iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Právníky roku: Advokátka Zwyrtek Hamplová, JUDr. Fremr

Právníkem roku se stal Robert Fremr, který působí jako místopředseda trestního soudu v Haagu a je favoritem na post předsedy Nejvyššího soudu,. Ocenění získala také advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, která v řadě kauz obhajuje představitele měst a obcí. Kdo další si letos odnesl cennou sošku sv. Yva?

Česká advokátní komora (ČAK) a epravo.cz uspořádaly již 15. ročník soutěže Právník roku. Na slavnostním galavečeru deset právníků z různých oblastí práva převzalo titul spolu se skleněnou plastikou sv. Yva, patrona právníků.

V kategorii Pro bono, která oceňuje právníky, kteří bezplatně pomáhají slabším a zranitelným, nastala zásadní změna. Přihlásil se k ní donátor, advokát Gerhardt Bubník, který sám v ročníku 2015 vstoupil do Právnické síně slávy. Rozhodl se pravidelně každoročně přispívat 50 tisíci korunami za to, že oceněný svým etickým výkonem advokacie dělá čest jejímu jménu. Za rok 2019 se tímto v pořadí již jedenáctým výhercem stal advokát a zakladatel neziskové organizace Pro bono aliance Vítězslav Dohnal.

Kategorie Talent roku je určena mladým právníkům do 33 let, jejichž autentické písemné odborné a literární práce s právní tematikou vyhodnocuje odborná porota. „Začínající mladé kolegy chceme tímto oceněním, s nímž je svázána i zajímavá finanční odměna, motivovat k odbornému růstu a také k pravidelnému publikování, třeba v našem stavovském periodiku – Bulletinu advokacie nebo v elektronickém Advokátním deníku,“ uvedl předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek. Letos se Talentem roku stal Jakub Drápal, asistent soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové.

Mimosoutěžní ceny

Mimosoutěžně byla již potřetí udělena Cena Václava Mandáka za nejlepší publikovaný odborný článek v Bulletinu advokacie, časopisu vydávaného Českou advokátní komorou. Letošním vítězem se stala autorská dvojice Pavel Mates a František Púry za příspěvek nazvaný Zákaz nucení k sebeobviňování, který vyšel v březnovém čísle roku 2019 a byl přetištěn také v Advokátním deníku. Další z autorských cen, a to za nejčtenější článek roku s právní problematikou na stránkách www.epravo.cz, letos získal cenu advokát Tomáš Sokol za článek „Prostituce včera a zítra“.
Vítěze všech kategorií vybrala desetičlenná odborná porota, která se rozhodovala na základě nominací zaslaných odbornou veřejností přes portál www.pravnikroku.cz.

Občanské a trestní právo

V soutěžní kategorii Občanské právo zvítězil Petr Liška, dlouholetý šéf právního odboru České spořitelny, vysokoškolský pedagog na Právnické fakultě UK i Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. K právu jej přivedl osud otce, který nejdříve působil jako podnikový právník, ale v padesátých letech dvacátého musel z politických důvodů do výroby. A to na zbytek svého pracovního života, protože sametová revoluce pro něho přišla až příliš pozdě. „Považoval jsem proto za úplnou samozřejmost, že na jeho vzdělání a práci navážu a budu se věnovat právu.“

JUDr. Robert Fremr

Trestní právo obsadil letos Robert Fremr, uznávaný trestní soudce Nejvyššího soudu ČR, nyní do roku 2021 působící jako místopředseda Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Kauzou, na kterou nikdy v životě nezapomene, byl případ Pavla Opočenského odsouzeného soudem prvního stupně pro usmrcení mladého muže, který se jej snažil napadnout. „Odvolací senát pod mým vedením jej nakonec obžaloby zprostil s tím, že jednal v nutné obraně. Odůvodnění našeho rozhodnutí pak bylo použito jako významný argument v odborné debatě, zda je právní úprava nutné obrany dostatečná. Závěr byl, že pokud se správně aplikuje, není nutné její podmínky rozšiřovat.“

Obhajoba zastupitelů a rodinné právo

Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka z Mohelnice specializující se na kauzy municipalit, která zastupuje starosty a zastupitele a je zakladatelkou právní osvěty pro komunální politiky, získala prvenství v kategorii Správní právo. Za svůj vůbec největší dosavadní profesní úspěch považuje, že za dvacet let advokátní praxe pomohla dostat právo samospráv z pozice Popelky do horních pater správního práva jako takového, a výrazně k němu přitáhla pozornost celé právnické obce.

V Rodinném právu zvítězil Lubomír Ptáček, předseda senátu Nejvyššího soudu ČR, český styčný soudce ve věcech rodinného práva dle haagské úmluvy o únosech dětí. „Rodinné právo mne zdaleka nejvíce zasáhlo, a to z toho prostého důvodu, že je to jediná agenda, kde si i po letech kladu otázku, zda jsem v konkrétní věci rozhodl skutečně nejlepším možným způsobem. Odpověď na to neznám, ale snažím se ji nacházet sám i v rozhovorech s lidmi, kteří v této oblasti mají co říct.“

Místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové na obchodním úseku se specializací na insolvenční spory Jolana Maršíková si odnesla palmu vítězství v kategorii Insolvenční právo. Soudkyní se se stala v lednu 1992 a zákon o konkursu a vyrovnání vstoupil v účinnost jen tři měsíce před tím, 1. října 1991. Tak se stalo, že se začínající soudkyně potkala s novým oborem práva – právem konkursním. „Nejprve to byla výzva, brzy se z konkursního práva a později z insolvenčního práva stal koníček, který mě drží už dvacet osm let. Jsem „služebně nejstarším“ insolvenčním soudcem v republice a celé ty roky se snažím insolvenční právo zpřístupňovat širší odborné veřejnosti.“

Zvláštní cena sv. Yva za zásluhy o advokacii míří k Ladislavu Krymovi, dlouholetému předsedovi kárné komise ČAK a v letech 2004–2019 tajemníkovi ČAK. K největším problémům, které řešil několik let, včetně zastupování Komory před soudy, patřila snaha absolventů různých pseudoškol, škol bez licencí a zahraničních vysokých škol, nechat se bez dalšího zapsat do seznamu advokátních koncipientů, případně advokátů. Nakonec se podařilo po složitých jednáních s Ministerstvem školství, Ministerstvem spravedlnosti a úpravou legislativy docílit toho, že zapisováni jsou pouze absolventi právnických fakult tuzemských vysokých škol, a absolventi studia na zahraničních vysokých školách, kteří prokážou znalosti českého práva.

Síň slávy

Do Právnické síně slávy za výjimečný celoživotní přínos českému právu vstoupili společně Petr Ritter a Zdeněk Šťastný, advokáti z Olomouce, advokátní funkcionáři, spisovatelé, spolutvůrci prvního polistopadového zákona o advokacii, zakladatelé nadace a celoživotní propagátoři advokátního povolání. Potkali se na právech se před jedenapadesáti lety na jednom kolejním pokoji. Prožili spolu pět let studií a studentských radovánek, zapojili se do společenských protestů, zažili vysokoškolskou stávku v roce 1969, pohřeb Jana Palacha a jejich osudy se definitivně propojily.

Společně promovali v roce 1973, společně se stali advokátními koncipienty a společně nastoupili do Advokátní poradny v Olomouci. Oba ve stejný den, 25. července 1980, a před stejným oddávajícím úředníkem, jeden v pravé poledne a druhý o půl hodiny později, ztratili svobodu. A jak jinak, vzájemně si své sňatky také odsvědčili, a jejich manželství trvají dodnes.
Hned po revoluci v roce 1989 se angažovali v Občanském fóru a také v advokacii. Chtěli vytvořit advokacii svobodnou, demokratickou, a tak iniciovali takzvanou Olomouckou výzvu do vlastních řad. Ta měla zásadní vliv na budoucnost advokacie. Oslovili s ní všechny advokáty zapsané v seznamu vedeném Ústředím české advokacie, a i díky následným aktivitám známějších kolegů jako doktora Čermáka, Šolce, doktorky Burešové a dalších, byl za jejich účasti formulován a v zákonodárném sboru posléze přijat nový zákon o advokacii. Oba advokáti se pak podíleli i na dikci prvního polistopadového advokátního tarifu. A postupně se – aby neohrozili chod své kanceláře – také střídali po několik volebních období v představenstvu komory, kárné komisi a kontrolní radě.

V roce 1994 založili Nadaci bezpečná Olomouc bojující proti kriminalitě. V devadesátých letech rovněž pomohli zabránit dalšímu drobení republiky vyvoláním podpisové akce Prohlášení mlčících Moravanů. Podíleli se na vzniku Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a přišli i s myšlenkou na rámcové hromadné pojištění advokátů při výkonu advokacie prostřednictvím Komory. Ač se oba svojí právnickou odborností podíleli na ustavení prvních městských a místních samospráv a koncipovali první organizační uspořádání měst a krajů, po celou dobu odmítali veškeré pokusy okolí nechat se vtáhnout do politiky. Právní agenda obcí a měst však vedla postupně k profesnímu zaměření jejich společné advokátní kanceláře. Od roku 1990 pracují pro statuární město Olomouc, od vzniku krajů v roce 2000 pracovali i pro Jihomoravský a Plzeňský kraj, pro Olomoucký kraj a dalších šedesát měst a obcí pracují dosud, ceskajustice.cz

MUDr. RATH NEBYL PŘEMÍSTĚN Z TEPLIC DO PRAHY NA JEHO ŽÁDOST?

Vězeňská služba odmítá, že by odsouzený David Rath byl přemístěn do jiné věznice na vlastní žádost. O přemísťování vězňů rozhoduje generální ředitelství Vězeňské služby ČR na základě zákonných důvodů. ČTK to sdělila mluvčí vězeňské služby Petra Kučerová. Lékaře a bývalého hejtmana převezla eskorta tento týden z teplické věznice do ruzyňské. Rathův advokát Roman Jelínek uvedl, že Rath se o stěhování přihlásil sám. Dnes středočeský krajský soud uznal Ratha vinným také v takzvané druhé větvi jeho korupční kauzy.

Advokát Jelínek uvedl, že Rath SE o přemístění přihlásil sám poté, co vyšel v časopise České lékařské komory inzerát na pozici lékaře v ruzyňské věznici. Bývalý hejtman chce totiž za mřížemi vykonávat lékařskou praxi.

Podle Kučerové se ale vězni tímto způsobem v žádném případě nepřemísťují. „Dlouhodobě upozorňujeme na to, že hledáme cesty, jak zaměstnat lékaře z řad odsouzených. Jakmile ošetříme všechna rizika zařazení vězňů na tyto specifické pozice, budou případní odsouzení lékaři zařazeni do zaměstnání primárně v našich nemocnicích, které máme ve vazební věznici v Praze na Pankráci a ve vazební věznici v Brně,“ uvedla. Důvod Rathova přesunu už dříve odmítla komentovat.

Vězeňská služba nicméně dříve v souvislosti s Rathem uvedla, že vězeň – lékař nyní ve svém oboru pracovat nemůže. Podle platné legislativy totiž nesmí mít přístup k omamným látkám, peněžní hotovosti ani k osobním údajům. Česká lékařská komora nezaměstnávání odsouzených lékařů kritizuje, podle ní je zdravotní péče ve věznicích podfinancovaná a špatně zajištěná.

Rath si začal loni na podzim odpykávat sedmiletý trest, který mu soudy pravomocně uložily za korupci při výběrovém řízení na rekonstrukci zámku Buštěhrad na Kladensku. Dnes středočeský krajský soud uznal Ratha vinným také v takzvané druhé větvi jeho korupční kauzy, která se týká úplatků za zmanipulované veřejné zakázky Středočeského kraje a krajských nemocnic. Státní zástupce pro něj žádá prodloužení trestu nejméně o 2,5 roku. Soudkyně nyní čte nepravomocný rozsudek, Rath si ho k soudu vyslechnout nepřišel, ceskajustice.cz

SOUDCI ROZSUDKEM ZNIČÍ POTŘEBNÝ METROSTAV?

Tiskový mluvčí Metrostavu Vojta Kostiha řekl, že společnost se proti dnešnímu rozhodnutí odvolá Foto: archiv
Krajský soud v Praze dnes zakázal stavební společnosti Metrostav za podíl v kauze kolem bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha účast ve veřejných zakázkách na tři roky. Největší stavební firma v Česku má zároveň zaplatit peněžitý trest deset milionů korun. Metrostav s nepravomocným verdiktem nesouhlasí, avizoval, že se odvolá. Generálnímu řediteli společnosti Pavlu Pilátovi uložil soud tříletou podmínku s odkladem na čtyři roky a čtyřletý zákaz činnosti.

Obchodního náměstka Metrostavu Jiřího Anděla potrestal soud pětiletým vězením. Soud verdikt a výši trestů zdůvodní až po přestávce, podle státního zástupce Jiřího Pražáka ale rozdíl v trestech pro Piláta a Anděla vyplývá z rozdílné právní kvalifikace.

Pilát byl nepravomocně odsouzen za podplácení, Anděl mimo jiné také za zjednání výhody při zadání veřejné zakázky. Společnost Metrostav potrestal soud za podplácení, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky a poškození finančních zájmů Evropské unie.

Tiskový mluvčí Metrostavu Vojta Kostiha řekl, že společnost se proti dnešnímu rozhodnutí odvolá. „Soudní řízení tedy dále probíhá a my se z toho důvodu nemůžeme a nebudeme až do konečného pravomocného rozhodnutí vyjadřovat,“ dodal mluvčí.

Obžaloba v druhé větvi Rathovy kauzy se týká například rekonstrukce zámku Buštěhrad či gymnázia Hostivice. Na straně uplácených stojí společnost jedné z obžalovaných Lucie Novanské Aveza, která pořádala zadávací řízení. Podplácely údajně Metrostav, Konstruktiva Branko, Puro-Klima, Hospimed, Jipe a Tenton. Společnost ML Compet je stíhána kvůli zjednání výhody při zadání veřejné zakázky.

Státní zástupce požadoval, aby Metrostav zaplatil za manipulaci s tendry středočeských nemocnic 25 milionů korun a aby se deset let nemohl podílet na veřejných zakázkách. Právník Metrostavu navrhovaný postih označil již dříve za likvidační. Vysoký peněžitý trest a zákaz účasti na veřejných zakázkách by dopadly na zaměstnance a jejich rodiny, mohly by také ovlivnit rozpracované stavební projekty, uvedl.

Metrostav je podle výše tržeb lídrem českého stavebního trhu. V roce 2018 mu tržby stouply o desetinu na 21,5 miliardy korun, za ním následovaly Eurovia CS, Strabag a Skanska. Ke konci roku 2018 měl Metrostav 4903 zaměstnanců.
Metrostav od počátku tvrdí, že jeho stíhání je účelové. Firma podle dřívějšího vyjádření svého právníka přišla kvůli trestnímu stíhání v Rathově kauze a dalších případech o zakázky za miliardy korun.

Trestní stíhání firem za klasické korupční trestné činy je v Česku spíše výjimečné. Obvinění Metrostavu v takzvané druhé větvi Rathovy úplatkářské kauzy bylo prvním výrazným a mediálním případem. Ve stejném roce stíhala policie kromě nich za podplácení ještě jednu společnost. O rok dříve, kdy začala trestní odpovědnost právnických osob platit, neobvinila za úplatky žádnou firmu, kvůli machinacím se zakázkami dvě. Ani v posledních letech nejsou čísla vysoká, vyplývá z výročních zpráv Nejvyššího státního zastupitelství zveřejněných na jejich webu.

Soud dnes udělil Rathovi osmileté vězení za přijímání úplatků a manipulace se zakázkami ve druhé části jeho korupční kauzy. Uznal ho vinným ve všech bodech obžaloby a o rok mu prodloužil již pravomocně uložený sedmiletý trest. Trestné činnosti se podle předsedkyně trestního senátu Ivy Říhové dopustilo i dalších osm obžalovaných lidí a devět firem.

Trestní stíhání firem za korupci je spíš výjimečné

Trestní stíhání firem za klasické korupční trestné činy je spíše výjimečné. Obvinění největší české stavební společnosti Metrostav a dalších sedmi právnických osob v takzvané druhé větvi úplatkářské kauzy bývalého hejtmana Středočeského kraje Davida Ratha v roce 2013 bylo prvním výrazným a mediálním případem. Ve stejném roce stíhala policie kromě nich za podplácení ještě jednu společnost. O rok dříve, kdy začala trestní odpovědnost právnických osob platit, neobvinila za úplatky žádnou firmu, kvůli machinacím se zakázkami dvě. Ani v posledních letech nejsou čísla vysoká, vyplývá z výročních zpráv Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) zveřejněných na jejich webu.

Metrostav obvinila policie v říjnu 2013 z podplacení a pletich při zadání veřejné zakázky. Trestná činnost se podle kriminalistů týkala tendrů na rekonstrukci pavilonu v nemocnici v Kolíně a opravy části kolínské nemocnice. Podplácet měly podle policistů také společnosti Hospimed, Jipe, Konstruktiva Branko, Tenton a Puro-Klima. Firma Aveza pak měla být spolu s Rathem, bývalou ředitelkou kladenské nemocnice Kateřinou Kottovou a jejím manželem Petrem Kottem na straně uplácených. Kormě zakázek na rekonstrukce středočeských nemocnic se korupce dotýkala zámku Buštěhrad či hostivického gymnázia.

V roce 2013 bylo podle výroční zprávy NSZ zahájeno stíhání 48 firem, z podplácení byla ještě obviněna společnost spadající do působnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. O rok dříve bylo obviněno 18 právnických osob. Přestože v posledních letech počet stíhaných společností výrazně stoupl a od roku 2015 se pohybuje nad hranicí 200, klasických případů korupce je stále v řádu jednotek. Výjimkou byl rok 2016, kdy policie obvinila například 12 společností z podplácení a 17 ze zjednání výhody při zadávání veřejných zakázek. Firmy se jinak spíše dopouštějí daňových trestných činů.

V Rathově kauze navrhl státní zástupce pro Metrostav peněžitý trest 25 milionů korun a desetiletý zákaz účasti na veřejných zakázkách. Potrestat žádá žalobce i ostatní firmy – nebyla v nich podle něj zdravá firemní kultura a podplácení se dopouštěli zejména lidé v jejich statutárních orgánech.

Právník stavební firmy označil návrh za likvidační. Podle něj se skutky uvedené v obžalobě nestaly a i kdyby ano, společnost za ně nemůže nést odpovědnost, protože měla funkční program k zabránění trestné činnosti svých zaměstnanců. „Compliance program společnosti Metrostav je ukázkový, vzorový a na české poměry zcela nadstandardní,“ uvedl právník firmy v závěrečné řeči.

Možnost zprostit firmu odpovědnosti, pokud se prokáže to, že vynaložila spravedlivě očekávatelné úsilí, aby spáchání protiprávního jednání zabránila, zavedla novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob od prosince 2016. Podle loňské zprávy NSZ však tohoto společnosti někdy zneužívají. „V aplikační praxi byl zjištěn trend, že si velké prosperující obchodní společnosti s cílem domoci se zproštění své trestní odpovědnosti nechávají od advokátních kanceláří zpracovávat velmi obsáhlé dokumenty, které však do každodenní praxe nepřevedou,“ uvedlo státní zastupitelství. V rámci své obhajoby firmy podle něj soudu předkládají listiny vydávané za své vnitřní předpisy. „Nalézací soud poté zpravidla rezignuje na jejich bližší zkoumání či obsahovou analýzu a raději rozhodne o splnění exkulpační podmínky, než aby přiléhavě odůvodnil opačný závěr,“ dodalo NSZ.

Metrostav od počátku tvrdí, že jeho stíhání je účelové. Firma podle dřívějšího vyjádření jejího právníka přišla kvůli trestnímu stíhání v Rathově kauze a dalších případech o zakázky za miliardy korun.

Královéhradecký soud před rokem společnost nepravomocně zprostil obžaloby. Bylo to v případu údajných machinací při modernizaci Hotelu Bohemia Chrudim. Loni byla nepravomocně zproštěna i v kauze údajně zmanipulovaných zakázek na rekonstrukci Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem na Pardubicku. Metrostav vystupuje mezi obžalovanými také v korupční kauze hejtmana Libereckého kraje Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj).

SPOR SENÁTORŮ O DRŽENÍ ZBRANÍ, TERORISMUS, VNITRO, MYSLIVCI

Senát odložil projednání návrhu na rozšíření Listiny práv a svobod o právo na obranu života zbraní. Návrh projedná až na březnové schůzi. Podle informace České justice se takto senátoři rozhodli z časových důvodů, ale také proto, že čtvrteční jednací den byl posledním dnem této schůze. Pro část obyvatel po něm následují už jen školní prázdniny. Ve tři hodiny odpoledne bylo přítomno 46 senátorů z 81 a kvórum činilo 24. Přesto se nakonec od sebe pustili příznivci ústavního práva na obranu zbraní s jeho odpůrci a příznivci Evropské unie.

Očekávané jednání Senátu k návrhu na rozšíření Listiny práv a svobod o právo občanů na obranu svého života a života jiného se zbraní se nekonalo. Poslední jednací den stávající schůze se senátoři dostávali do časového skluzu a jak přibýval čas, ubývalo přítomných. Po dohodě s ostatními kluby proto senátor Miloš Vystrčil (ODS) před polední přestávkou navrhl vyřazení tisku č. 135 z pořadu končící schůze. Po přestávce se z původních 73 přítomných vrátilo 46 respektive 50 senátorů. Proto, aby „prošel“ zákon tedy stačilo 26 hlasů.

Přesto se do sebe v Senátu pustili příznivci a odpůrci ústavního práva na obranu zbraní i evropských směrnic. Plénum Senátu totiž nakonec projednalo petici „Za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní“, kterou podepsalo 105 tisíc lidí včetně prezidenta republiky, předsedy vlády a předsedů obou komor Parlamentu. Petice je namířena proti tzv. evropské odzbrojovací směrnici.

O rozšíření Listiny o právo na obranu zbraní Česká justice již dříve informovala.

K petici vystoupili její organizátoři – prezident spolku Liga Libe Pavel Černý, Bohumil Straka za Českomoravskou mysliveckou jednotu, ale také právník Zdeněk Koudelka z katedry ústavního práva Masarykovy univerzity, náměstek ministra vnitra Jiří Nováček či náměstek ministra zemědělství Pavel Veselý, který uvedl, že hrozba omezování držení zbraní z úrovně právní úpravy EU vyvolává obavy ze strany myslivecké veřejnost a petice je důvodná.

Petenti, vnitro, myslivci

„Pokud bude někdo tvrdit, že směrnice 2017/853 se myslivců netýká a nemá na výkon práva myslivosti žádný dopad, není to tak. V původním návrhu směrnice byl např. navržen zákaz všech zbraní, které mají tzv. vojenskou ráži, jako je např. 308 Winchester, 3006 Springfield, což jsou nejrozšířenější ráže loveckých kulových zbraní, které používají každodenně naši myslivci pro výkon práva myslivosti. Vzhledem k tomu, že plnění směrnice se podle předkladatele bude nyní po 2 letech a poté každých 5 analyzovat a vždy budou zavedena tzv. další opatření – a předkladatelé směrnice sami deklarovali, že současná podoba směrnice je málo ambiciózní – jsou obavy našich myslivců oprávněné,“ řekl v Senátu náměstek ministra zemědělství Pavel Veselý.

EU chce směrnicí omezit vlastnictví zbraní včetně legálně držených. Evropská komise to zdůvodnila mimo jiné nutností přijmout opatření proti terorismu. Kritici ale poukazují na to, že teroristé většinou používají nelegálně opatřené zbraně a že stávající český zákon je dostačující. Českou žalobu na neplatnost směrnice ale Soudní dvůr EU zamítl.
Změny vyplývající ze směrnice se mají týkat téměř všech zhruba 300.000 držitelů zbrojních průkazů v ČR i držitelů znehodnocených zbraní nebo zásobníků, které zatím nepodléhají evidenci. Majitelé by podle směrnice měli nově registrovat také repliky historických zbraní. Zakázány mají být poloautomatické zbraně upravené z automatických zbraní, vybavené sklopnou nebo teleskopickou pažbou a se zásobníkem na více než deset nábojů u pušek a více než 20 nábojů u pistolí.

Ústavní právník Koudelka: Návrh říká, že zlu se nemá ustupovat

Poté vystoupil právník Zdeněk Koudelka: „Je v rukou tohoto parlamentu, jakou změnu ústavního pořádku přijme. Je možné ponechat Listinu, jak je, a je možné ji doplnit. Obě cesty jsou legitimní. A která z nich bude naplněna, rozhodnete vy. Avšak cesta navrhovaná skupinou senátorů na základě zde projednávané petice je cesta možná. Zaznívají názory, že je to změna zbytečná a není v Evropě tradiční. Ovšem v Rakousku uvažují o ústavním právu na platbu v hotovosti, což také není tradiční ústavní právo. V Belgii mají v ústavě právo poslanců a senátorů cestovat zdarma veřejnou hromadnou dopravou. Copak by se asi strhlo za bouři, kdyby někdo toto chtěl dát do naší Ústavy nebo Listiny. Prostě výslovné zakotvení práva na obranu na ústavní úrovni je možné. Znát zahraniční úpravy je zajímavé, ale neomezují právo každého státu vytvořit si ústavu podle svého,“ uvedl Koudelka.

„Dnes je právo na obranu zakotveno pouze na úrovni obyčejného zákona. Pramen práva jsou právní předpisy, ne jejich komentáře, které tvrdí, že již dnes právo na obranu lze na ústavní úrovni dovodit výkladem. A i kdyby, výkladem lze dovodit více věcí, přesto jsou v právu upraveny výslovně,“ dodal.

Podle jeho dalších slov návrh ústavního zákona symbolicky do ústavního pořádku převádí morální zásadu, že zlu, což je i útok na člověka, se nemá ustupovat, ale naopak se mu bránit. „Je více věcí, které získaly ústavní úpravu až poté, co je zavrhl zákon. Listina v roce 1991 zakotvila zákaz trestu smrti. Což bylo symbolické, jelikož tento zákaz byl na zákonné úrovni obsažen již v roce 1990 zrušením trestu smrti v trestním zákoně. Od roku 1990 platil i zákon sdružovací, petiční a další, které upravovaly práva, jež zakotvila později Listina či Ústava,“ vyjmenoval Koudelka.

Podle jeho stanoviska mají evropské orgány při regulaci zbraní chabé právní základy své působnosti. „Zbraňová směrnice se odvolává na usnadnění fungování vnitřního trhu. Přitom se dotýká držení zbraní lidmi, kteří nejsou obchodníci se zbraněmi, ale jen spotřebitelé, kteří nechtějí se zbraněmi obchodovat. I jiné státy si určité zboží a služby regulují podle svého a nepodléhají vnitřnímu trhu Evropské unie. V Nizozemí je možné prodávat marihuanu, ovšem u nás ne. V Nizozemí je legálně eutanazie. Ale i když je Nizozemí členem Evropské unie, je všem jasné, že pokud by nějaký nizozemský podnikatel se smrtí chtěl tuto službu činit u nás, byl by trestán podle odpovědnosti za účasti na sebevraždě,“ upozornil Zdeněk Koudelka.

„Doktrína, že evropské právo má absolutní přednost před vnitrostátním právem, není nikde zakotvena v základních smlouvách o Evropské unii. Je to pouze názor evropského soudu. Při chabém právním základu Evropské unie regulovat držení zbraní v členských státech je významné pro postoj členského státu to, zda je určitá věc upravena ústavně. Přičemž nejvyšší úroveň vnitrostátní regulace bude poměřována s nepřesvědčivým odvoláváním a fungování vnitřního trhu,“ řekl k petici a k navrženým usnesením ústavní právník Zdeněk Koudelka.

Senátor Dienstbier: Tendenční a jednostranné jednání

V reakci na projevy zástupců petentů, úředníků a právníka Zdeňka Koudelky vystoupil senátor Jiří Dienstbier (ČSSD). Vystupující hosty označil za tendenční a průběh jednání za scestný, protože řečníci se vyjadřují k návrhu na rozšíření Listiny, který byl přeložen na další schůzi. „Z hlediska dalších zúčastněných osob, až třeba i po zde přítomného dr. Koudelku, výběr byl stále tendenční, protože je tady v tomto prostředí dobře známo, že pan Koudelka v této věci není nestranný expert, ale podílel se na přípravě novely Listiny, kterou budeme projednávat, jak jsme dnes rozhodli, až na příští schůzi. Podobně když se odíváme na zastoupení zúčastněných osob zde na tomto jednání, tak jsou tady zástupci petičního výboru, což je samozřejmě naprosto přirozeně, pan Černý za LIGU LIBE, coby zároveň předseda petičního výboru, paní Čížová, která je také z LIGY LIBE, pan Straka, který je tady oficiálně za Mysliveckou jednotu, ale je z LIGY LIBE,“ uvedl senátor doslova.

Opačný postoj zastával například předseda senátního ústavně-právního výboru Miroslav Antl (za ČSSD) nebo Ladislav Václavec (ANO). „Měli bychom si bránit naše zákony a právo na vlastní bezpečnost. odmítnutím směrnice určitě nijak neomezujeme ostatní státy EU,“ uvedl.

Podle senátora Jiřího Dienstbiera měli být k jednání přizváni zástupci organizací na ochranu lidských práv. Senátor poté rozdal návrh vlastního usnesení, kterým plénum petici pouze bere na vědomí.

Senátor Štěch: Přemýšlejte o důsledcích svých slov o EU

Následně se do sebe pustili přívrženci i odpůrci ústavního práva občanů na obranu zbraní jakožto i přívrženci a odpůrci evropských směrnic. V rozpravě, která trvala až do večera padaly i názory, proti kterým se jako proti protievropským ohradil například místopředseda Senátu Milan Štěch: „Při rozpravě jsem tady, zejména při úvodním slovu zástupce petentů opakovaně slyšel, že se na nás připravuje nějaké zlo, když to trochu zbagatelizuji nebo řeknu volněji, opět z Evropské unie. Už tomu přestávám rozumět. Lidé, kteří se verbálně hlásí k evropské prozápadní orientaci, kteří říkají, že je dobře, že jsme v NATO, že nemáme jinou alternativu než Evropskou unii, tak pořád nějakou formou – promiňte mi, co použiji za slovo – straší veřejnost, že ta zlá EU nám zase chce zhoršovat život. A pak se nedivme, že tolik občanů se ve svých názorech obrací někam jinam. Nechci bránit nějaké diskusi a každý má právo vyjádřit své obavy, ale měli bychom přemýšlet také o důsledku našich slov,“ řekl Milan Štěch (ČSSD).

„Není důvod, aby Česká republika omezovala nad rámec nezbytný pro boj s terorismem právo českých občanů držet zbraň pro osobní obranu,“ usnesl se nakonec Senát na návrh svého petičního výboru k podpoře petice. Stejný postoj zaujal už v roce 2017 po přijetí zbraňové směrnice. Ta podle něj „zjevně nesleduje a nemůže naplnit účel boje proti terorismu“. Toto konstatování horní komora schválila nejtěsnější většinou 33 z 64 hlasujících.

Schválené usnesení:

Senát:

1. bere na vědomí petici č. 6/19 obsaženou v senátním tisku č. 119;

2. konstatuje, že petice č. 6/19 – Za zachování práv bezúhonných českých občanů v oblasti legálních zbraní (senátní tisk č. 119) je důvodná;

3. dále konstatuje, že celá řada bodů Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění Směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní, zjevně nesleduje a nemůže naplnit účel boje proti terorismu. Z tohoto důvodu také ČR v roce 2017 podala žalobu na neplatnost této směrnice k Soudnímu dvoru EU.

4. Zbraňová legislativa České republiky je zcela přiměřená a správná reflektující jak v České republice tradiční právo držet zbraň pro ochranu života, zdraví a majetku, tak aktuální hrozby plynoucí z teroristických útoků.
Není důvod, aby Česká republika omezovala nad rámec nezbytný pro boj s terorismem právo českých občanů držet zbraň pro osobní obranu;

5. doporučuje, aby vláda při přípravě zákona implementující směrnici Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice rady 91/477/EHS, o kontrole, nabývání a držení zbraní, důsledně dbala na ochranu práv oprávněných držitelů zbraní, zejména pak u těch částí směrnice, kde omezující či zakazující ustanovení zjevně nemají naprosto žádnou souvislost s avizovaným bojem s terorismem. Irena Válová, ceskajustice.cz

ZEMŘEL SVĚTOVÝ ODBORNÍK NA PLICNÍ NEMOCI LÉKAŘ KOTEK

V šestašedesáti letech ve čtvrtek náhle zemřel světově uznávaný odborník na plicní nemoci Vítězslav Kolek. Zkušený lékař vedl dvacet let kliniku plicních nemocí a tuberkulózy olomoucké fakultní nemocnice.

Vítězslav Kolek vystudoval olomouckou lékařskou fakultu a následně celý svůj profesní život spojil s místní fakultní nemocnicí. V roce 1977 zde nastoupil jako sekundární lékař na tehdejší kliniku tuberkulózy a respiračních nemocí, působil také na II. interní klinice a v roce 1999 převzal vedení kliniky plicních nemocí
a tuberkulózy.

Byl také předsedou České aliance proti chronickým respiračním nemocem, místopředsedou České pneumologické a ftizeologické společnosti a působil i v řadě dalších odborných organizací.

Úmrtím profesora Kolka jsem hluboce zasažen, byl to můj blízký přítel. A k tomu velký odborník, který se významně zasloužil o rozvoj kliniky a celé pneumologie. Určitě na něj bude vzpomínat i řada jeho vděčných pacientů,“ uvedl ředitel fakultní nemocnice Roman Havlík.
Poslední rozhovor

Uznávaný lékař poskytl MF DNES krátce před smrtí rozhovor. Mluvil například o tom, že ženy už dohánějí muže v četnosti výskytu rakoviny plic, a dokonce jí při stejné délce a intenzitě kouření trpí častěji než jejich protějšky. Také v něm ale dával větší naději pacientům s chronickou obstrukční plicní nemocí, astmatem, plicními fibrózami nebo právě rakovinou plic. Publikován bude v sobotním vydání MF DNES.
Známý olomoucký lékař se stal v roce 1991 docentem pro obor vnitřní nemoci a o šest let později profesorem vnitřního lékařství.

Hodnosti docenta a profesora, stejně jako vědeckých titulů CSc. a DrSc., dosáhl především za výzkum sarkoidózy, tedy zánětlivého onemocnění neznámého původu postihujícího nejčastěji nitrohrudní lymfatické uzliny a plíce, a v oblasti dalších plicních procesů vedoucích k dechové nedostatečnosti.

Kolek byl spolu s molekulárními genetiky a imunology olomoucké lékařské fakulty členem týmu, který patří mezi přední výzkumná evropská centra zkoumající tyto nemoci. Mimo jiné byl autorem či spoluautorem 504 odborných publikací a více než patnácti stovek přednášek v Česku i v zahraničí.