo zrychlené projednávání zákona

Šéf poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek po kritice všech opozičních stran s výjimkou komunistů, kteří ale vládu podporují, připustil, že aní poslanci za hnutí ANO nebudou chtít návrh změny zákona o veřejných zakázkách, který připravila ministryně pro místní rozvoj za ANO Klára Dostálová, projednávat zrychleně ve stavu legíslativní nouze.

„Vy jste zkusili, jestli vám to vyjde, a když se ukázalo, že ne, tak jste zařadil zpátečku,“ řekl šéf poslanců KDU-ČSL Jan Bartošek. Zákon označil za pokus o návrat do devadesátých let a o zatmívání nad veřejnými zakázkami. Vyzval vládu, aby zákona zcela stáhla. K tomu se přidala i šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. „Ať vláda přijde s normálním návrhem zákona, ne s tímto paskvilem,“ řekl šéf poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura.

„Proto k tomu tak přistupujete, tak tu nikdo nebude chtít koupit ani roušku,“ ohradil se ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Jediným cílem bylo podle něj ochránit občany. Kalousek ministrovi opáčil, že se obklopil lidmi, kteří se chtěli nakapsovat „neskutečným způsobem“. Zeptal se Vojtěcha, kdy rezignuje.

Poslanci nakonec vládní návrh novely zákona o veřejných zakázkách zcela vyřadili z pořadu schůze. Pro bylo 101 ze 107 přítomných poslanců, nikdo nebyl proti, šest poslanců se zdrželo, mimo jiné ministryně Dostálová.

MINISTRYNĚ SCHILLEROVÁ: V EU JSEM BEZ TLUMOČNÍKA, ALE NENÍ JEN ANGLIČTINA

Ministryně financí Alena Schillerová se neúčastní videokonferencí se svými kolegy z členských zemí Evropské unie. Podle tvrzení Hospodářských novin to je proto, že neovládá dobře angličtinu. Ministryně to označila za lež a neúčast na jednáních zdůvodnila povinností být přítomna zasedání Poslanecké sněmovny.

Ministři financí řeší přes videokonference, jak bojovat proti dopadům ekonomické krize rozpoutané epidemií koronaviru. Připravena je částka 350 miliard eur, tedy téměř 10 bilionů korun. Ministryně financí Alena Schillerová se žádného z těchto jednání nezúčastnila, uvedly Hospodářské noviny. Podle jejich zdrojů je důvodem slabá angličtina ministryně financí. Videokonference se konají právě v angličtině a na rozdíl od normálních schůzek v Bruselu se netlumočí.

„Ministryně Schillerová se nezúčastnila ani jednou hlavně proto, že se prakticky nedomluví anglicky. Není schopna se svými kolegy z ostatních zemí o ničem vyjednávat. Přitom ve hře byly a stále jsou obrovské částky,“ tvrdil HN vysoce postavený zdroj z prostředí evropské politiky.

Ministři financí se sešli přes video za poslední dva měsíce sedmkrát, Schillerová se nezúčastnila ještě ani jednou. Na jednáních o miliardách na levné půjčky na financování kurzarbeitu Českou republiky zastupovala náměstkyně Lenka Dupáková.

Obyčejná lež, řekla Schillerová

Schillerová označila článek za lživý. „V Bruselu hovořím zásadně anglicky, tlumočníka nevyužívám. Na zasedání Euroskupiny a Rady Ecofin jezdím naprosto pravidelně. Osobně jsem se přímo na místě zúčastnila 20 z 24 zasedání. Má vystoupení jsou vždy v AJ,“ uvedla na Twitteru.

„V angličtině vedu také bilaterální jednání. Na některých videokonferencích konaných v průběhu koronakrize mě zastoupila má náměstkyně pro mezinárodní vztahy, a to z jediného důvodu. Musela jsem být v Parlamentu,“ doplnila.

Prosazovali jsme tam klíčová opatření na podporu ekonomiky a pomoc občanům (pětadvacítka, moratorium). Ohrazuji se proti manipulacím, že tím mohlo dojít k jakémukoliv poškození postavení ČR při rozdělování peněz z EU. Naše pozice je v těchto probíhajících jednáních jasná a pevná. Jaké další důvody ministryně měla, ministerstvo financí neuvedlo. Pozice České republiky při rozdělování peněz nebyla podle úřadu nijak ohrožena. Podle HN je Schillerová jedinou ministryní, které se doposud nezúčastnila žádné z online schůzek.

Noviny nezpochybnily, že jednání přímo v Bruselu se Schillerová účastnila. Loni i předloni se zúčastnila téměř tří čtvrtin z těch, které se konaly. Pokud ovšem na jednání mluvila, tak podle HN pouze česky. Při klasických jednáních jsou k dispozici tlumočníci.

NOVÉ NÁDRŽE NA VODU NA MORAVĚ, ZATÍM PLÁNY, KDY BUDOU HOTOVÉ?

Na jihu Moravy mají přibýt čtyři přehrady, mohou však ohrozit obce i kras: Sucho na jižní Moravě mají zmírnit nová vodní díla, ministerstvo zemědělství přidalo na dosavadní seznam čtyři další přehrady. Jejich vzniku ovšem mohou zabránit obavy obcí i ochránců přírody.

Dnes je severně od Hostimi na Znojemsku pole. Před více než dvěma staletími byste tam ale našli velký rybník Vosovec. Podle historických dokladů dával jaroměřickému panství 150 kop ryb, což naznačuje, jak byl rozsáhlý.
Rybník zanikl po povodni v roce 1820. A přesně na jeho místě by do budoucna mohla vzniknout nová vodní nádrž.
Zadržet má 1,4 milionu kubíků vody, které do ní přivede potok Nedveka.

„Rybník tady historicky byl a místo se pro vodní nádrž nabízí i z hlediska krajinného rázu,“ říká starostka Hostimi Marcela Hanáková (Ženy Hostimi). Ta podporuje vznik více vodních prvků v krajině. Podle ní totiž obec a její okolí sužuje extrémní sucho. „Razantně schnou borovice, chybí nám spodní voda. Lidem dochází voda ve studních, takže se musejí napojovat na vranovský řad,“ popisuje Hanáková prohlubující se potíže místních.

Chystaná nádrž, která ponese po svém předchůdci jméno Vosovec, je jednou ze čtyř na jižní Moravě, jež ministerstvo zemědělství nově zařadilo na seznam plánovaných vodních děl.

Je nutné zadržet srážkové vody, říká ministr

Naději na vznik má i nádrž Kačenka, která má ležet také jen kousek od Hostimi, směrem na sousední obec Jiřice. V plánu ministerstva je také příprava nádrže Holštejn na Blanensku zásobované z potoku Bílá voda a nádrže Javorník na Hrubém potoce na Hodonínsku.

Do Generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod ministerstvo tato místa zařazuje právě proto, aby zmírnilo projevy sucha související se změnou klimatu.Podle Tomáše Hrdinky z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka je stavba nádrží jediným správným způsobem, jak se jižní Morava může poprat s nedostatkem vody. Ovšem jedině tehdy, když se zkombinuje i s krajinotvornými opatřeními, která zlepší zadržení vody v půdě. A takový je i plán ministerstva.

„Pokud vodu nezadržíme, odtéká, aniž bychom ji mohli využít k hospodářským potřebám. Proto není možné zaměřit se jen na zadržování vody v krajině, což je nezbytné pro stav půdy a krajiny. Je nutné orientovat se i na zadržení srážkových vod jejich zachycením v dalších přehradních nádržích, s kapacitami, které se stačí v průběhu zimy a jara doplnit,“ zdůvodnil rozšíření generelu ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD).

Plán starý 32 let

Ani jedno z míst se na seznamu neobjevilo poprvé. Lokality pro akumulaci povrchových vod byly poprvé vymezeny ve Směrném vodohospodářském plánu už v roce 1988. Původně bylo v kraji 25 míst vhodných pro stavbu nádrže, pod tlakem připomínek se ale seznam postupně zeštíhloval. V dnešním klíčovém plánu je jich prozatím pouze deset. Namátkou sem spadají Čučice, Kuřimské Jestřabí, Rychtářov či Vysočany. Právě k nim se mají přidat čtyři nové lokality.

Kdyby se všechny tyto přehrady na jižní Moravě podařilo prosadit, zabraly by 1 479 hektarů a zadržely by vodu o objemu až 163 milionů kubíků. To je nicméně jen dvojnásobek toho, co dnes pojmou novomlýnské nádrže. Většina nových nádrží má být vodárenských. V případě stavby by tedy kolem sebe měly ochranná pásma vodních zdrojů. Na takových územích se nesmějí mimo jiné stavět dopravní koridory nebo průmyslová a energetická zařízení, která by mohla narušit geologické poměry daného místa.

V ohrožení mohou být tisíce lidí

Jestli nové přehrady skutečně vzniknou, je však velkou neznámou. I když ministerstvo zemědělství tvrdí, že předběžný souhlas obcí už má, například v Javorníku jsou striktně proti.

„Když mi Povodí Moravy projekt loni představilo, ptal jsem se, jestli jejich projektanti milují sci-fi filmy,“ říká s nadsázkou starosta Javorníku Dalibor Procházka (Sdružení pro Javorník).
Podle podkladů, které od vodohospodářů obdržel, by totiž hráz plánované nádrže měla vyrůst nad chatovou oblastí Filipov, samotným Javorníkem i Velkou nad Veličkou.

„Kdyby hráz praskla, spláchne to dvě vesnice i chatovou oblast. V ohrožení jsou tři a půl až čtyři tisíce lidí. Budeme striktně proti vzniku takové nádrže,“ tvrdí ostře starosta.

Jižní Moravu trápí sucho, vodou však nešetří. Nejvíc jí spotřebují v Brně

Podobné rozpaky panují také nad nádrží Holštejn, což se bude řešit i na vládní úrovni. „Vybudování přehradní nádrže v této oblasti by nenávratně zničilo unikátní krasové jeskyně v Moravském krasu, a to asi každý pochopí, že bychom v takovém případě měli hledat náhradní řešení a možnosti,“ mírní odhodlání kolegů ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Právě fakt, že se obě ministerstva nedohodla na místech určených k nové výstavbě předem, kritizují i mnozí politici. Resorty ještě čeká dohadování, protože ochrana přírody s většinou ze schválených nových vodních nádrží nesouhlasí.
Podle ministerstva zemědělství příprava a výstavba přehradních nádrží u nás v současných podmínkách trvá 15 až 20 let.
„Nádrže jsou bez dalších opatření na nic“

Nové nádrže, ale k tomu i mokřady, remízky, zasakovací pásy a změna způsobu hospodaření na zemědělské půdě. To je podle Tomáše Hrdinky z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka ideální kombinace pro zadržení vody v krajině.

Proč nestačí jen krajinotvorná opatření?

Ta jsou ideální pro zadržení vody v půdě. Dobře fungují jako zdroj vody pro rostliny a pro zemědělskou produkci. Ale příliš nepomohou člověku, který vodu potřebuje pro závlahy, k využití v průmyslu, chlazení elektráren, jako zdroj pitné vody. K tomu je potřeba vodu zadržet ve velkém objemu. A to buď v podzemních, nebo povrchových nádržích.

A samotné nádrže jsou také málo?

Když uděláte jen nádrže a neuděláte dost zasakovacích pásů, remízků a jiných opatření v krajině, potom voda ze zemědělské plochy rychle odteče a odnese s sebou i živiny. Ty se zadrží v nádržích, dojde tam k rozvoji vodního květu a biomasy. Zhorší se kvalita vody a tím pádem nebudou naplněny ty účely, pro které byly nádrže postaveny.

Chystané nádrže jsou poměrně malé. Je to správné?

Asi už není doba na to stavět nádrže jako v 50. letech, třeba Orlík. Ty v současnosti plánované jsou desetkrát menší, díky tomu budou menší i zásahy do sídelních struktur a majetkových poměrů. Nejsme v Alpách, kde je neobydlené údolí, které si můžeme dovolit zalít vodou. Navíc tak obrovská nádrž by se nám už dnes třeba i těžko plnila vodou.

Jsou vůbec jihomoravské toky tak silné, aby nádrže naplnily?

Dimenze nádrže vždy odpovídá síle toku, to je propočítáno hydrologickou bilancí. Nádrže typu orlické přehrady se plnily několik let. Ale tyto drobnější nádrže se plní i při jarním tání či jarních a letních deštích řádově za několik měsíců. V těchto suchých letech se může stát, že nádrž zůstane jeden i dva roky poloprázdná, než se ji podaří naplnit. (sol)

SLUNEČNÍ HODINY OLOMOUCE CHLOUBA MĚSTA , MORAVY A ČR

I když jsou zbrusu nové, odkazují do dávné historie Olomouce. Na jihozápadním nároží radnice jsou znovu sluneční hodiny, jejichž takřka totožného předchůdce nechali z fasády odstranit správci města z dob nacistické okupace. Historická radnice se tak vrací do podoby, v jaké ji znali Olomoučané nejméně do roku 1918.

Dvojité sluneční hodiny na nároží pocházejí v dnešní podobě z druhé poloviny 19. století. Akademický malíř a restaurátor Radomír Surma vytvořil návrh pro obnovu tohoto symbolu věčného běhu času podle všech dostupných dochovaných archivních zobrazení původních hodin. „Sluneční hodiny na olomouckou radnici tradičně patří, bývaly zde po staletí. Věřím, že i Olomoučané budou s tímto výtvarným oživením vzhledu radnice spokojeni,“ komentuje novinku primátor Mirek Žbánek. Stalo se tak v rámci probíhající celkové rekonstrukce střechy, vnějšího pláště radnice a opravy radniční věže. „O obnově těchto výtvarných prvků jsme rozhodli už na začátku projektu rekonstrukce pláště radnice. Když už se podařilo obnovu tradičního sídla samosprávy zajistit, chtěli jsme, aby byla co nejkomplexnější,“ dodává investiční náměstek Martin Major.

Hodiny jsou unikátní v řadě ohledů

Jedinečnost dnes odhalených nových slunečních hodin spočívá v řadě ohledů. Už jejich rozměr je řadí k těm větším v tuzemsku. Hodiny totiž zabírají plochu více než 17 metrů čtverečních, přesné rozměry jsou 405 centimetrů na 421 centimetrů. Ještě významnější je fakt, že se jedná o nárožní a tedy vlastně dvojité hodiny. Ukazují totiž čas na dvou číselnících najednou pomocí dvou ukazatelů, zvaných polos, nastavených v přesně daném úhlu a zakončených kuličkou, zvanou nodus. Jeden zde použitý polos měří 150, druhý dokonce 160 centimetrů.

Zajímavá je výtvarná stránka díla. Původní hodiny jsou zachyceny na řadě dobových fotografií či kreseb. „Jejich podoba ale nebyla na žádném z dokumentů zachycená natolik přesně a detailně, aby je bylo možné jednoduše a doslovně zrekonstruovat. Dnešní výsledek je tedy novým autorským dílem, ovšem inspirovaným v maximální míře původním dílem,“ vysvětluje Radomír Surma.

Dominantním prvkem hodin je heraldický orel, který je sám o sobě velmi nezvyklý. Z poloviny jej totiž tvoří černý rakouský orel, z druhé poloviny červenostříbrně šachovaná orlice z olomouckého městského erbu. Toto svérázné řešení vymysleli už naši předkové v 19. století, kteří tím chtěli dát najevo úzkou vazbu města Olomouce k habsburské dynastii a k monarchii. To tvůrci ještě zdůraznili iniciálami FJ a MT na štítku orla, přičemž iniciály připomínají panovníky Františka Josefa a Marii Terezii, kteří měli k Olomouci blízký vztah.

Dalšími výraznými prvky výtvarného řešení jsou alegorické postavy boha času Chrona a bohyně moudrosti Sapienzy. Pozadí výjevu pak dotváří idealizované panorama Olomouce v podobě barokní bastionové pevnosti. Symbolika výtvarného zpracování připomíná různé charakteristiky Olomouce jako města vzdělanců, církevní a duchovní metropole, vojenské pevnosti, renesanční perly Moravy a města, založeného dle prastaré legendy samotným Juliem Caesarem. Výtvarník použil klasickou techniku secco fresco. Kromě kvalitních barevných lazur přidal do malby také zlacení a stříbření, což fresce a zejména jejímu heraldickému motivu dodává i patřičnou reprezentativnost.

Jiná zajímavost vyplývá z toho, že hodiny jsou umístěny na nároží a jsou tedy vlastně dvoje. Hodiny na jihovýchodní fasádě ukazují čas od samého rána zhruba do 14 hodin, později je už zakrývají stíny protějších budov. Druhá část hodin na jihozápadní straně ukazuje čas od 11 hodin dále po celé odpoledne. Přibližně v době od 11 do 14 hodin mohou tedy lidé z náměstí vidět čas na obou polovinách hodin současně.

Další hodiny ukazují i roční období

Na jižní a západní fasádě radnice přibyly navíc k velkoryse pojatému nárožnímu výtvarnému dílu ještě dvoje menší a výtvarně střídmější sluneční hodiny. Také ty jsou obdobou původních hodin, které na těchto místech bývaly v historii.

Jejich zvláštnost spočívá mimo jiné v tom, že ukazují nejen čas, ale například to, kdy je letní či zimní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost či jaké je zrovna roční období. Dnešní podoba hodin odkazuje na ztvárnění z poloviny 19. století, na stejných stranách radniční fasády ale bývaly už dříve barokní sluneční hodiny. Rovněž tyto dvoje hodiny vytvořil malíř Radomír Surma. Menší hodiny jsou přesnější, ukazují celé hodiny, půlhodiny a čtvrthodiny, zatímco větší nárožní astronomicko-výtvarné dílo má na číselnících zaznačeny jen hodiny celé a půlhodiny.

Mimochodem, nastavení přesnosti slunečních hodin je samo o sobě složitou disciplínou, vyžadující rozsáhlé znalosti z astronomie a dalších oborů. Kombinací nastavení na zimní čas i dalších faktorů ukazují sluneční hodiny opravdu přesný čas jen v období slunovratů, zatímco směrem k jarní a podzimní rovnodennosti se „předbíhají“ či „zpožďují“ až o desítky minut. Kupříkladu v těchto dnech ukazují hodiny poledne v čase 12:47. V den letního slunovratu 21. června budou ukazovat poledne přesně ve 13 hodin, v době zimního slunovratu v prosinci pak přesně ve 12 hodin.

Vadily demokratům i nacistům

Sluneční hodiny mají na olomoucké radnici staletou tradici. Velmi pravděpodobně zde byly už nedlouho po gotické fázi výstavby radnice v 15. století. Výrazné výtvarné zpodobnění, k němuž dnešní dílo odkazuje, dostaly hodiny na jihozápadním nároží prokazatelně ve druhé polovině 19. století. Původní nárožní sluneční hodiny z 19. století měly krušný osud. Ukázalo se, že vadí různým reprezentacím města. Nejprve je krátce po vzniku československé republiky nechala nová česká reprezentace města zabílit, protože vadil jejich silně prohabsburský ráz. Nakonec pak již dost poškozené hodiny nechali za dob okupace při opravě fasády radnice zcela odstranit nacisté, pro něž byli Habsburkové rovněž nepřátelským elementem. Hodiny se tak nyní na budovu radnice vrací po zhruba osmdesátileté pauze. Michal Folta