iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Tisk světa rozbil plán Trumpa, Rath lékařem v Praze?

Mírový plán na vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, který v úterý oznámili americký prezident Donald Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu, je výrazně asymetrický, soudí světová média. Podle nich zcela jasně straní Izraeli. Palestinští představitelé se proti Trumpově návrhu vymezili. Americký prezident prohlásil, že plán nabízí realistické řešení v podobě dvou států, tedy vznik nezávislé Palestiny po boku Izraele. Trump ale zároveň řekl, že Jeruzalém zůstane nedělitelným hlavním městem Izraele, což odporuje palestinským představám.

Trump posléze doplnil, že palestinské hlavní město má být ve východním Jeruzalému. Netanjahu později upřesnil, že palestinské hlavní město má vzniknout v Abú Dísu, palestinské vesnici přiléhající k Jeruzalému. Trump řekl, že v důsledku plánu „se palestinské území více než zdvojnásobí“ a že ve východním Jeruzalémě USA otevřou ambasádu.
Plán je postaven na prioritách Izraele a předpokládá masivní ústupky z palestinské strany. Jde o bezprecedentní přitakání izraelským požadavkům, napsal francouzský Le Monde. Plán podle něj zcela opouští Jeruzalém a plně zohledňuje jen zájem Izraele.

Britský list The Times napsal, že Trump sice tvrdí, že ho světoví politici včetně britského premiéra Borise Johnsona podpoří, ale fakt, že Palestinci plán zcela odmítají, nebude Johnsonovi ani Evropské unii vyhovovat. „Přinejlepším to lze považovat za gesto podpory Netanjahuovi, jehož čekají volby a obžaloba z korupce,“ napsal list. Podle něj návrhy na možnost anexe židovských osad zablokují izraelské soudy.

Mnohé izraelské listy plán označují za nepřijatelný pro palestinskou stranu. Levicově orientovaný Haarec jej označil za „absurdní“, nebezpečný a stranící Izraeli. Pravicový The Jerusalem Post si naopak myslí, že plán ukazuje, že si Izrael „přeje mír a je připraven se vzdát určitého území“.

Trump počítá s nezávislou Palestinou. Musí se vzdát terorismu, řekl

Americký deník The New York Times poukázal zejména na okolnosti, za nichž byl plán zveřejněn: „Politický dokument zveřejněný prezidentem, který čelí ústavní žalobě a pracuje v tandemu s premiérem obviněným z korupce“. List také poukazuje na to, že Trumpův plán je odklonem od dosavadní dlouhodobé americké politiky, která brala ohled na hranice z roku 1967, v nichž měl původně vzniknout palestinský stát. Naopak prý přitakává agresivní výstavbě židovských osad na okupovaném území.

The Washington Post v titulku použil v uvozovkách termín „dohoda století“ a plán označil za podmínky pro palestinskou kapitulaci. Navíc dostává do těžké situace palestinského vůdce Mahmúda Abbáse, který dosud mohl tvrdit, že ještě stojí o oživení skomírajícího mírového procesu. Abbás plán označil za „nesmysl“ a řekl k němu „tisíckrát NE“.

Haarec píše, že je to nebezpečný a „historicky nejhorší návrh, kdy daný Palestincům“. To, že je zveřejněn několik týdnů před novými izraelskými volbami, je podle listu „do očí bijící zásah do vnitřních záležitostí jiného státu“. Další izraelský deník Jediot Achronot se obává, že plán odmítne jak izraelská levice, která stále prosazuje mírový plán vyjednaný s Palestinci, tak krajní pravice, jež hovoří jen o Velkém Izraeli, tedy o záboru celého Západního břehu Jordánu.

„Tento americký plán může být poslední šancí na řešení v podobě dvou států. Jestliže nebude přijat, stane se Izrael státem dvou národů, a nebude pak ani židovský, ani demokratický,“ píše nejčtenější deník v Izraeli.

Londýnský týdeník The Economist ve své onlinové verzi píše, že žádný palestinský politik nemůže přistoupit na plán, který znamená zcela se vzdát Jeruzaléma a odsoudit vlastní národ k trvalému bezstátí. Nizozemský deník NRC Handelsblad soudí, že plán přináší užitek především Trumpovi a Netanjahuovi.

Švýcarský Tages-Anzeiger považuje plán za tak problematický, že prohloubí napětí v regionu. Norský Verdens Gang napsal, že má Trump pravdu, když říká, že se plán liší od všech předchozích – zahrnuje totiž jenom zájmy Izraele, byť je podrobnější než předchozí návrhy.

MUDr. RATH LÉKAŘEM V PRAŽSKÉ VĚZNICI?

David Rath byl včera převezen z Vazební věznice v Teplicích do věznice v pražské Ruzyni. Informaci České justici potvrdil včera jeho advokát Roman Jelínek s tím, že dnes by měl Rath absolvovat přijímací pohovor. Informaci dnes jako první zveřejnil server Lidovky.cz. David Rath nastoupil do teplické věznice na podzim minulého roku, přičemž měl mít určený nástup právě do ruzyňské věznice.

V listopadu byla v teplické věznici provedena kontrola státního zastupitelství, která vytkla vedení teplické věznice údajně nezákonné výhody, které měl Rath mít oproti ostatním vězňům. Jednalo se o možnost používat civilní oblečení či zdravotní matraci.

V nedávném rozhodnutí o své nepodjatosti ve věci vedoucí Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) Lenka Bradáčová potvrdila informaci, že při kontrole byl přítomen státní zástupce VSZ v Praze. Ovšem v přítomnosti dohledového orgánu při výkonu dozoru nespatřuje Bradáčová nic nestandardního. „Prověrka byla prováděna příslušným dozorovým státním zástupcem a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze se jí zúčastnil pasivně, v rámci dohledových oprávnění daných mu zákonem standardně jako v jiných případech tohoto druhu, jak mu ukládá interní norma.

Současná přítomnost státních zástupců dozorového i dohledového stupně představuje jednu z forem realizace dohledových oprávnění státního zastupitelství vyššího stupně, když touto cestou se lze nejlépe přesvědčit, zda jak uplatňuje či plní při prověrce svá oprávnění a povinnosti dozorový státní zástupce,“ uvedla v rozhodnutí z 20. ledna 2020 Bradáčová. Podle ní pak navíc byla kontrola zaměřena nikoliv na Ratha a na jeho přítomnost byli státní zástupci upozorněni pracovníky věznice. „Pro úplnost je třeba znovu uvést, že dozorová prověrka ve Věznici Teplice byla provedena věcně a místně příslušným státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a nikterak nebyla směřována speciálně vůči vězněnému MUDr. Davidovi Rathovi, naopak přímo pracovníci věznice upozornili dozorového státního zástupce na pobyt tohoto odsouzeného a nabídli kontrolu jeho cely,“ popsala svůj pohled na věc vedoucí VSZ v Praze Bradáčová.

Kontrolu v teplické věznici měla provádět i Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a informace si k věci vyžádalo i ministerstvo spravedlnosti. Proti kontrole se pak následně veřejně ohradil generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal. Petr Dimun, ceskajustice,cz

PŘED VOLBAMI V SR ZAČALI SOUDIT KOTLEBU

Na Slovensku začalo soudní líčení s šéfem krajně pravicové strany Kotlebovci-Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) Marianem Kotlebou, který čelí obžalobě v souvislosti se šeky s extremistickou symbolikou. Poté, co soudkyně oznámila, že delikt možná posoudí přísněji, byl soud na Kotlebovu žádost odročen na březen. LSNS je měsíc před parlamentními volbami druhou nejpopulárnější stranou v zemi.

Prokuratura obžalovala Kotlebu za to, že v roce 2017 na střední škole v Banské Bystrici předal před téměř 400 pozvanými hosty třem rodinám finanční dar prostřednictvím symbolických šeků, každý v částce 1488 eur (37 500 korun).

Čísla 14 a 88 jsou podle vyšetřovatelů známá a používaná v symbolice extremistů. Čtrnáctka znamená počet slov anglické věty pravicového teroristy Davida Lanea, která v překladu zní: „Musíme zajistit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí.“ Číslo osm pak představuje osmé písmeno abecedy, kterým je H, a 88, tedy HH, je proto považováno za zkrácený tvar nacistického pozdravu Heil Hitler.

V případě uznání viny z trestného činu podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení základních práv a svobod Kotlebovi hrozí čtyři až osm let vězení. Původně se mluvilo o nižším trestu za projevy sympatie k takovému hnutí. Zároveň by přišel o mandát poslance. Obžalobu proti Kotlebovi projednává Specializovaný trestní soud, který se na Slovensku zabývá nejzávažnějšími kriminálními případy a také extremistickými delikty.
Politik odmítl množnost uzavřít s prokurátorem dohodu o vině a trestu, která by mu výměnou za doznání zajistila nižší trest než v případě uznání viny v běžném procesu.

Loni na podzim slovenský nejvyšší soud uznal vinným tehdejšího poslance LSNS Milana Mazureka z trestného činu za jeho protiromské výroky a uložil mu pokutu. Mazurek kvůli tomu přišel o mandát poslance. V nadcházejících volbách se o přízeň voličů uchází z posledního místa kandidátní listiny LSNS.

Průzkumy předpovídají, že Kotlebova strana skončí v parlamentních volbách konaných 29. února na druhém místě za Směrem Roberta Fica. Podpora vládní strany se už propadla pod 20 procent.
„Kotleba posiluje a má šanci dostat se k 15 procentům, což je údaj, který může stačit na volební vítězství. Nelze očekávat, že zklamaní voliči Směru přejdou ke stranám demokratické opozice,“ říká sociolog a ředitel agentury Focus Martin Slosiarik. Dodal, že LSNS, která dostala ve volbách v roce 2016 osm procent hlasů, získává na svou stranu i nevoliče a mladé lidi, kteří půjdou hlasovat poprvé. „Lidé vnímají, že standardní politika selhala a že musí přijít nějaký vůdce, který udělá pořádek,“ uvedl.

SENÁTOŘI DOPORUČILI PŘEDSEDU NS ŠÁMALA NA SOUDCE ÚS

Senát dnes podle očekávání hladce schválil nominaci Pavla Šámala na ústavního soudce. Nynější předseda Nejvyššího soudu získal v tajné volbě 61 ze 76 odevzdaných hlasů. Výsledky oznámil horní komoře předseda její volební komise Jaroslav Větrovský (ANO). Ústavní soud rozhodnutí přivítal.

Šámal se rozhodl přijmout nominaci na ústavního soudce, aby mohl více rozhodovat kauzy, což pokládá za své životní poslání. „Vždycky jsem se snažil rozhodovat spravedlivě, nestranně a tak, aby bylo vždycky to rozhodnutí považováno za výkon nezávislé soudní moci,“ uvedl Šámal dnes v Senátu.

Ústavní soud (ÚS) rozhodnutí přivítal. Od loňské rezignace Jana Musila byl soud nekompletní, což přinášelo větší zátěž pro zbývajících 14 členů. Nyní také bude možné sestavit všechny čtyři senáty v plném obsazení. Dosud musel v jednom senátu vždy někdo zaskakovat.

„Po 12 měsících rozhodování v neúplném složení tak ÚS bude moci lépe plnit své ústavou předepsané funkce. Ačkoliv absence jednoho z 15 soudců neměla přímý dopad na usnášeníschopnost, rozhodně znamenala zvýšené zatížení všech zbývajících soudců. Ti si mezi sebe museli rozdělit cca 270 věcí, které by jinak připadly patnáctému soudci,“ uvedl generální sekretář soudu Vlastimil Göttinger.

Jako kandidáta ho představil kancléř prezidenta Miloše Zemana Vratislav Mynář. Uvedl ho velice stručně a zmínil pouze jeho odbornou erudici.

Šámal opětovně označil za selhání své členství v předlistopadové komunistické straně, do níž vstoupil na počátku své kariéry. „Snažil jsem se celým svým životem tuto chybu napravit,“ řekl na plénu.

Šámala už před schůzí podpořily v zásadě všechny senátorské kluby. Žádný ze senátorů nezpochybnil jeho odbornost, zmíněno bylo pouze členství v KSČ a obavy o to, kdo a jak dále povede Nejvyšší soud. „Dělá výbornou práci a je škoda aby odešel,“ uvedl Tomáš Goláň (nestraník za hnutí SEN 21).
Jednoznačnou podporu předsedovi NS vyjádřily před projednáváním kluby ANO, ODS a ČSSD. Hnutí SEN 21 nominaci spíše podpořilo, členové ale hlasovali dle osobních preferencí.

Analýza: Bude Pavel Šámal dobrým ústavním soudcem?

Hnutí Starostové a nezávislí (STAN) také nebylo proti návrhu. „Ohodnocujeme profesionalitu profesora Šámala, v diskuzi na klubu padla i jeho komunistická minulost. Diskuze byla o tom, že v dnešní době se do politiky a funkcí vrací lidé s minulostí KSČ,“ uvedl senátor Petr Holeček.

Expert na trestní právo Šámal má u Ústavního soudu obsadí místo po Janu Musilovi, který před rokem rezignoval ze zdravotních důvodů. Mezi nejvyššími soudci by měl Šámala nahradit současný místopředseda Mezinárodního trestního soudu Robert Fremr, kterého chce prezidentovi navrhnout ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Podle informací České justice ale Benešová v kuloárech mluví i o dalším kandidátovi, místopředsedovi Ústavního soudu Jaroslavu Fenykovi.

Kdo je Pavel Šámal?

– Šámal stanul v čele Nejvyššího soudu v lednu 2015, kdy nahradil Ivu Brožovou. Expert na trestní právo tehdy řekl, že chce hlavně zvýšit prestiž NS, zvýšit jeho účinnost a zajistit, aby neměl nedodělky. Šámal také uvedl, že trestní kolegium stárne a bude potřeba ho omladit, což označil za jeden ze svých prioritních úkolů. Později konstatoval, že se Nejvyššímu soudu daří posilovat jeho autoritu, která v minulosti podle některých odborníků slábla.

– Ohledně působení u Ústavního soudu Šámal loni řekl, že by pro něj bylo velkou profesní výzvou, láká jej například možnost vrátit se k rozhodovací činnosti. Také dnes v Senátu prohlásil, že nominaci k ÚS přijal proto, aby mohl více rozhodovat kauzy, což pokládá za své životní poslání. Na druhou stranu už dříve řekl, že by ale nerad odcházel od rozdělané práce u NS. O Šámalovi jako o potenciálním ústavním soudci se v kuloárech hovořilo v minulosti vícekrát. Konkrétní nabídku ale dostal až loni.

– Jako předseda Nejvyššího soudu se Šámal například v lednu 2018 ohradil vůči výroku premiéra Andreje Babiše (ANO) o tom, že si České republice lze objednat trestní stíhání (toto vyjádření zaznělo ve Sněmovně v souvislosti s kauzou Čapího hnízda). Podobné výroky mohou podle Šámala ohrozit důvěru ve spravedlivou justici a v důsledku vést až k rozpadu demokratického právního státu. Šámal řekl, že ústavní činitelé by se bez důkazů takto vyjadřovat neměli.

– V posledních letech se Pavel Šámal vyjadřoval také ke kauze H-Systemu, ve které vzbudilo rozhodování soudů velkou pozornost veřejnosti i politiků. Předloni po schůzce s prezidentem Milošem Zemanem prohlásil, že do případu musí vstoupit stát a odškodnit poškozené klienty zkrachovalé stavební firmy. Omluvil se v té souvislosti také za průtahy řízení, právě proces kolem H-Systemu je podle Šámala příkladem, kdy soudy rozhodovaly nepřiměřeně dlouhou dobu.
– Jako šéf Nejvyššího soudu také rozhodl o podání kárné žaloby na pražskou soudkyni Sylvu Mašínovou kvůli tomu, že měla blízko k významnému fotbalovému funkcionáři Miroslavu Peltovi a přes svou možnou podjatost rozhodovala spor tehdejšího místopředsedy Fotbalové asociace ČR Romana Berbra a bývalého rozhodčího Tomáše Kovaříka. Podle Šámala rozhodla zaujatě. Nejvyšší správní soud následně potrestal Mašínovou snížením platu na rok o 30 procent.

– Svoji soudcovskou kariéru Šámal zahájil u Okresního soudu v Mostě, kde působil od roku 1979 jako předseda senátu. V roce 1982 odešel na Krajský soud v Ústí nad Labem a v roce 1991 na Nejvyšší soud České republiky, ze kterého se v roce 1993 stal Vrchní soud v Praze. U NS v Brně působí jako soudce a předseda senátu trestního kolegia od roku 1993. Během výkonu funkce u NS působil v letech 1999 až 2004 na stážích v legislativním odboru Ministerstva spravedlnosti.

– Šámal se narodil 24. září 1953 v Náchodě. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1977), později získal titul Ph.D (1999). V roce 2006 byl jmenován profesorem pro trestní právo, kriminologii a kriminalistiku. Působí na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze či na Policejní akademii v Praze. Zasedá v komisi pro zkoušky justičních čekatelů a pro advokátní zkoušky z trestního práva.
– Jako jeden z nejuznávanějších českých odborníků na trestní právo byl Pavel Šámal také hlavním autorem nového trestního zákoníku, který vstoupil v účinnost v roce 2010. Využil při tom také například zkušenosti, které získal jako člen komise Legislativní rady vlády ČR pro trestní právo, kde zasedá od roku 1998. Také je členem redakčních rad různých odborných časopisů. Od roku 2002 působí v Mezinárodní asociaci trestního práva.
– Podle seznamů zveřejněných ministerstvem spravedlnosti v lednu 2011 byl Šámal v minulosti členem KSČ. Je ženatý. Jeho manželka Milada je soudkyní NS. Eva Paseková, čtk, ceskajustice.cz

PAVEL ŠÁMAL SKVĚLÝM ÚSTAVNÍM SOUDCEM?

Senát bude dnes schvalovat nominaci předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala na ústavního soudce. Očekává se, že ji senátoři s ohledem na doporučení svých výborů odsouhlasí. Pokud bychom měli vycházet z hlavních námitek vůči případnému působení Pavla Šámala na Ústavním soudu (ÚS), které zazněly na jednání Ústavně-právního výboru Senátu, pak lze vybrat dvě základní: působení v předlistopadové justici a otázka jeho kritického odstupu od norem, na nichž se podílel, primárně se tedy jedná o trestní zákon.

Ohledně Šámalovy kariéry soudce v normalizační justici nelze z veřejných zdrojů dohledat žádné podrobnosti. Pavel Šámal započal svoji kariéru v justici jako justiční čekatel Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) v srpnu 1977. Právnickou fakultu Univerzity Karlovy dokončil krátce předtím, v květnu 1977. Čekateloval u Okresního soudu v Mostě (OS), s ročním přerušením z důvodu výkonu základní vojenské služby.

Většinu čekatelské praxe tehdy vykonával na občanskoprávním úseku mosteckého soudu. V hodnocení jeho čekatelské praxe se konstatuje, že na sporné agendě se „zúčastňoval ústních jednání a samostatně vypracoval řadu rozhodnutí, která mají dobrou úroveň“. Obdobný průběh měla praxe i na agendě nesporné, avšak zde jím vypracovaná rozhodnutí měla jen „celkem dobrou úroveň“.

Jak Šámal hodnotí své působení v KSČ? „Špatné rozhodnutí, za které musím pykat,“ řekl senátorům ke svému členství v KSČ Pavel Šámal

Oproti tomu jeho čekatelská praxe na trestním úseku soudu, která probíhala od 1. ledna do 30. dubna 1979, jakkoliv krátká, zjevně zanechala na hodnotiteli, tehdejším předsedovi soudu, velmi pozitivní dojem. „Na úseku trestním se velmi dobře zapracoval a zvládl jak systém studia spisu, tak i zjištěných podstatných skutečností pro rozhodnutí o dalších právních úkonech od nápadu spisu k dalšímu rozhodování buď vrácení věci k dořešení, nebo nařízení hl. líčení. Samostatně se také podílel na nařizování hl. líčení a byl přítomen hl. líčením v předem určených věcech tak, aby samostatně vypracoval rozhodnutí. I na tomto úseku v průběhu praxe zvládl byť i náročné úkoly a velmi dobře se zapracoval,“ píše se v hodnocení. V něm se také doporučuje, aby byl v dubnu 1979 připuštěn ke složení justiční zkoušky, neboť „má předpoklady pro další odborný a politický růst“. Zkoušku Pavel Šámal složil úspěšně 28. dubna 1979.

Politicky motivované procesy?

Bohužel, v Šámalově osobním spise schází jakékoliv hodnocení jeho dalšího působení na OS v Mostě, kde byl soudcem od 26. června 1979 do 9. listopadu 1982. Jak České justici sdělil mluvčí Nejvyššího soudu (NS) Petr Tomíček, spis neobsahuje ani hodnocení Šámalovy kariéry soudce a od roku 1985 předsedy trestního senátu KS. Zvláště skutečnost, že ve spise chybí hodnocení při jeho přechodu z OS na KS v Ústí nad Labem, je překvapivá.

Na stranu druhou nelze z toho učinit jakýkoliv negativní závěr směrem k osobní integritě Šámala. V osobním spisu se naopak nachází hodnocení z roku 1991, v němž se konstatuje, že sice členem KSČ Šámal byl, a to od toku 1983 do listopadu 1989, avšak nezastával ve straně žádné funkce. „Ve své činnosti vždy respektoval principy soudcovské nezávislosti a dodržování zákonnosti. Nebylo zjištěno, že by někdy podlehl politickým a mocenským tlakům a rozhodoval pod jejich vlivem,“ stojí v návrhu na opětovné jmenování Šámala, který tehdy působil na stáži na Nejvyšším soudu (NS), soudcem.

V době, kdy Šámal na OS v Mostě působil, se zde nicméně odehrávaly některé procesy, které lze označit za politicky motivované či namířené proti lidem, kteří nebyli normalizačnímu režimu „po chuti“. Některým případům se věnoval i Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS).

Například v říjnu 1978 zdejší senát v čele s promovaným právníkem Drahoslavem Matěchou odsoudil signatáře Charty 77 Jiřího Chmela pro trestný čin pobuřování k osmnáctiměsíčnímu nepodmíněnému trestu. Chmela měl totiž počátkem ledna 1977 ve svém bytě umožnit podpis Charty 77 a následně v červenci před restaurací Luna v Mostě přehrál záznam prohlášení Charty 77.

Při projednávání věci před KS v Ústí nad Labem několik svědků své výpovědi odvolalo s tím, že vypověděli pod nátlakem a soudce Matěcha pak v lednu 1979 čtyři z nich odsoudil za křivé svědectví. V prosinci 1978 opět senát Drahoslava Matěchy odsoudil k nepodmíněnému trestu Jiřího Slováka, přestože sám prokurátor navrhoval upuštění od potrestání a uložení ochranného léčení. Slovák měl dva roky předtím u mostecké restaurace Luna, zřejmě v notně podroušeném stavu, vykřikovat, že „až bude Gustav Husák viset na větvi, bude v české zemi ráj“. V knize Jaroslava Pažouta „Trestněprávní perzekuce odpůrců režimu v Československu v období takzvané normalizace“ se uvádí ještě několik dalších případů trestní perzekuce „nonkonformních občanů“ u Okresního soudu v Mostě v době, kdy u něj působil také Pavel Šámal.

Přísné tresty

Je však třeba zdůraznit, že až na to, že u stejného soudu tehdy mladý Pavel Šámal plnil čekatelské povinnosti a později začínal soudit, nelze dovodit jakoukoliv jinou spojitost těchto případů s jeho osobou. Je tomu tak obdobně i v případě Šámalova pozdějšího působení jako soudce KS v Ústí nad Labem. I zde se v letech 1982–89 odehrávaly procesy, kde se trestní právo zneužívalo proti politickým oponentům režimu a konkrétní soudci neplnili svoji roli nezávislých arbitrů. Nicméně pokud u OS v Mostě napadaly „politické věci“ najmě promovanému právníku Matěchovi, u KS v Ústí nad Labem většinou končily na stole soudců Josefa Grunta, který byl tehdy předsedou soudu, Václava Nygrína, Ivana Sedláčka, popřípadě Zdeňka Pánka.

Sám Šámal přes svého mluvčího Petra Tomíčka odmítl, že by jako soudce kdy rozhodoval věc, která měla politický podtext. „Soudil běžnou majetkovou trestnou činnost a jinou obecnou kriminalitu. Je přesvědčen o tom, že před listopadem 89 osobně nerozhodoval ve věci jakéhokoli obviněného, který by se hlásil k disentu. Při svém rozhodování vždy důsledně uplatňoval důvody pro ukládání sankcí, které tehdejší platné zákony umožňovaly, včetně ochranného dohledu. Blíže či konkrétněji není schopen se vyjádřit s ohledem na to, že se ptáte na okolnosti z doby před 30 až 40 lety. Zpětně svoje tehdejší rozhodování hodnotit nehodlá, protože to by podle něj měli (a také v rámci „prověrek“ v úvodu 90. let to učinili) jiní, nezaujatí arbitři. On sám říká, že se snažil rozhodovat i tehdy podle svého nejlepšího profesního vědomí a svědomí,“ uvedl k tomu Tomíček. A je třeba dodat, že ani Českou justicí oslovení tehdejší Šámalovi kolegové soudci či příslušníci disentu neuvedli, že by kdy bylo jeho jméno jako soudce spojeno s některým z kontroverzních případů.

Je-li někdy namítána údajná Šámalova přísnost při ukládání trestů, k tomu sám Šámal opět přes svého mluvčího Petra Tomíčka uvedl, že ani za totality, kdy právní řád umožňoval uložit trest smrti, jako soudce takový trest nikdy neuložil, ačkoliv soudil mnohé pachatele nejzávažnějších trestných činů, vražd či brutálně provedených loupeží. Jak dále uvedl, patří k hlavním propagátorům restorativní justice a jako hlavní autor trestního zákoníku začlenil do této právní normy poprvé v dějinách České republiky širokou škálu možností pro ukládání alternativních trestů. V této souvislosti je třeba zmínit snahu Šámala o ukládání peněžitých trestů, kritiku zbytečné kriminalizace dlužníků výživného, kumulace podmíněných trestů, vedoucí pak k dlouhému trestu odnětí svobody či v poslední době aktivitu ohledně nárůstu zamítavých rozhodnutí soudů o žádostech o podmíněné propuštění z výkonu trestu.

Pokud jde o druhou námitku, která se týká možné neschopnosti, či spíše neochoty Šámala nahlížet kriticky některé normy, na jejichž vzniku se v různých rolích podílel, nelze spekulovat a předcházet. Pokud se Českou justicí oslovení právní profesionálové v něčem ohledně Šámala shodují, je to jeho výrazná pracovitost, houževnatost a samozřejmě erudice. Osobní vlastností je pak jistá choleričnost, což působí komplikace v osobních vztazích a některé soudce NS to vedlo i k odchodu z tohoto soudu. Schopnost naslouchat jiným názorům rozhodně zmiňována u jeho jména není, na druhou stranu panuje shoda, že jeho přístup je vždy férový. Rozhodně bude pro mnohé ústavní soudce, zvyklé na právní kontemplaci, spíše obtížným názorovým soupeřem než vítaným „parťákem“ v senátu.

Autor trestního zákoníku

Ohledně již zmíněné otázky, zda bude schopen kriticky nahlížet „své dítě“ v podobě trestního zákona, lze nalézt jistá vodítka. Například Šámalův text z časopisu Právník 4/2018 „Postavení Nejvyššího soudu v právním státě a jeho role při sjednocování judikatury“ obsahuje poměrně ostré vymezení se vůči Ústavnímu soudu (ÚS). Jeden z jeho senátů ve svém nálezu, který se týkal ustanovení trestního zákona o účinné lítosti, podle Šámala „v rozporu s doslovným zněním trestního zákoníku“ chybně zasáhl do výkladu této normy. „Nediferencované používání nálezu pro posuzování vztahu zmíněných forem účinné lítosti na veškeré trestné daňové trestné činy by mohlo představovat natolik závažný zásah do charakteru a významového smyslu trestního zákoníku, že by měl být tento vztah přezkoumán, případně znovu rozhodnut plénem Ústavního soudu,“ píše v článku Šámal.

Co je však důležité, Šámal se zde pozastavuje nad praxí ÚS, který překračuje hranice a zasahuje do výkladu podústavních norem. „S odvoláním se zejména na právo na soudní ochranu Ústavní soud běžně podrobuje kritice postup obecného soudu se současným nastíněním výkladu podústavního práva,“ naznačuje své výhrady Šámal a konkrétně poukazuje na nález IV. ÚS 378/16. V něm se ztotožňuje s disentem tehdejšího soudce Jana Musila, který podle něj „odlišil velmi pregnantně prostor, jenž je chráněn z pohledu práva ústavního a z pohledu práva podústavního (jednoduchého), když obecné soudy dostály všem požadavkům ústavně konformní interpretace“.

Na tomto místě je třeba zmínit, že za Šámalova vedení pokračoval NS v jakési „studené válce“ s ÚS, jehož některé nálezy byly vůči NS velmi kritické. Zvláště v případě rozhodování NS o nepřípustnosti dovolání, kde ÚS často tepe necitlivost soudců NS a neochotu svá rozhodnutí dostatečně zdůvodňovat. Z poslední doby například zazněla výrazná kritika na adresu NS v červnu minulého roku ze senátu, v němž tehdy zasedal Jaromír Jirsa, Jan Filip a Pavel Rychetský. V nálezu IV.ÚS 2932/18 konstatovali tito soudci vědomé nerespektování názoru ÚS bez předložení náležité ústavněprávní oponentury ze strany NS.

„Ústavní soud tak shledává, že nevzal-li Nejvyšší soud ústavněprávní výklad vyložený ve výše citovaných nálezech Ústavního soudu v potaz, resp. se jím vůbec nezabýval, porušil tím, vzhledem ke smyslu a účelu efektivního a smysluplného koncentrovaného (specializovaného) ústavního soudnictví, majícího nezanedbatelnou funkci při sjednocování judikatury v oblasti ústavně zaručených kautel, maximu plynoucí z čl. 89 odst. 2 Ústavy, dle níž vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby. Nerespektování právního názoru Ústavního soudu ze strany orgánu veřejné moci nadto zakládá porušení principu rovnosti, jakož i dotčení v právní jistotě občanů,“ nebrali si servítky ústavní soudci ve zmíněném nálezu.

Je tak otázkou, zda Šámal své výhrady k malé schopnosti sebeomezení Ústavního soudu dodrží, až bude sám ústavním soudcem a zda nahradí Musila ve funkci nejen formálně. Pro to, aby přetavil své názory a stanoviska v nálezy, bude také muset hledat podporu u svých kolegů, které bude muset umět přesvědčit. Jinak se z něj stane autor sice jistě
pregnantních, nicméně disentních stanovisek. Petr Dimun, ceskajustice.cz

PIRÁTI SE SHODLI S BABIŠEM NA ZMĚNÁCH V EXEKUCÍCH?

Piráti se dnes shodli s premiérem Andrejem Babišem (ANO) na některých změnách, které je nutné zavést v exekučním řízení. Babiš přislíbil, že se bude osobně zabývat vládní i pirátskou novelou na téma exekucí, uvedli Piráti v tiskové zprávě po dnešní schůzce s předsedou vlády. Neshoda mezi oběma stranami panuje v otázce přidělování exekutorů a jejich místní příslušnosti. Na konci února by se mělo jednání zopakovat.

Piráti a zástupci ANO by si měli v únoru potvrdit shodný postup v některých prvcích návrhů. „Shodujeme se ve věci zastavení nevymahatelných exekucí, zvednutí nezabavitelného minima či nastavení principu jeden dlužník – jeden exekutor,“ uvedl v tiskové zprávě poslanec Lukáš Kolářík (Piráti). Kabinet naopak nepočítá s tím, aby byl přidělován exekutor automaticky rozhodnutím soudu, což má podle Pirátů zajistit nezávislost exekutora na věřiteli.

Většina členů sněmovního sociálního výboru před třemi týdny podpořila návrh na slučování exekucí, který počítá s tím, že více exekucí jednoho dlužníka by měl nově na starosti jeden exekutor. Se slučováním exekucí počítají vládní i pirátská novela exekučního řádu. Zástupkyně vládní ČSSD i KSČM se postavily i za Piráty prosazované zavedení krajské územní příslušnosti exekutorů, byť vláda návrh odmítla. Rozhodnutí o novelách výbor odložil.

Podle představ Pirátů by se mělo z jejich i vládního návrhu vybrat to nejlepší a spojit je dohromady. Exekuční řád má podle předsedy Pirátů Ivana Bartoše nyní řadu problematických míst. „V Česku se toto téma týká téměř 900.000 lidí v exekucích. Vláda bohužel v tomto směru trochu zaspala, ale věřím, že to doženeme. Je skutečně nejvyšší čas konat,“ uvedl Bartoš.
Novely by měly vést k omezení počtu podávaných exekučních návrhů i množství vícečetných exekucí. Exekuční řízení by se podle vládního návrhu soustředila u exekutora, který zahájil první exekuci. Pirátský návrh počítá se slučováním exekucí pod jednoho exekutora podle místa dlužníkova pobytu. Pirátský návrh má zavést to, že exekutory budou k jednotlivým případům přidělovat okresní soudy v rámci kraje. Nyní si exekutora volí věřitel. Změnu podporuje Exekutorská komora, část exekutorů s ním ale nesouhlasí.

MÍSTO PREZIDENTA RUSKÝ VLÁDCE?

Vrchní vládce. Tak by mohl napříště nazývat ruský prezident. O novém názvu má uvažovat speciální komise připravující návrhy na změnu ústavy, tvrdí ruský tisk. Kreml ve středu na iniciativu reagoval zdrženlivě, prezident Vladimir Putin prý na tuto otázku „nemá názor“.

Řadu návrhů na změnu ruské ústavy přednesl před dvěma týdny Putin v poselství parlamentu. Změny, formulované většinou spíš neurčitě, zahrnovaly mimo jiné posílení funkcí parlamentu a státní rady a úpravu délky mandátu hlavy státu. O případné změně názvu prezidentského úřadu se Putin nezmínil.

Konkrétní podobu ústavních změn má projednat zvláštní pracovní skupina 75 expertů a veřejných činitelů, kteří se poprvé sešli v pondělí. Zasedání bylo neveřejné, nicméně podle informací médií se mezi návrhy objevila i iniciativa změnit dosavadní označení funkce hlavy státu. Napříště by měl být titulován „Verchovnyj pravitěl“, tedy Vrchní vládce.
Toto označení není v ruských dějinách nové. V listopadu 1918 si tento titul přisvojil bělogvardějský admirál Alexandr Kolčak, který se postavil do čela prozatímní protibolševické vlády vytvořené v západosibiřském Omsku. Kolčakova akce skončila v lednu 1920 pod tlakem bolševické protiofenzívy. O měsíc později byl admirál v Irkutsku popraven.

Podle agentury TASS je proti používání titulu prezident hlavně šéf nacionalistické Liberálnědemokratické strany Ruska Vladimir Žirinovskij. Má zato, že Rusko by mělo odmítnout cizí označení státních funkcí Ruské federace. Návrh na titul Vrchní vládce prý už předložil několikrát. Kremelský mluvčí Dmitrij Peskov novinářům řekl, že Putin k návrhům na změnu názvu prezidentské funkce nezaujal žádné stanovisko. „Všechno je to zatím jen diskuse, je to nová iniciativa. Prezident Putin si o tom nic nemyslí,“ konstatoval mluvčí.

PREZIDENT ZEMAN HOSTIL NA HRADĚ STAROSTY ČR

Prezident Miloš Zeman na Pražském hradě ve středu přivítal starosty a starostky všech obcí, které se za posledních 25 let staly Vesnicí roku. V projevu vyzdvihl venkovský styl života. Domnívá se také, že právě vesnice a malá města jsou skutečnou základnou české společnosti a v budoucnu se lidé budou stěhovat z měst na venkov.

Prezident na úvod svého projevu vzpomínal na léta, která po svém dočasném odchodu z aktivní politiky trávil v Novém Veselí na Vysočině. Poznamenal, že předtím žil dlouhou dobu v panelovém domě a podle něj se jedná o značně rozdílný styl života.

„Venkov má svoji krásu. Krásu komunity, protože v tom panelovém domě se často neznají ani lidé na patře, natož v celém objektu,“ řekl. Prezident dokonce tvrdí, že venkov spolu s malými a středními městy přinese nové národní obrození podobně, jako tomu bylo v 19. století, kdy velká města byla do značné míry poněmčena.

„To znamená život v komunitě a nikoli v izolaci, život bez feťáků, život na bázi rodiny, tj. muže, ženy a dětí,“ dodal.
Prezident vidí budoucnost Česka v takzvané dezurbanizaci, při které lidé začnou opouštět velká města budou se stěhovat na venkov. Zjistí, že život ve velkých městech je odcizený a že jim nepřináší tu pravou radost,“ myslí si Zeman.

Prezident si také uvědomuje, že se za jeho slova něj „sesype pražská kavárna“. Vzpomínal rovněž na rozhovor s polským prezidentem Andrzejem Dudou, který mu řekl, že ho volili všude kromě hlavního města Varšavy. „A nyní jsme si všimli, že i primátoři visegrádských měst vydali prohlášení, které je v rozporu s vládní politikou všech zemí Visegrádské čtyřky. Přemýšlím bez zaujatosti, proč tomu tak je,“ doplnil.

Českou vesnicí roku 2019 se stala Lipová na Děčínsku

Soutěž Vesnice roku organizuje ministerstvo pro místní rozvoj. Jejím cílem je povzbudit obyvatele venkova, aby se aktivně účastnili rozvoje své obce, rozvíjeli místní tradice nebo se zapojovali do společenského života. Chce také představit aktivity obcí.

Klání poprvé vyhlásil Spolek pro obnovu venkova ČR v roce 1995 pod názvem Soutěž o nejzdařilejší program obnovy vesnice. Postupně se k vyhlašovatelům připojilo ministerstvo pro místní rozvoj, Svaz měst a obcí ČR a ministerstvo zemědělství. Výsledky soutěže se každoročně vyhlašují ve dvou kolech. Nejprve se hodnotí v krajském kole. Krajský vítěz postupuje do celostátního finále, v němž se vyhodnocují první tři místa. Vítěz celostátního kola postupuje do evropské soutěže Evropská cena obnovy vesnice, která se koná jednou za dva roky.

ŠEREDOVÁ VYMĚNILA FOTBALISTU BUFFONA ZA MILIARDÁŘE NASIMA, NECHCE SE JÍ Z ITÁLIE

Česka topmodelka Alena Šeredová (41) se na sociálních sítích pochlubila šťastnou novinou. V létě se stane potřetí maminkou. Dítě čeká s partnerem, italským miliardářem Alessandrem Nasim (46). První vicemiss ČR 1998 Alena Šeredová se v roce 2014 rozešla s fotbalistou Gianluigi Buffonem (41), se kterým má dva syny. Za brankáře se provdala v červnu 2011 na Vyšehradě. V té době už měli tříletého Louise Thomase a ročního Davida Lee. Dohromady se dali v roce 2005. Po rozchodu kvůli manželově nevěře sama nezůstala. Seznámila se s italským miliardářem a v roce 2016 tvrdila, že Alessandro Nasi je to nejlepší, co ji mohlo v životě potkat.

„Bylo velké štěstí potkat muže, kterému je čtyřicet a věkově si tedy vyhovujeme, a nemá špatnou zkušenost z minula, není rozvedený a nemá děti. Je totiž rozdíl, jestli má děti z předchozího manželství muž, nebo žena. My ženy máme poněkud soutěživou povahu,“ prozradila.

Alena Šeredová začala s kariérou modelky ve čtrnácti letech a dodnes příležitostně předvádí. Kromě přehlídkových mol se jí podařilo uspět v televizi v Česku i Itálii a objevila se také v několika filmech. V Itálii se stala celebritou, když se uchytila v tamní televizi v pořadech Torno Sabato a Bubusette.

Fotbalista Gianluigi Buffon se potřetí stal otcem v roce 2016, když mu přítelkyně laria D’Amicová porodila syna Leopolda Mattiu. Právě kvůli novinářce se brankář rozešel se Šeredovou. Buffon a D’Amicová se v lítě 2017 zasnoubili.

BRITOVÉ JSOU RÁDI, ŽE OPUSTILI EU, PROČ BY SE VRACELI? DŘÍVE ODMÍTLI I EURO

Poslanci Evropského parlamentu ve středu v podvečer definitivně schválili brexitovou dohodu. Britové mohou opustit Evropskou unii. Pro bylo 621 hlasujících ze 683. Brexit tak nastane v pátek o půlnoci Europoslanci pro něj při rozpravě měli jen slova lítosti. A zklamaní Britové zase slzy.„Ujasněme si jednu věc. Dohoda o brexitu není žádné ‚sbohem‘, ale ‚na shledanou‘,“ řekl na konci svého proslovu při středečním plenárním zasedání v Bruselu europoslanec Guy Verhofstadt a vyzdvihl přednosti svých britských kolegů, jejichž předkové dvakrát prolili krev pro přátele z kontinentu.

Rozprava předcházela konečnému hlasování. To kvůli zpoždění proběhlo až po půl sedmé večer. Z 683 hlasujících europoslanců bylo pro dohodu 621 z nich. Šlo už jen o formalitu, i tak ovšem byla potřeba prostá většina hlasů, aby dohoda dojednaná mezi Londýnem a zbytkem Evropské unie prošla a Britové mohli po sedmačtyřiceti letech EU opustit. Úplně poslední krok, stejně malý, přijde ve čtvrtek, kdy dohodu potvrdí zástupci členských zemí, čímž smlouva vstoupí v platnost.

Koordinátor dalších britsko-unijních jednání Verhofstadt není jediný, který projevil smutek nad tím, jak se Británie rozhodla. Přicházela slova lítosti nad ztrátou ceněných přátel, slova respektu. Kromě toho se však ozvala i varování. Britové se tak dozvěděli, že jim účast v klubu národů přinesla výhody, o které teď přijdou. A že to není pomsta, ale že to tak prostě chodí. „Z Británie se nestane evropský Singapur,“ zaznělo také. Z opačné strany pak kromě smutku také zaznělo napomenutí, že pokud se EU nezmění, další státy se také mohou ocitnout před rozhodnutím Unii opustit.

Z Evropské unie brzy vystoupí další země, věští Farage a slibuje pomoc

„Byla to nejlepší práce v britské politice. Pracujete s lidmi z celé Evropy s různými zkušenostmi a máte možnost ovlivnit spoustu věcí,“ hodnotí nostalgicky působení v EP labouristický europoslanec Seb Dance. Nesouhlas s odchodem jeho země jej přiměl k tomu, aby šéfům unijních institucí adresoval otevřený dopis se žádostí, aby nechali „otevřené dveře“ pro návrat Británie do EU. Dopis podepsaný řadou kolegů chce předat ve čtvrtek.

Doufám, že se vrátím, řekla poslankyně se slzami v očích

Přidali se i další nespokojení Britové. Velšanka Jill Evansová v parlamentu promluvila velšsky a zalitovala, že se za celou dobu členství Británie v EU její jazyk nestal jedním z oficiálních jazyků společenství. Na to, že byli „vyhozeni“ v rozporu se svobodnou vůlí svých občanů, si postěžovala také severoirská politička Martina Andersonová.

„Labouristé a konzervativci žijí ve fantazii. Vysedávají v institucích postavených pro impérium, jenže Británie už není impérium, ale evropská země. Politici to nějak zapomněli říct ostatním Britům,“ poznamenal poslanec Bil Newton Dunn.„My se vrátíme. Merci, au revoir, it’s not a Good Bye,“ vrátila se k Verhofstadtovým slovům také Caroline Voadenová.
Slzy smutku pak neudržela Britka Molly Scott Catová. „Doufám, že se jednou vrátím do tohoto křesla a oslavím návrat do srdce Evropy,“ řekla dojatá politička za potlesku. Ten ostatně dostali mnozí zklamaní britští europoslanci.

Zcela protichůdná nálada však vládla v táboře nejtvrdších zastánců brexitu, z nichž někteří by nejraději vyhlásili v sobotu, tedy v den vystoupení z EU, státní svátek. Šéf strany pro brexit Nigel Farage prohlásil, že rozchod s EU je stejně významnou událostí jako odluka anglikánské církve od římskokatolické za krále Jindřicha VIII. v 16. století.
„Podle mě je to velmi nebezpečný politický projekt, kde lidé nemají kontrolu nad zákony,“ zopakoval své dlouhodobé tvrzení na adresu EU muž, který strávil v europarlamentu dvě desetiletí.

Farage a spol. zamávali zakázanými vlaječkami

Někteří europoslanci z dalších zemí se v zákulisí netajili tím, že jim pro svůj útočný styl plný invektiv vůči Unii bude ze všech britských kolegů chybět nejméně. Farage při svém plamenném projevu na plénu řekl „už ne víc Guye Verhofstadta“, což rozjařilo jeho stranické kolegy a společně pak Evropě na rozloučenou zamávali britskými vlaječkami. A naposledy tak porušili pravidla, protože národní vlaječky jsou nově v europarlamentu zakázané.

Nesmiřitelně rozdělení britští politici se shodují patrně jenom v jedné věci: nebude jim chybět cestování mezi Bruselem a Štrasburkem, kam se každý měsíc přesouvali na čtyřdenní plenární zasedání. Shodují se na tom, že zrušení francouzského sídla EP by Unii prospělo a šetřilo peníze i ovzduší.

BÍLÝ DŮM BRÁNÍ ZVEŘEJNĚNÍ BOLTONOVY KNIHY

Bílý dům se snaží zabránit zveřejnění připravované knihy někdejšího bezpečnostního poradce prezidenta Donalda Trumpa Johna Boltona, neboť text považuje za ohrožení bezpečnosti USA. Informovala o tom CNN. Národní bezpečnostní rada tvrdí, že v knize jsou utajované informace včetně těch v režimu přísně tajné. To ale Bolton odmítá.
Boltonova kniha, jejíž část se o víkendu dostala do médií, zdramatizovala proces ústavní žaloby, které Trump čelí kvůli údajnému zneužití pravomocí a údajným obstrukcím vůči Kongresu.

Žaloba je založena na takzvané ukrajinské kauze, v níž demokraté Trumpa viní, že vyvíjel nátlak na Ukrajinu, aby mu pomohla proti jeho demokratickému volebnímu sokovi Johnu Bidenovi. Bolton podle deníku The New York Times v knize tvrdí, že se mu Trump loni v létě svěřil, že chce zmrazit vojenskou pomoc Ukrajině, pokud mu Kyjev v kampani před letošními prezidentskými volbami nepomůže.

Nové informace, jež Boltonova chystaná kniha obsahuje, vedou demokraty k požadavku předvolat někdejšího Trumpova poradce jako svědka do Senátu Kongresu USA, který o ústavní žalobě rozhoduje.

Republikánské vedení a také Bílý dům to odmítají. Očekává se, že Bílý dům se případné Boltonovo předvolání do horní komory pokusí právně napadnout. Vedle toho se Bílý dům očividně snaží zabránit tomu, aby kniha vůbec vyšla. Národní bezpečnostní rada podle Reuters písemně informovala Boltonova právního zástupce Charlese Coopera, že text podle všeho obsahuje „velké množství tajných informací“ včetně těch v režimu přísně tajné.

Novinka v impeachmentu? Blízký muž zasadil Trumpově obraně těžkou ránu

„Podle federálního zákona a dohod o nevyzrazování, které váš klient podepsal jako podmínku pro přístup k tajným informacím, rukopis nesmí být vydán a ani jinak zveřejněn bez vymazání těchto tajných informací,“ citoval Reuters z dopisu určenému Cooperovi.

K tomuto závěru rada podle Reuters dospěla na základě předběžného prověřování; přezkoumávání textu ještě ukončeno nebylo. Boltonova kniha nese název The Room Where It Happened: A White House Memoir (Místnost, kde se to stalo: Memoáry z Bílého domu). Datum vydání, které bylo naplánováno na 17. března, je nyní kvůli výhradám Bílého domu nejisté.

FARAGE: Z EU BRZY VYSTOUPÍ DALŠÍ ZEMĚ

Předseda britské Strany pro brexit a europoslanec Nigel Farage ve středu v Bruselu prohlásil, že příklad Velké Británie odcházející z Evropské unie bude brzy následovat třeba „urážené“ Polsko, Dánsko nebo Itálie. EU označil za „antidemokratickou“ a její opuštění nazval „nejdůležitější událostí od chvíle, kdy Jindřich VIII. vyvedl království z římskokatolické církve“.

„Dnes ráno u snídaně bylo trochu mrazivo, protože vedle mě seděli Liberální demokraté,“ žertuje politik, který v Evropském parlamentu už „dvacet jedna let usiluje o to, aby přišel o práci“. Nigel Farage. Ve středu dopoledne si předseda Strany pro brexit (Brexit Party) sezval novináře na svou zřejmě poslední tiskovou konferenci v Evropském parlamentu.

V pátek jeho země opustí Evropskou unii a Farage neskrýval, že z toho má radost. Přišel dobře naladěný.
Byla to jedna velká one man show už od chvíle, kdy vešel do dveří. Z levého křídla místnosti Anna Politkovská se ozval potlesk a pak ještě několikrát. Seděli tam příznivci muže, který se sám označuje za toho, kdo nejvíc zasáhl do britské politiky i přesto, že není poslancem tamního parlamentu.

„Brexit je pravděpodobně to nejdůležitější, co se v Británii stalo od doby, kdy ji Jindřich VIII. vyvedl z římskokatolické církve,“ říká například a zadoufá, že páteční oslavy příliš nezkazí typické britské počasí. „Byť politický systém u nás potřebuje mnohé reformy, ukázalo se, že funguje. Demokracie a vůle lidu zvítězila,“ pokračuje.

Svůj více než pětačtyřicetiminutový výstup začal dlouholetý europoslanec vzpomínkou na své začátky v Bruselu. Poprvé sem přijel v roce 1999. „Byli jsme tři europoslanci a vůbec jsme nevěděli, co budeme dělat,“ vypráví. Už tehdy si prý myslel, že Unie není nic pro Británii. „Pro lidi jsme kvůli tomu byli trochu divní, minimálně jsme působili velmi excentricky. Jenže když jsem se sem loni v létě vrátil, bylo nás tady devětadvacet takových,“ popisuje nejtvrdší zastánce brexitu s tím, že není proti Evropské unii nebo proti Evropě.

Brexit bude Brity stát tolik, co účast v Evropské unii za celých 47 let

Je proti současné podobě Unie, kterou přinesla evropská ústavní smlouva Valéryho Giscarda d’Estaing. Tu v referendu nejdřív odmítli Francouzi a pak Nizozemci. „Myslel jsem si, že EU od svého záměru ustoupí. Ale stal se opak, ústavu přejmenovali na Lisabonskou smlouvu a ta už nemusela procházet referendy,“ vrací se Farage zpět do let 2005 až 2009.
Brexit podle něj přinese do dalších zemí debatu o tom, jaká by EU měla být. „Chceme Evropu vedenou Evropskou komisí, nebo Evropu, ve které budou spolupracovat suverénní národní státy?“ ptá se. A na otázku, které země by se mohly rozhoupat k „exitu“ jako další v pořadí, tipuje Dánsko, Itálii nebo Polsko.

To už totiž podle Farage utrpělo četné urážky „od lidí, jako je (Frans) Timmermans“. „Přesně před třiceti lety byli Poláci pod nadvládou komunistů a mnohým se zdá, že jsou dnes téměř ve stejné situaci,“ přidává Farage, který nezapomíná několikrát zdůraznit, že svůj život zasvětil probrexitové kampani a své zemi, která se díky brexitu stane znovu nezávislou a svobodnou.

Někdejší předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) podle svých slov založil novou Stranu pro brexit poté, co se „slabí a bezpáteřní konzervativci“ nedokázali zbavit „svého pravděpodobně nejhoršího lídra v historii“ – Theresy Mayové – a hrozilo, že se bude konat druhé referendum, ve kterém už by možná Britové nehořeli takovou touhou pro odchod z „antidemokratické“ EU jako v tom prvním.

Konečně Den B. Londýn čeká brexitový mejdan, půl země však cítí žal

Přesto, že se nakonec brexit, slovy současného britského premiéra Borise Johnsona, podařilo dotáhnout, Brexit Party podle Farage bude dál pokračovat ve své práci. Chválit vládu, když se jí něco povede, kritizovat ji, když se jí něco nepovede.

„A pokud znovu ‚upustí míč‘, zajistím, abych tam byl a chytil ho,“ prohlašuje Farage, který se chce v dalších letech soustředit na objíždění Evropy a podporu těch, kteří se chtějí vydat britskou cestou. Promlouvat chce i do dění ve Spojených státech.

S úsměvem na rtech přiznává, že se mu bude stýskat „po troše toho dramatu“. „Bude mi chybět to, že jsem tu býval zloduchem, který často přiměl pět set lidí, aby na něj začali bučet,“ pobaví znovu své křídlo nalevo. Poťouchle pak dodává, že ho láká myšlenka, že by při večerním definitivním a formálním hlasování o brexitové dohodě v europarlamentu hlasoval v její neprospěch. Prý to neudělá.

VE FRANCII NAŠLI UKRADENÉ VÍNO PRO ALŽBĚTU II.

Při domovní prohlídce muže podezřelého z pěstování konopí se francouzským policistům podařilo objevit kromě 82 gramů marihuany i několik lahví vzácných alsaských vín. Ta byla přitom podle serveru France Info určena pro britskou královnu Alžbětu II. a byla z vinotéky zcizena loni.

Muž se dostal do hledáčku policistů nejprve kvůli podezření z pěstování několika rostlin konopí u rybníčku u města Saint-Hyppolyte na severovýchodě Francie. Po výslechu se vyšetřovatelé rozhodli, že u podezřelého provedou domovní prohlídku.

Při ní kromě pěti částí rostlin konopí našli také 82 gramů marihuany. Narazili však rovněž na několik lahví vína, které bylo ukradeno minulé léto z nedalekého proslulého vinařství Rolly-Gassmann. Mezi lahvemi přitom bylo i několik kusů, jež se měly dostat do rukou Alžběty II.

„Zloději neměli štěstí, narazili na hromádku vín královny! Jedná se o trochu speciální cuvée, která nejsou na prodej,“ řekl Pierre Gassmann, který vinařství Rolly-Gassmann vede. „Anglie je největším importérem našich vín a Alžběta II. je má velice ráda,“ dodal. Podezřelý se podle France Info nejdříve snažil tvrdit, že si lahve koupil, následně se však ke krádeži přiznal. V březnu stane před soudem.

HEREČKA SIMONA PRASKOVÁ SHODILA 12 KILO

Hraje v divadle i ve filmech a jak známo, kamera bývá k postavě velmi nemilosrdná. Herečka Simona Prasková (55) se už s kily navíc trápit nemusí, za rok shodila dvanáct kilogramů cítí se naprosto úžasně.„Před časem jsem navštívila kamarádku, která je o rok starší a o pět kilo lehčí než já. Navíc měla nádhernou postavu, úplně jako mladá holka. Byla jsem z toho nadšená, protože jsem měla v hlavě zafixováno, že se s věkem přibírá a nedá se s tím nic dělat. Tenkrát jsem si řekla, proč bych nemohla být i já štíhlá jako v osmnácti?“ prozradila herečka.

„Začala jsem chodit s kamarádkou a jejím partnerem do posilovny, sehnala jsem si kalorické tabulky a změnila stravování. Vynechala jsem pečivo, začala jsem jíst hodně zeleniny a ovoce a cukr jsem nahradila medem,“ vzpomíná Simona Prasková, která se tenkrát vracela z Velké Británie po rozvodu s prvním mužem a pomalu začínala vztah s manželem současným. A cítila se zamilovaná a plná optimismu.

„Měla jsem štěstí, že jsem neměla metrák, ale jen 65 kilo, i když před kamerou a na fotkách jsem vypadala daleko oplácanější. Hublo se mi docela dobře a hlavně jsem na to měla skoro celý rok. Hodně mi v tom pomohli naši dva pejskové, protože jsem je chodila pravidelně venčit, a taky má dcera Natálka, okolo které jsem se něco nalítala. A v neposlední řadě vlastně i můj tatínek, který byl nevyléčitelně nemocný a doma jsme o něj s mužem léta pečovali. To všechno mi nedovolilo zahálet, byla jsem pořád v jednom kole a kila šla dolů sama,“ říká pohledná herečka, jíž se podařilo dostat na 53 kilogramů, ve kterých se cítí úžasně. Každý rok si navíc projde cyklem čištění organismu podle konceptu Antónie Mačingové.

„Zpočátku jíte jen mrkev na různé způsoby, kořenovou zeleninu, luštěniny a červenou řepu. Dva týdny vůbec nekonzumujete maso ani pečivo. Po čtrnácti dnech už můžete jíst bílé maso a ryby, za měsíc i pečivo. Není to snadné, občas máte i hlad, ale stojí to za to,“ přiznává Simona, která udělala něco i pro svou fyzičku a začala běhat.
„Je úplně jedno, jestli běhám u moře, na Šumavě na chalupě, nebo v Praze po parku. Není od věci být na čerstvém vzduchu a chodit denně pěšky. Vždycky si krásně vyčistím hlavu. Nejvíc mi ale dává jóga, život bez ní si už nedovedu představit, a když si kvůli práci nestíhám zacvičit, mám úplný absťák. No a hodně se naběhám také na jevišti,“ dodává.
„Teď hraji majitelku domu v detektivce Zakopaný pes v Divadle Marianny Arzumanové na prknech Divadla v Celetné. Pořád někoho na jevišti obsluhuji a přenáším různé věci sem tam. Vždy mi u toho děsně vytráví, ne nadarmo se říká, že je člověk hladový jako herec,“ vtipkuje Simona, která chvilku neposeděla ani jako dítě.
Aktuální číslo

Objednat do schránky

„V rodném Brně jsme s kamarády chodili na Medlánský kopec sáňkovat. Doteď ty sáně vidím před sebou, měly takové vyšívané sedátko. Chodila jsem i bruslit, ale k lyžím jsem nikdy moc vztah neměla. Největší pohroma pro mě byla, když jsem na lyžařském výcviku s JAMU musela sjet příkrou sjezdovku na běžkách. Dala jsem to, ale napříč od smrku ke smrku. To moje Natálka mě už dávno trumfla, na lyžích jezdí skvěle,“ chválí dceru pyšná maminka, která si zahrála také v novém filmu Špindl 2.

Neměla tam roli zdatné lyžařky, ale hrála jednu ze skupiny ezoteriček, které se vydaly na hory hledat samy sebe. „Nemyslete si, i tam mě navlékli do kombinézy, nasadili mi lyže a vyhnali mě na prudkou sjezdovku. Když ovšem režisér viděl můj styl jízdy, pořídil mi dubléra,“ směje se herečka, kterou v poslední době obléká její kamarádka Jana Kohoutová.
„Šije mi věci na míru tak, aby šly k mému temperamentu a k očím,“ ukazuje nám krásné modely Simona. A do těch nádherných šatů se stále bez problémů vejde. Svou štíhlou postavu ukázala také jako soudkyně ve filmu Cena za štěstí.

MEZI KUBOU A JAMAJKOU SILNĚ ZEMĚTŘESENÍ

Zemětřesení o síle 7,7 zasáhlo oblast v Karibiku jižně od Kuby a severozápadně od Jamajky. Úřady varovaly před tsunami na pobřeží Mexika, Střední Ameriky a na Kajmanských ostrovech, po několika hodinách ho zrušily.

O zemětřesení informoval americký geologický ústav USGC. Zprávy o případných škodách nebo obětech nejsou.
Epicentrum zemětřesení se nacházelo ve vzdálenosti 125 kilometrů severozápadně od jamajského města Lucea a otřesy vycházely z hloubky deseti kilometrů.

Jistá žena, která pracuje v katolickém kulturním centru v Santiagu de Cuba na jižním pobřeží ostrova, agentuře AP popsala, že „všichni seděli a bylo cítit, jak se židle hýbají“. Podle ní nejsou v centru tohoto města viditelné žádné škody.
Na Kajmanských ostrovech místy popraskal povrch silnic a vylil se na ně zřejmě obsah rovněž poničeného kanalizačního potrubí.

O tom, že pocítili otřesy, informovali USGC obyvatelé Miami na Floridě a několik budov v jižní části tohoto amerického státu bylo z preventivních důvodů evakuováno. Z oblasti nejsou hlášeni zranění ani větší materiální škody.