iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Oznámení Válkové na Blažka, prokurátor Urválek, dohled

Vládní zmocněnkyně pro lidská a poslankyně za hnutí ANO Helena Válková podala trestní oznámení pro pomluvu kvůli článku o její někdejší spolupráci s komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem. Kvůli článku se rozhodla nekandidovat na funkci ombudsmanky. O trestním oznámení informoval Deník N. Válková tvrdí, že se nepodílela na šikaně disidentů, jak se píše v článku. Žádá také omluvu od historika Petra Blažka, který je v článku citován. Článek o její spolupráci s Urválkem vyšel na Info.cz, jeho vydavatel a šéfredaktor Michal Půr i historik Blažek řekli Deníku N, že si za informacemi v článku stojí.

Zpravodajský portál zveřejnil 9. ledna materiál, podle něhož Válková sepsala koncem 70. let s Urválkem odborný článek obhajující takzvaný ochranný dohled, zneužívaný komunistickým režimem k šikaně disidentů. Urválek jako prokurátor mimo jiné poslal v roce 1950 v politickém procesu na smrt političku Miladu Horákovou.

Válková se několik dní po zveřejnění zprávy Info.cz rozhodla nekandidovat na funkci ombudsmanky. Zdůvodnila to jen svým někdejším členstvím v komunistické straně, ne spoluprací s Urválkem. „Oznamovatelka se nikdy nepodílela na šikaně disidentů, a už vůbec ne s mužem, který poslal na smrt Horákovou,“ píše se v trestním oznámení Válkové.

Poslankyně v oznámení odmítá tvrzení historika Blažka, že musela vědět o zneužívání ochranného dohledu k šikaně odpůrců režimu. Blažek pro svá tvrzení neměl podle trestního oznámení žádný důkaz a Válková o zneužívání ochranného dohledu nevěděla.

Válková zůstává zmocněnkyní pro lidská práva

„Jak jsem avizovala, proti nepřípustným lžím a pomluvám se budu bránit soudní cestou,“ sdělila Deníku N Válková. Ochranný dohled umožňoval soudům přikázat odsouzeným pobyt jen v určitém obvodu, uvalit zákaz návštěvy určitých míst nebo znemožnit změnu zaměstnání.

„Za článkem, který se týkal profesorky Válkové, si stojíme a nevidíme v něm žádný problém,“ řekl Deníku N šéfredaktor Info.cz Půr. Blažek zopakoval, že Válková musela o šikaně disidentů prostřednictvím ochranného dohledu vědět.
„Kdyby byla nezávislou advokátkou nebo pracovnicí na nějaké právnické fakultě, byl bych ochotný jí to věřit. Ona ale zpracovávala tematiku ochranného dohledu na základě statistik, které jí byly k dispozici. Jejich součástí měly být i tyto případy, proto bezpochyby musela vědět, k jakým trestným činům jsou tyto ochranné dohledy využívány,“ řekl Deníku N.
Ačkoli se Válková po zveřejnění článku Info.cz vzdala nominace na post ombudsmanky, odmítla odejít z funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva. K odstoupení ji vyzývali představitelé sněmovní opozice i třeba člen rady vlády pro lidská práva Tomáš Němeček. Většina z 25 členů rady ale Válkovou 16. ledna ve funkci podpořila. Němeček a další člen rady Hubert Smekal z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity poté z rady odstoupili. Vláda o možnosti odvolání Válkové jednala, ale nehlasovala.

SOUDCE ŠOPEK V OSTRAVĚ NEPOSTIHL ŽALOBKYNI ANDĚLOVOU

Soud: Vedoucí žalobkyně Andělová systematicky ničila autoritu Kornasové, přesto nešlo o šikanu: Senát Okresního soudu v Ostravě (OS) v čele se soudcem Jiřím Šopkem včera zamítl žalobu bývalé vedoucí Okresního státního zastupitelství v Ostravě (OSZ) Tamary Kornasové na stát. Žalobou se Kornasová domáhala zadostiučinění za to, jak vůči ní postupovala její někdejší nadřízená, vedoucí Krajského státního zastupitelství v Ostravě (KSZ) Zlatuše Andělová.

V žalobě Kornasová tvrdila, že Andělová ji šikanovala a zneužívala svého postavení k tzv. bosingu.

Tamara Kornasová na úvod včerejšího jednání uvedla, že s Andělovou měla na počátku dobré vztahy. Andělová Kornasové totiž v roce 2004 nabídla přechod z OSZ v Kroměříži, kde tehdy působila, na OSZ v Ostravě s tím, že s ní počítá na vedoucí funkci. Šéfkou OSZ v Ostravě se také stala hned rok poté a vztah měly obě ženy přátelský, setkávaly se i mimo práci a vzájemně si dávaly dokonce dárky.

Jako zlom ve vztazích uvedla Kornasová soudu událost, kdy odmítla v roce 2010 splnit pokyn Andělové, spočívající v uložení výtky podřízenému státnímu zástupci. Ten vykonával dozor v případu, v němž byla podezřelou starostka jednoho z ostravských obvodů (podle informací České justice se jednalo o někdejší starostku obvodu Mariánské Hory a Hulváky a senátorku Lianu Janáčkovou). Státní zástupce podle Kornasové totiž dospěl k závěru, že nedošlo k trestnému činu a v souladu s vyšetřovatelkou připravil rozhodnutí o odložení.

Do věci však měl zasáhnout nadřízený vyšetřující policistky, tehdejší vedoucí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). Ten měl podle Kornasové volat onomu dozorovému státnímu zástupci a dožadovat se, aby věc neodkládal a dále byly činěny úkony. Státní zástupce však nesouhlasil, pročež se měl šéf ÚOKFK obrátit přímo na Andělovou a vedoucího odboru trestního řízení KSZ. V reakci na to si vyžádalo KSZ spisový materiál a uložilo OSZ pokyny k dalšímu prověřování. Dozorový státní zástupce v tom ovšem spatřoval ovlivňování a z dalšího dozorování věci se vyloučil pro podjatost. Andělová tento jeho krok vyhodnotila jako nezákonný a požadovala po Kornasové, aby mu uložila výtku. To Kornasová odmítla, neboť postup státního zástupce vyhodnotila jako vyjádření právního názoru, což posléze konstatovalo i Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Andělová ovšem na uložení výtky trvala, pouze s jiným odůvodněním, totiž za údajné expresivní výrazy, kterými měl své vyjádření k pokynům státní zástupce provázet.

Služební telefon a docházka

Události pak nabraly podle Kornasové spád v roce 2016, kdy se měla Andělová chystat k odchodu z funkce, a podle informací Kornasové chtěla zabránit, aby se její nástupkyní stala právě ona.

Na dotaz předsedy senátu Kornasová popsala, které konkrétní kroky ze strany Andělové považovala za šikanu. Jednalo se primárně o vyžadování údajů o využívání služebního telefonu a žádosti o velké množství údajů z bezpečnostního systému OSZ ohledně docházky. „Na toto téma chodily opakovaně přípisy, musela jsem se opakovaně vyjadřovat, administrativa k tomu musela vypracovávat podklady, museli všeho nechat,“ popisovala Kornasová soudu tehdejší situaci na OSZ. Andělová také zamítla žádost státních zástupců OSZ o stanovení pružné pracovní doby, aniž by ovšem toto zamítnutí vysvětlila.

„V průběhu října 2016 jsem dostala tři výtky. Ty byly uděleny na základě tajně pořízené nahrávky z porady na OSZ, kdy mi bylo vytýkáno, že se nechovám ke KSZ správně a že se na poradě státní zástupci smějí, což ale z nahrávky nijak nevyplývá. Výtky se týkaly také údajných pochybení v oblasti výkonu správy. Další se týkala toho, že jsem neudělila výtku své náměstkyni za průtahy v konkrétní věci, v níž ovšem sama dohledová státní zástupkyně předtím průtahy neshledala,“ uvedla Kornasová.

Ta se na konci léta 2016 kvůli situaci rozhodla oslovit vedoucího Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Olomouci Ivo Ištvana. „Telefonovala jsem mu, pozvala jsem ho na oběd, přichystala jsem si materiály ohledně komunikace s KSZ. Prvního září jsme se sešli v Ostravě, přítomni byli i mí náměstci. Ištvan mi řekl, že postup KSZ není normální. Řekla jsem mu, že se nemohu při tomto stylu práce ani najíst a on mi na to řekl, že by to bez jídla nevydržel. Pak rozvíjel filosofické teorie. Jak jsem se pak doslechla, o schůzce později řekl Andělové,“ uvedla Kornasová.

Zeman ji vyzval k rezignaci

VSZ v Olomouci požádala také o výkon dohledu nad oněmi třemi uloženými výtkami ze strany KSZ. VSZ po dvou měsících konstatovalo svoji nepříslušnost, což pak učinilo i NSZ. „VSZ i NSZ jsem ve svých podáních informovala, že postup KSZ považuji za šikanu. Osobně jsem telefonovala i Pavlovi Zemanovi, který mi řekl ‚vydržte‘,“ popsala soudu Kornasová své snahy řešit situaci s nadřízenými.

Její stížnost a žádost VSZ o dohled nad postupem Andělové poslal Ištvan Andělové. Ta si pak Kornasovou pozvala v lednu 2017 na výslech, kde jí měla sdělit, že podá návrh na její odvolání z funkce. Vyrozumění o prvním návrhu na odvolání však Kornasová obdržela na konci února 2017, a to až na základě její žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
V polovině srpna 2017 si Kornasovou zavolal na schůzku také nejvyšší státní zástupce Zeman. „Naivně jsem si myslela, že bude řešit situaci a že mi po více jak třicetileté praxi třeba nabídne místo na VSZ či NSZ. Místo toho mne vyzval k rezignaci. Říkal mi, že o konfliktech nic neví a že první návrh na mé odvolání nebyl podle něj fundovaný, ale druhý už fundovaný je. Na OSZ je podle něj řada problémů odborného charakteru a výzvu k rezignaci zdůvodňoval tím, aby bylo zachováno dobré jméno státního zastupitelství. Sdělila jsem mu, že nerezignuji a že bych ho ráda informovala o tom, co se děje. Na to mi řekl, že ho to nezajímá, načež jsem odešla. Ony odborné nedostatky mi nijak nevysvětlil, řekl mi jen, že má zkušenosti s odvoláním a že budu odvolána,“ popsala soudu Kornasová průběh jednání s nejvyšším státním zástupcem.

Důsledná a přísná Andělová

Se závěrečnou řečí poté vystoupil vedoucí KSZ v Ostravě Libor Malý, který v soustavě působí od roku 1986. Nejdříve jako řadový referent prokuratury, od roku 1993 coby vedoucí OSZ v Bruntále. „Paní Andělovou znám proto dobře, její metody řízení, přístup k podřízeným. Byla vždy přísná, rovná, nicméně z mého pohledu více či méně formalistická. Byla důsledná, vždy jsem její požadavky chápal jako zákonné. Byla důsledná i vůči sobě, ona sama jako první dodržovala pracovní dobu,“ uvedl Malý.

Jeho vztah s ní nebyl idylický, nebyl přátelský, někdy nesouhlasil s jejími postupy, ale respektoval je. Sám od ní obdržel výtku za výkon správy. I on měl výhrady ohledně požadavku na striktní dodržování pracovní doby a musel přijmout opatření, která po něm KSZ v této věci vyžadovalo.

Podle jeho zkušeností byl přístup Andělové ohledně kontroly pracovní doby a využívání služebních telefonů stejný vůči všem vedoucím okresním státním zástupcům. Všichni dostávali také přísné lhůty pro zpracování zpráv, chyby museli napravovat často v šibeničních lhůtách.

Podle Malého mají ale důsledné a časté kontroly KSZ své ratio: KSZ musí fungovat jako systém tak, aby se předcházelo „okresním“ či „krajovým“ právům, všude by se měly ve stejných agendách volit shodné postupy. Vedoucí OSZ musí respektovat interní pravidla a pokyny, zákon ovšem na druhou stranu podle Malého vytváří prostor pro nezávislost státního zástupce při postupu v konkrétní věci.

Zvýšenou míru zájmu o OSZ v Ostravě zdůvodnil Malý soudu tím, že u něj pracuje celá čtvrtina všech státních zástupců v kraji. „A jestliže ta čtvrtina na OSZ v Ostravě nefunguje tak, jak by měla, má to dopad na celý kraj,“ uvedl Malý.

Kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat

Ten spatřuje v kontrolní činnosti podstatu funkce vedoucího státního zástupce a není možné se tak postupu KSZ vůči Kornasové divit. „Já musím kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat,“ uvedl Malý s tím, že jako vedoucí státního zastupitelství musí dbát na řádný chod a nelze všem podřízeným paušálně důvěřovat. „V rámci okresu, kterému jsem velel, mí podřízení vždy dostávali podrobnou informaci o jejich výkonnosti, dbal jsem o rovnoměrné rozdělování věcí,“ popsal svoji praxi Malý, podle jehož zjištění nebylo OSZ v Ostravě Kornasovou vedeno dobře. „Vždy jsem vycházel z toho, že je to na mě, abych se znalostí věci přijal opatření. Ten kraj udělal práci za mě, on našel u mě chybu, kterou já musím s konkrétní znalostí prostředí a lidí napravit. Právem nadřízeného je říci, že přijatá opatření nepovažuje za nedostatečná,“ odmítl Malý námitky Kornasové, že jí nebylo sdělováno KSZ, jak má při nápravě vytčených chyb postupovat.

Jako klíčový problém zmínil praxi, kdy měli ostravští státní zástupci místo zastavování trestního stíhání rušit s dlouhým časovým odstupem usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž obcházeli NSZ, které takové rozhodnutí nemohlo přezkoumat.

„Účast zde je pro mne obrovské zklamání. Jednak, že to vůbec řešíme a pak co jsem tady slyšel z úst některých svých kolegů, to nepochopení postavení a role státního zástupce, jak by se měl chovat. Z mého pohledu se nejedná o žádnou šikanu či bosing, ale o důsledné trvání na dodržování povinnosti vedoucího státního zástupce,“ uvedl Malý na závěr.
V závěrečném návrhu shrnul advokát Kornasové Pavel Uhl důvody, proč by měl soud žalobě vyhovět.
Žalovaný, tedy stát, podle Uhla dlouhodobě nezajistil zákonné podmínky k výkonu veřejné funkce a nezabránil zásahu do důstojnosti člověka a jeho cti.

Z dokazování podle něj plyne, že důvod pro zvolený postup KSZ vůči Kornasové byl jiný než v závěru vytýkaná údajná neschopnost. Vedení KSZ se snažilo domoci se nějakého výsledku, který zákon nepředpokládá a volilo při tom řešení vždy na samém okraji přísnosti. Tlak byl silný, setrvalý, vedený mnoha způsoby: od opakovaných kontrol a podávání výpovědí k nim, přes přijímání anonymních podnětů, tajných nahrávek z porad, až po sabotáž podmínek práce na pracovišti. „Žalobkyně se ocitla v roli osoby, která řídila kolektiv, za který byla odpovědná, byla odpovědná za jeho výkony, ale neměla faktický mentální prostor přijímat taková opatření, kterými by smysluplně mohla řídit i na poměry české justice relativně obsáhlý kolektiv,“ uvedl Uhl.

Odkaz na rozhodnutí NSS

Námitky, že se jednalo o zákonný postup, nemohou podle Uhla obstát. Zákon předpovídá účelnost kroků a bezduché naplňování zákona k tomu nevede, vše je otázkou míry a proporcí.

Navíc ani notorické lpění na údajné zákonnosti neobstojí. Uhl v této souvislosti zmínil dvě rozhodnutí kárných senátů. První se týkalo případu, kdy dnes již bývalá předsedkyně libereckého okresního soudu krátila plat soudci, který nedodržoval pracovní dobu. Byť se rozhodnutí týká soudců, není podle Uhla důvod, aby se analogicky nevztahovalo i na státní zástupce.
Odkázal také na nedávné rozhodnutí kárného senátu v případě státní zástupkyně Soni Bednářové ohledně odůvodněnosti pokynu nadřízených. Dohledová činnost KSZ vůči Kornasové totiž podle Uhla tato kárným senátem stanovená kritéria nesplňovala a jednalo se ze strany Andělové o „masivní prosazování vlastní autority bez ohledu na jakýkoliv právní diskurz“. Kraj podle Uhla pouze vytvářel tlak, a to s cílem se Kornasové zbavit.

Uhl také popsal, v čem případ Kornasové splňoval kritéria šikany. Jedním z jejích prvků je totiž podle něj to, že je toto jednání tolerováno a částečné zavinění je dáváno i tomu, kdo je šikanován. V tomto případě byla podle Uhla šikana tolerována a omlouvána i na vyšších stupních soustavy státního zastupitelství, přičemž se podle něj jednalo o učebnicový příklad legitimizace šikany v rámci systému. „Neschopnost některé skutečnosti nahlédnout, kterou nijak nekritizuji, je bohužel některým lidem vlastní a plejáda svědků navržených žalovanou stranou podává smutné svědectví, že šikana mívá strukturální důvody a soustava státního zastupitelství jako celek se s ní zatím vyrovnat, minimálně v některých případech, neumí,“ uvedl Uhl. Ten vyjádřil přesvědčení, že i tento případ a tlak civilní justice může přispět k řešení šikany ve státním zastupitelství obdobně, jako k tomu v minulosti přispěl tlak společnosti v případě šikany v armádě či na školách. Soud však argumentům Uhla nepřisvědčil a žalobu zamítl.

Chyby systémového charakteru

Jak uvedl předseda senátu Jiří Šopek, soud v tomto pracovně právním sporu nehodnotil, zda Tamara Kornasová z funkce vedoucí státní zástupkyně odvolána oprávněně či nikoliv, neboť mu to nepřísluší a přezkum podléhá správnímu soudnictví. Soud ani neposuzoval, zda interní postupy uvnitř soustavy byly v souladu se zákonem.

Soud zkoumal, proč bylo OSZ v Ostravě podrobeno tak masivnímu zájmu KSZ a zda zvolené postupy nebyly šikanou. Tedy déletrvajícím nepřípustným ponižujícím chováním nadřazené osoby vůči podřízené oběti, jako je například dlouhodobý psychický tlak, ukládání zbytečných úkolů, provázené potěšením nadřízeného z jejich nezvládání v kombinaci s možností kdykoliv takové jednání ukončit.

Podle soudu tomuto jednání Kornasová vystavena nebyla. Pro posouzení věci byla klíčová otázka, zda zvýšená kontrolní činnost KSZ měla své odůvodnění. A to podle soudu tkvělo v praxi nezákonného postupu OSZ v podobě rušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Což spustilo první mimořádnou dohledovou prověrku, která tuto praxi potvrdila a následné další prověrky zjistily další nedostatky.

Například na OSZ bylo mnohem méně využíváno odklonů, či že ostravští státní zástupci téměř nevyužívali zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Tyto chyby byly podle názoru soudu systémového charakteru, a lze je proto přičíst vedoucí státní zástupkyni. Nařizování opakovaných prověrek bylo v takové situaci právem vedoucí krajské státní zástupkyně, která nesla za práci OSZ odpovědnost a prověrky měly zajistit řádný chod OSZ. Kontroly na OSZ sice byly vykonávány mnohem častěji, avšak vždy to bylo podle soudu odůvodněno a vysvětleno, nesloužily tak jako nástroj zastrašování.
Soud také neshledal problém v kontrole docházky na pracoviště. KSZ bylo podle názoru soudu totiž vůči OSZ v postavení zaměstnavatele a zaměstnanec má povinnost dodržovat pracovní dobu, jejíž dodržování má zaměstnavatel právo kontrolovat. Soud neshledal, že by kontrola byla extrémní: pochybení byla pouze vytknuta, často navíc jen telefonicky.

Práce žalobce samostatná není

Podle soudu není ani možné na případ aplikovat srovnání se soudci. „Jsou profese, kde bývá zvykem, že zaměstnanec, po dohodě se zaměstnavatelem nemusí veškerou svoji pracovní činnost vykonávat v pracovní době na pracovišti, ale toleruje se mu, že si část práce udělá doma. Typicky se jedná například o učitele, vědecké pracovníky, umělce, novináře a podobně. Takovouto výhodu lze však učinit jen u těch činností, které jsou vykonávány samostatně, bez součinnosti s ostatními zaměstnanci či jinými osobami, typicky například opravování žákovských sešitů učitelem. Práce státního zástupce ale zas až tak samostatná není, a proto pokud žalovaná strana argumentovala tím, že je pro řádný chod státního zastupitelství nutné, aby byli státní zástupci a administrativní aparát přítomni na pracovišti ve stejnou dobu, pak tento argument hodnotíme jako racionální,“ konstatoval předseda senátu Šopek.

Za problematické ovšem soud označil rozsáhlé zpětné kontrolování docházky a využívání služebních telefonů, kdy státní zástupci museli volat na neznámá telefonní čísla a identifikovat je za poslední kalendářní rok. Je podle soudu nabíledni, že tato zvýšená kontrolní činnost ze strany KSZ, která se netýkala jen odborných věcí, zcela oslabovala autoritu žalobkyně. Soud to dokonce označil za strategii, která vyústila v její odvolání z funkce. Kornasová se podle soudu dostala do komplikované situace, v níž bylo zřejmé, že ji nemůže ustát, ovšem sama žalobkyně na to reagovala podle soudu ztrátou sebereflexe. Vztahy se tak na OSZ začaly zhoršovat a nebylo v silách Kornasové to řešit.

„Myslíme si také, že cílem některých kroků Andělové bylo vytvořit na pracovišti atmosféru, aby si státní zástupci přáli, aby Kornasová z funkce odešla, protože to pak skončí,“ popsal své úvahy soud. Přesto konstatoval, že ani to neprovázely šikanózní a nedůstojné, direktivní praktiky vedoucí k vytvoření nedůstojných pracovních podmínek. Jednalo se podle soudu o přístup formální, tvrdý, rezervovaný a chladný, přesto ovšem tento odosobněný, úřední přístup KSZ vždy respektoval důstojnost žalobkyně. Podle soudu bylo prokázáno, že se žalobkyni nikdy nepodařilo zlomit a její postoj byl vždy hrdý a bojovný, což ovšem vedlo často ke ztrátě sebereflexe.

Soud se však pozastavil nad neodůvodněným zamítnutím žádosti o zavedení pružné pracovní doby, zatímco po odvolání Kornasové z funkce byla povolena. Vysvětlení Andělové soud vyhodnotil jako nedůvěryhodné a nelze se proto podle soudu divit, že to bylo považováno za svévoli. Podobně jako tomu bylo u plošné kontroly telefonů, omezení čerpání náhradního volna, přísné sledování dodržování obědové pauzy. Zde se mohla žalobkyně domnívat, že je terčem šikany a bosingu. Toto „utahování šroubů“ promítl soud do stanovení nákladů náhrady řízení, které žalované straně nepřiznal, neboť ta podle soudu tímto svým nesrozumitelným postupem řízení spoluzavinila. Petr Dimun, ceskajustice.czálkové

Vládní zmocněnkyně pro lidská a poslankyně za hnutí ANO Helena Válková podala trestní oznámení pro pomluvu kvůli článku o její někdejší spolupráci s komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem. Kvůli článku se rozhodla nekandidovat na funkci ombudsmanky. O trestním oznámení informoval Deník N. Válková tvrdí, že se nepodílela na šikaně disidentů, jak se píše v článku.

Žádá také omluvu od historika Petra Blažka, který je v článku citován. Článek o její spolupráci s Urválkem vyšel na Info.cz, jeho vydavatel a šéfredaktor Michal Půr i historik Blažek řekli Deníku N, že si za informacemi v článku stojí.

Zpravodajský portál zveřejnil 9. ledna materiál, podle něhož Válková sepsala koncem 70. let s Urválkem odborný článek obhajující takzvaný ochranný dohled, zneužívaný komunistickým režimem k šikaně disidentů. Urválek jako prokurátor mimo jiné poslal v roce 1950 v politickém procesu na smrt političku Miladu Horákovou.

Válková se několik dní po zveřejnění zprávy Info.cz rozhodla nekandidovat na funkci ombudsmanky. Zdůvodnila to jen svým někdejším členstvím v komunistické straně, ne spoluprací s Urválkem. „Oznamovatelka se nikdy nepodílela na šikaně disidentů, a už vůbec ne s mužem, který poslal na smrt Horákovou,“ píše se v trestním oznámení Válkové.

Poslankyně v oznámení odmítá tvrzení historika Blažka, že musela vědět o zneužívání ochranného dohledu k šikaně odpůrců režimu. Blažek pro svá tvrzení neměl podle trestního oznámení žádný důkaz a Válková o zneužívání ochranného dohledu nevěděla.

Válková zůstává zmocněnkyní pro lidská práva

„Jak jsem avizovala, proti nepřípustným lžím a pomluvám se budu bránit soudní cestou,“ sdělila Deníku N Válková. Ochranný dohled umožňoval soudům přikázat odsouzeným pobyt jen v určitém obvodu, uvalit zákaz návštěvy určitých míst nebo znemožnit změnu zaměstnání.

„Za článkem, který se týkal profesorky Válkové, si stojíme a nevidíme v něm žádný problém,“ řekl Deníku N šéfredaktor Info.cz Půr. Blažek zopakoval, že Válková musela o šikaně disidentů prostřednictvím ochranného dohledu vědět.
„Kdyby byla nezávislou advokátkou nebo pracovnicí na nějaké právnické fakultě, byl bych ochotný jí to věřit. Ona ale zpracovávala tematiku ochranného dohledu na základě statistik, které jí byly k dispozici. Jejich součástí měly být i tyto případy, proto bezpochyby musela vědět, k jakým trestným činům jsou tyto ochranné dohledy využívány,“ řekl Deníku N.
Ačkoli se Válková po zveřejnění článku Info.cz vzdala nominace na post ombudsmanky, odmítla odejít z funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva. K odstoupení ji vyzývali představitelé sněmovní opozice i třeba člen rady vlády pro lidská práva Tomáš Němeček. Většina z 25 členů rady ale Válkovou 16. ledna ve funkci podpořila. Němeček a další člen rady Hubert Smekal z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity poté z rady odstoupili. Vláda o možnosti odvolání Válkové jednala, ale nehlasovala.

SOUDCE ŠOPEK V OSTRAVĚ NEPOSTIHL ŽALOBKYNI ANDĚLOVOU

Soud: Vedoucí žalobkyně Andělová systematicky ničila autoritu Kornasové, přesto nešlo o šikanu: Senát Okresního soudu v Ostravě (OS) v čele se soudcem Jiřím Šopkem včera zamítl žalobu bývalé vedoucí Okresního státního zastupitelství v Ostravě (OSZ) Tamary Kornasové na stát. Žalobou se Kornasová domáhala zadostiučinění za to, jak vůči ní postupovala její někdejší nadřízená, vedoucí Krajského státního zastupitelství v Ostravě (KSZ) Zlatuše Andělová.

V žalobě Kornasová tvrdila, že Andělová ji šikanovala a zneužívala svého postavení k tzv. bosingu.

Tamara Kornasová na úvod včerejšího jednání uvedla, že s Andělovou měla na počátku dobré vztahy. Andělová Kornasové totiž v roce 2004 nabídla přechod z OSZ v Kroměříži, kde tehdy působila, na OSZ v Ostravě s tím, že s ní počítá na vedoucí funkci. Šéfkou OSZ v Ostravě se také stala hned rok poté a vztah měly obě ženy přátelský, setkávaly se i mimo práci a vzájemně si dávaly dokonce dárky.

Jako zlom ve vztazích uvedla Kornasová soudu událost, kdy odmítla v roce 2010 splnit pokyn Andělové, spočívající v uložení výtky podřízenému státnímu zástupci. Ten vykonával dozor v případu, v němž byla podezřelou starostka jednoho z ostravských obvodů (podle informací České justice se jednalo o někdejší starostku obvodu Mariánské Hory a Hulváky a senátorku Lianu Janáčkovou). Státní zástupce podle Kornasové totiž dospěl k závěru, že nedošlo k trestnému činu a v souladu s vyšetřovatelkou připravil rozhodnutí o odložení.

Do věci však měl zasáhnout nadřízený vyšetřující policistky, tehdejší vedoucí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK). Ten měl podle Kornasové volat onomu dozorovému státnímu zástupci a dožadovat se, aby věc neodkládal a dále byly činěny úkony. Státní zástupce však nesouhlasil, pročež se měl šéf ÚOKFK obrátit přímo na Andělovou a vedoucího odboru trestního řízení KSZ. V reakci na to si vyžádalo KSZ spisový materiál a uložilo OSZ pokyny k dalšímu prověřování. Dozorový státní zástupce v tom ovšem spatřoval ovlivňování a z dalšího dozorování věci se vyloučil pro podjatost. Andělová tento jeho krok vyhodnotila jako nezákonný a požadovala po Kornasové, aby mu uložila výtku. To Kornasová odmítla, neboť postup státního zástupce vyhodnotila jako vyjádření právního názoru, což posléze konstatovalo i Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ). Andělová ovšem na uložení výtky trvala, pouze s jiným odůvodněním, totiž za údajné expresivní výrazy, kterými měl své vyjádření k pokynům státní zástupce provázet.

Služební telefon a docházka

Události pak nabraly podle Kornasové spád v roce 2016, kdy se měla Andělová chystat k odchodu z funkce, a podle informací Kornasové chtěla zabránit, aby se její nástupkyní stala právě ona.

Na dotaz předsedy senátu Kornasová popsala, které konkrétní kroky ze strany Andělové považovala za šikanu. Jednalo se primárně o vyžadování údajů o využívání služebního telefonu a žádosti o velké množství údajů z bezpečnostního systému OSZ ohledně docházky. „Na toto téma chodily opakovaně přípisy, musela jsem se opakovaně vyjadřovat, administrativa k tomu musela vypracovávat podklady, museli všeho nechat,“ popisovala Kornasová soudu tehdejší situaci na OSZ. Andělová také zamítla žádost státních zástupců OSZ o stanovení pružné pracovní doby, aniž by ovšem toto zamítnutí vysvětlila.

„V průběhu října 2016 jsem dostala tři výtky. Ty byly uděleny na základě tajně pořízené nahrávky z porady na OSZ, kdy mi bylo vytýkáno, že se nechovám ke KSZ správně a že se na poradě státní zástupci smějí, což ale z nahrávky nijak nevyplývá. Výtky se týkaly také údajných pochybení v oblasti výkonu správy. Další se týkala toho, že jsem neudělila výtku své náměstkyni za průtahy v konkrétní věci, v níž ovšem sama dohledová státní zástupkyně předtím průtahy neshledala,“ uvedla Kornasová.

Ta se na konci léta 2016 kvůli situaci rozhodla oslovit vedoucího Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Olomouci Ivo Ištvana. „Telefonovala jsem mu, pozvala jsem ho na oběd, přichystala jsem si materiály ohledně komunikace s KSZ. Prvního září jsme se sešli v Ostravě, přítomni byli i mí náměstci. Ištvan mi řekl, že postup KSZ není normální. Řekla jsem mu, že se nemohu při tomto stylu práce ani najíst a on mi na to řekl, že by to bez jídla nevydržel. Pak rozvíjel filosofické teorie. Jak jsem se pak doslechla, o schůzce později řekl Andělové,“ uvedla Kornasová.

Zeman ji vyzval k rezignaci

VSZ v Olomouci požádala také o výkon dohledu nad oněmi třemi uloženými výtkami ze strany KSZ. VSZ po dvou měsících konstatovalo svoji nepříslušnost, což pak učinilo i NSZ. „VSZ i NSZ jsem ve svých podáních informovala, že postup KSZ považuji za šikanu. Osobně jsem telefonovala i Pavlovi Zemanovi, který mi řekl ‚vydržte‘,“ popsala soudu Kornasová své snahy řešit situaci s nadřízenými.

Její stížnost a žádost VSZ o dohled nad postupem Andělové poslal Ištvan Andělové. Ta si pak Kornasovou pozvala v lednu 2017 na výslech, kde jí měla sdělit, že podá návrh na její odvolání z funkce. Vyrozumění o prvním návrhu na odvolání však Kornasová obdržela na konci února 2017, a to až na základě její žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
V polovině srpna 2017 si Kornasovou zavolal na schůzku také nejvyšší státní zástupce Zeman. „Naivně jsem si myslela, že bude řešit situaci a že mi po více jak třicetileté praxi třeba nabídne místo na VSZ či NSZ. Místo toho mne vyzval k rezignaci. Říkal mi, že o konfliktech nic neví a že první návrh na mé odvolání nebyl podle něj fundovaný, ale druhý už fundovaný je. Na OSZ je podle něj řada problémů odborného charakteru a výzvu k rezignaci zdůvodňoval tím, aby bylo zachováno dobré jméno státního zastupitelství. Sdělila jsem mu, že nerezignuji a že bych ho ráda informovala o tom, co se děje. Na to mi řekl, že ho to nezajímá, načež jsem odešla. Ony odborné nedostatky mi nijak nevysvětlil, řekl mi jen, že má zkušenosti s odvoláním a že budu odvolána,“ popsala soudu Kornasová průběh jednání s nejvyšším státním zástupcem.

Důsledná a přísná Andělová

Se závěrečnou řečí poté vystoupil vedoucí KSZ v Ostravě Libor Malý, který v soustavě působí od roku 1986. Nejdříve jako řadový referent prokuratury, od roku 1993 coby vedoucí OSZ v Bruntále. „Paní Andělovou znám proto dobře, její metody řízení, přístup k podřízeným. Byla vždy přísná, rovná, nicméně z mého pohledu více či méně formalistická. Byla důsledná, vždy jsem její požadavky chápal jako zákonné. Byla důsledná i vůči sobě, ona sama jako první dodržovala pracovní dobu,“ uvedl Malý.

Jeho vztah s ní nebyl idylický, nebyl přátelský, někdy nesouhlasil s jejími postupy, ale respektoval je. Sám od ní obdržel výtku za výkon správy. I on měl výhrady ohledně požadavku na striktní dodržování pracovní doby a musel přijmout opatření, která po něm KSZ v této věci vyžadovalo.

Podle jeho zkušeností byl přístup Andělové ohledně kontroly pracovní doby a využívání služebních telefonů stejný vůči všem vedoucím okresním státním zástupcům. Všichni dostávali také přísné lhůty pro zpracování zpráv, chyby museli napravovat často v šibeničních lhůtách.

Podle Malého mají ale důsledné a časté kontroly KSZ své ratio: KSZ musí fungovat jako systém tak, aby se předcházelo „okresním“ či „krajovým“ právům, všude by se měly ve stejných agendách volit shodné postupy. Vedoucí OSZ musí respektovat interní pravidla a pokyny, zákon ovšem na druhou stranu podle Malého vytváří prostor pro nezávislost státního zástupce při postupu v konkrétní věci.

Zvýšenou míru zájmu o OSZ v Ostravě zdůvodnil Malý soudu tím, že u něj pracuje celá čtvrtina všech státních zástupců v kraji. „A jestliže ta čtvrtina na OSZ v Ostravě nefunguje tak, jak by měla, má to dopad na celý kraj,“ uvedl Malý.

Kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat

Ten spatřuje v kontrolní činnosti podstatu funkce vedoucího státního zástupce a není možné se tak postupu KSZ vůči Kornasové divit. „Já musím kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat,“ uvedl Malý s tím, že jako vedoucí státního zastupitelství musí dbát na řádný chod a nelze všem podřízeným paušálně důvěřovat. „V rámci okresu, kterému jsem velel, mí podřízení vždy dostávali podrobnou informaci o jejich výkonnosti, dbal jsem o rovnoměrné rozdělování věcí,“ popsal svoji praxi Malý, podle jehož zjištění nebylo OSZ v Ostravě Kornasovou vedeno dobře. „Vždy jsem vycházel z toho, že je to na mě, abych se znalostí věci přijal opatření. Ten kraj udělal práci za mě, on našel u mě chybu, kterou já musím s konkrétní znalostí prostředí a lidí napravit. Právem nadřízeného je říci, že přijatá opatření nepovažuje za nedostatečná,“ odmítl Malý námitky Kornasové, že jí nebylo sdělováno KSZ, jak má při nápravě vytčených chyb postupovat.

Jako klíčový problém zmínil praxi, kdy měli ostravští státní zástupci místo zastavování trestního stíhání rušit s dlouhým časovým odstupem usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž obcházeli NSZ, které takové rozhodnutí nemohlo přezkoumat.

„Účast zde je pro mne obrovské zklamání. Jednak, že to vůbec řešíme a pak co jsem tady slyšel z úst některých svých kolegů, to nepochopení postavení a role státního zástupce, jak by se měl chovat. Z mého pohledu se nejedná o žádnou šikanu či bosing, ale o důsledné trvání na dodržování povinnosti vedoucího státního zástupce,“ uvedl Malý na závěr.
V závěrečném návrhu shrnul advokát Kornasové Pavel Uhl důvody, proč by měl soud žalobě vyhovět.
Žalovaný, tedy stát, podle Uhla dlouhodobě nezajistil zákonné podmínky k výkonu veřejné funkce a nezabránil zásahu do důstojnosti člověka a jeho cti.

Z dokazování podle něj plyne, že důvod pro zvolený postup KSZ vůči Kornasové byl jiný než v závěru vytýkaná údajná neschopnost. Vedení KSZ se snažilo domoci se nějakého výsledku, který zákon nepředpokládá a volilo při tom řešení vždy na samém okraji přísnosti. Tlak byl silný, setrvalý, vedený mnoha způsoby: od opakovaných kontrol a podávání výpovědí k nim, přes přijímání anonymních podnětů, tajných nahrávek z porad, až po sabotáž podmínek práce na pracovišti. „Žalobkyně se ocitla v roli osoby, která řídila kolektiv, za který byla odpovědná, byla odpovědná za jeho výkony, ale neměla faktický mentální prostor přijímat taková opatření, kterými by smysluplně mohla řídit i na poměry české justice relativně obsáhlý kolektiv,“ uvedl Uhl.

Odkaz na rozhodnutí NSS

Námitky, že se jednalo o zákonný postup, nemohou podle Uhla obstát. Zákon předpovídá účelnost kroků a bezduché naplňování zákona k tomu nevede, vše je otázkou míry a proporcí.

Navíc ani notorické lpění na údajné zákonnosti neobstojí. Uhl v této souvislosti zmínil dvě rozhodnutí kárných senátů. První se týkalo případu, kdy dnes již bývalá předsedkyně libereckého okresního soudu krátila plat soudci, který nedodržoval pracovní dobu. Byť se rozhodnutí týká soudců, není podle Uhla důvod, aby se analogicky nevztahovalo i na státní zástupce.
Odkázal také na nedávné rozhodnutí kárného senátu v případě státní zástupkyně Soni Bednářové ohledně odůvodněnosti pokynu nadřízených. Dohledová činnost KSZ vůči Kornasové totiž podle Uhla tato kárným senátem stanovená kritéria nesplňovala a jednalo se ze strany Andělové o „masivní prosazování vlastní autority bez ohledu na jakýkoliv právní diskurz“. Kraj podle Uhla pouze vytvářel tlak, a to s cílem se Kornasové zbavit.

Uhl také popsal, v čem případ Kornasové splňoval kritéria šikany. Jedním z jejích prvků je totiž podle něj to, že je toto jednání tolerováno a částečné zavinění je dáváno i tomu, kdo je šikanován. V tomto případě byla podle Uhla šikana tolerována a omlouvána i na vyšších stupních soustavy státního zastupitelství, přičemž se podle něj jednalo o učebnicový příklad legitimizace šikany v rámci systému. „Neschopnost některé skutečnosti nahlédnout, kterou nijak nekritizuji, je bohužel některým lidem vlastní a plejáda svědků navržených žalovanou stranou podává smutné svědectví, že šikana mívá strukturální důvody a soustava státního zastupitelství jako celek se s ní zatím vyrovnat, minimálně v některých případech, neumí,“ uvedl Uhl. Ten vyjádřil přesvědčení, že i tento případ a tlak civilní justice může přispět k řešení šikany ve státním zastupitelství obdobně, jako k tomu v minulosti přispěl tlak společnosti v případě šikany v armádě či na školách. Soud však argumentům Uhla nepřisvědčil a žalobu zamítl.

Chyby systémového charakteru

Jak uvedl předseda senátu Jiří Šopek, soud v tomto pracovně právním sporu nehodnotil, zda Tamara Kornasová z funkce vedoucí státní zástupkyně odvolána oprávněně či nikoliv, neboť mu to nepřísluší a přezkum podléhá správnímu soudnictví. Soud ani neposuzoval, zda interní postupy uvnitř soustavy byly v souladu se zákonem.

Soud zkoumal, proč bylo OSZ v Ostravě podrobeno tak masivnímu zájmu KSZ a zda zvolené postupy nebyly šikanou. Tedy déletrvajícím nepřípustným ponižujícím chováním nadřazené osoby vůči podřízené oběti, jako je například dlouhodobý psychický tlak, ukládání zbytečných úkolů, provázené potěšením nadřízeného z jejich nezvládání v kombinaci s možností kdykoliv takové jednání ukončit.

Podle soudu tomuto jednání Kornasová vystavena nebyla. Pro posouzení věci byla klíčová otázka, zda zvýšená kontrolní činnost KSZ měla své odůvodnění. A to podle soudu tkvělo v praxi nezákonného postupu OSZ v podobě rušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Což spustilo první mimořádnou dohledovou prověrku, která tuto praxi potvrdila a následné další prověrky zjistily další nedostatky.

Například na OSZ bylo mnohem méně využíváno odklonů, či že ostravští státní zástupci téměř nevyužívali zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Tyto chyby byly podle názoru soudu systémového charakteru, a lze je proto přičíst vedoucí státní zástupkyni. Nařizování opakovaných prověrek bylo v takové situaci právem vedoucí krajské státní zástupkyně, která nesla za práci OSZ odpovědnost a prověrky měly zajistit řádný chod OSZ. Kontroly na OSZ sice byly vykonávány mnohem častěji, avšak vždy to bylo podle soudu odůvodněno a vysvětleno, nesloužily tak jako nástroj zastrašování.
Soud také neshledal problém v kontrole docházky na pracoviště. KSZ bylo podle názoru soudu totiž vůči OSZ v postavení zaměstnavatele a zaměstnanec má povinnost dodržovat pracovní dobu, jejíž dodržování má zaměstnavatel právo kontrolovat. Soud neshledal, že by kontrola byla extrémní: pochybení byla pouze vytknuta, často navíc jen telefonicky.

Práce žalobce samostatná není

Podle soudu není ani možné na případ aplikovat srovnání se soudci. „Jsou profese, kde bývá zvykem, že zaměstnanec, po dohodě se zaměstnavatelem nemusí veškerou svoji pracovní činnost vykonávat v pracovní době na pracovišti, ale toleruje se mu, že si část práce udělá doma. Typicky se jedná například o učitele, vědecké pracovníky, umělce, novináře a podobně. Takovouto výhodu lze však učinit jen u těch činností, které jsou vykonávány samostatně, bez součinnosti s ostatními zaměstnanci či jinými osobami, typicky například opravování žákovských sešitů učitelem. Práce státního zástupce ale zas až tak samostatná není, a proto pokud žalovaná strana argumentovala tím, že je pro řádný chod státního zastupitelství nutné, aby byli státní zástupci a administrativní aparát přítomni na pracovišti ve stejnou dobu, pak tento argument hodnotíme jako racionální,“ konstatoval předseda senátu Šopek.

Za problematické ovšem soud označil rozsáhlé zpětné kontrolování docházky a využívání služebních telefonů, kdy státní zástupci museli volat na neznámá telefonní čísla a identifikovat je za poslední kalendářní rok. Je podle soudu nabíledni, že tato zvýšená kontrolní činnost ze strany KSZ, která se netýkala jen odborných věcí, zcela oslabovala autoritu žalobkyně. Soud to dokonce označil za strategii, která vyústila v její odvolání z funkce. Kornasová se podle soudu dostala do komplikované situace, v níž bylo zřejmé, že ji nemůže ustát, ovšem sama žalobkyně na to reagovala podle soudu ztrátou sebereflexe. Vztahy se tak na OSZ začaly zhoršovat a nebylo v silách Kornasové to řešit.

„Myslíme si také, že cílem některých kroků Andělové bylo vytvořit na pracovišti atmosféru, aby si státní zástupci přáli, aby Kornasová z funkce odešla, protože to pak skončí,“ popsal své úvahy soud. Přesto konstatoval, že ani to neprovázely šikanózní a nedůstojné, direktivní praktiky vedoucí k vytvoření nedůstojných pracovních podmínek. Jednalo se podle soudu o přístup formální, tvrdý, rezervovaný a chladný, přesto ovšem tento odosobněný, úřední přístup KSZ vždy respektoval důstojnost žalobkyně. Podle soudu bylo prokázáno, že se žalobkyni nikdy nepodařilo zlomit a její postoj byl vždy hrdý a bojovný, což ovšem vedlo často ke ztrátě sebereflexe.

Soud se však pozastavil nad neodůvodněným zamítnutím žádosti o zavedení pružné pracovní doby, zatímco po odvolání Kornasové z funkce byla povolena. Vysvětlení Andělové soud vyhodnotil jako nedůvěryhodné a nelze se proto podle soudu divit, že to bylo považováno za svévoli. Podobně jako tomu bylo u plošné kontroly telefonů, omezení čerpání náhradního volna, přísné sledování dodržování obědové pauzy. Zde se mohla žalobkyně domnívat, že je terčem šikany a bosingu. Toto „utahování šroubů“ promítl soud do stanovení nákladů náhrady řízení, které žalované straně nepřiznal, neboť ta podle soudu tímto svým nesrozumitelným postupem řízení spoluzavinila. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ŘECKO ODSOUDILO ŘIDIČE Z ČR ZA CELNÍ DLUH 25 MILIONŮ

Řecko odsoudilo českého řidiče kamionu k úhradě celního dluhu 25 milionů korun. Řekové mu doměřili celní dluh za firmu deset let poté, co vezl zboží pro zaměstnavatele z Makedonie do Řecka, přičemž v Řecku už vykonal jeden trest. Dnes otec tří dětí dluží 44 milionů korun a ocitl se v bezvýchodné situaci.

Česká Celní správa začala peníze pro Řecko na základě mezinárodní pomoci vymáhat srážkami z platu, ale jednat se soudy v Řecku může jen tamní místně příslušný advokát. Česká advokátní komora nemá s Řeckem dohodu, konkurs ani oddlužení nejsou možné.

Bizarní případ se nestal v zemi třetího světa na druhé straně planety, nýbrž v členské zemi Evropské unie. Je jedním z posledních, které vyřizoval Stanislav Křeček ve funkci zástupce ombudsmanky

Advokátovi českého řidiče odepsal, že pravomoci úřadu ombudsmana nesahají do zahraničí: „Nemohu tedy hodnotit například včasnost doručení odvolání řeckému soudu ani to, jakým způsobem tento soud doručuje svá rozhodnutí. Rovněž nemohu hodnotit postup řeckého velvyslance,“ uvedl Stanislav Křeček s doporučením obrátit se na Národní komisi pro lidská práva v Řecku.

O tom, že jde o případ brutální, svědčí vyjádření Stanislava Křečka k postupu Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, který podle zákona o mezinárodní pomoci vymáhá na řidiči pohledávku řeckého státu podle „jednotného dokladu“ z roku 2013, přičemž jako exekutor nemůže hodnotit zákonnost nebo správnost dokladu: „V návaznosti na to vyzval Vašeho klienta k úhradě nedoplatku. Protože nedoplatek nebyl uhrazen, zahájil celní úřad exekuci příkazy k provedení srážek ze mzdy a přikázání pohledávky z účtu Vašeho klienta dne 10. dubna 2014. Kromě nedoplatku ve výši více než 25 mil. Kč zahrnovaly příkazy rovněž úrok z prodlení ve výši přes 4 mil. Kč a náklady nařízení exekuce ve výši 500 000 Kč. Výše náhrady nákladů exekučního řízení činí 2 % z vymáhané částky, maximálně však 500 000 Kč. Z doložených dokladů nesprávnému postupu celního úřadu při zahájení exekuce nic nenasvědčuje,“ uvádí v dopisu advokátovi českého řidiče, který se obrátil i na veřejného ochránce práv.

Náklad paprik z Makedonie, firma již neexistuje

Český řidič ovšem dnes nedluží 30 milionů korun, jak tomu bylo loni na konci listopadu, kdy Stanislav Křeček odpovídal jeho advokátovi, ale už jde o 44 milionů. Tato částka se měsíčně zvyšuje o sto tisíc korun. České justici to sdělil advokát řidiče Vilém Fránek z Blanska.

Ten popsal, jak k situaci došlo: Řidič vezl v roce 2000 pro firmu náklad paprik z Makedonie do Řecka. Mezi nákladem mu celníci našli kartony cigaret. Podle advokáta to zřejmě souvisí s předmětnou firmou, kdy si s ní někdo vyřizoval účty, řidiče zřejmě někdo udal. „Majitele firmy zastřelili snad Ukrajinci, firma zanikla a dnes neexistuje,“ vyložil na dotaz České justice, jak se něco takového může stát.

Jediným potrestaným tak zůstal český řidič, kterého v Řecku odsoudili na tři roky do vězení, z trestu vykonal 14 měsíců a po jedné třetině byl propuštěn. Jenže v roce 2010, když začala Evropská unie tlačit na Řecko, aby si udělalo pořádek v účtech, byl českému řidiči doručen přípis oznamující, že má celní dluh. „Můj klient se stal jediným odpovědným za celní dluh. Tehdy to byl jeden a půl milionu euro, které nezaplatil,“ vysvětluje advokát Vilém Fránek.

Řecká advokátní teritorialita: Advokáta z Athén si nenajmete

Podle slov advokáta Fránka následovalo v Řecku trestní řízení a trestní soud ho za nezaplacení povinného poplatku a daně odsoudil. „Rozsudek nebyl dodnes klientovi doručen,“ říká k tomu advokát řidiče. „Když se klient dozvěděl, že mu byl doměřen celní dluh, napsali jsme ve třech jazycích na soud, na celní úřad a na ambasádu, spojili jsem se s řeckým velvyslancem. Celní výměr se opíral o neplatnou legislativu, kromě toho nelze celní dluh přenést na zaměstnance,“ říká advokát Vilém Fránek. Jedna stránka v cizím jazyce stojí podle jeho slov 900 korun. Pomoc řeckého advokáta 2000 euro.
„Podali jsme odvolání, které bylo zamítnuto z důvodu, že u řeckého soudu nelze odvolání podávat písemně, musí ho podat řecký advokát a doručit na podatelnu. Jinak není odvolání účinné. Tím pádem je pro Řeky případ skončen,“ uzavírá advokát Fránek.

Poté advokát popisuje složitost jednání s řeckou justicí, kde je přístup k soudu striktně regulován. Obžalovaný si musí najmout řeckého advokáta, ale podle místní příslušnosti. „Advokát musí mít nejen řeckou licenci, ale musí být územně příslušný k místu soudu. Nemůžeme si najmout advokáta z Athén. Naše Komora nemá uzavřenou dohodu s řeckou advokátní komorou,“ vyjmenovává advokát.

Řidič nebyl zastoupen, nerozuměl jazyku řízení

Podle slov Viléma Fránka se přechodně podařilo pozastavit vymáhání, to ale začne nanovo. „Klient má tři děti, je nemajetný, není možné oddlužení ani konkurs,“ uzavírá advokát českého řidiče. Ocitl se v životně bezvýchodné situaci říká advokát s tím, že zkouší v tomto případě úplně všechno a dopis veřejné ochránkyní práv byl je jednou věcí v řadě mnoha dalších.

Klíč k přezkumu nebo nápravě se však zřejmě nenachází v České republice: „Vážený pane doktore, rozumím Vaší snaze pomoci člověku, kterého tíží dluhy na základě rozhodnutí soudu cizího státu, které považujete za nezákonné, neboť Váš klient neměl být řádně zastoupen a nerozuměl jazyku řízení. K přezkumu toho rozhodnutí Vám však nemohu z titulu své funkce pomoci jinak než obecnou radou,“ napsal už loni v listopadu k případu zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček. Irena Válová, ceskajustice.cz

VE FRANCII TREST RUMUNŮM ZA HOUBY, NASBÍRALI JICH HODNĚ

Příliš mnoho hub si podle francouzského soudu z lesa na východě země odnesli dva Rumuni. Každý z nich proto dostal podmíněnou pokutu 500 eur (12.600 Kč), informovala dnes agentura AFP. Předpisy departementu Haute-Saône dovolují lidem nasbírat v lese nanejvýš pět kilogramů hub na osobu, nad deset kilogramů už jde o trestný čin. Rumunská dvojice si jich z lesa odnesla 266 kilogramů.

Rumuni ve věku 22 a 60 let podle soudu navezli loni v říjnu čtyři desítky krajanů do lesa u obce Corbenay, která leží asi 120 kilometrů jihozápadně od Štrasburku. Každému z nich zaplatili za kilogram nasbíraných hub tři eura (76 Kč). Celkem skupina nasbírala 266 kilogramů hřibů, které si následně dvojice chtěla odvézt. Zadržela ji ale policie.

Soud ve městě Vesoul dnes oběma Rumunům uložil podmínečnou pokutu 500 eur. Státní zástupce, který množství nasbíraných hub označil za astronomické, se proti rozsudku na místě odvolal. Původně žádal podmínečný trest vězení v délce tří měsíců. Nasbírané houby už v říjnu policie pachatelům zabavila. Skončili na talíři lidí, o které se starají různé místní charitativní organizace, uvedla AFP.

ČÍNA HLÁSÍ VYLÉČENÉ PACIENTY

Čínská média píší o pacientech nakažených novým typem koronaviru, kteří se zotavili z infekce a byli propuštěni z nemocnice. Světové zdravotnické organizace však zatím nepotvrdily, zda se skutečně vyléčili. Lék na nemoc zatím není znám, zkouší se přípravky používané proti HIV a podle některých čínských představitelů pomáhá tradiční čínská medicína.

Čen je z izolovaného města Wu-chan, kde virová epidemie propukla. Ženu převezli do nemocnice poté, co u ní propukla horečka. V nemocnici zůstala dva týdny. Podle Pekingského deníku se její stav postupně zlepšoval, až plicní a krevní testy ukázaly, že koronavirem už dále netrpí.

Čínská média poté uváděla další případy vyléčených pacientů. Ve stejný den čínská zpravodajská stanice CGTN vysílající v angličtině zveřejnila zprávu, že šestačtyřicetiletý muž jménem Jang z jihovýchodní provincie Če-ťiang se zotavil z koronaviru po týdenní léčbě.

Testy nepotvrdily nákazu koronavirem u čínského turisty, který byl hospitalizován v nemocnici Na Bulovce v Praze. Pražští záchranáři v úterý ráno preventivně převezli do Nemocnice Na Bulovce celkem šest turistů, kteří nedávno přicestovali z Číny a měli příznaky chřipky. Lékaři testovali jen jednoho z nich, ostatní propustili.

„Má to určující význam pro náš další postup v léčbě ostatních pacientů. Není zde žádný důvod k panice, virus může být vyléčen a kontrolován,“ komentoval případ primář Taj Ťien-i. Jang musí po propuštění docházet k lékařům na pravidelné prohlídky.

Nemocnice univerzity v Nan-čchangu v pondělí prohlásila, že propustila prvního vyléčeného pacienta v provincii Ťiang-si. Podle lékařů byl muž přemístěn do nemocnice v kritickém stavu, který se ale po léčbě zlepšil natolik, že mohl odejít, napsaly nejčtenější čínské noviny, Lidový deník. Zpravodajská agentura Nová Čína v úterý napsala, že z nemoci se zotavili i tři infikovaní zdravotníci z nemocnice ve Wu-chanu. Podle stanice BBC čínská média celkově hovoří o šedesáti vyléčených lidech.

Světová zdravotnická organizace (WHO) či americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) však zatím nepotvrdily, zda se skutečně jedná o úspěšnou léčbu. Existují proto pochybnosti, zda Čína nezveřejňuje tyto pozitivní zprávy, aby uklidnila vyděšenou veřejnost. Podle některých kritiků může z téhož důvodu cíleně upracovat čísla nakažených, kterých může být více, než se oficiálně uvádí. Podle posledních údajů na nákazu zemřelo 106 lidí a je více než 4 500 nakažených.

Co je koronavirus?

Koronavirus je souhrnné označení pro čtyři rody virů, které způsobují onemocnění u zvířat a lidí s různým stupněm závažnosti. Může způsobit běžné obtíže, jako je nachlazení, kašel a teploty. Ale také by mohl podnítit smrtící choroby, jako je například těžký akutní respirační syndrom, nebo otevřít dveře jiné nebezpečné infekci.

Inkubační doba, tedy období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoci, trvá přibližně 14 dní. Čínské úřady však varovaly, že se virus může šířit i z jedince, který v inkubační době neprojevil žádné symptomy nemoci. Největší hrozbu představuje nemoc pro seniory, malé děti, chronicky nemocné a lidi s oslabenou imunitou. Zvlášť ohrožující je nákaza pro pacienty trpící nemocemi dýchacích cest, kteří se dalšímu náporu cizorodých látek nedokážou bránit.

Čínští zdravotníci se snaží veřejnost uklidňovat, že v případě nákazy nemusí propadat panice. Podle experta z Čínské národní zdravotnické komise stačí na vyléčení z mírných symptomů koronaviru jeden týden, informuje agentura Reuters. Mírné symptomy znamenají, že jedinec trpí pouze chřipkou, nikoliv zápalem plic (pneumonií). Na virus zatím není znám žádný vyzkoušený lék. Čínští zdravotníci se podle stanice CNN snaží léčit nemoc prostřednictvím léků na HIV.

Čang Boli, jeden ze čtrnácti členů národního výzkumného týmu pro prevenci a kontrolu epidemie, tvrdí, že někteří pacienti mohli být propuštěni domů díky pozitivním účinkům tradiční čínské medicíny. Čínská Národní zdravotnická komise však v reakci na rozšířenost mýtů o účinnosti lidové léčby na čínských sociálních sítích varovala, že lidové recepty mohou možná ulevit tělu od nachlazení, ale nejsou schopné si poradit s koronavirem.

Vyléčení pacienti mimo Čínu

Případy vyléčených lidí jsou zmiňovány i v jiných zemích. Thajsko hovoří o pěti zotavených z osmi nakažených. Nepál hlásí, že se vyléčil jediný nakažený v zemi, dvaatřicetiletý muž, uvádí agentura AFP. Podle indických médií známky zotavení vykazuje i Indka, která pracovala v Číně jako učitelka. Zůstává nicméně stále v nemocnici na jednotce intenzivní péče.

NĚMECKO OZNÁMILO DALŠÍ TŘI PŘÍPADY KORONAVIREM

Německo potvrdilo třetí případ nákazy novým typem koronaviru, který se šíří z Číny. První případ se objevil v okrese Starnberg u Mnichova. Nemocnému muži se daří dobře, nakazil se od čínské kolegyně z práce. Další nakažení podle ministerstva zdravotnictví souvisí s prvním případem.

Prvnímu Němci nakaženému koronavirem je 33 let, podle ministerstva je v dobrém stavu a izolován. Podle všeho virus chytil od Číňanky, která se v bavorské firmě Webasto, v níž je zaměstnán, účastnila minulý týden školení.
Když se 23. ledna vracela domů, cítila se nemocná a lékaři u ní posléze odhalili koronavirus, uvedl šéf bavorského zemského zdravotního úřadu Andreas Zapf. Před její cestou do Evropy ženu navštívili rodiče pocházející z Wu-chanu, odkud se nákaza šíří.

Němec u sebe symptomy onemocnění podobného chřipce zjistil o víkendu, v pondělí mu ale bylo znovu lépe, a šel normálně do práce. Testy u něj koronavirus prokázaly v pondělí večer. Nikdo další z okolí nakaženého zatím symptomy onemocnění nemá. Místní úřady se nyní snaží informovat lidi, kteří s nakaženými přišli do kontaktu. V případě Němce to podle dosavadních informací bylo nejméně 40 lidí.

Těm, kteří s nim byli v užším kontaktu, úřady podle Zapfa doporučí, aby zůstali doma po infekční dobu, tedy 14 dnů.Podle místních úřadů je riziko šíření nákazy v oblasti malé, uvedla DPA. Podezření na infekci koronavirem se dosud objevila i v dalších zemích sousedících s Českou republikou – na Slovensku a v Rakousku –, ale nepotvrdila se.

Lékaři v Česku evidují několik podezření nákazy koronavirem. Dva případy jsou na Opavsku a jeden muž leží na infekčním oddělení nemocnice v Uherském Hradišti. Naopak u pacientky hospitalizované v pražské Nemocnici Na Bulovce se koronavirus nepotvrdil, stejně jako u čínského turisty v českobudějovické nemocnici.

Češi nakupují ve velkém ochranné pomůcky a léky, například ústní roušky jsou na řadě míst vyprodané.
Nový typ koronaviru 2019-nCoV, který se od loňského prosince šíří z čínského města Wu-chan, si vyžádal ve světě nejméně 106 obětí a registrováno je na čtyři tisíce nakažených. Kvůli rostoucímu počtu nových případů zesilují státy po celém světě opatření proti šíření tohoto viru.

Čínská vláda ve snaze zamezit přenosu koronaviru prodloužila do neděle volno v souvislosti s oslavami lunárního Nového roku, které začaly v sobotu. Úřady také vyzývají občany, aby zůstávali co nejvíce doma.

Británie, Německo, Španělsko a Austrálie v pondělí oznámily, že se snaží pomoci svým občanům opustit Wu-chan, který byl kvůli obavám z koronaviru uzavřen. Evakuaci svých státních příslušníků z Wu-chanu mají podle dřívějších zpráv v plánu i Spojené státy, Francie a Japonsko. Česká diplomacie jedná o možnosti návratu několika svých občanů, kteří mají o evakuaci zájem, se zeměmi Evropské unie, především s Francií.

DVA ČECHY PŘIVEZOU Z ČÍNY DO FRANCIE

U Čecha hospitalizovaného ve Vietnamu se podezření na nákazu koronavirem nepotvrdilo. „Testy byly u něj negativní, to znamená, že nebyl virem nakažen,“ řekl ministr zahraničí Tomáš Petříček. Dva české studenty z Wu-chanu v polovině týdne evakuuje Francie, kde také budou dva týdny v karanténě.

„Co se týče českých studentů, máme potvrzenou informaci, že Francie akceptovala naši žádost, že by zajistila jejich evakuaci spolu s francouzskými občany. V tuto chvíli se jedná, jak bude logisticky probíhat tento přesun. Očekávám, že by k tomu mohlo dojít v polovině tohoto týdne,“ řekl Petříček.

Podle Petříčka se řeší náležitosti evakuace. „S největší pravděpodobností se bude jednat o čtrnáctidenní karanténní pobyt na území Francie,“ řekl ministr. Francouzské úřady ale ještě podle něj mohou podrobnosti upřesnit.

Peníze na to, aby se čeští občané z Wu-chanu mohli vrátit francouzským speciálem, dá podle šéfa české diplomacie stát.
„Studenti na to nemají finanční prostředky, tak to budeme řešit,“ řekl k tomu premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
Ministr zahraničí také uvedl, že další dva čeští občané, kteří jsou v oblasti zasažené virem, o evakuaci zájem nemají, protože v Číně dlouhodobě žijí.

Český občan, který byl hospitalizován s podezřením na nákazu koronavirem ve vietnamském městě Danang, byl z nemocnice propuštěn. Čeští diplomaté v oblasti podle Petříčka zůstávají na zastupitelských úřadech a jejich stahování se nechystá. „V tuto chvíli naši diplomaté zůstávají na svých pracovištích. Zpřísnili jsme opatření, zejména co se týče hygienických pravidel, aby se nevystavili riziku nákazy,“ řekl Petříček.

PROTESTY ČÍNY,. DÁNSKÝ DENÍK NA VLAJKU ČÍNY NAKRESLIL VIRY MÍSTO HVĚZD

Čínské velvyslanectví v Kodani v úterý vyzvalo dánský deník Jyllands-Posten, aby se omluvil za zveřejnění obrázku čínské vlajky, na níž je místo pěti žlutých hvězd vidět nakažlivé viry. Karikatura čínské vlajky se objevila v pondělním vydání dánského listu pod titulkem Koronavirus.

Čínské velvyslanectví v úterý uvedlo, že vyobrazení „překračuje etické hranice civilizované společnosti a svobody projevu a je urážkou lidského svědomí“. Podle čínské ambasády by se list Jyllands-Posten a autor kresby Niels Bo Bojesen měli čínskému lidu omluvit. Šéfredaktor deníku Jacob Nybroe řekl, že Jyllands-Posten neměl v úmyslu dělat si legraci ze situace v Číně, kde nový typ koronaviru usmrtil již 106 lidí a tisíce dalších nakazil. Omluvit se ale odmítl.

„Nemůžeme se omlouvat za něco, co nepovažujeme za špatné,“ řekl Nybroe dánské tiskové agentuře Ritzau. „Nemáme v úmyslu zesměšňovat situaci v Číně a nemyslíme si, že to tento obrázek dělá,“ dodal. Na stranu dánského listu se podle agentury Reuters postavila i řada dánských politiků. „Jyllands-Posten má plnou podporu,“ napsal například na Twitteru vůdce konzervativců Sören Pape Poulsen.

V roce 2005 list Jyllands-Posten vyvolal rozhořčení muslimů, když otiskl dvanáct karikatur proroka Mohameda, které pak převzaly noviny v mnoha zemích světa. V muslimském světě kvůli nim propukly demonstrace, které v některých státech přerostly v útoky na evropské ambasády a v násilnosti, při nichž zemřelo přes padesát lidí. Vedení redakce se později omluvilo, zveřejnění kreseb však označilo za své právo zajištěné svobodou projevu.

BÝVALÝ BELGICKÝ KRÁL PŘIZNAL OTCOVSTVÍ NEMANŽELSKÉ DCERY

Bývalý belgický král Albert II. po letech soudních sporů přiznal, že je biologickým otcem Delphine Boëlové. Umělkyně o uznání jeho otcovství usilovala od roku 2013, informoval server listu La Libre Belgique.

V roce 2018 soud někdejšímu panovníkovi nařídil, aby se podrobil testu DNA. Dosud ale výsledek zůstával tajný.
„Jeho Veličenstvo král Albert II. vzalo na vědomí výsledky odběru DNA, kterou poskytl na základě žádosti odvolacího soudu v Bruselu. Vědecký závěr ukazuje, že je biologickým otcem paní Delphine Boëlové,“ uvedl v prohlášení právní zástupce bývalého panovníka, kterému je nyní 85 let.

O to, aby Albert II. uznal, že je jejím otcem, usilovala Boëlová soudní cestou od roku 2013. Nyní jednapadesátiletá sochařka tvrdila, že její matka, baronka Sybille de Selys Longchampsová, měla s králem v 60. a 70. letech minulého století poměr. Právě z tohoto vztahu se podle výsledku testu DNA v roce 1968 narodila Boëlová. Albert byl přitom od konce 50. let ženatý a jeho manželka Paola mu v letech 1960, 1962 a 1963 porodila tři děti.

Albert II. se stal králem v roce 1993 po smrti svého staršího bratra Baudouina I. V roce 2013 abdikoval ve prospěch svého syna Philippa. Albert dlouhodobě odmítal, že by byla Boëlová jeho nemanželskou dcerou. Loni v květnu se nakonec na základě rozhodnutí soudu testu otcovství podrobil. Jinak mu hrozila pokuta 5 000 eur (126 000 Kč) denně do doby, než vzorek DNA poskytne.

V prohlášení dnes král zdůraznil, že se od narození Boëlové nepodílel na žádných rozhodnutích týkajících se její výchovy a vzdělání a vždy respektoval „vazbu, která existovala mezi paní Delphine Boëlovou a jejím zákonným otcem“. Podle svých právníků bývalý král dlouholetým procesem, který Boëlová vyvolala, „nesmírně trpí“.Belgický server RTBF upozornil, že Boëlová nebude mít jako nemanželská dcera krále nárok na žádné peníze od státu a nezíská ani místo v pořadí nástupnictví na trůn. Po smrti Alberta II. by ale mohla dostat část dědictví.

TURCI ZNEUŽÍVAJÍ DÍVKY, OBĚTI SI BEROU

Turecká vláda chce na konci února předložit v parlamentu návrh zákona, který by umožňoval mužům obviněným ze znásilnění dívek mladších než osmnáct let vyhnout se trestu. Stačilo by jim se se svou obětí oženit. Podle kritiků se jedná o legitimizaci znásilnění a dětských sňatků.

Nový zákon pozastaví tresty za sexuální styk s nezletilou dívkou, pokud se muž s dívkou ožení pokud a je věkový rozdíl mezi nimi menší než deset let, uvádí britský deník The Guardian. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je v Turecku osmnáct let. Vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) tvrdí, že zákon umožní vyřešit v Turecku rozšířený problém dětských sňatků. Podle vládní zprávy z roku 2018 se v dětském manželství během posledních deseti let ocitlo asi 482 908 dívek.

Proti návrhu zákona se postavila opoziční Lidově demokratická strana (HDP). Agentury OSN varují, že zákon otevře cestu k zneužívání dětí a zanechá oběti sexuálního násilí ještě více zranitelné, informuje deník The Independent.
Podle aktivistické skupiny na ochranu ženských práv We Will Stop Femicide (Zastavíme vraždění žen) není nový návrh zákona ničím jiným než pokusem turecké vlády zakrýt zvyšující se míru násilí vůči ženám a dívkám v zemi. Skupina odhaduje, že v poslední dekádě bylo zavražděno 2 600 tureckých žen.

Podle odhadů OSN zažilo asi 38 procent tureckých žen fyzické nebo sexuální násilí rukou jejich partnera.
AKP se pokusila prosadit podobný zákon už v roce 2016. Tehdejší návrh promíjel tresty, pokud byl sexuální styk s dívkou ve věku patnácti let a méně z její strany dobrovolný a pokud se daný jedinec chtěl s dívkou oženit.

Vláda argumentovala, že zákon zamezí tomu, aby úřady neposlaly muže do vězení, zatímco dívka čeká dítě a hrozilo by jí uvržení do finančních potíží. Měl též dívkám pomoci, aby se necítily ostrakizovány v jejich komunitách, uvedla stanice BBC. Po celonárodních protestech zákonodárci odstoupili od jeho schválení. A vlna odporu se zvedla i vůči současnému návrhu.

Aktivisté vidí souvislost mezi zvyšující se mírou násilí vůči ženám a důrazem tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana na tradiční, konzervativní islámské hodnoty. Erdogan na summitu v Istanbulu v roce 2014 prohlásil, že rovnost mezi pohlavími je „proti přírodě“. Opakovaně vyzýval ženy, aby rodily děti s tím, že bez nich je jejich život „neúplný“.
Rušení kontroverzních zákonů na Blízkém východě

Zákony nazývané „vdej se za svého násilníka (marry your rapist)“ se objevily v řadě blízkovýchodních a severoafrických zemí za účelem ochrany „cti“ rodiny. V tradičně konzervativních muslimských společnostech je předmanželský sex považován za skvrnu na rodinné pověsti a někdy je trestán i smrtí.
Turek pobodal ženu před očima její dcery. V zemi si lidé přejí konec násilí

Pod tlakem veřejnosti nicméně některé země v posledních letech tyto zákony zrušily. V Jordánsku se tak stalo v roce 2017. Podle údajů jordánského ministerstva spravedlnosti využilo tohoto zákona, aby se vyhnulo trestům, v letech 2010 až 2013 159 násilníků.

V Maroku ke změně došlo poté, co šestnáctiletá dívka spáchala sebevraždu kvůli nucenému manželstvím s mužem, který ji znásilnil a pokračoval v tom i jako její manžel. Případ šokoval marockou veřejnost.
V dalších zemích zákony stále existují. Světová banka jmenuje Filipíny, Alžírsko, Angolu, Bahrajn, Filipíny, Rovníkovou Guineu, Eritreu, Libyi a Sýrii.