iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Nenávist Bradáčové k Rathovi? Advokáti, Moravec, ČT

Šikana Davida Ratha, nebo jen plnění povinností VSZ Lenky Bradáčové?: Institut Aleny Vitáskové (dále jen IAV) ochrana lidských práv a svobod se zajímá o porušování lidských práv bez ohledu na postavení občana ve společnosti. V této souvislosti jsme zaznamenali mediální informace kolem kontroly, která proběhla ve věznici, kde si odpykává trest David Rath.

Údajně se jednalo o to, že Rath chodil v džínách, a měl zdravotní pomůcku zdravotní matraci (kterou si uhradil sám). Kontrolu údajně nařídila VSZ Lenka Bradáčová. Matrace byla Rathovi odebrána, zda džíny také, to se nám nepodařilo zjistit. Údajně mu není dovoleno vykonávat profesi lékaře. Asi je na to zákon?

A nyní k meritu věci. Co vede VSZ Lenku Bradáčovou k těmto krokům? Je to nenávist k dr. Rathovi, je to šikana Ratha? Je to politické zadání? Je to zneužití pravomoci státního zastupitelství, protože to vše si může dovolit? Nebo je to výkon dohledu nad výkonem trestu, který přísluší státnímu zastupitelství ze zákona? Údajně státní zastupitelství dostalo zprávu, že se v příslušné věznici „něco děje“. V takovém případě musí asi kontrolu provést. Vše výše uvedené je nyní v rukou příslušných institucí, které by měly veřejnost informovat, co je pravda. Domněnky, které kolem incidentu kolují, by neměly zůstat bez odpovědi.

Pokud se jednalo o šikanu ze strany státního zastupitelství, či jinou nezákonnou pohnutku k tomuto činu, tak by měly být vyvozeny vůči všem aktérům státního zastupitelství exemplární tresty. Pokud státní zastupitelství plnilo svoji povinnost danou zákonem, tak by se zákonodárci měli zamyslet, jestli jsou takové zákony v souladu s lidskými právy. Zda je zdravotní poškozování vězňů v demokratické zemi přípustné.

Občan ve výkonu trestu je na svých právech omezen, přesto má svá práva, která nesmí být pošlapávána. Jaké druhy trestu by se dle státního zastupitelství měly praktikovat? Odsouzený občan (v poslední době se objevují častěji případy, že se jedná o odsouzení nevinných) ztrácí svobodu, což s výkonem trestu logicky souvisí a je v souladu se zákony. S tím je spojen minimálně dopad na psychické zdraví, ekonomickou situaci v rodině, následné postavení ve společnosti. To musí strpět i fyzické poškozování zdraví? Musí strpět ztrátu odborné profese například lékaře?

Ve výše uvedeném by se jednalo o několikerý trest. Domníváme se, že praktiky několikerých trestů, či týrání vězňů, ponižování a deptání lidských práv, se užívají v nedemokratických zemích, nebo jsou pohrobkem praktik padesátých let u nás.

Přece je ve veřejném zájmu, aby odsouzený (dle slov mnohých soudců při vynesení rozsudku) se v nápravném zařízení polepšil, převychoval a vrátil se do společnosti „napravený“. Konkrétně řečeno, aby se po té zařadil do společnosti, pracoval a vedl spořádaný život. A spořádaný život bez práce a příjmu se vést nedá.

Pokud budeme občany ve výkonu trestu zdravotně likvidovat, (jako např. MUDr. Ratha kvůli zdravotní matraci), tak se vrátí na svobodu jako zátěž společnosti, nikoliv jako občan, který pro společnost může ještě pracovat, vykonávat svoji profesi.

• Proč nesmí mít vězeň zdravotní matrace? To si musí zničit páteř tak, aby po opuštění vězení šel přímo do invalidního důchodu a čerpal zdravotní péči?
• Když je lékař, proč nemůže ve vězení vykonávat profesi lékaře? Pokud z veřejných zdrojů víme, tak byl souzen snad za korupci, nikoliv za zneužití postavení lékaře s dopadem na zdraví občanů, nebo násilnou trestnou činnost.
• Má přijít o svoji lékařskou praxi? Vždyť vystudoval za veřejné peníze. Lékařskou praxi vykonával do nástupu výkonu trestu. Proč by mu měla být lékařská praxe odepřena při výkonu trestu, nota bene při fatálním nedostatků erudovaných lékařů?

Nezastáváme se dr. Ratha, ani žádného vězně, pokud jim není ubližováno, pokud trest odpovídá trestnému činu, který provedli. Jsou však případy, kdy státní zastupitelství předkládá soudu nepravdivé, vykonstruované důkazy a pak jsme i v této věci povinni zasáhnout.

Ochrana lidských práv je prioritou naší činnosti a nerozlišujeme, zda se jedná o důchodce, podnikatele, zaměstnance, poškozené firmy, či občana ve výkonu trestu. To byl mimo jiné důvod, proč jsme založili „Manifest – občanů poškozených státem“, abychom jako občanská iniciativa se zasadili o vymahatelnost práva a spravedlnosti, dodržování lidských práv a Ústavy ČR pro všechny občany naší vlasti. Ing. Alena Vitásková, ceskajustice.cz

VÝHRADY ADVOKÁTŮ K MORAVCOVI A ČESKÉ TELEVIZI

Unie advokátů podporuje ČAK ohledně ataků redaktora Václava Moravce na advokáty: Podle názoru Unie advokátů, z.s. by moderátor diskusního pořadu na veřejnoprávní televizní stanici neměl neodborně hodnotit stanoviska předkládaná účastníky diskuse, natož na základě tohoto vlastního laického přístupu kohokoli z hostů pořadu (sic!) zkoušet jakkoli atakovat. Unie advokátů, z.s. tedy souhlasí s reakcí České advokátní komory na nepřijatelný postup redaktora České televize Václava Moravce vůči členům ČAKu, kteří byli odbornými hosty Moravcova diskusního pořadu a prezentovali v jednom z dílů stanovisko ČAKu k účasti advokátů v Legislativní radě vlády.

Dne 5. 1. 2020 v rámci pořadu Otázky Václava Moravce obhajovali členové a zplnomocněnci České advokátní komory účast zástupců ČAKu v Legislativní radě vlády.

Pan redaktor Václav Moravec se vůči kolegům advokátům zachoval jako vždycky, totiž jako mix soutěžícího a zároveň hodnotitele v pořadu „Chcete být milionářem“. Jen pan redaktor totiž rozumí všemu, všude byl a všechno zná – zřejmě se stejně jako brouk Pytlík narodil v kině.

Unie advokátů ZCELA PODPORUJE vyjádření České advokátní komory a jejího předsedy JUDr. Jirouska a stejně jako on považuje hodnocení právní otázky, totiž návrhu zákona o hromadných řízeních, ze strany redaktora za nepřiměřené a postrádající skutečný vhled do problematiky. Ta se pod jeho vedením dostala až na úroveň záležitostí probíraných obvykle bulvárem, což musí i Unie advokátů, z.s., zcela odmítnout.

Unie advokátů, z.s., nechce zasahovat o otázky zákona o hromadných řízeních, neboť toto jí podle stanov Unie nepřísluší, avšak ráda by se vyjádřila k úloze advokátů, jejich zkušenostem a úloze při zvažování jednotlivých legislativních návrhů obecně:

Advokát je právník, který, na rozdíl od všech ostatních právnických profesí je účasten řešení vzniklého právního problému od začátku až do úplného konce. Právní problém totiž v naprosto převažující části případů není jen soudní řízení, ale zahrnuje také jednání s protistranou a často je pro vyřešení nutno podstoupit více právních sporů, které řeší různé aspekty sporné otázky. Je to advokát, kdo jako jediný vidí také přímé ekonomické dopady právního problému na jeho klienta, je obeznámen s realitou ohledně vymožitelnosti i pravomocného rozsudku a celkové vymožitelnosti práva. Soudci, exekutoři, notáři, orgány činné v trestním řízení – a to zejména policejní vyšetřovatelé, a v případě rodinného práva i sociální pracovníci „doprovázejí“ občana čelícího právnímu problému vždy jen po určitou dobu a v naprosto převažujícím počtu případu vůbec neví, jak daný případ skutečně skončil.

Právě fatální nedostatek zpětné vazby ve směru k jednotlivým „realizátorům práva“ považuje Unie advokátů, z.s. za velký problém celého justičního systému. Advokáti jsou tak jediní, kteří vidí důsledky toho kterého právního problému v jeho celistvosti a vidí jeho skutečné dopady na život lidí, kteří danému právnímu problému čelí. Z tohoto hlediska je pohled advokátů na právo nezastupitelný. Redaktor Moravec svým vystoupením a atakem na zástupce České advokátní komory pouze potvrdil, že skutečný význam a úloha advokacie mu je zcela neznáma. Je tedy otázkou (nikoliv Václava Moravce), zda by otázky, které s takovou mírou neznalosti kladl zde zástupcům České advokátní komory, měl klást i nadále, a to ve směru k dalším hostům diskusních pořadů České televize.
Vyjádření JUDr. Vladimíra Jirouska, předsedy České advokátní komory, zveřejnil server Lidovky.cz. JUDr. Klára Samková, ceskajustice.ce

POSLANCI NEPŘIŠLI MEZI SOUDCE NSS O NUTNOSTI ZMĚNY ZÁKONA

Výraznou převahu měli ve čtvrtek minulý týden soudci Nejvyššího správního soudu (NSS) nad poslanci při semináři o novele zákona, která by měla pomoci NSS zvládnout zvyšující se nápad kasačních stížností. Akce se konala na půdě Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny (ÚPV), přičemž dorazil jak předseda Legislativní rady vlády (LRV) a bývalý ministr spravedlnosti Jan Kněžínek, tak náměstek ministryně spravedlnosti Jeroným Tejc.

Mizernou účast zákonodárců vylepšovala přítomnost předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PS) Radka Vondráčka a předsedy ÚPV Marka Bendy, z řadových poslanců dorazil pouze Dominik Feri. Za NSS přišli mj. předseda Michal Mazanec, místopředsedkyně Barbara Pořízková či „otec“ novely, bývalý předseda soudu Josef Baxa.
Tématem semináře byla poslanecká novela, rozšiřující nepřijatelnost kasační stížnosti tak, aby NSS mohl rozhodovat pouze věci, které přesahují individuální zájem stěžovatele a u nichž není důvodu, aby překonával stávající judikaturu.
Marek Benda na úvod shrnul, proč se novela, která byla do sněmovny předložena skoro před dvěma lety, nedostala dosud ani do prvního čtení. Zmínil peripetie s rozdílnými stanovisky NSS, pak překvapivé negativní stanovisko vlády, ačkoliv pod novelou byli podepsaní koaliční poslanci, a nakonec odpor České advokátní komory a Komory daňových poradců.

Během minulého roku však došlo k dohodě na kompromisní variantě, kdy by se nepřijatelnost vztahovala pouze na věci rozhodované v prvním stupni u krajských soudů samosoudcem. Předseda sněmovny Radek Vondráček vyzval k tomu, aby se na podpoře novely a její potřebnosti shodla celá odborná veřejnost. Jen tak ji totiž bude podle něj možné předřadit před ostatní návrhy, aby byla vůbec schválena a mohla být účinná od ledna příštího roku.

„Situace na vrcholu české administrativní justice je, troufám si říci, kritická,“ uvedl své vystoupení Michal Mazanec, který zopakoval, že novela je pouze první pomocí. Následovat musí komplexní změna systému administrativní justice, včetně vzniku samostatné soustavy správních soudů. Detailně o svém pohledu Mazanec hovořil v rozhovoru pro Českou justici.
Podporu pro tuto myšlenku získal Mazanec ve středu na setkání s premiérem Andrejem Babišem a ministryní
spravedlnosti Marií Benešovou v Brně. Na to konto si Mazanec rýpl do předsedů krajských soudů, když zmínil problémy při obsazování správních úseků krajských soudů. „Minulý rok jsme zaznamenali několik případů podle hesla bližší košile než kabát, kdy někteří předsedové krajských soudů nechtěli pustit na NSS soudce a museli jsme je z nich páčit přes dva roky,“ popsal Mazanec některé aspekty své funkce.

To by se ovšem, alespoň pro dva roky, mohlo změnit. Jak na semináři informoval náměstek Tejc, bude ministerstvo nyní při jmenování nových soudců výrazně upřednostňovat správní úseky krajských soudů a nebude nadále pleti zásada, kdy například za odcházejícího trestního soudce přichází nový soudce opět na trestní úsek.

Aktuálním a hlavním problémem je podle Mazance zahlcenost NSS. Zatímco do roku 2010 nápad stížností na NSS výrazně klesal, poté došlo ke zlomu a 4261 kasačních stížností v roce 2019 je podle Mazance za hranicí zvládnutelnosti. Narostl tudíž výrazně i počet nedodělků u NSS, jejichž počet v roce 2019 dosáhl 2949 věcí. A to i přes zvyšující se „výkonnost“ soudců NSS: ti v roce 2012 skončili 2547 věcí, v roce 2019 už 3880. Logicky to má negativní vliv i na nárůst délky řízení, která dnes dosahuje v průměru 200 dní. „Dostali jsme se na samé fyzické limity svých možností. Pokud by se dnes zastavil nápad soudu, máme práci na celý rok,“ dodal Mazanec.

Přezkum rozhodnutí krajských soudů

Ten zmínil několik příčin toho, proč tomu tak je. Na NSS například putuje na přezkum okolo 40% rozhodnutí krajských soudů. „Je to nenormální jev, u soudů vyspělých států se to neobjevuje,“ konstatoval Mazanec. Pro NSS je taktéž zatěžující situace, kdy musí přes 60% věcí rozhodovat meritorně, oproti tomu trestní kolegium Nejvyššího soudu (NS) tak činí v průměru jen u 6%, civilní kolegium NS u 15% věcí. Kasační stížnosti jsou navíc podávány i proti obyčejným procesním usnesením, kde by tato možnost podle Mazance být neměla.

Podle jeho předchůdce ve funkci Josefa Baxy bylo od počátku smyslem novely zachovat nastavený standard ochrany práv účastníků, ať již z pohledu délky i kvality, a předejít situacím, kdy by zatíženi agendou vydávali soudci protichůdná rozhodnutí. Proto byla zvolena cesta rozšíření institutu, který NSS má od roku 2005 pro azylové věci. Odpor, který to vyvolalo, chápe jako nedůvěru v rozhodování krajských soudů na straně jedné, na straně druhé ovšem naopak jako výraz důvěry v NSS. Podle Baxy je dnes ale na krajských soudech situace jiná a není potřeba trpět takovou nedůvěrou. Navíc není možné NSS nafukovat, soud má podle Baxy dostatečnou kapacitu, ale soudci řeší příliš mnoho bagatelních věcí. Proto institut nepřijatelnosti, který Baxa označil za „jemný nástroj“, umožňující soudcům posoudit, zda je to věc nová a nerozhodnutá.

Za zbytečné označil i obavy, které vzešly na počátku od Ústavního soudu (ÚS). Ten se v připomínkách k původnímu návrhu postavil proti, neboť měl za to, že by se pak spory přesunuly právě před ÚS. Podle Baxy proti tomu jasně svědčí pozitivní zkušenost s aplikací nepřijatelnosti u azylových věcí od roku 2005, kdy institut prošel testem ústavnosti: ÚS nikdy nezrušil rozhodnutí NSS z důvodu, že by rozhodnutí o nepřijatelnosti porušilo ústavní práva účastníků.
Nerozumná nepřípustnost

Další z přítomných soudců NSS, profesor Zdeněk Kühn, se k tomuto názoru připojil, a to když reagoval v debatě na námitku zástupkyně České advokátní komory (ČAK) Moniky Novotné. Ta obavy komory z původního návrhu novely odůvodnila i tím, že správní řízení je pouze dvouinstanční. Podle Kühna je ovšem drtivá většina evropských systémů správní justice dvouinstanční, přičemž stejně tak má většina těchto systémů i nějakou formu nepřijatelnosti či nepřípustnosti.

Nepřípustnost ovšem označil profesor Kühn za „nerozumnou“, neboť i v rámci bagatelních věcí se může objevit něco, co je nutné posoudit. Že NSS nakládá s nepřijatelností odpovědně svědčí i rozhodovací praxe v azylových věcech, kdy se střídmost NSS nedá srovnávat s necitlivostí Nejvyššího soudu (NS) při odmítání dovolání, která pak ruší ÚS.
K obavám ÚS, která vedly k jeho negativnímu stanovisku k novele, se vyjádřil i soudce NSS Ivo Pospíšil. Ten se přiznal k autorství negativních připomínek ÚS k původnímu návrhu novely, když působil ještě coby jeho generální sekretář. „Je pravdou, že jsem stál u negativních připomínek ÚS k návrhu.

Obavou ÚS bylo, aby se neopakovala situace s civilním dovoláním u NS,“ doznal Pospíšil, který své předchozí výhrady vůči novele ovšem zcela odvolal. „Po mé roční zkušenosti u NSS mohu říci, že pokud se budou aplikovat dosavadní zásady rozhodování o nepřijatelnosti, které jsou shrnuty v případu Ostapenko, pak ty obavy nemám. Nepřijatelnost navíc umožňuje posuzovat i otázky vady řízení u krajských soudů, která může způsobovat nezákonnost rozhodnutí,“ uvedl Pospíšil. Podle něj je zatížení soudců NSS v porovnání se soudci ÚS obrovské, a také posuzování zjevné nepřijatelnosti ústavní stížnosti je mnohem přísnější, než jak je koncipována nepřijatelnost kasační stížnosti. ÚS také svá rozhodnutí v těchto případech odůvodňuje na rozdíl od NSS „velmi stroze, dvěma větami“.

Luxus přezkumu

Podle předsedy LRV Jana Kněžínka je navržená změna nutná a je logické ji provést ve více krocích, kdy ovšem musí následovat rozsáhlejší novela soudního řádu správního. „K mému překvapení se původně neutrální stanovisko změnilo při jednání vlády na negativní, kdy ministři argumentovali, že by nemohli podat kasační stížnosti, což byl v podstatě projev důvěry vůči NSS,“ zavzpomínal Kněžínek na jednání vlády o návrhu novely.

I u aktuálně vyjednaného kompromisu však podle něj vznikají otázky, primárně otevírající dělbu věcí mezi senáty a samosoudce. „Čeká nás do budoucna debata, u jakých věcí si můžeme dovolit luxus soudního přezkumu dvěma instancemi správního soudnictví, tedy otázka rozsahu výluky soudního přezkumu, kdy postačí rozhodnutí administrativy,“ dodal Kněžínek, který by se nebránil ani zvýšení poplatku u kasačních stížností.

„Budu otevřený, představitelé soudu tu řekli oficiální pozici, já řeknu osobní. Přijatý kompromis je politický, neexistují věcné argumenty pro jakékoliv omezení nepřijatelnosti. Kompromis není zadarmo, neočekávejme, že se takto omezená změna výrazně projeví v práci NSS,“ narušil kasárenskou jednotu soudců NSS jejich kolega Filip Dienstbier. Podle něj tak neplatí odhad, že by se nepřijatelnost mohla vztahovat až na třetinu nápadu NSS, ale je nutné počítat s výrazně nižším efektem.

Podle jednoho ze dvou přítomných poslanců (předseda sněmovny Vondráček totiž mezitím seminář v doprovodu svých asistentek opustil), Dominika Feriho (TOP09), je tak nutné nyní zvážit, zda by poslanci neměli mít na výběr a rozhodovat i o původním návrhu. Petr Dimun, ceskajustice.cz

REGISTR SOUDCŮ A ŽALOBCŮ

Jméno, příjmení a to, u jakého soudu dotyčný působí a zda byl dotyčný členem KSČ. Pouze takové údaje najdete v „Registru justičních činitelů“, který již spustilo ministerstvo spravedlnosti na výzvy předsedy sněmovního podvýboru pro digitalizaci justice a e-Sbírku Jakuba Michálka (Piráti). „Zatím se ministerstvo moc nemá k tomu, aby tam vložilo další informace,“ sdělil Michálek České justici po poslední schůzi podvýboru.

Byl to ambiciózní plán. Zatímco dříve bylo možné na webu ministerstva spravedlnosti dohledat pouze jméno soudce nebo státního zástupce a to, na kterém soudě či státním zastupitelství působí, nově měl resort spustit významně širší databázi údajů. Mluvilo se i o možnosti, že v registru budou fotografie jednotlivých justičních činitelů. Systém už funguje, je rozdělen na dvě části: veřejnou a neveřejnou. Data ale chybí.

Podle Michálka na schůzi podvýboru náměstci ministerstva Zbyněk Spousta a Klára Cetlová poslancům vysvětlili, že data je třeba převést z jiného systému a není možné to udělat hromadně. „Snad se nám podaří ministerstvo přesvědčit, aby registr naplnilo. Začít by se mělo vedoucími soudními funkcionáři,“ míní Michálek.
Do registru můžete nahlédnout zde.

Členové podvýboru se také zajímali o spuštění elektronického generátoru přidělování věcí. Ministerští úředníci slibují jeho funkčnost v řádech týdnů. Je však otázkou, zda je možné spustit generátor během roku a změnit tak stávající rozvrh práce.

Podle ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou. Rozvrh práce musí být vydán nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu.
Z dalších úkolů, které se týkají elektronizace justice, ministerstvo plánuje dokončit soutěžní dialog na elektronický insolvenční rejstřík nebo finalizovat zveřejňování soudních rozhodnutí na internetu. Překážkou je pouze vyřešení anonymizace. „Anonymizér si ministerstvo dělá interně za pomoci asistenta mosteckého soudu Pavla Pihery. Nyní se už testuje na některých soudech,“ uvedl Michálek.

Ministerstvo se také zabývá soutěžením systému na propojení státního zastupitelství nebo tvorbou software, v jehož rámci bude možné analyzovat výkonnost na jednotlivých soudech na úrovni jednotlivých soudců i agend. Resort také plánuje vytvořit úplně novou koncepci rozvoje e-Justice, protože poslední koncepce je již zastaralá a neodpovídá realitě.
Resortu se také podařilo doplnit zaměstnance do IT oddělení. Česká justice již dříve informovala, že do jeho vedení nově nastoupil Martin Kučera. Eva Paseková, ceskajustice.cz

VÝBĚROVÁ ŘÍZENÍ MINISTRYNĚ BENEŠOVÉ NA PŘEDSEDY SOUDŮ

Výběrové řízení na předsedy tří krajských soudů vyhlásila ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Nové vedení budou mít soudy v Hradci Králové, Českých Budějovicích a Ústí nad Labem. O vypsání tendru dnes informoval tiskový mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Výběrová řízení na předsedy krajských soudů budou podle Benešové transparentní a otevřená všem. „Budu respektovat doporučení výběrové komise. Stejně, jako jsem to učinila v případě nového předsedy Vrchního soudu Praha Luboše Dörfla, navrhnu panu prezidentovi ke jmenování vítěze výběrového řízení,“ uvedla ministryně. Více informací najdete zde.

Výběrová řízení se týkají těchto pozic:

• předsedy/předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, která je uvolněna s účinností od 2. 1. 2020,
• předsedy/předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích, která je uvolněna s účinností od 8. 1. 2020,
• předsedy/předsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové, která bude uvolněna s účinností od 1. 7. 2020.

Dörfl stál v čele krajského soudu v Ústí nad Labem. Začátkem letošního ledna nahradil Jaroslava Bureše ve vedení pražského Vrchního soudu, čímž se pozice v čele ústeckého krajského soudu uvolnila. Řízením soudu je dočasně pověřena Lenka Ceplová.

Od 8. ledna nemá předsedu také krajský soud v Českých Budějovicích. Ze zdravotních důvodů ve funkci předčasně skončil Milan Tripes, kterému měl mandát skončit letos dubnu. Řízením budějovického soudu je pověřený Jiří Šťastný.
Předsedou krajského soudu v Hradci Králové je od roku 2013 Jan Čipera. Funkční období mu vyprší letos 1. července.
Předsedy krajských soudů jmenuje z řad soudců na návrh ministra spravedlnosti prezident republiky. Funkční období předsedy je sedm let. Šéfové soudů nesmí mandát podle rozhodnutí Ústavního soudu opakovat, ceskajustice.cz