iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Nečas urážen Nagyovou, vinu vzal na sebe, teď obviněn

Státní zástupce podal obžalobu na bývalého předsedu vlády Petra Nečase (ODS). Uvedl to server Aktuálně.cz. Někdejší premiér se bude u soudu zpovídat kvůli dvěma výpovědím, které učinil v kauze zneužití Vojenského zpravodajství. Podle vyšetřovatelů křivě svědčil ve prospěch své současné manželky Jany (dříve Nagyové). Nečas už společně se ženou čelí obžalobě z podplácení v tzv. kauze trafik pro trojici poslanců ODS.

„Trestní věc obviněného RNDr. Petra Nečase napadla ke zdejšímu soudu dnešního dne,“ sdělila serveru místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Dana Šindelářová. Za křivou výpověď lze uložit až tříleté vězení.

Kauza zpravodajců přispěla v červnu 2013 k pádu Nečasovy vlády. Někdejší ředitelka Nečasova kabinetu Nagyová podle pravomocného rozsudku nezákonně zaúkolovala o rok dříve vojenské zpravodajce, aby sledovali premiérovu tehdejší manželku Radku. Justice ji za to potrestala tříletou podmínkou a maximálním, tedy desetiletým zákazem působení ve vedoucích funkcích státní správy.

Nečase policie obvinila z křivého svědectví loni v listopadu. Soudnímu senátu totiž tvrdil, že se na zpravodajce obrátil sám, protože se obával o bezpečí své rodiny. V odůvodnění verdiktu však zaznělo, že nemluvil pravdu a že jeho verze je v rozporu s nashromážděnými důkazy.

V druhé z Nečasových obžalob státní zástupci tvrdí, že Nečas s manželkou a s někdejším náměstkem ministra zemědělství Romanem Bočkem přislíbili v roce 2012 občanskodemokratickým poslancům Marku Šnajdrovi, Petru Tluchořovi a Ivanu Fuksovi lukrativní funkce za to, že se vzdají mandátu, a nechají tak projít vládní daňový balíček. Nečasovi za to hrozí až šestileté vězení.

Nečas je zatím jediným předsedou české vlády, jehož kauzy se dostaly až k soudu. Současný premiér Andrej Babiš (ANO) je od října 2017 s přestávkami stíhaný v kauze padesátimilionové dotace pro farmu Čapí hnízdo.

KALOUSEK VERSUS BABIŠ, BEZTRESTNĚ SE NEMOHOU URÁŽET ANI POSLANCI

V dnešní době koronavirové máme jistě zásadní starosti mnohdy existenční povahy. Neměli bychom ale zapomínat na to, že nesmíme dopustit, aby vir napadl i právní stát. Takovou pozitivní péči o fungování principů právního státu i na parlamentním kolbišti projevil podle mého názoru Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020 sp. zn. 25 Cdo 2386/2019 ve věci sporu o ochranu před nactiutrháním, kterého se měl dopustit poslanec a předseda vlády Ing. Andrej Babiš vůči poslanci Poslanecké sněmovny Ing. Miroslavu Kalouskovi na schůzi Poslanecké sněmovny dne 11. 7. 2018, věnované hlasování o důvěře vládě. Tehdy pronesl první jmenovaný na adresu druhého jmenovaného, že druhý jmenovaný „rozkrádal Ministerstvo obrany a zabil lidi cez padáky“.

Co je podstatou rozhodnutí Nejvyššího soudu? Občan Ing. Miroslav Kalousek podal u soudu žalobu na ochranu osobnosti proti občanovi Ing. Andreji Babišovi. Občan Ing. Andrej Babiš se před soudy bránil, že jejich spor nemají řešit soudy, ale podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny jen její mandátní a imunitní výbor, kterému jako jedinému oprávněnému orgánu přísluší v disciplinárním řízení řešit urážky mezi poslanci, učiněné v rámci projevů ve Sněmovně nebo v jejích orgánech. Daly mu za pravdu oba dva nižší soudy, když žalobu na ochranu osobnosti postoupily k projednání v mandátním a imunitním výboru Poslanecké sněmovny. Naproti tomu občan Ing. Miroslav Kalousek argumentoval u Nejvyššího soudu, že urážky mezi poslanci mohou řešit také soudy v rámci sporů o ochranu osobnosti. A uspěl.

Zvídavějšího čtenáře odkazuji na webové stránky Nejvyššího soudu, kde je rozhodnutí Nejvyššího soudu zveřejněno. Je právně zajímavé nejen výsledkem o univerzální pravomoci soudů rozhodovat spory, které vyplývají z poměrů soukromého práva, tedy i spory o ochranu osobnosti mezi poslanci, ale i zevrubnou a přesvědčivou argumentací, proč tomu tak je.
Mně ovšem z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu nejvíce zaujala dále uvedená pasáž, kterou bych si dovolil označit jako „provolání mým národům“. Považuji ji za zásadní vyjádření Nejvyššího soudu k některým hodnotám, na kterých spočívá právní stát, včetně a zejména k tomu, že poslanci mají být nám „smrtelníkům“ vzorem slušného chování, a ne naopak. Zkráceně cituji:

„ Všichni občané jsou podle § 2900 o. z. povinni počínat si tak, aby nezpůsobili újmu, mimo jiné i na přirozených právech jiných osob ve smyslu § 81 odst. 1 a 2 o. z. Na vystupování, projevy a chování poslanců a senátorů, kteří reprezentují názory svých voličů, realizují zákonodárnou moc a tím významně ovlivňují životy všech občanů republiky, mohou podle názoru Nejvyššího soudu být důvodně kladeny vyšší nároky než na jednání ostatních občanů. Občané České republiky mají právo očekávat, že se jimi volení ústavní činitelé budou alespoň snažit vystupovat s určitou úrovní a kulturou. Parlament a senát by neměly být poslanci a senátory pokládány za fóra, na nichž lze bez rozmyslu či dokonce po zralé úvaze, avšak z nízkých pohnutek pod ochranou indemnity pronést cokoli, aniž by to mělo pro řečníka nepříznivé následky.

Proto ke kultivaci parlamentní debaty a ke zvyšování úrovně zákonodárného sboru má sloužit disciplinární řízení jako nástroj, představující určitou nadstavbu k občanskoprávní odpovědnosti každého občana za jeho projevy, jimiž by zasáhl do osobnostních práv jiného. Tedy za projev v parlamentu, jímž zasáhne do osobnostních práv jiného člověka, odpovídá poslanec (senátor) jako každý občan podle občanského zákoníku, zasáhne-li však takovým projevem do osobnostních práv jiného poslance (senátora), bude navíc moci za splnění podmínek být veden k pořádku a postižen rovněž disciplinárním orgánem příslušné komory.

Nejvyšší soud uzavírá, že projev poslance směřující vůči jinému poslanci na půdě Poslanecké sněmovny může vyvolat nejen následky disciplinární, spočívající v projednání věci a případném uložení sankce disciplinární komisí Poslanecké sněmovny, ale při zásahu do osobnostních práv může vyvolat též následky soukromoprávní, tedy založit oprávnění dotčené osoby domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (§ 82 odst. 1 o. z.) a za podmínek uvedených v § 2956 o. z. též aby bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění (§ 2951 odst. 2 o. z.). „
A tak si poměřuji tento vzkaz Nejvyššího soudu, se kterým jednoznačně souzním, s některými mými „zážitky“ ze sledování parlamentní debaty na ČT 24. Nevyznívá mně to příliš pozitivně. JUDr. Martin Mikyska, ceskajustice.cz

POLITICI PROTI MOCNÝM PRAVOMOCÍM MINISTRA ZDRAVOTNICTVÍ

„Lex Prymula“: Ministr zdravotnictví by mohl omezovat podnikání a nařizovat všem nemocnicím: Vláda bude schvalovat zásadní změnu pravomocí ministra zdravotnictví, a v případě hrozby epidemie. A to bez toho, aniž by návrh prošel připomínkovým řízením. Jedná se o novelu zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, konkrétně především o jeho § 69.

„Hlavním cílem mimořádných opatření je přerušit souvislý epidemický proces a zastavit epidemii v co nejkratším čase a za co nejmenších ztrát lidských životů, stejně jako negativních dopadů do ekonomiky. Toho lze dosáhnout omezením pohybu osob, omezením konání hromadných akcí, omezením provozování epidemiologicky závažných činností, používáním přiměřených osobních ochranných prostředků a zvýšenou dezinfekcí,“ uvádí se ve zdůvodnění návrhu.

Podle návrhu, který má Česká justice k dispozici, bude moci ministr zdravotnictví v případě hrozby či při vzniku epidemie rozhodovat o plošném uzavírání či omezení provozu jak zdravotnických zařízení, institucí sociálních služeb, škol a školských zařízení, tak i restaurací a ubytovacích zařízení všech typů.

Dále by mu zákon umožnil omezovat provoz či uzavírat veškeré provozovny, včetně obchodních center, ale i holičství a dalších obdobných služeb. Do jeho pravomoci by spadal i zákaz veřejných a soukromých akcí, popřípadě vymezení maximálního počtu osob. Ministr by mohl uzavírat také kina, divadla a rušit festivaly. S výjimkou schůzí a zasedání ústavních orgánů a orgánů veřejné moci by mohl rušit i veškeré jiné aktivity a shromáždění, včetně náboženských.
Novinkou je také pravomoc ministra nařídit jakémukoliv zdravotnickému zařízení, kolik lékařů a zdravotnického personálu bude k řešení epidemie vyčleněno, včetně povinnosti zajistit technické vybavení. Podle stávajícího zákona mohlo ministerstvo, respektive orgány veřejného zdraví, vyžadovat pouze vyčlenění určitého počtu lůžek.

„Každé infekční onemocnění může mít závažný průběh, vyžadující hospitalizaci spojenou s dostatečnou kapacitou běžných i intenzivních lůžek a dostatečným počtem vyčleněného zdravotnického personálu. Dále může dojít i k infekci zdravotnického personálu, pak je jistá míra reorganizace a centralizace nezbytná, popř. dočasné převedení zaměstnanců na jiné pracoviště. V rámci řešení epidemie tedy musí dojít k restrukturalizaci zdravotnických zařízení, omezení plánovaných, odkladných operačních výkonů, vyčlenění lůžek pro akutní péči, vyčlenění zdravotnického personálu a oddělení k péči o nemocné postižené epidemií. Potřeba omezení provozu vybraných zdravotnických zařízení a jejich oddělení, je klíčovým bodem a nezbytnou součástí nemocniční připravenosti na epidemii. V době epidemie je nezbytné mít k dispozici zákonem stanovenou možnost vyhlásit a přijmout tato opatření a postupy ve všech zdravotnických zařízeních, státních i soukromých,“ uvádí se k tomu v důvodové zprávě.

Ministerstvo má také nově mít možnost „usměrňovat, koordinovat a kontrolovat činnost osob poskytujících péči (§ 15 odst. 1 zákona) za účelem naplňování mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví při epidemii a nebezpečí jejího vzniku“. Podle důvodové zprávy k návrhu vyžaduje řešení epidemické situace jednotný postup a „mnohdy je též nutné v určitém místě soustředit odborníky a další personál k zabezpečení specializované péče, a to i pro území více krajů či dokonce celé republiky“.

Návrh také vypouští z § 69, odstavce 2 větu o tom, že odvolání proti rozhodnutí o zmíněných mimořádných opatřeních nemá odkladný účinek, což se v důvodové zprávě vysvětluje tím, že „proti opatření obecné povahy, což je forma mimořádných opatření, není odvolání možné“.

Podle navrhovatelů má zákon vstoupit v účinnost okamžitě. „S ohledem na probíhající epidemii onemocnění COVID-19 je ve veřejném zájmu, aby zákon nabyl účinnosti bezodkladně. Sám o sobě v zásadě nemá žádné přímé dopady, ty budou naplněny až případným přijetím mimořádných opatření, kdy musí být vždy uváženo, zda na ně mohou dotčené subjekty reagovat okamžitě či je nutný určitý časový odklad,“ uvádí k tomu důvodová zpráva.

Proti zrychlenému projednání novely bez řádného připomínkového řízení se včera v pořadu České televize Otázky Václava Moravce vyslovil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který plédoval pro řádnou legislativní proceduru. Kritiku vzbudil postup vlády i u opozice, podle níž návrh svěřuje příliš široké pravomoci do rukou jednoho člena vlády a je zde pochybnost o záměru obcházet institut nouzového stavu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

VS V PRAZE BUDE PROJEDNÁVAT ODVOLÁNÍ PRAŽSKÝCH JÍZDENEK

Pražský Vrchní soud začne na konci června projednávat odvolání v kauze údajně předražených jízdenek pro pražský Dopravní podnik. Státní zástupce odvolání podal na konci února. Na lavici obžalovaných by měli opět usednout mimo jiné bývalý ředitel Dopravního podniku Martin Dvořák, lobbista Ivo Rittig nebo známí advokáti. Žalobce požaduje zrušení rozsudku a vrácení věci provinstančnímu soudu.

Pražský Vrchní soud začne 29. června projednávat odvolání v kauze údajně předražených jízdenek pro pražský Dopravní podnik, známější jako „sedmnáctihaléřová provize z každé jízdenky“. Česká justice ověřila nařízení hlavního líčení z databáze Infosoud.

Sedmnáct lidí je obžalováno mimo jiné ze zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě nebo zločinu zpronevěry. „Veřejné zasedání o odvolání VSZ v Praze a DP hl. m. Prahy proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.5.2019 se bude konat ve dnech 29.června – 3.července 2020 vždy od 08:45 hodin u Vrchního soudu v Praze v jednací síni č. 1/přízemí, číslo dveří 58… …Veřejné zasedání se může konat ve Vaší nepřítomnosti, avšak pro Vás je důležité, abyste se k němu dostavil. Chcete-li, aby byly při veřejném zasedání provedeny důkazy, oznamte je podepsanému soudu ještě před veřejným zasedáním, u svědků oznamte též jejich přesnou adresu, jakož i to, o čem mají být slyšeni,“ napsal obžalovaným předseda soudního senátu vrchního soudu Luboš Vlasák.

Bývalý generální ředitel Pražského dopravního podniku Martin Dvořák, vysocí manažeři Tomáš Petana, Ivo Štika, právníci Aleš Rozehnal, David Michal, Karolína Babáková, Marek Stubley, lobbista Ivo Rittig, jeho firmění administrátor Peter Kmeť (toho času ve výkonu trestu za jiný trestný čin), Pavel Švarc, Jan Janků, Jan Valtr, Petr Michal, Jana Šádková, Jaroslav Kubiska, matka martina Dvořáka Marie Nováková a Ferdinand Überall, byli zproštěni obžaloby za „tunelování“ pražského Dopravního podniku před necelým rokem, 17. května. Dozorující žalobce Adam Borgula z Vrchního státního zastupitelství v Praze se na místě proti osvobozujícímu rozsudku odvolal.

Žalobce: soud se nevypořádal s rozsáhlou důkazní materií

Písemné odůvodnění rozsudku se žalobci Adamu Borgulovi dostalo do rukou 30. prosince. Písemnou verzi odvolání poslal Borgula na Vrchní soud v Praze 17. února. „Nalézací soud dospěl k závěru, že výpověď obž. Ing. Dvořáka je věrohodná. Mám za to, že s hledem na ostatní provedené důkazní prostředky a z nich plynoucí relevantní důkazy, tyto tomuto závěru nenasvědčují a soud tak nepostupoval důsledně podle § 2 odst. 5, 6 tr. řádu,“ začal svoje odvolání Borgula.

Borgula dospěl k názoru, že nalézací soud postupoval v rámci dokazování v rozporu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Přičemž tato pochybení mají podle něj vliv na správnost skutkových a právních zjištění nalézacího soudu. „Nalézací soud se taktéž nevypořádal s rozsáhlou materií důkazů, které jsou významné pro jeho rozhodnutí, přičemž závěry, na základě nichž rozhodl, jsou neodůvodněné a nepřezkoumatelné. Existují pochybnosti o správnosti a úplnosti skutkových zjištění Městského soudu v Praze, přičemž je zapotřebí, aby nalézací soud řádně hodnotil provedené důkazy a současně aby provedl další důkazy shora uvedené, doposud neprovedené,“ tvrdí v odvolání Borgula.

„Navrhuji, aby Vrchní soud v Praze z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) trestního řádu napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2019 pod sp. zn. 47 T 7/2017 ve vztahu ke všem obžalovaným zrušil a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí,“ uzavřel svoje odvolání Adam Borgula.

Neuznané odposlechy a nedůvěryhodný svědek

Kauzu „17 haléřů za každou jízdenku“ odstartoval před lety Nadační fond proti korupci. Případ točící se kolem pražských jízdenek byl z velké části vystavěn na odposleších a výpovědi korunního svědka Jaroslava Kubisky. Nalézací soud ale odposlechy z jiné kauzy nepřipustil a Kubisku označil za nedůvěryhodného. To vše se lze dočíst v rozsudku pražského Městského soudu, čítajícím 297 stránek, který soud zveřejnil na sklonku roku.

Podle soudu se žalobci Adamu Borgulovi nepodařilo prokázat, že pražskému Dopravnímu podniku vznikla jednáním podezřelých škoda. Předseda senátu Petr Hovorka v odůvodnění rozsudku uvedl, že některé znalecké posudky byly špatně zadané, a marže poskytovaná u jízdenek nebyla vyšší, než je běžné u jiných dodavatelů jízdenek v Česku. Podle soudu se obžalobě nepodařilo shromáždit důkazy, že by bývalý generální ředitel pražského Dopravního podniku (DPP) Martin Dvořák nebo lobbista Ivo Rittig obdrželi nějaké plnění na základě uzavřených smluv pražského městského přepravce.

Borgula v obžalobě tvrdil, že podnik kvůli sjednávání výhod při zadávání zakázek, zpronevěře a následnému praní špinavých peněz přišel minimálně o 457 miliónů korun. Na nevýhodných zakázkách prý měli vydělali především lobbista Rittig a někdejší ředitel Dvořák jako skrytí vlastníci firem, které se měly na údajném vyvádění peněz podílet.
Případ se dělí v podstatě na dvě části. V první jde o smlouvy, které DPP uzavřel v roce 2008 kvůli zajištění prodeje jízdenek, jejich tisku a vzniku elektronické jízdenky. Druhá popisuje údajné praní špinavých peněz vyvedených na základě těchto kontraktů.

V první části kauzy vinil žalobce Borgula vyjma Dvořáka i dva další bývalé zaměstnance DPP: ekonomického ředitele Ivo Štiku a šéfa služeb Tomáše Petanu. Dalšími pak byli jednatelé firmy Cross Point Pavel Švarc, Jan Janků z papírny Neograph a firemní administrátor lobbisty Rittiga: Peter Kmeť z karibské firmy Cokeville Assets. Původně čelili obvinění i bývalý pražský radní pro dopravu Radovan Šteiner (ODS) a šéf firmy Crowsnest Antonín Vilímec, oba však v průběhu vyšetřování zemřeli.

Ve druhé části případu byli vyjma Švarce, Janků a Kmetě obžalováni z legalizace výnosů z trestné činnosti i lobbista Ivo Rittig, jeho údajná spojka v DPP Jan Valtr a právníci David Michal, Marek Stubley a Karolína Babáková. Mezi dalšími obviněnými figurují „spolupracující“ Jaroslav Kubiska, Petr Michal a Jana Šádková z účetní firmy Peskim – blízké Rittigovi, advokát Aleš Rozehnal se svým společníkem z firmy Kyrenia Ferdinandem Überallem a matka bývalého šéfa DPP Marie Dvořáková, která si podle obžaloby pořídila z vyvedených peněz dům na Madeiře a Martin Dvořák se svým synem jej často navštěvují, což činí dojem faktického vlastníka.

Odlišná interpretace odposlechů

Soud v odůvodnění mimo jiné vysvětlil, proč žalobci Adamu Borgulovi zamítl použít odposlechy z pražského hotelu Ventana, který používal pro svá pracovní jednání lobbista Ivo Rittig. „Vzhledem k pasáži rozhodnutí Ústavního soudu je zřejmé, že rozhodně nelze analogicky rozšiřovat limitované podmínky zásahů do lidských práv a svobod, narušovat mimo rámec zákona ochranu nedotknutelnosti obydlí a s tím spojená práva na soukromí, kdy k prolomení této ochrany může ze strany veřejné moci docházet zcela výjimečně a v intencích zákona. Z tohoto vyplývá, že tento důkaz záznamem tzv. prostorového odposlechu je třeba vyloučit z úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci,“ konstatoval soud.

Když státní zástupce argumentoval ustanovením řádu, který zakotvuje generální použitelnost důkazů, soud jeho argumentaci nevyslyšel. Český trestní řád podle soudu – na rozdíl od některých zahraničních úprav – neobsahuje kromě jednoho paragrafu žádné další tzv. vylučovací klauzule, v nichž by byl výslovně stanoven výčet všech případů
nepřípustných (zakázaných, neúčinných či nepoužitelných) důkazních prostředků, postupů a úkonů. „Jejich nepřípustnost pak lze dovodit výkladem zejména z konkrétních ustanovení, mezi nimiž komentář výslovně uvádí ustanovení § 158d odst. 10 tr. řádu s tím, že záznam pořízený při sledování osob a věcí a připojený protokol nelze použít v jiné trestní věci bez splnění podmínek zde uvedených,“ vysvětlil soud.

A pokračoval: „Ač se nalézací soud snaží vystříhat hodnocení těch důkazů, které neprovedl při hlavním líčení, vzhledem k vyjádřením státního zástupce a obsahu obžaloby považuje za vhodné uvést, že obsah záznamů tzv. prostorových odposlechů z hotelu Ventana je senátu nalézacího soudu znám, a soud si dovoluje, právě v kontextu zejména mediálních prohlášení státního zástupce, vyjádřit stanovisko, že i kdyby procesně tento důkaz připustil, neměl by tento důkazní prostředek, pokud by byl proveden, vliv na konečné rozhodnutí soudu o žalovaných skutcích. Důkazní hodnota, kterou tzv. prostorovým odposlechům z března 2012 přisuzuje státní zástupce, která je seznatelná z odůvodnění obžaloby a jeho vyjádření před soudem, totiž neodpovídá obsahu těchto záznamů.“

Soud zamítl i jiný navrhovaný důkaz, sledování korespondence advokátní kanceláře MSB Legal, která byla blízká lobbistovi Ivo Rittigovi. „Rovněž záznamy ze sledování korespondence a zásilek MSB Legal z jiné trestní věci, přičemž se jedná o záznamy z let 2014 – 2015, by nemohly přinést nic nového ke zjištěnému skutkovému ději a v případě jejich provedení by neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu o souzených skutcích,“ stojí v rozsudku.

Svědek, který odcizil údajné důkazy

Soud také vyhodnotil jako nedůvěryhodného korunního svědka Jaroslava Kubisku, někdejšího účetního společnosti Peskim, který úzce spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci. V roce 2014 se v některých médiích objevovaly články, které Kubiskovi přisuzovaly zásadní podíl na odhalení údajně zmanipulovaných zakázek a praní špinavých peněz.
„Z odůvodnění obžaloby plyne, že výpověď spolupracujícího obviněného (obžalovaného) Ing. Kubisky a materiály, které tento bez svolení svých nadřízených odcizil na svém pracovišti ve společnosti Peskim, a posléze předal policejnímu orgánu, obžaloba považuje za klíčové důkazní prostředky,“ zkonstatoval v odůvodnění rozsudku pražský Městský soud.
„Nalézací soud vyslýchal obžalovaného Ing. Kubisku po tři dny hlavního líčení (24., 25., 26. 10. 2018). Obžalovaný Ing. Kubiska před soudem přednesl spontánní obsáhlou výpověď, kterou doprovodil i písemnou složkou jako součástí své výpovědi s grafickým znázorněním majetkových propojení obchodních společností (tzv. bubliny). Dále odpovídal na dotazy soudu, státního zástupce, obhájců i ostatních obžalovaných,“ popsal svědectví Kubisky soud.

Soud k výpovědi tohoto obžalovaného, pro něhož státní zástupce požadoval procesní postavení spolupracujícího obviněného, podotkl, že jím tvrzené skutečnosti nebyly ve vztahu k závěrům obžaloby relevantní s ohledem na jeho postavení řadového finančního analytika ve společnosti Peskim. Proč? Protože z titulu své funkce ani neměl přístup k řadě informací, zejména k informacím o podstatě obchodních vztahů mezi jednotlivými subjekty, ani k informacím o obsahu obchodních smluv včetně jejich plnění, o nichž přesto podrobně vypovídal. „Dle názoru soudu řada informací, které uváděl ve své výpovědi, pocházela pouze z jeho domněnek a hypotéz,“ upozornil soud.

„Je třeba uvést, že obžalovaný práci spočívající ve vedení účetnictví zahraničních firem fakticky nikdy nevykonával, neboť zahraniční společnosti, které zahraniční oddělení ve společnosti Peskim obstarávalo, účetnictví dle českých účetních standardů nevedly. Náplň práce obžalovaného spočívala ve vytváření tabulek přehledů příjmů a výdajů jednotlivých společností. Obžalovaný Ing. Kubiska rovněž ani neměl aktivní přístup k bankovním účtům jednotlivých zahraničních společností, přičemž bankovní transakce obstarával na podkladě přímého pokynu nadřízených,“ stojí také v odůvodnění rozsudku. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

EXSOUDKYNĚ ÚS FORMÁNKOVÁ CHCE BÝT PŘEDSEDOU KS V PLZNI

Novým předsedou či předsedkyní Krajského soudu v Plzni (KS) by se mohl stát některý z jeho místopředsedů a místopředsedkyň. České justici záměr účastnit se výběrového řízení potvrdil místopředseda občanskoprávního úseku Jiří Levý. Kandidaturu ovšem nevyloučila ani bývalá ústavní soudkyně Vlasta Formánková.

Výběrové řízení na předsedu KS vyhlásila ministryně spravedlnosti Marie Benešová začátkem dubna s tím, že termín pro podávání přihlášek do výběrového řízení je 7. května. Ústní pohovory s kandidáty pak začnou pravděpodobně po 25. květnu, kdy mají proběhnout s uchazeči o vedení tří krajských soudů, v jejichž případě byl proces výběru pozastaven opatřeními v souvislosti s pandemií koronaviru.

Zatím jako jediný výslovně potvrdil záměr kandidovat místopředseda KS v Plzni Jiří Levý. Ten přišel na KS před šesti lety z Okresního soudu Plzeň-město, který 15 let vedl jako předseda. „Přihlášku jsem zatím nepodal, ale hodlám tak učinit,“ reagoval na dotazy ohledně zájmu o funkci.

O funkci předsedy plzeňského krajského soudu vážně uvažuje také jeho místopředseda pro správní soudnictví Alexandr Krysl, který u KS působí od roku 2007 a jako soudce začínal v roce 2004 u Okresního soudu v Chebu. Přihlášku jsem zatím nepodal. O podání přihlášky ale vážně uvažuji,“ řekl České justici.

Zvažuje to i místopředsedkyně KS Soňa Kacovská. „Přihlášku do výběrového řízení na pozici předsedy Krajského soudu v Plzni jsem zatím nepodala, případnou účast ve výběrovém řízení zvažuji,“ uvedla.

Účast ve výběrovém řízení však na dotaz České justice nevyloučila ani bývalá ústavní soudkyně Vlasta Formánková. „Otázkou kandidatury se tak trochu zabývám,“ uvedla pro Českou justici Formánková, která byla ústavní soudkyní v letech 2005-15 a nyní opět působí u KS v Plzni.

Benešová zároveň hledá kandidáty do vedení Krajských soudů v Ústí nad Labem, v Českých Budějovicích, v Ústí nad Labem a na Městský sodu v Praze. Petr Dimun, ceskajutice.cz

STÍŽNOST SENÁTORŮ ÚS NA ZÁKAZ CESTOVÁNÍ

Zákaz vycestování neodpovídá základním principům právního státu, napsali senátoři do ústavní stížnosti: Krizová opatření vlády zaměřená na zákaz vycestování nebyla pro ochranu zdraví na území České republiky nezbytná. „Opatření z tohoto hlediska neobstojí. Omezení práva vycestovat ze země krizový zákon nepředpokládá a ústavněprávní limity pro oprávněnost omezení práva pohybu ze strany veřejné moci mimo území České republiky nejsou dány (legality, legitimita, nezbytnost v demokratické společnosti),“ stojí v ústavní stížnosti senátorů STAN kvůli vládnímu zákazu vycestovat za hranice. Senátoři s ohledem na rozhodnutí vlády otevřít hranice nakonec přípravu návrhu stížnosti pozastavili. Česká justice měla ale možnost její koncept prostudovat.

V návaznosti na vyhlášení nouzového stavu přijala vláda Andreje Babiše několik velmi tvrdých krizových opatření. Jednou z oblastí úpravy, na kterou se od počátku zaměřila, bylo i stanovení zákazu vycestování z území České republiky. Senátoři STAN kvůli vládnímu zákazu cestování začali připravovat ústavní stížnost. Její přípravu pak ale s ohledem na rozhodnutí vlády otevřít hranice pozastavili.

Cestování do zahraničí bylo stejně jako obecně volný pohyb osob zakázáno v půlce března. Vláda oba zákazy zrušila od 24. dubna. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) to umožnila dobrá epidemiologická situace. Podle iniciátora návrhu k Ústavnímu soudu Davida Smoljaka k tomu ale přispěla i aktivita senátorů. „Naše práce nebyla marná,“ napsal Smoljak na twitteru. Česká justice o plánované stížnosti informovala jako první.

„Zákaz opustit hranice naší republiky jsme dlouhodobě kritizovali jako protiústavní, jako akt, který porušuje Listinu základních práv a svobod. Snad i naše snaha toto změnit a vyvinutý tlak a kritika k tomu pomohly,“ uvedl k tomu předseda klubu Starostů Petr Holeček. Senátoři pro předložení návrhu shromáždili dostatek podpisů. Ke zrušení vládního nařízení jich bylo potřeba nejméně deset, klub jich měl podle Holečka k dispozici 11.

Plénum Ústavního soudu

Ústavnost zákazu, podle něhož Češi nesměli až na výjimky opustit republiku, zpochybňovali i někteří právníci. Různá vládní nařízení, včetně zákazu vycestování, napadli u Ústavního soudu v uplynulých týdnech také individuální stěžovatelé. Ti se však na rozdíl od skupiny zákonodárců nemohou až na výjimky domáhat zrušení zákonů nebo předpisů.
Zákaz to přímo nebyl, ale v důsledku byl

Návrh senátorů na zrušení směřoval proti článku I. bodu 5. usnesení vlády č. 387 ze dne 6. 4. 2020 vyhlášeného pod č. 150/2020 Sb., tj. části kterou vláda omezila možnost vycestování z území České republiky. „Vláda za předpokladu prodloužení nouzového stavu, nařizuje s účinností ode dne 14. 4. 2020 od 0:00 hod. po dobu trvání nouzového stavu, že vycestování z území České republiky je možné pouze v nezbytných případech pod podmínkou, že účel vycestování je v souladu s výjimkami ze zákazu volného pohybu nařízeného mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví a podle bodu III., a že k dosažení účelu nepostačuje cesta v rámci území České republiky,“ stálo v usnesení vlády.

Senátoři STAN v připravované ústavní stížnosti konstatují, že napadené opatření sice nevyslovuje přímo výslovně zákaz vycestovat, ale povoluje vycestování toliko v úzce vymezeném okruhu případů. Což pak fakticky zákaz vycestování z území České republiky představuje. „Napadené opatření je proto v rozporu jednak s ústavním pořádkem České republiky pro jeho nesouladnost s čl. 14 odst. 1, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 4 odst. 2 a odst. 4 Listiny, čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Dodatkového protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně základních práv a svobod, čl. 12 Všeobecné deklarace o občanských a politických právech, čl. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ve znění pozdějších předpisů, ale i v rozporu se zákonem, a to § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon),“ stojí v konceptu stížnosti,který Česká justice získala.

Navrhovatelé si přáli u Ústavního soudu osvětlit kontext opatření vlády s tím, že vláda v relativně krátkém časovém úseku od vyhlášení nouzového stavu vydala hned několik svých rozhodnutí regulujících předmětnou otázku vycestování. „V návaznosti na vyhlášení nouzového stavu vláda přijala vícero krizových opatření, přičemž jednou z oblastí úpravy, na kterou se od počátku zaměřila, bylo i stanovení zákazu vycestování z území České republiky. Napadené usnesení vlády tak představuje již několikátou právní úpravu omezující možnost opustit Českou republiku. Máme za to, že pro posouzení kontextu ústavní konformnosti postupu vlády při přijetí napadeného opatření není bez významu ani předchozí její postup při stanovování zákazu vycestování,“ napsal ve stížnosti právník Stanislav Polčák.

Prvním sporným momentem podle senátorů bylo, jakým aktem vláda v předmětném opatření reguluje svobodu pohybu občanů České republiky ale i dalších osob. „Základní otázka zní, zda představuje usnesení vlády právní předpis s možností jeho přezkumu Ústavním soudem, nebo její rozhodnutí správním aktem s možností přezkumu správním soudem. Jde totiž výslovně o usnesení vlády, které zjevně formálně nemá podobu nařízení vlády, tedy podzákonné právního předpisu. Vzhledem k tomu, že však tento akt vlády byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 150/2020 Sb. a reguluje neurčený okruh jeho adresátů v jejich právech a povinnostech (to dokonce ústavní povahy), pak je nutné takovou vládní aktivitu označit za vydávání právního předpisu sui generis (v opačném případě by se jednalo o opatření obecné povahy, které se však zásadně ve Sbírce zákonů nevyhlašuje a taky jím nelze omezovat ústavně zaručená práva a svobody),“ upozornili senátoři.

Vláda tak podle senátorů postupovala pochybně už jen v tom, že nedodržovala základní atributy demokratického právního státu, kterým je povinnost státních orgánů činit jen to, co je jim výslovně dovoleno a postupovat přitom v předepsaných právních formách.

Důvody omezení vycestování nejsou ospravedlnitelné

Senátoři STAN chtěli Ústavní soud, ještě před tím, než přípravu stížnosti pozastavili, požádat o přednostní projednání. Zmínili, že původní zákaz vycestování byl kritizován ústavním právníkem Janem Wintrem z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, který označil za pochybnou proporcionalitu zákazu vycestovat, „protože není nezbytný pro ochranu zdraví na území České republiky“. Omezení práva vycestovat ze země krizový zákon podle senátorů nepředpokládá a ústavněprávní limity pro oprávněnost omezení práva pohybu ze strany veřejné moci mimo území České republiky nejsou dány (legality, legitimita, nezbytnost v demokratické společnosti).

Ani další modifikace opatření vztahujícího se k zákazu vycestování původní nedostatky podle senátorů neodstranila. „Naopak, důvody nesouladu s ústavním pořádkem ještě rozšířila o atribut neurčitosti vymezení stanovené povinnosti a přenechání úpravy konečného rozsahu omezení práva pohybu orgánu, který o zásahu do základních práv osob není na obecné úrovni oprávněný rozhodnout. Napadeným opatřením je adresát právní normy omezován v právu opustit Českou republiku, ale skutečný rozsah tohoto omezení z předmětného ustanovení nerozpozná. V konečném důsledku má tento rozsah stanovovat ´nějaké´, dostatečně nespecifikované opatření ministerstva,“ vytýkali senátoři vládnímu opatření.

Senátoři tvrdí, že důvody pro omezování vycestování z České republiky nejsou z hlediska jejich relevance a nezbytnosti ospravedlnitelné a přiměřené možnostem, jakými je možné naplnit sledovaný cíl – ochranu veřejného zdraví. „Zákaz vycestování přijatý za krizového stavu neodpovídá základním principům demokratického a právního státu, přičemž i když z materiálního hlediska, napadené opatření zmírnilo podmínky původního téměř plošného zákazu opuštění České
republiky jejími občany, taková to úprava nadále není z ústavněprávního hlediska akceptovatelná,“ vypíchli ve shrnutí ústavní stížnosti senátoři. Podle nich by jen úplné zrušení zákazu vycestování bylo ústavněprávně konformním.

„Ale veřejné prohlášení členů vlády nebo krizového štábu o plánovaném dlouhodobém omezování práva vycestovat naznačují, že ústavněprávní aspekty svého rozhodování při řešení krizového stavu vláda míní nadále navzdory sílící kritice odborné veřejnosti ignorovat. Proto navrhovatelé nemají jinou možnost, než iniciovat řízení před Ústavním soudem, ve kterém na nesoulad zákazu vycestování s ústavněprávními garancemi práva na svobodu pohybu a pobytu poukazují,“ uzavírá koncept ústavní stížnosti senátorů. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

V 92 LETECH ZEMŘEL ČLEN NS VEVERKA, ŘEŠIL KAJÍNKA I ZIFČÁKA

Ve věku 92 let ve středu 29. dubna zemřel někdejší soudce Nejvyššího soudu Miroslav Veverka. Později působil u Vrchního soudu v Praze, kde řešil i známé případy generála Alojze Lorence, agenta a jednoho z nejkontroverznějších postav sametového revoluce Ludvíka Zifčáka či vraha Jiřího Kajínka. Poslední rozloučení bude v úterý 5. května v 11:00 v Ústřední obřadní síni v Praze na Olšanech.

Miroslav Veverka vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity a do začátku normalizace působil jako soudce a pracovník ministerstva spravedlnosti. V roce 1971 musel z politických důvodů opustit justici a až do roku 1989 se živil jako sociální pracovník. V této době se ve volném čase začal věnovat studiu biologie a dalších přírodovědných disciplín. V 60. a 70. letech publikoval řadu článků v odborných časopisech doma i v zahraničí, převážně z oblasti kriminologie.
V roce 1990 byl zvolen soudcem Nejvyššího soudu v Praze a po přemístění této instituce do Brna pokračoval jako soudce Vrchního soudu v Praze až do svého odchodu do důchodu v roce 2003. Zabýval se tam třeba případem Lorenze, posledního náčelníka komunistické StB, který byl v roce 1992 postaven před soud za zneužívání pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody. Kauza dospěla k pravomocnému rozsudku zhruba po deseti letech, kdy Vyšší vojenský soud v Trenčíně potvrdil Lorencovi podmíněný trest 15 měsíců.

Zifčák, který byl zapojen do šíření falešné zprávy o úmrtí studenta 17. listopadu na Národní třídě, byl jako jeden z mála představitelů komunistického režimu za svou činnost odsouzen. Dnes v Karlově Studánce na Bruntálsku provozuje hotel.
Soudce Veverka na odpočinku debutoval ve svých 86 letech dílem Evoluce svým vlastním tvůrcem – Od velkého třesku ke globální civilizaci, na němž pracoval sedm let. Kniha představuje syntézu současného stavu vědeckého poznání, a to jak v oblasti přírodovědy, tak i humanitních věd. Publikace se dočkala dalšího vydání a prodalo se jí 7000 výtisků.
Vloni přišel dvaadevadesátiletý Veverka s dalším titulem – Hledání Boha, navazujícím na zmíněný bestseller. Autor v něm prostřednictvím esejů představuje náboženský svět ve všech jeho různorodých projevech v historii.

MINISTR HAVLÍČEK: NA VLÁDĚ BUDU PROSAZOVAT NAVÝŠENÍ PODÍLU

Všechny podniky, které byly uzavřeny vládním nařízením, by měly dosáhnout na poloviční příspěvek státu. Třetinu by měl slevnit majitel a 20 % zaplatí sami podnikatelé. Tak vypadá návrh, se kterým půjde zítra na vládu ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček. Náklady na toto navýšení by měly být podle propočtů Havlíčkova týmu „jen“ o miliardu vyšší, než v případě, že by stát přispíval stejným dílem jako majitelé a podnikatelé. Tedy třetinou. Zaznělo to v Otázkách Václava Moravce.

V programech ministerstva průmyslu s názvem Covid určených na pomoc podnikatelům postiženým vládními opatřeními v souvislosti s pandemií koronaviru bylo dosud schváleno 9 miliard korun. Banky z toho proplatily 5,5 miliardy korun a další peníze jsou v procesu schvalování v bankách. Uvedl to ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček (za ANO) v Otázkách Václava Moravce. Českomoravská záruční a rozvojová banka, která programy Covid administruje, podle Havlíčka v dubnu zpracovala žádostí za 9 miliard korun, což je 9x více, než běžně zpracuje.

Další pomoc, kterou vláda plánuje je určena lidem, kteří pracují na tzv. „dohody“ a majitelům malých společností s ručením omezeným, případně rodinných podniků. Ministerstvo financí s ministerstvem pro místní rozvoj navrhne pomoc pro místní firmy, ministerstvo práce a sociálních věcí pro „dohodáře“. Karel Havlíček na zítřejší jednání vlády ponese také návrh, aby se zvýšil původně navrhovaný příspěvek státu na nájemné uzavřených provozoven z třetiny na polovinu. „Celý víkend jsem se svým týme počítal, různé varianty. Nakonec jsme došli k tomu, že v případě, že bychom to zvýšili na polovinu, tak by to celé vyšlo asi na miliardu. Uznávám, že miliarda je hodně, ale v celkovém kontextu je to výrazná pomoc nájemcům, proto se budu snažit přesvědčit kolegy na vládě,“ řekl Havlíček v pořadu Otázky Václava Moravce. Pokud by vládní návrh prošel, tak by majitelé domů, v nichž jsou uzavřené provozovny, dostali 70 % nájmu. 20 od podnikatele a 50 od státu. Bylo by pak na nich, aby třetinu odpustili a pomohli tak svým nájemcům.

Kolik bylo vyplaceno v jednotlivých programech

ANTIVIRUS 94 % ŽÁDOSTÍ VYŘÍZENO – PŘIŠLO 47.000 ŽÁDOSTÍ – PROPLACENO 44.180
PĚTADVACÍTKA 454.000 PŘIJATO 414.000 VYPLACENO.
Z ÚČTU FINANČNÍ SPRÁVY ODEŠLO 10 MLD KORUN.
OŠETŘOVNÉ -VYPLACENO 90 % ŽÁDOSTÍ

Opozice: podobné návrhy jsme už předkládali, teď s nimi přichází vláda

Podle předsedy Pirátů Ivana Bartoše, který byl také hostem diskusního pořadu, je ale důležité dopředu stanovit, které podniky budou mít na takovou pomoc nárok. „Nemůže se stát, že například hospoda, která prodávala pivo z okýnka, aby to zaplacené pivo nemusela vylát, a měla třeba 10% tržby oproti normálu, tak by z tohoto programu vypadla,“ apeloval Bartoš. Od ministra Havlíčka se mu dostalo ujištění, že všechny podniky, které byly vládními opatřeními dotčeny, pomoc dostanou. Bartoš navíc připomněl, že několik návrhů na pomoc státu s nájemným již Piráti předkládali před měsícem a půl, kdy navrhovali příspěvek 80 %. Pak souhlasili s nejnižším návrhem na 20 % pro uzavřené a 40 % pro částečně uzavřené podniky. „Nyní si to vláda osvojuje přitom podnikatelé už tu pomoc mohli mít,“ dodal Bartoš

„KOMPENZACI ČÁSTI NÁJMŮ, RESP. FIXNÍCH NÁKLADŮ ODS I OPOZICE JAKO CELEK NAVRHOVALA V RŮZNÝCH VARIANTÁCH UŽ PŘED X TÝDNY. TEHDY JSME NEUSPĚLI.“ JAN SKOPEČEK (ODS)

Předseda KSČM Vojtěch Filip, řekl, že ani v tomto případě nemá vláda ve sněmovně jisté hlasy jeho poslanců. „Vždycky diskutujeme s vládou nad konkrétním návrhem zákona, nevystavujeme bianco šek, takže tomu tak bude i v případě tohoto návrhu,“ řekl v Otázkách Václava Moravce předseda KSČM Vojtěch Filip, který ale zdůraznil, že komunističtí poslanci již vládu podpořili při hlasování o zvýšení státního dluhu. Chceme, aby byly české podniky soběstačné, proto jsme hlasovali pro zvýšení státního dluhu,“ naznačil Vojtěch, jak se asi jeho kolegové ve Sněmovně k návrhu postaví.

„Kompenzaci části nájmů, resp. fixních nákladů ODS i opozice jako celek navrhovala v různých variantách už před x týdny. Tehdy jsme neuspěli. Se zpožděním přichází vláda s obdobnými nástroji, což je už v této době tradice. Co se tyče konkrétního návrhu, počkáme si na předložené znění ze strany vlády,“ uvedl pro Ekonomický deník ekonomický expert ODS Jan Skopeček. Podle něj měla podobná opatření v podobě přímé podpory přicházet mnohem dříve. „Nyní jsme měli být už dál a namísto přímé podpory řešit v druhé vlně snižování a zjednodušování daní, odstraňování zbytečných regulací a administrativy, apod. Zkrátka věcí, které budou rozhodovat o rychlosti překonání recese a návratu hospodářství k růstu,“ dodal Skopeček s tím, že by si lidé ve vládě měli ujasnit, co chtějí veřejnosti sdělit. Protože premiér Andrej Babiš stále mluví o pomoci státu ve výši 30 %. Jiří Reichl, ceskajustice.cz

KDY SE POSTAVÍ PŘEHRADY, A KDE UŽ JSOU NOVÉ RYBNÍKY?

Ministr Toman: Řešení sucha musí být komplexní, vodu musíme zadržet v půdě, rybnících i velkých přehradách: Aktuální průtoky v řekách jsou na některých místech pod 10 procenty dlouhodobého průměru. Zásobování obyvatel pitnou vodou ale ohroženo není, a to díky zásobám v přehradních nádržích, které jsou naplněny zhruba z 90 procent. Abychom projevy sucha vyřešili, je třeba dělat současně opatření v krajině, obnovovat lesy i pracovat na velkých vodohospodářských stavbách včetně přípravy nových přehrad. Uvedl to ministr zemědělství Miroslav Toman po dnešním jednání s generálními řediteli státních podniků Povodí a Lesů ČR.

„Aktuální situace není moc příznivá, a to zejména kvůli velmi suché zimě. Hrozí, že již brzy mohou vysychat menší toky. Tam, kde jsou na řekách velké přehradní nádrže je situace lepší, i tak ale držíme odtoky z těchto nádrží jen na minimálních hodnotách, abychom měli dostatek vody pro případ pokračujícího sucha i v létě. Od začátku roku jsme ve významných přehradních nádržích zachytili celkem 485 milionů kubíků vody,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Pokud jde o aktuální dopady sucha přímo do zemědělství, velmi bude záležet na počasí v nejbližších dnech, které jsou pro to, aby polní plodiny vzešly a rostly, rozhodující. V řadě míst jsou nyní trvalé travní porosty a polní plodiny na orné půdě ve špatném stavu. Předpokládá se propad na úrovni 20-40 % ve srovnání s pětiletým průměrem. To může negativně ovlivnit zejména chov masného skotu a ovcí a koz.

Aktivity Ministerstva zemědělství (MZe) v boji se suchem a nedostatkem vody směřují do dvou základních oblastí. První je zadržování vody v krajině, druhou vodohospodářská opatření, která primárně slouží pro zajištění zásobování obyvatel pitnou vodou.

„Často slýchám, že se máme zaměřit pouze na zadržování vody v krajině. Naprosto souhlasím, že stav půdy a krajiny je pro zadržení vody nezbytný, ale takové vody se nenapijeme. Proto musíme mít i velké nádrže, které zajistí zásobování pitnou vodou při několikaměsíčním suchu. S ohledem na vývoj klimatické změny se nemůžeme soustředit jen na jednu část, ale musíme dělat vše současně. Boj se suchem je komplexní záležitostí, ke které musíme zodpovědně přistupovat v každé oblasti,“ uvedl ministr Toman.

Jedním z důležitých opatření ke zlepšení stavu krajiny je omezení maximální výměry jedné plodiny na 30 hektarů. Od letoška platí toto omezení na půdě ohrožené erozí, tedy zhruba na 600 tisících hektarech. Od příštího roku bude platit na veškeré půdě v celé republice. Neméně podstatná je i podpora živočišné výroby, která produkuje tolik důležitou organickou hmotu, kterou potřebujeme dostat do půdy.

Dalším podstatným krokem k lepšímu zadržení vody v krajině je změna metodiky pozemkových úprav. Oproti předchozím obdobím, kdy byla prioritou retence vody (tedy přirozené či umělé dočasné zadržení vody v krajině), je pro následující období prioritou akumulace vody (tedy dlouhodobé zadržení) a její další efektivní využití v krajině.

Od roku 2018 do letošního března bylo v rámci pozemkových úprav vybudováno 135 ha vodohospodářských opatření, 46 malých vodních nádrží, 58 ha protierozních opatření, 137 ha ekologických opatření a 412 km polních cest. Za poslední dva roky MZe do pozemkových úprav investovalo 3,9 mld. Kč, na letošní rok má zatím připraveno 1,3 mld. Kč. Pro loňský a letošní rok Ministerstvo původně přidělený rozpočet navýšilo o 410 mil. Kč.

V oblasti vodohospodářských opatření podporuje MZe např. budování závlah, obnovy a stavby rybníků, propojování vodárenských soustav i budování velkých přehradních nádrží. Od roku 2017 se za jeho podpory realizovalo 138 investičních projektů na vybavení a rozvoj závlah s podporou přes 200 mil. Kč. Tyto podpořené projekty umožnily zavlažování až 17 tisíc ha zemědělské půdy. Celkem má MZe na období 2017 až 2022 na program vyčleněnou částku 1,1 miliardy korun.

„V loňském roce jsme také podpořili obnovu či stavbu 387 rybníků s náklady 1,25 miliardy korun. Plníme tak, co jsem slíbil, a to, že v průměru vybudujeme nebo zrekonstruujeme jeden rybník denně a samozřejmě v tom pokračujeme. Menší rybníky sice nezajistí pitnou vodu pro obyvatele, ale zásadním způsobem pomáhají zlepšovat mikroklima na lokální úrovni,“ uvedl ministr Toman. Odbahněním nebo výstavbou těchto rybníků se zvýšil zásobní prostor rybníků o zhruba 2,5 mil. m3 vody.

Za loňský a část letošního roku MZe podpořilo 171 projektů v rámci výstavby a technického zhodnocení infrastruktury vodovodů a kanalizací částkou 2,1 mld. Kč. Tyto projekty nově zajistily nebo vylepšily zásobování pitnou vodou nebo odkanalizování a čištění odpadních vod pro zhruba 0,5 milionu obyvatel. Pro letošní rok má na program připravenou 1 miliardu korun, naplněna je zatím polovina z této alokace.

MZe rovněž spustilo program na propojování vodárenských soustav. V jeho rámci je pro prvních 7 vybraných pilotních projektů připraveno 490 mil. Kč. Pomůže to se zásobováním vodou více než milionu obyvatel. Pokračují také přípravy stavby nových přehradních nádrží Nové Heřminovy, Skalička a Vlachovice a soustavy tří nádrží na Rakovnicku – Kryry, Senomaty a Šanov. MZe navrhlo také navýšení hladiny Novomlýnských nádrží o 35 cm k získání 9 mil. m3 vody bez nutnosti výstavby dalšího vodního díla.

„Období sucha i nedostatku vody se opakovaně vyskytovala i v minulosti, ale současná období sucha na území naší republiky se liší v tom, že se opakují více let za sebou. Roční úhrny srážek zůstávají stejné, ale jsou v čase i místě jinak rozloženy. Proto musíme ve vodních nádržích zachytit z hydrologických srážek, a to i z těch extrémních, i tu vodu, která se nezasákne v krajině a v období nedostatku vody s ní musíme účelně nakládat,“ řekl generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala. Současné období je podle něj rozhodující i pro budoucí generace, ve vztahu k tomu, jaká opatření budeme realizovat. Proto je velmi důležitá i osvěta o nenahraditelném významu vody pro život na všech úrovních. „Voda musí být nejvyšší veřejný zájem,“ dodal Kubala.

S ohledem na klimatické modely je nutné zajistit i ochranu vhodných lokalit pro případnou stavbu nových přehradních nádrží. MZe proto připravilo návrh na rozšíření stávajících 65 hájených lokalit o dalších 47. Ty byly projednány s Krajskými úřady a se 123 obcemi, jejichž katastrální území by bylo hájením dotčeno. Krajské úřady a 90 obcí souhlasily s navýšením Generelu o 31 lokalit. Jejich seznam MZe zveřejní v nadcházejících týdnech.

Sucho a teplo způsobují také odumírání všech druhů stromů a vytváří vhodné podmínky pro šíření škůdců. Nejviditelnější je kůrovcová kalamita na smrkových porostech, kvůli suchu ale plošně odumírají i borovice a dubové porosty.
„Uvědomujeme si důležitost vody, proto jsme před rokem spustili největší vodohospodářský program v historii státního podniku s názvem Vracíme vodu lesu. V jeho rámci investujeme více než miliardu korun do stavby malých vodních nádrží, mokřadů nebo revitalizace vodních toků,“ uvedl generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček. Doposud státní podnik zahájil stavbu 350 vodohospodářských staveb. Vojtěch Bílý, tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství

ČESKÉ PÁRY CHTĚJÍ POČÍT NA JAŘE, ALE MŮŽOU?

Bující příroda a teplé počasí inspirují české páry k založení rodiny. Zájem o asistovanou reprodukci (IVF) podle lékařů každoročně v jarních měsících roste. Letošní plození pomocí IVF ale brzdí omezený provoz klinik kvůli epidemii koronaviru. Nával pacientů proto tento rok lékaři čekají především v září a říjnu.

„Jaro je pro mnoho lidí obdobím nových začátků, kdy si dělají plány na zbytek roku. Využívají proto duben, květen a červen k návštěvě klinik asistované reprodukce. Nyní fungujeme v omezeném režimu, zájem párů je ale i přesto obrovský. Telefon s žádostmi o objednání mi teď zvoní nepřetržitě,“ říká MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., z IVF Clinic. Šance neplodných párů jsou však podle MUDr. Pavla Otevřela z brněnské kliniky Reprofit stejné bez ohledu na to, v jakém měsíci si pro pomoc lékařů přijdou – nejvhodnější roční období k početí neexistuje. „Lidé pro úspěšné zplození dítěte nepotřebují na rozdíl od některých savců speciální klima nebo teploty. Nemáme ani říji, při které bychom byli plodní pouze v určitou roční dobu. Tím, že má žena ovulaci každý měsíc, může otěhotnět kdykoli,“ vysvětluje MUDr. Otevřel. V prvních třech měsících těhotenství ale hrozí vyšší riziko potratu a zejména ženy, které podstoupily IVF, mají obavu, aby o vytoužené dítě nepřišly. Je proto dobré zvolit takové období, kdy mohou více odpočívat. Ideální bývá právě květen nebo červen. „Pracovní i medicínský rok je rozdělený na dvě části.

Odpočinkovými měsíci bývají zpravidla prosinec, leden a poté červenec a srpen. V létě už za sebou obvykle máme pylovou sezónu a zároveň je dostatek času do příchodu podzimních viróz a chřipek. Letos situaci samozřejmě komplikuje epidemie koronaviru,“ říká MUDr. Machač. Zatímco pro začátek těhotenství jsou jarní a letní měsíce zpravidla vhodné, rodit v parném létě není nic příjemného. Mnoho žen podle lékařů plánuje těhotenství tak, aby jim poslední trimestr do horkých měsíců nevycházel. I při vyhledání odborné pomoci asistované reprodukce je ale třeba počítat s tím, že dítě nemusíme mít „hned“. „Přicházejí k nám páry, které mají o IVF zkreslené představy. Myslí si, že úspěšnost je 100 % a že otěhotní do měsíce. Tak tomu ale není. Zásadní je vždy odhalit důvod, proč pár nemůže dítě počít. Jakmile diagnózu stanovíme, jsme schopni například říct, že v rozsahu 3–6 měsíců otěhotní. Roli ovšem hraje jak diagnóza, tak věk páru,“ připomíná MUDr. Machač. Bc. Dominika Cardová, Mgr. Markéta Pudilová

KORONAVIRUS DOSTAL DO SVĚTLA RAMP ZDRAVOTNICTVÍ

Krize urychlila telemedicínu i vstup nových léků: Pandemie covid-19 obrátila pozornost lidí ke zdravotnictví. Všímají si více, kdo riskuje životy v první linii. Po zavření řady ambulancí si uvědomují, že dostupnost péče není automatická. Vnímají zprávy o finančních ztrátách nemocnic, které nemohou provádět plánované operace a soustředí se na péči o pacienty s koronavirem. Využívají telemedicínu. Snad nikdy se obor netěšil takové pozornosti jako nyní. Pandemie také ukázala, co všechno zdravotnictví v krizi dokáže.

Shodli se na tom experti kulatého stolu s názvem Pacient jako spotřebitel, který uspořádalo Spotřebitelské fórum – platforma propojující veřejnou a akademickou sféru, neziskový sektor a společensky odpovědné firmy. „Prokázala se užitečnost e-zdravotnictví, telemedicíny.

Pacienti těch zdravotnických zařízení, které byly ještě před pandemií zvyklí komunikovat s lékaři virtuálně, z toho nyní těžili a nepocítili v péči tak velký rozdíl. Stát také dokázal urychlit procesy, a díky tomu mohli čeští pacienti s covid-19 využít lék remdesivir. Doufáme, že to znamená, že stejně rychle úřady zprocesují i vstup jiných inovativních léků na vážné nemoci, jejichž účinnost je bezesporu prokázána. Ty zatím dlouhé měsíce čekají na to, až se dostanou k vážně nemocným pacientům,“ řekla účastnice debaty PhDr. Ivana Plechatá z Hlasu onkologických pacientů. Zmínila také, že už vybrali přes 300 vyplněných dotazníků od onkologických pacientů, kde se jich ptají na kvalitu a dostupnost péče během pandemie.

Pandemie by mohla podle hostů kulatého stolu v lidech probudit větší zájem o to, jak zdravotnictví funguje a také jaká je jejich role v něm – aby se začali chovat jako spotřebitelé služby, kterou si přes zdravotní pojišťovny platí. Aby se zajímali, kolik jejich péče stojí, snažili se sami omezit zbytečné návštěvy lékařů, které ekonomicky zatěžují systém. „Zdravotnictví ovlivňuje stav člověka pouze z 25 %. Zbytek si koriguje sám například prevencí, stravou, pohybem. Podle dat z Eurostatu lze prevencí předejít až 40 000 úmrtí ročně. Podle dalších statistik Česká republika bohužel rozhodně nepatří mezi šampiony těchto odvratitelných rizik,“ uvedl další z řečníků MUDr. Tomáš Doležal, PhD. z Institutu pro zdravotní ekonomiku. Podle něj není české zdravotnictví pouze o koronaviru, a proto by se i po skončení pandemie neměly utlumovat investice do oboru. „Ukazuje se, že pokud je v zemi zdravotnictví financováno dobře, pak vychází lépe i smrtnost na covid-19,“ doplnil MUDr. Doležal. „Virus ničivěji zasahuje nemocné populace – hypertoniky, kardiaky, diabetiky, pacienty s nemocemi plic – toto jsou skupiny, které potřebují zvláštní péči systému a preventivní programy – aby byly co nejmenší.“

Podle účastníka debaty Viktora Vodičky, ředitele Sdružení českých spotřebitelů, by zodpovědnost lidí zvýšilo zprůhlednění systému – včetně hodnocení kvality péče ve zdravotnických zařízeních i samotných lékařů. „Naši spotřebitelé chtějí, aby peníze, které za zdravotní pojištění platí, směřovaly tam, kde to umí dobře. Pacient by měl mít respekt váženého spotřebitele – toho, kdo celý systém platí – a na druhou stranu sám svým přístupem zajišťuje, že nebude zdravotnictví zatěžovat nezodpovědným chováním,“ říká. Všichni odborníci se shodli, že by zdravotnictví potřebovalo více „tvrdých dat“, která by ukázala, kde se s prostředky plýtvá. A také ukazatele kvality péče, podle nichž by se pacient mohl orientovat. „Úspory by se pak mohly využít pro nemocné, jejichž léčba je nákladnější, například pro onkologické pacienty. A také pro inovativní léky,“ komentuje Helena Rögnerová, náměstkyně Ministra zdravotnictví ČR.

„Každé zdravotnictví má ambice držet krok s vědou, ale některé léky jsou nákladné a my nemáme dost informací, co od nich čekat. Rozumíme pohledu rodin pacientů, ale systém zdravotního pojištění je solidární – když budeme hradit nákladnou péči některým skupinám, nedostane se na jiné. Musíme řešit, kolik stojí péče pro konkrétního člověka. Nabízíme lidem jejich zdravotnický účet – přehled toho, kolik péče čerpali, ale zájem má jen 10–15 % pojištěnců,“ dodává Kateřina Podrazilová ze Svazu zdravotních pojišťoven. Zdroje jsou omezené, a proto je třeba důkladně zvažovat, kam putují. Pokud do zdravotního systému nebude lépe vidět a všichni zainteresovaní, včetně pacientů, nebudou mít k dispozici více snadno dostupných dat, zůstane podle Aleše Roda z Centra ekonomických a tržních analýz systém veřejného zdravotního pojištění i nadále černou skříňkou, kde bude vždy chybět o korunu více, než se do ní vloží.

O Spotřebitelském fóru

Platforma propojující veřejnou a akademickou sféru, neziskový sektor a společensky odpovědné firmy. „S ohledem na aktuálně zvýšený zájem veřejnosti o otázky zdravotnictví v souvislosti s epidemií covid-19 jsme se rozhodli uspořádat online debatu věnovanou i této oblasti. Naším cílem bylo zamyslet se s řečníky jakým způsobem lze současný zájem veřejnosti o zdravotnictví využít a jak zapojit veřejnost do utváření priorit ve zdravotnictví a plánovat investice, se kterými by zdravotnictví bylo dlouhodobě udržitelné, kvalitní a připravené na zdravotní potřeby a rizika naší populace,“ uvádí Kryštof Kruliš, předseda správní rady zapsaného ústavu Spotřebitelské fórum. Kulatého stolu se zúčastnili Helena Rögnerová z Ministerstva zdravotnictví ČR, Julius Špičák z Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Kateřina Podrazilová za Svaz pojišťoven ČR, Ivana Plechatá za Hlas onkologických pacientů, Viktor Vodička ze Sdružení českých spotřebitelů, Tomáš Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku, Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz.

LÉKAŘI: VYSOKÝ TLAK MOHOU MÍT I PLÍCE

V boji s plicní hypertenzí pomáhá včasná diagnóza: Zadýcháváte se při chůzi do schodů a bolí vás při fyzické námaze na hrudi? Můžete trpět plicní hypertenzí, tedy zvýšeným krevním tlakem v plicních cévách. Touto nevyléčitelnou chorobou v Česku trpí desítky tisíc lidí, velké množství z nich ale svou diagnózu buď nezná, nebo se ji dozví pozdě. U příležitosti Světového dne plicní hypertenze (5. 5.) tak lékaři upozorňují, že včasná diagnóza a léčba může zabránit vážným zdravotním následkům nebo i smrti. Na chorobu upozorní i modře nasvícené významné budovy v Praze a Olomouci 5. 5. večer. Modrá je barvou plicní hypertenze – podle modrých rtů, které pacienti často mívají.

Největší záludnost choroby podle lékařů spočívá právě v tom, že má podobné příznaky jako řada jiných onemocnění. Její důsledky jsou přitom velmi vážné. „Při plicní hypertenzi dochází ke zvýšené námaze pravé strany srdce, která se postupně zvětšuje. To může v čase vést i k selhání srdce. Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou, nebo závratěmi a mdlobami,“ říká doc. MUDr. Pavel Jansa, kardiolog z II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze. Dalšími příznaky mohou být také modré zbarvení rtů a kůže kvůli nedostatečnému okysličení krve nebo otoky kotníků a nohou. Plicní hypertenzí podle výzkumů trpí až jedno procento světové populace.

„Pacienti mnohdy přicházejí pozdě, když je choroba v pokročilém stadiu. Kvůli relativní vzácnosti onemocnění často i praktické lékaře tato možnost napadá jako poslední a pacienty léčí například na astma. Léčba je pak mnohem složitější,“ vysvětluje doc. MUDr. Pavel Jansa. Pokud nelze dušnost zdůvodnit jiným onemocněním, měl by pacient absolvovat ultrazvuk srdce a následně navštívit specialisty.

Příčin plicní hypertenze je celá řada, nejčastěji vzniká jako komplikace jiného onemocnění plic a srdce. Může ale vznikat i v důsledku autoimunitních onemocnění nebo plicní embolie. „Druhů plicní hypertenze známe několik, v posledních letech se zájem soustředí zejména na plicní arteriální hypertenzi a na chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi, hlavně kvůli významným pokrokům v léčbě. Díky nim jsme snížili počet obětí na jednotky procent ročně,“ říká doc. MUDr. Pavel Jansa. Zmíněnými druhy plicní hypertenze se v Česku léčí zhruba 1000 pacientů, každý rok zhruba 150 přibude. Podle odhadů lékařů ale několik tisíc lidí o své diagnóze vůbec neví.

Nejčastěji lékaři plicní hypertenzi léčí přípravky, které pomáhají roztahovat plicní cévy. Druhou možností je operace, kterých se v Česku vykoná asi 30 ročně. Léčba je tak poměrně nákladná. „Plicní hypertenze zasahuje lidi napříč populací, ale při včasném zahájení léčby mají pacienti šanci na delší a kvalitnější život. Proto je osvěta vedoucí k časnějšímu rozpoznání nemocí velmi důležitá,“ říká Dominika Carvanová ze Sdružení pacientů s plicní hypertenzí, které se připojuje k celosvětové osvětové kampani. Modře nasvícené budovy podle ní mají symbolizovat právě jeden z příznaků nemoci – modré rty.

V současné době jsou v Česku tři specializovaná centra na léčbu plicní hypertenze – II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Kardiologická klinika IKEM a I. interní klinika FN Olomouc. Mgr. Vojtěch Šprdlík, Mgr. Markéta Pudilová

ŠKOLÁCI O ŠKOLU V PŘÍRODĚ NEPŘIJDOU

Většina škol v přírodě a školních zájezdů organizovaných cestovními kancelářemi, se posouvá na pozdější termíny. Škol, které pobyty dětí v přírodě úplně ruší, je minimum. V současné chvíli zatím nedochází ani k rušení letních dětských táborů. Vyplývá to z průzkumu, který provedla Asociace cestovních kanceláří České republiky ( ACK ČR).

„V důsledku probíhajícího nouzového stavu jsme postupně nuceni rušit školy v přírodě. Jsme každý den v kontaktu s mnoha školami a dohadujeme posun těchto zájezdů na pozdější termíny, aby děti o svoji oblíbenou činnost nepřišly,“ uvádí Miroslav Topinka, majitel cestovní kanceláře Topinka a doplňuje: „Složitější je posun u škol v přírodě pro deváťáky, kteří školu v červnu opustí, ale tam jsme schopni se s rodiči domluvit a nabídnout například letní prázdninový tábor. Po téměř čtyřech měsících, kdy děti budou doma, tuto nabídku mnoho rodičů již nyní akceptovalo.“

Ročně se v České republice uskuteční tisíce škol v přírodě, na které vyjíždí více než 250 tisíc dětí. Nejméně jezdí na školy v přírodě prvňáci, u ostatních ročníků je rozložení rovnoměrné. Klasická škola v přírodě trvá 4–7 dní. Dnes je běžné, že na školy v přírodě jezdí i děti z menších obcí a školní pobyty se uskutečňují po celé České republice. Z nejčastěji vyhledávaných oblastí jsou to pak Jižní Čechy.

Stejná je situace u letních táborů, které trvají zpravidla 7-14 dní a běžně na ně jezdí děti od 5 do 19 let věku. Letní tábory jsou z celosvětového hlediska jasným českým fenoménem s dlouholetou tradicí. Tábory jsou organizovány po celé České republice.

„Naše partnerské školy se orientují většinou na odborně zaměřené zahraniční školní exkurze a častěji také na poznávací expedice a jazykové pobyty v zahraničí, kam však nyní vycestovat nemohou,“ hodnotí současnou situaci Ladislav Havel, ředitel cestovní kanceláře Ciao… ze Strakonic. „S většinou škol jsme již dohodnuti na posunech termínů na klidnější období až odezní pandemie a nezaznamenali jsme žádný případ, kdy škola požádala o kompletní zrušení zájezdu,“ uzavírá Havel.

Hlavní sezóna pro zahraniční školní zájezdy je od dubna do června a po prázdninách pak v září a říjnu. Základní a střední školy využívají k dopravě autokary, vysokoškolské skupiny častěji preferují dopravu leteckou. Školy se orientují na časově a finančně dosažitelné, zejména evropské země. Těmi frekventovanými jsou u nás především Slovinsko, Velká Británie, skandinávské země, alpské oblasti Evropy, Itálie, Francie a Švýcarsko.

„Jsme rádi, že nejen školy, ale i rodiče chápou současnou situaci, školní zájezdy ani letní dětské tábory neruší, ale posouvají jejich termíny a děti tak nepřijdou o zážitky, na které každý z nás pak celý život vzpomíná,“ shrnuje Michal Veber, výkonný ředitel Asociace cestovních kanceláří České republiky. Michal Veber, výkonný ředitel

HRAD KÁMEN NA VYSOČINĚ OČEKÁVÁ HOSTY, OTEVŘENO I V PONDĚLÍ

Netrpělivě očekávaný termín otevření hradu Kámen se blíží. Kvůli koronavirové pandemii se letošní zahájení turistické sezóny posunulo až na přelom května a června a rozhodně bude jiná, než jsme byli zvyklí v předchozích letech. „Hrad Kámen má před sebou poslední sezónu ve stávající podobě. Poté ho čeká rekonstrukce a získá i zcela nové expozice. Samozřejmě se počítá se zachováním jednostopých vozidel, které k hradu již neodmyslitelně patří. Však motocykly zde byly vystavovány už od roku 1974 a díky tomu patří mezi první tohoto druhu na našem území. A že lákají návštěvníky také v současnosti, dokazuje loňská 19tisícová návštěvnost,“ uvedla Jana Fischerová, náměstkyně pro oblast kultury, památkové péče, cestovního ruchu a mezinárodních vztahů.

„Hrad Kámen se letos poprvé veřejnosti otevře v pondělí 11. května. První návštěvníky přivítá nádherně kvetoucí park, ve kterém je řada romantických zákoutí a hned o víkendu 16. a 17. května návštěvu zpříjemní bezplatné komentované prohlídky parku. Prohlídkové trasy v interiérech hradu se návštěvníkům otevřou v souladu s vládním nařízením 25. května a to i přesto, že tento den připadá na pondělí, kdy měl hrad obvykle zavřeno. Vzhledem k současné koronavirové pandemii a s ohledem na to, že tato sezóna bude poslední před rekonstrukcí, chceme návštěvníkům umožnit, aby si hrad ještě „dostatečně užili“, proto bude po celou sezónu otevřeno i každé pondělí od 12:00 hodin.

Na prohlídkové trase budou k vidění nové exponáty a samozřejmě nebude chybět program pro děti. Letošní novinkou je program Do muzea za „hubičku“, v jehož rámci můžete po návštěvě hradu ještě zavítat na prohlídku pelhřimovského muzea, kde zaplatíte pouze poloviční vstupné,“ vyjmenoval důvody, proč na hrad Kámen vyrazit, Ondřej Hájek, ředitel pelhřimovského muzea, pod které hrad spadá. Také upozornil, že letošní sezóna bude zkrácená, neboť uzavření hradu je plánováno již na konec září. A to z důvodu následné rekonstrukce objektu. Bezprostředně po ukončení provozu hradu vypukne od října rušení a stěhování expozic.

Využijte tedy poslední možnosti prohlídky hradu před jeho kompletním uzavřením. V současnosti již probíhají stavební práce na kapli Panny Marie Bolestné a revitalizace bývalého pivovaru pro účely návštěvnického centra, které však neomezí návštěvnický provoz stávajících expozic hradu Kámen. Otevření nových expozic, návštěvnického centra a kaple je pak plánováno na polovinu roku 2022.

Všechny akce budou limitovány počtem návštěvníků a také je nutné počítat s dalšími omezeními v podobě rozestupů apod. V průběhu celé hradní sezóny se pak především dětští návštěvníci mohou zapojit do speciálního hravého programu Hradem po jedné stopě, díky kterému si prohlídku skutečně užijí. V plánu pro letošní sezónu najdete již tradiční akce jako jsou Víkend otevřených zahrad, Hrad Kámen napříč staletími, Kámenské hradohraní nebo Večerní prohlídky hradu Kámen. Vše rovněž přizpůsobeno hygienickým opatřením, které si vyžádá aktuální situace spojená s onemocněním Covid-19. Ing. Eva Neuwirthová

ARIONOVA KAŠNA V OLOMOUCI SE PŘIPOJILA K BAROKNÍM KAŠNÁM

Šestice olomouckých barokních kašen je už od úterý znovu v plném provozu. Ve čtvrtek 30. dubna dopoledne se k nim připadala i novodobá Arionova kašna na Horním náměstí. Ještě před napuštěním ovšem musela projít rekonstrukcí.

Kašny jsou vypouštěny před zimní přestávkou jednak kvůli ochraně před poškozením mrazem, ale také proto, aby na nich mohli specialisté provést nutné opravy. Tentokrát se to týkalo Arionovy kašny. Na jejích kamenných prvcích musel před zahájením sezóny odborný restaurátor provést spárování a také čištění bazénu od nánosů a řas. Tyto práce stály 130 tisíc korun bez DPH. Olomoucké kašny procházejí opravami postupně, vloni mohli lidé sledovat práci kamenického restaurátora také na kašně Tritonů na náměstí Republiky.

„Před vlastním napuštěním musela proběhnout ještě celková kontrola technologie kašny a její celkové vyčištění. Voda se napouští na celou letní sezonu a dávkují se do ní chemikálie, které mají zajistit průzračnost vody a zabránit tvorbě řas,“ popisuje Jiří Fryc, ředitel Technických služeb města Olomouce. Celé technologické zařízení je skryto pod povrchem Horního náměstí v jímce. Naplnění kašny asi třiceti krychlovými metry neboli třiceti tisíci litrů vody probíhá z kropicích vozů technických služeb a trvalo asi tři hodiny.

„Zprovozněné kašny velmi příjemně oživují centrum Olomouce. Dalo by se to určitě brát i jako symbolické probouzení města po dlouhém období, kdy jsme museli zůstávat doma a olomoucké ulice a náměstí byly jako zakleté," komentuje obnovení provoz náměstek primátora Matouš Pelikán.

Arionovu kašnu s historickými fontánami spojuje nejen velmi hodnotné umělecké ztvárnění, ale i motiv z antické mytologie. V poslední třetině 17. a první třetině 18. století vznikly na objednávku olomouckých měšťanů kašny Neptunova, Merkurova, Jupiterova, Caesarova, Tritonů a Herkulova a další dvě méně známé, kašna dítěte s delfínem a Saturnova. V roce 2002 je doplnilo umělecké ztvárnění příběhu antického básníka Ariona, které realizoval slavný sochař Ivan Theimer, olomoucký rodák Mgr. Michal Folta, mediální komunikace, PR protipovodňových opatření

DOBROVOLNOU DOHODU DODRŽEL KRAJ I AL INVEST BŘIDLIČNÁ

Moravskoslezský kraj a společnost AL INVEST Břidličná splnily závazky dobrovolné dohody. V té se nad rámec zákona zavázaly k aktivitám zmírňujícím zatížení životního prostředí v regionu. Mezi tyto aktivity patří například nadlimitní čištění silnic, ozdravné pobyty dětí, osvětové programy, údržba zeleně nebo ekologičtější provoz.

„Dobrovolnou dohodu má náš kraj podepsanou s už sedmi podniky působícími v našem regionu. Jsem rád, že tyto společnosti chtějí být ,dobrými sousedy´ a jsou ochotné dělat něco navíc. Zavázaly se k aktivitám, které by vlastně dělat nemusely, a které zlepšují životní prostředí. Podobné závazky pro rok 2019 slíbil a splnil také Moravskoslezský kraj,“ uvedl hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák a vyjmenoval příklady krajských opatření.

„Za skoro 27 milionů korun jsme v regionu nadlimitně vyčistili 1019 kilometrů silnic druhé a třetí třídy. Krajská správa silnic tak sesbírala přes pět tisíců tun nečistot, které by jinak vířily vzduchem. Intenzivně jsme v kraji pokračovali ve výměně starých kotlů a každému příjemci dotace jsme přispěli 7 a půl tisíce korun. Krajskou kasu to vloni stálo 17 milionů,“ řekl hejtman kraje Ivo Vondrák s tím, že další prostředky šly na ozdravné pobyty dětí nebo například na monitoring ovzduší.

Společnost AL INVEST Břidličná své závazky splnila v roce 2019 také. „Za téměř 28 milionů korun jsme zvýšili
ekologičnost našeho provozu. Zakoupili jsme a uvedli do provozu nové mycí zařízení rastrů a košů, zařízení na recyklaci rozpouštědel a dospalovací jednotku organických par,“ vyjmenoval výkonný ředitel společnosti AL INVEST Břidličná David Bečvář s tím, že společnost také pořídila stroj na čištění areálu. Prašnost sníží i nová zeleň. „Zavázali jsme se také ke spolupráci se základními a středními školami z okolí. Věřím, že všechny exkurze v našem provozu pomohou mladší generaci posílit povědomí o možnostech a významu recyklace,“ dodal Bečvář. Společnost si také nechala zpracovat energetickou koncepci, která povede ke snížení energetické náročnosti výrobních a obslužných provozů. Mgr. Nikola Birklenová, tisková mluvčí