iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Nový zákon o soudech? S předsedou i místopředsedové?

„Indické pohřby“ v justici? Soudci řešili nový zákon o soudech: Má předseda soudu skončit ve funkci formou „indického pohřbu“? Tedy že s ním skončí i všichni místopředsedové a nový šéf by si zvolil své spolupracovníky nanovo tak, jak to navrhuje současná podoba novely zákona o soudech a soudcích? Podle předsedy ústavně právního výboru Marka Bendy (ODS) je třeba legislativně vyjasnit, zda jsou místopředsedové samostatným orgánem či pravou rukou předsedy. Uvedl to na konferenci „Novela zákona o soudech a soudcích – systémové změny v soudnictví“ v Poslanecké sněmovně.

Jde o jednu větu, o kterou je doplněn druhý odstavec §108 a která říká, že „funkce místopředsedy soudu zaniká rovněž spolu se zánikem funkce předsedy téhož soudu“. Mohly by tak nastat situace, kdy v čele soudu v případě náhlého odchodu jeho předsedy není žádný funkcionář. Klíčovou novelu již schválila vláda a nyní ji projedná parlament.
Podle předsedkyně Soudcovské unie není legitimní, aby odcházející předseda vybíral místopředsedy svému nástupci. Zároveň by ale byla pro, aby od krajských soudů výše byly u místopředsedů vypisována výběrová řízení. Podle nynějšího znění novely tomu tak není. Podle předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry by neměli místopředsedové končit ze zákona automaticky hromadně, ale měla by existovat výjimka, kdy by mohl předseda některého z funkcionářů vyměnit a vypsat na jeho pozici výběrové řízení.

Vávra se také přimlouvá za sjednocení délky funkčních období na 10 let u předsedů všech soudů a za to, aby soudci nemohli opakovat mandát předsedy na stejném soudu, ale aby mohli šéfovat soudu jinému. Proti tomu je ale Soudcovská unie, která jednoznačně podporuje nález Ústavního soudu, který opakování mandátů zakázal již před více než deseti lety.
Předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec v rámci diskuze upozornil na problém, který není v justici ničím neobvyklým. Je jím dočasné pověřování soudních funkcionářů. Takový postup podle něj nemá oporu v zákoně a je škoda, že nový předpis tyto situace neřeší. Přestože stav správního soudnictví jeho pozornost obrací jiným směrem a cítí se oddělen od soudní soustavy, tak vnímá, že současná snaha o novelizaci zákona o soudech a soudcích je zasažena nestabilitou českého práva. Ocenil poctivý přístup přípravy novely, zároveň ale varoval před neuváženými změnami. Podle něj se změna zákona, který je úzce napojen na náš ústavní pořádek rovná „otevření sudu se střelným prachem“. „Nedupejme a nekuřme, když ho budeme otevírat,“ varoval přítomné zástupce justice i politiky. S tímto názorem se ztotožnil místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Ten apeloval také na celkové zvýšení role soudcovských rad.

Spor o složení komisí

Dalším sporným tématem novely je způsob výběru nových soudců. Ze strany soudců zaznívaly obavy z možného vlivu politiků na soudní moc. Prezidentka unie Daniela Zemanová varovala před zkušeností z Polska a ze Slovenska. Podle ní soudci měli mít vliv na obsazení výběrových komisí pro nové soudce. K této kritice se připojil i předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl. V komisi by podle návrhu mělo být pět členů s tím, že tři členové by měli být z řad soudců. „Seznam soudců a dalších odborníků, ze kterých ministr spravedlnosti jmenuje členy výběrové komise, zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách,“ stojí v návrhu bez dalších podrobností.

A právě to se Soudcovské unii nelíbí. „Opravdu mají soudci většinu, když komisi sestavuje ministr? Není to jen hra na většinu?,“ tázal se soudce Městského soudu v Praze a bývalý viceprezident Soudcovské unie Tomáš Novosad. Podle Libora Vávry je potřeba soudce ochránit před spekulacemi, že do výběrových komisí chodí zasedat, protože jsou bližší stávající politické garnituře než jiní soudci.

S tímto názorem nesouhlasí náměstek ministerstva spravedlnosti pro legislativu Michal Franěk. Podle něj se ministerstvo už tak výrazně sebeomezuje. „Za fungování justice je zodpovědné ministerstvo. Připadá nám proto přirozené, že komisi skládá ministr. Z našeho hlediska je to naprosto vyvážený systém,“ reagoval.

Dalším problémem je byla otázka prostupnosti právnických profesí, ale především přípravy kandidátů na soudce. Soudci řešili především ministerstvem navrhovaný systém trojího přezkušování. Ten je z jejich pohledu příliš odtržený od praxe. „Proč potřebujeme třikrát testovat kandidáty? Jednou projdou justiční zkouškou, pak následuje výběrové řízení a pak ještě musí absolvovat písemný test v Kroměříži a závěrem výběrové řízení na soudce,“ uvedl Dörfl s tím, že po justičních zkouškách by už měla kandidáta testovat sama justice. Dörfl se také přimluvil za povinné stáže soudců z nižších stupňů u vyšších stupňů. Jejich zástup by vyřešil emeritními soudci. Prosazení institutu, kdy by soudci v penzi byli tzv. „v záloze“ prosazuje Soudcovská unie dlouhodobě.

Podle bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy je novela zklamáním z pohledu ověřování odborných předpokladů kandidátů na soudce. „Vidím v tomto ohledu snahy o změkčení zadních vrátek a nástupu armády úředníků?

Uvedl.

Samostatnou kapitolou pak byla debata o možném zrušení laických přísedících. Sama Soudcovská unie ke věci již dříve zaujala neutrální stanovisko, protože názor jejích členů nebyl jednotný. Návrh ministerstva počítá s omezením přísedících na pracovní spory a u závažných trestních kauz.

V diskuzi vystoupilo několik soudců, kteří prosazovali úplné zrušení laických přísedících, neboť v současné době je jich nedostatek a způsobuje to průtahy a problémy v řízení. Podle statistik ministerstva jsou přísedícími převážně lidé v důchodovém věku. Samotný resort původně navrhoval jejich úplné zrušení, ale jak v debatě uvedl náměstek Franěk, s nástupem nové ministryně Marie Benešové se postoj změnil. Poslaneckou sněmovnu ovšem i tak čeká debata o jejich úplném zrušení, které navrhuje poslanec Dominik Feri (TOP09). Eva Paseková, Petr Dimun, ceskajustice.cz

JEDINÉ KRITÉRIUM HODNOTOVÁ SAZBA OHROŽUJE VEŘEJNÝ SEKTOR

AK Císař, Češka, Smutný: Hodinová sazba jako jediné kritérium je škodlivá a ohrožuje veřejný sektor: Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný (AKCCS) v nejvýznamnějších soudních sporech, které byly v roce 2019 rozhodnuty, svým klientům vydělala nebo ochránila v souhrnu více než 16 miliard korun. Představitelé kanceláře zároveň varovali před trendem, kdy je jediným kritériem veřejné zakázky na právní služby kritérium ceny. „Budoucnost nestojí na sazbách, ale na reputaci firem,“ myslí si advokát a společník kanceláře Jaromír Císař při příležitosti představení historicky první výroční zprávy o výkonu advokacie AKCCS.

K tomuto kroku se AKCCS rozhodla jako první z advokátních kanceláří na českém trhu. Důvodem je snaha o transparentnost. Advokátní kancelář pracovala v roce 2019 pro 95 klientů a na starosti měla 532 případů. Nezřídka je podle svých představitelů podezřívána, že nějakým způsobem parazituje na státu a přichází k „levným penězům“.
Loni poskytovala více než dvě třetiny právních služeb korporacím. Většinu z nich tvořily významné obchodní společnosti. „Se subjekty z veřejného sektoru spolupracujeme již od svého vzniku.

Zejména v dlouhotrvajících sporech se ukázalo, že má smysl hájit veřejné zájmy a prostředky, které patří nám všem. A jako příjemci veřejných prostředků si rovněž myslíme, že občané mají právo vědět, kdo jim poskytuje právní služby a jaké činnosti vykonává,“ říká společník AKCCS Jaromír Císař s tím, že kancelář má zájem u veřejných zakázek změnit částečně postoj daný povinností advokátní mlčenlivosti. V tomto ohledu by se její představitelé nebáli ani změny zákona o advokacii. „Něco tajné je, ale není tajné, za co kdo dostal honorář z veřejných zdrojů,“ říká další ze společníků Pavel Smutný s tím, že pokud firma ve veřejné zakázce nabízí služby s hodinovou sazbou pod 1500 korun, je to podezřelé.

U zakázky Ministerstva obrany loni dokonce uspěla firma, která nabízela sazbu 800 korun za hodinu. „V takových případech je to ještě podezřelejší,“ upozorňuje Smutný. V soukromém sektoru není výjimkou, že si mezinárodní kanceláře účtují hodinovou sazbu přes 7000 korun. Hodinová sazba je ale podle advokáta Jana Sůry dnes obecně přežitá a spíše se používá projektové nacenění. „Úředníci v ČR mají strach a jako transparentní proces považují soutěžení na nejnižší cenu. Evropské směrnice jdou přitom opačným směrem a vyzdvihují kvalitu služeb,“ vysvětluje.

Představitelé AKCCS se shodují, že dnešní doba je čím dál více „komunikační“ a je třeba na to reagovat i v oblasti advokacie. Co dříve bylo z pohledu advokáta nemožné zveřejnit, dnes nařizuje zákon o registru smluv. Někteří klienti navíc pověřují advokáty, aby naopak na veřejnosti a kauzách aktivně komunikovali. „Dnes se snažíme o multioborovou spolupráci, kdy ladíme i strategii vystupování v médiích a jak kauzu komunikovat,“ dodává partner kanceláře a advokát Jan Sůra. Klienti dnes podle něj také mnohem častěji do kanceláře přichází ne v momentě, když mají problém, ale už ve chvíli, kdy mu chtějí předcházet.

Výroční zpráva AKCCS mapuje přehled zakázek, ale i oblasti, ve kterých klienty hájí „Advokátní kanceláře jsou obecně vůči veřejnosti informačně velmi zdrženlivé. My jsme se k tomu kroku rozhodli proto, že jsme se stali významnou institucí s širokým dosahem činnosti nejen do oblasti práva. Uvědomujeme si, že s takovou pozicí se samozřejmě pojí také velká odpovědnost. Chceme proto ukázat, jaká je naše advokátní kancelář v celé šíři svých aktivit,“ uvedl Jaromír Císař.
________________________________________

Nejzajímavější případy AKCCS v roce 2019:

ČEPRO

Více než 15 let poté, co policejní orgány zabránily exekuci na společnost ČEPRO, dosáhla AKCCS vydání prvostupňového rozsudku, kterým soud zamítl žalobu společnosti Lancelin, SE a rozhodl, že uplatňovaná pohledávka ve výši přibližně 2,6 mld. Kč je fiktivní. Rozsudek Městského soudu v Praze znovu potvrzuje, že tato vykonstruovaná pohledávka je produktem trestné činnosti Ing. Radovana Krejčíře a JUDr. Martina Pechana. Rozsudek je svým způsobem symbolickým vítězstvím nejen společnosti ČEPRO, ale státu jako takového.

České dráhy vs. Grandi Stazioni

AKCCS dlouhodobě zastupuje České dráhy ve sporu s italskou společností Grandi Stazioni. Městský soud v Praze ve vztahu k Českým drahám (ČD) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta žaloba společnosti Grandi Stazioni o zaplacení částky ve výši 776,5 milionu Kč spolu s vysokými smluvními pokutami dosahujícími částky téměř 4 miliard Kč. Grandi Stazioni se po ČD dožadovala náhrady nákladů na revitalizaci pražského Hlavního nádraží, a to i za situace, kdy kompletní rekonstrukci budovy včas nedokončila. Zde AKCCS navíc vysoudila i náklady řízení v řádu desítek milionů korun.

Dopravní podnik hl. města Prahy vs. Rencar

AKCCS zastupuje Dopravní podnik hl. m. Prahy ve sporu se společností Rencar. Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh Rencar, kterým se domáhal určení platnosti nájemní smlouvy, na základě níž byl oprávněn umisťovat reklamní sdělení na majetku DPP. Dopravní podnik tak může započít s plněním smluv uzavřených s transparentně vybranými společnostmi, přičemž nyní bude inkasovat jen za reklamní plochy v metru částku ve výši 137,6 milionů Kč ročně.
________________________________________

AKCCS je jednou z největších a nejstarších advokátních kanceláří v České republice. Komplexní právní poradenství poskytuje tým více než 80 lidí. Za více než 26 let působení na českém právním trhu si vydobyla reputaci profesionální a spolehlivé advokátní kanceláře, která patří k významným představitelům české advokacie. Eva Paseková, ceskajustice.cz

U POTRAVIN ZA DVOJÍ KVALITU HROZÍ VYSOKÁ POKUTA VÝROBCŮM I OBCHODNÍKŮM

Poslanci zemědělského výboru schválili návrh novely zákona o potravinách, který mimo jiné zakazuje pod hrozbou pokuty až 50 milionů korun prodávat potraviny tzv. dvojí kvality. Výbor nepodpořil návrh poslance Petra Bendla (ODS), aby se tento zákaz vztahoval pouze na výrobce a nikoli obchody. Proti hrozbě trestání malých prodejců za chyby nadnárodních potravinářů protestuje Hospodářská komora i sami obchodníci. Další dva zákony týkající se dvojí kvality výrobků ještě do parlamentu nedoputovaly, hrozí tedy „dvojí metr“ pro potraviny a ostatní zboží. A dvojí kvalita se znovu řešila i v Evropském parlamentu.

Návrh novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích, který v rámci druhého čtení podpořili poslanci zemědělského výboru, výslovně zakazuje uvádět obchodníkům na český trh potraviny označené „zdánlivě totožně“ s potravinou prodávanou v jiném členském státě Evropské unie, pokud má jiné složení nebo vlastnosti. Tím se míní odlišné složení nebo poměr či kvalita jednotlivých složek. Stručně řečeno, pokud mají rybí prsty prodávané v Česku stejný obal jako ty v Německu, musí být stejné i z hlediska kvality. Jakékoli odlišnosti musí jinak zákazník na první pohled poznat z obalu. Na dodržování zákazu bude dohlížet Státní zemědělská a potravinářská inspekce, za jeho porušení může uložit pokutu až 50 milionů korun.

Kdo odpovídá za informace na obalu

To, že za pochybení nadnárodního výrobce může být pokutován prodejce, kritizovala již před jednáním výboru Hospodářská komora i samotní obchodníci. Podle nich stát pokutami cílí na nesprávné viníky a ohrožuje existenci provozovatelů malých prodejen, kterých již tak v Česku ubývá a kteří nemají možnost se velkým výrobcům bránit. Sankce by se podle Hospodářské komory měla vztahovat na obchodníka jen tehdy, pokud je zároveň výrobcem potraviny, jak je tomu v případě privátních značek, tedy výrobků, které si obchod zadá u potravináře a prodává jej pod svou vlastní značkou.

Ve stejném duchu předložil poslancům pozměňovací návrh k zákonu místopředseda výboru a bývalý ministr zemědělství Petr Bendl (ODS). „Za porušení zákazu uvádění potravin ve dvojí kvalitě by měl odpovídat pouze subjekt, který ji vyvolává, tedy výrobce a případně prodejce privátních značek,“ uvedl Bendl. Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) však nelze u odpovědnosti za dvojí kvalitu takto rozlišovat. „Výrobce vyrobí to, co si u něj někdo objedná,“ prohlásil Toman v reakci na Bendlův návrh. Podle něj navíc zákon na malé prodejce necílí, což potvrdil i ředitel

Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) Martin Klanica. „Primárně řešíme problém tam, kde vzniká. A malý prodejce nás z tohoto pohledu nezajímá, protože tam ten problém prostě nevyřešíme. A víme, že to nedokážeme ani v podmínkách ČR, dvojí kvalita se potravin vyrobených v ČR netýká,“ řekl Klanica, podle něhož SZPI počítá s tím, že bude muset v této záležitosti spolupracovat s kontrolními orgány jiných států. Pokud bude mít SZPI podezření, popsal již dříve Klanica, že zákon porušuje potravina vyrobená v jiném státě, zkontaktuje SZPI svého partnera v dané zemi a požádá o kontrolu a případné zajištění nápravy. Podle ředitele SZPI není možné zúžit odpovědnost jen na výrobce, protože příslušná evropská legislativa stanovuje tuto povinnost všem provozovatelům potravinářského podniku, tedy i prodejcům.
„Stejně jako u řady dalších povinností. To není ničím výjimečné,“ dodal Klanica.

S tímto výkladem evropského potravinového práva ale nesouhlasí prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Podle něj v jiných státech EU nese odpovědnost za výrobek i obal jednoznačně ten, kdo má jejich výrobu pod kontrolou, a to prodejce není. Češi tak budou jako jediní v Evropě vyžadovat kontrolu kvality potraviny nikoli po výrobcích ale i po prodejcích. „To je skoro stejná nespravedlnost, jako kdyby zákazník měl nést odpovědnost za to, že si koupil výrobek dvojí kvality,“ prohlásil Dlouhý. Nutno podotknout, že stejný názor má i sdružení evropských obchodníků EuroCommerce. Podle jejich stanoviska, které má Ekonomický deník k dispozici, lze sice termín „uvést na trh“ (anglicky „market“) doslova vyložit tak, že za výrobu a obal značkových produktů jsou odpovědní obchodníci, ti však očividně nemohou vědět, kde všude v Evropě se daný výrobek prodává a jestli se tak děje ve stejné nebo odlišné verzi. Podle Eurocommerce také z pokynů Evropské komise k evropskému potravinovému právu vyplývá, že výrobci značkových potravin odpovídají za obal svých výrobků a informace na něm uvedené, a pokud jej nezabalí správně, tak by se státní úředníci měli obracet na něj a nikoli na prodejce. Stejně to platí i pro nepotravinové zboží.

Co je podstatný rozdíl

Na návrh svého kolegy Pavla Kováčika (KSČM) nakonec poslanci ještě zákonnou úpravu dvojí kvality upřesnili v tom smyslu, že zákaz se týká potraviny označené zdánlivě totožně s jinou potravinou, která má „podstatně“ odlišné složení nebo vlastnosti. Evropská legislativa totiž připouští „oprávněné a objektivní faktory“, u nichž se může odlišné složení tolerovat. Jako příklad se obvykle uvádí odlišnosti v potravinovém právu, kdy různé státy mohou mít u některých potravin zákonem dané požadavky na složení, nebo situace, kdy výrobce ve vybrané zemi dočasně testuje nové složení výrobku (například nové sladidlo). Odlišná chuť stejného jogurtu může také vyplývat z různé technologie jeho přípravy nebo z odlišností daných lokálními surovinami. „Podstatný rozdíl je, jestli bylo vepřové maso nahrazeno separátem. Nepodstatný rozdíl je, jestli se potravina liší v půli procenta soli nebo cukru,“ uvedl Kováčik.

Právě určení „podstatnosti“ rozdílu však může při rozhodování o tom, zda se jedná o výrobek dvojí kvality či nikoli, sehrát zásadní roli. Neexistuje totiž žádná závazná a definice toho, co to přesně znamená, a to nejen v českém ale i evropském právu. Tato nepředvídatelnost se příliš nelíbí jak českým poslancům – někteří členové výboru žádali po ministru Tomanovi předložení upřesňující vyhlášky – tak ani těm evropským. Nedávno o tom na dvou jednáních znovu diskutovali poslanci výboru Evropského parlamentu pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů poté, co jim Evropská komise představila další výsledky svého výzkumu na téma dvojí kvality výrobků na evropském trhu.

Někteří europoslanci, a patří mezi ně i ty čeští jako Dita Charanzová (ANO), Marcel Kolaja (Piráti) či Kateřina Konečná (KSČM), kritizovali právě skutečnost, že Evropská komise pracuje s termínem „podstatný rozdíl“, který však zůstává stále poměrně vágní. Podle výkladu Komise se jedná o takový rozdíl, který má vliv na rozhodování nakupujícího, nicméně z jejího aktuálně probíhajícího výzkumu se zdá, že zrovna ony „podstatné“ rozdíly rozhodování zákazníků při výběru produktu příliš neovlivňují. Někteří europoslanci nepovažují proto tento přístup Evropské komise k problému dvojí kvality za relevantní a znovu požadují dvojí kvalitu na evropské úrovni otevřeně zakázat. Současná evropská úprava totiž tuto praktiku zatím označuje „pouze“ za klamavou. A Evropská komise bude mít příležitost ke změně poměrně brzy. Do května roku 2024 má totiž vyhodnotit, zda je uvedená úprava funkční a zda ji nebude zapotřebí zpřísnit. Pokud by došla k závěru, že tomu tak je, má ke své zprávě již připojit příslušný legislativní návrh.

Dvojí metr pro dvojí kvalitu

Projednávaná novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích není jediným českým legislativním předpisem, který se zabývá odlišným složením výrobků se stejným obalem. Již v době, kdy ministr Toman poprvé informoval veřejnost o svém návrhu, vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu návrh novely zákona o ochraně spotřebitele, který také pod hrozbou pokuty až 50 milionů korun zakazuje dvojí kvalitu u všech ostatních výrobků. Ten vláda schválila stejně jako v případě potravin v polovině loňského roku, nicméně do parlamentu ještě nedorazil.

Ministerstvo totiž ještě na základě tzv. notifikace u Evropské komise (což učinilo v souladu s pravidly unijního vnitřního trhu) obdrželo připomínky, podle nichž novelu ještě upravuje. Bude ji tak znovu předkládat vládě ke schválení, zatím však není jasné kdy (ministerstvo zemědělství svůj – prakticky stejný – návrh do Bruselu nenotifikovalo s odůvodněním, že se jedná o transpozici evropských pravidel – pozn.red.). Reálně tak hrozí, že zákaz dvojí kvality u potravin začne platit podstatně dříve než u ostatních problémových výrobků jako jsou prací prášky a kosmetika.

Dvojí metr každopádně nastane v případě schválení posledního předpisu, který se dotýká tématu dvojí kvality, a to návrhu novely zákona o významné tržní síle, který také připravuje ministr Toman. Obsahuje zákaz tzv. teritoriality, podle něhož je nepřípustné zakazovat obchodu dovézt potravinu stejného výrobce do Česka z jiné země. Zákaz se však opět týká jen potravin, nikoli dalšího zboží.

České potraviny na české pulty

Nejen problém dvojí kvality by šlo vyřešit tím, že by se na českých pultech prodávalo více kvalitních českých potravin. Alespoň to si myslí prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, který poslancům zemědělského výboru navrhl, aby do návrhu zákona o potravinách doplnili povinnost obchodníků prodávat minimálně 55 procent českých potravin. „Vycházíme z objemů, které už jsou k dispozici, a z účetnictví bude jednoduché to zkontrolovat,“ prohlásil Jandejsek. Poslanci však ještě musí jeho návrh projednat a rozhodnout se, zda ho zařadí jako vlastní pozměňovací návrh k zákonu či nikoli. Zvážit budou muset mimo jiné také skutečnost, zda by nebyl v rozporu s právem EU.

Skeptický je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, který dlouhodobě upozorňuje na to, že Česká republika základní suroviny často vyváží místo toho, aby je zpracovávala doma, a ve většině klíčových komodit je i podle oficiálních statistik závislá na dovozu. „Více českých potravin na českých pultech jedině podpoříme, naši zákazníci to navíc vyžadují, ale realita tomu neodpovídá. Už se těším na české banány a pomeranče. Ale vážně – soběstačnost ve většině potravin v posledních letech klesá bez ohledu na to, kolik dotací do systému teče.

Místo stanovování nereálných cílů je třeba hledat skutečné řešení problému,“ řekl Prouza Ekonomickému deníku. To, že se českým zemědělcům stále nedaří ve větší míře zvyšovat svoji produkci nakonec nedávno potvrdil i sám Jandejsek. Navíc projednávaná novela definici české potraviny ještě zpřísňuje – nově bude možné jako „českou potravinu“ označit například jen takové nezpracované maso ze zvířete, které bylo v ČR nejen poraženo, ale i narozeno a chováno. To může, s ohledem na již zmíněný český vývoz základních surovin ke zpracování do zahraničí, ještě více omezit množství českých masných produktů na pultech našich obchodů. Helena Sedláčková, ceskajustice.cz

V ČR LONI 24 000 ZÁVĚTÍ, O 3000 VÍCE

Počet závětí opět stoupl, loni jich bylo u notářů sepsáno 23.714. Meziročně je to nárůst o více než 3000. Nejčastěji lidé uspořádávají svůj majetek kvůli tomu, že jim nevyhovuje zákonem stanovená posloupnost dědických tříd, ale také předcházejí sporům mezi dědici či příbuznými. Informovala o tom Notářské komora ČR. Přestože statistický údaj meziročně narůstá, v západní Evropě jsou počty závětí u notáře četnější.

Sepsáním poslední vůle lidé předcházejí dělení svého majetku podle zákonných dědických tříd a sporům mezi dědici o rozdělení pozůstalosti. Závětí je možné postihnout buďto celé jmění, nebo jen jeho konkrétní část. Při zohlednění nepominutelných dědiců, kterými jsou potomci, případně děti potomků, tak může být majetek rozdělen podle přání zesnulého.

„Zvýšený zájem o sepsání závěti zaznamenává komora každoročně, nicméně zatím nikdy o více než 3000, jako je tomu nyní. Pro nás je to signál, že lidé mají stále větší zájem na uspořádání svého majetku podle vlastní vůle,“ uvedl prezident komory Radim Neubauer. Nejvíce závětí si podle něj lidé u notáře pořizují v období Dušiček a v zimě, nejméně pak v letních měsících.

V ČR funguje osm regionálních komor, meziročně nejvíce sepisů posledních vůlí je registrováno v Notářské komoře v Brně, nejméně pak v Českých Budějovicích. Každá závěť, která je sepsaná u notáře, se stane součástí pozůstalostního řízení a nehrozí její ztráta ani opomenutí. Notář ji po podepsání zůstavitelem zapíše do centrální evidence a v případě potřeby si ji kterýkoli ze 441 notářů působících v ČR, který má jako soudní komisař řízení na starost, dohledá.

Závěť sepsaná bez vědomí notáře nemusí být vůbec dohledána, případně ji může nalézt potenciální dědic, kterému by vyhovovalo spíše dědění podle zákonných dědických tříd, a tak by mohl její existenci zatajit. Proto se závětí sepsanou u notáře je jistota rozdělení majetku podle preferencí zůstavitele největší, dodává komora.

Podle komory při sepsání závěti doma bez přítomnosti notáře je nutné mít na paměti i formální požadavky, jejichž nedodržení by poslední vůli zneplatnilo. A v případě popsání podmínek, za kterých bude konkrétní majetek zděděn, je důležité také objasnit, co se s ním bude dít do doby splnění podmínky, případně kdo se o majetek postará. S takovým majetkem, ať už movitým, nebo nemovitým, mohou být spojeny zákonné poplatky, výdaje na údržbu či platby za pojištění, upozornila komora. Podmíněné dědictví vstoupilo do české legislativy s novým občanským zákoníkem v roce 2014.

Rok Počet závětí sepsaných u notáře:

2015 17.300
2016 19.021
2017 19.902
2018 20.702
2019 23.714
ceskajustice.cz

ADVOKÁT EU: ODŠKODNÉ ZA PRSNÍ IMPLANTÁTY PIP JEN PRO ŽENY VE FRANCII

Firma PIP používala v implantátech místo medicínského silikonu nestandardní silikonový gel Foto: wikipedia
Ženy, které dostaly vadné prsní implantáty francouzské firmy Poly Implant Prothèse (PIP), by mohly mít nárok na odškodné jen v případě, že si je nechaly voperovat ve Francii. Záleží na tom, zda se Soudní dvůr Evropské unie ztotožní s názorem, který dnes v posudku vyjádřil generální advokát Michal Bobek. Skandál kolem silikonových výplní PIP vypukl v roce 2010. Po celém světě je mělo podle agentury AFP voperováno asi 400.000 žen. V Česku jich byly zhruba 2000.

Generální advokát Bobek zpracoval posudek na základě žaloby německé pacientky, která u německého soudu žádá vyplacení odškodného od francouzské pojišťovny Allianz IARD, jejímž klientem firma PIP byla. Němce vadné implantáty voperovali v roce 2006 v Německu.

Francouzská pojišťovna podle agentury DPA argumentovala pasáží ze smlouvy, ve které je platnost pojistky uzavřené s PIP omezena na Francii. Německý soud se proto obrátil na Soudní dvůr EU s dotazem, zda to neodporuje unijnímu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti.

„Pojištění občanské odpovědnosti výrobce prsních implantátů PIP by mohlo být důvodně omezeno na ženy, které se podrobily operaci ve Francii,“ uvedl v posudku český právník Bobek. Podle něj je vzhledem k absenci unijní harmonizace na každé členské zemi EU, aby si stanovila podmínky pojištění medicínských produktů používaných na jejím území.
Stanovisko generálního advokáta není pro soud závazné, ale ve většině případů se jím řídí. Rozsudek by měl soud vynést v následujících měsících.

Firma PIP používala v implantátech místo medicínského silikonu nestandardní silikonový gel vlastní výroby, který nebyl oficiálně schválen. Implantáty praskaly až dvakrát častěji než výrobky jiných firem. Společnost PIP ukončila svou činnost v roce 2010. Její zakladatel Jean-Claude Mas dostal v roce 2013 u soudu trest čtyři roky vězení a pokutu 75.000 eur (nyní 1,9 milionu Kč). Loni v dubnu Mas zemřel.
V Česku mělo implantáty PIP na 2000 žen. Ministerstvo zdravotnictví jim po zveřejnění informací o vadnosti výplní doporučilo výměnu.