iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

JUDr. Z. Koudelka: Zákonem neobejít ústavu ani kvůli viru

Senát Městského soudu v Praze Štěpána Výborného zrušením opatření Ministerstva zdravotnictví vrátil moc vládě a Poslanecké sněmovně. Vyšel z toho, že vláda je oprávněna ústavním zákonem o bezpečnosti za nouzového stavu vydávat zákazy i omezit základní práva člověka. Vláda takto může činit sama jen 30 dnů, pak musí mít souhlas Poslanecké sněmovny.

Bylo neústavní, když si práva vlády přisvojilo Ministerstvo zdravotnictví mimo kontrolu Poslanecké sněmovny. Máme systém parlamentní demokracie, ne demokracie vládní a už vůbec není vrcholným orgánem moci Ministerstvo zdravotnictví. Ministerstvo chce nový zákon, který mu to umožní i mimo ústavní pravidla nouzového stavu.

Vláda je menšinová. Má podporu prezidenta, což ji posiluje. Ale určí-li ústavní norma, že nouzový stav může pokračovat jen se souhlasem Poslanecké sněmovny, tak jej vláda musí získat. Jinak se s tím musí smířit. Obyčejný zákon nemůže vytunelovat nadřazená ústavní pravidla tím, že pravomoci vlády převede na Ministerstvo zdravotnictví i mimo stav nouze.
Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda, která rozhoduje ve sboru. Zásadní rozhodnutí nemohou být převedena z vlády na jedno Ministerstvo zdravotnictví, jež je jen ústředním orgánem státní správy zdravotnictví. Není nadřazeno nad jiné. Může určovat povinnosti nemocnicím a jiným ve svém rezortu. Nemůže omezit svým opatřením plošně celostátně základní ústavní práva lidí, která lze omezit jen zákonem a v době nouzové vládou. To by musel umožnit zákon ústavní.

Ministerstvo staví svou pozici na zdravotnické odbornosti. Ale moc v demokracii nemají úzce zaměření odborníci, ale volení politikové. Mediálně je politika haněna. Ale většina historických osobností, jež lidé znají, dělali politiku – panovníci, prezidenti i jiní. Politika je umění možného, které politici různě zvládají. Je politickým uměním vybrat řešení, které zohlední více požadavků. Někteří odborníci uzavřeni do zdí svého oboru by mohli společnost zničit. Funkční zdravotnictví nebude v hospodářsky rozvráceném státě. Rozumnost některých rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví dokládá povinnost pro manžele mít v autě roušku, byť v posteli byli bez roušky.

Vláda při nové epidemii může opět vyhlásit nouzový stav. Též může vyhlásit nouzový stav jen v některých okresech. Situace není stejná v Praze a v Moravskoslezských Beskydech. Hejtmani mohou vyhlásit stav nebezpečí pro kraj či jeho část. Nelze však ústavní pravidla nouzového stavu obcházet obyčejným zákonem, ta může změnit jen ústavní zákon. JUDr. Zdeněk Koudelka, ceskajustice.cz

/NE/MLČENÍ MINISTRYNĚ SPRAVEDLNOSTI BENEŠOVÉ

Paní ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová, exadvokátka, se veřejně vyslovila, že správní soudce Městského soudu v Praze Štěpán Výborný neměl spolurozhodovat kauzu nezákonnosti mimořádných opatření Ministerstzva zdravotnictví, vydaných v době nouzového stavu, vyhlášeného vládou, protože má bratra Marka Výborného, významného opozičního politika za KDU-ČSL. Otřásl jsem se ošklivostí nad tímto názorem.

Jednak profesně, jednak lidsky. Profesně z toho důvodu, že paní exadvokátka by měla znát bohatou a ustálenou judikaturu soudů, že sám o sobě příbuzenský vztah k někomu vně justičního systému nezakládá pochybnosti o podjatosti soudce. Promptně a trefně paní ministryni poučila Soudcovská unie.

Nakonec – dozvíme se to, jak je to s touto možnou podjatostí soudce Štěpána Výborného od Nejvyššího správního soudu, pokud někdo tuto „chucpe“ kartu v avízované kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze zvedne a ve věci bude rozhodovat Nejvyšší správní soud. Z lidského hlediska: existovaly v minulosti velmi neblahé doby, kdy uliční organizace nebo prověrkové komise hodnotily osobnost posuzovaného mnohdy i jen podle jeho příbuzenských vztahů. Foukl na mě ledový vítr. A vzpomněl jsem si na našeho latináře: kdybys býval mlčel, zdál by ses alespoň filosofem. Martin Mikyska, ceskajustice.cz

RADA EVROPY: KORONAVIRUS ŠÍŘÍ KORUPCI

Mimořádné okolnosti a koncentrace vládní moci kolem pandemie Covid-19 zvyšují riziko šíření podvodů i korupce státu, ale i u soukromníků, ve zdravotnictví a ve výzkumu. Na vlády v nouzovém stavu útočí lobisté, tlaku je vystaven celý zdravotní systém. Obrovské riziko je množství peněz, které míří do výzkumu bez kontroly a do zdravotních služeb za zády s nepotismem, konfliktem zájmů a přednostními dodávkami pro rodinné příslušníky a přátele. Rozhodování musí být transparentní, význam whistlerblowerů mezi zdravotníky stoupá.

K tomu se zvyšuje riziko falšování dokumentů i medicínských výrobků i podvodů s dodávkami zdravotního materiálu. Vyplývá to ze stanoviska skupiny států proti korupci při Radě Evropy GRECO. Jaká by měla být odpověď? Striktní dodržování legislativy, transparentnost, veřejná kontrola a kriminalizace. Skupina vyzdvihuje význam legislativy, soudů, whistlerblowerů, občanské společnosti i médií.

„Státy čelí nepopiratelnému ohrožení, koncentraci moci, pozastavení práv a svobod, a protože do ekonomiky jde obrovská infúze peněz, riziko korupce v krizi by nemělo být podceňováno. Rozhodnutí činěná ve vztahu k opatřením centrálních, oblastních i místních úřadů tváří tvář pandemii musí být transparentní a předmětem kontroly a odpovědnosti. Whistlerbloweři v sektoru zdravotnictví musí být chráněni,“ uvedl ke stanovisku skupiny GRECO její předseda Martin Mrčela.

Především zdravotnictví je vystaveno riziku, protože potřebuje rychle dodávky zdravotnického materiálu. Stejně tak se pod tlakem loyistů ocitají vlády, které mají zajistit, aby bylo zdravotnictví řádně vybaveno, uvádí se ve varování skupiny států proti korupci.

Korupce jako za komunismu

Korupce se v mimořádných okolnostech a v nedostatku nevyhýbá nikomu, vyplývá dále ze stanoviska adresovaného vládám padesáti členských zemí skupiny Rady Evropy. Popis drobného každodenního úplatkářství pak připomíná zdravotnictví v Československu: „Uplácení dárky je věc, která se znovu rozvinula v souvislosti s pandemií (za přístup nebo prioritní přístup k léčení a zdravotním službám, testování, vybavení, pohřebním službám).“

Další zranitelnou oblastí je podle skupiny GRECO oblast vědy a výzkumu. Výzkumníci a vědci se připravují na vývoj vakcíny proti Covid-19 a do oboru míří masivní investice. Tyto by ale měly podléhat kontrole, pokud jde o veřejné peníze. „Totéž lze říci o vyšším riziku konfliktu zájmů, kde je v sázce zdraví a ekonomika, jako například přednostní dodávky služeb pro přátele a rodinné příslušníky, kronismus, nepotismus a favorizování v náborech…“
Skupina rovněž varuje před inside tradingem, tedy před těmi, kteří disponují privilegovanými informacemi.

Význam zákonodárců a soudců

S odkazem na předešlé informace Interpolu a FATF varuje skupina před šířením výroby falešných léků a zdravotnického materiálu, jejich nabídkami a obchodováním, falšováním dokumentů a šířením lékařských produktů na trhu bez autorizace a lékařských zařízení bez souladu se stávajícím vybavením.

K obraně před všemi jmenovanými jevy a před koncentrací moci výkonné by měly sloužit podle GRECO legislativa a soudy jako protiváha výkonné moci v nouzovém stavu. Dále instituce jako ombudsman, občanská společnost a média. Klíčovou roli v boji proti korupci mohou sehrát whitlebloweři.

Zvýšenému riziku korupce a úplatkářství čelí rovněž soukromý sektor, který aby vyhovět požadavkům a podmínkám států při dodávkách pomoci, může se uchýlit k falšování dokumentů, úplatkářství, obcházení certifikací a poskytování darů.
Pro korupční praktiky a podvody se zdravotnickými dodávkami žádá skupina striktní uplatnění trestní legislativy. Protože uvedené skutky a jednání generují peníze, které je následně potřeba vyprat, připomíná GRECO význam metody AML/CFT, kterou označuje za unikátní i pro sektor zdravotnictví. Irena Válová, ceskajustice.cz

SOUDCI SE ZASTALI DOZORCŮ Z VĚZNICE V PLZNI

Dozorci z Borů mají šanci na proplacení přestávek na jídlo, NSS vyhověl jejich stížnosti: Nejvyšší správní soud (NSS) minulý týden vyhověl kasační stížnosti 16 dozorců z Věznice Plzeň a zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, který zamítl jejich žalobu na vedení věznice, v níž se domáhali proplacení přestávek na jídlo a odpočinek. Plzeňský soud tak bude muset opět posoudit, zda příslušníci Vězeňské služby mají na proplacení sporných přestávek nárok.

Žalobu na vedení plzeňské věznice podalo původně 31 dozorců, kteří se domáhali proplacení přestávek na jídlo, odpočinek a navrch odsloužené státní svátky za období od roku 2013 do roku 2016. Podle dozorců totiž způsob výkonu jejich služby v plzeňské věznici či při eskortách neumožňuje čerpat zákonný nárok na přestávku po pěti hodinách služby. V případě služby na stanovištích se nemohou vzdálit a pokud slouží jinde, pak mají povinnost být v pohotovosti a nemohou ani celý čas, určený k přestávce, vyčerpat. Při eskortách je pak přestávka na jídlo či odpočinek často vyloučena zcela.

Vedení věznice namítalo, že tomu tak není a dozorci mají možnost přestávky čerpat. I v případech mimořádných událostí je možné se vždy s nadřízeným domluvit na náhradním řešení, jakkoliv si lze ovšem podle vedení věznice těžko představit, že by příslušník Vězeňské služby ČR či příslušník Policie ČR odmítl zakročit proti pachateli trestného činu proto, že čerpá přestávku na jídlo a odpočinek. Na druhou stranu to prý neznamená, že by byl příslušník sankcionován za nezakročení v případě, že by signál o mimořádné události nezachytil, protože by nebyl v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek na příjmu.

Plzeňský krajský soud žalobu, kterou dozorci podali v roce 2017, zamítl 30. září minulého roku, kdy dal v argumentaci zapravdu vedení věznice. Soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu (NS) a na základě svědeckých výpovědí učiněných ve správním řízení konstatoval, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že služba ve Věznici Plzeň je službou, jejíž výkon nemůže být přerušen, jak předpokládá § 60 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

NSS ovšem shledal rozhodnutí plzeňského soudu nepřezkoumatelným, a to pro nedostatek důvodů a také pro neodůvodněné nerespektování judikatury NSS.

Podle soudců Barbary Pořízkové, Pavla Molka a Radana Malíka se jejich plzeňští kolegové nedostatečně vyrovnali s předloženými konkrétními důkazy o specifikách jednotlivých druhů služby, které byly žalobci předloženy. Navíc opřel své argumenty o rozhodnutí NS v civilním sporu, přestože se v případu jedná o posouzení problematiky podle zákona o služebním poměru. A zde již NSS vydal několik rozhodnutí, z nichž měli plzeňští soudci vycházet. „Lze tedy shrnout, že judikatura soudů ve správním soudnictví již vymezila určitá kritéria, na jejichž základě lze posoudit, zda příslušníci různých bezpečnostních sborů mohli během nepřetržité služby čerpat a čerpali přestávku ve službě na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, která se jim nezapočítává do doby služby; nebo zda šlo ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, takže jim byla fakticky zajištěna podle tohoto ustanovení pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek, která by se jim do služební doby započítala. Z právě citované judikatury plyne, že pod § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru je třeba zařadit zejména situaci, kdy sice příslušník může konzumovat jídlo, je však stále dosažitelný a připravený přerušit přestávku v případě potřeby, přičemž služba je zorganizována tak, že taková potřeba běžně nastává,“ uvedli v rozhodnutí soudci NSS.

Krajský soud v Plzni tak bude muset znovu podrobně hodnotit jednotlivé případy 16 stěžovatelů (15 dozorců kasační stížnost 13. března vzalo zpět) a posoudit, pod jaký druh činnosti podle služebního zákona spadá.
Není to poprvé, co se NSS „zastal“ borských dozorců. Už v roce 2015 jim vyhověl ve sporu s vedením ohledně proplácení přesčasů. Tehdy ovšem potvrdil rozhodnutí svých plzeňských kolegů a zamítl kasační stížnost vedení Vězeňské služby. Petr Dimun, ceskajustice.cz

OMBUDSMAN DR. KŘEČEK SE ZASTAL MUŽE PROTI POLICISTŮM

Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček se v konkrétním případě zastal řidiče, kterého úřady uznaly vinným z toho, že za jízdy telefonoval. Podle ombudsmana úřady rozhodly jen na základě svědectví policistů, přestože další svědci popřeli, že muž při řízení držel telefon. Úřady nezjistily skutkový stav, přesto rozhodly o vině stěžovatele, uvedla dnes v tiskové zprávě mluvčí Kanceláře veřejného ochránce práv Iva Hrazdílková.

Hlídka zastavila řidiče, u kterého si údajně všimla, že za jízdy telefonuje. Muž to ale popřel, stejně jako obě jeho spolujezdkyně. Věc následně řešil přestupkový orgán a uznal jej vinným. Podle ombudsmana vadné rozhodnutí přestupkového orgánu nejprve potvrdil krajský úřad a odmítl se k němu vyjádřit, argumentaci pak převzalo i ministerstvo dopravy a také odmítlo zahájit přezkum. Úřady podle Křečka chybně uznaly muže vinným jen na základě svědectví hlídkujících policistů.

„Slovo policisty má samozřejmě velkou váhu, ale neznamená to, že úřad nebude věcně a důkladně zkoumat i další skutečnosti a svědectví. V tomto případě musím způsob, jak úřad případ vyhodnotil, označit za nemístné slovíčkaření snažící se vzbudit pochybnosti o hodnověrnosti výpovědi řidiče i dvou dalších svědkyň. Úřady zcela popřely právo na spravedlivý proces,“ uvedl Křeček.

Spolujezdkyně tvrdily, že řidič za jízdy netelefonoval a telefon v ruce nedržel, ani ho neměl nikde položený. Právě toto však úřad považoval za zásadní rozpor, protože řidič do oznámení přestupku uvedl „nesouhlasím, volal spolucestující“, zatímco spolujezdkyně uvedla, že telefon používala, ale nevolala. Úřad pak podle ombudsmana konstatoval, že si spolucestující ani nemusely všimnout, že řidič drží za jízdy telefon v ruce. Krajský úřad následně doplnil, že je nepravděpodobné, že by si policisté přestupek vymysleli za situace, kdy viděli ve vozidle další osoby jako případné svědky. Výpověď policistů tudíž podle úřadu musí být pravdivá.

„Je to jako ukázka z knihy Hlava XXII. Pro nespravedlivě obviněného řidiče není z této situace úniku. Buď totiž není v autě nikdo, kdo by tvrzení řidiče potvrdil, nebo sice svědek je, ale tvrzení policistů má mnohem větší hodnotu, takže svědectví je stejně zbytečné. Kam se poděla zásada rovnosti zbraní a právo na spravedlnost?“ uvedl ombudsman.
Nabízí se podle něj otázka, jak vůbec může obviněný prokázat svou nevinu, když proti sobě stojí stejně konzistentní tvrzení dvou policistů a dvou kolegyň podezřelého. Úkolem úřadu je podle něj navíc prokázat vinu, nikoli obviněného prokazovat nevinu. „Mají si snad řidiči vedle kamer snímajících prostor před vozidlem pořizovat i kamery snímající vnitřek vozidla? Nebo s sebou mají vozit notáře, když správní orgány takřka automaticky pokládají svědectví nejen rodinných příslušníků, ale i kolegů, za účelová? Kdo jiný by měl garantovat objektivní posouzení než stát? V tomto případě selhal,“ uvedl ombudsman.

BÝVALÝ ZAMĚSTNANEC ŠIKANOVAL AERO VODOCHODY, FIRMĚ MUSÍ ZAPLATIT MILION

Městský soud v Praze se zastal největšího tuzemského výrobce letecké techniky – společnosti Aero Vodochody. Bývalý pracovník několik let na internetu urážel a pomlouval její vedení. Soud mu nyní tyto útoky zakázal a rozhodl, že musí firmu odškodnit jedním milionem korun.

Jiří D. z Prahy pracoval v Aeru Vodochody dva a půl roku jako konstruktér přípravků. Smlouvu měl na dobu určitou, platila do konce srpna 2015. Po tomto datu ve společnosti skončil a začal na firmu veřejně útočit.

Muž je přesvědčen, že jeho pracovní poměr byl ukončen „na pokyn zhrzené zaměstnankyně partičkou nemocných psychopatů ve funkcích ředitelů“. Tvrdí, že neopětoval ženiny city a ta se mu pomstila – zařídila jeho vyhazov.
„To může být já proti zbytku světa a já do toho půjdu,“ tvrdí Jiří D.

Jiří D.

Pracovnice (paní K.) jeho verzi odmítá. Vypověděla, že to byl Jiří D., kdo jí jednoho dne napsal, že si musejí o něčem popovídat. Sdělila mu, aby ji neobtěžoval. Je vdaná, má děti. Muž ji prý ve firmě sledoval, zpočátku jí psal milostné e-maily, pak začal vyhrožovat. Měla z něj strach a vyhýbala se mu.

V zaměstnání to u Jiřího D. začalo drhnout. Dostal výtku za neplnění pracovních povinností, přišel o povolení parkovat v areálu firmy. To se mu nelíbilo. Stěžoval si a hrozil trestním oznámením, medializací interních informací a zveřejněním videa, které se týkalo jedné firemní krádeže. Když mu končila pracovní smlouva, nadřízení ji už neprodloužili.

Jiří D. poté začal provozovat stránku aero-vodochody.net (nyní již nefunkční) podobnou oficiálnímu webu svého bývalého zaměstnavatele. Na ní publikoval řadu nevybíravých článků o firmě a jejích zaměstnancích. Tvrdil, že je v této společnosti páchána závažná trestná činnost. To však vyšetřování pod dozorem státního zastupitelství neprokázalo.

Vyjádření státní zástupkyně:

V uplynulých čtyřech letech zdejší státní zastupitelství dozorovalo prověřování několika trestních oznámení podatele Jiřího D. na společnost Aero Vodochody a členy jejího managementu, resp. obdrželo několik jeho trestních oznámení, avšak ve většině případů nebyly ani zahájeny úkony trestního řízení, neboť se zjevně nejednalo o podezření ze spáchání trestných činů, v jednom případě úkony trestního řízení zahájeny byly, avšak věc byla policejním orgánem odložena, neboť na základě výsledků prověřování dospěl k závěru, že se nejedná o podezření z trestného činu, přičemž tento postup byl potvrzen dozorující státní zástupkyní.

Nikola Petrlíková, státní zástupkyně

Dvacet míčů na účet

Manažery Aera Vodochody označoval Jiří D. za bandu grázlů, používal pro ně výrazy jako lidský odpad, psí výkal, z**d či přizdi**áč. K útokům (vedeným i v anglickém jazyce) využíval také YouTube. Zveřejnil tam například smyšlené video, že nové letadlo, které Aero Vodochody vyvíjí, havarovalo.

Společnost vyzvala Jiřího D., aby s útoky přestal. Muž poslal do firmy dopis, v němž stálo: „Takže... věci se budou vodehrávat následovně: K. (zmíněná pracovnice, pozn. red.) vyletí z Aera a na můj účet přistane dvacet míčů. Soud zruší rozsudek (muž byl v roce 2017 odsouzen za vydírání a pomluvu pracovníků Aera Vodochody, dostal 10 měsíců podmíněně a zákaz zveřejňovat hanlivé, zavádějící a nepravdivé zprávy o této společnosti, pozn. red.) a všechny akce proti mně budou zastavený. Pak se můžem bavit vo tom, za jakých podmínek stránky vypnu.“

Firma rozhodla, že bude bránit svou pověst, a Jiřího D. zažalovala. Městský soud v Praze jí po provedeném dokazování dal za pravdu. Články a videa bývalého pracovníka označil za mimořádně nevkusná.

Počet videí, která hanila Aero Vodochody, šel do desítek. Takto vypadala některá z nich:

„Žalovaný z příčin vcelku malicherných, souvisejících s jeho konflikty v zaměstnání u žalobce, dospěl k závěru, že žalobce, resp. osoby u něho zaměstnané, ‚spravedlivě vytrestá‘, a začal šířit shora uvedené hanopisy a vulgární videa. Tento způsob vyřizování účtů nemůže požívat právní ochrany, je zjevným zneužitím práva na svobodu projevu,“ uvedla v rozsudku předsedkyně senátu Monika Vacková.

Soud ve svém aktuálním rozhodnutí zmiňuje dřívější znalecký posudek, který v roce 2016 pro účely trestního řízení vypracovali lékaři – psycholog a psychiatr. Podle nich není Jiří D. duševně nemocný. Má poruchu osobnosti. Je člověkem nepřizpůsobivým, obtížným sobě i svému okolí. Jeho agresivita je pouze verbální, je schopen ji ovládnout. Při vyšetření se choval pasivně, nekomunikoval a nespolupracoval. Soudních jednání se neúčastnil.

Milion do tří dnů

Městský soud v Praze nařídil Jiřímu D., aby konkrétní videa a články z internetu odstranil. Muž nesmí v budoucnu provozovat žádné weby, které by obsahovaly název společnosti Aero Vodochody. Má také zakázáno zveřejňovat v prostředí internetu (včetně sociálních sítí) jméno firmy a informace o ní a jejích představitelích.

Aero Vodochody

Podnik byl zapsán do obchodního rejstříku 25. února 1919, jen několik měsíců po vzniku samostatného Československa. Během sta let vyrobili jeho zaměstnanci kolem 11 tisíc letadel, většinou vojenských a určených pro výcvik. V posledních letech firma vyvíjí nový cvičný a bojový letoun L-39NG.

„Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 000 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozsudku,“ rozhodl soud.
Jiří D. totiž navzdory všem opatřením, a to včetně jeho odsouzení v trestním řízení a zákazu publikování těchto zpráv, svá hanlivá videa a články dál šířil.

„Bezmoc z toho pro žalobce a jeho zaměstnance plynoucí soud vnímá rovněž jako nemajetkovou újmu svým rozsahem a charakterem zcela mimořádnou. Za částku přiměřenou povaze a rozsahu vzniklé újmy odpovídající charakteru, množství a době trvání všech útoků žalovaného, a též částku do jisté míry symbolickou, považuje soud jeden milion korun,“ uzavřel senát Městského soudu v Praze.

Společnost Aero Vodochody se domáhala dvojnásobku. Přes 300 tisíc korun má Jiří D. zaplatit firmě za náklady řízení. Verdikt není pravomocný. Obě strany se na konci dubna odvolaly k Vrchnímu soudu v Praze.